EN | ES |

prevzate-82-03

prevzate-82-03

Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
Nepůsobí tím více na to co co je stvořené než jste mohli z toho k z toho úzkého pole možností pokud jsme lidmi byli že se po nás rozšířená činnost nezam rozšířené vědomí jenomže toho už my nejsme svědky my si myslíme bůh není tamti vodešli nevíme kam když svatý omyl bůh je. A ti svatí všichni jsou já prosím opravuju že jsem nikdy na boha nevěřil ani nedělal že já vím že je ne nebyl že k samo sebou ale on mě způsobem který není postřehnutelný z úrovně pohybu z úrovně sve ve my se musíme a to je celý ten princip cesty a to dneska teďka řeknu jednou větou dostat z frekvence z různé frekvence a přes různou frekvenci k tomu základu nehybnému bez frekvence ze které je všechno obsaženo to není nic v tom že by jako tam nic nebylo to je to smysl že to bez frekvence tak se to by bylo třebas eckhartovi jako nic přirozenosti boží protože řeka lidského to nic to je pravda a on to jinak nemohl předvést než takhle. Tak to je zhruba ten experiment a život můj je záměrně tak zaměřen aby tento experiment dokázal i dejme tomu to tak postranní záležitost převést na papír nebo říci vysvětlit protože už je dva tisíce let po tom co to bylo předváděno ježíšem kristem a vono se to nebude tě bohužel a on se tomu jak vidíte dá rozumět co jsem vám tady říkal to není nic nepochopitelného. A kdyby viděli tady tak všechno je pochopitelné tam až se to dá vysvětlit nic není tajného všechno může být ozřejměno ovšem musíme bazírovat na tom že ten život ježíšův slibuje co náhodného nýbrž že je to produkt vývoje který prodělal do národě sedmi set let a za svoji že si ten vývoj pro ty kteří byli ochotni následovat jak říkal ježíš kristus to jako s tím podobenstvím říkal tam živi to jako sem to dobyto člověku který pořádal svatbu. Napřed šel po všech svých příbuzných a všechny zval a všichni se vymluvili a nikdo nepřišel a pak řek svým sluhům jděte na křižovatky a tam poberte všechny ať jsou to otrhanci anebo mrzáci to je jedno ať kdo je ochoten při ať se naplní moje síň svatební oni přivedli všecky který tam našli ale by jed když tam někdo přišel tak otrhaný jak ho našli na té křižovatce řekl co tu děláš v tomhletom oděvu pryč a vona ho ze svatební síně. A tím velice dobře vysvětlil že se nedá skočit do té svatební síně slavnostně neoděn tento život nám skýtá možnost slavnostně se odít a takhle vstoupit do síně svatební jiné podobenství o těch bdělých pannách nám říká že jenom ti se dočkají ženicha kdo měli oleje v lampě. A tento život nám skýtá možnost si ten olej do lampy opatřit to je smysl tohoto života které smysl živého člověka bez toho ta cesta není možná my musíme tento život žil abychom se dostali do věčného života bez lidského života to nejdete nutný mezičlánek přátelé nejsme tím opadne jako klášter který si uteče od všeho na žádné řešení té nesprávné řešení ten se neoděl svatebním oděvem ten nevzal olej tohoto života k sobě ten neměl při sobě a když přišel že my a ta panna se vybudoval já si ten olej opatřím dyť já si ho koupím pozdě kup co chceš ale já tě neznám. Jenom ti kteří nebo ty které mají ten olej mohou vstoupit se mnou do svatební síně prosím vás tak tyto zákonitosti všechny jsou nemilosrdné to není to co křesťanství předvádí a ko mělo ten svý boží to je nemohu sedmnáct zákonitost teklo tady a ne by se o tom přesvědčil lékaři nemohl se dát zákonitost třebas rakoviny setne člověka mohu dělat co chtějí no a tak tam to nemělo sedmnáct zákonitost existuje na každé vyšší úrovni to po zjevení svatého na říká padne tisíc vedle tebe nalevo a z na toho neohlížej se na to jdi pořád dál. Říká se tak byli to tomu třeba za kola apelace že vám to ten kdo přechází do jiné zákonitosti musí dokonale opustit zákonitost nižší nebude i s ní litovat musí zákonitost tamtu novou myslím že to správně pozdě ježíš kristus za jakýho konstatuje dělat my se to beztrestně děje nemíří to narážet na společnost ve které žije není to byl když se jí škrt to tělo ve dáte tech v tom chrámu a učil nedali zoufale tak on jim řekl já se vrátím. Já se vrátím pánu ale vidíte dobře že přitom musím být v tom co je mého proč se o mě strachujete takže vy tomu sice nikomu vykládat že jste v tom to na vyšším v vyšší fázi zákonitosti se ocitnete že cestou celé vašeho otce když má to už je nemoc než toho to ale musíte být té společnosti oddáni nesmíte se potí postavit ano jenom sice na poslušnost opravňuje člověka a plně zákonitost vyšší a osvícení spočívá v tom že bere jeho ohled na úroveň kterou opustil že liší bylo řečeno nalomené té dovedete správný způsob pochopení toho ostatního světa ne opovrhovat né se stavět nad něj kdyby ježíš kristus pozoroval tím ubožákem na tom rozute křičel jakoby to udělal třebas ský zasvěcenec. Říkal jsem do tebe se před tojestliže poutat a ale ten můj když mu řekli pane příčí ale ne ne ne jsem tam o svaté člověk ten nezasluhuje tvé úkoly říká nemůže do bot šel a zdravého víte tohleto citlivé pochopení pro jediné citu které vykvétají z té úrovně chápání na které se člověk nachází kterýkoliv té to důležité osvícené řek bych spolužití s tou úrovní kterou člověk opustil ježíši dávno opustil a přesto s ní velice účinně spolupracoval. Matka plačící nad zemřevším synem to neveto být život je věčný dete tr plačící nad svým bratrem lazarem že umřel se hodí do toho když je život věčný čeho zase umře fyzicky neumřel ne tak jako tak neumřel a von autem se o tom udělat že ho s ale přesto zaslzel to počtem pia tomto životě to to pravé osvícení on to tam ještě podobenstvím zdůrazňuje a říká třeba podobné království boží samaritánovi. Který ošetřil svého nepřítele mravního který byl v bezvědomí a který by byl vědomý tak mu za to nebyl vděčen a by odmítl pomoc přesto to ve nepřítel tak ho ošetřuje a ještě tam nechal peníze aby ten byl tam bude potom ho mohl dále ušetřeno aby na to měl asi v tom smyslu nezainteresovanost o sebe to je to bezpečné přináležení vyšší úrovni tak se může náležet vyšší úrovni a není to šilhání po té nižší úrovni přitom to tam je ta nezainteresovanost tomu ježíš šlo o mě když každému vás do správnou věc můžete dělat cokoliv cokoliv ale musí mít o správnou věc nebo o pomoc vy nijak chcete o most a ne to správně si ho vědecky o správnou věc prosím. To je každý člověk se má a především k neměla že by mu měl oddat potom děje protože ježíš kristus nevylučoval nic z toho co vostatní ho do toho moh s těmi že ano radovati s ostatními lidmi on nebyl neživot ze svý apoštoly práce říct a nikdy k tomu nikoho neměl aby vstupoval do kláštera ani pro to smrti mylně učení by do pátera nevstoupil že ani jeden proto. Dělat v tomto světě všechno co ostatní lidé ale především hledat království boží aby to takle lidi dělali to znamená nám bylo no o to abychom věděli jaké prostředky jsou adekvátní tomu našemu hledání když já totiž chopím dneska prostředku který není úměrný tomu mému té mé úrovně a chci tím dosáhnout třebas poznání boha věčného života tak neuspěji třebas řeknu říká se vyprázdni svou mysl ne a za tou pohybovou myslí najdeš mysl s velkým m a to je ta pravá podstata věci nikoliv nenajdeš protože. On vyprázdní svoji mysl a bude z něho kámen von se vrátí k nerostům tou chvílí ten taky nemyslí a boha nevnímá přitom a žádnou velkou mysl nevnímá musíme uvedeno si to že máme mysl to ve bohu jenom proto abychom pomocí tohoto pohybu napřed provedli všechno co tím pohybem dá provést a já tady s vámi provádím tu jednu stránku věci že tím myšlenkovým po hoden který vám tady předvádím se snažím abychom se společně dostali na hranici toho pochopení kde ten pohyb přestává mít funkci svou a nebo se ubírá a po jinými kolejemi já tomu říkám v jiné frekvenci ne takže je neznatelný třebas na této úrovni. A teprve potom se dá přejít do té takzvané mysli která nemyslí vůbec a tak jaká je tady chyba že ten člověk nesprávně ohodnotil svůj stupeň na kterém se nachází dělej za totéž není to totéž že například brunton radí teď se do sem já kdo jsi ty. Tak jestliže toto se ptá člověk který nic předtím neprodělal který nebyl řádně připraven na toto dotazování tak se setká jenom s těmi třiceti dvěma věcmi který se se chvilinkou mluvili u toho eckharta s ničím jiným s tím pravým já se nesetká jestliže dejme tomu někdo vyprázdní svoji mysl tak usne ztratí vědomí toho co dělá kdežto když se toho chopí někdo jiný s určitou přípravou tak posílí bystrost svého vnímání posílí bdělost své mysli. Bdělost posílí tím způsobem že nebude zahalena konkrétní pohybovou složkou mysli myslící protože to je obal jakýkoliv jakákoliv konkrétní vědomost proto moudrost tohoto světa jako vadí že jakákoliv složka pohybová začátkem a koncem a tak dále s pohybem tam v té mysli funguje tak ta překáží této konstantě která je poctivý ano jestliže ale člověk ví že se v něm narodil třebas ježíš tak vím že může nasadit prostředek kterým. Bude náležet během normální ostatní činnosti jako ostatní lidé dělají tomu bohu a ví dokonce že kdyby se byl to proviňoval že byste úrovni spadl nebo že by na ní živořil tomu říkám že by neživil nebo nedýchal pro automatismus dvě jo tomu říkám a to by znamenalo veliké utrpení na té úrovni na které se ocitl takže my vidíme třeba křesťanské světce nebo za vobě hrozně trpět. Protože na na to nešli vědecky a nevěděli co měl na té úrovni a nevěděli kde sou jenom pokud že nevěděli kde jsou a ten je to tedy mají dál tak setrvávali například na prosebné modlitbě na slovním výrazu modlitby to znamená když se nemohli duchu a pravdě ačkoliv předtím to bylo dostat pravdě protože se měli za co modlit tak se prosit už ne přestávali se najednou politickou a páně a tím všechno postavili na hlavu čili když například dejme tomu se těch sedmnácti letech zjistil že toto vědomí zjistilo že ta nesmrtelná podstata není žádná konkrétní fleka není žádný tvar není to žádná představa je to ale moc obrovská moc. Která zaplavuje člověka pokud dá příležitost k tomu aby ho zaplavila mi ta tím to tam dá místo tak se musel toho to by důsledky tak jsem si byl vědom toho té podstaty té moci že to nemá představu že to nemá tvar že to nemá nic takového teče když jsem třebas dělal nějakou prováděl jako modlitbu slovní tak jsem se nedivil tomu no ze a čeho se divil ale jsem nebyl poučen já jsem poučen vždycky zvrácení nebyl sem se to má ten a to by byl se nedivil je tomu že mi to nejde povídat už dál že se nemohu povídavě modlit a že to že se nemohu povídavě modlit není konec modlitby nýbrž je to přechod do vyšší fáze modlitby se už člověk nepovídá a kde se podstatně přibližuje k tomu bezfrekvenčnímu bych tak řekl že se mu teďka dneska nazval. No takže jsem volil modlitbu ticha jak tomu říkají křesťané že která někdy potřebovala být uvozena uváděna afektivní modlitbou někdy málokdy ale někdy potřebovala být uváděna afektivní modlitbou u byla uváděna afektivní modlitbou to znamená emotivním způsobem tak proč velká vedla k extazi a toho jsem zažil bohužel no ale to nemá být pravidlem todleto a ta extaze vůbec je takovým postranním východiskem no ale kdykoliv jsem na to šel neemotivním způsobem prostě jsem sebe tou modlitbou odevzdával ta modlitba měla prostředkem jak sebe odevzdat. Nikoliv jak něco vyříkat jak něco vysvětlit pánu bohu tomu není třeba nic vysvětlovat radit mu co má udělat to ne to úrovni nezraní zapotřebí tak jakmile jsem tyto způsobem postupoval že jsem v té modlitbě nacházel prostředek jímž mohu já celý bohu patřit tak jsem mu začal patřit bez extase posílilo to ve mně to vědomí té smrtelné podstaty a tak to šlo dál tak vono bylo moc dobře že jsem se zkušeností draze placenou dostal k tomu vědomí kde vlastně jsem a která forma doby a která forma života odpovídá té fázi vývojové na které se nacházím proto říkám že bylo dobře vo tom vědět jenomže vás musím upozornit na jednu věc. Že žádný stupeň není nějakou definitivou že člověk má jednak je to veliká přednost jeho je to velký jeho nedostatek má možnost oscilovat má určité hranice ve kterých se může pohybovat na každé úrovni na může až do rána nic nebo horní z té hodná snadný přístup na další úroveň a z té doma snadný přístup na tu úroveň ze které už měl odejít. A ono by bylo důležité vědět o těchto hranicích dokonce a bylo by důležité se vyvarovat té spodní hranice a klovat toto hranice horní a to všecko je vysvětleno v životě ježíše krista a proto tak důkladně a tolikrát za sebou tu symboliku vysvětluju protože jestliže mně byla ta symbolika zjevena najednou bez mého přičinění protože já jsem byl zamilován do indů na křesťanství jsem nedal v okamžiku kdy jsem ztratil ten svůj život tam v tom zcela se ho vzdal tak to nepovažuju za náhodnou záležitost nýbrž za organickou část toho vývoje že tam to patřilo k tomu vmetu a vyvodil jsem z toho důsledky že teď už nemám být živ já. Nýbrž má být země živo to co normálně člověk považuje za neskutečné a to co přečtení nazývají bohem to znamená to vědomí které nepracuje pohybově nýbrž pracuje tím že je základem všeho a to je jeho způsob práce daleko vydatnější bez mlácení rukama a nohama bych tak řekl bez únavy a podobně a že tedy musím nasadit prostředky kde bych a to je ještě pořád na člověku že to může udělat kde bych mohl dovolit nebo kdybych dobro tomuto já vlastnímu působit v mém životě ano takže když mně třebas dáte dotaz který já nedokážu zodpovědět rozumově. Tak já okamžitě mám oprávnění zastavit mysl taky to udělám a tím se ocitnu v té metody byl moje části poznání tam je všechno a potom už tam jednou práci z toho obsahu to vybalit do slov to práce veliká ale umožňuje mně to ce setkat s tou tou podstatou s tím svým pravým já a já mám. Právo se ptát kdo jsem já bez nebezpečí že mně byl kázal těch třicet dva věcí protože už vím sem já ale to by se potom psal čili já tuhletu metodu výběrovou kdo jsem já považuju za velice těžkopádnou to pokud to někdo prováděl tak velice tím trpěl objevilo se mu věcí které je by se byl málem zdát si na to se někdo i zbláznil no takových taky byli tak já jsem mu nechtěl odůvodnit ty prostředky různé prostředky které vyplývají z toho že vím že se a to se pozná podle toho stavu uřídit by fakticky se to vnitřní modlitbou tam bych měl být svým zevním životem a jestli tomu tak není tak sedím na dvou židlích a neutralizuju vliv té vnitřní modlitby. Pan lituji a teď chyba že já se mohu uměle udržovat na určité úrovni jakkoliv dlouho já mám na mysli křesťanské světce kteří například umírali celý život udrželi se na té úrovni vnitřního úměra a nikdy neumřeli a pořád do nositelé stigmat a já nevím že si ho všeho do smrti nejdelší a oč protože lpěli na tom prostředku kterým se dostali do tohoto stupně a nechopili se prostředku kterým se z tohoto stupně mohou dostat dál ale byli dispozici jenomže to potu třebas cíli nebo tak nějak se o nechápali protože se říká to další považovat třebas za nic za popírání všemohoucnosti boží. Za zahálku a co měla svatá terezie za práci třebas s inkvizicí aby je přesvědčila že při svých uvnitřněních nezahálí voni viděli jak sedí nedělá né pyskama nemele čili se nemodlí neklečí ani toho domě jenom sedí aby necítila svoje tělo a je v tak povznešeném stavu že by to bylo záviděníhodné načež byla obviněna inkvizicí z toho že je to kvietismus a to byla už dávno křesťanská hypotéza že to je něco nesprávného ale on to žádný kvietismus a la molinos nebyl. A ještěže ji zachránila jedině ta okolnost naživu že měla mladšího bratra duchovního platila na z kříže a ten uprosil i krizi krizi ci aby týrání který chtěli provádět na svaté terezie on říkal mé matce duchovní aby prováděli na něm a voni ho týrali dvakrát za za tu terezii že až ho ubili a ona to přežila. Tak to asi všecko brno třináctého nor devatenáct set osmdesát dva tedy máme si myslet pořád v kategoriích sluneční soustavy a to znamená kategorií jemně mé části klece kterou je časoprostor to je veliká chyba místo klece vyjít už v okamžiku smrti se některým lidem vy jste si nevynechal pro mě tam taky není to co teďka řeknu protože on se stýkal s budí tedy to zkušenostmi jestli se to nepřišel do všechno tak já si to bude také buchty tak mi to to se pomněte že to tam je já myslím že tam ne ale tam by měla být tato zkušenost že když mě kdo umírá nebo má dojem že má umřít si je se k jemu smrti tak se stane vyhovujete něco čoby co bychom mohli nazvat. Sbalení času prostoru ono se to všechno sbalí dohromady já to řeknu konkrétněji člověk má dojem že tomu ho život definuje před ním ve zkratce přestože zdánlivě pomalu ale celý beze zbytků ne a proběhne okamžiku a v té chvíli je celý člověk mrtev bych tak řekl nebo by se z toho doplněk nám o tom dává správně a to zažil takový průběh toho života. Ještě chápete a my a může a to musím takhle bohužel uvést je mi líto já to musím takhle uvádět čili tadyhle tento moment v okamžiku smrti to je vyjití z celého časoprostoru ovšem člověk pokud si přinese zkušenost například druhou oživí nebo tak nazpátek do tohoto života tak se nedostal až k momentu kdy se ten čas a prostor dokonale sbalil on se stane hmotu když se začal balit když se proměnila třebas boha perioda sedmdesáti let na nějaké kořínky ne a on si to v těch vteřinách ten celý život znovu prošel. Víte kterou nic jiného než sbalování času ten čas se sbaluje ale on se k té zkušenosti nedostal až na konec že se to úplně sbalí musíte si uvědomovat že tady máte před sebou čekal který který už se to všechno sbalilo ano takže ví co co je potom dál jakmile se to sbalí tak vesmír přestane mít hranice to nemělo soustava sluneční nebo galaxie nebo já co všechno ale hranice časoprostoru přestanou existovat všechno se to zbaví on se do si ocitne za těmi hranicemi času a prostoru čili jestliže byl by do u boha to jsem to třeba právě předeslat tohleto. Tak byl za celým vesmírem nebyl to nebylo nikde někde ve vesmíru to bylo za celou tou klecí to by bylo v této soustavě sluneční někde na marsu nebo já nevím kde by to mohlo být ne nikde to byste nenašli v celém časoprostoru ten našli místo kde byl člověku boha vemte si uvědomte si taky jednu věc když nám to líčí třebas ve starém zákoně v genezi jak to bylo na začátku ten bůh vduch vdechl tu duši do toho těla a tak dále a tak si uvědomte jednu věc tady někdo z pozice člověka který žil přibližně tisíc pět set let před kristem líčí události které se staly několik milionů let předtím. A tak to líčí opravdu způsobem člověka který je tomu velice vzdálen který si o tom zachoval nějaký obraz myšlenkový a to je toho to oblast opsal ještě odněkud modlitbu sou sumerů a babyloňanů a odjinud ale to to na tom nezáleží eto je že ten odstup časový mezitím způsobil to mockrát popisovalo mockrát přepisovalo mockrát přendavalo do jiných a jiných obrazů jak to ten věk a ta mysl lidská stačila vnímat. Jak je ten pokrok tehdy vypadal čili my musíme si uvědomit že když se tohleto tam říká že se musíme na to jít z celém tak zkušeností za časem a za prostorem a ta vypadá tak že totiž dříve cokoliv bylo člověk jest u boha ne byl jest u boha on tě teď jest tam také jenomže si toho není vědom rozumíte se to zase být vědom tak tomu se říká spása ale zase tam potom jenom je a ne bude a nebyl čili den on v domě otcově. Byl ale on tam je tou například když si vzpomene tou vzpomínkou toho marnotratného syna tak ta vzpomínka je to minimum jakým on ještě je v tom otcově domě kdyby tam totiž nebyl tak si nevzpomene ano čili jiným slovy a z jiný strany řečeno kdo si to vzpomíná u toho marta kterého si na otcovský dům člověk který se stává něčím tělem ten si na to nemůže vzpomenout protože to tělo tam nebylo. Ale kdo si vzpomínáte na nesmrtelná část najednou za nějakých okolností které jsou tam dost přesně vylíčeny ta nesmrtelná část a její vypovídací schopnost dostala navrch a proč po tady zle protože s vepři že je byl spokojen a tohoto života se vzdal toho života jíst s vepři se vzdal není bohužel všichni ne vepři ale nevzdáváme se toho se to třebas udiví že jo že je to vepřový nebo tak nějak ale prosím vás jemu se to znechutilo a proto ten život vzdával a proto měla nesmrtelná duše právo vůbec promluvit pán bůh v na se chová velice solidně a nestav když mu nedáváme právo k tomu aby promluvil aby se ozval tak se neozve to je ta bída myslím si že že je to nějaká vtíravá bytost jenomže vono to. Nemá řek bych žádnou v našem smyslu měřitelnost to říká frekvenci měřitelnost a protože to neměřitelné tak všude kde něco měříme vážíme usuzujeme tam nemá místo bůh tam se nemůže projevit a tak jsem chtěl říci že u toho boha se připravoval sestup sem do tohoto světa dávno než existovala tato planeta vůbec. A že ta doba toho ráje nebo pobyt v ráji což už něco začínalo to už bylo začínání něčeho anebo končení něčeho to už byla věc stvořená a toto stvoření zaručeně není mezi čtyrma řekami jak se tam mluví v tom to je symbol čtvernosti pomíjejícné pomíjejíce pomíjející čtyrka nepomíjející tolika v člověku a no tak ty čtyry řeky jsou symbolem pomíjející čtvernosti obsažené v člověku to jsou vnitřní záležitosti to je popis stavu o jak to v tom ráji vlastně bylo že tam byly zúčastněny ty čtyry všechny složky jo harmonickým způsobem a proton člověk neumíral a tak dále. Takže až bude se spaluje poté bohu to tak se toho tak lidská duše sestoupila sem do lidskému těla tuto boha ze bosko sti do které se ti které proces konkrétní ustavičný je začínali nekončící zatím. Je to řečeno a protože to poznání proces tak jsou ještě bytosti připravené ke vtělení které dosud nevodešly od otce to je to jaká záloha živých bytostí já to řeknu dějově a to potom možná řeknu trošičku líp za svou je si budete si přát a tahleta část těch bytostí která dosud neodešla od toho otce tak nemá za sebou tu protřelost světem nebo časoprostorem a dokonce se jim nechce se rozumíte on tam dobře. A protože to to dobře a protože jsou ve stavu jestli zahraje nedá kde se musí pracovat daleko dokonaleji a beze zbytku tam budu si začal spát takže pracujete ve to ale může mu a ti to rukama na tom to je práce lžičky jako to budu prosím nedohodneme nic představu jaká je to práce jako vystopovali ale je to je to soustavu na ta bez mezer ne takový propíjení co co ho sta jako tam to mělo takový sil nýbrž to je opravdová práce pro veškerým vo a on se těmto bytostem odtamtud nese. A pochopitelně když se někdo vrátí nazpátek do toho stavu ve kterém voni ještě ze které se ty nedostali teče voni se nedostaly ani do toho stavu do toho se teď dostal ten vrácený tak ho vidí je si tomu rozdíl jevit tím že tam zůstaly a ne ti že prošly časoprostorem to rozli tak velký že by se to dalo symbolicky boha vy že to musí jedno za dožrat ne kdo je tam do tam dané protože on se vytřela pohrou dopustil světem tohleto třem i neprochlastal nepromarnil a přitom je vona tu čest toho kdo se vrátil viďte. A protože to je další vývojová fáze kterou on ještě neprošel jisto je že na tom jiném světě u pána boha je tomu bohužel tak že se nikdy nikdo nemůže usadit na nějakém rohu a říci dost tady jsem zůstal a to je všechno nýbrž musí pořád se přibližovat k té věčnosti dokonaleji protože ta věčnost to by obsahuje nekonečný pramen moudrosti lásky existence jemnou to taky do nekonečna se přibližovat že z toho co konečného člověk na sebe vzal a z čeho se taky svlíká postupně jelikož tomu takhle je tak se tam dotáhli na té deseti brž se člověk už tím se ustavičně přibližuje k tomu bohu také musí ustavičně snažit něco dělat. Totiž vy dobře víte už z té zkušenosti kterou máte že chceli se člověk přiblížit k bohu tím že třebas sedne do skvělé pozice koncentrační a má skvělé cvičení které vyzkoušeno na to tomu věří že to nemá ani zdaleka takový účinek jako když se necítí už oddělenou bytostí od svého okolí a v tom stavu bez tohoto pocitu odděleno dost dělá to co předtím. Pak se to daří daleko lépe a účinek přiblížení se k bohu je daleko mocnější to je způsobilo tím že když ti ze základní věc pocit oddělenosti byl zrušen nebo částečně zrušen a to je už náběh na vědomě žitý věčný život kdo má pocit oddělenosti nežije fakticky věcem životem i když si myslí že je spasen byste totapuri který radil nerada krišnovi on měl pocit že ono je to daleko než lama krišna a tak dále čtyři oděno bytostí a to způsobilo že vlastně se klamal. No tak já je že je to vysvětlil ale dovíte si uvědomit že člověk není nikdy hotov se svým duchovním vývojem že tedy se dostal do situace tím že se sem vtělil která ho předurčuje k ustavičnému vývoji bez konce. A jestliže si někdo třebas řekne já jsem svatý já už nepotřebuju se zabývat třebas lidmi nebo nebyl vůbec svou platnosti nebo nebo přinesu do tak se v každém případě m protože špatně hodnotí situaci jestliže nemá dojem že tam něco někde končí tak přehlédl to tam teprve začíná a to je špatné které nese ten nebylo mu to je se dojet představit je myslím zbytečné být o tom sebrán protože člověk by si měl utnete do do schopen nebo dokonce se vynořit. On totiž člověk schopen se vodil že jenom ze své tělesnosti tak já mu mluvil říci je bodě že celý vývoj kterou jsme tady svědky na tomto světě povíván rozích tu této dáte nebo oponovat že svěřeno a dbání tedy o tu tělesnost ze všech stránek i dyž třebas přitom se stavíme u duševního to je to má se lítosti že ano vlastnictví a tak dále tak je to vysezené toho k této hlubiny je možno se dostat nahoru jenom tím způsobem že ten člověk je v nebezpečí života. Je tím to melu vším způsobem se šlo na mě já jsem ten primitiv který tady vidíte a který se právě tyto způsobem šplhal nahoru že když mu pán od od toho začátku toho života kdy si ani ještě dovedou a že je člověk ne a to to to stavíte opakovalo na vyšší úrovni ale pořád to bylo totéž že mu brali jeho tělesnost ano než se musel víte neztotožňoval přeci pořád ještě brali tak to je ta velká ze které je člověk tady schopen nejhlubší hloubka které schopen tady jít když se ztotožňuje s tělem nebo vše těle záleží jako mě se na to oceanu nedostane záležet stejné jako by se byl svým těl to to dělal jiná hloubka je duševní hloubka. Tomu odtamtud si člověka může bůh pozvat jenom tehdy když ten člověk po té duše stránce propadne to znamená neobstojí sám před sebou ani před bohem by to vidíte na příkladech apoštolů páně svatý petr když zapřel ježíše neobstál sám před sebou hořce plakal a odešel z místa to nechtěl o sobě vědět věděl jako je padouch to byla hloubka duševní tísně. Která ho prvně a nakonec k tomu duchu svatému toho jako ty ostatní kteří ho nezapřeli jenomže tahleta hloubka je jiný pouhou než zet ještě dále možno jít třeba nejvyšší hloubka nejlepší je na toho člověk který může dostanou je hloubka přináležitosti já o to musím vysvětlit člověk tady na tomto světě náleží napřed tělu potom své duši ne se dostane dál nějaký za špriclíček a potom přináleží bohu jestliže přináleží bohu a je mu tao přímá že to prana. Tak to je ta nevší hloubka tedy ze které se dá vít na ho já jsem četl od bubera martina extatische konzeptionen zpovědi extatické te skvělé dílo kde von vykládá jak lidé prožívali vybrat a také poextatické stavy a některé z nich byly stavem velice zoufalého člověka protože to co tam zažili. Tu přináležitost bohu že jemu patřili že už u něho byli že má nenosí a teď z toho museli vypadnout ze sou to té pustili tohoto života to my za pustinu to vede toto mnozí vyššího tak to ponesete si tančit tak bude branu než aby zůstali naživu také dejme tomu bez kterého věku všichni stoikové jakmile zažili extazi tak okamžitě tomu stav sebevraždu jeden za druhým dorůstat ano protože nemohli pochopit proč by tady měli být když už už pudu předtím ne věčnosti to řešení pro že správné to prostě je tady něco všechno dokáže hloupého extatik. Oni se má pořád svým způsobem rád a rád se má způsobem pro nás nejste nemyslitelným protože my se neměl rádi pro svou krutou tělesnost a to se dívá spatra vy se máme rádi pro své duševní vlastnosti že jsme takoví nebo takoví že ano já bych toto do dokázal do pro dotázal a tak dále takhle se hodnotíme proto semeno se dostal nebo se máme rádi také protože patříme bohu že to třebas zažili že jsme zažili srovnat tím jak mu říkám přinese to stali svou na ni po někým takým například věci bytosti to největší hotovo to může člověk a sahnout jestliže je z vytržen a musí se jí tedy vzdát protože už mu dále nekyne tak to je moment při kterém by si nezoufá e spáchá sebrala dále může být vynešen opravdu trvale nahoru ano že musí to snášet s klidem to je velice obtížné. Proto je extaze s tou problematická záležitost vůbec a musí zase s klidem se snažit to těžko té špatně nějak zono na se splyne musí očekávat nový příchod páně bych tak řekl ne až se to se okolnosti je tomu rozumí líp ten pán přichází že si nedovede pomoci a vlastní vůli už by to ani nedosáhl to jsou lite zažili extazi a to bylo už žili protože podle toto šli za síle to bude na to vlastní mi ještě na to toto šlo ale když se ne k tomu rozhlasu vůle taky nedosáhnete dosáhne takovou tady do by se stýkal v době bohem to jsou to zisk lidských možností já si něco jenom do vaší horka mluvit prominete. To stačí to člověk jest nebo cítí se být něčím pomocí rozumu a pomocí smyslů citů a tak dále to citový tím čím do dohoří těchto filtrů těchto filtrů vědomí božího budete si poslední laskavě že když se máte. Že se to nedíváte vy nýbrž boží moc vás je aby jste se dívali já se si přijat tam se mu to mě je to moc boží která způsobuje je tady tok boží si našich smyslů přetavený naším trestné že my se máme že jim to je toho toho a tak dále že minimum smysly že ho rozumujeme a tak dále uvědomit citově se angažujeme čím je tomu takhle a tak se musíme říct že jsme se cítíme pravé tím co je pane uvedou filtrů přetlumočí ne propustí přefiltruje to ne neříkám soto čím fakticky jsme nýbrž na říká jenom něco málo o tom čím se o dotáhne cítí ve být. A to je veliký rozdíl tak musíme rozlišovat pocit bytí a bytí samo bytí bez pocitu je také bytím pocit je určité chvění rozumíte mysli citové a tak dále smyslů frekvence záření to všechno jsou té obsahem i obsahem pocitu ale bytí za těmito pocity není vázáno na žádný filtr. Nás žádnou žádné omezení tělesností nebo čímkoliv jiným a jest možné teprve tehdy takový ten takové to bytí je možné teprve tehdy když člověk dokonale do osobního vrcholu možného využil vzestup pomocí pocitu pomocí pocitového bytí pocitové bytí musí býti využito abyste mohli se ocitnout v bytí za pocitem ano. Toto bytí za pocitem je přebývání v otcově příbytku no tak jsem v tom do přál napsal tohleto lidé v tom životě se snaží všem jak vycházet se svým okolím ale může tý ti věčná příležitost v tom člověk musí je ces na to že nechám za svou partnerem. A toto přinucení když se dělá jako požehnání se provádí jako požehnání které člověka potkalo když to nemá dobrovolnou ulici s druhým přináší takzvané narovnání cesty daleko dokonalejší narovnání cesty než jaké přináší modlitba nebo jakákoliv jiná hodnota. Protože právě musí probíhat pořád podivte se můžeme sednout a můžeme zase od ní odsednout ale od manželství se nedá odsednout to příklad jsou děti to všechno je takové společenství trvalého charakteru které člověk musí brát nikoliv tak jako tady je manželka je jsou děti nýbrž to je můj úkol tomu úkol přistupovat k tomu jako ke svému úkolu řešit ho jako úkol a pokud vzrostla člověk dál na tom úkolu boha ovšem upozorňuju na jednu věc že by se mu ho stát kdybyste toto předčasně dělal někdo že by ten partner to vyčíhl a sám ty toho těžit že ano. Ježíš kristus radí brát od boha život jako úkol od boha teprve tehdy až se narodí ježíš v betlémě tak mně ty bezpečnou slova se správně na celé správné že má rádce v sobě ne takže on byl oddán svému okolí teprve tehdy když už byl narozen betlémě před noze v betlémě nebyl oddán svému okolí a neradil nikomu aby se slepě okolí oddával těm kdo šli předtím před ním to byly strohé zákon tak dále to nebudu tady vykázat takové dlouze samosebou tam to bylo jenom na jedné stránce říkal jsem já nevím vysvětlím trošičku tu napřímenost cesty například z té cesty manželky spočívá v tom jenom toto jsem tam napsal že člověk nepatří jenom sobě nýbrž patří stejnou roku dělá dobře i tomu dojem čili vychází sám ze sebe a protože vychází sám ze sebe je už na cestě do věčného života neboť nemožno do věčného života vstoupit jinak než cestou od sebe tam. A ne od sebe přes tamto zase k sobě to je nesprávné na to dělá většina mystiků že dělá duchovní cvičení jenom pro sebe a zase se vrací k sobě a tak dále to je budu původní možná ta vnější fáze dobrá ale nevede až nakonec musí nakonec to udělat tak že od sebe bude odcházet k bohu a ten člověk který žije manželským životem dycky řekl spravedlivě to znamená snaží se svému partnerovi v tom co je správné víc víc a prože je co je správné a obětovat se pro něho ten fakticky není už tolik svůj už nestojí před ním nebo ve ním a bohem ta není překážka vlastním sama sebe. Nemá že žije překážka další vlastně pro dobrého ale už je to přeci jenom někdo druhý a to už není tak možná tak přiléhavé na tělo jako když vlastní člověk jenom sebe tam je žádného východiska od sebe tak jsem mu říkal té dívce takže tady když člověk např ve své napřimovat svou cestu tím že se naučí odcházet od sebe ne když mě od sebe do druhého tak je na dobré cestě k tomu aby vůbec od sebe odstoupil a pokud to dělá nezainteresovaně ocitne se bezpečně naučí boží musí začít konkrétně pro. Ne výše ušité vodě to když ztrácí vědomí o sobě proto odložena té branže když neumí usmyslí ti tonou podruhý a nic jiného to tam blízko bohu že ježíš kristus mně oponuje veliké to ukazovat stanicí nepřítele dokonce nepřítele copak je to je přítel ne toho se vůbec nesedí že ten myslí že tady ošetřuje nepřítele nechat tomu co se pomůže aby mohl být poštvali i nadále to si ho to úrov že tak je to zvěčnit dětí že mělo třebas nebo právo žádat o něm těmi za to co jste do nich vložila. Protože jste tomu měl měl žit neosobně pro věc protože to dítě které samo nemůže žít a potřebuje vaší péči ne to topodle také působit na katolického když má člověk právo na své nešlo jenom sebe neče vracíme v sobě sebe vlastně a já bych řekl to právo působit na partnera vzniklo tem když svůj život spojuje s jeho životem jestliže opravdu šlo o spojení dohoda si ho sem partnera tak tím muka četná práva soudem rodin. A jestliže byl na té lodi dva jednali tak tak to nebyla ta dobře to lodi a musí se dovolit o způsobu soužití a ten způsob soužití spočívá především v tom že jeden sleví z toho svého na rukou svůj ale prostě budu mého to je řítí ta dosti toto když mně uděláš ty tohleto já udělám tobě tamto takhle by neměl vůli spolu manželé mu o věc. Nýbrž proto že je to životnost aby táhli za jeden provaz kde jenom to je možné a protože jsou některé oblasti kde to vůbec možné není tak především by bylo třeba rozumět kde to možné je a tam toho partnera nenutit ale mu ho k tomu kde to možné je. Tak kde to možné ne a o to to vidí stačí říct jenom kde to možné není to nemožné to tam nebo do do do individuální přístup toho člověka dejme tomu k bohu nebo nemu člověku k situaci situaci musí každý přistupovat po svém toho si být ponecháno na jeho vůli aby po svém mohl se situace zhostit neboť moravu jiné prostředky než ten druhý a kdyby se nutil ten druhý prostředky toho partnera působit ne svými vlastní tak by otupoval ostří svých prostředků nemohlo by vůbec zásadně dobře zasáhnout do věci on přeci může si jenom osobitým způsobem dosáhnout a třebas boha sáhnout a tím udělal více dyby dosahoval jimi prostředky než které jsou mu vlastní musí posílat se ho to co bytosti jedno tím co jde. Oni za se totiž tím co je jeho co prožije za svou vlastnost za svou schopnost obecností tak on tím uplatní ve sebe a tím se vlastně sebezhošťuje a to je důležité aby tím sebeuplatněním je to nabýval na vědomí své důležitosti ale také se rozdával správné sebeuplatnění je rozdávání se sama sebe se sedím inea jestli že to má tuto povahu činnost partnera tak pak samozřejmě k tomuto jemnou přistupovat nesou toho plést totiž my jsme lidé s křesťanskými předsudky my si řekneme že se mohla položí na to dobré co nás. Ale to už tak jsem do varovat to říká svatý pavel ale pro to tak doslova ne to ne tak protože jak říká to stalo tam cituju francouzsky to místě jestli se říká zabíjet je chybné je špatné tak je to pro dopoledne do a zlo a zabíjet špatné kdyby v přírodě se nezabíjelo tak na ni přírody stav se musí to by to všechno zbujelo to by to přerostlo všem přes hlavu že si se řekne je dobré se ženiti. Tak to platí jenom částečně relativně když se řekne je dobré se neženiti kdyby jako toto dělat absolutně tak vy vy lidský rod a tak dále to tam prostě ukazuje že pojetí dobra a zla je relativní tam se svou poučkou končí já bych šel kousek dál do toho pascala jestliže o nějaké špatné vlastnosti třebas mě dával to něčím unést kam bych se neměl nechat unést. Tak je třeba abych to konstatoval abych to o sobě dokázal konto a teď jsem se dal unést co vidí se to konstatovat nebo si dát poradit pater protože tento poznám a říct mu prosím tě jakmile zase já vyletím a někam budu mířit kam nemám tak by tak dobrá a řekni mně teď si uletěl jo proč ne jako výtku nýbrž jako připomínku že toho mimo velice povídavý von vystihl sem životě jak ze sebe vyletět no skute přímo a to je mu to umět z kůže bude tě kdyby se této situace této emoce ten člověk chytil a tu emoci okamžitě obrátil na boha tak by se podobal tomu latu latemu který se hádal s manželkou a kterému poradil na na aby se narodili a von tím způsobem zvítězil že by mě sobě neměli to by vlastnosti že se doved do za za manželkou že ano nic ji ho neviděla a to je pusu tomu způsobuje se spoje bohem vědomě ano. Tak já v tom říkat že u těch že by si měli ověřit že by neví děti za této změně připomene nebude světit bohu potom to to obrátit na boha to je daně ještě veme náš co ti ještě zbyde síla a když když zbyde tomu partnerovi vy ste si neživot někdo bylo slušné tak to toto si to málo odešel do boha rozumíš kdyby člověk z toho pomocí odešel do boha tak by opravdu se stal extatikem tak by tam se tam snu do té velice prostá záležitost říká ke stvoření vlastně vtělení je třeba tří věcí než že nám a to něco co se cestě li. A o tom početí o to si toto ale o tom něčem co se chce vtělit sme dosud málo modli lidově podle klasické teorie indické lidově ovšem jenom podle té se člověk vtěluje z jednoho života do zlého ne ale to platí o indii snad beze zbytku pokud ti viděl tam svou vírou v převtělování na to působí říkám působí na toto převtělování vírou v převtělování. Kdyby touto věrou v převtělování na to nepůsobili tak by ani tam to nepůsobila ale do mají jedinečnou schopnost která už má do stavu tady víc než dva tisíce let že se naučili vtělovat kdežto u nás sme se převtělovat nenaučili my se nemůže neumíme převtělit já bych těžko o vás o někom mohl říct že jste převtěleným tím a tím nemohl potom o tom žádné zprávy nevím takového nemohu ani o sobě říct prože to přečesávám indickou kterou a říkám to jinde. Že jsem převtěleným tím a tím je prosim vás tohleto berte s rezervou protože co je to to něco co se chceteli tím je tím není vysvětleno nýbrž jenom je to se to obchází já toto ty vysvětlím v okamžiku smrti když umíráte přirozenou smrtí nenásilnou tak se sbalí jak jsem dal skálu říkal čas a prostor na okamžik to znamená vy ten život svůj který jste tady prožili najednou vybalujete v celé té těžkopádnosti. Při které von tady třebas probíhal desítky let a zmocňujete se ho ve své mysli v určitém okamžiku to je vlastně sbalení toho času do malinkého ranečku nepatrného ranečku já tomu budu říkat ranec radši do rance který už není v času a v prostoru pokud se úplně zdají když někdo vo to a nebo je ještě otom nějak dává nějaké vědomosti ještě není úplně zdali čas a prostor které teprve zkrácený nebo zrakový na minimum ale když to jde ještě dál tak se celý ten život promění v jeden jediný okamžikový dojem. A ten dojem nemá už časoprostorovou povahu nýbrž má povahu bezčasovou bezprostorovou a proto se voni se k bohu proto může být u boha proto si ho může na sebe vzít nesmrtelná duše která a nebylo to překážet jenom částečně že to je totiž nabaleno něco z tohoto světa tak to je ten dojem o životě vono ty ty si že v okamžiku smrti když člověk normálně umírá si dělá dojem o tomto životě který se tou chvílí přestěhovává do věčného života. A tam řeknu to lidově čeká na vtělení ale této něco co se chtěli protože to bylo to byla výpověď o tom co tady dělal co tady se chtěl žít jak chtěl tady žít je to obsah i to chtějí ale vedle tohoto dojmu zůstává paměť zůstává paměť zkušenosti z tohoto světa pamatujte si že paměť nikdy se nedá vtěsnat do neprostorové záležitosti bezčasové paměť má vždycky povahu časoprostorovou čili ta nemůže a nemá přístup k bohu ten dojem o životě to není paměť prosím a to něco jiného. To je všechno dohromady sbalené do bezčasového bez prostoru klubíčka bych tak řekl paměť o tomto světě je něčím zcela dní a s touto pamětí člověk odchází na tak zálibu břeh do astrálu ano to způsobem tím že má k dispozici zase tělo kdyby neměl k dispozici zase tělo té tou případě astrální tak nemůže zachovat paměť ale protože má vlastně obdobné tělo jako je tohleto může býti paměť zachována a může se tam jít bytím životem a zase tam může skončit druhou smrtí jak o tom povídali sta čili tady se život rozpojil na dvě části na část dojmů a začal paměti ano. A teď ty do indů jejich cesta bych tak řekl jejich cesta nazpátek do vtělení je řízena my o tom nemáme zkušenosti nechtějte řídit dojmy z tohoto života taky se s tím dojmem nesetkáte možná třebas vůbec tak aby se mohli převtělit třebas kam byste si přáli na potřeby to myšle prožívá že ne ale nebudeme o tom tady debatovat a je to vědět že. Život paměti nebo život pamětí je život jiného druhu než ten kde se paměti neužívá já bych to řekl zase zdvihá břeh nemyslete si že tam bůh potřebuje tam aby všechno mohl řídit to měl hlavu jako už. To japonci než pamě kterým všechno řídí na to stole toho pytel ponese já se pokusím ho trošičku vysvětlit jestli to pude řídí činnost stroje strojník dejme tomu ano a na čem je závislá ta činnost stroje ne ne o tom svolení bylo to na té energii která do toho odněkud plyne nýbrž také na se si přímo na koutu i toho stroje takový trpce toho stroje se skládá ze dvou částí stabilní základny a z pohybové která vykonává nějakou činnost. Takže kdyby tomu auto má stabilní část karosérie a proto máte ty písty a to všecko stav v tom je a to byla si těchto dvou stabilních a rodových součástí to někam dojede třeba ne a zrovna tak třeba lépe to je mozart u stroje stabilního je ze země je to máli na betonu šrouby protože zasazen do toho betonu našeho údech je schopen nahoře se pohybovat tím soukolím a něco třebas dělá běda je řím že totiž existence lidská má dvě části stabilní o které nemáme tušení protože ta samo nic nedělá. Nemáme vědomí jenom toho co se děje ne toho co jsem neděje ať to přerovná náboženskou nebo to miskou podstatu věci má tedy člověk v sobě oblast mě nedění které si není vědom a oblast dění kterou manipuluje a je si jí vědom a tuto oblast dění prožije za jedinou skutečnost protože je si jí vědom. To je na té jistý způsob myšlení který z té stránky zvnějšku je správný ale nedomýšlí věci z druhé strany že opravdu v tom lidském stroji všechno také závislé na tom je nedění jako na tom hmotném stroji a tohleto nedění je opravdu s tím jak to jmenuju to znamená dokud se něco v člověku dělí není schopen si být vědom toho co se v něm neděje. To je také ale něco je že to není v oblasti dění je to v oblasti nedění a proto to považujeme za neskutečné jak moje se ale dostanete do oblasti nedění tak máte eticky tendenci obdobnou tomu o které listem myšlení že toto dění provedl neskutečné za máju protože to nic ne nemění na postatě neměl nemohlo světa ale to jenom takové říkal vivekananda vlnění na oceánu božství že.

Download XML • Download text • Waveform view