EN | ES |

89-03A

89-03A

Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
Modlitba začíná tam, kde člověk povznáší mysl k Bohu a od té, ale od toho povznesení neustupuje. Upozorňuju vás na tuhletu podstatu modlitby hned ze začátku, protože jestliže ustoupí od toho povznesení mysli k Bohu a dělá něco mechanicky, tak se podobá tomu, kdo vstoupil do večeřadla, kde se měla konat svatba a neměl roucho svatební. To roucho svatební je úcta k tomu, projev úcty k tomu, nic víc než projev úcty k tomu, který mě pozval na svatbu. My jsme všichni pozváni na svatbu. Na svatbu, na spojení s Bohem tedy, a jestliže nemáme svatební roucho, tak okamžitě se ocitáme mimo svatební síň, nepokračuje ten proces svatební, proces zásnub ten proces postupu k Bohu a je zajímavé že ten král tedy vyhazoval ty lidi, kteří neměli svatební roucho..se k nim stavěl velice záporně, to znamená nepochopitelně jim vyhrožoval proto, že nemají roucho způsobem, který je nepříhodný pro takovou maličkost, že nemá roucho. Říkal, a tak tam bude pláč a skřípění zubů a bude tam strašně. On to zažívá, protože to roucho sundává, kde může. Jak takhle myslí, tak sundá roucho a dostává se do tohoto, do této pozice trpícího člověka. Kdyby ho nesundal, netrpí, byl by mile přítomen tomu svatebnímu obřadu. A tak každá modlitba, která nemá tuto povahu třebas jenom chvíli, člověka vyčleňuje z toho pochodu nebo procesu přístupu k Bohu. Já jsem měl tu výhodu, né svou vlastní vinou, pochopitelně když to způsobili lékaři a pak to šlo dál, že jsem nikdy bez tohoto pohlcení mysli nemoh existovat při modlitbě. Nemohl. Prostě abych to řekl takhle, já jsem si ze začátku v těch sedmnácti letech myslel že jedině při té vnitřní modlitbě se člověk může setkat s Bohem, nikdy jinde. V běžným životě že to nejde. To žiju mimo něj a-pocit oddělenosti a tak podobně. Takže já jsem se celý den těšil až se večer s ním mohou setkat. Ale když jsem se s ním, když jsem se do té modlitby ponořil, tak jsem se okamžitě setkával. Já jsem nebyl vyhozen nikdy ze svatební síně. Takže když jsem předstíral, že jsem například nad něčím soustředil, tak já se nesoustřeďoval. Já jsem jenom kvůli nim, protože to tak dělali, šli z opačné strany na to, než já. Já jsem na to nikdy z vlastní iniciativy nešel, já jsem si tu modlitbu vůbec nevymyslel. To byla modlitba od Boha, která najednou na mě vstoupila a já jsem.. a byla tak mocná, to tažení bylo tak mocné, já se nemohl vymknout ani během dne, kdy jsem tu modlitbu nekonal. Jsem se aspoň těšil na večer, a tak ani jeden večer neprošel jinak než tím procesem při-přibližování se k Bohu. Ta modlitba byla přibližování se k Bohu vědomým přibližováním se k Bohu, ovšem s následky, které bohužel působí depresivně na člověka. Protože to, co považoval za sebe, to se mu musí ukazovat, že to není on, to je jenom jeden z jeho oděvů, ne ten svatební zrovna, se kterým se ztotožnil a to je jeho tělo a toto je mu bráno, protože on nemůže mít, řek bych dva oděvy na sobě, vespod ten, který souvisí s pocitem oddělenosti od Boha a navrch ten, který souvisí s pocitem neoddělenosti od Boha. Tak to nejde. To se- to jedno prolíná do druhého, tak se od něho prvně chce, aby v té modlitbě od sebe odstoupil. Dokonale odstoupil, zapřel sám sebe. Ale jakmile zapře sám sebe, to by bylo málo, to by byla poloviční cesta, on musí zároveň ještě dosáhnout toho, že vezme svůj kříž při té modlitbě na sebe. Při té modlitbě vezme kříž na sebe. To znamená, tu tíhu toho kříže musí vzít na sebe. Může se stát tím Šimonem Cyrenejským, který pomáhá, nic víc to nedělá, tomu Ježíši nést ten kříž. Ten Ježíš by bez naší pomoci ten kříž nedonesl. My musíme znovu mu pomáhat na Golgotu, tím, že mu poponeseme ten kříž. To je maličkost, ale my to velice těžce snášíme, protože si myslíme, že my jdeme na ten kříž, že nám jde o chřtán, abych to řekl česky. Není to pravda, nám jde jenom o to lidské malé "já", které se cítí odděleno oddělen od Boha A to je třeba zrušit. A jestliže se to nezruší, tak to spojení nemůže nastat. Já jsem se na to spojení těšil, jak to na mě přišlo, tak jsem to nemohl snášet, tak to bylo tak tíživé, protože šlo o všechno, co jsem dosud znal. To je to, co on zná a co známe všichni. My známe toho člověka, který na sobě lpí, buď negativně nebo pozitivně, to je jedno, a bojí se, že vo to přijde A právem se bojí, protože o to přijde. A jakmile vo to přijde, nic lepšího se nemůže stát, než že začal nenávidět sám sebe, a tím začal být hoden Boha. Jen nebudeš-li sebe nenávidět, nevejdeš, říká Ježíš Kristus. To říká jinými slovy, ale takle vždycky se to má. Takže během modlitby se učíme nenávidět sám sebe. Já jsem tu tu nenávist nemohl hned dostat do takových obrátek, že bych sebe tak dokonale nenáviděl, to ani Václav se nedostal do takových obrátek, aby se dokonale nenáviděl, že by byl sebe opustil, a mohl se tedy setkat s Bohem, že jinak se nemůže setkat, než sebe opustí. Ať to ty svoje svoje stavy za správný případ začátečníka, který neví co tím dělá. My většinou nevíme, co děláme, kromě toho, co víme, že děláme. My víme, že jsme padouši , to je v pořádku, to víme, že to tak děláme, jako padouši se chováme, ale to je málo, je to předpoklad, abych moh od sebe odejít. Máří Magdalena by se byla nikdy nevrhla k nohám Ježíšovým, kdyby nebyla bývala tak zlá, tak špatná, že ano. Tak on je asi ještě moc málo špatný, aby se mohl vrhnout k těm nohám. Když bude tak dokonale špatný, že mu nebude bránit ten pocit méněcennosti, nýbrž bude ho to opravňovat k tomu, aby si tam lehl, k těm nohám, tak On ho zdvihne, Ježíš. Okamžitě ho zdvihne. Bude to mít ještě další následky těžké, rozporné, že totiž se mu nechce vylízat z toho, z tý ulity, ne? Protože nikdy není, je mi líto, ani ty, ani on není tak bídný, aby neměl v sobě zalíbení. Von má v sobě zalíbení pořád ještě tak veliké, že když mu půjde o to nebo Bohu půjde o to, aby ho z toho dostal, toho postavení oddělenosti, tak mu to bude velice za zlé. On se zatím brání tím, že není hoden, ne, ale to je, jako kdyby ta Máří Magdalena se takhle bránila přijít ke Kristu. Jako kdyby zůstala doma a trápila se nad tím, že není hodna. To musí překousnout a musí být drzá, že? Žádný hřích proti Duchu Svatýmu nesmí mít v hlavě, když prostě si tam jde lehnout a svými vlasy omývá a slzami omývá nohy Ježíše Krista. Tak on Ježíš řekl těm farizeům, u kterých byl: vy jste mi nedali nic, ale ona si lehla k mým nohám a slzami s- je omývala a osušovala svými vlasy. To je projev lásky. A protože tolik milovala, tak já taky. Hotovo. A zvedl ji z tý země, že jo?. No tak jako tenhleten moment mnozí lidé nepřekonají, protože ho svou silou nejsou schopni překonat. Nikdo. Ať ve vás to nebudí pocit méněcennosti. Vy prostě- vám chybí jenom něco, co se dá vyjádřit jasně slovy: práskni sebou k nohám Ježíšovým. A nemyslím přitom vůbec na nic, na sebe především ne. Jakmile máš malinkou myšlenku na sebe, zase se zdviháš a utíkáš domů tam kdo té, toho pocitu jako bys byl vůbec k Ježíši Kristu nepřišel. on chce, abys vydržel přes tu svoji bídu co mu bylo ježíši do toho že ta žena samaritánka měla pět mužů vůbec nic to když na to přišla svatá terezie tak říkala je tady ten ježíš taky asi pro mě že já ve svých šesti letech neměla pět mužů a nebyla jsem tak zlá tak je tady pro každýho člověka čili vona viděla přístup k bohu skrze milosrdenství boží nekonečné milosrdenství von to de to ještě nevidí a nikdo, kdo utíká z toto je nevidí neví to obrovské milosrdenství, které mu se k Němu přiblížil, ano? jsem chtěl Má tedy tento charakter taky modlitba, ke které se přistupuje jenom z povinnosti, byl jsem tady dotázán, jo? chci říct já jsem od těch čtyř let se se naučil už mluvit až do těch sedmnácti se denně modlil a dokonce bez nejmenší víry jenom z lásky k své rodině že ta byla po možná a všichni se já jsem nemohl jinak než se taky modlit oni nepoznali že že tomu nevěřím hlavně, že jsem to si sice hodně rychle takže jsem nemoh na to ani myslet to jim také nevadilo, oni taky tak říkali rychle, taky se neuměli modlit ale to, že sem to dělal musí musí to mít nějaký v sobě vyšší něco dělal z lásky k tomu bližnímu že voni taky se modlí že voni tomu věří. Tak to mělo za následek že já jsem v sobě strádal poklad oddanosti který je základem cesty lásky a ten poklad oddanosti ve mně vzrostl té míry že v v sedmnácti letech mě zvnitřku mě přemohl a bůh stát přede mnou bych tak řekl nikoliv obrazně ale fakticky jsem věděl že je podstata nesmrtelná a teď nastal švandovní situace protože zatím, co sem tiše proti té víře nikde nesměl jim co to jsem měl zakázáno Z tý občas mnou cloumala to byla moc boží tak já jsem najednou cloumal věřícím mi říkal jsem, vy nevěříte, vy jste vy jste, vy jste žabaři. Vy se modlíte říkáte a tak se mi to vyčítal možný on říkali babička říkal a co s tím chlapcem, mamince mé co se s tím chlapcem on tomu dosud vůbec nevěřil a teď nám vyčítá co nám nikdo ani kněz nevyčítá, že jo, a on si troufá zastávat postavení zase mě stoprocentní odsoudila babička vždycky mě odsuzovala , bylo to výborné a jsem potřeboval takové otcovou protože jsem já jsem se příliš cítil já jsem nevěděl, co mě ještě čeká jsem byl začátečník a už jsem cítil těm ostatním úžasné výši to se nemůže Václavovi stát. to je výborné, že se mu to nemůže stát, To by bylo na tak řekli no tak si zase takový to ti ono tě to přejde když jsem přitom nepotřeboval jíst pít když mě mě musela maminka do posílat osum dní nebyl schopen se jenom zmítá. No tak to říkají tak to dítě se zbláznilo jenomže se měla ten dojem, že to dítě se nezbláznilo. Že je v přechodném stádiu kterém ten člověk potřebuje pomoci a ona mě tu všestranně poskytl krmila mě na pálila mě ukládala na lůžko, myla protože já jsem o to světské bylo pro mě kterého které ovšem postavení toho člověka, který je bohem Že je božím přechodně blázna božím kdyby mě byla nezachránila tehdy tak nejenom, že jsem vypad ze studií, ale že jsem vypad blázince a ona to kryla, ne, ona mně za normální ona udělá všechno aby pavel jako nešel do tý školy. Ale já jsem dokonce byl vyvoláván a uměl jsem to jsem věděl co dostanu tak ta milost mě prostě ten vedle mě, co seděl, teďka jsi na řadě ty něco se nauč. Já jsem se naučil jenom jsem čas před do jsem si otevřel jsem knížku , to byla ekonomika, a tam jsem si našel aukce a takovýhle ty věci, co se dělají ch já jsem si to přečetl a byl jsem vyvolán a on mi dal aukci zrovna ten o ten kantor já jsem to uměl nazpaměť podle knížky on říkal no člověk se ty to umíš nazpaměť já takhle otevřu a to je slovo za slovem jak to to v té knížce, já jsem měl pro pro mě chvilinku nebylo těžké si to zapamatovat a číst si to tak jak každému dávám tři otázky, a tobě dám jednu protože když umíš nazpaměť otevřel namátkou , ne, tak umíš ji celou tak to já tě věřím , máš jedna, no, misto pětky jsem měl jedničku. vás to si doufám tak již nikdo nikdy nedělal. Já jsem slíbil, že co ty věci nedoví ale co jsem nepotřeboval, to jsem nepotřeboval se učit, vše ostatní mi bylo přidáno, když jsem hledal to boží rozumíš tak tak když člověk koná správnou modlitbu tak hledá království boží o o nic jiného mu nejde, že jen do toho království se A a mně ..modlitba ž.. u mně ž.. neměla nikdy jinou povahu než že jsem šel do toho království božího to byl pochod okolo sví Boží těmi prostředky modlitby tam šel a proto to nemohlo za den nebo za dva mít ten následek že bych byl svědkem toho přiblížení se k bohu to mít až za den následky. na ňákej výkon ne, že bych to, že bych to nějak ale že ta s že té boží nebyly kladeny takže se projevoval jako ta modlitba jako spojovací a. Je v bylo by vode mě nehezké říkal jestliže u vás nemá ta modlitba ten, tu povahu spojovací tu tak to není správná ne je to to správná modliba, jsou tady překážky a o těch těch by třeba promluvit které je nám brání v tom aby ten spojovací a probíhal pořád kupředu ano odpověděl jsem tu otázku? Během přijde ne v oficiální v případu modlitby touha obrátit se k Bohu veškerou silou svou se k němu obrátit. Tak se člověk obrací k bohu tím čtvrtým, silou svou najednou veškerou silou jde k tomu to je čtvrtý není to ten běžný, srdcem duší nýbrž veškerou silou svou a já jsem byl dycky veden touto veškerou silou. To je moje specialitka těch lékařů to se mi to to nemohu to oni oni taky kromě toho že dávají ty pilulky, že jo, tak taky dělají dobrýho, ty pilulky, to je, to nejhorší co dělají voni sou dneska tím všichni, celá lékařská věda. Ale já bych..A ozařování a vším možným. To je násilný . To, co ti keltové ty se proto chodím k nim pořád poučovat jak ty léčili nenásilně, záření ale zemského záření přirozené, dávkovali to přesně Já tomu nerozumím, jak to dávkovali, ale jenom jsem že na těch vrškách, když tam přijdou ti moji přátelé, že ten vliv to na ně dodneska má, že to záření tam je, ne vlivem Keltů, ale je tam přirozeně, jaksi na tom Albertově nebo na té Skočické hoře a to vliv na ty lidi taky. Dokonce negativní vliv ten Miloš se odtamtud tu tu chorobu co šlapal ne a a šlapali tam jiní lidé, byli tam psovodové byli, že ano těm se něco do protože nemysleli na ty kelty. Tak když Když říkám, že mojím přirozeným m přirozeným východiskem je veškerou silou svou tak je to dáno tím já jsem se veškerou silou bránil těm lékařům, aby mě operovali, protože jsem si myslel, že mě chtějí zabít. mi te mi tomu dítěti dvouletýmu, že si toto , myslelo to nemá všechno v hlavě v Oni mě chtěli léčit a já jsem dojem že mě chtějí zabít a to se tím stalo to že se to čtrnáctkrát opakovalo , mým východiskem. Váš život není tak velkému utrpení jako bylo to toho dítěte a takže to východisko není tak jak vy nevíte vlastně nikdo z vás co je vaším východiskem kdežto já sem to taky nevěděl ale východisko tu bylo a v tom východisku jsem se vzdělával. Vy se spíš vzděláváte způsobem ve východisku, kterým, bych nazval lidský život. To je východisko než bolest toho mystické životě. Když začne ten bolestí já, tak je to východisko, které ho po kristu vých pochopitelně ale řek bych exkluzivní způsobem já jsem byl tím že jsem nesmírně moc trpěl a plakal takže se vždycky zlomilo ve mně vědomí bolesti neuměl jsem to jsem byl plačící ve ve smyslu kázání ježíšova blahoslaveni plačící budou potěšeni tak já jsem byl už do sedmnácti let a mezitím potěšován takovým způsobem že nikdo z vás není tak těšen, nevložil toto utrpení v tak raném věku tak veliké tak velikém rozsahu. , tak to mně nezáviďte a je to exkluzivní to vhodná . Vy máte k teď jste znovu berete sílu mohli A vlivem toho, že tak jste aniž jak. sedmnácti let hranice a dostane se , dýl mám teď na třebas jednu dívenku, končila násilně tento život ale věřte mi že v okamžiku smrti se jí muselo milosti jako dospělýmu v tom smyslu že e.. přestala mít jako já při při těch operacích a vyčistila se jí tím se setkala na té úrovni vývojové na jaké byl ona by bylo jedenáct let mým se dostala tak daleko že mohla přejít klidně na opačnou stranu že a mohla používat tohoto vzestupu ni ničím nerušeně. Jejím já tomu aby se tam objevila jako platný člověk pro tamní společnost to se mu nestane že on tam odchází z balast toho sebeuvědomění a sebeúcty. to vona nemohla , ona k tomu příležitost, to šlo příliš rychle než aby se kterému si mu životu a opakovala si to a a říkala jsem já No a tam tímhle tím který se má rádo, ona tam byla tím já který sebe opouští. Jenomže byla jedenáctiletá, tak, tak se neopustila jako komplexní vesmír. komplexním vesmírem , rozumíte, když se v jedenácti letech jako já jsem jsem nebyl komplexním vesírem ve čtyrech to jsem se z toho nenašel pan všechno se na třeba. Takže ona tam nemůže nastal úlohu duchovní velitelky nejde protože do toho nedorostla, tomu ten komplexní. Systém sobě obsažen ale dorostla k tomu že se nevracela , ale že se prudce od odrozovat tomuto světu a je to matka nebo kdokoliv bude tam nacházet uplatnění jaké byla zde ani po desítkách . To stane , takovýmu dítěti se nestane žádná křivda, to ať si že ničem neukřivděná, nýbrž že uvolnila by by se tady uvolňovaly postupně způsobem širším ale kdo ví by to došlo . Tady došlo kam až k to může dojít , tedy daleko který vám ona předběhla život dejme tomu hostie let neměla tam ale tu soustavu obecně takže to je něco je tam může být třebas to učitelkou, nebo vychovatelkou nebo ošetřovatelkou, nebo..Ale bude tamní společnosti dobře sloužit. Že maličkosti považujeme za velké a velké věci za maličkosti toto že můžeme pít je věc to můžeme tady žít na světě vůbec to to je velká věc. A my považujeme za tak samozřejmé, e.. nevíme že ustavičně to od boha bereme a kdyby to jenom takhle bylo že od boha všechno bereme ustavičně nic by se ale my to , a řekni to Václavovi, bohu nevracíme mi mu v tom brzdíme, že sebe ohradíme v méněcennosti, například, nebo v jiném sebe lásce někdo jim taky druh sebelásky ne ale je to tak a tím neuzavíráme okruh. Kdyby člověk jak to bere, od pána Boha tu vodu vod pána boha ne vod vás ne z břez.. březovský nějaký s od nýbrž od Pána Boha. Kdybych jí nevracel v podobě řeči kterou si usnadňuju tím že svlažím ty rty zase jemu kdybych to vracel jenom vám nedělám že vy vy na to čekáme že já to řeknu je to zdlouhavá když tady se dívám na Aničku, mi tu načepovala vodu tak to vracím přímo jemu a ne nazpátek kdybych jí to vléval do hrdla by zamřela tady to by se tady dokonce byla mokrá to není správné já to nemůžu vlívat do ní já to to vlívám, já to vracím vracím bohu že já k vám jako k bohu. Jako by mě pán bůh poslouchal tak se vám nemůžu dopustit nehorázně ch chyb nějakých ano ale takových abych mluvil jenom ze sebe to je ta toho se nemohu dopustit takže já mluvím trošičku přeci jenom jeho moudrosti a to musíte cítit Musíte mít z toho blažený o to mi nejde, že ho máte nebo nemáte ale musí to působit na vás jinak, než když se normální řeč vede ano? Mezi vykonávanou jako modlitba eště potřebuju o té modlitbě, není modlitbou spojovací, připomeň mi to. Mezi tou modlitbou vy-vykonávanou vědomě jako modlitba a mezi životem je nepatrný rozdíl my bohužel nebo bohudík nevíme že s tím že žijeme se modlíme. bohu jdeme totiž že se modlíme o to aby nás tam vzal nazpátek. každým každý krok našeho života je cesta k němu , my si myslíme, že jdeme sobě a taky všechno děláme abychom sebe nalezli a ne Jeho, ten omyl. Obecný a nevadí na tolik abychom se mohli vymknout z jeho rukou abychom mohli opravdu jít čím více k sobě jako třebas ten Václav tím víc se budeme není to chyba v nějakém hříchu nýbrž to může to, že jde k sobě vrací od sebe jde a zase k sobě se vrací. To je malinký okruh přináší ohromný neštěstí a utrpení na tomto světě Čili, kdyby ho rozšířil a zvětšil, tím by utrpením co se zmenšovalo takže tento život životem to dítě ještě nemůže jít za tim věcmi jako dospělý člověk a proto je svým způsobem šťastně jí říkám způsobem, vono není protože není smířeno mě se dostalo v okamžiku narození z ráje ven. A teď se musím vo sebe starat to je nepříjemné za tím co v tom mateřském těle se ta matka o něho ve všem starala tak tady se oni o něj nestará o to ono se musí postarat, si najít tu potravinu, ano napřed hmatem a to jde dál a v potom chutí to všechno se opakuje pořád dokolečka takže je nešťastný z toho to neštěstí je neštěstí toho Václava, že není s tím stavem ve kterém je. To je horší bylo, kdyby byl s tím spokojen nemá k tomu oprávnění Nejlepší by to ne to velice já ho lituju a dělá let těm jeho jenže nevědí , že on se řítí a zatím to voni kráčí pomalinku ale pomalinku on kráčí on kráčí útokem si..se znechu... znechucuje a kdypak sebe se znechutíme? To nám bude trvat možná do konce Pořád něco může je komu něco přidávat, něco ubírat, modifikovat ten život tak, aby se nám líbil a že tito on nedokáže už to je to je vrcholná nastala u mě najednou v sedmnácti letech jsem nenáviděl celý ten život který , který jsem dosud prožil Já jsem ho považoval za zvrhlýho z pohledu dnešního , že jsem patrně tak zvrhlý tolik nebyl no, hodně ne Tolik ne, přece, abych se moh takhle odsoudit. Kdo mě to odsoudil. Je to soud nad ním, tam probíhá a on je stádiu soudu a my jsme všichni ale tak pomalinku sebe mírně nestane a ten de silně no já si kladu ne za vinu jako si říkám že jsem udělal moc dobře, že ho přivedl na toho onkologa. To by se to v něm tak nevy..nevyhrotilo. Když vidí ustavičně smrti a jako lékař nemůže pomoci, no to musí být pro něho zoufalý, když si v srdci. já doufám, že to především je a že to přežije prudce ne , se bude sám divit nemůže předvídat co se s ním stalo to nejde předvídat kdyby se to dalo se s ním má stát tak bych se to postavilo na hlavu a už by se to stát já jsem vteřinu předtím ne se mnou ten obrat stal, nevěděl, že se stane. to je správné nic neumím té cestě předvídat neboť já se jenom divím, v čem je pán bůh předchází toto jsem měl přece udělat on to udělal za mě jsem se do dneška nemohl na lásku mu a von za mě miluje a jak se na to nestačím prostě mě poznává já to nestačím lidským poznávání on za mě žije a já nestačím mít já si připadám jako mrtvý jeho života který zažívám. všem je předchází. . Modliteb vykonávána jako modlitba spojovací nýbrž začíná to jako modlitba prosebná a já jsem se vždycky proti prosebné modlitbě stavěl krutě dost někdy krutě, někdy méně krutě, ale vždycky jsem když když jsem si přečetl za těch čtnáct dní a zpracoval jsem toho van Ruysbroecka tak jsem vobrátil kartu a už na to takhle nehledím. Že říká on byl zřejmě veliký mudrc, asi největší vůbec v evropě jaký kdy žil říká , když ten prosí boha třebas o o něco si přeje pro sebe. Stavu je poměr prosebníka k to není nejhorší poměr, bylo kdyby žádný poměr neměl. má poměr prosedníka k k dárci to je poměr správný začátečnický ale správný jestliže se mu nesplní ani polovina z toho co si žádá od boha naučí se správně rozeznávat říká Říká van Ruysbroeck. co si pán bůh přeje a co si nepřeje ale ty to myslíš s Pánem Bohem začneš sledovat cestu vyslyšených proseb tam si přeje nás dopravit bůh jeho tam nás souká do toho tím, že to vyslýchá, že to nevyslýchá, tak tam si nás mít. Tak já mohu rozlišovat co je správné na cestě k bohu a co je nesprávné. Co je správné mém životě a a co je nesprávné, o tom se mohou poučit už pouhou prosebnou modlitbou ovšem musím to myslit vážně a musím to vopravdu chtít tam ještě vůle na prosebné modlitbě hraje velkou roli a stává se občas modlitbou magickou seže já asi vyprosíme něco co potom víte že jsem si to vyprosil co vyprosil svou vlastní silou a né silou odvozenou teda né boží přímo, pak dem případě stanoví poměr můj k bohu a jestliže už člověk má vlivem této poměr k bohu tak už je vlastně na cestě spojovací, když to za spojovacím účelem nýbrž jen aby takovým způsobem nechci říct podlým záludným záhadné nebo tajemný bůh vábí jestliže člověk se modlit já sem se modlil jenom kvůli té tak je to v pořádku protože prosí slovy to ví modlitby za všechno co ty lidi mít na tom světě a stanoví všestranný poměr k bohu. . Tak v té hierarchii za touto modlitbou prosebnou stojí modlitba rozjímavá také ta prosebnou je přirozeně navozena nikoliv násilně nýbrž přirozeně protože bych se mu z toho co otco prosil boha něco splní nesplní začne rozjímat proč , nuceně začne ale přirozeným způsobem rozjímám o tom proč mi to pán bůh nedal a jakým způsobem si to zasloužil že mi to dal k tomu že si to nezasloužil mu ten pán Bůh dal za druhé že neví proč mu to nedal. si nezasloužil tak se učí pokoře a na této cestě pokora je z.. nejužitečnější vlastností kterou člověk umenšuje sebe takže tam nenastane vakuum ú.. zvětšuje se moc boží jak se já umenšuju narůstá ve ve mně Kristus by pavel že ano mně je se zmenšovati ve mně mohl růsti kristus no a to dosahuje už člověk si pro sebe modlitbě takže rozjímání by mělo vypadat tak že by člověk po si porozjímal, když se předtím jenom modlil o tom proč nebyl vyslyšen a jak je v čem byl vyslyšen a tím se učí schopnosti rozlišovací čili. Ta modlitba rozjímavá je daleko větší měrou , přispívá větší měrou k tomu správnému věcí které se se nebo události které se dějou této cestě pozemské než ta dřívější než se člověk nemodlí víte také to to vede tomu že porozumí snáze vedení událostmi že najednou ty události nejsou nýbrž začínají být událostmi vytvořenými pro toho člověka modlit o se rozjímací ho že ten člověk. Najednou nebo postupně přichází tomu názoru že není veden jenom tím že mu pán bůh dopřeje že o vyslyší ale že je veden také tím že vede člověka plynou nějaké události které za plynou vedle sebe a nyní najednou je vidí to události které prochází jeho nitrem todleto vlivem těch lékařů a vlivem opakovaného vyprazdňování své mysli jsem moc čtyř let do těch sedmnácti ustavičně nebo zažíval, když jsem tak jsem viděl události které nebyly mimo mě. Události byli probíhali ve mně dva . Dva lidé se to jsou záležitosti mého nitra které se ve mně perou já jsem je sebe oddělovala a nutil jsem je se udobřili jsem tento v sobě potřeboval já jsem měl potřebu toho smíru produkovali mě ten smír opak toho prolomí a já jsem měl tu potřebu tak já jsem kvůli sobě je směřoval Já jsem si to tak ovšem nedefinoval jako dítě teprve později o mnoho let později jsem věděl kvůli sobě že ty události začly probíhat Ve mně co probíhali zdánlivě a pro vás probíhají mimo vás nic mimo vás neprobíhá až se jsou to ty politické a tak dále a katastrofy někde v Arménii , to je jedno, probíhá ve vás to je teďka zatím, pro dejme tomu kdyby si přečtli toho Werfela, Franze Werfela, Čtyřicet dní ten mě už taky tu schopnost že ty události těch Arménů byli vyhlazeni z povrchu zemského těmi Turky konci první světový války, ty probíhaly v tom Franzi Werfelovi Nemáte tady tu knížku náhodou? Homérští to je citována prosím ze ze Čtyryceti dnů, e.. Franze Werfela, je to jeho nejlepší dílo, jak jsem si zjistil a tam se praví v páté : Homérští hrdinové bojují o Skajskou bránu a každý z nich míní že vítězství či poráží jsou zůstaveny zbraním. To.. Boj hrdinů je pouhým zrcadlením boje jejž nimi svádí volající bohové aby rozhodli o lidském údělu. i sami se nevědí že i jejich svár jen zrcadlí boj, který je vybojován v hrudi z z něhož.. z temení a ne ty a myslím že to to trošku nově přeložený, dost divně je to psáno, ale .. Já to ale přeložím češtiny v V lidském nitru je to zařízeno tak, to co se dostane až v naší první sféry to projde těmi sedmi sférami, se ve nás nás zapsaný z toho vesmíru co to jsou sféry přes sahasraru to projde až dolů té muladhary a tamto to to už mezitím na úrovni páté a čtvrté tom rozhodli co bude údělem člověka tam dole na první úrovni a a on bere jako svůj vlastní záměr ale byl to záměr bohů, oni se tam voni jakou bitvu před ním vybojovali. To se dělo u nějakých bohů, nitrech.. lidském on ten člověk nevěřil na žádné bohy, ale věřil na tento tuto přeměnu v lidském nitru že všechny věci jenom zbytkově přechází do první sféry naší tam tomu říkáme osud mylně, protože nevidíme vodkud to pochází kde to ještě osudem není , kde se to teprve kuje. A když se dostaneme do té kovárny, takzvaného su tak pře překonává me osud rozumíte to je velice znalý člověk tem Ale potřebovalo by to viděli že na každé stránce je takových le když mluví o světských věcech že rozumí vy s ní vnitřním věcem. tím že ztratil sám sebe na na začátku že se vyhnul byl Žid by se se nedostal tím, že Tak řekl když se mi to podaří utéci té zběsilosti nacistů, zasvětím život bohu to předtím nedělal a stal se křesťanem který první čku z toho období napsal ve prospěch si Soubirousové která to , to je ta.. panem ka které se zjevila panna maria ne a to je a napsal taky ee.. mohl shrnout první zběsilé. e..vy-vracení národů toho bylo se poprvní na světě v této válce a nejhůř toho dopadl to my nevíme arménský národ neboť těch to z povrchu zemského ono jich je čtyři miliony tak to bylo dost ulití ne a on si toho všiml a napsal jejich prospěch tohleto dílo pěkné dílo je psáno že s..srdcem. tak jsem vám prozradil vlastně co si neuvědomujete že my tohoto vědomí svého dostáváme jenom periferijně vědomí o tom o čem se rozhodl na vyšší úrovni takže my můžeme na to se dívat jako na osud nám předepsaný Co tam ale ,ad primum prvé že máme se k Bohu vrátit proti tomu žádný bohové se nemohou postavit a jestliže zařídí na nějaké nižší úrovni nějakou kličku nemůže být klička zauzlená jako gordický uzel by to nebylo neroz to můžeme vrozenou svým životem. A to je důležité vědět, že osud existuje jenom jediný: k Bohu se musí vrátit. Takže ten život, který žijeme, je udělán tak na této úrovni, abychom se jím museli vracet. Ať jsme Hitlerem, anebo nejpobožnějším a nejzbožnějším a nejposvátnějším způsobem žijícím člověkem na této planetě. Všichni tam míříme a všichni jiným pomáháme a ten Hitler ve velkém měřítku pomáhal těmi vraždami a těmi ohro- ohrožováními lidem jako třebas mně k tomu, aby tyto věci poznali. Bohužel většina lidí není schopna těmto li- těmto věcem přijít na chuť než násilím. A je, to jsem, mezi ně patřím já. Čili není to vzorem. Vzorem by bylo, kdybyste na to nenásilně šli. Co prosím? Se usmíváš nějak potutelně. Když je násilím v království boží dobýváno vezměme to po stránce stvořeného abychom nemuseli nemuseli tak hluboko, to bych tady byl do večera, bysme museli prodloužit pobyt tady u vás a to to si můžu tom tam, budeme v čeřínku tomu že my se o tom a vy jak chceme tady deset minut, jo? násilím to království dobýváno Jestliže se narodím na tento svět. Tak ta příroda kterou představuje provedl veliké násilí neboť provedl zraku dejme tomu několika miliard let vývoje života na této planetě zkratky kterou provedl devíti měsících to je královna fakta si jak ji nazývá ten autor Ende filmu kterou se jste možná jste už to? Je máte to je to vydáno pro děti v v Albarosu. A hned to zase protože ono to vyšlo před vánocemi a hned bylo vyprodáno, pochopitelně Je to daleko dokonaleji popsáno než ten film, to si přijdete na svý, až to dostanete do ruky. , máš to? to to. Máme to, to dobrý , tak tady to aspoň je ta tam jsou v kapitoly který v v tom filmu , že ve filmu, tam se to nevejde ne? vidět, ten autor ovládal dokonale celou cestu k bohu je to soustava násilností a první spočívá v tom že člověk se se narodil na svět, to je ježíš kristus nejvíc trpěl že se musel zde na světě na rodit toho na nám nedošlo. My ho za to uctíváme jako křesťani na kříž to si myslí, že je je je to, se bůh vrozuje člověka a ten bůh se do člověka vrozuje při každém narození člověka čili taky do nás vrodil do tělíčka Ježíškova tam jsme si ještě úplně rovni o zasto tamti úplně rovně tak už to končí. Že jo tam že jsme si úplně rovni s kristem ježíšem neboť aniž to víme , narozdíl něho jsme ee. pomocí tohoto života jít k vracet se do hospodářova domu nebo tak nějak otcova domu ten člověk který promarnil a to děláme všichni na tomto světě všechno co dostal od boha a a největší milosti byla to, se do nás něco nezrozeného ten smrtelná duše, jako toho jako do toho Ježíše. toto umožňuje abychom se tím nezrozený vrátili do toho Boha. Zrozeným se tam nevrátí

Download XML • Download text • Waveform view