EN | ES |

87-18B

87-18B

Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
ježíš kristus li v jedné větě já to vysvětlím svou zkušeností když jsem vstoupil do koncentračního tábora tak první co ode mě chtěli podepsala listina že jsem byl před soudem v magnetu byl jsem odsouzen k trestu smrti a omilostněn nevleje bližnímu sláva a čest na do životnímu cenné práce tak na těch dosud se. Já jsem to vode psal a před sem se si tam před tím soudem se nikdy nestal přátelé já jsem ani nevěděl ten matek je nestal tam ten soud a já jsem tam byl jako by souzeni toleto vláčen před soudem mně se přitom nic nestalo a já jsem tam podepsala že to s tím souhlasím na nuceně práce do životní že jsem byl odsouzen já jsem byl genezí a já jsem měl tajnou vysloveno tlela aspoň víte co já všechno jsem dokázal nic toho jsem nedokázal protože nic z toho tam jsem si nesou nenastal a takhle to podobně podepsala všichni něco jiného než já zase každý po svém ne na každého připravené něco jiného ale já to říkám proto abyste věděli že ježíš kristus myslel toto vláčen před soudy. Kde se ani vlásek člověku nevzkříšíme se ani vlásek nevzkřísí já jsem tedy vlast eště měl nepřežil se protože jsem nestál před tím soudem a i ti kteří stáli a byli tím soudem odsouzen k smrti těm se opravdu se stalo protože když je odsoudil k smrti je odsoudil k věčnému životu ani vlásek se jim nekřivdí takže takhle to v jedné větě mohl ježíš kristus říct tak já bych se ale vrátil k tomu kladnému omylu vedle toho omylu nesprávného je celá se dá nesprávný ch omylů které nás brzdí na cestě. A já bych začal z omylem který nepatří do křesťanské věrouky a to je omyl některých indů že totiž tento svět je neskutečný že to iluze a že z tohoto nezkutečného se musíme dostat do skutečnosti kterého je bůh o to druhé je správné ale to první je nesprávné že pán bůh je to stvořil a to co stvořil vytvořil jako neskutečné že to je iluze že to ten klam že je to jenom něco nepravého není pravda on tvoří nevytvořil ale von tvoří skutečnost a takže z této skutečnosti malé úzké deme do skutečnosti široké věčné nekonečné tak toto by měli indové opravit protože jak se jim potom těžko kráčí když musí stavět na neskutečné. To se od nás nechce ale my ten omyl tak to byl omyl chybný tohleto mi to protože ta neskutečná základna jim brzdí aby správně vykročili a to je jasné ale nám brání zase jiný omyl v tom abychom správně vykročili že my jsme všichni mezích postavení dědičný hřích který způsobuje že se ho musíme zbavit že se musíme zbavit hříchu a že je nám potom jsme schopni jít k tomu pánu bohu to je základní omyl ne že bych byl prohlížet ne ne že bych neuznával že ten ří dědíme že jsme omyl a nedokonalý po rodičích a po předcích až se že to dědičný v tom smyslu je to v pořádku ale to je řek bych správný nedostatek. S vede se správný nedostatek jestliže například ve středověku a eště dneska v těch klášteřích se propagoval aby člověk se vzdal všeho stvořeného. celého světa odešel od toho tak to bylo nedomyšlené dvojího důvodu že když odešel do kláštera tak se světa nemohl vzdát protože musel jíst pít spát a tak podobně když ukovat všechny potřeby na minimum tak se nemohl zříci toho udržování toho těla nemohl tak to byl jeden omyl a druhý omyl že. Ty těžkosti které nám způsobuje tento život mají ty ty vody a tak dále že mají kromě toho chybného co v něco v tom je že je to opravdový hřích že se necháme svést tak mají něco klamného že totiž my tímhletím způsobem jsme držen při tomto světě tak věrně tak skutečně že to nemůže považ za neskutečné například dejme tomu já budu mluvit za člověka hladovícího nebo žíznícího on má dojem že kdyby nejedl a kdyby nebyl tak že by umřel na tak on by hned neumřel ale je to omyl když má hlad že si myslí že je to kouření že je to to je omyl který není chybný protože on ho donutí toho člověka aby se uživil správně aby se nedíval aby udržovali tento svůj život pozemský na takové úrovni jako ostatní lidé kteří nemají tu víru třebas náboženskou. A čili tento řek bych platný nebo správný omyl musíme zdržovat my nesmíme ze světa utíkat a redukovat třebas potravu na minimum nebo vzdálit se normálního života vy potom ten život který potom žijeme v takovém klášteře vlastně nežijeme naplno my ho z redukuje o celou řadu důležitých záležitostí takže on to není celý život a pamatujte si že k pánu bohu nemůžete jít jinak než celým životem. Tak vezměme si třebas příklady největších světců křesťanských dyť takový svatý augustin byl chlípník zrovna tak vožral ta byl svatý františek asi si než byl obrácen ale kdyby byli a mužové mu to jiných takových já jsem mu jenom o těch největších které si velice ctíme ale kdyby byli předtím takový nebyli tak ten tak to obrácení nebylo dokonalé protože oni ono se jim to nutilo že ano a se nemá co se mu sit já jsem měl největší práce že jsou maminkou která byla opravdu poctivou katoličkou že ona mu řekla prosím tě co ty to tady děláš nebo co ti to tady se modlí tak si jako dřevo a tohoto to katolická si nepředpisuje přestaň tím a já jsem ji nemohu dostat k něčemu navíc ona si myslel když chodí ke svatému přijímání a ke zpovědi že to je všechno to není všecko. To je nutný začátek toho co musí následovat když já sem si třebas díval jsem se na ty lidi vycházející z kostela někde v brali v itálii a promluvil jsem s nimi o o jejich životě, tak jsem zjistil, že ani jeden z nich na Pána Boha nevěří. A všichni si myslí že věří. Prosím vás, smažme to teďka. Takže tento nesprávný omyl, že tento svět je jenom ve hříchu postaven, bychom měli umět překonat. V tom světě existuje pokušení, to je jasné, a proto my se nakonec Otčenášem modlíme: "neuveď nás v pokušení". Ale kdo nás to uvádí v pokušení? Ke komu se to modlíme? K Bohu! Aby on nás neuvedl v pokušení. Neboť tím, že vytvořil tyto věci a stále je tvoří, tím nás uvádí on v pokušení, že je to jediná skutečnost. On. A proč se od- na- o to modlíme až na konci Otčenáše? Protože je to to nejvyšší, o co se můžeme modlit. Na- o co máme právo se modlit teprve, když si přejeme království Boží především, jindy na to vůbec nemáme právo. Když si to nepřejeme, nemůžeme být zbaveni tohoto pokušení. A "zbav nás zlého", až na konci toho Otčenáše, to prosím je také nemožné. My musíme tím zlým být vy- vychováváni, a když nechceme, se od toho vzdálíme někam do ústraní, tak obíráme svůj život o to největší, co tady máme, že jsme vychováváni taky zlem. Čili, já bych to zjednodušeně řekl, že když člověk vyvolává a chce vyvolat relativní dobro, musí se smířit s tím, že vyvolá taky relativní zlo. Takže všichni lidi to nepochopí nebo vůbec, že má to také dovětky relativně zlé. A s tím si nesmí lámat hlavu, to vždycky musí takhle nastat. V tomto světě musíme vidět, že relativní zlo a relativní dobro jsou dva rovnocenní partneři, kteří se drží za ručičku, a jeden bez druhého se neobejde a oběma musíme být vychováváni. Takže já teďka udělám takové malinké extempore a všimnu si, jak bychom měli věřit tomu stvoření světa. tedy není na tom nic platného ani slovo z toho nesmíte vzít pryč až na ten časový údaj. Ten je chybný no chybný když ví člověk že ten mojžíš nemohl přitom být jak ten svět byl stvořen protože to se stalo před ten základ stav miliardami let a on to radoval jenom už po třebas po pěti miliard let existence této planety tak to byl hodně časově vzdálen od toho a když to vtěsnat šesti dnů to byl veliký machr protože tu zkratky sobě zažíval a líčil svůj vnitřní stav čili jak se máte dívat na mojžíše a to dybych církev přijal to by si velice ulevil jako na záznam zážitku vnitřního toho mojžíše který to viděl ve zkratce já jsem tohleto časové zkratce například v šesti dnech to se mohlo stát. A já sem například totéž co mojžíš zažíval během šesti dnů nebo líčil jako šesti den záležitost já jsem zažil bezčasový v tom koncentráku jednadvacátého listopadu třicet devět jsem zažil stvoření světa konec světa který ještě nenastal poslední soud vzkříšení z mrtvých v těle všecko sem zažil ano a nebylo to potřeby na to ani zlomku času čili pro vod té doby a vím že mojžíš nelhal ale zbytečně církev ve proti sobě vědu když trvá na těch šesti dnech ona už se dávno bohužel vzdálil té zkušenosti kterou měl eště mojžíš a mnozí jiní starozákonní proroci že to zažívali v takové zkratce a je eště jednu věc na to musí opravit že je to nebylo o něco co bylo stvořeno že těch šest dnů pořád probíhá že je to tvořen. Že to stvoření pořád postupuje že je to proces tvůrčí a v tomto procesu jsme někde nevím na prostředku to je jedno kde ale ten proces bude pokud čas a prostor bude existovat bude pořád pokračovat čili my jsme svědky dotvořování a my se toho to dotvořování máme zúčastnit jako lidé a mámeli se z účast jako lidé musel být celý lidé jako dítě jsem se nemohl toho zúčastnit celé protože jsem nebyl ještě hotovým člověkem ale potom jako dospělý člověk a i ve stáří už se mohu celým svým životem s zúčastnit toho dotvořování tedy od člověka se chce aby svým životem mezi lidmi. Se stal spolutvůrcem v malém pochopitelně toho vesmíru a toho všeho co pán bůh tady tvoří spolupracovníkem proto se tam praví velice správně to není omyl v opisu nebo v překladu my jsme tohleto vytvořili kdo my proč možném čísle protože to my tvoří me prosím vás to ani slovo si si tam neví k teologové samo sebou rady ale já sem to zažil tak vím co to je to my my všichni dotvořuje me tyhlety věci a nesmíme se přitom zpychnou protože von to řídí všecko že sme závislí se pouhý pomocníci že pojem ov bych tak řekl starozákonně. To znamená je bůh a my jsme v tom duchu božím chyby duch že v tom duchu božím služebníky jeho boží ale nejenom že jsme služebníky v tom dotvořování my se musíme postupně jak stoupáme na té úrovni stát se také spolu spasitele malinký a jakmile od tohoto odstoupíme tak nesprávně žijeme. Von věděl ježíš kristus že kdybych byl chtěl hned od svých učedníků aby byli spolu spasiteli že bych byl chtěl příliš mnoho a proto je napřed především nechal jenom křtít a jenom dělat zázraky nic víc to znamená způsobovali v člověku kvas tím křtím a zároveň ho vraceli do tohoto života že ty lidi uzdravovali aby mohli bez těžkostí v tomto životě pokračovat v tom tvůrčím díle božím ale on na nich chtěl také aby byli osvětitel aby člověka posvěcoval jako se pouhým tem nestane. Ten člověk po křtu není osvícen toho víme dobře nikdo z nás není k tomu je třeba osvětitelský práce a to nestačí jenom rozum na to nýbrž k tomu je třeba duch svatý a o tom řekl ježíš kristus že toho jemu že se šlape tehdy až stane z mrtvých a až vstoupí na nebesa tak dále takže opravdu ten duch svatý přišel až na konec a ty všechny podmínky které jsou tam proto aby ten duch svatý přišel ty musíme svým životem plnit a kdybychom z toho světa utekli tak je neplníme prosím vás neříkejte kněží aby přestali být kněžími to ne že jsou ctnostní té nejlepším pořádku ale oni při tom nemohou utéct a nesmí utect světa oni musí k tomu bližnímu sloužit tak by to dělají pokud je to možné že ano to je jiná forma služby bližnímu a je složit forma správná sílu si v to tak teď. Když tedy člověk ví že lidský život má postupně podle vzoru ježíšova života v úměrně jak člověk to dokáže dorůst do třech mistrovství které on ukazoval mistrovství sebepoznání které by vrcholy o ráně mistrovství lásky k bližnímu které vyvrcholilo na kříži a my se obětoval za celé lidstvo na celý svět jenom za lidstvo a proto se modlíme bránu boží který s nima říst světa ne člověka světa to je víc než člověk prosím vás on tam měl za celý svět to znamená za celý vesmír to je druhá fáze a třetí je mistrovství ducha které ukázal po své smrti potom těm učedníkům ano. Takže toto bychom měli v rámci lidských možností zvládnout jak to nejlépe dokážeme během lidského života ovšem tomu bylo třeba aby po těch dvou tisících letech řeknete jim to začli aspoň chápat ježíšův příklad jako příklad pro nás když on řekl příklad svůj dal jsem vám tak neříkal řeč svou vedle jsem pro vás to neřekl tu konal ale to byl pouhý komentář k jeho životě a my žijeme z toho komentáře jak pak dlouho můžeme z toho ještě žít to se nám nepodaří zvedněte ní trošičku mendl jo no jo protože to oni uznají za správné co já tady říkám protože oni za vrátit se let ještě nezmohli následovat ježíše krista jeho způsobem života a myslím si že nás oni nás obyčejný křesťany strašně podceňuje někteří ty jsou z nich ho schopni ale my nikdo rozumíte my nikdo a prosím vás to jim za první te taky jsou lidi kteří jsou toho schopni všichni se z toho schopni kdyby tomu tak nebylo tak je zbytečný to kázat ale duhu sek dál. Tak teď tento omyl že jsme nějak padli z ráje ne tím provinili a že tedy za to provinění trpme že je to dědičný hřích to je doslovné vých klad svatého písma tady si pamatujte že toto je úplně nesprávné té chápání literu a ne ducha a ten duch z ní úplně jinak ale je to opravdu hříšné chápat takhle písma mysle nepadli z ráje pro nějaký jablíčko který jsem tam snědli de pak. To tam je líčený proces který neska pořád probíhá vy všichni jak tu z té v té v okamžiku narození na tento svět padli z ráje teď to je aktuální záležitost v tom ráji jste byli v matčině těle tam přeci vám nic nechybělo tam ste nepotřebovali svoji tělesnost tam jste nepotřeboval jíst pít spát to všechno patřila matka za vás ne čili je to pravda tady říkám že tam jsme byli v ráji a když jsme se ocitli zde tak jsme to pociťovali jako krutý pád. Takže to je pro nás aktuální záležitost z ráje se padá dnes a ne někde v historii toto musí katolická církev všechny ostatní církve jejich všechno stejnou chybu škrtnout e indové dělají to bylo pro ně stvořeno a ne to že je vytváření to dneska věda i my jasně dokáže že celý vesmír ve vývoji že tam celý galaxie mizí že tam nové rodí to je prostě proces v té tvůrčí proces boží. A to se potom bezvadně jak to je to přímo o tom mě lidé tak se bezvadně vhodnou z vědou věda nebude proti nim a voni nebudou proti vědě o tom něco u mě si neprotiřečí ani jeden ani druhý a k tomuto smíření musí dostat do jít já jsem tady jenom kvůli tomu aby tomu smíření došlo aby aby to šlo kus není všech náboženství a náboženství vědou především že to se nesmí rozházel o to čím dál tím víc dochází oni tak hloupě proti sou ji bojují za šest dní se to nemohlo stát to sem vyžene jenže kdo za to může že ti křesťani ztratili tu zkušenost toho mojžíše že už ji nedovedou reprodukovat tak že tomu věří jako historickou záležitost a ne jako záležitost kterou mají zažít a já jsem ji zažil v koncentráku takže já tady svým životem vám to si dosvědčuju že to je dneska možné a že je to dokonce tak skutečné že žádná minulost třebas nejlíp popsaná to nemůže vystihnout. A že tam dokonce se překračuje při té zkušenosti čas prostor hranice těch obou dvou když jsem to zažil tak bez časem okamžiku že jsem nestačil ani upadnout při tom by já jsem zažil celé stvoření světa pomalu miliardy let mající vytvořen člověka jí všechny závislosti člověka na přírodě ve které žije na planetě ve které žije to všechno jsem zažil takže já vím že pocházíme jednak od boha z jedné straně a o této přírody z druhé strany a že kdybychom s ní nesouvisel a kdybychom z nevzali všechno nejlepší tak nejsme lidmi my jsme opravdu sebrali smetánku z celé přírody a žijeme tedy životem brouků musem rostlin životem červům životem stromů to všechno je do nás vtělený ano a jenom proto že to nás chtělo tak může se v nás vtělit také člověk to nemůžeme se stát člověkem a beze to to prová na vědomí že to je proces kontinuální nikdy nekončící nikdy nezačínající během stvoření to pořád běží. Tak takovéto základní omyly je třeba už dneska zrušit protože to zbytečně čtvrt re v proti vědě a vědu proti církvi nebo proti náboženství zbytečně se potírají jednou si řeknou jaký se to byli hlupák já když přijdu na společnost zcela materiální ch vědců moc rád se s nimi setkám a především z lékaři se strašně následkem jako nedávno třebas v praze se mi to stalo tak není nic našeho než že si mi domluvit že nesmyslně si je dvou do vlasy nesmyslně. No a jsem rád že budu moct teďka totéž udělat jede ladislava protože slova tisíc zasluhuje aby si vzájemně z vírou ne jezdil do vlasy no takže to je ten úvod k tomu a teď co s tím životem já bych ještě udělal tou mým kol mojžíš také ten sedmý den odpočinku proto aby lidi našli si místo nebo čas pro ten pro toho pána boha takhle pochopení mojžíš ovšem úplně špatně pochopeno indové nám správně říkají že vaše náboženství oproti naše museli ší tím že vaše náboženství je náboženstvím sváteční dnů. A vono to musí být náboženství všední dnů každého dne ustavičné v tom mají jedinečnou pravdu jestliže já věděli se chovám jinak než po ne se šestý den k tomu dávám pořádnou ránu celýmu náboženství to těch šest dnů vostatních přebírejte jeden den dáti vzpomenu na pána boha jinak a lépe než ve všední ten to je nesprávné tak prosím to si on vůbec nemyslel nýbrž on řekl a to tam z toho není přímo vidět to jsem poznal tam v tom koncentráku on řekl šest dnů stvoření a sedmý den odpočinku vedle sebe pořád pokračují. Čili bůh zároveň odpočívá a zároveň je činný kdyby totiž nebyla ta skutečnost boží nehnutá tak by z ní nemohl ho nic pohyblivou vzniknout to platí o stroji kdyby stroj nebyl zakotven tak nemůže pracovat nemůže se hýbat musí být zakotven a tak taky všechno je zakotveno v bohu který je nehnutá to je ten sedmý den ta nehnutostí existuje skrz k na skrz všemi šesti dny který pořád tady běží ano takhle je třeba tomu rozumět u toho starého zákona tak si musíme to musí jeněco jiného ten člověk starozákonní ten žit se lišil od nás v tom že od útlého mládí se na něm chtělo aby nedělal to co si přeje. Nýbrž aby dělal to co se od něho žádá co od něho žádá bůh on ten mojžíš říkal že to co von píše že boží zákon že si ho sám nevymyslel to desateru a to všechno ostatní co s tím souvisí ale kdybyste si to přečtli ani vám to neradím to byste získali pocit méněcennosti tak byste viděli že to nedá se udržet to nedá takhle dneska dělat že ani pět nemůže všechno dělat to co ten mojžíš o tehdejšího spolu účastníků na tom poznání chtít co chce tím chtěl toho cesta nemůže ani žit dělat než ulici ale co to bylo my si toho ducha musíme vážit toho ducha ve kterém to bylo napsáno a to je ten duch zní celým životem. Jít ne podle vlastní vůle nýbrž podle vůle boží a to musí prosazovat celým životem a ne jenom neděli nebo když jdu do kostela té málo prosím vás to to byste ne protože je to do kostela ale že potom považujete to ostatní za méněcenné to byste měli za to dostat pořádně že to má stejný význam a tam to má jenom násobit nebo upevní vás té víře že ano nic víc no ale já se pokusím jít kousek dál no tak teď bych chtěl říct jestliže tedy člověk se zbaví já ještě při budu mít že to se ba s vámi jiných omylů které vadí. Se má povinnost se zbavit nějakých omylů které mu vadí tak má zase řek bych trpnou povinnost podržet si ty omyly kterého kterého odporují v jeho růstu tak dejme tomu jestliže si člověk myslí že když bude ctnostný že se k bohu dostane tak je to omyl ale je to šťastný a správný omyl žádnou i největší ctností se k pánu bohu nedostanete. Ale je to omyl proto šťastný a správný že vám umožňuje abyste nedělali do roviny abyste mysleli spíš na pána boha který to má být příležitost aby se zastavili v cestě od boha to znamená dál do stvořeného abyste tím stvořením procházeli spět do toho nestvořeného k tomu má vést ost a jestliže je to co hrdinové by to měla být ctnost pravá tak ona vás dokonce má k tomu abyste proti sobě proti své vlastní vůli byli ctností a ne proto že by to vedlo jenom že by to vedlo jenom do věčného života. A takže takhle prováděná ctnost je ctností bez omylu špatného kdežto když jste ctnostní proto abyste se byli spaseni jako si to mysleli učedníci páně až do kříže tak je muselo potrefit že je ten ježíš velice prudce a velice bezohledně z tohoto omylu musel vyvést můžeme se učit jeho životem on je opustil a tím způsobil že voni přestali věřit že sám byl spasen když tam tak trapně umřel bez pomoci na tom kříži to jan věděl že tak není ale ostatní si mysleli že to tak je. Prosim vás tohleto všecko svou omyly které denně se hromadí v našem životě a které nejsou nebezpečné po té stránce že když já sem věřící jako že každý věřící je tak musíme projít krizí ale já jsem a tetu víru ztratíme tak já řeknu napřed kterou víru musí ztratit člověk který nevěří v nábožensky který nevěří na boha a teprve potom řeknu kterou víru musí ztratit člověk který na boha věří prosím vás kdybych na tuto druhé zapomněl tak mi přitom přidržet teďka budu mluvit o víře člověka který věří jenom na tento svět a věří stoprocentně že je to skutečnost a blíží se k smrti. Když jsem mluvil o této věci z lékaři kteří nebyli na božský založený například do ten tem padám v plzni tak on říkal já poznám na pacient ech protože mu pořád jednal s pacienty kteří mu umírali pod rukou on léčil choroby které namnoze byly nevyléčitelné on říkal mně to budete možná za zlé ale já na pacienti minimálně půlku dopředu poznám kdy von umře byl vysokou praxi životní lékařskou a podle stýkal s umírající mi tak k tomu došel. A já jsem říkal ale to pane do tento tomu nedával to žádné léky že toho protože máte ten dojem že musí zemřít tak připravujete velice rychle k odchodu říkal ne já mu na vám tytéž jak jako ostatní masem si dobře vědom že plýtvám těmi léky protože von beztak umře jenže nemůžu mu dát na vědomí že že o něm vím tyhlety věci on by prostě si zoufal a zde ně by brzo odešel on ten život odcházejí člověka má nějaký význam a proto vás tady mám říkal mně abyste mě vysvětlil jaký to máte lidí znám když ten člověk beztak umře tak by si o tom pohovor poprvně jsem si z toho o tom po hovořil z lékařem protože on mě operoval na tu ne vinu a já jsem učiním měl určité povinnosti abych mu zase pomohl v jeho praxi a von říkal že mu to velice pomohlo. Tak není pravda že by člověk umřel v okamžiku kdy stratí dech a vy mu přestane klepat srdce funuse k té smrti které té fyzické smrti připravuje dávno předtím někdo léta a někdo třebas půl roku intenzivně nebo méně intenzivně ale lékaři by vám řekli že od okamžiku narození na tomto světě se každý z nás připravuje k smrti. A to dvojím způsobem jednak že se vychovává k nějakému plnému životu aby potom v okamžiku smět smrti měl co v odevzdat to je jeden důvod jak se připravuje k smrti aby měl co odevzdat proto ten život rozvíjí a zároveň co připravuje k smrti a druhý důvod je že ten člověk zra je vnitřně tím odporem toho světa vůči tomu duchovnímu úkolu o kterých ten řek ani neví že ho má a teprve v okamžiku smrti. Se doví proč to nebo ono se v jeho životě stalo já jsem třebas až do svý šestadvaceti let nevěděl proč se to stalo s tou mu rukou jsem to považoval za příkoří a teprve toho jednadvacátého listopadu třicet devět jsem se dověděl že to nebylo žádné příkoří to byla největší milost zrovna tak když jsem třebas se ocitl v koncentráku tak jsem měl dojem že se pán bůh na mě hněvá protože mě opustil se svou milostí já jsem neměl žádnou útěchu od něho jako ty ostatní a byl jsem bit jako žito jako ty ostatní někdy dokonce víc více ty první tři dni a nevěděl jsem proč jsem ovšem to nevyšel pánu bohu nýbrž já jsem to vyčítal sobě jsem se dopustil nějaké chyby já nevím kde. A v čem a teprve když jsem jako byl nucen se vzdát svého života a vzdal jsem se toho života pře nebylo vyhnutí jsem to dobrovolně neudělal pochopitelně nebylo vyhnutí tak jsem se ho vzdal nebo bylo by byl hloupé by se byl nevzdal tak jenom v tom případě se mohl pochopit že to všecko předtím se se mnou stalo v tomto světě mělo význam hluboký duchovní znam proto si ježíš kristus mohl dovolit toto učedníkům vysvětlit teprve až po svém zmrtvýchvstání. A já jsem tedy taky vstal z mrtvých v tom když jsem se vzdal toho života jsem vstal z mrtvých teprve pak jsem se tyto věci dověděl že to člověk nedoví dřív než ta ne z mrtví tady máte člověka který zemřel a který vstal z mrtvých těle stal z mrtvých já jsem si dneska smálo kterých lí tří věří na vzkříšení v těle já sem ho zažil ne tak vím že jinde to není možno než v těle prosím vás zatím to dogmatem církve stojí mého že oni mu vůbec nerozumí voni si myslí že je na to nějaký konec je ta obecný a tam se to všechno vyřeší se řeší v nitru každého člověka. To museli taky opravit chybný omyl tudle o to se na kterou neaktualizujeme a tím ten člověk není přímo zainteresován aby tím soudem prošel on tady musí tím soudem projít v tomto světě musí proti jako já jsem jim prošel tak musí každý z vás projít já sem bohužel prošel čas nebo bohu dík a chcete bohu dík asi v tom smyslu že vám to mohu potom vykládat že nemusíte věřit no ale když si to z postele jak to všechno klape v tom mém výkladu že tam nejsem uveden v pochybnostmi největší mi dotazy nebo nejraději proti opatření mi z vaší strany by to nekonáte že my že se setkám s ateisti tak mě tvrdě napadá v tomto celá říkám ale neuspěl ty vydrží tak maximálně půl hodiny oponovat žádný ateista neodešel vode mě jako ateista žádný. To ne nemůže odolat protože já mu řeknu takový argumenty že na to jeho ateismu zahyne a když se ho nezdá takže je začne působit ta síla kterou jsme tím vyburcovali a on se musí byla přečti vzdát já jsem vám jednou líčil nebo víckrát tady už nevím komu sem to nelíčil a to pro ještě jednou řeknu že jsem měl svého přítele nějakého karla blahou který asi ještě žije a tenhleten byl úplně ateista také. Byl to člověk student gymnázia to je nebyl to žádný blbeček ale byl ateista a to je se mnou hádal že nemám pravdu a že tedy bych měl z toho slevit a já jsem říkal já tě přesvědčím že mám pravdu on říkal no když mě předešlých já budu strašně rád aby by se hádali před jeho domem v plzni božská ulice a není kolikáté číslo něco přes padesát na prahu toho domu asi do dvanácti možná že ještě dýl v noci a vy byste na dali tak dlouho tak a on nemohl ani jednou argumentu už odolával nemohl mu oponovat neměl vůbec další proti argumenty tak říkal já už jsem úplně prázdný prosím tě pust ně na lže já už nemohu oponovat tak se to stane každým a cestou když oponuje až do tě řek bych když už dál nemůže a tak si šel lehnout a druhý den mě zvěstoval já jsem přišel domů úplně u bytí já se na ně čas se ani svlíknout já jsem byl tak z možný tou naší řečí. Že jsem si lehl na konat ale teď co se mnou stalo rozpoutala se obrovská bouřka roli blesk a přímo domě a já sem myslel že umřu já jsem se vzdal toho života on by se byl nevzdal celý život života a on byl donucen tou svou opozici se vzdá silo života víte jaký to jaká to byla milost která ho postila teprve když jsem se s rozloučil ale on to způsobil tím že se vyprázdnil do se od sebe nevyprázdníte této milosti není přístupen a on se vyprázdnil tak byl přístupen samo sebou že potom byl člověkem věřícím a poznávající mají jim stě dodneška a stačilo jedno říkání člověkem který nebyl sice věřící já jsem byl poznávající ale to je víc než víra a toho nepřesvědčil ale ono ho to vyprázdnil protože ta moc toho poznání a tak velká že i druhého člověka vyprázdní. No ale musí se ten člověk opravdu tvrdě stavět proti mně to potom ho to vyprázdní já ho vyprázdním tím že mu to všechno vyříkám že to není pravda a podobně tak jsem vám to ti to případem líčil jeden z mnoha případů kdy člověk může být obrácen na vírou jak se říká nebo přestat být a kristu jestliže to vezme za pravý konec znamená za sebezápor podle ježíše krista on že podle ježíše krista to zapři sama sebe a vezmi svůj kříž do toto nedělá marně se snaží o nějaký duchovní pokrok to je předpis kdo chce za mnou přijíti. Zapři sama sebe vezmi svůj kříž a následuj mě a tak ten člověk který by nebyl ochoten a říkal budu vím o toho ne o tom nábožensky nevěřícím ale věřícím tento svět ten by nebyl ochoten pro náboženství něco udělat ten nevěřící ale víš věří v tento svět tak pro ten se by byl ochoten udělat všecko a dokud mu to jde tak to dělá vš to dej nejde tak se ztekat vás že jo že mu to nejde a není schopen se vyrovnat s tím že už mu to nemůže jít protože je starý třebas že už nemá ty možnosti mladého člověka na toto téma sem čela mluvil v té třídě a bylo to velice užitečné protože říkali unizono proč jste nám tohleto neříkal když jsme chodili k vám do školy já jsem říkal já jsem tam obou neříkal ani slovo a oni poznali co v tom je říkali tak v tom je moudrost životní kterou by každý člověk měl ovládat protže vám to říkal jsem neměl jsem toho os oso věcem říkal jsem vám to nemohl říkat né ale teď jsem to řekl protože už ten a ten zi oni jsou pravé na penze taky takže my si sobě rovni a už není nebezpečí že vás budu špatně vychovat podle názoru třebas jako ona tak du dál k té věci jestliže ten člověk tedy aniž ví se musí v tom světě odosobňovat neboť všechno mu nejde podle jeho vůle on přitom se snaží prosadit svou vůli ale čím dál tím víc se mu nedaří tu vůli prosazovat protože už nemůže udělat to co dříve mohl že sem mohl nejenom svou vůlí ale jsou tělesnosti a se jim ostatními schopnosti postavit za to co v te. A dnes tedy je se staví už to třebas nemůže dělat musí rezignovat na celou řadu věcí které by byl jinde udělal třebas levou rukou ne a takže jestliže se naučí správně hospodařit a musí si uvědomovat vy nábožensky věřící že jste lidmi a jsme všichni lidmi lidé kteří se máme všechno propůjčeno od boha celý tento život máme propůjčeno boha to není naživu ten nevěřící nábožensky nevěřící ten my si že je to jeho život než to my máme vědět že je to náš i vot není že je to život od boha nám svěřený že to hřivna z tě kterou máme hospodařit ale pro něho a to my nedokážeme ani jeden z nás náboženských věřící to nedokáže oni my si to pořád přiložíte něco pro sebe. Ať je to obyčejná útěcha z toho co děláme anebo že nám z toho něco kyne ale může to být s jenom pouhá u těch a to jsme udělali dobře si řekneme a to hospodařit do zastavení pro sebe pamatujte si že kdyby byli ti tři učedníci služebníci toho hospodáře kteří hospodařili z jeho hřivnami něco malinko si dneska li pro sebe ten by je s nimi vjel panečku ten by byl odsoudil i ten kdo nic si neukázal z toho nýbrž to jenom zakopal byl odsouzen k temnota vnějším to znamená zůstal hloupý jako byl předtím to je ta temnota vnější takže my jsme hloupý jako jako normálně když jsme se narodili a myslíme že jsme dospělí nejsme ani mentální dospělý na to mentálně nebylo šlo že tohleto musí mě tak jak já vám to říkám teprve až to děláme jako že je to dejme tomu svěřený. Obol nebo a hřivna a hospodaříme jenom pro toho hospodáře tak když my jako věřící se dostaneme v okamžiku smrti tak je to v pořádku kdežto tuhleten nevěřící nebo věřící jenom tento svět ten se tam dostane jenom když má dostatečně dlouhý život jenom tehdy správně když se s tím vyrovná přestane se ve litovat a uzná že už v tom světě nic nedokáže když v tom světě ví že nedokáže rozluč se se všemi úkoly které ještě měl v hlavě jo tak je schopen přejít přes prah smrti spasen. A byl úplný beznaboh a bude spasen protože se vyrovnal s tímto světem jako s něčím co promarnil ten marnotratný syn promarnil všecko a jenom proto chystám na otcovský dům a vracel se do něho takže v okamžiku smrti ten kdo promarní celý tento život jako třebas ten nevěřící jak mu říkáte když to promarní a je v okamžiku smrti už nemá nic k dispozici a ví že se nikdy do toho života nevrátí tak v tom případě si vzpomene minimálně vzpomene otcovský dům víte to je spasitel né protože předtím si nevzpomněl který si na to najednou vzpomene. Tak to je důležité abyste si uvědomovali že takhle to člověkem je doporučoval každému když já mluvím o těchto věcech bez na bohem tak říkám prosím tě o jedno bylo by dobře aby tento život prožil tak jako věřící neboť ty věříš tento život tak to je taky víra ale aby s tou vírou jednal lépe než normálně nábožensky věřící který si myslí který si myslí to vede ke spáse to je chyba si to myslí. On je to kšeft man světe si s ta té chyba na tomto pojetí křesťanském ste si toho podobenství o hřivnách jestlipak oni si směli nechat své hřivny ti učedníci služebníci toho hospodáře všechny museli odevzdat nic z toho neměli a když je odevzdali tak ještě nevěděli co z toho bude dál tam vznikla mez.

Download XML • Download text • Waveform view