EN | ES |

86-15B

86-15B

Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
Učinit velkého já objekt pod ku to objekt jeho vlastního poznání a bylo ji dříve řečeno že já poznává to velké já poznává sebe bezprostředně a subjektivně nikoliv zprostředkovat a objektivně to by možná i logicky šlo pochopit nemůže se vědět toho kdo zrakem ví nemůžeš slyšet toho kdo sluchem poslouchá ani vnímat vnímat tele vjemu ani poznat toho kdo poznává. Poznává do poznává pozná poznáním ze mému to si musím přečíst je to bratra nějaká upanišad stejná myšlenka si představte když já jsem na této přišel jak to je pro mě potíže to angličtině má velkou potíž se musím zvali k nějakého vyššího tomu do tomu rozumí a stejná myšlenka je vyjádřena v jednom z základních textu zenbuddhismu napsané si janem vším tedy právě tím že o to usiluje vytváření opačný úsvit a ztrácí to neboť to znamená používat buddhu hledání buddhy a užívat mysli velkého já k pochopení mysli máli se za to že se má radit či dosáhnout něco co je mimo mysl a pak se používá mysli aby to vypátrat znamená to nepochopil. Že mysl a předmět jejího hledání jsou jedno tou myslí nelze použít k tomu a byli nedala něco co nedala něco v mysli neboť ani po plnění milionů karta nesmírných tedy věků den úspěchu by nikdy nepřišel. Druhá absurdní nelogičnost plyne bezprostředně s první že totiž představa o velkém já věčném já které hledá velké já obsahuje a stále udržuje právě ono směrování a zmatení velkého já s malým já které zatemňuje realizaci tedy ještě znovu právě hledání boha či velkého já jako předmětu poznání předem předpokládá oddělovat boha od poznávajícího a hledající ho subjektivní což je předpoklad který potírá smysl hledání třetí nelogičnost je domněnky že velké já nesmrtelné potřebuje dělat něco jiného. Či být něčím jiným než co právě nyní chce nebo právě je viděli jsme že ztotožňování velkého já s malým já je stavem který si velké já dobrovolně a svobodně přeje takže jsme ve stádiu vědomí malého já protože v něm velké já tedy bůh atman nás chce být nic méně musíme připomenout že ve všem co zde říkáme a co ještě řekneme přepisujete velké já. Při by se mi tomu velkému já a vůle jako analogie není slov která by vyjádřila přesný způsob jak velké já projevuje různé stavy konečného vědomí protože se to děje bez způsobů to je beze všech prostředků ctností obsahující nějaké úsilí či zabředne do času ze strany já ze strany velkého já já vstupuje do stavu vědomí velkého já. Tehdy když to chce učinit a ne dříve není podrobena žádné nutnost realizovat právě jako je žádoucí nutnost žádná nutnost nevede k tomu aby opustil sebe pro konečný řád aby se to ztotožnil s omezení způsobem vědomí jinými slovy velké já nekonečná realita se dává do područí nevědomosti aby ta a přijímá hledisko malého já zcela svobodně a bez nejmenší ztrácí své podstatné nekonečnosti prosím vás tady si dovolím už přestat číst protože nejenom že by toho bylo moc že to absurdní se domnívat že velké já by mělo být v nějakém jiném stavu vědomí než ve kterém chce být že by mělo chtít realizaci na místo současném stavu soustředění na. Na malé já takže by se zdálo že bůh je proti tomu abychom se s ním setkali že jo ve vědomí z tohoto zatím to tý vlá není to pravda to z toho nevyplývá pro mě ne bůh si přeje abychom se ti setkali jenomže ve stavu v jakém si jsme ten stav nesmí považovat za řek bych něco špatného nýbrž za něco čím bůh souhlasí von souhlasí s touto omezenosti aby se pomocí ní se člověk dostal do té omezenosti takže v tom smyslu von netouží po tom setkání toho malého jáství velkým a ono taky není možné dokud se nezapřel a tak dále a to si budem muset vysvětlit detailně. Jsou časného stavu soustředění malého já a to jsem to četl tu větu to je velké já se nalézt ve stavu ve kterém v jednotě se svrchovaný skutečností chce být malé já to je. Řečeno nábožensky je nemožné získat mystickou viz po určitou bůh nepřeje a jak malé já nemůže činit učinit absolutně nic aby jí dosáhlo tečka ale já řeknu ještě tudleto dokonce na proti tomu velké já nemá žádnou potřebu realizovat protože ve své přirozenosti není nikdy omezen ani vázáno ale prosím vás to je prostředku čtení tady se praví že malé já nemůže absolutně nic učinit aby dosáhlo té realizace toho nekonečného. Může učinit když odstoupí od sebe čili vlastně říkal že nemůže nic musí mít tak je to totéž se musí sebe vzdát že musí sebe zapřít takže tak to myslí ano prosím si ji nestačí boha se porozumí pouze v té míře jak on si to přeje z pomocí milosti ne vždy silách mé vůle na něho myslit což je obyčejná modlitba ale je zřejmé že když si přeji vejít s ním ve skutečné spojení pak tato vůle již. Se když k tomu nestačí musí být odstraněna překážka a pouze ruka boží má sílu ji do cit víte já jsem ty koncentrace v tom předškolním věku nedělala tím že jsem se vzdával vůle tak to tak tak to mělo tento následek nebo slovy slo té terezie jestliže bůh vy jevu jaké místo má každý zastávat byla by to podívá pokora kdybyste si vybíraly sami pro sebe ponechte to pánu bohu on je moudrý on je mocný on více nejlepší provaz a pro něho jeho úsudku jsou jen jeho nemáme žádné právo jim odporovat je dobře že rozhodnutí nezůstává na nás neboť kdybychom. Protože on je v klidu přemýšleli všichni bychom se ihned staly velkými kontemplativní to znamená poznávajícím boha o jak mnoho získáváme když z obavy že bychom tím ztratili nechceme získat to o čem si sami myslíme že to nejlepší to je ta vaše perfection cesta dokonalosti překlad si máma. Na první pohled se může vzdát že zde že jde o velice horní závěr zdá se že nemůžeme udělat nic co by spíše příchod realizace a že tedy nezbývá než sedět a čekat či jen žít dál obvyklý způsobem na druhý pohled není závěr možná ani tak možný jako provokuje neboť je zjevné že také se zen a čekání se mý účinkem ať se snažíme pro realizace dělat něco něco dělat či nedělat nic z obou případech. Nedělat nic asi tady nemá být a čárku obou případech přeložím pravdu že jak činnost tak nečinnost vychází z silného předpokladu že realizace něco co má být dosaženo v budoucnosti protože je však obsah realizace je věčný musí být v jistém smyslu přítomní v tomto okamžiku čekat na ni tedy potírání jí přítomnost právě tak jako aktivní hledání zdá se tedy že musíme prostě se naučit víře že velké já je zajedno s nekonečnem a že náš přitom stav vědomí je vůlí toho velkého já a proto dokonalým vyjádření nekonečna ať je právě poznáváme činné buďte s tím obyčejným malým já. Přijmete sebe takového jakým jste v tomto okamžiku to je vůle nekonečna a nic víc se od vás nechce sou však k tomu přinejmenším dvě námitky první z nich je že sama snaha věřit v tonou totožný s nekonečnem či přijímat přítomný okamžik vědomí takový jaký právě je stále sebou nese myšlenku že se proto má něco dělat snaha věřit znamená že ve skutečnosti pohybujeme usilovat o realizaci pomocí představy jejíž že je zde již přítomna je stále usilovat neboť kdyby zde realizace byla nebylo by třeba si něco představovat nebo věřit. Druhou námitku je že takové přijetí přítomnosti takové zastavení všeho hledání a snažení a disciplíny by člověka udělalo nanejvýš hlupáka matku jiný představitel zenu vyjadřuje problém takto v tao není nic do čeho se je se máme přivádět disciplínou měli v něm nějaká disciplína plat její dovršení znamená zničení ta když ale v toho není když to není vůbec žádná disciplína zůstaneme ignáci nevědomí. On i když tedy to on budu muset ještě vysvětlit protože voni sami mají ohromnou disciplínu taoisté tak to neodpovídá skutečnosti získat dvojka druhá druhá kapitola i když z jednoho hlediska je pravda že nelze ní z učinit proto aby došlo k realizaci zůstává skutečností že ti kteří mají k realizaci nějakou bezprostřední schopnost nesmějí sedět a čekat neboť jakmile velké já začne chtít aby aby stádium vědomí malého já skončilo za ní tím se ega na jem já touha po bohu či po metafyzickém poznání oni se. Oni se do mívá že si samo vyvolil bezprostřední motýl této touhy je přirozeně ekologické ale rozhodnete rozhodný motýlem je vůle velkého já samotný fakt že se nikdo že se někdo začne zajímat o duchovní život o realizaci o spojení s bohem její tým znamením že proces probuzení začal že nastoupil fáze vole řekli jsme jiš že veškerá láska a je jakkoliv sobecké je nakonec motivována láskou boží neboť ať se velké já nachází kterékoliv kterémkoliv místě. Intuicí ho cyklu a indovi ního a evou ního cyklu vždy si přeje tedy kterékoliv my si intuice toho cyklu kdy si přeje aby se pohyboval be směru svého cíle a naplnění lidský život je proto řízen a směrování k realizaci jako ke svému vlastnímu síly a jakkoliv daleko od tohoto cíle může člověk právě být. Boží vůle ho vytrvale k němu vede když třeba prochází ně obtížnější mi a zlem zatíženi pasáže mi vědomí ega ve spodní části cyklu v tomto pohybu ovšem není nic pouze mechanickou neboť i když zbavujeme cyklus invoni ruce jako pravidelným jde ve skutečnosti o křivě krajně složi tou která se ve svém průběhu stále kloubí začí a vrací. Tadyhle vám ukážu obrázek mezi tomu patří až vám ten obrázek kolik ego nemůže vykonat nic aby pomohlo či zabránilo dobrovolné probuzení velkého já do jeho pravé přirozenosti ukazuje přítomnost touhy po realizaci v malém já že se nemusíme ptát jak milovat boha jež ho milujeme slovy svatého bernard mě není schopen tě hledat jestliže tě nepršelo. Kde byli ende milování boha i když se může zdát že hledající a hledali sou oddělenými poli ukazuje sama existence hledání na jejich řízně ost když takto někdo z jakékoliv zjevné pohnutky začne na boha myslit provádět nějaké duchovní cvičení čili toužit po realizaci vyjadřuje vůli velkého já kdyby tomu tak nebylo nemohl by to ani chtít ani by to nebyl schopen schopen dělat co. Z tohoto důvodu katolická nauka vždycky hájil názor že pravá modlitba není prostě vztah který člověk navazuje k bohu ale spíše něc něco co k člověku a skrze něho působí bůh modlitba má svůj původ nikoliv duši ale v duchu svatém který v ní přebývá a tak to je modlitba součástí člověka na vnitřním životě svaté trojice i když nejméně do koná dokonalé. A pro počáteční vývojové formě mu jednou charakteristikou křesťanského hlediska bylo i a je že člověk sám se nemůže vůbec modlit že žádné hnutí touhy ze strany přirozeného člověka nemůže vytvořit pravou modlitbu je to bůh v nás kdo se modlí je to jediné na se na jediná naše přirozenost proniknutí duchem božím která je za přispěním boží milosti schopna modlitby v plném křesťanském smyslu. Je to důvod proč křesťanská boha služba představuje činnost boháčovi krista oslabuje jeho uka listina hostii čímž církev naznačuje že se modlí jako kristus a ne jako pouhé shromáždění nezávislý lidských jáství. Na přítomnost realizaci než ce tedy ukazuje způsob objeví se duchovního cvičení či povaha duchovního vědomí které velké já člověku dovoluje provádět a prožívat anebo k nímž vede lidskou touhu prvním stádium vývoje se velké já do si ten pevně ztotožní s já malým promítá ho do boha který je chápání jako vnější objekt. Ale jeli tak já vedeno k modlitbě a uctívání v běžném smyslu při meditaci o boží přirozenosti či prostě ke kontemplaci boha jako velikého jiného tichou a doručí uctívání pak je jasné že člověk vstoupil do prvního stádia tento stav je však zvlášť a podstatně náboženským protože se na boha pohlíží jako na obě poznání a lásky což ukazuje na to že člověk je v oblasti a na logického poznání kde pracuje s rozumem city a smysly další stádium začíná přijímat určitý metafyzické charakter neboť v sobě za hrnuli rozlišování velkého já od malého já a snažení. A stěhování přítomné promítne panu promítne představy boha zpět do poznávajícího subjektivní dost těžce mluví ale jak tomu rozumíme to že budu třebas to asi budu muset komentovat projevuje se to jako sklon a schopnost vzdát se svého já malého a všeho co s ním souvisí což je a který se může provádět různými způsoby poší něm si dvou z nich které mají širokou. Že ho to není to je co by to mít na to různými způsoby pití a význam a když v první z nich ne se sebou jisté neznáz které její činní těžko proveditelné pro lidí žijící v moderní ci velice první způsob spočívá tedy ve schopnosti provádět zvláštní tenten formu koncentrace jakou praktikuje intuici joga. A koncentrace která se dá křesťanské modlitbě navozovat nebo navodit krajní oddaností a soustředěním na vnější podobu boha tím se dociluje vyprázdnění pole vědomí od jiných objektu svým tou předmětu koncentrace takže uvědomování si malého já prostě vymi tedy tímto způsobem byla vedle na příklad svatá marie markéta ala kok někdy sedmnáctým století která které se ukázalo nemá soustředit na své vnitřní duchovní srdce. Ale upozorňuju vás že když toto dělá člověk normální jesi vzpomenete to bude dělat tak to není to to jak to dělal svatá terezie vede za svatá markéta ala kok protože ta to byla přivedena z milosti boží než to my si to u madam nekoncentruje obyčejně se mýlí cílem je zajímavý že já jsem si já jsem to o tom že možná říkal odvedl před dvěma roky svýho staršího vnučku do chrámu panny marie ne ne svatýho a ne pomůcky v plzni který je pěkně nově opravený se tam o slíbil všechny všechno se to tam vysvětlit všechna ta. Ten postup umře páně a tak dále a nakonec se ho posadil před na životní velikost sochy ježíše krista který má uvnitř tady srdce bytí a živé a pramene a já jsem on říkal pavlíku copak si myslí že je to správné to srdce to mám no a co těle no tak to je sprác říkal si že má ve prostředek ne mám ho tady na levo tak to je tam chyba nějaká neo říkal se tam voba jak to že udělali takovou chybu a takový velké se že se tady trošku pozor říká protože maloval jiné srdce ty máš taky nějaký duchovní středu které dosud neví a tak jsme se o tom pěkně bavili tak takový tě ale to přijala jako že ještě jiné se to nám dává potíž dělá potíže a to mu děti to nedělalo potíž v těch v těch osmi letech se setra není ani tak udržován úsilím jako hlubokým uvolnění první co je vono teďka už konečně dostává ke já jsem se zbavoval sám sebe já jsem se uvolňoval od sebe jsem soustřeďoval třebas nějak že ano to bylo uvolnění to bylo osvobozování do. To první pokusy o soustředění jsou vždy mořeni nesčetný mi ruší vymi myšlenkami když se však pokoušíme jak je to obvyklé zbavit se jich násilím tím že je vytlačit z mysli vede to jen k větší vřavě. Je to jako bychom se pokoušeli uhradit neklidu vodu že kličkou vyučování však ustane když se mysl zcela uvolní přičemž takové uvolnění je předmětem různých necho vých cvičení které se v joze provádějí jako spolu se speciálním pozice mi tělesnými určený udržení uvolněné a bdělé mysli aniž by usíná je to veliká pomoc to o tom nepochybuju ale vzhledem k tomu že jsem na to rád taky ještě ji jinak je to pomoc malá totiž ono tadyhle bych mohl říci tohleto k tomu a proč pak ně od začátku se nehodili myšlenky a proti jsem vám ty myšlenky honí se to s tou vyjde tak je to nutné. Proč vlastně děláte dvojí věc honíte myšlenky a soustřeďujete se na boha čili máte ro dvojnou mysl a je to je z důvodů proč se nemohl nesetkáte protože s polovičně honíte myšlenky a polovičně nechce za tím bohem tak tohleto se mně nedělo protože já jsem do té koncentrace dospěl vývojově tím byste se vzdával vlastní vůle a že jsem do toho nemluvil a to pán pánubohu do toho mluvíme o té koncentrace to jsou třiceti myšlenky že jsem nesčetněkrát před tím nese sedmnácti letech začal věci dělat jsem si netroufal už mluvit do toho ticha ze kterého se rodila dělat a obrovská moc realizací. Ustane se mysl zcela volný tak předmětem koncentrace může být fyzický či mentální obraz nebo slovo či věta opakovaná znovu a znovu jako otčenáš zdrávas maria či prostě jméno boží my i vo tom všem budeme mluvit a teďka nebo komentovat rukou. Meditací ty pivní modlitbou pane ješi kriste synu boží s nebo se stále používá jí to dní mnichové přesně stejným způsobem jako žáci jogu používají slabika on což je prana neboli svrchovaný jméno probrat provádí li se dosti dlouho stává se soustředění k téměř automatický a zcela zaujme vědomí jinými slovy velké já se ztotožní s předmětem koncentrace na místo s malým já přestane být oko utne smyslovými vjemy city a myšlenkami. A místo toho se zcela pohrou do jediného a jednoduchého objektu během této doby pokračují tělesné činnosti více čím méně automaticky to jako chodíme ve spánku a dnes nás celého tohoto cvičení a v tom že je velmi nebezpečné dostat do tak hluboké ho ohrožení pokud k němu nedochází pod dohledem zkušené vedení a s chráněn prostředí kláštera. Tak já myslím že je na stál doba kdybych měl to tím představím čtení otec unavující a kdybych tomu měl podat nějaké vysvětlení protože ta koncentrace mně přivádí my myšlenkám že třebas vím jak na to líp nebo jak to vysvětlit lépe nebo dokonaleji nebo podrobněji a že by měl být člověk v dohledu nějakého zkušené člověka nebo prostředí kláštera to je sice hezké ale já myslím že záleží na povolanosti toho kdo byl jak je to člověk který se sám přihlásíte z vlastní vůle nebo já si ho vedl tak to nepovede tam kam si myslí tento auto že by to mělo vést. Ale jestliže je to člověk který jako jak k tomu povolání bohem tak pak to samozřejmě může velice prospět to nebezpečí jak je tady existuje spočívá v tom že totiž jednak přeháním třebas dobu toho se zní což působí špatně na srdce a za druhé že jsme mí přemíru. Trpný a že potom pro tu přílišnou teplo se stává médiem mediální ano se průchodícím domem cizích myšlenek a obrazu máme dojem že je to nějaká milost to je těžko rozeznat kdy je to milost a kde to obraz který stav bloudili odněkud odjinud než od boha většina spiritismu je tvrdí do tyto zážitky mají ne všichni je mají pokoji říká vzta spisů že oni jdou správně k bohu a že se to mystika že to vidění které mají vnitřní že to je vidění boha a tak dále těžko je z toho dostat protože já vidím že se mýlí ale je těžko je z toho dostat protože po ní jsou zatím přesvědčení nebo dlouhou dobu přesvědčení že je to správné. Tak chtěli byste k této koncentraci nebo k tomuto způsobu modlitby tak jestliže koncentrace nevede ke spojení mám to ho zanechat mazat jenom metodu jo tak nikam otázka a odpověď by měla že totiž koncentrace prováděná z vlastní vůle nemůže vést ke spojení takže bych mohl donekonečna měnit koncentraci z vlastní vůle prováděnou a nikdy a žádnou metodou bych se k tomu spojení nedostal že to bylo dost věčná námaha měnit pořád ten systém koncentrační tak. Jak tu koncentraci mám provádět aby vedla k tomu spojení přípravou já nevím jestli se to četl a napsal jsem tu přípravu ke koncentraci a sem tam je o tom detailně popis a na všechno takže jestliže člověk svým životem předtím se nepřipravuje na tu koncentraci tak ta koncentrace potom vychází z jeho vlastní vůle teď se budu koncentrovat. Ale já jsem ze začátku byl tak nevědomý když se na to vstoupil že se nevěděl že život může být také soustředěním že může být také cestou mohu ten běžný život a když jsem celý den vlastně rozjímala o bohu protože jsem nebyl schopen pro tu moc která ve mně vládla o naje co jiného myslet i když bylo třebas vyučovat jak jsem poda vzít že mámeli tu tak jsem tak byl dokonale připraven že do té koncentrace jsem plul samovolně že to byl jenom určitá to byla jenom ta změna v kvalitě bych tak řekl jestliže diametrálně se liší běžný život se svými starosti a těžkostmi od toho vnitřního po pudu ke koncentraci tak ta koncentrace nikam nevede ale. Jak tedy se disponovat k tomu aby vedla nikam nejlepší způsob dispozice je umět nebo nejsnazší pardon je umět citově se zaujmout zaujmout takže já bych vám každému radil nikoli si tě zaujmout proto spojení s bohem tak ho začnete provádět nějakou koncentrací nečisté až bude večer nebo nějak nýbrž odejděte nějak dost straní a nějakou vteřinku se soustředí vteřinku nemusí to být minuta stačí dvanácti to nikdo ani nepoznal že to děláte kam jsem postavíte a sami ste se jako by na tím ale ve složi budete soustředění ano to je jedna metoda druhá metoda je nečekat až přijde tento popud nýbrž hledat ho vně sebe. Četbou se inspirován upozorňuju vás že mě ta síla nikde není ale v tom co si čtete a co vás může inspirovali je něco vnitřního co tam do toho někdo vložil a tak to vnitřní co v tom je není vnější nýbrž je to vnitřní a měl jsem zřejmě že to tam vyčetli a ve skutečnosti z té si vzali něco z toho ducha který tam se nedal vyčíst příkladem jemu případ kdy jsem začal dělat my skoušce trati která nebyla v době napsáno já se dušoval že tam je ano to je příklad je vám dobře znám a byla to koncentrace tak mocně účinná že okamžitě učinkovalo tak bych vás na to upozorňoval že bylo by dobré si uvědomit že jestliže má člověk touhu potom spojení s bohem tak tato má pochází od boha je to dobrý příznak toho že nastala doba když jste zralí. A že tedy je třeba jenom tomu vyhovět to znamená tomu bohu se oddat a čím dokonale se oddán od od dát te té jeho touze po vás tak tím ta koncentrace se snáze podaří já jsem se vlastně od začátku jenom té touze podával a to jsem měl předehru v tom že jsem jednal správně podle něčeho co nebylo z mé vůle ano asi tak to taky není lidské vůle ta touha potom bohu není si říct to chybně že je není a pane proto se oddat této vůli znamená oddat se bohu a už vlastně navodit toto spojení nikdy není lidské vůle dycky když například dejme tomu na to přejete nějakou četbou třebas já se zná že jste se se vzdát se že to přečetla tím se do toho vnikla tak to není lidské vůle neboť není náhodou jestli je to dostal do ruky a takže vždycky je to soudu božího ale já teďka na někoho ukážu neříkej to nepustím. A jsou tady lidé kteří mají velice dobrou vůli a tak dále ne na mocí ale na tyto dva zvlášť kteří pro tu moc dobrou se nikam nemohou dohrabat že ta lidská vůle ruší tu pravou a jedině mocný vůli boží kdybych já anebo dokud já to vemu podle své zkušenosti dokud já jsem svou vlastní vůlí chtěl něco provést už v předškolním věku a ono mě to nešlo. Protože jsem k tomu jako dítě neměl dispozice ne aby to šlo a neodstoupil jsem o to tak se žádná vůle boží neprojevila ale jakmile jsem od té své vlastní vůle odstoupil už tu byl pán bůh se svou mocně vůlí a na na té moci té jeho bude sem poznal že je to jeho vůle měl jsem to poznat to nepoznal jsem se z co co tady je co mně přemáhá to jsem poznával že jo ale že to pán bůh to jsem nevěděl taky na kdyby se byl s tím přiznal masem tomu nerozuměl ale nějakýmu kněží že mě by řekl že tady působí mi rozboří možná že mě to by řekla jsem ani předchozí ko neměl možnost se s nějakým věcem setkat a pak už jsem se k tomu nikdy nedostal takže vlastní vůle ruší v tom smyslu a jenom tehdy když já se jím nedovedu včas zříci já ji musím používat do krajnosti to znamená kam až ne ta vůle může dovést nebo nedoved tamní musím používat o a jakmile už mě dál nevede nenechat se zneklidnit nenechal se z malo myslit nenechat. Nepovažovat se za prvého nebo neschopného nýbrž zkonstatovat že ta vůle nestačí odstoupit od ní a pak ta vlastní vůle člověku velice prospělo neboť umožnila aby se od ní odpoutal ale jenom takovýmto takovouto kvalitou odpoutání se dostanete vůli boží jinak ne a jestliže si ještě přeje aby tam bude nastoupit a tak se taky je dost neni to si nesmí přát to mě taky pořád lidská vůle neboť to je boží vůle aby se von moh projevit a ne moje vůle ano upozorňuju na tom di ramakrišna který my tady. Jako odporujete vyhrožoval dokonce matce káli když se mu nejeví se spáchá sebevraždu ty práce jako jeho vlastní vůle ale zatím to byla vrcholná vůle tý matky se s ním spojit a protože on měl nějaké představy on také nešel bez představ jako já tohleto sebevraždu úmyslu mnoho protože jsem nešel se stavu jako ramakrišna se na to opačně ale on protože s představou o matce káli kterou měl naučenou z té ideologická indického tak on se musel toho této představy zbavit tak on se musel zbavit představy že ta matka káli je někým kdo se nad ním nechce milovat a toho se mohl zbavit jenom tím.

Download XML • Download text • Waveform view