EN | ES |

85-38A

85-38A

Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
vypadá tak je další rada vedle té první nevlastnění vypadá tak vypadá dialekticky ty musíš na každém kroku na každém novém kroku obměnu prostředky zásadě prostředky zásadně platí že ať dojde k jakékoliv výměna prostředků dycky to musí být upřímné odevzdání sebe celého tomu duchovnímu cíli jak to není upřímné odevzdání tak si buď nevystihuje anebo to nemyslíš upřímně sedí na dvou židlích a této nejhorší sama tu cestě může udělat. Takže prosím vás druhé obecné pravidlo pro úspěch na to co chtěně v se s nikdy s tím co právě dělám nepovažovat to za maximum toho co mohu provést přestože já nemohu víc provést nevadí to neznamená to že bych nemohl víc provést protože je tady někdo jiný kdo mě k tomu na víc pomůže a co je toto navíc zase iniciativa musí vyjít od člověka. Bez mě to už teďka jenom od panny marie dycky iniciativa vypadá jako rozhodnutí jako nové rozhodnutí najít nový a vyšší smysl života nespokojit se s dosavadním smyslem života a všechno obětovat pro ten nový smysl života který jsem našel k tomu jsem byl pomalinku pomalinku vychováván od toho třech a půl let jak je ti lékaři pustili z té uzdy a ve skal do mě myšlenku jednat správně tedy já jsem po nápovědu jiných lidí poznával že toto co mně říkají právě správné a tam to ne tak to je byl dal z mého rozumu tento výběr byl za rozumem a tedy byla v tom ta realizací schopnost prachprostě rozlišovací a byla v tom taky moc za tím slyším jít. Vy kteří nejde cestou poznání jako já kdybych se s tou víry máte stalo snazší možnost jít za tím co je správné protože vám je to jasně obecně přikázáno příkazech církevních třebas nebo čemu prostě věříte tam je dokonale se se scho se směrování jenomže z vnějšku a říkal dostanete se potřebujete tam dovnitř věci nesmíte působit jenom z vnějšku snáze se být ctnostným to je málo já vám to není to špatné ale je to málo já vám to zase ozřejmí příkladem ježíšovým. Nebo podobenství ježíšovým tak on mluví na jednom místě a já se často toho všímám a ono se to dotýkám a co to znovu vysvětluju neko to zase s tím poněkud jinak než předtím totiž z jiné stránky trošku i čest mluví o služebníků který pracuje prostě hospodáři na poli a potom pro něho pracuje potom v tom při té večeři pro toho hospodáře a když ten sluha na tom poli celý den pracuje nikoliv si mi prostředky nástroje má od hospodáře pole má od hospodáře který von nevlastní ani to pole ani ty prostředky to vypadá jako že splnil to první nevlastnění že ano přichází večer po práci k tomu hospodáři a ani ho napadli si za sednout a pojíst nýbrž se umyje. A oblečen do lepší šatů a de sloužit tomu hospodáři a teprve a tam je řečeno sluha neužitečný ten kdo ještě jenom chápe všechno jako nevlastnění to ještě pořád a jedná z toho této pozice je neužitečný v tom smyslu že přímo neslouží nýbrž jenom nepřímo musí ještě přímo sloužit a to se dá jedině ve vnitřním stavu modlitby a to co je tam řečeno potom v tom večeřadla co se tam čili moc s tím hospodářem to je stav vnitřní modlitba je tam pěkně rozebral jak to vypadá když totiž někdo já protože patrně to vidím že to nestačím všecko tak já vysvětlím hned ten příkaz který vnitřní modlitby jak je tady v tom takhle že totiž je tam řečeno když že ty máš nějakou míní modlitbu kterou znáš které se chápeš a kterou se snaží dostat do věčného života vědomého soužití s bohem tak věc jednu věc jestliže tam jde proto aby se tam něčeho najedl aby z to měl pro sebe. Tak to není vůbec to začla být ještě vnitřní modlitba správná vnitřní modlitba je sloužit tomu komu není třeba sloužit který to vůbec nepotřebuje ale který to od tebe chce aby měl právo a možnost se k němu dostat proto to od tebe chce ne protože to potřebuje ale že tyto potřebuješ jemu sloužit o tom my nechápeme to bohužel ani církev nechápe do dneška ale už to dva tisíce by to mohlo dojít a tedy když ten slova tam přichází. Tak ho ten hospodář jí a teprve když pojí tak by ji být nesluž aby taky pojedl ten při se dá a pojí ne proto že se sápe po té večeři ale že vybídnout že tady iniciativa vychází z toho hospodáře a ne z toho dodo chce z vůle toho člověka nýbrž z vůle hospodina hospodáře ne boha tak teď du kousek dál jestliže člověk vstupuje do vnitřní modlitby tam jako. Po dojme že ten den jsem nepatřil bohu jak jsem měl patřit ale teď konečně nastává moment kdy se nebudu zabývat krumpáče že se mu zabývat polem nýbrž přímo tím hospodářem jemu budu patřit jemu se odevzdám když to budete jako sebou odevzdání bohu tak je to správně projednal ta je nerozhodný se při tom stavíte hlavu a nebo nevíte jako mrtvola anebo co při tom říkáte té nerozhodný důležitý je tento vnitřní postoj když ho nezachová tak všechno ostatní je pro kočku tak prosím vás vnitřní modlitba musí vypadat jako sebevzdání stoprocentní sebevzdání a ono to není sice tak těžké ale. I když má dojem člověk že se cele sebe vzdává tak se fakticky sebe celého nevdává z toho důvodu že sebe nezná on se může zdát jenom toho nebo té části svého já o které ví že existuje a co on o sobě ví čím je ho zná kůži svoji jenom a nezná co je pod tou ulice v tom lidském nitru to vůbec neví to není ani ještě podvědomí je něco víc než pod vědom a my už i do podvědomí těžkost veme a co pak ještě celé nadvědomí co nám španělsku vesnici. Proč řikám španělsku vesnici protože jste to přirovnání mě velice hodí je španělska i se nemá podobu evropský a nebo jiné vesnice to je osamoceně statek který slouží jedna k tomu setkali a jednak těm kdo tam na tom statku pracuji či není to vesnice pravého smyslu to je ten statek jeden statek či to není vesnice v našem svazovalo obklopen rány les hájí vším možným a zase další statek že se vládne někdo jiný ano. Takhle jako španělska sice je v nás osamoceně tou vnitřní království protože to pro nás španělska vesnice že se tam ono ničím jiným než námi že ještě pořád ta je strašná mezera potom potom když mi deme do toho nitra tak se setkáme prostora obrovský poslem kterým které musíme překonat než se dne tomu jádru věci pro ztrá my v pravém slova smyslu prostory to chápeme jako vě o nějakých prostá ovšem jak se praví správně v tom jesudian vi. Pokud dědíme při tom tak se nesetkáme s tím bohem tam je krásná legenda že že hadí nepřítel který ho nikdy buddha ne měl s tíha budu a chce ho zabít s otcem ruce tí a nemůže o pořád chytnout a ten buddha si toho všímá a ten co chtěl zabít mu říká za stav se na chvilinku gotamo já těch si zabit a on říká ty mě nectíš protože ty utíkáš a já stojím. Za stav se ocitneš mě hned jenomže on nebyl schopen se dostavit a pro toho budu nechytla protoho taky nezabil jo tak to je ta vnitřní moudrost tem vy se musíte zastavit proto indové poli dbají na to aby se stal do se měla myslícího principu a to všecko ovšem sou prostředky které nejsou ještě nevidělo všechno ale to slibný začátek oni moc toho věděli a vědí ty mudrci jdu štěští. Ale upozorňuju vás že je to pří nadá kultura aby věděla toho tolik co věděla tak ta eště před ním a tam existující o po kterých je dneska jenom malinký zbytek tam v jižní indii a do dneška ty tam byly před indii do dneška se z nich nenutí už dneska indové nejlepší mudrci pořád to děti ta příklad maharišim a všichni ostatní byli jižní indie že ano tam ji let ten mluvil tam byly ten nemohl jindy. Nebo ustání nebo mentální nebo to takovýho to by tam mi let může v něm toto dětství ještě je a je tam rada šli rada napřed veliký světec hodní do odbýt taky sem ho přeložil do češtiny tak je to mysim jasné že musí to přestat být také ho nik za bohem nýbrž musí to být zastavení a té další princip že když se vám sjednotit s tím co je ustálení je pevné nehnutá musím sám být té hnutí a ustálenosti že ten hospodář velí tomu sluhovi a buď přestal posluhovat nýbrž aby si sám za sedl a pojedl tak je to zbavení se. Té touhy sloužit i tomu bohu rozumíte tomu musí taky přestat to je velice těžký okamžik té vnitřní modlitbě se člověk byl veden do daleko tou touhu k tomu bohu patřit pro něho všechno dělat najednou se chce aby to něho vůbec nic nedělal aby dělal pro sebe neboť ono už to není nebezpečné v této fázi vývoje aby pro sebe něco dělá že tím by to bylo smrtelnou né teď je to spásen i to je ta dialekticky těch prostředků než jsem já tohleto pochopil to je trvalo já jsem taky zatím pánem bohem běžel pochopitelně všemi silami a on si mě bral. Já jsem ale nepochopil že když si mě bere takže já při tom musím si sednout nemohu běžet sednout na vysvětlím ten symbol znamená přestat mluvit přestat změny myslícího principu zajmout nebo zaplašit nebo odstranit paměť a tak dále ztratit paměť například co je strašně obtížné pro člověka který je zvyklý že bez paměti to nejde a tak dále já nebudu tady liší protože bych musel líčit stav ničí modlitby a na to bych nestačil ani za několik dní a nebylo by to možná ani užitečné protože do toho se třeba vstoupit aby to člověk pochopil tento stav vnitřní modlitby spojovací stanicí modlitby ne hledající ale spojovací stavy tří modlitby. Tak já jdu zase k tomu ježíši kristu řekl jsem vám že dalším principem na té cestě je řada rozhodnutí přičemž jedno rozhodnutí se liší od dalšího tím že je založeno na větším sebepoznání že míra přiblížení k bohu je závislá přímočaře přímo úměrně míře sebepoznání říká svatá terezie z avily aby se mě nepoužíval z toho mě. A dokud sebe sám člověk nezná tak nemůže se s bohem setkat říká konec a co je to zná sama sebe že jsem chrámem božím to je to znalost sama sebe to se strachují když ve mně chrám boží stačí se do něho uchýlit a jsem absolutně bezpečen ovšem jak tam že jo tam se neh a se prostě počinem a to je ta určitý klid nebo se k němu přimět tomu klidu. Tak já vypadal rozhodnutí panny marie a jak vypadal dalšího hnutí která nám tam líčí ježíš kristus já to teďka budu bát a po princip rozhodnutí ale mohl by to brát ještě po jiný dalších vyšších principech které jsou taky tam v tom ježíše kristu vypovědět ale chce se asi dneska nedostanu protože celá ta série rozhodnutí by mě stát strašně moc času panna maria chození udělala ona byla živou a v tom židovském národě už od právě ku byli v živé zásady. Způsob soužití mezi lidmi tak dokonale s vázán že s jeho nebylo vyhnutí že na svobodná které se narodilo dítě nesměla už se stát manželkou pravo pro to manželkou kohokoliv e židů mohla být otrokyní maximálně otrokyní v rodině takže byla otrokyní snís děje ten který měla při sobě mu i o to k ní tam bylo celá řada teď najednou přichází k panně marii gabriel anděl gabriel přívlastky boží to co je před tím je vysvětlen ten přívlastky boží a tam je barvu muž boží přišel ji oplodnil bůh ji přišel o plodí pro toto gabriel ní to michael nebo nějaké jiné tento přívlastky takže ona počítal z ducha svatého opravdu a ne z moci lidské ale věděla že se jí vyhraženo jako svobodná dívka bude mít dítě. A říká ano já bych já jenom nemůžu pochopit jak je to možnost že já se se tento narodí když já muže nepoznávám a ten zabil říká nevadí že nepoznáváš duch boží ty za zastíní a ty počne z ducha svatého ona řekla no jeli tomu tak tak já hodin přes palubu to své postavení v tomto židovském národě jako kapat ní člověk já v něm začnu být otrokyní prosím takhle rezignovala na svůj život on na rezignovala na svůj život právoplatným život v tomto světě. To je to čemu mně učili lékaři v předškolním věku rezignovat na tento život vždycky mělo znovu a znovu brali já jsem on tak dlouho měl její pane a já jsem přestal vnímat bolest a jsem přestal měla tento svět protože to dělali při vědomí totiž říkají někde s ní ustat čtrnáctkrát sebou to je tak by to naučili opakovaně mi to tomu naučili že já jsem rezignoval na tento svět obdobně ne stejně jako panna maria obdobně jako panna maria a tím se ve mně zrodilo něco co je tam líčeno potom jako. Vnuknutí které se dostalo svatému josefu česky osvícené mu rozumu bohem osvíceného rozumu takže on občas věděl co má udělat a točilo to k tomu aby šel dál aby se dostal toho ježíše nebezpečí toho herodesa aby se dostal do egypta bezpečně se chová a vy ho připravuje pro ten úkol a tímto způsobem já jsem byl do sedmnácti let veden že vždycky bezpečně jsem byl převeden přes úskalí které mě mělo odvést od mého úkolu když jsem poslechl jako ten svatý josef poslechl ten rozum ve mně byl zaplašil rozumíte a podo pochopil nebo poslechl něco co nebylo rozumné co nepocházelo z rozumu vůbec na odcházel se rozum. Vychovali tedy toho ježíše já se nebudu všímat moc toho života do třeti let tak se nám málo zachovalo ale je to pro nás velice důležité období protože ono se to v něčem podobá našemu životu v něčem se to nepodobá a my to klidně můžeme rozlišit a můžeme zachovat v tom smyslu jak se to našemu že o tu podobá a jenom v tom smysle jak se to podobá přičemž říct na vědomí že i v tom se to nepodobá je pro nás strašně důležité abychom aspoň vírou pochopili že to tak je vírou kteří musíme pochopit a ne vědění jako ježíš kristus ve dvanácti letech když se ztratil chrámu poslouchají tamty mudrce a dali ho rodiče nenašli ho až ho konečně hledali našli a listí tady mu tam pozdě že mají o něj strach a říkal copak nevíte nemusí být v tom co je mého otce on jasně věděl kdo jeho otec a že tím není nějaký svatý joba maria není jeho matkou nýbrž že jeho otcem matkou je bůh v nebesích. A neměl jim to za zlý šel s nimi a byli oddán čili i když to člověk ví a ježíš kristus to věděl když to my to jenom věříme když tomu jenom věříme že jsme od boha posláni na tento svět a že bohu patříme že on je náš otec tam musíme klidně se dát lidově světem s je mu být poddáni jako byl ježíš poddán tomu světu musíme se vyučí k tomu svému tesařství jména musíme zvládnout povolání které nás uživí v tomto světě a který nám s jedná čest před lidmi to nesmíme opomíjet a teprve až nám to půjde tao číně samovolně tak se stane něco co já ten to světě je dalším pravidlem velice důležité. Já řeknu napřed podle toho co vím že z oblasti samovolnosti přicházíme my říkáme od boha pro mě je to oblast samovolnosti a do oblasti samovolnosti se vracíme a jestliže my tím že správně jednáme jako se to stalo u mě sem občas správně jednal rozšiřuje oblast samovolnosti tak se v sedmnácti letech už tak rozšířila že je přeje mnou stá moje nesmrtelná individualita jo a s takovou obrovskou mocí že mě absolutně přemohla tak dokonale mě přemohla že kněz který mě zpovídal mě podruhé zpovídat nemohl já jsem začal generální zpovědí a podruhý jsem mu říkal když jsem šel do zpovědi ptže mě tam zval do tý zpovědnice stojí pane já nemohu věřit řešit mně to nejde. A von říkal no to přeci nemyslíš vážně no jak můžu v přítomnosti někoho kdo toto všechno vlastní i vlastní být zlo dějem zloději neklade před tím komu něco klade nýbrž za jeho zády a já se za jeho zády ne ocitám on říkal měli tomu tak tak začne věřit až se ocitne že jeho zády že to nemůže být definitivní stav já si na to počkám a tak jsem k němu chodil ke zpovědi a vůbec sem nebyl nikdy zpovídá vždycky jako před lidmi dává absolutorium a nikdy mě žádný absolutorium. Tak ujišťuji vás že to to nebyla moje moc když boží moc ke které se člověk ve ke te se upravuje nebo to kterou nechává v sobě místo popřávají místo v sobě tím že sám sebe se vzdává a já jsem se ovšem sebe vzdal nedobrovolně a potom už dobrovolně že jsem poslouchal to co nebylo rozumné co nebylo z rozumu takže co je to spása já ani budu nově definovat to je přechod do samovolnosti toho svatého který je u boha v příbytku u boha to nenapadne jednat jinak než jak mu samovolně přichází do vědomí že má jednat samovolně musela toho nepřemluví te aby vás vyslyšel když to neodpovídá te samovolnosti pocházející od boha. Takže on má ty slyší třebas není to špatné se modliteb ke svatému ale potom si musíte být vědomi toho že je to vůle boží který které se si pomohli k jejímu pojem svět pomohli že se obrátit konkrétně nějakého svatého prosím je to možné ale nemyslí žádný svatý ten přepych dopřát aby poslechl prosebníka nemůže o poslouchá v lidské jenom boha až se shoduje ta vůle boží vstou vůlí toho prostředníka tak taky může vyslyšela může tomu mnohé přidat pochopitelně může to urychlilo to všechno je v moci toho svatého a to je úkol jeho na věčnosti tam se nezahálí on se to je urychlovače svatý urychlovat těch vnitřních pochodu v tom celistvý v celém vesmíru ano v tom návratu k bohu. Tak to je definice svatého na nebi nebo v příbytku a také pozice jeho vedle boha jenom pouhý urychlovat více nemůže být nikdy není a to nezažívá jenom jako někdo kdo rychle někomu něco nýbrž co tím že u rychle také v sobě u rychle ustavičné přibližování se k nekonečné moudrosti existenci pravdě lásce boží takže on protože bůh je nekonečný se ustavičně přibližuje toto ustavičné přibližování tak konvergence to je život na věčnosti ano protože je to nekonečné přibližování o ně nekonečný veliký takhle takovým způsobem vše všemu odsoudí rozumíte ale to se nejeví tady to se jeví teprve tomu svatýmu takhle to bude ten pochopí jak to je no to lidské pochopení to vázne kulhá ale já jsem se nedostal mu daleko v těch rozhodnutích toho ježíše krista jenom jsem vám definoval spásu tak jak si jak nejste schopni nebo asi jsem se si ne definovali já vám to ani církev ne definuje. Tak já jdu k dalšímu teď když člověk se vychová k tomu že určitá míra samovolnosti se vtělí do jeho života tak že to čemu byl poddán vůlí svou musel vůlí být tomu poddán to se stalo tak samovolné že už vůbec nemusí vůli a varovat milovat aby to šlo jemu ta poddanost té společnosti k té rodině už šla sama od ruky už věděl co má udělat co jde má udělat samovolně to věděl nemusel vo tom přemýšlet už té moment kdy je nebezpečné začít přešlapovat na místě no je to hezké ono to de člověku samo ale v nás upozorňuje že to nesmí člověk udělat tuto chybu této chybě chyby se nesmí dopustit on musí se o točit na vel na na podpatku ani se s nikým nerozloučil a jít si do jordánu a prosím vás co to ten ježíš kristus dělal já to řeknu už více vě. Že když potom za ním jednou přišla ta matka a jeho bratři tedy rodina byla strašně rozrostla jeho bratři byli všichni i bližší in zdání příbuzný toho ještě platilo i v řecku když ží mně jo ta rodina měla minimálně dvě stě padesát lidí v řecku tři třicet tisíc lidí my a rodina ano takže to nebyly bratři to byl taky poddaní a otroc my ti jako sobce stal otroka proto člověkem že ano pro své umění mají také tak takže chápete že tam jednoho dne se děje to že jsou tady tý bratři a tvoje matka a volají tě a on říká ježíš kristus a kdo je má matka kdo jsou mí bratři a nejde za hlasem té své matky a těch vybrat a nevyhovuje nýbrž dál pokračuje v tomto tam dělá pro všechny nebo to jsou jeho bratři který ho potřebujou daleko aktuálně ji než ten kde si ho teďka momentálně za volá tak ten převod k tomuto. Od té oddanosti té rodině tomu uší mu kruhu ten nastal pomocí jordánu a pomocí toho co se stalo na poušti já to zase budu vysvětlovat nikoliv jako zevním události jako kdyby se to nestalo nýbrž jako že to je jako že to fakt vnitřní jo nesmíte si myslet že já proto třebas zavrhuje to co se tam dělo že si myslí že je to nestalo pro mě je to nerozhodující pro mě je absolutně nedovolí jestli ježíš existoval nebo neexistoval je to pravda že to je to je že to je nádherně srovnané řada požadavků na duchovní cestu a kdo si to tedy vymyslel tak by mudrc na oceanu to nepravděpodobné se to člověk také dovede vymyslet že se to patrně také na povrchu muselo dít. Ale ve věř už to je tam může to všechno připraveno od věku je to pro člověka připravena takže teď se ještě všimnu vysvětlení toho křtu v jordánu tam totiž jde o jednu věc aby člověk vyšel z toho pojetí a to udělali jíš kristus hlavně kvůli nám že je synem těchto lidí té konkrétní matky a otce a nebo té společnosti. A nýbrž že synem božím a proto ten svatý jan křtitel ne ježíš svatý jan křtitel slyšel v tom jordánu prosím berte tak tak jak vám to říkám to je já jsem to zažil daleko podrobněji než jak je to napsáno slyšel hlas nebe ten to je syn můj mý než se mi zalíbilo toto je svatý jan v křitel a řekl to svému žáku žáku janovi a tento potom napsal do evangelia a rozumíte když kristus kdyby to byl takhle slyšel to by byl na tom strašně býval dle to by nebyl vtěleným bohem on o tom věděl a on nám zkazí tímto touto události nebo vám to všechno přetváření tyto události mě tvůrcem celého toho dění tam prostě také stvořitelem. To není oddělen od stvořitele v tomto smyslu on tímto způsobem ukázal co jsem musí v člověku stát aby mohl jít dál po té cestě a ono se musí stát toto že se setká se svou nesmrtelnou podstatu a ta mu řekne si synem božím já jsem se stal v sedmnácti letech a neřekla že jsem si ne božím nýbrž jsem to věděl že my jsme svou vnitřní podstatou nesmrtelný že který jsme dětmi božími. A jako by byl prošel jordánem vidíte jak to má nemá to tu podobu toho děje to nebyl vůbec umět žádný děj a taky to u nikoho žádný dějí není a kdo ve snu vidí jak vstupuje třebas do jordánu tak je těm tak to je všechno jenom parazita vnitřního stavu a ten k tomu třebas vůbec nedojde tak je rozdíl mezi s nemáme diskusi skutečností na to vás upozorňuju veškeré duchovní takzvané smyslu jenom nějakým zaslíbení nejlepším případě to takhle dopadne ale ve skutečnosti nejsou ještě tím pravým k čemu má dojít nebo k čemu už dávno došlo co se má povalil do zevního vědomí a takže ten ježíš potřeboval k tomu aby si uvědoměl aby si uvědomil. A půl nám dokonaleji než předtím že on to uvědomoval i těch dvaceti letech říkal musím být v tom co je mého otce aby se to tak dokonale uvědomil aby moh potom páchal to co páchal ty tři roky rozumíte to bude třeba daleko větší míra uvědomění tady jsou stupně v tom růst do věčnosti nám ukazuje na stupňovitosti tohoto procesu že to není hotového že člověk stoupá po žebříku stále většího uvnitřnění a stále většího přenášení toho vnitřního pokladu do zevní okolností. Teď už šlo o to aby ježíš nebyl jenom pouhým tesařem nýbrž aby pomáhal bližnímu širším měřítku dokonce takzvaným zázračným způsobem a než zase se dostal k jinému ještě vyššímu způsobu po tom kříži já budu muset vysvětlit ten závažný způsoboval než se k tomu dostanu že to není to daný za začne způsob že to zase vnitřní stav a tak dále já musím vysvětlit něco jiného a já musím vysvětlit co je tam v tom jordánu vlastně dělo to je rozbor dokud tu analýzu ne uděláme z nich syntézu tak pochopení nebude dostatečné já se pokusím aby scho abychom si ten spravedlivá analýza tak vstupuje k tomu jordánu a nachází tam svýho dávno přítele z mládí jana křtitele. A říkám jen do pokřtím ně jen tak ší říká tebe nebudu dyť já vím kdo si já nejsem hoden abych ti rozvázal třebas jenom opánky nebo svázal nebo u třetí o bitvě prah neskutečný má větší moc než já a von říkal prosím tě nedělej takový brilantně. Na této cestě sám člověk nic neudělá tato cesta vede od člověka k širším pojetí života člověk se k sobě nevrací člověk je závislý na prostředí ve kterém žije a čím dál vědomě ji závislý na svém nitru to znamená na bohu na věčném na nej nesmrtelné podstatě a já potřebuju vlivem okolností a vlivem úkolu který má před sebou se dostat do další fáze tohoto uskutečnění mého úkolu a k tomu mě může dopomoci jenom někdo druhý to znamená ten kterému mám pomáhat ten mě musí pomoci největším pomocníkem mým na tomto světě byl esesman který mě chtěl zabít. Já neznám většího lidskýho pomocníka než tohoto že ten mě vodnaučil pět na sobě a tisíc zachovat svůj život já jsem ten život bez toti vzdal a nebýt jeho tak se ho nevzdal pochopitelně takže kdybyste náhodou špekuloval o mém životě já jsem o tom moc říkal najdete mi tam nějakého většího pomocníka ale já mám obavu že nenajdete může se špatně znam ale nebo jsem špatně za svůj život ale než těžko by sta našli většího pomocníka než tohoto jestli my sama a tak taky ten svatý jan chytl byl velkým pomocníkem ježíše a je nám ukázáno že my i když se ocitneme na nějaké vyšší úrovni poznání se nesmíme štítit pomoci odkudkoli přicházející. Já jsem možná byl na nějaké úrovni poznání už před tím že se se zkoncentruje se nesmí štítit toho esesmana já jsem v něm nesměl vidět nepřítele já se mě nemusel vidět pomocníka který udělal měl udělat podle mýho názoru mylné názoru mimo názoru a se mu dalšího omylem být veden to potom řeknu připomeňte kdy jsem zapomněl že totiž musíme být závislí na druhém ano v každém případě a této závislosti se nesmíme vzdávat když je to někdo zdánlivě nehodný nám pomoci. Já bych z této příležitosti mohl mluvit o tom jak mně pomáhali třebas lidé kteří vůbec o tom nevěděli že mě pomáhají a vůbec nebyly jako to hodně nebo tak nějak jiný než tam ten dokonalý esesman že ano ale musím jít dál všeho nechám co jsem napověděl a jdu dál tak co se teďka stalo konečně ten svatý jan si síla z nebe při tom křtí tento je syn můj boží v něm se mi zalíbilo čehož poznal pro tu chvíli on to byl člověk víry. Že je to tak že že křtí syna božího přesto si to že tentýž jan za nějaký čas a za melou ho posílá své učedníky když je v žaláři z dotazem ježíši kdo jsi ty jak ta víra když člověk de vírou potřebuje ustavičnou vzpruhu ono toho záře kde mu hrozila smrt potřeboval citu vědět od že je za ním z ježíš kristus že ano za ním stojí a ježíš mu zaujme řekněte svému mistrovi že mrtvý stávají na smrt nemocní se uzdravuje on pochopí do sem já. Tak po taky kázali ale nepomohlo to tomu člověku víry svatému janu od násilné smrti s těší že neboť víra musí být tato tak dlouhou dobu slouží ale nakonec musí být sťati pra prostě v kasta nemilosrdně z jako jako byl nemilosrdně pohřben u mučen ježíš kristus velice nemohl straně takhle se jedná vírou která tak slušně slouží a tak je nutná na cestě každého z vás že a ona nakonec musí takhle zahynout potupnou smrtí. Tak ježíš kristus potom slyšel ale zažíval to synovství a zažíval ho daleko dokonalejším způsobem než já v těch sedmnácti letech že člověk není vtěleným bohem pochopitelně takže já jsem zažil tak že to jako byla obrovská moc která mě přemáhat a já jsem nebyl časem ani schopen třebas řešit protože jsem byl tři čím byl přítomnosti někoho kdo na mě ohlíží a odívá mně obrovskou mocí tu moje sobě pociťoval. Kdežto ten ježíš ten na toho čekal ještě přemožen já a to u mě nenastalo těch sedmnácti letech a takže to tam vadilo on se ocitl na poušti byl veden duchem na poušť to sám nechtěl on tam nešel vlastní iniciativy tam už už nejednal z vlastní vůle to je ten rozdíl oproti tomu jak člověk nebo já nebo vůbec člověk jedná pořád je se zachoval svou vlastní vůli a sedí na dvou židlích ježíš kristus neseděl o té chvíli na dvou židlích on jenom vůli boží plnil. A bez ohledu na sebe takže mohl říci kdybych cokoliv dal pro sebe nevěřte mně to samozřejmě nemůže platit o mně a nikoliv on nikomu z lidí protože tak daleko nejsme ale máme se ještě pořád rádi a pořád jsme sví a nejsme jenom boží to je sedění na dvou židlích a že ta delší nedostatečnost naší cesty že se k tomu ještě budu přejete vrátit tak teď bůh od něho chtěl aby se vypořádal se svým já. On jako vtělený bůh se vypořádal se svým já za svý učedníky napřed začí učedníky aby moh pro ně být světlem který už by nemuselo zápasit sám se sebou se svým jáčkem a to by bylo špatně libosti tím ještě po otce satanem to nešlo ten satan pokorně vedle něho chodil v podobě jidáše a pokorně mu sloužil a do smrti mu sloužil krásným slovo život je už nebyl jeho nepřítelem vůbec ne a. Ten ježíš se potkává se svým já k tomu se říká satan tam v tom písmo která bych přidal to není satana arcisatanáš tam se hrabouši satanáš je proti tomu našemu já to nás totiž zbavuje možnosti se setkat se svým pravým já se svou nesmrtelnou podstatou to je satanskou vrcholný já neznám lepší to nikomu se to nemůže podařit tak dobře jako my mu vlastní mu já on si to s ní musí vypořádat k čemu to já ho má mně se klaní mě služ pro mě nebo. Jeli zázraky abych já to viděl abych já byl já toto zevní já byl svědkem toho že ty zázraky schopen udělat on ve všem odvolává a proto ho toto své já nedělání takže to já odchází s tím co my spisu říkal bohu je třeba sloužit těch a ne tobě ne odchází znechucen protože od tý chvíle odkázán do pozice trpné služ to v tom v té chvíli naše já nepadá nýbrž slouží to je fáze kde slouží tak dokonale. Nebo by mělo složitá dokonale pro mě tak dokonale bože tu fázi nedosahujeme my to vždycky dosáhne na zpátky nás ten proces je rozdělen na menší taky jak to mit nejste schopni tak velká soustá ježíše život že je těžší kristus načetl poli potřít bych moh se zahalit my jedno svou to třebas jako vstupuje jordánu používáme na desetkrát na dvacetkrát já jsem ten vstup jordánu potom zažíval ještě sedm let ne a pořád se to dokonalou prohlubovala ještě toho nebylo dost kdy se to byl jenom vnitřní uskutečnění takže v koncentráku se musela se že je to vnitř to vnitřní uskutečníte vni a tak dále ale to by vás dneska nezajímal já bych taky odplatu takže teď v tomto momentu ježíš je připraven k tomu přímo učedníky. Chápejte životě ježíše krista jako interní záležitost každého zas že my máme v sobě vesmír v malém to je těch dvanáct učedníků ano celý ten vesmír v malém máme v sobě nic nám tam nechybí a to učedníci páně dobře věděli a když jim byl ten jidáš tak tam přizvali dalšího ne svatýho pavla už hned přizvali jak tam to sem popravil tak ni přizvali z dalšího učedníka pořád jich muselo být dvanáct oni dobře věděl že jsou lépe že tam ti celého vesmíru nebo překonání časoprostoru. A museli to dodržovat protože byli k tomu vedení vnitřním hlasem nebo vnitřním povědomí čili dvanáct učedníků to není dvanáct našich vlastností nýbrž to je symbol transformační schopnosti lidské bytosti nejenom těla ale lidské bytosti ká bytost má schopnost transformovat všechny vesmírové síly a jedna nesmí chybět tak aby po té transformaci z toho veš se dostala na po na vědomě domů vzešlo tedy poznání boha nesmrtelnosti že ano a to tedy.

Download XML • Download text • Waveform view