EN | ES |

85-36B-gt_do_475

85-36B-gt_do_475

Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
A to jsem měl po tom koncentráku takže já jsem se dříve za ženský ani ne ohlédl dokud jsem k tomu neměl svolení to byla už vědomá spolupráce s vnitřním duchovním vůdcem kdy někomu dali svolení to všichni moji přátelé říkali to je debakl že on se najednou o že měl přeci dvou letech dal svolení tehdy když jsem že by bylo téměř jisté říkal ne úplně ale téměř de že já nebudu svou manželku vlastnit že já nebudu vlastnit ani své děti protože kdybych byl vlastnil tak se na ně nemoh mít vliv duchovní nebo duševní a já jsem přeci jenom třebas na tu svou manželku měl duševní vliv aspoň tak už od roku padesátjedna do roku osmdesát jedna předtím ne tím to byl řek bych to bylo přes protože manželka si. Mně chtěla vlastnit ne proč to zase nemohl dělat to jsem nemoh ona mě vlastnil tak za to já já jsem ji nebyla si si tře ale ona mě vlastně a tady byl sem nepoměr to v tom postupu tak já jsem musel to trpělivě překonávat až mě přestal vlastnit a přestává vlastnit roku padesát jedna ano to znamená roku třiatřiceti pět sme se vzali a roku padesát let za šest let mě přestávat a to jim k tomu muselo vychovat prostě okolnosti vykonat vycho zdali okolností zevně přicházející například při děti jo to změna toho řeku doma dost už tak nechtěl další věc a ne na tak mně přestane taky vlastnit manželky že jo. A a tak dále a tak dále tak prosím vás já jsem tady možná řek novou pro vás věc kvalita stavu ano ste si že do té kvality vztahu se dostáváte za se svou vlastní vůlí že totiž záleží na vás jakým způsobem se k tomu člověku druhému přibližujete jestliže já jsem třebas se tadyhle miloši přibližoval jiným způsobem než jiným třebas v té třídě nebo k většině té třídě tak jsem k němu nabyl jiný poměr. A jinak jsem jsme se mohli vzájemně ovlivňovat ale kdybych k němu měl takový poměr jako třebas těm ostatním v té tří let tak jsem nemohl taky mít ten to by v tom samozřejmé ale teprve když to řeknu samozřejmé že záleží na mé kvalitě přístupu na mé jak ho jako já tomu podkládat a proto doma není prorok prorokem protože doma bere ty svoje lidi za své a tím ohodnocen svůj přístup k nim postaví ho na úroveň daleko nižší než má vůči jiným lidem já to vidím třebas u nějaký léčitelka paní kamenické ke komu má poměr osobní toho neléčí ani neudělá správně diagnozu ke kterému nemá poměr osobní tam lepší bravurně a udělal právo aby ono. Tohleto to takové divné prosím já vám protože delší dobu lejou skupinou lidí ne tak mám možnost porovnali jakými vývoje mi stádií se upírají vidím že jeden z vás nedostává už taky svým věkem do vývojového stádia ve které který už přešel jiný z vás věkem i dvou dobou ve kterém se pohybuje na té duchovní cestě a to stádium vypadá takhle že ten člověk nechci říct že byl ne sebou zoufalý ale trpěl po ražen kou náhodou co chvíli že si uvědomoval že není schopen. Se dostat za tu úroveň na které je že mu to nějak uniká mezi prsty a tehdy mně říkal to si možná se pamatuješ že je to patrně nikdy nebude jiné měl přímo řekl prosím to patrně nebude nikdy jiné on se mýlil a čili tuto vlastnost má ten mladší z vás že totiž si říká já se ska uvědomuje že jsem pro vedl. Že jsem promarnil to nejkrásnější období svého života když jsem byl v plné síle životních sil rozvinutý životních sil a že teď už to je u mě úpadková a není naděje že bych se dostal tam kam jsem se mohl v tomto období dostat já jsem patě promarnil to nej krásný se svého života a to mně velice mrzí říká on jako by si mluvil ty. Úplně se takhle mluvil ty kdežto pravda jiná dokud je člověk živý tak máš víta formátu se všemi dívkami je tam v tom transformátoru sou kdyby byl hodinu před smrtí pokud je živý tak je všechny ty zdířky má může kteroukoliv otevřít někdo konce na děj mě nadějí než kdykoliv jindy že když bude hodinu před smrtí tak se mu snáze otevřou protože jestli při bude vědomí že už dít nemůže když bude si jenomže nic nemůže tak se mu to otevřená zenech. Ovšem musí to už být bez žalu bez lítosti jako u vás to bylo byla to lítost u tohoto ještě je nad sebou že se lituje protože litoval tehdy a to způsobovalo že se se z toho těžko vymalovali kdybych já sebe litoval okamžiku nechtěl zabít ten esesman tak mě zabil nevíš toho neměl nebo při nejmenším bych z toho neměl by třebas pobyl pořádně a nebyl bych se z toho měl to poznání které se najednou tady zrodilo kdy po jsem bez lítosti a bez obracení se k sobě. To situaci bral z rukou božích jo asi tak čili já jsem otevřel okruh kde se člověk od sebe k bohu zase vrací sám sobě pro sebe si todle ve a já jsem už neměl naději to bude pro mě a tak jsem to rozvinul tím se otevřel vůči bohu vy to těchto otevřený okruhů právě chybí každé ty otec si každému kdo sebe lituje to to je to je zamčen to jsou zamčen okruhy tomu lítosti se vrací totiž sobě. Tím pocitem nemohu ctnosti se vrací k sobě po ti potom plaností nebo u s kříst nebo nemožnosti nebo méněcennosti nějak k toho nazýval této jedno to opravdu tento cit nemá místa mi na mít místa mi to by říkal si je minut to nesmí být musí to se chovat tak a tak na to ne zařídit to já vím že to obyčejně musí přežít překonat. Stačí když jsem poprvně tomu křesťanskému systému vědomě přistoupil to bylo v těch sedmnácti letech kdy jsem si říkal žil jsi bez boha teď to musíš napravit nejsnazším způsobem bude než se odevzdáš nějakému knězi a vole sem toho největšího kterého o kterém jsem věděl že ho proze co stojí a to byl doktor urban ne toho jsem považoval za velice dobrého ducha sem vzali jeho spis tak dále tak jsem k němu šel k té zpovědníci a. Vzbudil jsem lítost nad tím já jsem dva dni plakal za tím minulým životem to řek se stavy způsob a nebylo to ke škodě v věcí přechodně to dobra nesmrtelná leta to utrpení pána ježíše trvalo několik hodin a voni to nestačí mystikové zažívali třebas tady žiju to je zvrhlost podle mého názoru nebo veliké nedopatření to je to je nikdo neřekl že kolem takle mít a my máme bohužel hlavního rádce v katolické církvi svatýho jana z kříže to je tomu se latinsky říká mistr mystický jo. A totiž von procházel těmi ostatními a tím vším bravurně a všeho vážil psychicky přednesl poprvně v životě křesťanství a tak považujeme za nutné aby člověk prošel ten smyslů temnou nocí ducha no ale já už jsem ska mu dávám hodně za pravdu protože člověk je za letící představ a musí napřed se odpoutat od svých smyslových vjemů té ten na smyslů a jenom s tom strašně zle že musí postavit na vedlejší kolej že mu nesmí být vodítkem. Tato skutečnost a za druhé se musí dostat přes svou mysl to temná noc smysly z té ta mise která mu pořád něco vykládá přes svou paměť se musí dostat jestliže v koncentraci se dostanete přes paměť jestliže vám paměť nevypověditelný než se nestanete naprosto neschopný něco pamatovat tak vám tak mě pořád vyklá vy se tam o ní myšlenky je tam přicházejí myšlenky té paměť že von přicházejí že vám vstupuji myšlenky do tohoto to musí taky přestat ale na to jsou recepty daleko lepší než které zná svatý jan z kříže to my vo nich dneska víme jenomže říct je běžně znamená odsuzovat většino lidí protože voni nebudou schopni je unést vono je to poradí. Já si to vědomosti měl ale se mi to pro mě zaprášilo já jsem ji si mě pán bůh bral bez té dlouhé noci trpné nebo a z ducha tak jsem z toho utíkal jako jsem utíkal mě velikou ta těch operací že jsem říkal nedostal ne do toho ne já jsem teďka křičel pane bože ně tolik nebe jemně ne ne on mě nechal taky asi čtrnáctkrát jsem takle utekl a teď zase to co nevěděl ještě svatý jan ke že by se to i podaří a člověk neuteče a překonat to temno ducha tak jenom vnitřně to uskutečnil a ne eště země svatý jan z kříže jsem měl dostat a k tomu neměl příležitost z kláštera ven a uplatňovat v tom běžném životě. No a protože to mě začlo u nich to ho za člověka v sedmnácti letech mě ve řek letech tak v časem se dostal do světa já jsem se nemoh ve třech letech sta do kláštera co se dostal do světa a to už předurčoval úplně opačný postup na celé té cestě daleko poučenějších pro každého z nás i pro mě než je třebas to vlnky absolutně správné ale abstraktní vedení třebas tím svatým janem křížem. No já si zjednodušuju situaci prostě jedna kantor ský říkám je tady zevní já a je tady vnitřní já pravé ne a to zevní já musíme umět převést do toho vnitřního musí sloužit tomu vnitřnímu ale to je správná cesta duchovní a ono se to mu někde říká zabít své vlastní já tak to není tak úplně pravda to je špatně vyjádřeno převést ho se všemi jeho schopnostmi do toho pravého já to je to bylo va ti celou duší svou to je tohleto a ne zabít celou duši svou no tak protože to já ale je složitá záležitost že vono na sebe bere během cesty vlivy zevní kterými se odívá a které považuje za vlastní když se mu to líbí tím způsobem jednat tak vytvoří si další já které má v tom atom zálibu a nebo další na které má vůči tomu a tomu odpor a tak je tam řada jáček osobně vy utvářeni jedno. Nebo jedna kategorie jich které jsou negativní povahy a jiná které jsou pozitivní povahy a když já mám překonat tento celek a tak že já musím v případě celou bytost svoji u sebe no a to není dost dobře možné protože jsem neznám já to mám všechno podvědomí a v tom podvědomí sou tedy také takové vlivy které mohou jednou třebas způsobit že bych i třebas vraždil ne to je tam taky obsaženo jenže je to takový já v pozadí takže není nebezpečí že by se směr dostat do popředí ale mohli by se okolnosti by se vyprovokována situace že by se do popředí mohl dostat a že by ho třebas i ta vždy ne. Že máme podvědomí ve kterém je všechno obsaženo co jsme prožili čili to vytváří vlastně konglomeráty já a co se z toho povědomí objeví na povrchu a čeho já vědomě čerpám to je dost nevyzpytatelné pro člověka protože aby se něco z toho podvědomí dostalo na povrch já musím příležitost to uplatnit tomu mě musí zevní okolnosti dát tomu příležitost například já mám podvědomí třebas já nebudu mluvit o maron záležitostech. Mám pode mi třebas sečítání a já nemusím sečítat a umím sečítat protože se to naučil ale když mám možnost pořád sečít jako prodavaček třebas krámu když to musí sedíte na papír tak jsem běh v tom stýkání řečí tam jde snadno kdežto u nás v našem nitru jsou mnoho věc je mnoho věcí které nesnadnost vybavuje a to je výborné že například takovou okamžitě touhu třebas vraždit která mě mohla někdy napadnout si nevybaví vůbec ale může nastat okolnost a na to spoléhal třeba hitlera všichni válečné ce vší pohyb si že poštou celé národy jednoho proti druhýmu a protože tam v nich je toto obsaženo v každém člověku a oni bezhlavě vraždit. V podvědomí je kruh kruh do kterého se zabije z našeho vědomí všechno co zažíváme takže na tomto kruhu je zapsáno všecko co jsme tady prožili na tomto světě jenomže nové vjemy přicházející do nás tím průvodem do tohoto světa překrývají všechno co jsem zažil předtím takže je to za plavala na tom kruhu od toho vědomého prsou na všechny strany na tom komu. A čili ten krok je pln miliardy věcí ale co je až nejlevnější bodu od na pozor který se nemění že pořád vědním směrem to se těžko dostane na povrch já říkám já si těžko omílám nebo na to jsem zapomněl někdo mi třebas řekne já jsem kdysi uměl německy a dneska už nemohu ani slovo to se mýlí on to má na tom okruhu podvědomí hodně daleko odporuju on musí tak dlouho vytvářet votáčet až na točí tu svou němčinou do pozor nic víc se musí dělat jestli je to jednou uměl tak je to jenom schopnost pružně vypáčí jako na škále kde by táta té on číslo pružně vypáčí do prů zru a zachytit to a pak najednou umíte na se německy. No brno devátého listopadu devatenáct set osmdesát pět brát to myšlenku ale já zastávám názor jedné arabském pěkně která měla tohleto tam teďka řeknu na trhu jo stará dáma na trhu tamhle někde v basedowa a asi tak v desátém století možná že se trošku zří osmé a říkala kdybych já měla moc tak bych zničila ráj aby lidi si nemohli přát spásu a vnitř peklo aby se nepřáli i strachem před odplatou neboť jenom ten je spasen kdo si nic z toho nepřeje. A my právě a myslím že to byla velice duchovně založená dívka děláme velkou chybu že si přejeme osobní spásu jako si indové to dělají a správně říkají zenbuddhisti že taková spása je klamný spása a vůbec není spásou či já to nebudu vůbec o to řešit protože to pro mě není řešitelné jako s spasitelská záležitost to neexistoval psané existuje prosím vás to si tam může někdo někde pobývati třeba třiceti se a zdržovat se to to může ale že by byl spasen není nešli a rodina ho sem ten je přivádí na každé stránce k tolika myšlenkám který které jsem si nikdy netroufal vyslovit vůbec vy se o nich třebas vzdáleně nebo více věděl a jedna z nich je ta. A ta je velice důležitá že si totiž myslíme že my se někomu obětujeme třeba když děláme pro něho nějaké dobro ale ve skutečnosti to není pravda m pocit se obětujeme a protože máte pocit že se obětujeme tak ta naše činnost má nepatrnou cenu nepatrnou nějakou má u toho člověka podle toho jaký dopad má toho člověka jak on to bere ne že to že nás považovat za dobré a se to protože správné a podobně ale když to vezmu teď jsem od vám na šivy tak ho ste ale budu to brát svou zkušeností když se mu zkušeností z koncentračního tábora. Tak jaké dobro sem tam dělal tam jsem skončil vzdělání dobra potom že jsem si uvědomoval vlivem toho posunul v tom duchovním vzestupu že je to bůh který činí skrze mě všechno že skrze ně miluje kteří mě poznává skrze mě existuje čili kdo je to kdo se tady na světě obětuje taky já už to skončím rychle to nejsem já je to bůh jo byl to který miluje to nejsem já to je on byl to se to a tak dále a tak dále čili to je dotažena dokonce to nepřivlastňovat které nás marně učili ježíš kristus a po sebe století po kristu to bylo teprve marné protože tím ke přistoupila na to že bude smět vlastnit kdežto za do apoštolů do chtěl vlastnit ten byl potrestán smrtí ničím menší než smrt. Prosím vás já jsem radím obraz o tu borec obrazem prosím vás toto mojím nedostatečnost omluva mluvíte prosím vás pomluvu a já vás teď nebudu dát prosit nýbrž já vám to vysvětlím proč vás prosím já činím křivdí pomocí nějakého obrazu nějaké cesta vy byli vedeni a právě bych sem byl za to upozorněn nejlépe tím jak tuhleta ošetřovatelkou řval k smrti dosloužila té lékaře. Tahleta ošetřovatelkou od útlého mládí měla hlas a měla světlo takže mamince už v předškolním věku říkávala maminko do do krve mě mluví maminko kdo to ve mně svítí a na samo sebou na to neuměla odpovědět ale měla hlas a měla světlo kdyby mě ta ošetřovatelkou pod ruku předtím nestalo vykonal s tou lékařkou tak jsem ji hnal od svého prahu takovým způsobem že jste to neviděli říkal co to je co to je hlas pán bůh můj omluvit česky nebo to je představa vaše ale sil bych ji. Protože tady se člověk setkává s bohem na poloviční cestě někam dojde on svou představou a shora bůh do té představy vstoupí rozumíte a oni se na poloviční cestě setkají prosím vás to je oprava toho co já říkám všude samozřejmě já při svém vzestupu jsem měl na toto na tento omyl prosím promiňte mně právo o protože já kdybych byl slyšel nějaký hlas dejme tomu v tom koncentráku když jsem se dověděl o stvoření světa a konci světa a všechno jiné ště celou symbolikou ježíšova života momentu bez nároků na čas to nestálo ani vteřinu času když já jsem to to všechno se dověděl kdy mě to byl pán bůh vykládal prosím vás tak mně to ještě dneska nedověli. Čili já mám plné právo se dívat spatra na tento způsob eden jakmile by na mě začal pán bůh dneska mluvit třebas teď tak já okamžitě řeknu kde je tady dybych blázen se stádu hlásit jo že já si si hlasy já by se šel hlásit do blázince protože to neodpovídám mu vedení mému úkolu je tady něco co bychom mohli nazvat nebo někdo koho bychom mohli nazvat vnitřním duchovním vůdcem. A tento vnitřní chodí u se už napřed dáno je mi staneme mnohou nějaké duchovní cestě ví jaký máme úkol a k tomu nás vychovává nejenom to že ví jaký máme úkol ale zná i všechny prostředky kterými v tom úkolu máme být vychováváni a které veme při tom vykonávání to úkolu potřebovat lže tahleta ošetřovatelkou k tomu úkolu potřebuje lidský poměr k jednotlivce ano aby mu mohla říct tohleto má dělat tamto nemá dělat a tak dále aby mohla dát konkrétní pomocnou ruku aby dělala opravdu to co chce ježíš kristus od křesťana aby nezainteresovaně někomu pomáhal to pravé co křesťanství vyžaduje. Aby toto vona mohla udělat ona musí v tom se jasně vyznat v tom konto konkrétním si to a to se musí jasně vyznat se jí tato by poznávala jak byl stvořen svět tak byl jak zahyne a a a jaké to se symboliku šiva života co jí to bylo čem být to bylo když to nijak nesouvisí s jejím stylem života jejím úkolem který má před sebou v tom úkolu ona má hlas a má světlo a to je správné a už tuto prosím vás nechci mít opakovat tu tomu chybu kterou jsem neřekl ná opakovat že takového našeho sem se syn nevážil rozumíte a si toho vážím protože jsem zapomněl na jednu věc že do té představy stupně bůh a tu představu tím tvoří člověk rozumíte ale setkal se ne neproviníte tě má to jednu nevýhodu a na tebe asi tě dlouho dobu trvat do mě se někdo nevyvracel a nikdy nevrátí že totiž do pomocí představy de k bohu. Tak ten se ubírá o duchovní poznání on nemůže nabýt ani špetku z toho duchovním poznání které já jsem nabyl bezčasově bez prostorově protože to pravé poznání se nabývá ne řečí ne ne osobně nýbrž absolutně neosobně a neboť my nejsme se vesmíru člověk my jsme jenom nějakým obrazem že jo božím ale jelikož tomu takhle je tak nesmíme to co vidíme kolem sebe nebo tu svou cestu brát tak ho mocen který ky jako že je to všechno pro člověka tady ten na tom světě všechno vytvořeno to není pravda. Takže tady asi neslevím z toho že je velikou chybou že kde kterých křesťanských světec slyšela hlas a tím se mu ta milost boží převedl na úroveň lidskou jak se mu to přemohl na úroveň lidskou to řeč obraz če představa lidská úroveň tak tak to poznání se omezil na tu lidskou úroveň takže jeden vedle druhýho měl jinou. Představu o bohu a taky jiné poznání ale vždycky přízemí poznání takže se i ty svatý liší ve svých výrocích tak že by se mohli mezi sebou popravu oni to ovšem dělat nebudou pochopitelně protože se dostali dávno za to ale když to vyslovovali tak to vypadá takhle že to jako jedno druhému odporuje není to pravda ovšem upozorňoval toto že musíte doznat pravého svatého který to nedělá kvůli sobě a takové nějakou nepravého jako třebas byl seno ne který zamíchal pravdu nepravdou tak ten pes to nikdo za nerozlišíte nerozdělil takže to je kali martiš a Někdo na tom světě a to nejsem já sám chopte ně musí také pravdu poznávat bez představ protože pravda sice poznává že se stav se dá těžko vyjádřit představami to znamená řecku lidskou řečí ale má vnitřní sílu daleko větší než ta která je založena na představa já bych to moh dokumentovat protože já jsem nikdy měl představu o bohu už i taky mít nebudu a říma boha nějak se stavu ani jako dokonalou bytost a jako milosrdný bytost nic takového se ze stavu jak to nepude nemám zapotřebí. A tak já prostě se k tomu bohu dostávám jenom pomocí poznání pomocí zkušenosti ano a tam ta zkušenost sahá tam se dostávám kam nesahá tam se nedostává čili já vidím že sem na začátku poznání těchto věcí že je to přibližování se nekonečné přirovnání se k bohu a které je pro každého z nás určeno jenomže je tady nějaká taková mez a ten jsem přesvědčen že ta existuje u mě i u vás jestliže člověk přiblíží svým poznáním tak daleko k bohu že už se cítí být závislý jenom na poznávání boží a ne vlastním nebo když se to židle boží tak se cítí být odnoží jeho lásky a ne vlastní. A když se by žil existenci pak ně nějaké strany to nemusí svěřeno najednou že jo existenci považuje za jedinou existenci která je která vyvozuji nebo ze sebe odvozuje všechno to co tady jednoho světě tak pak samozřejmě jestli je tento stav ve mně trvá tak já jsem spasený tvorem rozumíte jak už nepotřebuju žádné ho to indové říkají návratu do světa o převtělování nebo takovýho je to prostě člověk který nepotřebuje už tělesnost ten překonal ten nástroj který ho k tomuto dovedl ten nástroj může kdykoliv odhodit a nic se nestane ano ne že bych opakoval že je radu opětné ale že když ho opustíte svět tak jako bych ho neopustil protože už v něm nebyl on byl u boha. Kdyby se mně bylo toto stalo v těch let měsících v tom koncentráku tak opravdu sem tam u něho zůstal protože jsem ale odnese ale i tenhleten stav dá promarnit a já jsem ho promarnil já neznám většího marnotratník a než sebe tak jsem tady mezi vámi a říkám já jsem to promarnil a teď pozor síla lidské představy to způsobila že jsem to promarnil. Podívejte se to opakuji se svých spisů ale já to řeknu ještě prosadím všichni planety proto já to potřebuju pod další výklad jestliže třebas jsem v tom koncentráku poznával od té chvíle co jsem opustil sama sebe bez lítosti se vzdal svého života bez lítosti bez tou se k němu vrátit že jsem poznával že bůh ve mně žije že můj život je jeho životem že můj život je odvozen z a o života že moje poznání odvozeno ho života že kdyby on nepoznával skrze já bych taky nepoznával že on miluje a proto já jsem schopen odvozenou svou láskou taky milovat tohleto když jsem poznával. Tak to by se dalo nazvat jako dokonalá jednota s bohem ta nemůže být postavena na situaci kdy já si myslím že ještě něco sem já vedle boha nemohu musím být jedině ničím a tím jsem tam byl jedině tak si vysvětluju že třebas tam bylo tisíc dvě stě lidí těch studentů by se jako školský mezi kterými jsem byl tam zajat a uvězněn. A oni byli svědky soustavně se k této věci a taky do dneška mě to dosvědčují že já jsem procházel mezi těmi blok byli s těmi blok v každém roku bylo tři sta studentů a já jsem tyto bludy chodil kázat od jednomu bloku ke druhému a to sem musel projít krůčku do které byla na mně zen strojní puška a za kterou se děl člověk dělí člověk a každého střelil do do vě pracovní mimo ten pel vešel do té uličky takže já jsem byl snaze em toho jak zastřelil ida který se tam platil po brambory tam brambory který ho chtěl se zmocnit nezastřelil a já jsem minimálně stokrát prošel mezi těmi kulička po těmi strojními puškami a nikdy mě neviděl. Všichni mě viděli ostatní z toho bloku i z toho všichni vidět a on mě neviděl jak je to možné že mě neviděl protože na té úrovni kdy měl právo mě nebo měl povinnost dokonce mě zabít já jsem nebyl a na té úrovni kde byli ty ostatní kteří my nechtěl zabít jsem byl rozumíte tento výběr je schopen udělat bůh já ne chopte čili to jsem byl dokonale rukou božích není to pravda po tomto zázraku když já jsem přešel a nebylo na mě střílelo tak opravdu v tom druhem louku jsem přešel se nemě dívali úplně jako na něco nadlidského říkali a teď jsme jenom zvědavi až po nazpátek co z toho bude ne a jsem nazvat prošel zase a tak dále a zůstalo nesčetněkrát kdyby se nebylo stalo než tohleto tak to byl pro všechny důkaz že já jsem se vymkl nějaké zákonitosti ve které ostatní všichni byli zapřeli uvěznění nemohli se z nich nou protože si mysleli o sobě jsou něčím rozumíte. Ve to já jsem si to o sobě nemohl myslet nemohl protože ve mně tehdy žil bůh a já jsem nebyl živ rozumíte zrovna tak jsem nebyl živ když mě a že se má chtěl zabít at vytřeštil voči a přestáváme vidět ne utekl vode mě toho člověka to stálo život tohoto esesmana protože on něco v sobě zažil co způsobilo že se obrátil vnitřně a nosil nám stravu ne tak byl při tom chycena byl zastřelen a tak asi se to zavinil já nechtěně pochopitelně. No ale když potom jsem z koncentráku přišel za pět měsíců potom té události jak jsem tam zažíval to odosobnění domů tak mě všichni říkali to si rád že si na svobodě a já jsem nebyl nikdy je svobodnější a někdy se vni se svobodní nebyl ne v tom koncentráku no to si a a já jsem vám nakonec mně to říká maminka a všichni já jsem tomu domu podlehl jak jsem tomu tomu pořád tak jsem to představuje jich převzal a končil tento stav mé zaujatosti vůči bohu a mé spočinout v bohu a se musel a musím dodnes pracně se vracet do tohoto stavu dát to velikou práci čili si říkat jakou sílu má lidská představa čili má i tu sílu přivolat na druhé straně toho boha do té představit i tu sílu má já věřím že ano. A to sem já jako se nedo neuvědomoval že když jsem nikdy m nemanipuloval se s představou leda takle negativně tam se mi to tedy podařilo tak jsem tomu nechtěl věřit ale dneska vím že tato ošetřoval je stejně dobře vedena jako já ačkoliv jinými prostředky kterých já jsem se do dneška štítil nebude té době ne ne se to dověděl ne všech všechny všech svatých se ze štítil kalpa bůh mluvili tomu vyprá ale jednou česky a jednou už manas jak je to možný že to to je podezřelá jsem si říkal není nic o nic podezřelá já myslím že vám to dneska už jasné v čem jsem se já mýlil ano. Je zajímavý že člověk je veden i omyly a já nemohu říct že by byl omyly veden méně dokonale než těmi klady těmi relativním správnosti protože člověk je v dualismu a musí veden zlem i dobrem oběma musí být veden říkal a ošetřovatelkou užitečný služebníky užitečným tak především nesmíme si to přičítat sobě jako něco dobrého co my děláme nýbrž my z moci boží to děláme v každém případě jsme to si vědomi nebo ne za druhé jestliže jde o případ kdy máme někomu pomoci musíme se především snažit o to aby ten který mu je pomáhá no se necítil být zavázán aby to bral to co mu děláme jako když trčí nebo jako když svítí slunce ne jako něco co si sami zařizujeme nebo čeho jsme schopni si zařídit. Takhle když to bere z obou dvou stran ten kdo je ošetřován třebas a ten kdo ošetřuje tak to má absolutní účinnost to znamená tohoto člověka to poznáš ze stavu lidství do stavu za člověkem do vědomého spojení s bohem této ošetřovat tele protože se jevil ko nutné toho pacienta především přes ti o tom že nesmí vděčna nesmí že to musí brát jako samozřejmou věc za druhé že nesmí považovat to co dělá ta ošetřovatelkou dobrého nýbrž za úkol jako se vaří třebas obě za úkol a potom musí ten pacient to přijímat. Řek bych bez zrušení bez bez očekávání nějakého klamného výsledku prostě tady se konal nějaký úkol a ať to dopadne jak chce je to úkol správně vykonávat pokud jsem to jako úkol bere a za těchto okolností ten úkol dopadne vždycky tak že ta ošetřte se o tom vyjádřila to byla hotová oslavy božství tak se s tou lékařkou zažívala protože ona se dostala opravdu vědomého soužití s bohem ovšem bylo zapotřebí abych já se do toho stavu také dostával že pro ni to nebyla tak těžká záležitost protože ona měla svou extaze nebo samadhi jenže tady byla v těžké službě přes den byla v nemocnici a v noci byla to je pacienty že na to slovo těžko ale přesto to šlo ale říká mně nebo psala mě že jako za těchto třech podmínek lidská činnost přestává být činností lidskou začíná být činnosti boží a tedy má taky božské následky ano a to je důležité. A že ta všecka se dostavila k té lékařské kterou se s tím nikdy neviděla dem a začli a na chtělo a se tam prostě od svý rodiny má doma dva věděti a manžela ne na dobu řekne tří nedělám možná že i delší takže nespal do tý doby doma nýbrž se tam dala si věci a spal u nich jestliže tahleta žena takhle jednal a naprosto se nerozmýšlí takle jednat. Tak je to způsobeno tím že vona poznávala svůj úkol jestli ho poznal tím že jí to někdo napověděl lidí to pravdě podobný ta by potřebovala pomoc ne to co takle napovídá vám tam šla a nemůže jim to někdo vůbec napověděl a a tam šla tak je to možný tak je to už nerozhodující ale rozhodující je to že ona to dělala jako svůj úkol čili jak to že ona dělá úkol že ona ví poznává něco jako úkol a poznává něco jako že to úkol není třebas je do toho se nehrne rozumíte ona rozlišuje na má chobot litovat. Tak ne celý život je úkolem u ní ale to co v tom životě je výtečného to je úkolem ano to co ji má vymaňován jejího jáství to je úkol to co vám tam dělala to ji zbavovalo jejího jáství rozumíte to vona nemohla nosti řekla nepovažujte za moji zásluhu já nechci dělat dobro já nechci dělat zlo mě na mě vůbec nezáleží já jsem sil ho stejná jaká sem já to tady dělám prostě jako úkol hotovo který poznávám jako úkol je to vzdálenost poznání ano. Způsoby jedině že to já nepravé které si vytvořili zde na tomto světě od narození rozvinuli svého a jím se taky to světě něco dokázali že toto pravé já vás o vládne do té míry a že se ho nezbavíte a v okamžiku smrti se svým svým já zbavil své tělesnosti a nevíte kam s ním to jeden způsob že a nevíte co s tím dá dělat co s ním pořídit o co se opřít že nemáte tu bývalo tělesnost že to jedna věc tak to dopadá devadesáti devíti procent devět desetin očích lich lidí. A v tom malinké procentíčko lidí jiných kteří správně nacházejí se svým já to dopadá tak to když rozvinout svoje já když jsou takzvaně mentálně dospěli tak jim ta mentální dospělost umožní také to že poznají že to já je prostředníkem mezi tím mezi člověkem a bohem že totiž nemohlo by se nikomu to to já kdyby ho bůh neodolal soustavně silou jeho rozvoji jak jeho životě a nebo boží síly toto já vzniká ano. A odvozenou lidskou vůlí se staví na vlastní nohy a má pocit oddělenosti čili zabití toho já není zavražděny toho já nýbrž převedení vlastní vůle do vůle boží a tím se to já stane nejužitečnějším prostředkem na cestě k bohu to já je totiž velice užitečné nesmíme zabít dřív dokud ho ne rozdíl nem a nesmí době dokud ho převedeme do pravého já nesmrtelného pravé individuality čili neučíme ho takovým podlým po volním nástrojem na této cestě to je ta druhá fáze v té tato cesta kterou máme se ubývat mě čili přetvořit svoje já tak aby bylo sluhou se toho pravého já který je náš vnitřní duchovní vůdce nebo bůh nebo jak přede. Jenom milost když třebas jsem v tom útlém mládí poznával co je správné znova jiných věcí to je stali v správné tak jsem k tomu taky měl moc to vykonal ty mě se schopností a měl sem schopnost to vykonat to jsem rozlišuje to správné pro tuto moc kterou jsem měl sem poznal že jednám správně prostě a takže já by tam vám dvě vůle.

Download XML • Download text • Waveform view