EN | ES |

83-25

83-25

Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
kterou se staly hospodáře proto abychom s ní hospodařili pro něho a ne pro sebe jakmile malinko si pro sebe už číně tak propadneme větší nemilost než ten kdo to zakopal protože tento celé vládl co zakopal a ty co s tím hospodařili taky toho nic o neklid pro sebe to je na té přímější cestě už se chce hospodařil jenom pro hospodáře a ne pro sebe to je ten pravý sebezápor e si o marnotratném synu je takový pohled nekrade který se má zdůvodnit veškeré stvoření a existence člověka mimo Boha. totiž v celém tom stvoření to neprobíhá tak, aby všichni v něm byli na tom stejně. Jedni stvoření Bohem zůstávají u Boha stvořeném neříkám v té duši ta už je nestvořená to věčná ale v tom co stvořeném zůstávají u boha to jsou tak zvané rajské bytosti andělé a podobně a to je ten syn který tam zůstal a neodešel byl v a jiní si vy žádat od boha svůj podíl symbol toho je pojedli ze stromu poznání to si my že a dali podíl od otce no víte to se jiná symbolika ale mně to říká že je to totéž všechny ty balíky který se tam soukromě je hluboce pravdě my skutečnosti a jenom je různými opisu vytčeno po té žilo že si vzali podíl od otce a tak se dostali na zem kde všechno se se promarnilo. To znamená, promarnil se ten monistický přístup k Bohu. A dostali se do- dost vrcholně do dualismu měl zakázáno cestu zpátky dokud tam nevedou přes nějakého spasitele přes toho boha zase a jak se tam tedy dostal ten marnotratný syn ten marnotratný syn měl od otce mnoho peněz a bezostyšně to promarněn když mu to došlo tak museli do služby klidem tedy nebyl ve službě bohu byl ve službě lidem tady bych se nad tím chvilinku postavil protože ten kdo je ve vědomě ve službě bohu tak i když se zdá že dokonale slouží lidem slouží při tom bohu a je přitom svobodný nemusí se ničeho vystihovat co ty ostatní dělají jenom jako službu lidem. Nýbrž na něho platí cokoliv jste udělali nejmenšímu z bratří mně jste učinili on opravdu to to vědomější ní všem lidem protože to činí bohu že má přitom jinou míru poznání takže rozeznává to se má co se nemá tak dále a dokáže toho více normální člověk kerý jsou ži jenom lidem no tak tenhleten člověk to tam líčený to jsem vývoji sloužil nakonec jenom lidem jenomže v té krajině nastala bída on je vepři to je celkem náš stav jíme s ve jako ve přijme tak bychom to řekli asi jako jako zvířat a se tady chováme že když mu bylo tak zlé že musel jist s vepři tak to je jedna z mezí ab úsek přes kterou je cesta za tuto pitomec. Takže on. tam může jít zespoda i shora, bych tak řek. A to je cesta zespoda. v každém případě ten člověk jak dosahne to meze absolutní nespokojenosti se sebou nespáchal sebevraždu co se nedoporučuje tak ho to vede ke vzpomínce na otcovský dům on už není svůj stačí nebýt svůj nesložila se sebou neby spokojen neříkat se toto je v pořádku ne nýbrž když tam ta se od sebe vypadnout ze sebe jakmile sebe vypadne ať podobným nebo vezli to je jedno tak má v sobě místo pro to pro tu vzpomínku na otcovský dům a najednou ví že od otce přišel že z myšlet pochází no musíme daleko pro ty příklady většinou když někomu umře třebas někdo, koho měl velice rád a von se najednou vobrátí svatý velice a tomu zemřelo někdo pokon měl hodně rád to jenom se trošičku nějaká část v něm uvolnila. Jenom část jeho nitra stala prázdná ale teď si představte že by tam opustil přímo sebe to je taky může k tomu za tři to tak zkrátka a dobře je to před tou asi poměl vzpomenout co znamená vzpomenou si na otcovský dům to je konkrétní záležitost on najednou ví co má dělat a ví co nemá dělat ne aby se dostalo otcova domu ale co je správné a co je nesprávné o získá schopnost rozlišovací to se získal za různých okolností in jak se to tady jmenoval tojenom z té zkratce tak se tak jmenoval. A jakmile získal tu schopnost rozlišovací, tak von tou chvílí vlastně vlastně trefí do Otcova domu se tím neřídí se řídí tím kde je ten otcův dům tam vůbe je to správné a tam jde. Takže prvním krokem na cestě poznání je rozlišování mezi správným ale správný dodržovat se držet se toho se správného naše náboženství naše církve všechny se snaží o to že je ku napovědět se správné ovšem upozorňuju vás že že to není dokonale ne to lepší než nic ale není to dokonale protože s tím nepoutá ten člověk celý ne nezaměřím se celý nýbrž jenom některých věcech a především se na tom největší nedostatkem že ten člověk ne získává svým to byto skutečně do těch znovu a znovu se to že ví že to není správné kdežto, když to získá v té chvíli krize, ve které mu kus jeho já vypadne místo tak tam se tam to vakuu v lidském nitru nezůstane tam se opravdu nalé něco vyššího a on to už potom vyšší mate ta schopnost rozlišovací. Takže není tak neblahé když je někdo s tíha nějakým osudem těžkým nebo když má nějaké utrpení většinou je to příležitost k tomu aby se na přímý aby jeho cesta byla přímější bohu tak teď jsem se za ta u té vzpomínky a on tedy bezpečně ví kudy do toho otcova domu de pořád dál až přijde k němu a tu si ten syn který tam zůstal který zůstal ještě civět na lék je úrovni že které my jsme padli dávno dělali jsme si z toho poznání své a šli jsme do světa a tam jsme to promrhali, tak když si toho všiml, tak říkal: věci nejlepšího stěna orání se nějaký ale a dávám se to marnotratník děvkař se mu dává vyklá vnější oddělené prstem na ruku a takovýhle věci. Jak já tomu příjdu říká ten co tam zůstal no jak tomu přišel to je samo sebou zdramatizováno proto aby nám napadlo co je v tom skryto že totiž přicházejí k bohu duše které prošli tímto světem a musí nutně jít přes rajský stav a ty duše které se zatím nacházejí rajském stavu vidí jakou přednost má u boha ten marnotratník který prošel tímto světem a říkají si: to je tedy nesprávné, když tady jsem, když Bůh to uznává za správnější. I pudu já taky do světa tak se andělé zrozuje si námi. A kde byla se s námi zase k bohu my je na tuto pomoc potřebujeme jednak je to normální je stále se pořád sestupuje na zem a s ze země sem sestupuje vstupuje do ráje samozřejmě můžeme taky stát že ten syn marnotratný který jde okolo toho lezlo ještě tak že se u něho zastaví a že si to řeknu tomu se nedá zabránit a že on se tam shlídne protože v tom ráji jeli než tě na tom světě a tak já mám nejvíc práce s lidmi kteří se toho ráje dostanou na tomto světě a nechce se odtamtud dál jesti chvíli kříska asi jako to dělal ježíš kristus když na ten řekla bolesti tam chtěli ty tři ho apoštolové nebo učedníci sednout našla na nám je tady dobře. navěky samozřejmě to postavili na hlavu. A tohleto tedy se překoná tak potom je člověk ve stavu tak dokonale že se nemusí na to de roce. Tak tady mám myšlenku to já řeknu trošku jinak a to to šestém díle po styl a to tímto způsobem člověk napřed převracet jenom pro sebe a je to v pořádku když je to dítě který se rozvíjí který ve v té kole které se mi to ani na to ne to myslí jenom na sebe to je vykořisťovat el svých rodičů ne a není to chybou protože aspoň se čas nají na může může rychle se dostat z té kolíbky dál. Ale už by to byla trošku chyba. přeškolním věku kdybychom jak přitom tom nechávali by si myslel jenom na sebe se naučit brát ohled a jestliže vrcholně bere ohled na společnost ve které žije tak opravdu bylo dost to já se rozvinulo do patřičným mě mezí a je to v pořádku ale čhándogya upanišad by vám řekla. Člověče jestli si myslíš že miluje svou ženu nebo manžel svou manželku nebo otci otce a tak dále mýlí se mě miluješ jak to myslel šandogia upanishad zrovna tak mluví o poznání si myslí že ty jsi poznávající tak to není pravda já jsem jediný poznávající jsem jediný činitel já jsem jediný jí no je ta pravda, co von tenhleten pán říká tam, to byl vrcholně poznávající člověk, ale běda, když se toho chopí člověk, který ten by z toho mohl vyvodit že ať se snaží o co ce je to marné nebo že se i o to se to na to ptát nebude to na to jako nebo to nechápe z vás nebo ne ale ve smrti že to tak že z toho boha ustavičně plyne jeho existence a tady se projevuje v podobě této úrovně u nás nějak tělesné tak živočišných ne a jiné anebo časoprostorové. A tak se tady projevuje i ve své poznání které je větší člověka a u zvíře se a tak dále a všechno je to u sebe tím že se prochází nějakým sítem existenčním tady tělo lidské nebo tam tělo zvířecí a tak dále a je to do také láska které člověk schopen jenom proto že bůh ustavičně tu sílu té lásky do něho vpouští a člověk z ní žije, aniž ví není sice to starat protože žádost a lidí liší za ne se i když nevíte že je ve která si myslí byste si i mysleli nevědomě to by se neschopni že ta dala se tí proto že si jenom tady pustíte ten lpí na že tak ona by se ti stejně jako když víte extází a nebo že on nevíte a tak je to s námi taky tak my nevíme že všechno ustavičně bereme od boha ale to nemění na faktu že to máme k dispozici nejhorší na tom ale ježíši myslíme je to naše nevíme že to je bez je to z té elektrárny jde chtě boží elektrárny žen ať už je to existence nebo poznání nebo láska prosím. Samo sebou uvědomit si to co já tady říkám není vůbec v moci člověka. A teď dávejte pozor. Protože je to v moci člověka. A v moci nikoho jiného proto to nevo moci dávejte pozor to nedíváte věrně a to z toho důvodu že je to dáno jehož stavem nikoliv chtění nýbrž jeho stavem trpnosti a za ten jak si vědomě nemůžeme celkem protože to se jestliže někdo odevzdá svůj život tak už tahleta schopnost vědění toho i o tom zdroji tady je tak že to udělal pro to aby se to dověděl vůbec nic můžete to udělat pro to aby se to věděl nemůže přímo nemůže o nějak něco jiného nevzdával život o to dostaví rozumíte kupodivu nečekaně na jiném místě tak tomu je třeba dost čili čili on za to přímo nemůžete kdybyste si třebas řekli: já si způsobím v sobě tuto schopnost ne to poznávat tady by se o to snažil jako koncentraci jako relace to nějaký jogický ciziny nedosáhnete toho a je látková boží dostal se toho. Pro sem přístup ke spáse je dovolen všem ale tedy si přejí spásu ty dělají pár roku na té cestě možná že tím budou uspokojeni protože budou svědky velikých zázraků kolem sebe jako ti učedníci páně kteří na podle pořád který spásu pro sebe ale když potom se dostanou za tu úroveň těch tří let těch zázraků tak musí tuto touhu po sebespáse opustit kdyby ho pustil dříve tak jsem starém těmi učedníky víte to takže to to je ta relativnost vono se jim to těm lidem nesmí brát: chceš-li spásu, zatím je to v pořádku. na to lidské cíli která ani říká není správným katolíkem do si nepřeje osobní spásu na tom začátku něco né ale kdo si po určité době myslí že spása je tady pro něho a že pán bůh na něj čeká se velice mýlí on musí se dostat za tu svou víru neboť na věčnosti jak praví tatáž církev se tři hlavní ctností křesťanských víra naděje a láska víra víra a naděje odpadne protože nemají bez další funkci a zůstane no láska. V čemu je víra když má před sebou boha tváří v tvář že ano to by ten k čemu neděl když tam dospěl ale láska na ústa to není stav nějaký statický nýbrž stav v tom nebi, v tom stavu nebe narůstá. Takže ten člověk pro tu lásku, kterou má vůči Bohu, je potom nakonec měla i toho ne hodného bližního že já říkám říkám to náboženským způsobem říkám to vědeckým způsobem nebo nějak jinak než nábožensky totiž můj úkol je připravovat cestu pro všechny ježíš kristus byl toho názoru že to co on káže nemá patřit jenom úzkém okruhu lidí nýbrž že má patři všem lidem až vstoupím na kříž je říkal on říká až budu povýšen tak potáhnu všechny a předtím ne ale potom potáhnu všechny. No a já si myslím že v určité do určité míry máme mít tento obecný na vysoký v nás už na stále doba my škatulky musí více méně odpadnout a kdy z každé pozice by mělo být možno se dostat k tomu Bohu. Jestliže nám naše společnost, ať je to jakákoliv, co co je neska nebudu zvali k tomu tam tam tam ve víře mě má tomu abychom nepracoval jenom pro sebe nic to tu společnost že tak nás odosobňuje o vás zbavuje sebelásky musíme většinou svého života stráví pro ně ne pro tu společnost a takže nás ten se připravuje k tomu okamžiku kdy by budeme svý a kdy budeme dobrovolně milovat vysvětlil jako jenom za prachy ale že jednou to bude dobrovolné byl to předmět dlouhá cesta ale jakmile nastane aspoň okraji přístupový tomuto jak se tomu dostaneme tak pak už je to lavina věděl ohně ono tady je to jako asi spona. Že ta neroste jak jsme si dneska všimli kdy není způsobem když by ho miskou veme to A to je tragédie a tady taky na duchovní cestě největší práce tom začátku tam člověk dlouho zoufale hledí vstříc budoucnosti protože říká mise se mu nedělal tak se do se snaží ne já myslím že příklad toho je toho chromého pohyb byl tedy seno a sem se si tam ležel no to byla nějaká doba a vypadalo to beznadějně a jednou tady byl kristus stanovisko kvalitativní mi a tak je to s každým člověkem že těm kvalitativním skokem dochází přesně tak jak předvídá materialismus jo kvantita kvalita kvantita kvalita. Napovídá se mi tady že na poli já se tady že ne každý je na tom stejně že si záleží na tom jestli jak je vychovávám jakým prostředkem se ocitne, měli tam pěstěno tohleto, co tady mluvím nebo ne, že? Tak já myslím, že pohled že se správný ale že to vždycky takhle nevyjde přesto že třebas jsou rodině tři děti a každé se ve nejen a mají kynou výchovu já bych nechtěl odůvodňoval tím že nějakých minulost příkazech vtěleních padl a jinak a podle to ne ne to je chabé odůvodnění velice charakter jak to že každý se někdy ne jinak se že má stejnou výchovu a jak to že výchova nepůsobí je to takhle ježíš kristus uvádí jedno podobenství a to je podobenství o se vaši který rozsévač semeno rozsev semeno dobré ano. A když to když to bylo sto přijdou rodiče a řeknu tomu hospodáři Pane, zda-li jsi nezasel dobré semeno. A teď je tam také koukol, co s tím máme dělat? My pudeme a vytrháme koukol. A on říká to nedělejte to byste pošlapali tak je to obilí ne se to všechno růst až do žní a pak to oddělen od sebe tamto spálíme já tam použijeme což je ještě mi to jasné čili ježíš kristus říká vono by to takhle dopadlo že kdo má dobrou výchova to byl dobře jenomže od horší možnost se uplatnit jidáš než ostatní učedníci páně všichni měli stejnou možnost já věřím že jidáš dělal stejně zázraky jako ostatní učedníci páně do stejné míry ale proč se z něho starý dáš protože. A to je pro co nemáme na boží to byla ti vlasti pochopit jenomže my žijeme v dualismu na té úrovni řek bych, z přírodního života, kde je nutně zapotřebí vedle dobra, vnitřně zapotřebí tedy jestli kdyby tam dorostlo to by ví tak by tam opravdu nemělo slušně žádnou platnost ani to obilí a dobré kde je zastoupen civění dobro musí být přítomno i relativní zlo a že marně neříkám to to úplně marné ale marně by se s ní o liší zažili aby vychovali dobře od děti dělal všechno možné a dítě najednou pro káže ano ti které oni sami neprosazují a je to způsobeno tím že ono potřebuje na bych ho proto neomlouvá do sebe vzal pořádný ale o trošku kázal řád nějaký hodnot vite na se to nejsnáž pozná, ale přesto bych tajně si říkal: že to moje dítě potřebuje nějakou zkušenost se zlem, rozumíte by nebylo výchovný né ale sise ji potřebuje oni to musí odbýt a potom v nikde teprve to dobro rozumíte až to dozraje tam to zlo to dostává kupodivu rychleji než to dobro je zajímavé až to to na e tak on se vrátí k tomu dobrému vyšla tu dobrou východu dobra vychovám není pro kočku nýbrž to je velice užitečná ale nevychází tak přímo čase nebo málokdy vychází já se měl tři děti ne a všech každá každé chtěl děsivé a vůbec sem se k tomu nedivil a muselo výchovu no tak to je relativní. To je prvek výchovy jeden z mnoha prvků. Když se u nějakého společenského jevu a je třeba byla povaha lidská to je společenský který produktem prostředí ve které člověk žije a mohl starosti tak vždycky za tím je pral příčin a sváděl to na jedno příčinu to veliká chyba například dejme tomu kdyby měl dítě třebas se dopustil já se na nějaká dcera ne se dopustil nějaký nevěří tak bych nemyslel že je tím vína miluje výchova nebo tam modlete a ne jenom nýbrž že je tady poli ta příčina protože bych se na to díval trošičku neříkám ji abych to dála pochopitelně že to povinnost mám a otec ale ta ne bych zůstal u stav klidu míru v dobré pohodě s tím chybujícím, rozumíte mně, a tím bych ho velice krátké době, tedy poměrně krátké, kratší než jednali na budeme my zase tam kam patří tak já vím jestli je to koncentrovat to povídat když projde ten člověk to chybnou cestou a když povede třebas obdobím strádání tak já vím co to znamená když jsem prošel třebas v koncentrákem ne roku nemám rok le zanechalo stopu po celý na celý život já jinak se dívám. Na stravu na statky tohoto světa a než jsem se díval předtím ale úplně jinak ne protože to má učí význam všecko ničeho vážím a jestliže dejme tomu svatý augustin byl jeden z největších světců a předtím byl opuštěn žráč a děvkař a zrovna totéž platí o svatý františek svatý a to nebyl nejmenší svatý. Tak jenom proto, anebo svatá Maří Magdalena, a tak jenom proto, že za to styděli co se se hledat z hlavních pohnutek se se obrátili tak prudce než to my kteří nemáme za co se stydět no s námi těžko ho kupředu neško protože my se považujeme za dost dobré a tohleto mají velice těžké postavení kněží vůči svým ovečka když ty ovečka se považuji nechci říct za spasené ale za dobré si maje veliká potíž já jsem měl takovou potíž se svou matkou která byla dobrá katolička a říká spadl na víc já oním dost já to je spojitý přijímání a to co ty děláš na víc o ní není a co se nemá dělat protože si to se zblázní, nedočkala se toho. No ale je to v pořádku. Já jsem si více vážil i toho, co ona dělala potom a sem nevíra nedo kterým za tímto řádem ještě byl na sebe v dalším hodnotami Já jsem postrádal ve svém životě já to řeknu po se zkušenosti vrchol mě lásku k bohu tuhle co se v sedmnácti letech dověděl jsem předtím nevěřil že očistu bůh předtím sebete že existuje tak jsem si říkal jakým jste vy životem když si život bez boha se považoval za rozutekli tak jsem to život celý hodil přestaneme tak jsem k tomu se vůle vrátím bez boha že aby boží planý a špatný nebyl mele sem pravdu protože jsem jednak důležité je nevede sem o tom sem byl nějak tebe co správné ale jsem to a ten podle toho dům to je návěs sem umíte byla si ji ale způsobuje veliké obtíže na této cestě. Ale já to říkám proto, že se naučil nebo jakmile jsem věděl že existuje bůh tak to byla pravdě hřivna. To je má země nebyla země to jsem věděl že to bylo zjevení které se mi dostalo ale hřivna tak těžká na unesení že já jsem to nedal nemohl srovnat dosavadním životem i s tím životem který jsem živil já jsem byl ochoten pro tu hřivnu kterou jsem nabyl von tohoto života a to byl bez lidé přede mnou naší do kláštera nebo teprve spát ne o sebe vadu nějakým způsobem například všichni stoikové jakmile měl nějaké takové teprv tak správné že se to konec a já jsem teprve za velice těžké břemeno tohleto, který se mu zdálo být neúnosný. Takže jsem s hrůzou konstatoval, že jsem ukázal toho nemiluju a věděl jsem že když ho nebudu a že se o mě z řekne to jsem nechtěl tak se sedmdesá rád a že já z teho nebudu mít nic z toho poznání a tak jsem prosil boha na to už jsem začal věřit že aby mě dál lásku u bohu takové že by přešli přemýšlel všechno já sk jiné kterou má vůči sobě a učiní zatím světa to řád se toho dostalo olejem pořád tu lásku postrádal pořád jsem se projevila se střeva tuto ne laskavé ho až po jsem se jednou hodnotné modlitby o ni s nima toto sem se dal do koncentráku. Kde jak jsem, jak mě byl, zřejmě ten Bůh mě opustil, nechal mě na holičkách chvíli to mě tu chvíli do z jakým ani zpoždění to je ta přechodová oblast jedné úrovně na druhou jsem začal pociťovat co je to láska boží a budeme jsem se přál si mít lásku vo a nepociťuje vaší neměl si o ni vědomí tak je nám proto že si jenom si se že ty můžeš milovat svou vlastní silou jenom se vlastní silou to nejde jenom svou vlastní silo já jsem ta síla pomocí ní miluješ takže bůbec mně začal vlivem milovat a já jsem se k tomu kterou jeho lásce připojovat rozumíte ne tak se mi teprve ta hřivna stala únosná. v té chvíli, když jsem byl v tom koncentráku a když jsem byl opuštěn sem nebo budeme nosné co že při tom zahynu takže nové hřivny se dají být v něm tak nené se chovají jako ten kdo měl ten hřivnu zakopal. Tako a proto to prováděl dostal když ten hospodář křičel ne tak takhle většina rodí jedná sami hřivnami jestliže já něco považuji za hřivnu od boha třeba celý život to ale to silné ale něco třebas nového co mám na mít pravdu na život to byla tak si musím rázem ta činnost podařit to je to neštěstí je si měl hospodařím tak to to moc dostane když to zakopl tím se musí hospodařit dokdy já se to přivlastní e nebo něčím takovým a když se dostanu na penzista i s čím se neprohřešila těle podaří ne je to v v tom nejlepším pořádku. Ale od té chvíle, kdy já jsem to řeknu dostal někdy koncem listopadu, kdy jsem věděl láska pochází od boha. Tak já s tím musím do něho splatit já jsem vám tý doby nebudu na dovoleno já sem dneska na penze a já jsem ještě se neocitl dovolen to je otrava to není a sebevražda proč jsem poučuje z duchovního hlediska protože je v ní obsažen to že základ nepoznání základní nepoznal zákon významu základní nevědomost to vědomosti je vůbec není špatná záležitost na tomto světě říká své lidově blbost e nejdražší se tě a to je to jedna z hlouposti roznese vám jasno že tento tento život jsme si nedali. To je vývoj miliardy let trvající a člověk se konečně dopracoval k tomu, že je člověkem. Toho by si měl nesmírně vážit. Každého dne takového života který třebas stávat který zapomíná eto všechno dělá kálí třebas od sebe i to je strašně důležitý život je tenhleten na tady slova lékaři že zachovávají třebas jako bude odsouzen beztak svoji a oni si ještě prodlužoval o život prodlužuje jeho trápení v nejlepším pořádku nemohl slova si sebevraždou ani vraždu protože jestliže člověk se dostane takovou úroveň už lidství. Tak přímá v daleko větší míře existenci boží na to na to aparát kterým se to prosívá té transformuje že tam formu na lidský život totiž to je transformace kde už jsem už byl obrazu boží vite kdežto se to se nemůže říct tak víme o rostlině, to tam Pán Bůh neříkal. Právem. Tak on měl prostě už daleko více z toho boha postarat existencí dostane poznání co s ním dělá to už je jiná věc né ale bere to byli bezostyšně a bere také tu lásku od něho když se roz obracím na ručit sobě a miluje sám sebe tebe vraždí a tak to taky druh opačný ukázka nebo taky o to totálně jakým způsob on tohleto má k dispozici a nemá to možná nikdo nikdo dalšího vesmíru možná znamená na ten ale oddálení ale kam naše oko dobré dne naše a páry tam jsem to život nevidíme že jo rozváže by nebyl ale je to vesmíru velice vzácná záležitost a jestli já to zrovna potrefila tak si toho máme nesmírně vážit protože jsme transformátorem síly Boží to je jediné síly bytí lásky a poznání dejme tomu zvíře té míry například poznání kam se s námi hrabe lásky tam je to jenom pro sebe zákony a o zachování to jenom tudle má záležitost tak to je daleko poznání a rostlině nebyla mluvil kameni nebo tak ne čili to je výjimečné postavení a když mi to prosíme nám se transformátorem tak to není bez následků to už mi ovšem nevíme která noemem číslo do do kterých do kterého člověk to to by slovem z pořád vane byl tak mohlo být a odečí se v té ko dvojí a ten člověk člověk nepostřehuje, že totiž něco v sobě střádá. Zákon zachování energie takového obdobného se děje v člověku, že totiž to, co s ním prošlo je nějakým zachováno nové podobě zachováno je k tomu minulému něco přidáno ano tak asi jak to ukazuje ji kristus že se ke aby to nebo správně hospodaří něco k tomu přidal a vy vědomě dalším hřivna tak dále se děje člověkem že z jedné si má další iv. A jestliže tomu takhle je tak každou chvíli svého života k tomu něco přidává ani živý a z toho se vytváří něco čemu já říkám dojem by je nesmrtelné duše se to co se setkává v okamžiku smrti že má dojem o proběhne životě a tento byl se dobíral pátek nesmrtelné duši a dost ten člověk s oddělovat toho někde astrálu na tamto a ne ale v toho domu svém vrací na tento svět nebo není to třebas on. On- ono se do něho vtělí celá řada dojmů různých to vytvořila jedna další osobnost ale byl se tomu kdyby to bylo dovídá a rostlina všech co před námi předcházejí na to zároveň s námi žijí tak člověk jsem nemůže být člověkem když je mi z toho konglomerátu různých do které dojem totiž něco co času a prostoru přechází do dneška sousto to je není časový záležitostí ani prostorovosti do toho času prostoru vykonané mnoho ne a ne zabývá nabírá to žádné místo a jestliže tomu takhle je tak to že žijeme nějakým způsobem tím vytváříme budoucnost lidstva ano. A jestliže tedy si ukazujeme svůj život své volně tak také vytváříme to to co si s ale horší tak to je umenšeno já tě v těch dalších asi analýzu nebudu provádět tady. Já doufám, že nestalo abych to všechno říct ale ono to stačí takhle myslím člověka který přesáhne určitou mez vědomí šíře a až be ono se dá za tou mezi působit na člověka tak aby se odpoutal od tohoto světa a když mu přetrhne ty pak přiházet klidně ty pásky s tímto světem tak ho pustí to do jiného světa a von uhasne jako svíčka ono se děje někde je to děje i tím že ten člověk je na ten do prostředí ve kterém jeho splní navou se uplatnit jako jsem vám tady říkal o které budu místo zakazoval né když když ji ty rodiče nebolely svý žít nábožensky na zla jako svíce prostě šel za tím Bohem, ano? Tak to je, to je věc, kterou já bez sedmi jsem v páchal na několika lidí nebude začít ten nemocný trápí se která bylo by se ještě nějakou dobu tak já tě přijdu nevyslovím nic přetrvává pásky a do čtyřiceti hodin je na prvně nemusí plachet žádnou sebevraždu to kapse a krámu ještě dvacet hraní si na ten to živit klidně dělám to sice nerád a byl bych rád by ho přesvědčit k tomu že má náš dát víte než mě cenu před bohem že se tam dělá dojem o tomto životě a ne stoho žijou nosí lidé a že tedy je špatný než by se tak by neza vycho nevysvětlil no a prostě od tok otroc je co by mně mně připadá nepřekonatelné nebo nesnesitelné. Zrovna tak, až bude někdo se chtít rozvést, prosím vás, do rozvedu a já to těm funkce chtěli směřoval když je to tak že znají že je to nemožné buď ve mistru žili jo tak udělal v jednom případu že se si nejlepším přítelem a to se prodloužit na se naopak prodlužují život čeho by to peklo co měl z toho manželku byl dál myslel. No tak já myslím že tím se ne pro nevložil ježíši kristu nebo to on řekl si učedníkům cokoliv rozvážete na zemi bude vázáno i na zemi kolik svážete na zemi byl svázáno i na zemi na na na nebi ovšem musí k tomu mile jasné placen musí umět od bohu to má udělat kdybych to nevede jasně a ty to neudělal neby se mě platil, já se jen vytahuju, co to umím. Né. To je chy- řečeno tak, abych se rychle zbavil vaší otázky zkušenosti a toho tak že já musím jasno že to mám prodělat tak nebo ona zachovat nebo toho lovit nepociťuje úžasnou lásku ší přírodě napřed rostina zvířatům ale nejde muž tak to dobře letu lásku k lidem a já bych řekl že je to zaviněno tím hlavně přišla říši moc odletím že ta zvířata a ty rozli mu neodporuje že chtě nechtě s ním souhlasím že se jim dej ovládat to nebýval ty ti které by byly To bývají typy, které mají hodně velkou sebelásku. Je nesmírně těžké milovat bližního stejně jako rostlinu, to uznávám rostlina nikomu neškodí a člověk kolikrát velice škodí já jsem byl dál když nám jde na nervy ne přiměřeně ale on nám byl na nervy také proto že má vůči nás vůči nám nějaký výchovný cíl úkol a ten první aniž ví že ho plní když mám nepřítele se tak bych mě měl vidět někoho kdo mě má vychovat na to vy osobně dejme tomu kdybych byl neviděl v tom esesmanovi to slabšího tak mě zabil. Ale protože jsem v něm viděl posla Božího, tak mě nezabil. Ale řekněte někomu: milujte to je nemožné pro mě je to nemožné ale že za mnou stála zkušenost. Od těch o to tvého věku až po tu dobu když jsem se snažil odosobnění tak to nebylo tak nemožné a když tam ještě na sou pia okolnost takový shoda okolností že jsem byl na krajní zoufalství tak jsem si nakonec říkal to je mě zabije tak to bude východisko z toho z té mé bídy tak sem se proto tak jsem neznal toho života ale já bych chtěl říci nemám vyspat lásce k letu nižším člověk zvířatům ale když to tam někde končí tak a dál to nejde tak by se měl věk zamýšlí nad tím proč to dál nejde vedle těch těch příčin, co jsem říkal předtím, že si- že to je věc sebelásky, protože člověk chce nebo nechce tak je to ještě zdůvodnění jiným způsobem že totiž individuality nitky sou přerůzné a my když se setkáme stěny bylo to opačnou nešel naše nám protivu bych tekl ne zprotivili dobře nemáme milovat a tu bych radil do toho se nehnout snažit se o takové já sou taky muselo klidně nechala. Když to ne když se na na slepý tak miluje mě říct na na té neznáš tam byla by to nešťastný kdybych se byl svázal svůj osud nebo tak nějak na navaž jinde nějaké styky s jiným člověkem než se mnou. Tak to říkám těm lidem které- kteří my jdou na nervy nebo to že to třeba nemanželskýho tak to je když mě to ne my tak musím nenechat se mnou be bych jim to ne to tam samo sebou s radši tu slova domova poslední kam jinak a on se oženil to člověk přežije tu perlu že ten jeden to to druhýmu protivný je to dete založeno na faktu že člověk není každou chvíli stejný že ten protiva může být taky my velice láskyplný a málo protivnej a že se můžeme sejít tam kde jsme se dostat zase šli na tom něčem jiném klečím sobě neobjevili a tak to dělá se mění ne tak že jednoho dne si můžeme být do toho let říc já jsem to tady dycky líčil tou známou vám pasáží, do které se která by stránkou udine a ty jsem viděli a ona při operaci asi to laotse tak to bylo dokonale své hrát kdy si řekl předmětem volovi přes tu aby bude to a to kterou to eště vůli byl pořádný vůle to je ještě nebo jako dneska je to znamení úcty že k tomu do. Kde se na třinácti tak by s ním jsem udělal tu zkušenost že se s člověkem který překročil hranice tohoto života to znamená my tomu říkáme zemřel navázat ve vědomě spojení tak že se s ním na určité frekvenci, řek bych, vědomí dá stýkat běžně, jako s člověkem, který je tady. to o tom se s vámi nebudu bavit jenom chci říct jak se navazuje takový styk já jsem nevěděl se že se to na vázal sem se snažil sice těle před jejich smrtí to bylo město padnu osmdesáti jedna jí pomoc od bolest hlavy a ta si pamatuje jsem přes ní pranicky dýchal a ty bolesti přešli a tím jsem jí dostal ze stavu tam měla tak strašné bolesti že ztrácel a dech a byla by umřela přitom ze stavu kdy nevychází se jí převedl nevěda nechtě do stavu kdy pomalu dýchal a přes a do toho ale a to dechu a v tom stavu kdy asi třikrát pomaleji dýchá samovolně bez vlastního přičinění. Jenom vlastně mým přičinil já jsem taky taky nevěděl, co tímhle způsobím, dostala se do jiné dimenze, bych tak řekl, nebo jiné oblasti vědomí má úsek ona se dostal jiného úseku vědomí a v tom úseku vědomí nechápal nevnímal tenhleten svět nýbrž bez mezer ní marast jiný těch mrtvých takže když se potom její de zase zrychlila se samovolně na tuto úroveň naší tak se to ztratilo ona nemohla pochopit nikdy a co se prokrveno krát jak je to možné si to ztratilo když to byla reálné skutečnost která byla tak skutečné jako tohleto co tady zažívá a říkal se tam všechno zažil to je vedlejší ale já jsem při tom přišel na jednu věc ten člověk když takhle prochází vlastně tou blízkosti smrti tak se podobá to musí věku toho moodyho jestli se to četli ty ty klinické smrti a tak dále, ona procházela několikrát touto klinickou smrtí fakticky, protože nedýchala a podobně a zabalil se ten dech nikoliv nějakými aparáty lékařskými, nýbrž dýcháním a tak ona prošla jsou den ona to šla soudem který my nazýváme soudem ale fakticky neviděl žádnou světelnou bytost a o ale už nemohla jednat jako před tím takže dejme tomu ona se do té doby bál smrti a pak se jí nebál dorostla do toho života v jiném světě. Samovolně dorostla a říkala tak já vím že tam je všechno skutečné a že tam jsou to veta si mě lidmi a podobně ale já jsem přišel na jinou věc vlivem toho že totiž tihleti lidé prochází soudem který já jsem vždycky procházel nějak násilně no no to taky násilí tak samovolně že ani nevím že ví, že tím soudem prochází. Tak jsem si rekapituloval případy jiných lidí a všechny případy, které ten člověk rekapituloval, ale lidí, kteří jsou živi námi na světě že je ty prý kteří mě tvrdí jiným lidem všechno jde samo a něho určité doby pořád nit nejde jak je to možné a oni si nevšimli že prošly soudem že prošli do jiné oblasti i na ho jiného úseku vědomí a voni když dělají všechno postaru jako předtím to znamená ze stejnými tendence mi jako měli předtím tak ono už to není vhodné oni co za to trestáni teta zákonitost je trestá není to teta jací bůh a držte stanicí překročení zákon kdyby si to to dovolil třebas dovolit třebas víře tak by na to zahynulo ale u nich protože jsou člověkem se na to nehneme za- nastupují těžkosti které jsou nepochopitelné, a které se nedají smazat a nedají se že mi ten člověk začal. Pěstovat nový smysl života že by na ně přistoupil a že by taky důsledně co k tomu smyslu života vede dělal no a protože on je poučen o tom to je ten svou prošel tak že on vědomě si toho není vy si tím není tím prošel a nikdo tak nemohl definovat tak on taky neví co co počít on musí být kladem do vládcem do jiných situací aby nemohl dělat to co dělal před tím aby neměl ty tendence aby neměl ty úmysly dřívější nikoliv nabyde ten úmysl dřívější tak je za to být tak například dejme tomu já jsem do roku třicet devět žil pro sebe vlastně se tu vzestup du- duchovní dělal pro sebe a teď, když jsem chtěl v tom pokračovat, jakmile jsem se dostal před ten soud kole doprošovat tak to nešlo já jsem dostal by se byl v té době v koncentráku jakmile sem myslel na sebe jako naše ka který nemá pochopení protože pán bůh opustil a proč je tam bit tak se dostal ještě víc byto na byto ale zákonitě rovnou jak jsem tak začal myslet tak někdo z přišel nějaký den jestli se s man začal mě třískal z čista jasna ního tím toho viděl říkali proč tebe zrovna říkají když nás ne ale staro se e tak já jsem pochopil protože to sousto. To mě vnitřním životem mým způsobem myšlení jsem tím já vinen ovšem věděl jsem jak tomu zabránit ne věčem že mám začít na jiné úrovni myslet a vyvodil z toho všechny důsledky která ta úroveň se mu přináší a tohleto je to je velice důležitý poznatek, protože jakmile jsem dosáhl toho, že jsem se podle úrovně vědomí začaljinak chovat, tak všechny ty těžkosti najednou přestaly já bych každému člověku přál aby ž životě zjišťuje že mu tam nic nejde nebo že mu jde velice těžko všechno nebo že má veliké překážky ve všem aby si uvědomil že patrně ji v pořádku jeho postoj vůči světu vůči sobě že je že má být už jiný a že když není jen tak se k tomu musí uměle. Připravit musí do toho jít se říkám musí se překonat čili platí zapři sama sebe musí se zapřít ježíš kristus na to šel po dobro dobrovolný způsobem zapři sama sebe ne čekají až tě budoucí sat ale zapři sama sebe když je mi následovat musí napřed sama sebe zapřít a to sebezapírá musí tak daleko, až se člověk nad všemi úrovněmi. Z nimi je potom věčnost, která už nemá úroveň, ta je za úrovněmi a řídí ty úrovně z nich kdy úrovně emanuje vyzařují tak to jsem chtěl říct jako úvodem protože mnoho lidí včera nějaký pan taky je to tam říkal že to zažil nevěděl se po sou ale všechny příznaky jsou kazatel ten soud a teďka bude toto by ještě že ho že přežil protože ho přežil sice ale nemůže jednat jako předtím nemůže vlastnit musí jenom spravovat to je to důležité přitom zaměnit vlastnictví za správcovství ale duch sedni to se může každému předepsat do té svou prodělal no a tam manželka neska třebas o těch dvou letech poprvně když jsem se na ní přišel a se podívat když se tam chodí dívat tam k nim, měla tam báječně uklizeno, všechno v nejlepším pořádku, měla z toho velkou radost, že domácnosti a ta už než nikdo než na té nikdo jich tom se přehradu že a já jsem říkal no ale je to moc hezké ale a vám že klá vím co chce říct no já jsem právě proto tady s tebou abych se dověděla něco posvě h dalších úkolech ten člověk totiž jakmile se dostane na jinou úroveň i tady na to nebo tam i po smrti tak pouhá do nové oblasti nových úkolů a jakmile je neplní tak zase je to neštěstí pro něho veliké neštěstí tak vona si o to úkol psala nebo říkala já to dobu říkat pro mrtvý já to budu říkat pro vás pro živý v čem těch úkoly po zůstávají ty úkoly pozů stávají v i v tom, že ten člověk přestane dělat věci pro sebe, nýbrž pro toho, který ho pověřil. Když nemá páru kdo ho pověřil a to ne jestli věří na boha tomu vůbec záleží ale musí si uvědomit že to co tady je to co zažívá je pole spravování nějaký hřiven pokud pocházejí nemusí vědět panna maria taky nevěděla jak to může stát že může porodit a jednou syna když muže nepoznává ne na tom vůbec nezáleží je nevědí nebo že nevěří oni se přesvědčují že jim to nejde postaru a to straší a když po dají na to co teď říkám tak se vší to v polohu jde a že se ty překážky ruší neboť oni dobrovolně dolu tím sebezáporem do na úroveň se dostávají která odpovídá tomu pokroku který udělali tím soudem jsou totiž já ten musím pojem soudu vysvětlit. Já nevím, jestli to vůbec budu tohle pak napsat, ale protože na že to potom musí budou si tak ještě jednou cesty také taky ne seto si to netroufal my totiž podléháme určitým zákonitostem zde na této planetě například zákonu přitažlivosti a bylo by nesmyslné vy po si mysleli že to zákonem přitažlivosti nějaká bytost která to řídit prostě zákon přitažlivosti ne ten tady existuje kdyby složit. Pane ty a tak dále a pád a potom kde to vzniklo a jak to postoje nemá smyslu důležité je umět se podrobit tomu to zákonu vědět že je všechno padá k zemi a nechat se při tom no tak bolestně aby to člověka bolelo a to je soud to je všechny zákonitost které ze platí ať jsou povahy čistě hmotné nebo duševní, to je soustava zákonitostí, kterou když správně vystihneme, a naše vina nám v tom pomáhá, abychom ji správně vystihli nějaké náboženství tak nedáváme a umíme přírodu správně využít a je tedy pročist okamžikem narození se prošli soudem který nás odstranil životu na této planetě ale ten to má zvláštní povahu vybavil nás ten okamžik sou na vybavil tělesností přijali jsme tělesnost na to vědomí a ta zase vývojem se dostal k tomu že mohla plnit všechny úkoly v této zákonitosti a to se děje na každém stupni na každém soudu vyšším při každém že sem menoval pro ten stupeň toho vědomí ale zase se do toho dorůstá. tam člověk hotový nespadne, nýbrž dorůstá jako dítě, jde na city, dorůstá do dospělosti, tak mi tam také dorůstáme. Já to vidím na té po té smrti to soustavně sleduju že vyslyšel znovuzrození jo dalších vtělení ano nebo té já myslím já že vane tady se tomu říká tady se tomu říká na tomto světě kdy to zříkáte sou na tomto stě jako já když jsem při tom neumřel fyzicky není tak tomu se že tomu ježíš kristus říká znovu zrození nezrodí se znovu ne nevtělí ale neodsoudil a z ducha nevěděl s království nebeské my musíme tady cesty úrovně se dostal abychom se do toho království boží mohli vůbec dostat abychom našich věčným životem nad úrovněmi ten ježit je nad úrovněmi ten není na žádné úrovni neko se dostanu na sebe vyšší úroveň tak nejsem svoboden nejsem spasen k tomu říká přestane například svatý pavel dokud byl těšen tím zasvěcení dotoho gamaliela se dostal na třetí do třetího nebe říká nevím za to bylo v těle nebo mimo ně ale byla to nějaká úroveň a bylo vidět toho jak jednal třebas proti křesťanů že to nebylo to nejvyšší a že odtamtud se dalo padnou ta odtamtud padl na padlo vono o ježíši do náruče to nebylo tak špatné spadnutí ne ale to bylo zaviněno tím že on stoprocentně vykonával to co ten úkol té úrovně mu stanovil a tím se rychle. A v té úrovni dospěje tak my vrcholu ze kterého se dá jít dál tak že on se dostal do vrcholu té úrovně a z něho přešel k tomu ježíši kristu no tak tohleto po malinkých kruzích se mě daří taky v tom životě ovšem ne takovým velkým nám přechodným jako u toho třebas svatýho pavla když já postupně malinko malinko pocházím různými soudy prostě směrově na úrovni dobýván jednu úroveň za druhou ne a přitom je si ti ta věčnost věčnost větší nebo menší stále. Takže mohu říct zodpovědně, že se taky objevují u mě vlastnosti, vybavenost po určitou úroveň vědomí takže dejme tomu nedělá mě dneska potíže dostat se lidem taky toho jako tu kterou mám manželkou který mám z matek dostat se na to její úroveň a když si zkušenosti které ona má a takže ona o té doby velice mnoho napověděl ale to nechci říkat o tom pro těm mrtvé to nechci tady kázat nýbrž pro vás pro živé že totiž je velice degradujícího náboženství že oni na sou sedí mají jako na nějakou věc která probíhá osobně jsou boží že probíhá také to perzonifikovat všecko i tuhleti svědci můdyho viděli mnozí příjemno bytost a je soudil které zaviněno jich náboženským založeným to tam u mě nemůže líto že já jsem nebyl nikdy a politicky zářilo to se divíte, ale je tomu tak. Já jsem k tomu přišel jako slepý k houslím, že? Lékařskou- lékařským zákrokem dále takže já jsem neměl mezi mnou a věčností nestáli představy lidské představy o bohu kdežto u nich stojí ty lidské tady o bohu tak právě proto přes ty představy voni se dostávají k tomu soudu to sou probíhá na pozadí toho co se jim zdá nebo co vidí ten neprobíhá v plné síle. Nýbrž probíhá přes se před přežívá tou jejich představivosti a toho je strašně málo takže ti lidé který prošli kličkou smrti zažije ten soud velice malinko se po solí kupředu ale přece jenom neboli už jednat potom soudu který tam zažili tak jako předtím no já bych jestli to chtěli jednodušší tím ne tím způsobem je to sou po tim projdeme okamžikem narození na tento svět začneme být lidmi ale nemusel přitom vidět žádnou bytost a není to záležitost osobní, nýbrž je to jenom vplutí do určité zákonitosti. vybavení vnitřní sekreci a vším možným co potřebujeme aby automatismus jedna u nás volal abychom rozvinuli tenhleten život no a je to rozvinutí dalšího automatismu který zatím spí. Tak po sem se dostal na pokraji ského života ale mnoho letech sem se přesvědčil zažívá během života další sobě tou si nejsou dobře vědomi protože se je to nejeví se mě ji založení jako něco co je okleštěna představu o nějakým bohu který tím sestupuje nebo kristu nebo že ten nebito nebo tak nýbrž prostě ztratí vědomí tohoto světa lidem nějaké těžké události a na budou vědomí nové to vědomí vypadá tak, že najednou se u nich potřeba po takovém šoku nějakém, potřeba jednat jinak, než jednali to potřeba nevychází jejich rozumu a rozumně se nedá vysvětlit například včera ten pán přišel a říkal já vím že musím jednat jinak já nevím jak co je to se mnou stalo von prošel soudem a vyšším mi ten stav tak jsem poznal že prošel soudem že se a těch vědomí tohoto světa a na druh vědomí všem matný jako když se dítě narodí nového světa to ještě nemá to jasné vědomí o tom se no věčným stalo na on také ne tak se mu polohou jak jsem mohl pomohl k tomu abych to vědomí nabyl a vy se rychle svým smířil aby nejednal jako předtím no a jestliže ten člověk. Proč je tenhleten soud tak to má za následek že míří míří k dalšímu schodu. A tak to jde dál, až se dostane přes všechny úrovně těmi soudy, a pak za ně k tomu Bohu. Já budu mluvit ještě chvíli ty jsi taky neměl moc to poslouchat o tom prvním soudu který sem zažil při těch lékařských zásadních při mém vědomí že totiž on než tráva operovali dycky při vědomí abych nezhoupli nechtěl měla narkózu. A protože by bylo až jen a půl až tři a půl roku ty si to těch čtrnáct operací odehrál to bylo to byl ranní věk moje já ještě nebylo ve by mu to takže žádné obrazy při tom nehraje žádnou roli já jsem to prožil bez obrazů já se nevěděli a o světelnou bytost ale následky toho byli zcela jasně průkazný o tom že jsem prošel soudem protože jakmile jsem dokončil tu sérii těch operací tak jsem matce řekl to mně bylo tři a půl roku maminko já chci i jednat správně. A ty mně musíš radit, co je správné a co je nesprávné. Dítě v tomto věku nemá ce to není z rozumu toho dítěte čili to bylo to byl výsledek toho soudu ale teď radši radila tak jak jsem si to přebíral vlivem toho vnitřního poznání které se neděl kde se vzalo a myslel si že to není od boha já jsem na podivuje tak by je to co tam měl taky v té době nikdo nemohl chytit a věr víru boha v jednom a půl roku nebo tak to těžký a já jsem poslouchal to mě vyváděl ona mi radila a já jsem říkal ne na se okamžitě poznal že to není správné radila mě podruhé já jsem říkal taky ne tratě a potřetí tekla ano to je správné já sem rozeznal tu alternativ která je příhodná to je se se opa je takovým způsobem že ji z toho nadal husí kůže jak jsem se i trestal do této nedělal co jsem poznal za správné jsem jsem vykonával tak stoprocentně, že se trestal za to, že jsem to nevykonával. A nemusel dál za tím vůbec jít. tak jsem postupně dycky jak jsem se ocitl před nějakým životním problémem chtěl vědět co je správné já jsem se těch dvakrát nedostal nikdy dětem že by byl se snažil sám po řešení že já jsem hleděl nedal odněkud jiné oblasti vědomí o tom co je správné že ta opravila kde se vzala to já jsem nevěděl ale já jsem věděl že mi to když stopu slovem dělám se nespoléhám na svou vůli nýbrž na nějakou jinou vůli která více je správné nebo menoval sem to jako boha že se všechny věci u tváří jak mají a tak a to to pro mě to byla mě zkušenost která se ustavičně opakovalo takže já jsem z toho nikdy neslevil do těch sedmnácti let čili co z toho vyvozuji že po takovém prvním soudu který tento člověk například daří je možná překrásná smrti to mě to byla kons smrt už není schopen jednat postavit ale vono to může usnout jako to kosmické vědomí a on potom se na postava jest tím své a máte kosti v tom životě no ale to se u mě nestane protože jsem byl dítě které neměli nemělo ještě za sebou tolik života jsem se nepostavil na vlastní nohy nýbrž by rádo a bylo vděčnost za to že je někým vedeno ne tak se to s ním byl daleko snazší než u normálního člověka už dospělýho člověka no a to mě potom dovedlo k dalšímu soukromý letech sem se ocitl tváří v tvář už věčnému životu znamená za všemi úrovněmi za svůj ku za všemi úrovněmi a už jsem se zase ale nevrátil na úroveň na kterou jsem byl na které jsem byl před tím nýbrž na úroveň daleko vyšší tak že za tu úroveň svého života kterou která předtím proběhla se nese nesmírně a upřímně viděl neboť to byla úroveň život tak ve se se snažil jak správně ale bez Boha. Jsem věděl, že je Bůh, ho popírá. Já jsem nevěřil na Boha a teď se najednou se ocitl pády vás jemu se ta tak jak jsem to žil tak jsem plakal tedy opravdu upřímně vyplatil ten si to neboť jsem si myslel jsem těch sedmnáct let ho zapíral nebyla to pravda jak ten pán bůh dovoluje takových obrovský omyl když je tím omylem člověk dostává kupředu já jsem zapřel ten minulý život tím se co je od něho odvrátil a moh sem nastoupit bez mezer nový způsob života nový způsob myšlení nové hodnocení že všechno z bohem a se to tak předal od dos je třeba říct že jsem nebyl že to zákonitost slepá že se nebyl nějakým milujícím bohem ušetřeno toho abych rozeznával správně co se ještě pro tento svět má dělat že je třeba život zachovat pozemský že jim třeba že to je nesprávné na něj kašlat, opomíjet ho. Já jsem přestal jíst já jsem přestal spát, já jsem přestal pít, já jsem přestal od toho svýho člověka tak že bych byl během několika dní možná tu zemřel na vyčerpání když mě byla maminka násilím nekrmila takový byl převrat v tom člověku tam sem měl tady na věčný život co bych tady dělal já jsem šel do tý věčným životem tak jsem prostě chtěl patřit a ta koncentrace kterou jsem při tom dělal měla opravdu účinky spojovací okamžitě to ne maminka proto měla pochopení naopak tam je to zažívala co dělám já jsem jí to nedovedl vysvětlit co to se mnou dělo je o aby taky nebyla nepochopila jenom anděla potom pochopit ty věci zase shora ale já jsem nedosáhl toho abych jí to vysvětlil a tak. Ona mě přetáhl přes ten v ten moment, kdy jsem tvrdě oponoval tomuto životu a přijímat s na jsem za to rád, protože v den do proto ten musí zachovat el ten život neboť toto je transformátor toto tělo který transformuje všechny úrovně vědomí na tuhleto naši úroveň a je schopen za těmi úrovni přes ty ta sobce přejít do toho do toho vyššího života vědomě kdežto když je někdo po smrti tak už nemůže toto udělat protože nemá celý transformátor bys to nic i nemá už to hmotné tělo čili to se dá udělat jenom na tomto světě tak až jsem sem se dostal v tom výkladu se svými přáteli jak jsem zatím dostali vysvětlit je to v tom musí být teče třebas po těch sedmnácti letech sem už nežil pro sebe nýbrž pro toho boha chtěl jsem žít pro něho ovšem já pro něho poslat ov pocitu oddělenosti a takže jsem vlastně hledal spásu pro sebe, přestože jsem si to nedefinoval jako spásu a se nikdy nepomyslel na osobní spásu nikdy nepomyslel nikdy nepomyslel ale protože jsem tím k tomu bohu tak jsem ji vlastně hledal že jsem tomu tak neříkal to je jedno jako jsem předtím neříkal že je věřím boha do těch sedmnácti letech a fakticky se na něj věřil a daleko doplněn než ostatní lidé protože jsem se řídil jeho pomocí ne. Ale ježíš kristus říkal kdo mě miluje ten kdo mě poslouchám a že se snažil ho poslouchat takže jsem ho daně miloval dokonce a nikoliv jenom věřil jen že to nikdo nebyl nikdy nebylo postaveno na té běžné víře já jsem něco věděl že a tím co co jsem věděl tím jsem se řídil a to tak to šlo až do toho že tato roku je že ta začatý se na té rokem sem byl zajat držen do té toho koncentráku a tam jsem se do tři ocitl situaci kde jsem dal sss- kde se ke mně ty esesmani chovali stejně jako k těm ostatním nic se nedělo zničeného až na jednu maličkost že totiž kdykoliv jsem se začal litovat co sem tam přestože jsem předtím tak svatě žil jak jsem si myslel že si dřeva těch tak že jsem stejně bit jako ostatní a že to je nesprávné i já že mě pán bůh který opustil že tam v tom musela být nějaká chyba nevím jaká to tou já jsem teďka by a pro kterou jsem dokonale bohem opustit opuštěn jak jsem takhle myslel na to že jsem bohem opuštěn kde se vzal tu se vzal byl tam esesmany já jsem dostal namláceno ostatní nato koukali proč já uprostřed nich kteří na máte dostávají já dostávám na vráceno já jsem to a je dobře věděl že jsem myslel takhle nežádoucím způsobem litoval jsem sám sebe tedy když se přejde z jedné úrovně na druhou tak se nesmí sebe litovat. Musí bezohledně jít přes smrt do potlačení... potlačení toho ega. na určité úrovni a všechno to má stupně to není tak jednoznačně jako to indové jednoduše vykládají to to je stupňovitě aspoň v evropě nebo v tom cesta sví nebo tak jak my jsme utvářeni tam u nich je vršku ne mistr na sebe mu vůli toho žáka co tady se od nás chce abychom dobrovolně se vzdával své vlastní vůle a dokud se nevzdáte úplně vlastní vůle kdokoliv z vás tak nevstoupíte do království nebeskýho to je marná sláva jako ježíš kristus byl schopen být za jedno otcem protože voni svou nekonal jenom vůli otcově říkal kdybych cokoliv dělal pro sebe nevěřte mi já jsem vlastně do toho šestadvacátýho roku vydržel s tím hledáním to zralost bereme to znamená byl jsem situaci učedníků páně kteří pro sebe to je hledali spásu. Samozřejmě toto by stačilo u toho jógina by hledal, správně by používal svou vlastní vůli pro sebe spásu. Ale není to konec cesty to je cesta až ke kříži kdežto to co se děje potom dál to je něco co není vlastní indické joze nýbrž se je vlastní křesťanství a to je tedy. Něco navíc co vám teďka vysvětlit to na tom když jsem se o děti v tom koncentráku tak sem za to že jsem se vracel k sobě dostával bytí ale zákonitě to sem mohl a i moje okolí toho mohlo pozorovat že je kde jsem sebe litoval je denně do myšlenka no no myšlenka ano, myšlenka. Já jsem to několika lidem prozradil takové takle myslel že to měla hodině se dostal nařezáno a voni ne tak za to že jsem takhle myslel tak z toho jsem poznal během několika dnů než že takhle myslet nemám a nevěděl sem o všem zamyslet nebyl bych naše východisko z toho to já jsem postaru myslel jsem přeskočil pořád pro sebe a když to vlas sebe že to nese stane sem pokon nebo že jsem pohled opuštěn nebo tak nějak. Až se ten esesman mě chtěl jak zabít podle mého názoru a v tom případě jsem ten život vzdal a jakmile jsem za za ten život tak protože jsem vzdal úroveň vědomí do které všechny úrovně dosavadní které jsem dobyl toho vědomí mířily a ústily, tak nebylo, kam by to takže všechny ty úrovně i s touto úrovní hmotného vnímání se zhroutily. Po zhroucení všeho tohoto ocitne člověk nikoliv správný nýbrž v čistém vědomí a z toho čistého vědomí bohužel nevyplyne všechno co v něm obsaženo tobě neunesl pod tím by zahynul nýbrž to k čemu má tendenci kterou má nejblíž a já jsem měl nejbližší přece jenom k tomu hledání toho boha tak se mi to objevilo ve formě poznání smyslu života ježíše krista a všech ostatních zasvěcenců a avatarů a tak dále vo tom nějak tady nebyl ukládám ale co bude důležitějšího při tom od sem se už v tomto životě, v tomto nad a za všemi úrovněmi. Já to vysvětlím, od té chvíle jsem si najednou všiml svým vědomím že skrze mě miluje bůh skrze ně žije bůh skrze mě existuje bůh je tedy já jsem vlastně jenom takovým řek bych svědkem ovšem taky spolu účastníků toho co bůh tvoří co osvěcuje a co poznávám takže těch pět měsíců jsem tam po tele po této události ještě byl jsem si byl jasně vědom že mi to nikdy nebyl já který miloval nebo se snažil milovat se to někdy kde byl já kteří chtěl žít na tomto světě nýbrž že on chce žít ze mě. A že jsem nikdy nebyl člověkem který by mohl existovat bez něho. To vůbec Čili já jsem existoval pomocí jeho existence vědomě. Já jsem viděl, jak jsem byl si vědom toho, jak ta existence přeplývá z boha přes všecko přes vás řecky do toho stvořeného a tím udržuje v existenci vůbec v existenci že to vůbec může být a zrovna tak s tou láskou a za tak s tím poznáním ale první co mně vokolo kdo to že najednou tam jsem viděl člověka trpící já jsem ho tetě neviděl sem se nebyl ty ostatní trpí sem svoje utrpení a to mně stačilo to nějak to ne zuby to jsem viděl utrpení těch noh tam nějaký jiří došel se takhle třást a já jsem mu říkal jiřímu ta tak se se ště jako vidím teďka teďka najednou ví proč předtím si že se to zavinil ten koncentrák tím a tím a ten se mu to všechno vysvětloval celý život se mu vyšlete jsem poznával Bohem. A ten ví všecko. Ale já jsem poznával ne jako Pán Bůh, nýbrž jako ten, který napřáhne svojí účastí a tam té oblasti to poznává takže já jsem poznával toho jiří kam. A on mně říkal jako může znát dověděl se ode mě jsem to že jsem neznal jeho rodinu a a že tedy to vyvodí ku voni tak oni mě potom poslouchal a tím se rychle zastával kupředu ale je to je vedlejší vlitější na tom je ten princip že já jsem jasně poznal že tady nejsem já poznávající já jsem taky stejným způsobem kon bu líčit poznal já nejsem ten který existuje že to on byly existuje a moje existence od toho hozena taky poznával že se ty já sem si musel ztratit lito jednoho no počkej to indové si tady dokonale stačit ex členy celým pravda o se mi patření protože to ego tady přeci bylo. Kam jsem naměřil svým egem svojí pozornost, tam se objevilo to zákulisí od Boha tak individualita je zachována ale nepřekáží rozdíl mezi já a ne já jsem maje to je to na to oni nepřišli nebo o na to přišli po vyšším bych se potřeboval ale jenom ty jejich partyzáni takový šankaračárya ramakrišna ani na to přišel a takový ty běžní do je ovšem myslí ono by do bezvadně na této přišel ale běží ho ne ke zůstane trčet a pod tím věc není že je zapotřebí zapřít mistra ale to nese nemusí stát tak jim tragický toto vezměte i vy stav o tom zapírat naopak že totiž. Ten zápor toho mistra jak se tam to tam dramaticky líčí v bibli, že to není dobře zdramatizováno, že to nemusí být tak dramatické, že je to prostě přechod z osobního a neosobní vedení ano že to smazání rozdíl mezi já a ne já a mezi mistrem a žákem a a vůbec se mezi poznávajícím a poznáváním a todleto seto no a při tom zůstává individualita zachována jako svědek který to všechno může brát na nějakou jako svou vlastní věc jako zkušenost zcela objektivní pro mě to začlo být objektivní zkušeností že já nežiju a vidí měli šch ni viděli že že já nemiluju já bych měl mě milovat víc než ostatní li schopni milovat neříkali jsi schopen tady toho klidu anebo maje sem ho to nebyl schopen někdo ve nebyl schopen že ano toho sem jim těžko mohl vysvětlovat tak já myslím jsem se mi podařilo vysvětlit celé to, ačkoliv jsem z toho spadl na pět měsíců, z tohoto stavu. Co je to stav nebe? Stav nebe je, když se člověk ocitne za všemi úrovněmi vnímá ten pochod tvůrčí který pořád probíhá boží ten spasitelský úkol který je pořád k němu tažen a ten osvěcovací úkol který čl. Řeka který člověka bůh ustavičně poučuje o tom co je správné co je správné co má dělat to nemá dělat tak dále jsou někam dovést o kterém tady mluvím tak musí se navodit stav trpnosti vůči tomu novému poznání to nové poznání je tady k tomu abych já se podřídil to vono vemu poznání kdyby se byli ty manželé kori podřídili tomu novému poznání, tak z toho zase nic nebylo. Oni se museli podřídit. Oni věděli: tady je něco, co září. A tomuto poznání se podřídili svůj život tomu obětovali nejedli nestaly bylo pořád šli z to oboru dál a tak to musí být všude takhle to musí jít kupředu i a to je trpnost aktivní trpnost dělali všechno pro to aby na to přišli dál a vy tom zanedbávali sami sebe to je ten do trpnosti který je nutný při té aktivitě ovšem nesmí zanedbávat tak prudce jako já jsem se zanedbal ke v sedmnácti letech ve kterých ne se se spadne chtěl jsem pít to jsem umřít provedené měl býval to anděla strážného v podobě matky tak jsem dneska nežil se matka dostala k nedostal žádný toky ale měla ráda své dítě nechtěla by se říkal že ne jednám správně že to zjevení, které jsem měl, sice je to obdivuhodné, ale že to nemůže být Pán Bůh, že by mě nenechal umírat hlady přeci nás taky stvořil jako člověka kdyby si člověk přišel najednou z myšlenkou že pro pána boha má zemřít a ne že by ho mučili ale i si sám k tomu rozhodl vede správné a tak někomu lkala a na loži a má se noci beztak nespal to nevadí a. Je uložila hotovo ale mně ani spát nemohla protože se vedle mě spát nedalo to pak strašilo jak se on a říkala tě nemohlo sebe ne mě spát protože sebe na by nějakou silou která nenechala patníku takže vám se musela potřebovat do jiného pokoje ale to je jedno to je důležité že potom nakonec ta ru odporovalo až shůry dostala poučení, že už s tím má přestat. Když jsem začal jíst, začal pít, začal jsem zase už žít, tak dostala aby mě nebránila v tom co dělám to se mluví o posledním soudit postaví co to jsou to maso důrazně jenomže podívejte se ty soudy které předchází posledním sou mají povahu takových převratů že ano jako jsem to já zažíval. A se který někdy dokonce neblahý takových sebrat všech nepochopil ten převrat a jednal jako postaru a a na jednom byli házení klacky pod nohy on říká nějak to je tekly věci jdou správně a snadno a já do čeho se pustím vůbec nic mi nejde a to a teďka když já to sleduju on kdy mu to nejde tak po takovým vnitřním převrat potom rozšířeném vědomí a nebo lépe se na po takovém soudu kterým prošel a kterým ten, kdo rozuměl a podle toho se nezařídil. Toto se nemůže stát člověku, který prošel těmito soudy úrovněmi dostal se za úroveň ale aspoň v okamžiku smrti za všechny úrovně znamená do věčného života se dostal jako s velik to věčného života je už neprochází soudem ten už tím se ocitl na za všemi úrovněmi tak prošel posledním soudem čili projít všemi úrovněmi jo které jsou emalaci z toho stvořitele vycházející výrokem se dostanu konečně ke zdroji těch výroků a já jsem u toho boje mou něho příbytek bych tak řekl takovým způsobem nám záhadné je zachována individualita já si to pro sem to pět měsíců zažíval tak bych vo tom mohl dost podrobně mluvit a modlit vám to rozumově přiblížit jak to vlastně v tom nebi vypadá. jsme se nato odtamtud spadl, ne? Ale přece jen si ověřil dost věcí, jak to tam vypadá. Nevrátím se. Ale vono já dál lovit jelo třeba prodělat nějakou zase další školu zkrátka. To že jsem já to řeknu jednoduše že jsem tehdy vzdal svůj život a myslel si že jsem vzdal všechno co jsem mohl úplně podle svou většího vých do odevzdá ku život odevzdal víc oddat nemůže tak jsem si říkal co teď když jsem spadl odtamtud no a odpověď se mi dostavila v tom smyslu že totiž měl pravdu ježíš kristus více nemůže dělat ne svůj život jenomže on se ve člověk nezná ten život který odevzdá není celý jeho život že me jak jsem vám teďka protože na všech možných úrovních, aniž to víme, a jestliže odevzdáme život na všech úrovních, já to nemohu, když mě někdo zabíjí, odevzdat na všech úrovních proto, to nejde, já se neznám jako ve znamením to co o čem vím a to je málo či je to otázka sebepoznání tak teďka prostě muselo pokračovat po tom co jsem zažil v tom pád sebepoznání a už bezohledně na mě muselo to se poznání dál jít to po tom pokračoval a pokračuje dál to už teďka je to ta konvergence já nepotřebuju už dejme tomu poslední soud nějaký zažívat já potřebuju jenom koncertovat nebýt ne provinit se proti tomu soustavnému soudu už ne to je stav ve ve kterém je člověku přisouzeno být boží a nebýt svůj. A to já myslím, že nás, asi i mně i vás, všechny čeká na nebi, že ano? Když my se setkali s takovou nějakou z nějakého neva tím. Tak on by vám řekl no já už ne plním svou vlastní vůli já plním jedině vůli boží tak jakým způsobem zachována individualita že vůbec neplní svou vlastní vůli celo za individualitu ale přeci o tom ví že plní vůli boží čili zachován individualita je ale tak jemným způsobem že i mu že klidně říct že individualita už není že pan buddha mohl říct byl sem smazán že nirvána smazání veškerého já to smazání všeho já vypadalo tak že okamžitě se přestal pravdu vlastní spásu a šel by hlásal po všechny lidi to to pravé smazání a už od toho neustalo ani po smrti neustalo že takhle vypadá pravé smazání individuality to je třeba definovat člověk normálně si svítí na poznávání tohoto světa si rozumem ne případě syn citem moc emocionálně se ubírá zatím toho vábí ne v té emocionální stránka která je vedle toho rozumu nebo nevhod konce přikrývá tak dále a tím si vystačí dokonce života kdežto jestliže se mu podaří odstoupit od sama sebe. A pokud možno dokonale tak najednou objeví že prže myslel to že byl schopen se něčemu rozhodnout protože miloval to že existoval je způsobeno tím že někdo ho pořád odívá existencí jenom podává a pořád vybavuje schopností uvědomovací, rozumíte? A to je, to říkáme my v křesťanství třebas Bůh a to ze říkáme. To je dost mnoha pojem ale je to zdrojové vědomí zdrojové poznání zdrojová láska zdrojová existence zkrátka on si najednou uvědomuje že když myslí se vás že to myšlenka dosahuje až k tomuto zdroji to si uvědomuje on je zespoda nahoru propojen a jakmile to jakmile se světem toho to projde až k tomu pánu bohu tak odtamtud opravdu přijde popud dvojího druhu. Provést to, anebo to neprovést. když přijde shora pokyn proto se to děje bezčasově.

Download XML • Download text • Waveform view