Makoň

83-20-K

Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.

Je v a to je to to by bylo špatné ale mám zaujato třebas o dobrou věci jak tak plné třebas hudební a jinou ne jakmile ji vrhl na do boha tak to zaujatost je porušena s jí prudce odebral někam jinam ne a já nemohu pokračovat to je zaujatosti na tom poli na kterém jsem jí působil a jsem vlastně vyřízen pro pokrok omyl tomuto dobře rozuměl pořád a do ní a zrovna dění on totiž dobře věděl že všechnu svoji inici má koneckonců od boha že to je hlas boží a. Takže ono se to pak ano když to takhle budeš dělat ale začal tří než na to že ten elán který máš abys třeba provedl kloudně něco z oboru umění máš od boha takže když ho použije přímo bohu a ne k té věci své nebo měla ké tak sice momentálně odčerpá. To ten elán někam jinam ale má to dva takové hlavní důsledky kladné v sobě do vý se odkud to je ten elán že ten elán pochází od boha a bohu patří a za druhé že ten celá není čem k tomu aby sloužil jenom odděleně pro určitou věci ty potom příště to řeší už vědomě jako moc boží kterou má k dispozici jako dispozic když konání s mocí boží kterou máš po ruce a nebudeš se. Jak si zastavovat na tím že ji používáš pro takzvanou světskou věc protože v tom případě když to použije š pro světskou věc tak jenom podílí š na tvůrčí činnosti boží a to máš pánu protože stvoření není do děláno ty máš být spolutvůrcem i stalli se vědomě spolutvůrcem panečku toto trčí a takhle to zažíval dvořáka tomuto ve svého dve spolutvůrcem božím takhle on to definoval a měl to všechno od boha já se už toto propojili a to je umění bylo božské po mnohých stránkách. Je to to se přepne spočívá no bytostí antonína dvořáka udělal z toho méně než božské ne ale přeci jenom v tom když to člověk dobře poslouchá vidí takový závan věčnosti to je marná sláva a to se nepodařilo například jsme ta na tom je dvořáka dál a v tom bychom byli i my dál ve veškeré činnosti světské když ho od boha všechno brali. A nemuseli bychom to ani bohu vracet pokud bychom vědomě spolupracovali na tvůrčí úlo boží protože je spolupracovat na spasitelském úkolu božím a to už jako jeho dě troufal já kdykoliv si myslím že spolupracuje na na tom spasitelském úkolu nebo osvětitelský tak se přesvědčili jak malý to má účinek. Protože já vám to řeknu zase zkušeností když jsem tam v tom koncentráku věděl že mám na starosti pět lidí a bylo jich tam přes tisíc všichni stejně trpící jako těch pět tak mně bylo líto to si myslel že musím spasit ty ostatní ne jestliže se mě pán bůh tak ráně že jsem nebyl viditelní cestou strojní puškou před kterou jsem nesčetněkrát procházel a měl by na mě vystříleli. Že jsem nevíte upozornim upozorňován že jsem nevíte jenom proto ho dostal jakou strojní puškou ne pro ty kteří mě vycházel viděli přecházet před před tou hlavní strojní pušky ne všichni viděli takže nemohli pochopit když oni mně vidí že ten esesman který byl za tou puškou mně nevidí než by nám ji napadlo že mě nevidí jsem nevěděl tak se nepotřeboval by to byl tak je kombinovat jestli pomocí víno tak já jsem na něj se pohled a přesvědčen se jestli na mě hledí nebo ne a šel jsem jenom momentu kdy se viděl že je na mě nehledím že se dívá tak do prázdna nebo že se do té strážní věci se nudil celý den takže nebylo těžko ho zasto tak ten vode mě nebyl při sobě úplně já jsem musí člověk být opatrný jako had. Musí být no ale tady v tom případě to nepadá v úvahu ten případ pana a jenom to aby bezprostředně jednal tady mám jestliže mám nějakou touhu něco třebas tvůrčího vyvést tak to je od boha a jakmile to mám od boha tak klidně vyvádí dál touto silou ale vím že ji mám od boha to ten rozdíl už s ní nejednám jako z vlastním já se odnaučil vlastnění toho co není moje já začínám být služebníkem které mu byla dána do rukou hřivna která není jeho a se kterou má hospodařit čili já připravuju moment kdy přijde hospodář a zase se mnou účtovat a to. Jak zase se mnou účtovat je moment braní milost za milost větší milosti za menší mi ho ta hřivna to byla ještě pracná záležitost počátku je to velice pracné ale já když jsem s ním hospodařil jako ne z vlastní ani kousek sem mínu pln to byla síla nebo moc nebo schopnost nebo dar nebo no hřivna prostě od boha lépe řečeno a já se s ní hospodařil jako něčím co není vůbec moje tak to mělo za následek že jsem se dočkal a dycky se dočkal toho účtování a to už to vášní dycky dopadá dětí způsobem nesmím očekávat oni nevěděli libido ani o to nestáli oni neměli nařízeno. Počkejte já budu účtovat ne nevíte ne ani hodiny oni měli nařízeno hospodařte a nevěděl kdy přijde ten odpo nemůžeme vědět protože to jsou zákonitosti do s ve kterých se nevyznáme tou to zákonitosti není to náhoda ani to jaká nevyskytl námi ost ne to zákonitě přichází a nepřichází to tak nečekaně pro nás ještě v tom nevyznáme že je na tom nezáleží to nevíme to že komplikoval věci zbytečně to by ta bezprostřední ustala přece jenom jedno jediné zisk hospodaří nic dalšího takže jakmile pučit nějaký elán něco provést tak ujalo panečku tady je se mnou bůh to je on který si to přeje nepřemýšlel dál o ničem a vrní se s ním do toho nic. A až se příště budete spojovat do zase takle tajíte se mocí boží buďte tak dobří vědomě mocí tady se budete ha vědomě boží musí víte jak to dopadne bez vadí budete začnete se modlit a upřímně bezprostředně a bezvadně nechci let podle á bé cé ne ve nevynese napřed chodit. Podívejte se to je na to počítal taky ježíš v těch svých podobenstvích že k tomuto stavu dojde že totiž když mluvil já nebudu mluvit o těch všech věcech které on v tom utekl ale jenom z toho získal jak to už znáte č muže o těch hřivnách a o tom zúčtování tak ten který zakopal tu hřivnu říká to jsem dělal jenom pro jistotu protože jsem nevěděl jestli se mi podaří tou jednou hřivnou něco nastřádat to je riziko já jsem ji moh taky špatně. Použít a ono to mohlo zorat opačně moc dopadnout to vaše jsem o ní mohl přijít abych o ní nepřišel tak se ji radši zakopal tohleto musí člověk byl za to co to sou pokárán spatně sjednali by se to byla skon penězoměnci tam nedokážeš i dostala spoj roky ne a tohleto musí být své úvahu že nesmí přemýšlet na tom nebo necítila z toho nic jak to dopadlo nebo jak to dopadlo ono to vždycky dopadlo nějakým zvláštním způsobem dobře když na to šel tímto duševním postupem že to na povrchu to dalo jako debakl to je nerozhodující. Já myslím že jestli tohleto by si nevzdal člověk do vínku při všem jednání že by brzy propadl jesi my mu já vám tady jednoho zenem kterých snadno se považ na lopat ale tak snadno z té podivuhodné protože jak se to hned nevíte tomu říká já jsem vedle mýlí se no ale co to platný má podražené kou návodu a to je chyba protože on neumí k tomu zákulisí a neví jestli vítězem anebo je poraděno že má nějaký pocit co je nerostech pocity tou relativním záležitosti které nic o skutečnosti vnitřní neříkají je přeci musím dostat za všechny pocity a to se nemohu dostat jinak než když na tebe nedám než když sebe i s těmi pocity které mám než ti sebe opustím a on v tomto případě sebe neopouští on se k sobě vrací čin porušuje to vybřednutí ze začarovaném kruhu to se jako hladkost o čase o to kruté. To je dooral jí toho zbavuje veškeré moci kupředu takže já při něm zažívám za dle tuto nemožno od dostat z fleku pro tu poraděno pádu se kterou se začne ztotožňovat jako by to bylo něco skutečného tak tím je to druh sebelásky velice utajena jemné nesrozumitelné nevyzpytatelné pro toho člověka samotného protože normálně inteligentní protože si to neuvědomuje že to jeho dispozice osobní že to je ho slabost kterou musí umět zapřáhnout do cesty k bohu ale ne tetu vy přáno véda jak říká laoc domněle mu pokud silo vytržení pravda to je myšleno když ten komunisti to němu přišel a viděl tě vidět zasvěcence a velikého může mu říkal jsem nemocný bezmocným neschopným tohoto vidíš ty víš neschopného ty lidi bezmocné ho ne vidíš latině. Lidí člověka vítězí cho na dále se bojujícího taem než kdykoliv předtím protože já už ve svých očích nejsem ničím a to je teď ta velikost boží toho ta to je ta jeho pravá přirozenost to mě tou jeho pravou přirozeností více spojuje když jsem měl jakoukoliv takzvanou kladnou vlastnost. To pokusit spise poklonili a říkal já to musím se nerozumím ale toto je takový velký mudrc tak musí vědět co mi tady říkáš že kterou asi pravda si myslíte že tohleto mé říká znamená nějakých kroků před je se napravíte upozorňuju vás že to je obal pravdy který kterou já zažívám například by se tady živé ně hádat tak nemáte tušení že já to použijeme jako vnitřní modlitby že používám všechno dění kolem sebe jako své vnitřní modlitby a takže to pro vás nemá nápravě smysl to že se hádám. Protože nemáte tuto zkušenost ale když se k ní do pracujete tím způsobem že si budete už ode dneška aspoň vědomi toho že je to správné že se hádat že je to správné že se má rád máte hra ještě víc do krve a ale máte číhat za ke kdy to bude vrchol ne vybavit vymřít vámi bude třást rozumíte kdy to k celá bytost bude propojen. A teď za stavte za stavte třeba na vteřinu bráníte se do náruče boží na obrazně ale tím si zastavíte usne se vrhl jestli dokážete se zastavit už ne sebrali nepřemýšlejte jak to technicky provést já nepřemýšlím jak technicky provedl vy tady a dáte abych se v náruči boží no pro tu techniku mě vůbec nejde možná že jsem se jí naučil třetím to možno a. Považuje to že tomu tak asi je a já už na ni nemusím přemýšlet kdybych na ní musel přemýšlet jak tedy terno do naučí boží tak bych a ve věci najednou rozumíte a to bych rozřešil to požehnání té toho sjednocení své bytosti takže vy teďka momentálně až sebete takhle hezký hádat budete přemýšlet jak se jak to vrhnou nastat do boha to bude hned zničeno to ne to bude považovat lopat vůbec nic se nestane proto vám říkám nic z toho nebudete mít ale když dokážete e ta pít zapři sama sebe ne jednou vám ono to zrovna jde a pokácel si a naopak přátelé a vy ho opustíte on se bude divit když už leží na lopata ho vode mě utekl co je to za pořádek aby se odebral k bohu. Ale ve tomu další ne s vedlejší následek možná že ještě důležitější následek a to že von vede je se z těch opasek bude na tom možná líp protože nebude myslet na systém nebude vědět vůbec co se děje ale protože nejste oddělenou bytostí ani byste světě tak to není ho přinese ne se to dělo směrem k němu já vám jsem to dycky vykládal tímto stylem a uvědomte si to na tomto příkladu dobroslavy nebo dobroslavy měla vedle sebe dva roky kteří se nenáviděli při operacích sem si nadávali trpná se říkali dej tomu volovi do ruky tohleto tento toto to dělá takhle a todleto pobo spolupráce při operaci o po dopadlo tady bezvadně a vona dlouho nemohla je srovnat domlouvat všelijaké a to on je nemohli potopou příliš jemné mírné dyž jim říkal jak to můžete před bohem dělat ho diktovala nebo a ne a tak dále ale jednou šli přes vrátit a měli pýcha lese nějak pýcha na. To to za vy može no a ten druhý který šel za ním zatím prvním smyslem měl být nazpět než ten prvního vrazil do něho a ten sil na zadek a klepal rodička má rukama tak jako boudy je obrácen na záda a nemůže stát tomu jenom z toky který ještě bere noha to bylo směšné tu ze směšné začá se smát a dal ho za ruku nepo nevzpomněl si že je to jeho soud že to byl vůle já nevím co všecko který tam leží když to něho to byl brouku ne který se tam vlil varu tak ho popadl a moc násilím při těch tu ho na svá na svou rod a už v té chvíli si řekli my volovi my jste nenávidím jestli mohl takle být v sobě nahoru dí a von tíhl bezvadně spolupracovali a říkal že si operace úplně jiného druhu věta vycházelo ne tak to je to že mohlo to působí lépe na toho druhého nebo působí to lidsky na opadla to na tom to nejdou že tady působí moc boží která je není oddělená tady je ten a tady je tam ten tajemno a ta působí ve všem na jednom. Jak bych aplikoval tyto myšlenky na nadání se o duchovních věcech já to vemu napřed nejvyššího hlediska svatá terezie z avily že snad je ne svým žákem svatým janem v křížem se také hádaly v úvozovkách tak to nejsem slova smyslu protože doplňovali se myšlenkově ten se k něco a ten druhý něco nad hodil to tamtoho předešlého povznesl tím dovětkem toho druhého a povznesl ho to tak že ten druhý zase něco nad hodil už z té výše do které byl ponese tím prvním a tak se pořád poznali vzájemně až letli jeden a půl metru nad zemí jo a nevěděli vo tom. A pořád ale bavili pořád bylo slyšet že spolu mluví svědkové kteří byli toho světsky tři kri pořád od mluvili ale chlap si nevěděli že věděli o tom že se vznáší než byl lítat bylo bez věcí kte vysoký a voni byli vědec a půl metru nad normálním země protože jeden do toho něco dál druhý do toho že se dá a takhle to pořád nov až zapomněli na svou tělesnost a nejenom že zapomněli faktický neměli. Takže pravé hádání způsobuje o duchovních věcech způsobuje že ztrácíte pocit tělesnosti přátel takže jestli je to nepravé hádání tak to poznáte protože vás to uvádí zvěst že jo že ten druhý to nemůže přijmout to je to nepravé já se mluvím na ten o tom konci o tom prostředku nebo něco nebo dlouhá povídání zase etika počínám jako ty zen buddhisti a nebo jako ten ten spisovatele toho stavu krve vy nebo že vynechám prostředek protože doufám že si to doplníte a jestliže ho to přivádí z doroste to co jsem druhý toulal říká ne tak by se měl při vrcholu své zjisti za stavět nic víc než zastavit nechtít ho už potřít odstoupit od toho potírání sou protože by který je ovšem hloupí pochopitelně zapomenout na jeho hloupost na aspoň na chvíli já vím že to nejde dál o bohu na to zapomenout ale chvilinku mohu zapomenout že hloupí že já jsem chytni a on je hloupý ne my jsme tuhletu věc praktikoval milošem velice dobře dlouhá leta a on nás to oba dva poznáš. My se natrénoval roli hloupého lovit poli se tvého já jsem nebyl chytl von nebyl hloupý by sem o tom opadla věděli a ona to vzájemně pozná celo jo protože jsem na to nešli takhle zuřivě jo když jsme už my jsme jeden řek něco druhý řekne co a tak tak jsme se takhle poznali já se divím že ste na neviděli snášet se obrací do jsem věřím asi to bylo dáno mojí vahou fyzickou jaká nebojoval i miloši že by se byl vy kdy tu a neměl fyzickou duševní jo koukat k tomu co bylo právě řečeno nejdůležitější by byl v tom že nesmíme upadnout omyl že my něco řídíme vnitřní řídí vnější a ne vnější řídí vnitřní my když se tady do hadem jak něco zařídit tak tím to neřídíme tím jenom dokresluje me něco k čemu máme všechny předpoklady z toho vnitřního. Samosebou můžeme tomu dát směr té možné použít v té síly vnitřní řek bych svým osobitým způsobem to je pravda taky můžeme promarnit to je také rada ale já jsem vás chtěl uvést do pochopení jedné věci a to jsem sice mezitím rodu techniku zapomněl ale a to je podaří aspoň trošku ještě to zachytit to příliš jemné já jsem se tam dozvěděl té momentu zase stalo na povrch proč jsme stvoření a proč to není dokončeno a tak dále ale jestliže bůh to neřeknu samozřejmě ale jestliže ten. Marnotratný syn promrhávat to na to my všichni to co má od toho otce to je ta síla toho vnitřního která všechno řídí tak on se tím jenom neprobíhá on se tím také přibližuje k tomu původu všeho k tomu vnitřnímu a v okamžiku kdy všechno promrhá a to se dá řek bych navodit dámy ně v tom okamžiku si vzpomíná na otcův dům a to je síla. Která má v sobě moc schopnost rozlišit kde ten otcův dům je takže on se bezpečně odebrat otcovu domu přičemž ho nevidí ale von ho nějakým způsobem cítím když například a říkám jsem všechno na uměle zavést například dejme mu lékaři mě zbavili pocitu tělesnosti tak uměle zavedli ta v promrháno že jsem všechno promrhal já mně bylo všechno promrháno tento život byl promrháno proto pro tu chvíli jsem ztratil ten pocit tělesnosti a z toho této ztráty se zrodil první pasek vzpomínky na otcovský dům podobě té jakou. To je podobě jak byl schopen ten věčný organismus jako mohl vůbec unést a to bylo že ne chtěl jednat správně to znamená o chtělo sem jít do toho otcova domu toho co se takhle neuvědomoval ale bylo to tak to chtít jednat správně to byla větou vrátit se do otcova domu a vědět to byl zachovat litovat kde ten osudu je toho způsobili takže to se dá uměle navodit jak víte se to nemusí být operace nějakých roků nýbrž to může být pouhé zastavení třeba té hady tam ztratím najednou kontinuitu toho hádání a ten elán tady ještě je a ten muž. Se produkuje nebo žije nebo pro ta je nebo doznívá nebo setrvačností pokračuje v jiné oblasti než pro mrhání na zevnějšek rozumíte jako to dělali byste se a působí dál ale působí nazpátek tomu ukazuje vám otcovský dům nemusí devět kterak se to může stát ale je technika toho technické pomocí toho je tak takové kom teďka říkám žádné jiné já vím že tomu tak je a vánek celou řadu metod jak to dělat jinak a si přeji a moudře to dělali ty operace asi sem to je musel to to nějak někde začít takle abysme pochopili i todleto daleko přirozenější on se vám nezdá být ani toto přirozené já vím například dejme tomu svatý více obdoby přirozenější než po volovi chápe kterou právě kladně pro sebe vítězí ve kterém vy věříte tak to nepřítele. Dáváte stát naopak a vy máte od toho odstoupit to je to já vím že velice těžké to je to sebe vzdání se v tom je obsaženo to zapři sama sebe když to nebylo toto sebezapření tak by to nemělo smysly se s tím nikam nedostali ale jestli je v tom sebezápor v tom je obrovská velkorysost jo překvapuje to je totéž. To je to je jedinečný toho spojuje s bohem ovšem musím mít pro tu ruku tak aby jako zapomněl že jeho nepřítel a že je to po ražení a že že mu odevzdává větší třeba práva než která měl před tou prášky takhle by měl vnitřně jedna člověk který si přeje spojit se s bohem takhle by měl s událostmi zacházet. Ono nestačí jenom ničí protože i to může být promrháno tohoto člověk přečetl ale umět s tím zacházet tak aby přečtení ho vedlo nazpátek do otcova domu a tady sem vám prozradil co jsem věděl před chvílí daleko detailně kdybychom byli ne hledali v tom magnetofonu tak jsem vám mohl dneska říct proč je světem to dělá a proč sme se nevtělí ale už vám to asi neřeknu dokonce vtělení protože jsem jemný moment kdy jsem to uměl vyjádřit se ztratil tím že jsme dali magnetofon to jsou někdy věci dá bych se měl být ne o chvěli bezohledný a dělejte si to chcete promarnit si co chcete aspoň by to bylo řečeno ale byla by to zase jenom by to zase obal pravdy jenom. Tak to jsem potřeboval k tomu říct zla se k tomu kříže vnitřní vede vnější jestli to opak to jenom opakování ale přesto je jím tím vnějším nelíbilo ale vnější ne nějakým způsobem oblažováni nebo nemůže jít naplňování před tím se stává že to co se od toho vnitřního oddělil a šlo si něco promarnit se k němu vrací a to způsobuje to bych nějaký vnitřní uspokojení toho toho vnitřního to je všechno lidsky pojaté proti se takhle nemělo říkat to. Velice touze ne o tu pravou pravdu protože tomu bohu se ustavičně všechno vrací není pravda není pravda že by pod vůdčí činnosti boží na trval nějaký odpočinek sedmý den a potom nějaký spasitelský úkol kdyby se to zase k němu všechno vracelo nýbrž pravda je jak prochází všech šest fází tvůrčí pohromadě současně některá v první fázi některá šesté některá sedmém dnu tak tak také spasitelský úděl toho všeho spočívá v tom že souběžně prochází celým tím procesem trčím a my si můžeme toto uvědomit tím že kolikrát. Se dodatečně si uvědomujeme že jsme něco dělali čeho jsme se čl nechápali a má se ukázalo že sme tak mě poslouchal nějaký hlas který jsme ani neslyšel nic mu nerozuměli a dělali se něco moudřejšího ne sme si to by ne nebo nechce byli schopni vinno je vidět z nižších organismem nejenom člověka že něco vytváření například pro nová ze bez ožení a a třeba si tím vražděním to je jedno nebo taky házení obojím a vytvářením předpoklady pro tuto ten návrat a vykládají tyto nesetkaly pro to osvícení duchem svatým takže pro osvícení duchem svatým pracuje i. Buňka a samo sebou i vyšší organismu a neví si neví o tom co všechno spontánně činnost která je dána která je vložen do toho tvůrčího procesu a musí v ním souběžně působit aby se nenaučil ten učí toto můžeme být bezstarosti ten tvůrčí prostředí nebude na rušen protože samovolně do něho hází jak tvůrčí tak spasitelská tak světská činnost ta světská činnost je zvlášť snadno pochopitelná protože jestliže člověk například má vědomí většího dosáhnout než víře a než rostlina takdále tak už tam vstoupil ten duch boží. Ale má to za následek také veliké utrpení protože čím víc se zamíchá toto větším utrpením vniká než se to všechno rozvi nám zbývá v tomto životě jenom rozpor rozvazovat už li je vůle na své velice mnoho komentář k této větě já svý je za točením k osvobození dojde zániku nevědomosti přivítán sebe uskutečnění ničení nevědomostí má automaticky vzápětí zániku ne já komentář k tomu. Každé já které se rozvine v tomto životě jmenují mostě né já to já které vede k tomu že rozvinete tento život tak abyste z jeho mohli přejít do vědomého soužití s bohem a jinak ne nebo velice těžkopádně jinak každém toto já oni považuji za ne já tak něco v tom musí být zničeno jenomže vono to takhle nejde ono totiž kdyby bylo zničeno a nic nového nepovstalo podobného tomu já a se tak by to končí tak by tam vykonal vývoj toho člověka. Ale měl jsem zkušenost tuhleto když jsem třebas už v útlém mládí za to běžné já které vede k rozvinutí života v každém běžném životě správně vede prominutí nepociťoval existenci dalšího já jenom lotovou když jsem které si přálo jednat správně ano a samo se cítilo být neschopným to jak poznávat se správné tak to samo vykonávat nýbrž opíral se o nějakou jinou sílu která je na dím. Od nazvalo samu sebe schopností přežít to první přirozené já které jenom rozvíjí tenhleten život i temně a tak se připravoval chvíle kdy to první já sice od umřelo ale už to bylo připravenost další já kterého přežil a které uneslo daleko větší míru poznání neuneslo ale takovou míru poznání. To je nebylo zapotřebí pro další zase vývoji takže když sedmnácti letech nastoupilo další já které mohlo se zády postavit k tomu prvnímu kterou nebylo pouhým přirozeným já to už bylo něčím co mělo pomoct hora ale i k tomu se postavilo za ne protože to to nové já mělo dojem o tom minulém já že se je to všechno opatřoval bez boha dojem klamný a bylo to nové já které prostě tím že zavrhl to předešlé podle tím už druhé já prosím. Je to normální člověk a už neví ještě nevím než mě nevidělo ani v dospělém věku tím že toto zavrhl mohlo žít v nového já a zase doplňovat jeho schopnosti jeho poznání co se dělo pomůcku devět let a pak zase bylo to se ste se se odvrátil od tohoto já to takhle se devět dílo rozumíte zády k němu nepřátelsky k němu nelituje a bez lítosti jako požaduje mši někam pranou ji odhaluji po tak jsem to odhodil a bezohledně tak tím jsem se zachránil také no fyzickém životě ne to je vedlejší to bylo přidáno k tomu. A je sice že by to bylo tak úplně vedlejšího na toho bylo zapotřebí ale to to to předané tento život je přidaný z toho věčného ne k tomu věčnému tak schopnost být marnotratný je přidáno abychom se mohli vrátit při na ná záleží bez bez té marnotratnovství ve své schopnosti být marnotratný bychom se nevrátil se musí dovršit jako všechno v tom já se musí dovršit aby se dovrší tak to já může být ohrožen to marnotratné já bylo od hozena tam u toho marnotratného ten v té chvíli už se nedalo dál marnotratník a. Je to se dá nedalo promarnit nic že nebylo co a já sem v tom ostatek taky neměl už to promarní zase byl na ně no a to se potom opakoval ještě později ale je důležité aby se člověk dopracoval momentu kdy nemusí takhle tvoje ne já různá odhazovat nýbrž kdy může spolupracovat celou svou minulostí veškerou svou přítomností a na sto té s veškerou svou budoucností a ta budou to svět vědomé spojení s bohem s tím musí spolupracovat jakmile se stane toto kontinuální bez mezer tak pak už nepotřebujete o nazvat nějaké ne já a nebudete ty nejá považovat za né já nýbrž napřed ní stav jednoho jediného věčného já. To je důležité abyste po dobu mého výkladu ne hodinu potom to už nedostali názor východisko hypotézu kdo mě niko že je správné aby člověk už já a to neuži je toto kole to přirozené to je si všímá jenom sama sebe a pro sebe všechno dělá postupně nahražoval lepšími já která všechna indové poznají ne já do jednoho rámce to všechno skládají já to že to já ne já které musí být i po ražen zničeno kdybyste si uvědomovali že přechází. Ta esence vy doby ta tím vyšším ne já na to další vyšší ne já a z této esence je toto vyšší ne já život a už se nezná si tou minulém protože to minule už vlastně nežije ale ta esence z něho žije to je asi jako dejme tomu když se nějaké kukly vymaní mocí tak kukla už nežije ale ten motivy esence toho co se v té jak pro mě které se dáli v té kukla ano tak takhle hleďte na ty věci že je to bez mezer né pokračování v činnosti i když vy musíte jednou zavrhnout jako jsme dělali primitivně indové aby mohl nastoupit další duševně to nutné ale fakticky tomu tak není to oni nevěděli. A já bych byl rád kdybyste tuto teorii nebo to domněnku za tím přijali provizorně za svou podobu mého výkladu nebo by se k tomu třeba pořád vracet a musím o tom říkat a víte proč to tak říkám ne a to by bylo že mě zdlouhavé tak že by chtěl jako závěr k tomu říci k tomu této části komentáře že jsem chtěl na vás abyste přijali domněnku hypotézu že člověk vymiňuju zaměňuje nižší já za poněkud vyšší čili jedno ne já za další ne já a tím způsobem kon beru je pravému já no do té míry. Že se ocitne příbytku otcově vyšší konvergence není možná čili není správná domněnky že o že zničí své já nýbrž jenom že ho tak zjeví že už nebude napřekážku přímému poznávání vůle boží a té těle která umožňuje tuto vůli boží soustavně prosazovat v životě a takový život se menuje životem na věčnosti životem v království božím a nezačíná někde po smrti nýbrž zde na tomto světě tak to je ta hypotéza kterou prosím vás se mnou zastavíte po dobu mého výkladu jinak bych řeknu se pořád vrata kterého připomínat že bez ní ne nebude rozumět. Tak tohleto právě je absolutní jednota celá láska protože i taková ne já sou ty jediným já to taky ano tak já jsem se to modlili dostal dál než oni voni dobře vědí protože ten způsobem jak oni to hlásí to dneska nepřijatelné pro evropu a pro kultu která proč technickou kulturou to ti už musí to dostat takhle servírovali ne jak oni to se mýlil. Jsme nešťastní požívači neuskutečni že vlastníme svobodu nemusíte se na vědomí že vlastníme svobodu že jsme zotročen pouhou svou nevědomostí o tom že tuto svobodu vnitřně máme ano a v tom útlém mládí se mu tuto svobodu poznával tím rozhodnutím podle toho svobodné co co to svobodné měla bilo a tím jsem vlastně byl šťasten to mě jediné jedině to mě činil v mládí šťastný že sem byl takhle poslušen toho. Od toho a odrostlý my si trvá dokud vnímá jiná já si dokud já vnímám vaše já jako jiné já než je moje tak odroste mysli nema mysli zmatení aniž si to uvědomuju že je zmatení já jsem se i ty vaše ta vaše já žensky nejá co odvozený jednoho a téhož já by to nemělo uvádět do sporu nebo nemělo by mě to uvádět do musím vlasti že jo že jednáte každý po svém že si myslíte votroci své mysli která vám to předvádí jako oddělenou záležitost od jiných já a to by mě nemělo jako to to by se nemělo ve mně stát to to a kdybych tohleto překonal samo sebou tomu je třeba vnitřní poznání aby z toho nevnucoval abych se by se toho ne vmýšlel nýbrž abych samovolně. Víte poznával že dva dají s tou dvě uměle proti sobě vlivem nedokonale ho poznání postavené části jednoho a téhož já který jste hádali ale zcela zbytečně protože berou na to hádání schopnosti z téhož pramene a jestliže já jsem si vědom toho zdrojového co je v tom jich odvozeném hádání tak ve mně to není hádání nýbrž to stává tím zdrojem svatý se to zatím mě to do toho zdroje rozumíte mně asi ne mu stavu. Tady se říká například že do se okrádal svobodné se to jednou říkali je skutku svobodný do se poklad za na sebe se polínko na poutního je spoután jestliže by byl na tohleto příliš kam důraz třebas ježíš kristus na to to on správně řekl bohové jste a on to příliš vaší důraz nekladl tak by byl na. Tak by byl toho dalšími tak zbytečný býval a zbytečně by byl mluvil by se byl by jednal on musel jenom tak mimochodem proto bohové ne aby je řekl není od boha pochází která k bohu se vracíte nevíte vo tom a protože je z té podstatou bohové můžete to provést aby se k bohu vrátili svou se vrátí nic to není bohem a vy ale protože bohem z té tak se k němu můžete zase vrátit že se tom marnotratný syn nové jak říkal na jiné v jiné fázi svého výkladu ale neklade na to nějak já zvláštní důraz protože věděl si dobře že pouhou auto sugescí te tato nemohou no vrátit se s otcově domu neodstranil. Kdyby si dejme tomu ten marnotratný syn v době vrcholné marnotratné ještě měl z čeho utratit říkal já si můžu trápit jak si já beztak patřím do otcova domu a to všechno utratil já sem tam klidně vrátím oni mě přijmou a bude to v pořádku do mě možná další kapitole ze kterého se dál budu utá takhle k tomu ho nevede on naopak nás uvědomuje o tom že ten si neuvědomuje přináležitost k tomu božství do té doby dokud je marnotratní a vy si by si při tom tohleto říkal že je bohem tak by si zabránil cestu pět v by byl bohem i při tom marnotratní není. Ne když si myslíte že jste svobodní tak se to boží to není prostě to je základní omyl a to jim vám velice za zlé a to je to co posilována dá hlavně do spojení tak jsem vám lidských všechno bude potom velice snadno ale ničím se ničím se nestává ten američanech ho poslechne tím bohem tím vědomě žijící s bohem a já myslím že toto si uvědomil především si ale ano ne ten ale i nejšerednější platnost svého hledání na dělat že tam tou auto je sítě nahradit správný postup v oblasti marnotratného syna do toho návratu do otcova domu a ten návod může nastat jenom proto že promrhal a proto si vzpomněl. A ne protože se do toho vmýšlet to je ten rozdíl mezi antonínem a mezi tím co tady navrhuje ježíš kris ne ne se do toho bude vmýšlet nějak nějakou nějakým předpisem ne tak to nejde než ta pohlaví božími na předměty jako na skutečné toto že jíme se s nimi a tak jsme poutáni který připoutanost je chybné tuto živá připoutanost pramení z nevědomosti nepřipoutali moudrosti no tak to by bylo třeba oprostit důkladně přebrat protože. Neměli bychom vinit pána boha že nám předkládá řadu neskutečného jenom proto aby nás učinili vědomí nýbrž předkládám řadu předmětů se kterým se ztotožňujeme jako třebas tělo taky takový před mě řešení se to žijeme proto že je to prostředek jak se k němu dostat on nám přece stáda všechno co nás k němu vede to je ta kladná stránka toho že nás uvádí v pokušení že je to jediná skutečnost to že je to jediná se to je pokušení od pána boha to je v rada ale to že nám to předkládá není pokušení od pána boha nýbrž to je předkládána darů a milostí kterými se k němu dostáváme takže. Připoutanost není jen chybné ztotožňování připoutanost je nutná vlastnost sestupu a tato připoutanost je patrna i nerostech a všude jinde ovšem je ne vědomá kdežto tady to ne pramení z nevědomosti nýbrž z vyššího druhu vztahu kvalitativně vyššího druhu stavů a nepřipoutali nepraví nepřipoutali z moudrosti v tom smyslu že ne připoutanost pramení s nějaké potřeby. To má sice z moudrostí úzce souvisí ale není ještě samotnou moudrosti není není to pramen přímo ji pramen moudrosti a to myslím na tu zkušenost útlého mládí že bylo to z moudrosti že jsem věděl co je právě jsem pomocí stoho co mě zdolal zapomínali a to mi ho na připomínal tento na to kompromisy a já jsem se podle toho oživil ale je mi jasno že nepřijme nepřipomínala nepocházelo z moudrostí a taky z té pomoci která šla zdola že to bylo z toho naprosto nevědomého nikdo vůbec nevěděl že mě pomáhají pomáhají a pomáhal ne nanana moudrost která byla zaručeně. Plamenem který šel přímo moudrosti ale z toho že mě řekla matka co mám dělat a že jsem si to potom vybral jsem měl před sebou svět tak sem se do určité míry to bojoval z toho také pramení la plameni o poznání tak já bych jako tady oponoval v tom smyslu že není neskutečné co je potřebné k vývoji duchovní neboť není možný na neskutečné postavit skutečný vývoji jeli skutečný jí vojsku ten paty to o co se opírá tento skutečný vývoje také skutečný ten čili o skutečnost nižšího druhu se obíráme abychom dosáhli utečte vyššího druhu a to skutečností jí druhu je i náš pocit oddělenosti i náš i naše rozlišování různých já. Vidění věci vidění tohoto světa zažívání času a prostoru to je všecko prostředek skutečný a kdyby nebyl tak od něčeho iluzorního se nemohu odrazit od toho není možno odstartovat kdyby neměl skutečnou odvahu pod nohama tak by se propadl já tam opravdu stojím na té poznáte protože je skutečná je hmotná aspoň do té míry jak abych nepropadl že tak a teď bych se vrátil k tomu nazpátek jak se získa moudrost ne je tady otázka já sem se dosáhnout osvobození jak je možno se řeknou kdybych to tedy měl komentovat kromě toho jak jsem to už komentoval tak bych řekl moudrost ze získat spím. Že člověk se nespokojuje s moudrosti kterou má osvobození se dosahnout tím že vlivem této nespokojenosti uskutečňuje to co považuje za lepší a řeknou je možnost tím že já se nezastavím na cestě tenn lepšího ovšem to je začátek věcí a dokonce k tomu řeknou oni ještě v já se toho nebudu zatím všímat pudu naším už ještě nebo mám přeložit já jsem ochoten proto samo je nesprávné a to budeme ta tak dlouhá že mu možná ta jako zapomenete jako je nesprávné že křesťanská tady stanoví věčné tresty nebo věčné nebe věčnou odplatu dobrém za dočasné dění v dobrém nebo zlem za hříchy nebo ctnosti jako tady je nemožné aby dočasná záležitost způsobila věčný následky to nemůže být. Tak také je nemožné aby něco neskutečného způsobilo něco skutečné čili pobyt neskutečné světě iluzorní nepravém způsobil skutečný život já kdy které je jde pomíjející to je stejný nesmysl jako v tom křesťanské to by si tedy měli už indové od myslet a křesťani taky samozřejmě fakt je že má smysl nosné žít abych se dostal na hranici možnosti ctností má smysl žít v tomto světě abych se dostal tam kam toto žití zde mě může nejvýš přivést. Kdyby mě tam totiž nedovedl k této mezi tak bych se k ní vůbec žádný jiným prostředkem nedostal já musím být člověkem který zde plně žije to znamená něco skutečného se tady děje skutečného do té míry že mě to přivede až na hranice až se dveře na které se má klepat a jestli si je to tam přivede tak pak je to skutečné dění které mě to tam dostalo a potom jimi otevřeno a tak dále to už je něco jiného to je pomoc hora také bych neměl opomíjet pomoc zdola tedy protože mě to skutečného a nedává přednost jenom pomoci zhora nedbal přitom pomoci boha obojí se musí organicky bo mělo by se organicky skloubit pak je naděje že bez velkých riziko. Bez velkých výkyvů ne bez výkyvů úplně bez velkých výkyvů se dostanu dál nějaké výkyvy jsou né protože jak vám říkám nelze te řídit soustavu bez toho že bych stanovil nějaké meze do z od sebe vzdálené to je přirozená záležitost jak ústřední ho to peníze mého nějak automaticky tak u lidského života které je který se snažíme nějak říci se to neuštípnout říkají není toto zná ho stejnost je to něco jiného než ho stejnost jakém smyslu nepřipoutali si něco jiného než ho stejnou ho stejnost je totiž stav kterému říkají indové a to je netečnosti i nerost kdežto připoutanost je už začíná někde. Tvrďas to znamená v touze po nějak po nějaké činnosti nějakému cílevědomý činnosti a končí někde ta poutanost končí někde v těchto satvas a to je tedy něco zcela jiného než tupě být ho stejný ke všemu tady říká jo čili nepřipoutali st není tu post nýbrž nepřipoutali splývá z určité moudrosti která způsobuje že nejsem připoután k ní nenáležitou ano. Ale jak to nevylučuje připoutanost k náležitě mu ano neboť je to rozlišování pomocí moudrosti tak to začíná aspoň na se tím nebudeme zabývat ano stačí to karma kaši že usneme někdo osvobození pak se má vyhýbat jako je dům předmětů smyslů tím si samozřejmě zahražuje přístup k informací bez kterých se na další cestě neobejde neboť všechny informace které k nám přicházejí začínají smyslovým vnímáním a kdyby on se tomuto smyslovém vnímání jak vybalit znamená vybalit smyslů okrádal o plné duchovní poznání při nejlepším ho zploštil čili bych navrhoval aby se vůbec nevyhýbal. Těm předmětů smyslů nýbrž aby se dal poučit které předměty smyslů ho povznášet tak například dejme tomu krásná hudba nebo vidění vůbec krát si přírodě a tak dále to velice poznáš ducha ale nejenom to poznáš ho i je něco co by se třebas nepovažovali za tak důležité. Já to tady nebudu všechno rozvádět tam bude ještě dále v těch třech svým slu eště rozvedeno ale v žádném případě bych neradil aby se šablonovitě lineárně vyhýbal předmětu smyslu protože pak to jeho duchovní poznání dopadá tak pro še jako výslednice této knihy to je velice plochy čistě tradiční naučené poznání to není zažití poznání tady to je tradičně v žit poznání do tak dokonale zamíchán pravým poznání které tam po tím taky je že nikdo z indů nerozlišíte je tradice a co je skutečnost to lese už není skutečnost to je možná celé překonáno možná nebo něčem ale těžko říct v čem a to nemá cenu se s tím vůbec zabývat další další cesta je že jako nektar se snažit získat shovívavý přínos. A k tomu je komentář myslím snadný upřímnosti je podstatnou ctností duchovní kazí ně být stejných myšlení nově ono ovšem upřímnosti je dost nesrozumitelné vlastnost pro člověka my se například třebas modlíme otčenáš a nejsme přitom upřímně že něco vykládáme co nekonáme něco slibujeme co a něco si přejeme co si nepřejeme tak je to velice nepříjemné posvěť se jméno tvé přejeme si to ale modlíme se to protože to předepsáno a to je tedy vidět že upřímnosti je velice těžko dosažitelné ctnost protože my nepoznáváme když se nepřímým laskat spokojenost. S pravdou a pravdu váš krista do zralost spokojenost a pravda s moje tam komentář pravda je nejcennější vlastnictvím aspera ta ucházet je bezpodmínečně nutnou ctností při duchovním slovní o všem tak se samozřejmě dejme tomu v ruce zavrhoval veškeré koncily veškeré výroky papeži a říkal že se řídí jenom pravdou která je uložena vámi tu pravdu nechápal tak to bylo všechno chybné. Já když se tomu říká nejsi ani země ani voda ani oheň ani vzduch ani prosto aby dosáhl osvobození po zle jáství jako svědek toho všeho a jako samo vědomí upozorňuji že bůh tady staví skutečnost země skutečnost vody skutečnost ohně skutečnost duchu skutečnost prostoru proti skutečnosti bezčasovosti a bez prostorově to vy to po sobě a v této oblasti ne časností toto starosti je to já svý ano v té věčné v tom věčném životě staví to proti sobě z toho důvodu ne aby ukazoval na dvojic volit na nos něčeho ale že pomocí tohoto protikladu se dosahuje. Toho co je uvnitř té země vody toho ohně to mohu staří alchymii mluvili o esence ze mě esence vody esence o hvězdách a tak dále naprosto se nedostali ale to stačí oni měli jaký eště terno té pravda ale oni chápali že za tím co se nám jeví jako hmotně nějaká esence to je důležitý nějaká podstata takže my se můžeme skrz zem dostat k tomu že se dostaneme do věčnosti. Je tady řečeno nic nekonáš ničeho nepoužíváš a si skutečně vždy svobodný to je pravda že v tom vnitřním poznání které se dostaví nejsi už ty vykonavatelem nejsi už ty požívači ono totiž tam taky není co používat tedy proč prázdnotě ale to je možné až v tom poznání je to ano to možná takle míněno ale není to tady tak postaveno aby člověk si jako neříkal při tom tak jak to že nic nekonal když koná ničem nebo živá když používáš je to odvážný způsob rčení tady a vyžaduje na tom prostředku aby se tam ještě dodal něco se zkušenosti toho to takhle zažívá nebo ta zkušenost z ní nic nekonáš tehdy kdy se dostaneš do stavu poznání ve kterém nemůžeš lidskou aby se přesvědčil že jediným činitelem je bůh ne a tak dále. Co tady praví si skutečně věčně svoboden tvá z poutanost záleží pouze v tom že na sebe neohlíží š jako na pozorovatele ale jako na něco jiného ale protože komentář mu si opravdu tak v takovém stavu že na sebe neohlíží jako pozorovatele ale jako na něco jiného než pozorovatel a kdyby se zase pohlíželi jako na pozorovatele tak sám sebe budeš klamat že nemáš tu schopnost poznání sebepoznání aby se na sebe moh mnohý že jako na pozorovatel čili když se někdo vmýšlí dost postavení pozorovatele vůbec není pozorovatelem nýbrž kladem sebe přátelé toto si byl dobře vědom branton když zakázal rozšiřování nad já toho tedy měl pravdu na to přišel nemohlo to upozornili indové že to je sebeklam ale člověk je pozorovatelem tehdy když když je opravdu už vnitřně osvobozen tak je pozorovatelem všeho a jestliže tady vám ještě dotaz této vědět o tom nesmírně ale k k poutanost ano. Udělal spoutat pozorovatele tam ne je jediná podstata celý vesmír je předmětem předmětem při dětem toho po toho pozvání jo je přede ten toho pozorovat podstata to není podstata to je přejete toho pozorovat říkají oni jo tak celkem ze stanoviska toho pravého pozorovatele je vezměte toho pozor mání totiž já bych to řekl jinak ve vědomí boží sme všichni a všechno ale my si boha neuvědomujeme to je ten rozdíl od boha dolů je všechno vidět všechno je vnímat temné ale zdola nahoru to vnímat el né není a to proti o kterékoliv úrovně i kterékoliv vyšší úrovni a bůh je na úrovněmi je na dolní úrovně dobře vidět všem se tam dá vnímat. Ale směrem nahoru se to vnímat nedá nebo je velice obtížné pravý už mu to velký had černý had egem jsem činitel a pij nektar víry nejsem činitelem a buď šťastný tak tady kupodivu staví na víře věř tomu když zatím nejsi v tom stavu že byste se o tom dovídal přímo to je úplně nektar si že věříš že nejsi činitelem a buď šťastný to je jako kdyby byl ježíš kristus říkal nehřeš více a nedal tomu člověku kterýmu takhle radí sílu k tomu aby nešel. Von musel odpustit hříchy aby byl ten člověk schopen nehřešit protože teta ty hříchy které člověk má l se dají vyjádřit jednou větou jako připoutanost k tomu co dosavad poznával jako jinou skutečnost záměna celé skutečnosti za částečnou a do přidržován se tedy že to částečné toti která člověka udržuje v tom úzkém okruhu jeho vědomí tak je zajímavé že tady to první cítím slyším že je to nektar ta víra nejsem činitelem já jsem opačného názoru že víra nejsem činitelem je. To velice nebezpečná protože nutně potřebujeme dlouhou dobu potřebuje vědět že činitelem a abychom vůbec mluvi býti činiteli abychom vůbec mohli něco činit k tomu abychom samo lítat činiteli nebo vědomě ne činiteli jako omezen bytosti jako nepravá já ne a jako že bůh je jediný činitel kdybychom hned ko čili touto vírou k tomu ne činění tak se brzdíme pokrok který je nutný udělat až k tomu bodu kdy už vědomě nejsme činitelem rozumíte mně si tam je zase mezera která se nedá ničím jiným za plnit a skok který člověk s tou vírou má udělat patrně vůbec neprovedete to tam není. Není já si se tady pravím jedenáct to verš já ti je svědek vše prostupuje dokonalý jediné svobodné vědomí nečinný ne připoután bez přání a tiché pravda je až sem že je dokonalý že je to jediné svobodné vědomí protože nějak omezené ale protože není omezené tak je nelogické říkat a pak je toho nesprávné ta sama není vše že by bylo nečinný ono je taky ve všem činné a že by bylo nepřipoutali ale taky ve všem připoután ale tak že ho to v jeho že ho to nevymanil z jeho věčnosti. Bůh musí nějak použít s tím svým stvořením nemůže něco stvořit a pak sedmý den odpočívat a vy se v tom sedmi dnu tak to nevypadá všechno probíhá najednou soustavně pořád v jednom kuse a my bychom si měli spíše říct že je ve všem obsažen ale způsobem na nepocítil je činný ne tím že je v pohybu nýbrž tím že při všem je ale do toho přímo nezasahuje je svou silou v tom tak tím je činný přeci je svou je svou schopností něco vnímat a tím je přitom já bych bez jeho schopnosti vnímat nemohl svými smysly vnímat já bych z jeho schopnosti poznávat nemohl nic poznávat přestože já poznávám jenom částečně a on úplně tak on je i tím tou částečkou nepatrnou mého poznání čím rozumíte mně takže tady se lišíme. Jestliže indové třebas říkají jde definuji boha jako satčitananda jako nejvyšší poznání jiš bytí nejvyšší blaženost tak všimněte si jak do toho zasáhl ježíš kristus že klá jsem cesta pravda a život to je trošičku pozdě je to obdoba ale život ten má v sobě daleko širší pletu možnosti než blaženost a cesta rovněž. A pravda samozřejmě na každé úrovni má svou relativní platí o a je tam absolutně v rámci určité úrovně je absolutně platná to znamená nevím k neš se dokud posledního haléře nesplatíš stojí tam psán ta úroveň si vyžaduje aby byla zaplaceno a je to pravda a teprve potom přijdeš dál to potřeb to nemusí být místo karmicky od dělá kdepak ale tím že to přijmeš jinak než jak se to přijímám to je tam konečně vyjádřeno v tom podobenství které vyjádřil ramakrišna o tom tanečníka pod stromem to si potom doma zase poberte znovu ale to se mi zdá být jako pokrok věší oproti tuhletomu tvrzení. Sat čit ananda já si toho velice vážím mi to starověký způsob pojetí boha a my jsme se v křesťanství ještě nedopracovali ani k němu neřkuli k tomu já jsem cesta pravda a život cesta protože se nepochopili jak cestu a vykládá si m životem pravda že pravdu nelze vyslovit tato si neuvědomujeme že jaký vyslovíme tak mluví jenom o jejím obalu takže ježíš když byl dotázán co je pravda tak mlčel a tím prozradil že ví co je pravda a bylo to v rozhodujícím okamžiku kdy musel boží vot kdyby byl promluvil u toho pilát a řekl co je pravda tak on ho musel osvobodit ale mu říkal a ty jsi tady nařčen z toho že si to a to říkal a tak dále co je pravda ježíš mu čas. To znamená tady dokázal že ví co je pra že je to nevyslovitelné a potom a prosím krajně situaci nebezpečí ohrožení a konečně když tady je napsáno dále jak jsem to končil ani sat čit ananda není celé pochopení boha už jsem to předešlý věc řekl a ananda také není celé celá jedna třetina toho pochopení protože blaženost sama je jenom opak nějakého utrpení a teprve syntéza obou dvou to je správný monismus a nebo cesta vedoucí k monismu pochopení jediného jediné skutečnosti která je ve všem a jestliže si zahražuje me cestu nějakých povrch kde se trpí od strany utrpení tak se ukládám o snadný přístup. Křesťanští mystici často velikým utrpením přicházeli se dostávali k tak velké odpoutanosti tak velkému sebezáporu který od nich chtěl ježíš kristus že se stali schopným následovat je její až do věčnosti a já myslím že to není cizí takovému nepravověrný indovi nebo takovému řek bych partyzáni v rámci indického učení jakým byl třebas milarepa ten jeho vůdce duchovní na něho přivádělo tak obrovská utrpení že se to nám zdá být nesnesitelné a nepochopitelné a on mu říkal kdybych tě byl nepřioděl uměle ty různé druhy utrpení tak bych tebe nebyl velký svatý a asi je tomu tak. Si myslíme že například je rozdíl mezi výrokem ježíšovým já jsem cesta pravda a život a výrokem nebo definicí indickou boha sat čit ananda nejvyšší vědomí nejvyšší bytí a nejvyšší věcem toho vrátil nejvyšší blaženost což je stav tak tenhleten rozdíl já v tom nevidím protože oni když definuji boha jako sat čit ananda tak říkají sat to znamená ži. Když říkají či poznávají když říkají ananda buď blažený a to je vidíme například o tom že tady mluví komu byla že jde budu bude myslet poznávat pravé já tak dále to budu pořád říkat to ti opakovat jinak by nebyli indové a tak je to samozřejmě u krista dynamické líčení dynamické líčení stavu kdežto u těch indů bychom mohli mít dojem že je to statické líčení téhož stavu jo a pak zase nějaký den a prostředku se šli asi tak. Kdy jdeme dál tedy je psáno si nepřipoutali jediný samo zaři sí zcela bez poskytne meditace je tvým poutem on už takový člověk který jde za bohem má jiné pouto tu svou meditaci už nemá pouto v tomto světě a ale kdybych si uvědomil že je nepřipoutali jediný samo zažití zcela bez pokory nepotřeboval by už meditovat to pochopitelně ale bije da jestli by se do toho jenom vmýšlel já jsem jediný samo závisí která bez pokory. To by se dopouštěl té chyby jako ten dotyčný voni indové mají tendenci tyto chyby se dopouštět jako ten liší který seděl na cestě když se k němu blížil spasený slon kde by by opravdu od právem na této cestě byl popraven a musel by za někdy začínat znovu šestnácté tady se říká sedmnáct se si nepodmínečné bez stavů klidný nebral ně inteligentní a nepropadal vědomí budiž jediný sednete touhy jestli kdyby kdyby to bylo jediné jediné co by způsobovala jeho touhy touhu tak by nebyl klidný protože by toužil čili tady si to protiřečí a je zajímavý že. Je to správné vystižení přebývání v tom příbytku tam totiž i když člověk je v příbytku božím není ne podmíněn není neměnný není bez tvaru není klidný není neznatelný inteligentní že nepropadal matku o tom nepochybuju to je jediné co se se ve pravdivé ale právě že konzert kuje k bohu tak se mění i tam. A nabývá nových úkolů a nenutí se na té věčnosti oni neuznávají něco jako příbytek u boha oni si myslí že splyneme s bohem což není pravda bohem nelze splynout u boha je možno jenom přebývat my nejsme bohem my sme člověkem který se člověka vyvíjí na něco co je u boha to už není člověk samozřejmě ale pořád k němu tíhne do věčnosti tí ne to umožňuje také bohu aby z vyšší úrovně pozměňovali stav stvořeného. A když se praví kapitole by stave druhý jako je já sám přivádí k projevu toto tělo tak projevuje i tento vesmír pro pro celý tento vesmír náleží mně neboť v pravdě nic není mé tak tady by jí to možná rozpor že vesmíru náleží a nic není jeho tak. Bůh tedy nevlastní naším způsobem jako nemůžeme pochopit milosrdenství boží tak nemůžeme pochopit vlastnění ve s bohem vesmíru to nelze pochopit rozumem on ho vlastní jakoby ho nevlastnil tak by to mělo být řečeno ono totiž to jeho vlastnění nemá za následek že by do něho zasahoval tak rušil že by ho rušil že by ho zničil že by ho pozměňovali pro se když jenom tak jemňounce že ten vesmír se vyvíjí velice pomalu v rámci miliardy let třeba nebo tak nějak že to mohl těm indům uniknout protože neměli ty zkušenosti vědní jako máme my ne. Tak já se nebudu dál tím zabývat se třetí jako se vlní a bublina ne liší od vody tak vesmír který vyplývá z já se od něho ne liší čili on je stejně skutečný jako to já není to tady potvrzeno či není to iluze přátelé jak se ten autor sám potírá tady mi někdo z vás namítá jak se může to já stý. Vydávat za tvůrce ne když to není než já z tý bych to řekl ale nemáš pravdu to já sví je tvůrcem v tom smyslu že v té podobě kdy se jako já si už projevuje třebas jako nedokonale už člověku to je totéž co je tvůrcem to je totéž co je tvůrce jenomže momentálně voni tuhlety co to potom píšou vidí tady nějaké já nebo poznávají nějaké já a protože se dostávají přes takzvané nepravé já k tomu základnímu věčnému já tak tam zase to svoje já nacházejí ne nepřizná si to ale východisko způsobuje jejich východisku oboje že zase je všechno přibarveno východiskem to jejich poznání takže celý vesmír. Přisuzuje tomu jáství ano to je pochopitelné kdyby jako měli jiné východisko třebas lásku tak by celý vesmí přizvali lásce kdyby o o to dal čímkoliv by mohli tak to začít to je otázka východiska si je tady je proč cení že člověk se nemůže stát bohem nýbrž může být jenom u boha ne s tím svým jáčkem tak pak je nesprávné toto já vydávat za tvůrce že asi tak protože není nemůže být tím bohem tvůrcem. Uznávám že existuje iluze ale jinak než jak se tady vysvětluje podívejte se nejsem ani zotročen ani svoboden pro vysvěl osmnáct se kapitola do iluze ustane když po bude svůj základ až vesmí existuje ve mně neexistuje ve skutečnosti to moh jsem tam nechám stranou a to se všímat iluze aby se ustane když pozve svůj základ iluze je tady líčeno jako něco. Co náleží do vědomí které nyní mám to správné já totiž mám iluzi fakticky nebo podléhá iluzi že toto je jediná skutečnost zrovna jako podléhá iluzi ten zasvěcenec že a man je jediná skutečnost to takhle vyjádřeno není pravda. Atman i výslednice jeho činnosti je jediná skutečnost jedna jediná skutečnost to znamená celý vesmír jediná jeho jediná skutečnost ale není to on a není nic není proto tady dualismus že na jedné straně bylo něco jim stvořeného a druhé straně on stvořitel to je sice zakazovali mu ale je tomu tak že jsou tady nevím z jakých důvodů vytvořen zábran přechodu z jedné úrovně na druhou a ze všech úrovní bohu který je nad úrovněmi to tady při tak upraven přehrady že já se nedostávám s iluze že toto je jediná skutečnost to je jedinou iluzi které uznávám to je moje iluze to je moje chybná představa že toto je jediná skutečnost není. Když třebas moje manželka se dostala do stavu vidění jiného světa než tohoto tak měla dojem že tohleto do čeho se znovu vrátil a je iluze a proč tam ta skutečnost tady není se mě ptala to byla pro mě přeci stejná skutečnost jako je tahleta protože tady není protože změnila půl dechu na na podmínky života tak se jí začal jevit jiný svět a mohli bychom říct že byl iluzorní ne byl to to si zase v jiné zákonitosti a kterékoliv jiné zákonitosti já se ocitnu. Tak nejsem další iluzi nýbrž jsem v rámci té zákonitosti musel zase spočívá v tom že když se ocitnu v jiné úrovni tak budu považovat za iluzorní to co jsem předtím zažíval neboť pro mě za sebe extatik jediná skutečnost jestli se mi to to manželka řekla jediná skutečnost z toho jiného světa a jestliže se ocitnu o tom ubohá bohem ale u boha já se nedivím tomu že se sen že všechno ostatní bude považovat za za skutečný protože podléhá iluzi že to co předtím zažíval bylo jedinec uteče nýbrž podlehne iluzi iluzi že to co není zažívá jedině skutečný to je další iluze nejvyšší forma iluze. Ovšem pokud to má za sebou tu tradici která ho nutí k takovému způsobu myšlení pokud zvolil východisko já ale dejme tomu ty židy kteří toto východisko neměli tak vyhraněné ty se tohoto omylu noty se k němu nedostával mi nepodlehli a to je veliká výhoda a že ježíš kristus byl kočka tele toho jiného východiska že ten bůh se snažil z toho jáství takzvaného klamného jak mi tady říkáme a já bych řekl spíše ne úplného nebo potřeba tento vite. Tedy tím je to si vysvětleno tak podle je jestli je tady fáze vesmí existuje ve mně nečtu ve skutečnosti nesmí existuje ve mně to je asi řečeno vesmí existuje jako jenom jako moje představa ano tím způsobem existuje a protože to je jenom představa tak to není skutečnost tak to asi von myslí ten autor ovšem to bychom mu mohli k naše na za pravdu. Ale my máme dojem z toho co dělal ježíš kristus že představa je skutečnost že u boha dokonce slovo je skutečnost na počátku bylo slovo to a tak dále a to je taky nějaká představa slovo že čili nemohli bychom se spokojit s tím že protože je to představa boží tak že by to bylo neskutečné to víme že od lidské představy ke jemu uskutečnění je velká dále dvěma s těmi dvěma věcmi a proto můžeme říct že lidská představa je ještě neskutečná to ještě není skutečnost ale že by tomu zrovna tak analogicky který posuzoval že by tomu zrovna tak mělo být u boha to je nesprávné a představa už vytváří skutečnost a to na to oni zapomněli oni posuzovali pána boha podle sebe.

Download XML • Download text • Waveform view

83-20-K

83-20-K

View options