EN | ES |

80-14

80-14

Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
vůbec neměli zdání o tom že současně probíhá od tvoření zná že bůh také všechno miluje všechno stvořené miluje a k sobě ta ne a věci dospěli tak daleko že bylo třeba jim to názorně ukázat že ten názor na ukázka toho spasitelskému úkolu božího který od začátku stvoření tu jest. Čili neberte to utrpení vše krista za věc která se jenom stala nýbrž za něco co ustavičně jest a to je rozdíl když my jsme byli svědky jenom to přímo nebo lepší co se stalo to je málo teprve když člověk vznikne kdo nesmrtelné podstaty boží poznává co jest a ví tedy že také jest ta láska boží která tvoří a odporuje a samozřejmě osvěcuje to je ten dopad to také pořád je. A potom samo sebou se celé to utrpení vše krista stává dostával do nového světla ne že by byl on nepotřeboval proto že jenom to ukazoval trpěl trpět méně pak soustředění na sebe bral v té chvíli utrpení všeho stvořeného. A soustředěn ji trpěl než jak lpí člověk který trpí jenom za sebe on za sebe vůbec netrpěl on to nedělal ani toto nedělal pro sebe i tady platí jeho slova kdybych něco dělal pro sebe nevěřte mě on ani toto utrpení nedělal pro sebe všechno pro nás bylo třeba prostě věci dospěli tam toto že musel nám to ukázat ale nic nového se nestalo to všechno jest a trvá to tehdy ukázal čili ještě jednou jinými slovy to co jejíž ukazuje to je lidové poddání pro lidi určené nedoví podání zákona věčného zákona který funguje ve veškeré stvořeném a ten zákon z ní kdyby bůh nemiloval stvořené vůbec by ho byl nestvořil. Protože ho miluje tak on zároveň v sobě táhne a tady vám ukazuje me říká pán bůh jak to děláme a kdokoliv z vás se chce připojit k lidem tohoto zákona který existuje k tomu nestvořenému tak to musí dělat tak jako to udělal ježíš kristus nesmí z toho nic vynechat musí také na ten kříž musí také vstal z mrtvých a to musí udělat během toho pozemském života tedy v rámci toho stvořeného nikoliv někdy za zády stvořeného tady to musí udělat stálého cha dvacátého prvního srpna devatenáct set osmdesát. Jsem byl jsem dotazován na stav ráje takže na to odpovídám a za jakých okolností je možno do ráje se vrátit byl tady byla tady námitka že přece tam archanděl zabil michael stojí mečem v ruce a nepustil ty lidi nazpátek nepustil tedy jakpak protože to poznání které získali v ráji poznání o existenci tohoto světa hmotného je to co nedovoluje člověku vrátit se do ráje to je ten meč toho archanděl Je dokud já jsem v tom stavu poznávání tohoto světa mám zakázáno se vrátit do ráje to znamená zbavíme se pocitu tělesnosti zbavit se pocitu vědomí tohoto světa úplně může se vrátit do ráje už tam není ten meč koho archanděl čili vono se to všechno strašně zosobnění v tom v té bibli a tím je to tak zamaskovanou ta pravda že malo do se dostane k tomu jádru to jádro je ještě jednou opakuju začátek poznání který nabyl člověk ráji bylo že existuje. Vědomí hmotného světa modlo za který existoval předtím než se to člověk uvědomoval pochopitelně do kterého tou chvílí člověk vstupuje svým vědomím a dokud svým vědomím v tomto hmotném světě je má zakázáno právě proto to vědomí neboť tímto vědomí teletem mé má zakázáno vstup do ráje jakmile toto vědomí odpadne se všemi okolnostmi za kterých existuje znamená odpadne pocit tělesnosti rozumíte především a tak dále tak je možnost se tam vrátit ten meč toho archanděl tam není ano. Že tomu promiňte mi že ještě k tomu připojme co marta ten synu narozdíl od tohoto vyhnání z ráje neexistuje vyhnání z nebe z nebe nikdy nejsme vyhnáni my to nebe dostáváme svůj podíl a s tím si žijeme tak dlouho dokud ho ne promrháte okamžik pro mrhání toho co máme z nebe znamená že se spojujeme vědomí aspoň vzpomínkou zase z nebem neboť my bez toho to vena z nebe nemůžeme vůbec existovat a protože veškerá se existence je z nebe ze stavu dokonalého nestvořeného tak musí podmínkou podobou být s námi pořád to nebe. Bylo s námi v podobě dědictví které jsme z toho nebe zdali ano to se promarnili tak okamžitě bylo zastoupen jiným způsobem vzpomínkou na nebe ano asi tak je to jasný tité úplně něco jiného než je to se stavem ráje tam jsme opravdu byli vyhnáni ne který ví vyhnání nesmíme být protože to ho ztratili kontakt s bohem ze stvoření nestvořeným nemůžete se ti kontakt s jakýmkoliv stavem stvořeného můžete stranit kontakt například tím rájem nic se nestane a něče neztratíte kontakt s pánem boham rozumíš to by bylo tragické ne to by byl hřích proti duchu svatému to se nestane. Si samo sebou nemusíš uvědomovat že máš ten kontakt sebe jako by máš to korunu ska před tak se nemusí podo uvědomovat že se řikat se topornou máš ty té kapse okolo máš to protože to věc u ní které ty od boha bereš v podobě nějakou divíte nebo co všechno co jsem tady říkal to je směr od boha k tobě ne od tebe k bohu prosím uvědomit ty si jeho neumíme š on si uvědomíme tebe rozumíš to ne stačí to ta v té tamas která tady existuje která se není zrušeno. Straně vo to dva dvacátého srpna devatenáct set osmdesát tak ohledně poslední soudu bych chtěl něco doplnit přesvědčil jsem se z vlastní zkušenosti že ten soud probíhá nad člověkem postupně a poslední je v tom smyslu že co tím soudem prošlo pokud to byl soud boží nebyl to soud od lidí lidskými silami proveden ani pouhou dobrou lidskou vůlí provedený. Pokud ten jsou takhle proběhl z moci boží už se to co bylo odsouzen nikdy člověku nevrací a musel by opravdu se protivil přímo bohu vědomě aby se to vrátilo čili například v těch sedmnácti letech byl odsouzen celý způsob mého života až do té doby že zhruba jsem mohl se dá říci že jsem se nemohl nikdy už k tomu hodnocení vrátit které předtím bylo mě vlastní čili je to vlastně záležitost ho cení. A ta hodnota kterou člověk ukáže bůh má v sobě nikoliv jenom nějakou teoretickou a lidsky uznávaný platnost než má v sobě moc a to je důležité čili ten soudce je úžasně mocný vtisk do tebe schopnosti které neměl si před tím a zbaví je neschopností které si předtím měl to znamená oděje tě novými vlastnost ne bych tak řekl které už člověk nemůže považovat za své a záleží tedy potom na tom do jaké míry člověk sám se je ochoten vyprázdnit. A tuto dobrou vůli uskuteční to znamená opravdu se vyprázdní a v tu chvíli kdy je prázdný on svou mocí tuto prázdnotu naplní tak že se tam už to minulé ten minulý obsah nevejde jestliže se tady například v bibli pravý o tom soudu tohleto amen amen pravím vám přichází hodina ano už je tu i mrtvý u slyší hlas božího syna a kteří slyší budou žít neboť jako otec váš život sám v sobě tak dál i synovi aby měl život sám v sobě. A dám mu moc konat soud plně vaše syn člověka nedivte se tomu neboť přichází hodina kdy všichni obec slyší ho hlas a vyjdou ti kdo učinili dobré stranou životu a ty do činil zlé stanou odsouzení sám od sebe nemohu dělat nic jak mi bůh přikazuje tak jsou a můj soud spravedlivý neboť nehledám mu li svou ale vůli toho který mě poslal samozřejmě jak je to takhle řečeno tak si uvědomte že mluví o svém poslání a že jim to své poslání musel tak kolovat to nejenom na tomhletom místě ale na všech ostatních místech říká že tato hodina je rozhodující ve které on přišel a byla. Nelhal tedy když to líčil materialisticky hmotně jako že budou stávat hrobu to něco co je připraveno a co se právě děje je o má bezprostřední stát tomu podle lidi kteří svatí se dočetli z toho textu třebas nobel ne očekával soud konec světa já vím co všecko při té rozumově vzniklo domem ale stojí psáno. Že jestliže nevěříte když jsem vám mluvil o pozemský věcech jak věříte budu li mluvit o nebeský to znamená on to po nebe skute říká on to říká po pozemskou na to vás upozorňuju ona to upozorňuje několikrát a proto všechna ta jeho přirovnání jsou ponížení království božího na čistě pozemské záležitosti podobné klálovství boží hrozí prosím vás to vás u a tak dále no čistě světské záležitosti srovnává z nebeském a také konečný soud srovnává pozemským soudem to je obdoba téhož srovnání prosím vás to je to je jedna linie. Čili všechno tohleto líčení že mrtví povstanou hrobu že mrtví slyší to znamená ten který byl mrtvý pro svou nevíru v boha nebo protože jsem měl rád protože nenásledoval krista ten ho slyší tito mrtvýho u slyší a co je v nich dobrého to de spaseno a co je špatného to bude zavržen ne ta moc o které jsem vám teď před chvilinkou četl že se jí na sobě pociťoval tam jsem poznal co ten mrtvý člověk ztratil a proč se staří ví že se stal živý tím co bylo v něm už spaseno a povstal vlastně celý obočím rozumíte mi mě je to jasný a ne to mě to ožení a se ne až do té doby koncentrák ale tam něco bylo tímto způsobem v tom momentu toho smrtelného zápasu vysvětleno. Samozřejmě kdybychom šli byl detailu tak bychom si slovo za slovem mohli vysvětlit a odůvodnit že to takhle je tam si vůbec ježíš kristus neodporuje že že se to vypadá jako že se to má stát tak ono se to děje všechno je tam jednorázově vyjádřeno co se děje pro nás ten moment když jsme nežili v době ježíše je teď tady to je rozhodující my jsme volání nejenom tehdejší divili volání kdybychom to takle ne aktualizovat vycho nebyli schopni to slyšet že je to hlas ten je tady pro nás tak bychom nepochopili ježíše krista a bylo by to jednou zavřeno a pro nás už by to nikdy otevřeno nebylo co on udělal ty možnosti neztenčené míře tady jsou a byli ještě před výhoda narozením pochopitelně jenomže byli nepochopitelné a tím jeho vysvětlením se stali pochopitelnější to následování boha spasitele bylo možný bylo snaží a každý avatar právě má usnadňovat tuto cestu k bohu. Takže bychom mohli říct ještě jednou tohleto si že by třebas bylo převtělování na člověk by v těch já nevím kolika vtěleních nedospěl ke spojení s bohem záznam by o tom byl v té nesmrtelné duše co se nedalo smazat ne to by byl ten člověk a do té chvíli to spojení nedosáh který je v hrobě ruce je v hrobě ten bude z kříže aby vydal ze sebe počet za sebe za všechno co ta v převtělování udělal. A to co je dobré bude převedeno vzkříšení to co je špatné bude zavržen o tak je to čili to je to tělo tvoje tělo není jenom tohleto tělo jsou všechna těla která si měl je to tvoje tělo čili jestli ten hrob ve kterém o kterém tady mluví právě se tady pohybuje po tobě to že je oživen duší a nebo někde je pochování na tom nezáleží je to tentýž hrob a z něho se stane z něho se stane vzkříšení z tohoto hrobu v žádného jiného z tohoto těla to je ten hrob. Toto tělo je hrob není třeba rozumět ber to jak to jak to slyší žádný jiný hrob neexistuje jenomže nevíme a není třeba to vědět že na tento hrob navazují nebo předcházejí mu všechny hrob předešlé mých vtělení ano a tak je to jeden jediný hrob že spojitost mezi nimi přestože ji nechápeme a protože oni nevíme a z tohoto celého hrobu všichni tuhlety mrtví povstanou a ty dobří to dobré z nich bude spaseno. Praví li se tady že je třeba opustit učednictví krista tak já navazuji na slova ježíše krista který říká kdy to řeku je tak zhruba byli se mými učedníky ale teď už nebudete mým učedníky mít mi přáteli kapitole sedmnáctý šestnácté jana jo znamená dostavují se do situace nede mají být za jedno s otcem jako on s ním je a potom nepotřebuju toto učednictví aby zůstali učedníky tak nemohou dělat víc než on jak jsem říkal že budou dělat a on odejde ano dostanou se ale se ho se nově učedníky ducha svatého to je jasné tam do toho učedníci vstoupí a v tom učednictví je člověk navěky rozumíte tam nemůže být roven tomu duchu o. Láska boží může nám víc zprostředkována jako láska pak ovšem je to víc než když je nám zprostředkována jako je nějaký dar to je jenom určitá tvář lásky a neboť dary slouží pro někoho jiného čili užívání darů se může provádět jenom z lásky a jestliže já nejsem schopen unést třebas celou lásku tak jsem možná schopen unést některý dal samozřejmě je tu nebezpečí že ten dar může vodejít protože nemám k dispozici ten zdroj té lásky že které ten dar přechodně vycházím. A my jsme se stokrát sešli na místě nás bylo málo a jindy se tam na místech kde nás víc ale chtěl bych vás ujistit to my si to o tom místa že se tady byli všichni s námi protože jsme tady byli v tomtéž duchu v jakém se schází ve větším počtu a tím pravým setkáním není v těle před káni nýbrž setkání v duchu a proto si dovoluji vás pozdravit v tomto duchu ve kterém se tu sešli nepřišel jsem nikdo který by byl jsem přišel jenom kvůli sobě nýbrž šlo mu o věc a o tu věc o kterou jde vám a pokud v tomto duchu sme zde postupovali tak jsme byli dále sto tak říci úspěšné. A uspět se nevěří tím co člověk cítí jako zadostiučinění sobě nýbrž tou dobrou vůli kterou do toho vložil všiml jsem si že této bylo hodně nezáleží na tom zdali se nám třebas někdy zdá že jsme jí dost jasně ne projevili nebo že jsme tu nebyli zrovna jako ti kteří tady tělem nebyli ale záleží na tom zdali jsme zaseli do sebe něco co má právo s klíči. Toto právo líčit bych chtěl vysvětlit co má právo v nás líp lepšího než co dosud existuje to je to čemu dá ne průchod čemu připravíme politiky k tomu aby skočilo víte s pánem bohem je to tak jako s žebrákem mi mu musíme dát právo aby vstoupil v naší místnosti a když mu to právo nedáme on nevstoupí. Čili cokoliv zde se dělo říkal čem je člen rozjímala to je něco co čeká teprve před dveřmi neboť my jsme to tu neuskutečnil my jsme o tom jenom přemíra my jsme to jenom uvažoval za správné. Ale teď je na nás jako na vás abychom to pustili do svého srdce do své mysli do své síly do své duše prostě tak jak se ježíš kristus chce aby nás to podnítilo lásce z lásky jsme to jistě dělali a přešli bychom si aby to nebylo z lásky k sobě nýbrž k tomu za kterým chceme jít úspěch všech se asi setkání spočívá v tom že je v tom také trhu aspoň lásky k tomu za který máme jít a ne jenom lásky k sobě kteří se zůstali doma. Můžete klidně říct že jste sebe nehledal kteří jsme zde to nemůžeme tak s klidným si do mým říci protože my vždycky mícháme lásku k sobě s láskou k tomu za kým deme to jste nemohli to chybu udělat by tak buďte radí se tady nebyli já jsem si všiml že my na každým kroku jsme schopni dělat tyto a jiné křivdy k tomu našemu cíli se proviňovat se proti němu toto se nemohli učinit vaše pozice je snazší tedy než byla naše protože člověk když je na takovémto duchovním setkání bohužel si snáze vzpomíná na sebe než na cokoliv jiného. A čím více vrací k sobě tím méně užitku mu to přinese já bych chtěl především promluvit k režimu vašeho dne neboť to nej závažný smysl řekli je že režim člověka má chybnou povahu ležím dne člověka ma chybnou povahu asi obdobně chybnou jako celý způsob myšlení dědičného křesťanského jak až do s překládá v evropě ona se ranci tě že příliš mnoho a na každém kroku si připomínáme člověka a co chvíli se nám ztrácí bůh. Kdybyste byli schopni jeden den ztratit sama sebe jeden den jediný neříkám dva dni jeden den jediný a řeknu ještě víc jednu hodinu řeknu ještě dál jednu minutu tak jste zvítězili to je takové smlouvě jako si dělal abraham co hospodinem když měl když tě a byla zavázán na stromem a ta co mohl taky říct neopustí ten sebe. Nezvítězí te opustíte li sebe ztratí který svůj život vytěžíte a tohleto se nedá dost dobře propagovat když jsme spolu protože prostě se máme rádi vzájemně ale když jsme od sebe daleko aspoň tělesně tak dovedete plně pochopit a žít se s tím co vám radím co je to ztráta sama sebe neboť nemáte před sebou tělesnost která člověku vždycky zastírá to co je ne tělesné tak bych vás žádal abyste. Nevyhověli a zkusili to jeden den se štípnout a jít k bohu vono to asi dýl nepude ale zanechá to ve vás nesmrtelnou stopu protože jeden den nepatři sobě znamená mnoho do man především že někomu jinému jste patřili a teď záleží samo sebou na tom komu jestliže nemáte tolik rádi bohu boha nebo tak tolik nemilujete jako třeba se ho bližního patříte jeden den stoprocentně svému bližnímu. A bude to celkem totéž ani to nedokážete co chvíli se přis tíhnete přitom že myslíte na sebe že to díte kolem sebe já jsem tady se svými přáteli zažil už mockrát i s vámi kolik ste se to čili kolem sebe a jak málo ste se to čili okolo pána boha a to mně vopravdu činil smutným protože já dělám a jsem ochoten dělat tutéž chybu a vím že je to největší překážka toho spojení kdyby člověk jenom malinko patřil sobě. Tak není schopen toho spojení on musí přestat sobě patřit a z tohoto momentu třebas jenom momentu kdy sobě nepatří se rodí ten největší zázrak vědomého spojení s bohem se ještě dneska divím co jsem to tehdy v těch sedmnácti letech zalezl já jsem za hleděl poprvně po sedumnácti let i života. Že jsem patřil někomu komu sem neměl patřit představte si to já jsem patřil sobě a já jsem si v tom náleží sobě byl sobě stačí já jsem byl středem světa ve kterém jsem žil do té doby tím nepravým středem a kdo tento střed ve svém životě má tento nepravý střed tak s ním zahyne protože je to střed pravý já jsem teď z úžasem neděl na to že jsem si zvol špatný střep a že je střed jiný který je jediný hoden toho aby jim byl to bylo přímo pro mě šoku líčí tak toto je středisko života. Že jsem to nevěděl a kdo to za mě najednou ví prosím vás bohužel to není člověk nýbrž bůh to ví že je středem všeho zdrojem všeho východiskem všeho a cílem všeho a já jsem to najednou věděl s ním to byla ta největším milost která mě životě potká něco vědět s pánem bohem já jsem předtím vět a jenom sám se sebou nebo lidskou společností něco co mně do hlavy bezplatně na jednu jsem něco věděl a poznával jsem že to nebyl už z toho důvodu že to nebylo podložené ničím jiným ničím z toho co jsem se dosud naučila tomto světě že to naopak proti všemu tomu stálo že to všechno co se tady naučil nebylo ničím vedle toho že se to sklidil z mého stolu a že už tam nemělo místa co sebou bylo to tak šoku jíco že já jsem za nebe na tento svět co to bylo nesprávné. To se vám nestane ale i v tom zlu které teďka líčím bylo kus obra protože protože jsem nenáviděl sebe na to jak jsem dosud patřil sobě tak jsem byl schopen mít někoho jiného na mysli a z říkalo at než sebe a udržel si ho v mysli až do dneška víte kdybyste mě řekl že se dneska zázraky nedějou já vám budu odporovat že tohleto byl zázrak že. Za zrak to byl především proto že ježíš kristus řekl jestliže já vyléčí nějakého chromého a vy to považujete velký zázrak tak to vám pravím se mýlíte tobě kterého jsem uzdravil hromosvod odpouštějí se ti hříchy ne a to je víc. On ovšem napřed odpustil hříchy a potom nově léčil chromosti a já si musím přiznat že v tu chvíli tehdy z těch sedmnácti letech mě byl odpuštěn celý život sedmnácti let život bez boha a že nebylo třeba vůbec dalšího většího zázraku protože není nad něj většího zázraku když odpustit hříchy jsem najednou začal mít taky ke hříchu jiný poměr než před tím je sem ti co je to hřích zpověď kterou jsem tedy vykonal zněla. Důstojný pane já jsem se prohřešil proti bohu protože jsem žil pro sebe a ne pro něho to není nikdy v ateismu ale vy mně musíte vyzpovídat z tohoto hříchu jemu se vás rozhřešení tohoto hříchu on říkal těžko protože to není ve zpovědním zrcadle sem říkal neníli to tam myslet si že to tam je a dejte mi to řešení jinak nemá smysl pro mě abych se spojen si zbyl mu říkal když si to přejete daru řešení vám dám a von mně dal rozhřešení nad celým mým životem on mě on. Kodifikovat vím požehnání nebo on se tý svým požehnáním že si přeju nevracet se života k životu k sobě k tomu životu který jde jenom milý jenom k sobě to mě učiněno nesmírně šťastný že se nemusím k sobě vracet že mohu patřit komu mám patřit že mohu všechno napravit říkám jsem to napravil a že jsem věděl co mám dělat aspoň v té chvíli a veškerou moc kterou jsem k tomu měl se neměl ze sebe a do jaké míry jsem. Tu moc slyšel a vyslyšel a následoval ji do takové míry se ve mně zvětšovala a do takové míry jsem dostával další milost čili chápu co to je milost za milost brát jestliže milost nena nepo šlape člověk dostane další větší to je to zadarmo brát málo třeba ze začátku dostane člověk má třeba s jenom jednu hřivnu ale bylo to zadarmo a když hospodaří né pro sebe dostane další tady mám dotaz zdali už nebyli ty hřích odpuštění tím že jsem byl vtažen do toho boha ne proč jsem ještě chodil k té zpovědi to bylo zbytečné prosím je to omyl nebylo to zbytečné a bylo to absolutně nutné mu ho to mít jednou formu prosím vás o tom se nemele bavit já jsem byl katolíkem nebo pokřtěný aspoň a tak jsem považoval za opadne konečně jednou ti také té zpověď k tomu svatý přijímání svatokrádežně zemřeli tomu nevěřil. Ale bylo toho a bylo to zapotřebí proto že člověk se má pokoře a kdybyste měli nějakou vlastnost lidskou vedle lásky považovat za rovno cenu lásce tak byste museli tam proložit pokoru neboť pravá láska způsobuje potřebu být pokorný. Já jsem potřeboval se pokročit a jsem potřeboval se skutkem zbavit sama sebe ne uvnitř tajně ve své duši jsem to musel ze sebe vlít a do dneška to říkám a jak to říkám tak to je já bych se s tím neměl chlubit já se tím chlup že tehdy mě bůh pokoře si říkal ty jsi zbytečně žil co já jsem předtím nevěděl ale já jsem musel tuto věc provést ještě a to provedení k tomu byl první krok učiněn teprve to zpovědí ale pak mnoha dalšími kroky bylo třeba to zpečetěn každého dne každou hodinu každou minutu prostě jsem se snažil pokud mě pán bůh tomu dal sílu ustavičně uskutečňovat to sebeodevzdání jak my tomu další hluboce. Uskutečňováním té toho spolužití s bohem je možné jenom fakty ne nějakým vnitřním pochodem člověk je stvořen činnému životu a musí činem dokazovat že stojí za tím co si myslí nebo co považuje za správné a první takovým krokem byla taková zpověď a odpuštění ze strany někoho jiného protože jestliže mě odpustil bůh jako ty myslíš mě už odpustil tak mě musí také odpustit člověk který je na místě boží jestliže ten by to neudělal tak to odpuštění není úplné protože já žiju bez polední lidí. Já chápu že to je nesrozumitelné do co jsem řekl ale nebudu dál vysvětlovat to co řekl ježíš kristus berte to co on řekl za pravdivé a on řekl svým apoštolům cokoliv rozvážete na zemi rozváže se na nebi cokoliv svážete na zemi sváže se i na nebi jestliže člověk. Jediný člověk je schopen tohoto rozhodování a spojování tak lidský prvek má váhu o které ještě nemáme zdání a byl bych rád kdybyste si byli vědomi že člověk který se odevzdal bohu a to by měl být kněz mu stačilo to předpokládám že je to kněz ten by měl tuto váhu mít kterou rozvažuje a svuj. A já jsem si pro to rozvázány šel rozvázat s tímto světem a svázat s bohem ano to jsem sice vnitřně zažil ale teď jsem to měl v praxi uskutečnit k tomu jsem potřeboval lidský prvek jak to sem si nerozpadl tehdy pochopitelně já jsem jenom měl touhu se tohoto obsahu zbavit upřímnou zpovědí a si jako když se vylije špinavou to nikoho nepustil neboť ten kněz svět a ty správně říkáš je tam na místě božím nedělá to ze své moci ze své si nýbrž ze síly boží duchovní otče který jste zde na místě božím tam člověk má říkat ne přitom. Brno jedenáctého ina devatenáct set osmdesát dobře to bude krátké že totiž jestli existuje nějaké nové tělo nějakého zasvěcence při zasvěcování nebo tak to je otázka jiná než takhle kladená tedy řek bych dost nepřesně já bych řekl existuje cesta při které se to tělo obnovuje tak i tam a nebo stává se dokonce nesmrtelným a my víme dobře že ta cesta existuje neboť ve starověku například ve jmenován henoch jako takový který chodil s bohem až nebyl tady na tom světě vůbec vidět nebo melchisedech ne a jiní ale by byl jsou známé jenom tyto dva případy tak já u nich zůstanu. Totiž staří židi měli zvláštní poměr ke hmotě oni ji totiž považovali za daleko důležitější než třebas středověku nebo křesťanství vůbec protože jejich cesta šla přes hmotu nebo pomocí hmoty přímo jí vlastně táhla tu hmotu k tomu bohu kdežto dejme tomu křesťani se hmoty říkali ty potíraly ne když si člověk takhle počíná z motyk křesťanský svatý tak těžko získá nějaké tělo které by bylo věčné o to on přijde protože všechno člověk nemůže mít. Také ve starověku ti kteří získali nové tělo věčné byli třicet celkem říkám případem ale já bych šel jak který se k tomu ne neplatilo otázka protože my to nedokážeme patrně jak se k tomu dostat on totiž šli takzvanou existenční cestou a když máme tři základní cesty cesta lásky cesta poznání tak třetí je cesta existenční v čem spočívá cesta existenční to je vlastně návrat do začátku stvoření přes počátku stvoření do nestvořeného neboť základem stvořeného musí být nestvořené to je jednoduchá formulka že když se sestoupí tedy na základ stvořeného tak se musí to stvořené převést do nestvořeného jinak je to cesta špatně provedená. Takže jestliže třebas oni měli jméno boží jeho vah které nesměli vyslovovat toho právě užívali k tomu protože ho nesměli vy milovat nemělo být pokračováním ve stvořeném bych tak řekl nýbrž mělo vést do nestvořeného znamená nesmělo být promítnu navenek nýbrž nazpět do nestvořeného proto se nemělo vyslovovat tak jestliže takové slovo řádně používali tak pomocí něho mohli provést pomocí jednoho jediného slova mohli provést existenční cestu až ke zrodu stvořeného až počátku všech věcí ano přičemž vás ústupovou na jednu věc že ten počátek všech věcí nikdy neexistoval v čase. Takže mají pravdu materialisti hmota je věčná po této stránce z tohoto hlediska viděn ustavičně totiž se něco vytváří ustavičně co vzniká ustavičně co zaniká ale je to kontinuální řetěz vzniku a zániku čili můžeme ukázat na to nebo ono že to vzniklo ale mezi tím bylo něco jiného co už vzniklo předtím takže není nebyl na byla situace k neby něk něco nebylo stvořeného pořád něco bylo stvořeného když například indové mluví o vesmírové noci ve které mu všechno do sebe hne ne a vesmírovém dnu klidu se ze sebe vypustit tak je to jenom pomůcka pro snazší pochopení ano. Byl přes to tak kapitola se vám teďka řeknu je velice těžká na pochopení ale kdybyste ji nerozuměli tak se přihlašte protože já bych byl moc rád kdyby jste tomu porozuměli ta se tomu porozumět a je chyba že to teologie dosud nevysvětlil ani indická ani křesťanská ježíš kristus o sobě kdy si řekl že není dobrý když ho tam někdo nazval pane dobrý nebo mistře dobrý on říkal ne já nejsem dobrý jenom můj otec nebeský proti vám dostane bibli tak si to zkonfrontujete je to správné to tam je ano prosím vás kdo už byl dobrý když ne ježíš kristus co dobra a dělá katolická církev perlu je velice plytkým způsobem při kterým mě popadá smutek vysvětlení že totiž že byl pokorný není pravda tak se to nedá vysvětlit to nebyla věc pokory to byla věc pravdy. Není dobré absolutně dobré to co se nám jeví jako dobro nýbrž to co se nám jako dobro nejeví já to vysvětlím buďte bezstarosti jestliže ježíš kristus byl vykonavatelem dobra božího v tom nepochybuju tím že ho začal vykonávat tím se vzdálil něčeho čemu bychom řekli dobro nestvořené dobro nestvořené kdyby tam byl v tom nepotřebné dobru zůstal tak nemohl ho vykonávat on musel odtamtud odejít aby ho mohl vykonávat tím přestal být tím vrcholným dobrem že on konkrétně vykonal to nebo ono dobrého ale bylo toho celkem málo oproti tomu že tamto nestvořené dobro totiž do všeho vkládá sílu aby to existovalo by to miloval aby to poznávalo ale samo nic nedělá je takový centrálně nad snad nástrojem který v moment všeho že ale samo se nejá. A to je tedy věc která zde se zdánlivě rozchází křesťanství v indii indy protože jsme si jenom pojmovou nerozuměli ono to není pravda že dobro a zlo je otázka dualismu že ano a tedy jestliže hlásal dobro říkají někteří indové tak to bylo všechno ještě v rámci dualismu a nebylo to to pravé náboženství které je nad gunami nad vším dobrem rasem a na ta masem radžas a satane na všemi ctnostmi mýlí se milý se protože všechno odněkud musí pocházet a to odkud pochází kdyby to bylo už dobrém jak my to chápeme jako dobré nebo zlé jak by to jako zlé chápeme tak by to nemohlo být původem všeho. To to musí být prostě jako nic to ještě samo nesmí vzdělat abych všechno z toho se mohlo pořídit tak nějak asi asi jako třeba dejme tomu jak se vždycky přirovnává stroj který chce je co vyrábět musí sám být založen na základě naprosto ne hnutím aby moh něčím pohybovat a tak tady je to asi obdobné ano čili jestliže ježíš kristus řekl. Já nejsem dobrý tak měl na mysli nestvořené dobro to co vyjádřil mistr ekhart v tom třináctém století jít jako nic k nic přirozenosti boží tak nic přirozenosti boží se mu jevilo jako nic protože po nic nedělá to ještě není dobré v tom našem lidském slova smyslu že by po něčem stanovilo ruku někomu pomáhalo někomu nepomáhal nýbrž to je jenom jenom moc obrovská ze které pramení všecko dobré i zlé a v tomto smyslu je to nestvořené dobro jakmile by se samo hýbat nebo nějakým způsobem nějakou činnost prováděl tak by přestalo být nestvořené ano. Tak to je základ těchto věcí a teď bych to asi zatím zeptám se tady mám dovětek je proto jako láska prosím vás zrovna tak je to v lásce lásce která se k něčemu upínáme rasa která se něčemu úplná to už není láska absolutní to už já za svede na do nějakého koryta bych tak z nějaké řeky to už je relativní záležitost to už není to nic původní té lásky ze kterého ten nebo ta tojá a se které tato láska které my mluvíte pochází ano čili tak je to také v poznání neboť tam taky nemůžeme říct že bůh něco poznává nebo ten absolutním může něco miluje to to ještě není pravda to z toho lidského hlediska že on potřebuje. Být zdrojem poznání ve se které ze přede poznání pochází aby se vůbec někdo někde vůbec nestvořené něco poznávalo a zdrojem lásky aby vůbec někde láska nějaká vesla a zdrojem existence aby vůbec nějaká existence stvořená byla ano to je to absolutní dobro absolutní poznání absolutní pravda a tak dále a tohleto když si takle vysvětlíme tak to potom se shoduje s absolutně s tím indickým jenomže se tomu musí jednat musí ta terminologie překonat to tam mají temnou bych chtěl ještě při té přednostně co říct jsem říkal napsala lekci toho svatého jana sou tam urazil abych nemusel už toho psát moc už toho bylo možno sám tak se mi to zkrátil a tak sto ještě k tomu dodám že totiž. Jestliže je například nějaký modrý indických vezme si nějakého žáka a vyučuje ho k těm duchovním pravdám nebo tomu poznání tak to dělá tímto způsobem vždycky stejným až kapat jógu tam vo tom nebudu zatím mluvit to bych to komplikoval ve všech jogách až na pak tě oděv tak tím způsobem že ho donutí aby vypustil ze své hlavy veškerou víru. Veškerou jinou v boha ve všechno co považoval za víry hodné a aby se odevzdal tomu mistru on zastupuje tady boha ano teď když se odevzdá tomu mistru tak ten mistr působí svou vůlí v tom žáku takže ten žák nikdy sám nic nedělá už dycky to dělá s tím mistrem ano to se rovná asi situaci která v tom našem postupu v byla po narození ježíše v tom celém postupu vy si totiž celý život ježíše listem na stupně kde člověk je no a tam už ty rodiče jeho nebo ten pěstoval ta panna maria už nic bez ježíška nedělali a on taky ten. Mistr se nějakým způsobem zrodí v té duši toho žáka a ten žák už bez něho nic dělat nesmí ano a nedělá rád protože má klidu cestu na vyšším stupni potom se toho objevuje znovu třebas ježíš kristus přijímá své učedníky tak nějakým způsobem se zase v nich rodí už na vyšším stupni než v tom betlémě už ne jako nemluvně nýbrž jako někdo kdo už s nimi komunikuješ. Myšlenkově obsahově a tam jim potom způsobuje potře roky takový život že vůbec neví o žádném nebezpečí o žádných nedostaví že se jich můžete ptát po těch třech rocích chybělo vám něco a moji musí prozradit že vůbec nic on se jim o všechno postaral že to je prosím začátkem začátek e sladkého jha ale začátek pouhý a až jsem před ten kříž může kterýkoliv mistr kohokoliv dovést když to tímto způsobem dělá samo sebou je k tomu třeba veliký klid ašrám vzdálený se od. Nějakých vlivů zevních ne takže u nás je to provést nedá pro ten hlas nesmysl mít duchovního vůdce úplný nesmysl že toto s ním dělat nemůže ten člověk by byl vyřízen pro světský život ne by musel poslat jenom toho mistra to myslel bych rád si musel do továrny nebo tak nějak jinak by se nedalo dělat a taky ten mistr tam v té indii má velice málo těch žáků aby to utá ale opravdu ho dál nedotahne než před kříž a tam ho jako hotového pustí rozumíte nedostal ho nikdy k tomu absolutnímu nic jak jsem tady říkal i když ho učil třebas soustřeďovat se na boha bez přívlastků tak to vůbec nebyla ta nejvyšší cesta. Toho pustil nedodělaného to je tragédie celé té velice staré tradice indické že voni nedělají hotové lidi nýbrž jenom poloviční vy si to hodně mírně vezme ale voni to dobře vědí už dneska a oni to vědí všichni vlastní jenomže oni si s tím smiřujou ono to ke spáse jednotlivce stačí jenomže je toho málo a když tedy. Se člověk dívá na tu indickou tradici a všímá se těch pravých mistru kteří šli za dál za ten kříž přes kterým kříž a tak si snadno zjistíme že všichni do posledního nebyl jenom žáky nějakého mistra nýbrž byli samorostlí my joginy kteří po svém úplně soukromě si to do dělali bych tak řekl tak dejme tomu vezměme si budu sedmadvacet let se snažil mohou různých mistrů získat toto poznání všichni odbývali že je nešika že neschopný že to nejde sám si založil potom takový klášter s ní přátel ano taky zkoušel a taky to nešlo a teprve když úplně byl jist že se proto nehodí a že s tím bohem se nesetká ne tak poprvně já nevím za kolik let se pořádně najedl potom se musel taky postil celá tahleta čili hodil přes palubu všechno všechen svůj pokrok a rezignoval. V té chvíli jak odstoupil od sebe jak se vyprázdnil tak cítil že na něho vstupuje něco co dosud nezažil to obrovské poznání že ho že to jeho já se po tím ztrácí tak si sedl a mluvil o tom po ten strom nemluvil o tom později jako vymazání jáství jako nirvána ne ovšem když se to špatně pochopí tak člověk myslí že jako z něho nic nezbylo ne starosti naopak v té chvíli zrovna začal ty věci teprve kázat. A když se veme třebas takže to je zvláštní doby ma zní rozumíte ne tak já si to pojímán chybně nebo kdy se deme třeba ramakrišnu to byl taky samorostlí svatý ten se dostal přes tu tradiční úroveň indických jogin kterých je úrazu průměrně jenom a nedostanou se na ten konec které do komu vedl ježíš kristus tak tito a ten ramakrišna ten prostě měl sice různé mistry ty se u něho síly nikdo u něho nezůstal jako mistr vždycky den přišel odešel přišel po slámu dalšího až se dostal k té matky a ty šel potom k němu totapuri. Který si myslel o sobě že je na vrcholu veškerého duchovního snažení indického a říkal teď se musí vzdát matky káli a musí být absolutnímu božství ramakrišna neat ale když poznal od koho poslán kte rodiny těch mistrů tak jsou hlásil a je to dobře to udělal protože on velice rychle se dostane tu úroveň toho totapury ho a jak vám dobře známo zrovna rada. Jak tam se děly u toho ohně ty dva a přišel nějaký člověk nevěděl že ten oheň si zapálil e na oslavy toho vítězství důkladně a dopadl se o toho fajfku nebo něco takového o tom ta pozice strašně rozčílil jak už na té postavila svatý oheň a ramakrišna mu říkal tak ty se mýlíš že si na duchovní výši když jsem že to čili pro takovou maličkost to ta poly to uznal a už ho nikdy nikdo nepatřil to odebral se a dělal pokání se mě takhle to dopadá s tím nejvyšším školením v indii pokud se tradičním způsobem provádí která ta tradice indická vodu stole za opicemi protože si ji velice vážím na dovede člověka tam kam evropský mystika nedovedla člověka protože to neměla tu techniku neměl na tu tradici ale do se chopil to ježíše krista v celým rozsahu i za ten kříž tak ten samozřejmě se dostal dále indickýho ty tomu nic přirozenosti boží to znamená odpoutat od vedení osobního a přešel k vedení neosobnímu. Ve stvořeném funguje jenom relativní dobro a relativní zlo a jak správně říkají indové když někdo nepřekoná obojí zlo i dobro všechny páry dvojic tak se neocitne v náruči boží on musí překonat všechny páry dvojic i zlo i dobro a kdyby byl ježíš kristus nepotřeboval k tomu svému te se ukáže duchovního vzestupu zlo tak by se byl ne vyvolil jidáše o kterém od začátku věděl že je to z ráje z noe nutné že všude i k tomu duchovnímu vývoji a teď jestliže ten pan jidáš. Tím že provedl do své zlo se ocitl v pekle ne to znamená ve stavu naprosté e snad je co to vyvedl tak to musí na to být všechno to jsou stavy nebe peklo ra pozemský život stav to chápeme jako čest jsme tady teďka místně ale my se určitém duševním stavu bychom v něm nebyli tak se tady nebudeme cítit mezi vámi budeme třebas někde jinde se cítit tam že jsme bude toho v jakém stavu bychom byli ano e tak zvané obcování svatých o tom mým že tady eště do otázku toto bych to potom zpovědi odpoutání svaté na do abych mě zapomněl to k tomu to s tím souvisí A tak on si lidově řečeno pro toho Jidáše do toho pekla musel jít. On musel prostě se vymanit i z relativního dobra tady konal i zradí za kterého ukřižovalo. Z obojího obojí musel vysoko to znamená on se on musel to a nulová to zle si ho být v pekle a to dobro nesmělo být blažené taky tím ho žáci nebyly blažení ty se rozutekli a zoufalý byli že ano takže bylo po dobru jakoby všechno to jako by zkrachlo že to je velice hezky historicky vylíčeno jak to s tím dobrem a zlem vypadá jestliže totiž katolická církev radí při nějakém neštěstí které potká člověka aby prosbou ce snažilo u boha za interní tento a tam intervenovat tě u boha aby zakročil tak se diví že třebas polovině případu se to nestane nebo náš ve vnitřní ach že ten bůh je jako nutí ne protože na to jdou úplně chybně ne že by to pán bůh neslyšel ale vůbec není účelné aby za určitý okolností pomohl a to v jenom pán bůh a to vám potom taky vysvětlil to neče pomoci boží a člověk se modlí samo sebou pro sebe a pro něho to dycky účely se mu pomůže ale von to není pravda. Tak tohleto ježíš kristus ukazuje svým životem že sestoupil do pekel opravdu že tedy opravdu potom už nebylo pro něho dobro ani zlo ať se na něho někdo potom sahl ať ho někdo křižoval ještě jednou to už nešlo přestože byl matný on tam pojedl se svými apoštoly ještě ryb že aby dokázal že je hmotný ale už na něho hmota nepůsobil on už byl také zakotven v tom absolutní té absolutní existenci která je za tohleto exist ne na chvilinku a je na věky už nám ne takže upozorňuju vás na to že tohleto je základem toho hlubokého učení které nebylo v křesťanství pro změnu a já myslím že dlouho ještě nebude a kterému rozumělo ve třináctém století eckhart napřed například. A bylo třeba ne k tomu nějaké vysvětlení dát a tak ho teďka tady podávám budete to předčasně protože on říkal že tak za tisíc e to církev pochopí aby to pochopitelné ne ale pro pro celek je to předčasný a teď bych ještě myslím že na prosím vás tady také byste se si všimli ze začátku to stvoření se obešlo bez toho ďábla vite bez toho satana začátku bůh stvořil svět a byl dobrý jak o něm řekl a teprve potom se jim mu tam svoji ty andělé ne a založili tady nějaké zlo na tomto světě jak k tomu rozumět že totiž. Všechno co je se nějakým způsobem vytváří de vždycky z nestvořeného do stvořeného čili ten dualismus než se vykrystalizovat tak ještě se nejeví jako dobro a zlo nýbrž se jenom ještě velice blízko k tomu původnímu absolutnímu dobru a tam ještě není zapotřebí toho satanáš ale jestliže má potom to stvořené víta své tu funkci toho tří by za bych tak řekl ne s něho tak pak ovšem je tam třeba aby se jako by zvrhl nějaký anděl ve skutečnosti poslouchá jako voják. Je vykonavatelem vůle boží něco mu nemohlo vrhnout jenomže to tady muselo nějak dramatizovat podrobný lid a bude pochopili proč je zlo na světě ale věčnosti je to tak že v dualismu je nutné zlo i dobro ježíš v to velice hezky vyjádřil tím přirovnáním o tom rozsévači který ho se dobré zase dobré semeno a potom byloli koukol ne ale řekl chtěli koukol vytrhat jeho služebníci aby ho ne vytrhovala že by zničili i to dobré semeno aby to nechali všechno točí a tak taky až do skonání světa to je individuální záležitost každého všechno kvete vedle sebe zlo i dobro je toho nutně zapotřebí ano. Takže já jsem říkal ne vám tak dramaticky třeba na to na toho satanáše nýbrž snažím se o to abych pochopil jakou úlohu má a začal jsem mu tu úlohu zjednodušit to znamená když se postavili na stranu dobra tak vyvolal nutně zlo to je proto že já se postavim na stav relativního dobra já se neumím postavit do stavu absolutního dobra kdyby se dostali na stranu absolutní o dobra tak zruším dobro i zlo. Ale já se do ruku tady na stranu relativního dobra přivolám relativní zlo tak jste si jistě všimli že křesťanští světci úžasně trpěli trpěli daleko více než my prostí lidé kteří nejdeme tak strmou cestou protože šli za relativním dobrem boha považovali za osobní obro to je chyba veliká a na namnoze byli od něho opuštěni to byla ta účelově toho utrpení že oni nepochopili že na tom stupni na kterém jsou bylo třeba vnitřně umřít nepatři sobě a to se protože nevěděli jak na to jinak tak se to jedině utrpením dalo zvládnout. Ono se to dá tonou také jinak ale oni nevěděli jak takže hrozně trpěli to bylo po sladkém jhu tedy toho opravdu to nešlo ten tyto neuměli a teprve potom když se dostali přes tuhletu fázi toho velkého utrpení tak teprve potom jako svatá terezie z avily poznali co je to vlastně když už nedělají sami nic nýbrž k z ně to dělá bůh jako by to nedělal. To tedy kdo se díval na ježíše krista při jeho zázracích tak měl dycky dojem že nic nedělá že se vůbec nenamáhal vůbec se námaha a jeho apoštolové který jeho žáci kteří s ním chodili nepoznali na něm jeho spojení s bohem nepoznali nic mimo řádného se s tím ježíšem kristem nedělo vůbec ne protože to nebylo on ne nebral pohan jako relativní dobro to relativní dobro von mohl tady provést z vůle boží z toho vůle absolutní ho dobra ale musel ho provést kdyby ten lidský prvek tady nerostu tak se ten zázrak nestal ten vůbec zůstaň jde na nebi a ne nekonal by to dobro rozumí konkrétně relativně k tomu je ke každému zázraku je třeba vedle pána boha taky toho činitele který to na sebe vezme a relativně to provede v tom stavu ke svému okolí, ano? proto von okamžitě ježíš kristus jakmile je přijal k sobě ty žáky tak hned je měl k tomu aby konali zázraky aby vycházeli sami ze sebe aby něco dělali pro sebe pro jiného a přestane myslet na sebe on je tam totiž dostal s tím že voni mysleli na sebe na svou vlastní spásu to bylo třeba nenápadně převést k tomu aby na sebe přestali myslet to cesta musí vést od sebe k bohu a bohužel když křesťani pořád hledají jenom ctnosti a hříchy tak to je myšlení na sebe z toho se musí ne že by to byla špatná věc a je to začátek věcí to je samozřejmý začátek samozřejmě ale nestalo se člověk neobejde ale je to začátek a oni dál vůbec ani pokrok neuměl nikoho vést než ctnosti ostatní všechno byla milost boží po jejich názoru ne ostatní všechno je věc dodržování pojmu ne sebe vyprázdnění a do jaké míry se člověk, vyprázdní, do takové míry v něm má bůh možnost sílit. To musí být opravdu ten člověk jako nic a nejenom být jako nic, ale při tom jít jako nic. Proč nám tam bude tedy svobodnou vůli když nakonec ta svobodná vůle nám překáží podívejte se já se ještě jednou otázka je tam konečnou napsána tak že já mohu rovnou věci bůh tedy jako absolutní existence musel z této existence vyčlenil tedy něco do relativní existence že takže všechno co tady je ve stvořeném to je to už není bůh nýbrž to je co z boha vyšlo co z boha vyšlo jestliže to vyšlo z boha. A je to jak tomu říkáme neživé tak to má od boha také vůli ale nemůžete vůli to je všeho se vy člověka do všeho jsem že mě všechno jeho vůle jeho láska jeho poznání i v kamenů všem to je jenomže není to v prostředí ve kterém by to mohlo se použít k návratu k bohu je to v prostředí ve kterém to mohu je může nějakým způsobem udržovat stvořené ve stvořeném kdyby kámen začal poznávat boha tak by přestal být kamenem totiž a zrovna tak člověk by přestal být kamenem jak jakým zatím je kdyby toho boha poznal přestal by tíhu k tomu stvořenému a tímhle by nestvořené nazpátek a tak teďka jestliže tedy ale potom existuje něco co bylo vyčleněno z boha a je to takzvaně živé. Tak už může s tou také vyčleněnou vůlí boží nějakým způsobem manipulovat obyčejně ze začátku těší organismů něk nejnižšího rázu je to manipulace prostá ta kterou oni nemohou je to instituce ne která je dána povahou té hmoty takzvané živé a ještě u zvířat v většina jejich jednání je instituce ano že to dáno z s tím zrozením tou tím tou tím obsahem toho stvořeného králík kálí a jedná jako králík a tak dále že ano nechal jako blechy nikdy se to dneska tou vzájemně že to je v nich té zápis genetický. Ale jestliže se narodí tady člověk tak ten už může s tou vůlí manipulovat jinak než zvíře ten může se snažit s tou vůlí přerůst sama sebe že zvíře se nikdy nesnaží být něčím víc než tím čím dvě k tomu člověk může vnutit aby něco napodoboval od člověka třebas papučích napojuje lidskou či a on neví co říká ten papeže on napodobuje jenom než to člověk není schopen jenom napodobování nýbrž on je schopen tvůrčí činnosti a teď existuje nějaká pravidla v tom stvoření. Která se dají vyčíst z toho stvoření a podle kterých to stvoření odněkud někam se ubírá a jedno to pravidlo s ní že tam kde vůle se vtělí už do takového organizmu tak složitého že tam se z ní s ní pohybovat že z ní se manipulovat poměrně volně tak ona může ten tvůrčí a k boží nějakým způsobem nastavovat doplňovat ten člověk v tom stvoření může jít dál za ten stav momentální toho člověka tak například dejme tomu se mu může v tlouct tomu člověku do hlavy celá řada vědomostí od obecné školy až po vysokou školu a celá se na zkušeností. Která závisí na prostředí a na vůli toho člověka si si to o svojí ne a vlivem prostředí na vědec té té povahy toho člověka a tímto způsobem se může dostat na vrchol možnosti stvořeného relativní možnosti stvořeného to znamená to stvořené to stvoření není do děláno abych tak řekl to všechno je teprve ve vývoji ne ve stavu zrodu bych tak řekl ustavičném stavu zrodu a jestliže on se dostane na vrchol toho stvořeného tak tam to je jediné místo já mluvím zatím omylu to je symbol ale jediné místo odkud za jenom stáhnu ruku podle stvořeném nikdy jinde jinde to nelze dokud se dostane na vrchol jednoho stupně nemohu přejít na další bez těžkých následků mohlo by se to nějak provést ale ta extaze ne takový přechod násilný do vyššího stavu a s se vrací člověk nazpátek než to kdyby kdyby člověk. Ty svoje možnosti které ve stvoření má dovedl optimálně mu rozvoji a kdyby tam nezůstala přešlapovat lety si jenom udržet pro sebe nýbrž kdyby je teď věnoval bohu ty možnosti které získa tak by bez extazi v beze všeho přirozeným způsobem svým vědomím přešel do vědomí boha a to mně na míře na ta ta vůle aby lidská vůle byla schopna eště to opakuju aby byla schopna všechno to stvořené které má k dispozici uvést na vrchol možností ze kterého se můžeme dotknout boha čili člověk je tady určen k tomu aby vrátil sebe k bohu a protože je svázán celý vesmír aby se stal spoluspasitelem který by tah celý vesmír v bohu neboť oni takovým článkem řetězu a když se posune směrem k bohu tak se posunovat článkem hnacím prostředkem vývoje v celém vesmíru ano a to je smysl k té vůle a proč vůli člově bůh člověku dál ne. Obcování svatých no vy se už dneska také v katolické svědkem nemodlíme věřím obcování svatých to už jsem taky vypadalo oni tomu taky nerozuměli takhle toky vynechali ono totiž to byl takový strýček evangelíků a jiným církví jo aby se o ni snáze smířil z katolíky dělali to z těch tolik co mohli své byli to nejlepší co tam měli ale čemu už nerozuměli tak na hlavně na za zlý toho že slevil zlepšit svaté to co všechno neměli slevit to byl totiž. Obřadu původně převzato jak se říká česky i schodu pama z mi trasu vůbec ní křesťani ho neznali ty na jenom adam hodi lásky a teprve později protože ten to křesťan se stýkal o z mit sem tehdy které bylo rozpojené na středním východě a v římě a na které tě a všude tak převzali ten my tragický obřadu celou liturgii a vtělili je do na hlavně do katolické se ale taky do jiné liturgie. Je vám možná známo že my tady s tím znali křest že měli přijímání pod obojí to všechno mělo nějaký staletí před kristem a potom se to najednou všechno objevilo u křesťanů takhle přesně v podobě my tady styky já jsem navštívili jdete mi ti ský chrám kde jsem poznal že tam jsme to o to do psali protože oltář otázky z půl okolo židle ne cílově chrám to byl že tady to bylo pro lidi a tady to bylo proti není ten prostředek tak jak ježíš tě u nás že velkých rámec přesně tedy opsáno a ten obřadu jsem se taky byl seznámeni ten je přesně tentýž ne až na tu mytologii která je za tím ta je jiná ale ten obsah samotný je stejný. Já to říkám proto že mnoho věcí se ztratilo a mnoho věcí si netroufáme takle otevřeně mluvit o tom protože si myslíme že by to a degradace křesťanství vůbec né tady se ukazuje že to ražení pravdu odjakživa a že nebylo třeba něco škrt nýbrž převzít to spravedlivé a správné a bez to dál no a teď s tím obcováním svatým ježíš kristus který vůbec nikomu neradil aby se odebral do ústraní aby šel do kláštera to jste neviděli první zázrak demonstruje provedl v kanálky kde jim chybělo víno viďte aby se mohli pořádně veselý aby řekl ochrana že ano neměli jde byl do ožralý tak jim tomu přispět prosím vás to byl první zázrak a byl to zázrak toho druhu že tam svatý jan který o tom píše nebo tam jediný píše svatý jan který mu byl jako nejblíž říkat uvěřili v něho jeho učedníci prosím vás za tu krátkou dobu co se o ni stýkali oni přestali zase věřit. Neboť když je při přijal tak přeci museli věřit to by je byl nepřijal a on musel dělat celý zázraků aby pořád se ta víra udržovala a my víme dobře že když je přestal dělat tak se zase rozutekli až na svatýho jana ten byl jediný podřídím a přestali věřit že mě že mi řikaj zkrachl náš mistr ska krizemi já jsem jim nedivím to bylo konečně věc u svatýho petra ne se příliš kazil ne ale potom mu bylo bližší kabát vyšší kořene kabát a zapřel ježíše když mu šlo o život tak takhle to dopadalo s vírou víra totiž jestliže není okamžitě podchycena důkazy okamžitě není pokyn ne tak rychle hasne to je nedostatek víry já nevěřím na slepotu delší dobu trvající. Víra musí být o živá na skutky jednak toho člověka skutky víry musí být k lásky a tak dále to je podpora zvnějšku jak se člověk angažujeme a musí být podporováno z nitra důkazy vnitřními o existenci toho co člověk věří a to právě ježíš kristus jim takovém kazí ustavičně musel dodávat a jedním z takových důkazů bylo taky obcování svatých prosím vás nepovažujte to za extazi co tam ukazoval on žádný a žádnou extazi neprodělal ježíš kristus že si všimli že nikdy tam není řečeno nic vidět že upadlo extaze a oni to na mě dívali ne pořád s nimi chodil na neví unaven se o si skut tam mluvil s tou samaritánkou ne ale nebyl nikdy v extatik nikdy se nemusí a do ústraní pořád s nimi ano těch čtyřicet dní zápasil s tím satanášem čili že potom vznikly kláštery a tak dále to všechno je přilepí tradiční protože oni ty lidi dobře poznali že to ústa nějaký smysl že opravdu to má nějaký kladný smysl ale ježíš kristus to neradil ale co musel prozradit svým apoštolům že nutné aby on sám byl bezpečně se všemi zasvěcenci kteří před ním předcházeli této obcování svatí ukázal jim na jaké úrovni se to děje. A že na té úrovni nesmí nikdo zůstávat že to má mít jenom ten účel aby se doplnili jeho vědomosti a aby byl podpořen v té své činnosti aby se za ním za tím ježíšem ten mojžíš stál a ten eliáš ta fakticky to jim musel ukázat že za ním stojí nic víc to je to obcování svatých že ti svatí všichni kteří prošli opravdu až k bohu jestliže člověk tak tomu toho dojde tak ty stojí za tím člověkem v jeho vědomí tam stojí že nepo není potom sám nýbrž se všemi svatými ale není dobře na tom pět že ten člověk jde k bohu a ne ke svatým že ano čili on je odtamtud hnal hrozným stylem tého hory tabor že on je se mi tam hrozně líbilo. Tak je říkal tak máš má den si dolů že na odehrál ho tamtud zaměnil postavit tři stany a ty se tam přebývat ne to v tomto obcování svatý přebývat nelze nemá se totiž on to je takový pole statický stav který voni zažívali oni tedy zažívali podle statický stav jak by to byl nemohly vidět čili oni tam ona tam vysvětlil detailně se svatými se volně dál manipulovat nebo moc o ně se s nimi dá stýkat na úrovni rajském ne takovém na úrovni blaženosti ve stavu blaženosti četní rušen povídavou myslí to je stav rajský ale stav rajský není stav nebe a je třeba z něho včas odejít. Tak v této obcování podívejte se za jakých okolností je možno aby člověk se v tomto světě vědomě stýkal s bohem vo spojil s bohem nebo by si vědom jeho nesmrtelné podstaty živé ne jenom vírou jestliže tady na tomto světě se stýkám s tímto světem tím že mu patřím z znamená jakm patřím to eště vysvětlím tak taky tam v tom duchovním světě síly se s ním stýkat musím mu patřit jo to je zásada to je čemu nepatří člověk s tím se nesetká ano on to musí patřit. Tak dejme tomu zde mám k dispozici smysly a rozum a těmito smysly patřím tomuto světu například vidím vás necítím vás ležím vás a tak dále rozumově to co já vám vjemy který od vás přicházejí a z celého světa na a tím tomuto světu patřím a člověk má k dispozici zařízení v sobě kterým může patřit také bohu ale zpočátku je zapotřebí aby z jenom zpočátku aby toto zařízení kterého spojuje s tímto světem vplul aby mohl zapnout tamto víte to je zpočátku zapotřebí později ne protože je nemusí nic vypít a může patřit na boha ve všem jo a začnu to nejde to je období extazí něm tyto ještě nejde takže jestliže jsem tam v tom na tom začátku věděl že je smysl lidského života je patřit bohu. Věděl jsem také že kdyby člověk o něm neměl tušení kdybyste s ním nestýkal tak by mu patřit nemohl ne jenom vírou jak jsem vám před chvilinkou říkal se trvale patřit nikomu nedá víra rychle bez důkazů o padá na své síle životnosti a tak jsem věděl taky se zároveň který tím jsem ne ale druhé že najdu prostředek kterým se s tím bohem setkám pomocí něhož se s tím bohem setkal nevěděl jsem ty jaký to bude prostředek jenom se neděl že ten předek najdu tam se zrodila nějaká jistota nemě jejímž obsahem byli například například tyto dvě věci a jak jsem je jmenoval a protože to byla jistota tak já jsem. Teď jenom hledal prostředky kde se dovím o tom prostředku nějaký způsob ne se o tom prostředku najít dej ho najdu a napadlo mě že když u nějakých těch přátel mají ty duchovní spisy že to v nich asi bude ženo ne a tak ten spis který sem dostal do ruky tam jsem to našel obsaženo tam nebylo ale protože jsem měl jistotu že to tam je jistotu ne víru jistotu tak se to tam šel pro tu jistotu kterou jsem měl takovou hledisko vnuku to od boha tak najde to co nikdo nedá jít nikde jo. A vono to tam třebas spojený vůbec není rozumíte a pro něho to tam je takže když já jsem ten prostředek našel neměl jsem žádné svědky o tom jsem tam našel sem ten spis vrátil k tomu dotyčnýmu komu patřil nebo to o ni výkyv von furt já sem já jsem ten posedne tam našel děkuju tím mockrát za nos a za den za vodpoledne a za otcem to tam našel jsem to celý přece to věta divně ne to to bylo velice rychle ne se na ni přečíst pořádně a dal se to tam své a říkal jsem toto znám o to mi bylo všechno jasné a tak se mu to nezdá ráno potom jsem to dělal podle toho co jsem to weinfurtrovi jako našel než mě překvapit přátelé kteří zjistili že to tam není v tom vrtalo už je jiná věc. Tohleto tato jistota ne moje nýbrž je to ta od boha způsobila že já jsem s tím bohem začatý kt ovšem napřed na takové úrovni že si mě ještě celého nebral brali jenom moji tělesnost která překážela jako překážka stala mezi nimi protože by to to stvořené které stojí mezi bohem a člověkem ano to si bratrem se stále pocit tělesnosti jenomže vono to šlo pořád do větší pupek a těch se začal bát ne tak já jsem při tomto postupu dobře věděl kde je moje chyba že je to moj strach o sebe že jsem vám rád tak sem to považoval za veliký hřích a tak jsem říkal v tomto způsobu nebudeš dál pokračovat nebudeš se přišívat báje se znovu tak kde jsem tu sílu bral jenom tím odpovězeno z boha ne ze sebe nikdo ji že sebe nemá kdyby mohl jít člověk ze sebe vyprodukoval tak by kdekdo boha poznával. Ale protože je sebe popad nemůže nemůže že kdyby dělal sebelepší duchovní cvičení nemůže měl nejlepší vůli nemůže protože nesplní podmínky který jsem splnil tam v tom muzeu a ty podmínky z ní a pak může vyprázdnit se od sama sebe vyprázdní se od dosavadního smyslu života konkrétněji řečeno jakmile se nevyprázdní jakmile neopustí dosavadní způsob života tak nemůže za tím ježíšem jít kdokoliv mu tam řekl dovol mi abych pod byl třebas otce tak se nevyprázdnil od dosavadního způsobu života bylo to důležité pohřbít otce to a říkal ať to mrtví pochovávají mrtvé že už tímto touto chvílí za mnou ne ne ne nejsi mrtvý ty si živí kdysi mám se mi mrtvými nemá nic společného to je to od loučení se od všeho stvořeného to zvláštním způsobem. To není útěk od někud oni potom ty rodiny těch učedníků směli chodit za nimi ničím nikdo mu v tom nebránil ale oni jim nesměli už takhle patřit ti učedníci těm těm rodina že už to všechno bylo přes dovolení boží bych tak řekl nebo přes toho ježíše krista všechno co on dovolil to dělali níbyl jemu oddáni my plnili jeho vůli a jakmile ji neplnili tak ji mi nešlo. Tak se k němu vraceli s nepořízenou nám tam ten zázrak nevyšel že že začali se domnívat že je to jejich síla z to proto do hlavy a nikdy jejich e nebyla se který to dělali to dělali všechno ze síly boží toho ježíše krista a pokud toho by vědomí tak dokázali všecko pokud si toho přestali být jenom začít to si na klopu přičten lovit tak prosím vás to přestalo být přestali dělat zázraky přestali žít z moci boží tak tohleto všecko bylo vyprázdnění od sama sebe nic jiného ta podmínka se musí splnit žádný ctnosti se nemuseli splnit vůbec nic jenom toto sebe vyprázdnění když se člověk prázdno sebe tak je podle ctnostech tak je taky ale podo tech on je takový jaký ho bůh chce mít on je tam kam ho bůh pošle a kdyby ho poslal já to přeháním dělat špatné věci tak by je dělal ne například dejme tomu jidáš se vzpěčoval tu mast aby se byl na hlavu toho ježíše říkali že to zdravé to by se mohlo prodat a dát rozdat kudy.

Download XML • Download text • Waveform view