EN | ES |

79-07-G

79-07-G

Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
Ale buď jestli to začíná být nerozumné co dělám anebo jestli to začíná být bezohledné tak to nedělám to z toho plánu vypustit nemusím se ani snažit to příliš starostlivě rozlišovat protože mě bude samotnému pomáhat ten bůh kterého budu poslouchat já poslouchám prostě že ho dyž vykonává něco a to je kvalitativně vyšší činnost rozumíte a tím se z vaší vašeho obzoru ztratí věci které vás buď vyčerpávalo nebo jsou nerozumné nebo svou bezohledné nikdo mně nikdy nezadal a když mě někdo náhodou padá tak ho někdo vezme za rameno řekne co si to dovoluje. Ty nevíš s tím má čest a udělá to za mě to je tak práce pro mě řekne ten dotyčný prosím vás taková se na se neděje já to co se děje symbolicky převádím do slov fakticky to někdo vezme z mých rukou a udělá to když vy to bylo nevlní a když on je na takové úrovni že mu tak kvalita nevadí nebo že mu ta kvalita náleží domě třebas martou například taji o tomhletom člověku vím že by měl kvalitně jednat né protože že by neměl být jenom martou a proto se pořád s ním hádám aby nastoupil vyšší kvalitu pokud může pokud to jde pokud na to neosvo kolik také jedná ne ale jisto je že je to chyba jestliže člověk se netroufá kvalitně je na znamená po slušně jednat já který jsem člověk neposlušným a radím vám toto tak o to je to jak páně protože mohl říct že pokud jsem poslušný tak to má tenhleten dopad že bůh mě úžasně pomáhá a že nejde dojde k situaci vyčerpaností nebo situaci. Takového rozporu s okolím a takového něco je neklidný a jakmile přejdu na nižší kvalitu tak těm rozporů dochází a ta nižší kvalita by například to řeknu konkrétně upadal takhle co se do toho hrne když už už nemůže když pana narada mi třebas někdo řekne ne toho prosím tě život toho k tomu nesmí dojít to znamená já jsem začal dělat činnost menší kvality třeba jsem se při tom to je všechno hezké ale to byla činnost nižší kvality to já dobře vím a tomu by nemělo dojít. A ona abyste to konkrétně viděli před sebou takovou věc ale aspoň máte takový pojem už teď co je to činnost vyšší kvality činnost kde neposlouchám do zapnu nýbrž jenom jednoho ať si tam ten o sobě myslí že poroučí ať si to myslí a já mu to nesmím brát že by ho urazil a já vím koho poslouchám než to on neví co dělá a mu to nesmí mít za zlý voni slepý a to nesmí dát najevo že slepý samozřejmě rozpozná jestli to co mám dělat je vůli boží nebo není že ano jestliže nerozpoutá tak to dělá marš než abych to nedělal pochopitelně ty nám přednost tomuto dělat. Protože pak to dělám z dopuštění božího a své říká ne ale upozorňuju tě že to světlo se do toho vni je protože dělám odhodlaněji do toho nechci říct z ne ale pravou chvíli se dycky do toho byli je tak že já jsem už zavržen moje ruka se zadrží nečinnosti anebo se pustí nebo začnu chápat proč to je tak to už vím ano asi tak. Jenom je třeba nebát jo že já myslím že nesprávně jedná člověk který pořád se liší jestli tak skrupulózním jestli je to správné nebo není správné to strašně zdržuje všimnout jestliže mám dojem že je to správné že to neodporuje vůli boží tak to dělám přemýšlím dlouze to je nejlépe já to samozřejmě dělám systémem který snad nedá poradit protože to je člu vás činnost já když někdo něco radí o čem si nejsem jist že to je správné tak to rozsuzuju vojenském je třeba udělat nebo to není třeba dělat to jeden způsob a druhý zastavím se nad tím. A předám to co mně řekl bohu ne aby to udělal jenom to odevzdám činnost mu odevzdám anebo že tuto činnost kerou nastupuje tě odevzdávám ti odevzdávám rozumíte musí to vůbec říkat já vím jak se to dělá to zastavím nosí a ne za všimli ste si jak jsem to sval včera předváděl že tady pokusem několikrát říkat tutéž otázku nebo to bylo nesprávné čela. Abych vám ukázal že byla tedy on samo sebou to začlo nikdy nevím jestli jsem se zmocnili situace tak jak jsem se měl mocný tak ji musím znovu pravdou boží tu situaci oni u toho byla stačí se jako ale tak to platí o každém pocit třebas která je neslo víte faktická říkat sou vtipy slovní a soustavně tak situaci taky mohu takovýmto způsobem ale vzdávat ne slova tolikrát ji znovu a znovu odevzdávám bohu až buď vím co mám dělat v jeho moci anebo mohu klidně od toho odstoupit protože už to vyřešeno nikdy to nechám rozpracované to nerad. Čím je si tady ne se snažím pokud čili stačí interpretace moje stačí na to řečeno věci dořešil řeším dycky neznám se odpovídat na tu vě třebas já nevím po kolikáté už ne dycky to dopadne tak že něco navíc třeba se řekne protože z jiného hlediska protože z toho etika ze kterého by to potřebujete že si že mluvím kolikrát z toho vašeho hlediska které se třebas mě řekli protože když to odevzdám tak bůh ví ne a on mě to před niko na hodí vyvede to toho východisko nad hodí on mě do toho uvede nová odívám do slov příliš noste počet nich proto to že to čili světit ale nejde mě otázkou od deklaraci a to všechno to často vám připomínám než jde o správným postoj to můj správný postoj způsobuje vyšší kvalitu jedná nebo nižší ženo že mám postoj člověka který je poslušen bohu a z toho vyplynout jiné situace přátel. Takže já se neocitnu před takovými těžkosti jako že by toho boha nebyl poslušen já jsem vždycky ukazoval na případ žerarda majeli že byl absolutně přečet ten potom a nezdá byl poslušen jestliže voni ztratili ten klíč od chrámu a nemohli to tím si svatou a nikdo ji nepodařil jak ten klíč tý studny tam padl omylem dostat tak nakonec bude dali prosťáček že adama je la a zeptal se ho jak co si myslíš jak to máme udělat a on říkal zase ta a co myslíte přeje si pán bůh abychom mu sloužili abychom pochválili dneska jako včera v tom chrámu o jednohlasně řekli ano tak pak ten kri potřebujeme a je to vůle boží abychom ho měli a pak ten kříž budeme mít nezáleží na tom jak se k němu dostaneme ale budeme ho mít ten klid byl vstup hluboké studni vzal toku ježíška přivázal na provaze a vytáhl ty líčí to se z něho zázraky prosím vás jestli je člověk je poslušen boha a jeho miluje že. Věčné o jeho pomoci a to tak prostě nejsme je veliká chyba protože tak prostý se staneme tím že jsme poslušni to vede k úžasné prostor jelikož se přesvědčíš že všechno moc je od boha copak si myslíš že ten mála si myslel že ho vypadne na provázku o viděl jenom on byl jenom přesvědčen o tom že bůh si to přeje aby ten přísněji a tak co ho napadlo to bylo pro něho od boha to bylo pro něho vnuknutí od boha čili to nebyl on který jedno a taky to z toho bylo vidět nebo by ta hluché ono je nemožné že. Takže ta prostota toho majeli to nebyla jeho to dobře věděl to byl dar vod boha který si zasloužil jenom svou poslušnosti a poslušní házím větší míra poslušnosti by znamenala větší míru styku s bohem a řešení samo bylo by přidáno jako přidáno snazší řešení všech vás toto jako věc předaná a kdyby nebyla přidáno tak je to ve vůli boží tak je to v pořádku kdyby tam nastaly komplikovat bych nedokázal řešit tedy ne zruši tak bych musel být vrcholně vděčen za to že ty komplikovalo a to by koukal by to dohady dokázal samozřejmě ale i byl poslušen tak by to dokázal i když nectil a byl poslušen za všech okolností že být poslušen za čilý a pozic žito je snadné ale být poslušnost takových pekel svatí je velice nesnadné a tam se právem mohu osvítit to potupně buď chce abych se ocitli poslušnosti minimální poslušnosti a kříže tam zachovám poslušnosti toto nejlepším pořádku o přidáno daleko víc než malým případů. Jsem se ne po tom odezva mate je že jak jsem to teď vylíčil že tam nebylo místo pro sebe zákon sebezápor nemá dycky nebo na vyšším stupni sester že od něčeho utíkám nebo něčeho se zříkám těžkopádně přemáhám sebe nýbrž sebezápor má charakter na mši stupni zapomnění na sebe. A naopak že člověku jde jenom o věc protože jestliže ho jednou přemohl sebe někdy to už nepotřebuje znovu přemáhat nýbrž musí můj jít o věc že můj jde o věc tak pak sebezapírá ty například když pracuje a nepomýšlíš na pána boha vůbec tak se to bezvadně zapírá je si to jedno za druhým bere do ruky a provádí já myslím že modlení činnost lidská ne úžasné mu sebezáporu pokud si vyžaduje celého člověka pokud ne tak se to ucho ponechává velkou část bytosti stranou a on si myslí že zahrával ještě s tou ostatním činností nebo cestou vlastním sví té sliby se toho musí vložit aby to uskutečnil to je bezvadný sebezápor opravdu ten středověký způsob myšlení který sebezáporu udělat sebetrýznění nebo mučení a takovýho něco. A má si na sobě to už dneska moderní pojetí má místo jenom pro začátečníka který si neví rady nebo nezná pravou kvalitu sebe zákon daleko lépe se zapřete nedovede odstoupit od sebe bez hlesu bez řeči to jsem poznal v tom koncentráku kdybych byl slovo pronesl já se tím bože odevzdávám tak bylo pozdě protože jsem to slovo pronesl a ten gestapak vyvedla byl já jsem to ani neprojevila jenom fakticky bude stal nemohli ani komu to se toho života vzdal že události by tak prudké že je bylo čas ani pane bože já odevzdám ani tato nebylo čas. Nevadilo to tak kvalita tim netrpěla naopak vůbec se mohlo splnit to zatím umě sebezápor aby dokonalejší já nevím jak se taky může dokonale se jinde vzdal než tedy ten život o to beze slov to mučení bez ohlížení jednou nutných slově se ve západ zapomenu zapomenutí na sebe a že toto je pro nějaké polovina je splní něco po. Pak ovšem mě musí jít o věc to je ta druhá poloviny zapnout si to na sebe nutné aby to že u obě je druhá nutnost ste obecně řečeno jakou věc ne ale tyto ve složky sebezápor musím když je to ne věcné za co není praví sebezápor abych já dejme tomu zapomíná na sebe a nešlo mně o nic při tom oni velkorysého nic co by můj život zaujalo co by prostě mě od vedlo k já bych se oko vrátil. I bych na sebe za chybu samo protože spánek je taky moment na sebe zapomíná a nikam to nevede to nesmí být to musí bystré vědomím si to ne aby tento by sebezápor byl nebyl lorem tak to se dívám pro sebeuspokojení takže to nejde o věc a když řeknu o věc tak my si ne pro sebe uspokojení než o věc která je objektivně nutná ano. Dívat se na ten za není objektivně nutné provedeme to televizor prosím vás poddávejte auta nic to je primitivní způsob jednání to kdybyste se všeho zbavili tak jste se nic myslím fyzicky se ničeho ještě nezbavil upozorňuju vám by jste možná měli tou ten ten vzorným nebo co co to zbavili tomu to by bylo horší než dyž to máte doma že kdykoliv toho satanášku svýho to já obavy ne že on taky dobře ho ukolíbal tak opravdu pánem sem se to přát mu tu hru i ten sekt on taky potřebuje žít vy ho nutně potřebujeme i vlastnímu sebezáporu protože m já ten náš nene služebník takovou taky přejte a si víme na celé vyžití. A svatý pravé říká k dobru je ten může dělat všecko a všechno vede k dobrému tak to fáze vám takhle právě a jestliže je něco diktováno láskou tak je to v nejlepším pořádku co k tomu je přidáno že tomu činnému a hry co vůbec neškodí protože je nutné zachovávat míru život jestli vy musí že musí být radostný a my radosti je jednou směr rozumný kterou by měl člověk dodržovat. Všimněte si že nejsem člověk smutný a protože kdybych vás viděl smutno tak je mi to důkazem že to dělám špatně to vás nemá ve smut okatě to vás má rozradostněni to co já tady dělám nemá být vnitřně ho ježíše díváte na nějakou hru televizi protože víc vám to nedá niko praxi teprve způsobí obrazů né na poslouchá kterými. Jenom taková orientace no tady si poskytuje me a nic víc než orientace otázka jestli jste ochotni se řídit a i když jste ochotni taky máte sobě naje v sobě tu sílu ale se opřít pomoc boží abyste to mohli uskutečnit to říkám pro člověka který má touhu být poslušen opravdu mít mohli zvali to poslušnosti pro toho stačí abych věděl co nemá z to se všechno. A on bude dělat o bude jednat správně vždycky byl dostanu protože nebude dělat to co nemá dělat že tady kolikrát říkal tím že nemám kouše tak nekouřil a tak dále takových věcí kromě kou ženě strašná fůra nedělám je protože vím že nemá dělat a tím že nedělám ješi celé nemám dělat se dostanu k věcem kterém má dělat to je přímo čela cesta že se mi ocitli sta k tomu co mám dělat protože jsem sebe ovládl to byl druh sebezáporu velice účinný že jsem nedělal co nemám dělat to je taky jeden duchu velice učiní tedy sebezápor sebe a pro proto povahu mnoho stranou ženě která se nedá vyjádřit. Mám tady před vámi tabulka ve které je zapsáno ve které zapsáno jakými stupni se člověk může ubírat po cestě lásky evangelia třebas svatého marka není dost jasno že tam v kapitole dvanáctém v svatý devátý až třicátý první jde o úrovně lásky když on mluví o lásce k bohu celým srdcem svým a tak dále až nakonec veškerou silou svou že de o stoupání po žebříku lásky tohleto je jedna z největších tragédií kterou si neuvědomil katolická takle že když to všechno nula do takové balíku a pak samozřejmě nestačil než. Své žáky nebo své věřící vychovávat tím co bylo nejsnazší a to je vždycky cit té srdce samozřejmě když na prvním na první úrovni která už povznáší člověka na úroveň lidskou nad úroveň lidskou která spočívá v tom že miluje boha tvory sobě aby z něho měli nějaký prospěch když už na tomto prvním stupni je možnost se po změna sebe citem to znamená částečně sebe opustit tak pak samozřejmě to si vysvětlíme na těch vyšších úrovních je to ještě dokonalejší. A na to byla li zvládnuta úroveň nižší ona za člověkem nějakým způsobem těžko slovy vysvětlitelný stojí dělá mu podstavec nebo odrazový můstek myslím takhle dovedete představit že když člověk vzbudil v sobě nějaký cit třebas vůči nějaké osoby kterou miluje že tento cit která ska svatém temu nedovoluje aby proti ní dělal něco svou myslí třebas to je ta ten vyšší stupeň tam už třebas i lásky nebo aby veškerou svou silou něco proti němu dělal to není možné naopak kdybych chtěl třebas kdyby ho větou poňoukal tak on nazí na tuto základu citovou která mu to dovolí to má poměr k tomu člověku on to nemůže udělat je to tak čili je srozumitelné že tyto stupně jsou opravdu stupni a že to měla brát žil ke nevědomí i když se naplní určitá úroveň na nižším stupni že je dobrým odrazový mu těm pro stupeň vyšší a že tedy měla vědět že třeba jak to dělá o na ten stupeň citový budova poměrně solidně ale nespokojit se s tím drž okamžitě z něho odstartovat dál a to už jim nešlo a to z toho jednoduše ho důvodu že milovat veškerou duší není milovat pomocí musí jak si ona představuje. Duše vždycky to jsou všechny lidské schopnosti které jsou lidských schopností tedy je to všemi lidskými schopnostmi nevěstou duší ty schopnosti se neprojevuje jenom ctnostech že to je v činnosti ba ve způsobu odpočinku nečinnosti ve všem v celém způsobu životu se schopnosti lidské projevili kdo nedovede citem napřed k bohu jít nebo přihlásit bych mu postavit se citem tváří knižním necením to nebude tváří stavem ani pomocí všech svých jeho vlastností to není možné správně jste mi tady na míti že tadyhle ježíš kristus si netroufá. Od boha od člověka chtít víc než lidské to když aby opravdu k tomu bohu šel na podkladě toho svého pocitu vlastnictví ví že ten člověk pan od porá ten pocit vlastnictví dokud toho nedosáhne sám ho se člověk šiva nahoru a až praha také pomocí pocitu vlastnictví to je marná sláva a to musí být proto ježíš kristus zásadně říká celou duší svou celou myslí svou celou silou svou to znamená vědomě a ru zahynutí své síly svou duši svou mysl svůj cit protože víc učinit nemůžeš jak špatná terezie správně poznala když všechno řek nutně všechno u sebe lesa ona tomu říkala. A věnuje to bohu tak nakonec musí musíš přijít těm koncům při kterých zjistí že protože to bylo tvé tak tím nemůžeš prosadit se na cestě k bohu ty nemůžeš u něho zůstat ty nemůže i vnitřně umřít protože to vlastnictví tě přidružuje při tobě. A proto ho nám říkala hrůzou když tyju že nemůžu umřít přestože chci to znovuzrození je možné jenom tehdy když je opravdu ztratí sám sebe a znovu se na ni nový na nový základech na kterém straně bytostí ano přesně tak na nový základech které už nejsou z tohoto světa. A já bych vás nejenom věci že není v tom žádná řek bych chtivost ze strany boží nebo žádná tvrdost jeho strany naopak v tomhletom co vám tady říkám je obsažena úžasná milost ze strany boží protože jestliže vám jednou sebe tebe se sebe jako vlastní tak samo sebou dám také všeho co jsem k tomu bohu jako vnesl nebo čím jsem se k němu poznal Tak a teď bych chtěl jenom říci že jestliže dejme tomu to bylo citem kterým jsem se povznesl k bohu tak bych už napřed měl vědě že tímto způsobem se nemohu k němu pole natrvalo nýbrž jenom chvilkově a jestliže nedokážu nic víc než citem svým se pozná že k bohu a dělám to. Opravdu celobytostně totiž do toho srdce vložím sebe celého pavla tě sebe ztrácím způsobem jsem schopen extatické o zpět čili většina extazí jsou extaze sou původu citového než na těch extatik jsou popis jí křesťanští světy sou citového původu a dále to nešlo čili marně čekáme že oni budou osvíceni potom až se odtamtud vrátí tak je v oblasti jiné než citové oni jsou osvíceni potom v oblasti citovým se vrátí se extaze a nemohou pocit který byl oživen jednou bohem proti tomu citu jednat to je taková solidní odložte ch jednání že nic nedá propadnout. Kdyby ale tam byly vstoupili celou duší svou to znamená všemi schopnostmi které mají to máme to mu oči pocit by se ti tak by samosebou kterákoliv se to schopností kterou tam když vešli stála potom mezi člověkem hříšným a mezi bohem a člověk by nemohl dolů propadnout protože by narazil na tuto schopnost o živeno bohem asi tak když potom tam člověk jde celou svou myslí tak samozřejmě nemá cílu člověka žádná myšlenka tak velkou jako tak která byla bohem oživen že to byla myšlenka na boha a celou svou myslí tedy k bohu se člověk odebral tak pak na tom myšlenka je takle ná že je nic než všechny ostatní hnutí mysli a ona mu nedovolí aby věnoval tutéž péči ale byla pekla starostlivý aby byl vás lidí. Aby se mohl trvale zabývat něčím co není jeho to není boží a jsem svou boží v bohem nebo aby moh ten řád hodnot zase pozměnit v tom smyslu jak ho teď oživil bůh že napřed tam do té mysli vložil sebe jako na prvním sto tíže jde o tu sílu pytel tak ta síla jednou obrácena k bohu veškerá lidská síla obrácena k bohu se vrací potom ke člověku i když je to třebas jenom etak dovršení se vrátil eště jak tím způsobem že síly člověk má nějak rozvi najednou v sobě což předtím neměl tak že věci boží mu do strašně snadno. A věci které by byly proti tomuto plánu budou strašně těžko ba tak těžko že je vůbec nemůže dělat že je tak slabý přitom jestli dělat něco třebas co je jeho co jsou ži jemu že to ani nemůže provést jako kdyby byl zbaven veškeré osobní síly já jsem tuhletím kratičká předem chtěl jenom říci že tyto stupně jsou podle mé zkušenosti opravdovým úrovněmi lásky úroveň dosažená v tomto oboru je zárukou že se na ní dá stavět dál. Ještě bych chtěl se dotknout aspoň takové krátce to je druhé stránky té pravé strany totapury úrovně lásky k bližnímu tam to samozřejmě je jenom obdobné protože člověk kterého milujeme nikdy není tak dokonalý abychom nenacházel tisícero překážek v tom abychom milovali jako boha to vidění tělesnosti lidské nás zbavuje té možnosti čisté lásky a já si myslím že. Milovat bližního je po této stránce aspoň na těch vyšších stupních mě toho citu daleko těžší než na těch vyšších stupních na cestě lásky k bohu protože si říkáme on toho ten člověk ne jeho den ano a on by toho zneužil nebo to by bylo házení perly které vidím tak nějak si toho vymlouváme a ona že máme také pravdu a že by nebylo správné tak bez umě milovat byli bychom možná i s něčím nebylo by to správné proto kdybyste dovolili abych později o té válce bližnímu promluvil trošku jinak než podle té do tabulka protože ježíš kristus chtěl zabránit k tomuto příliš nemu srovnání z lásku k bohu přestože účinek je stejný tím že ukázal že máme milovat bližního jako sebe a tím vlastně to vyřešil nemusíme tam rozlišovat je to stupni tak skočili vě jako tady ještě sem vám slíbil že nese tím cestě nepustil to faktického krutě hledě stupni. Když to přímo rozpočet to že se ještě zmíním o tom že aspoň by se mělo vědět že jsou obdobné dvě další cesty cesta existenční a cesta poznání a ty mají také své úrovně samozřejmě dokud tam člověk jde tím svým to cestě poznání tak je to také cesta která nevede až k bohu nýbrž na práh nebo ví až k tomu vědomému spojení s bohem a tam opustí přijít pomoci narozdíl od této cesty lásky má tahleta cesta třebas cesta poznání tu nevýhodu že na ní neexistují podložené z nižších úrovní misto je cesta bez příčit my někdo někdo padá tak padá na dno v lásce to nejde. A já myslím že je vám jasno že svatý jan nemohl nemilovat ježíše i když mu šlo o život on musel narodit otče ostatních protože bylo cestě lásky prokázat že mu nejde o něho nýbrž domu že od toho ježíše krista se mu musí tu lásku prokázat že to vůbec asi u něho nebyl problém jít tam pod ten kříž zaručeně ne obav o sebe tu a z něho vůbec neexistoval zapomněl na sebe musel na sebe zapomenout jinak kdyby se byl malinko vzpomněl že přijde třebas o život by tam byl nešel třeba ale to on vůbec o sobě nevěděl laskat na sebe dovede dokonale zapomenout kdežto při tom poznání o cestě poznání tam zapomeneme jenom pokud jsme věci oddáni. To máme na sebe to víme velkých výzkumníkem věci uměl že oni zapomenout okamžiku inspirace na sebe jakmile i zkratce přejde upadají úplně ano co se týče té cesty existenční bych řekl že mu věc která kdyby byla domluva dokonce. Tak by byla tak odvážná že by mohla vést nějakým omylům já bych řekl že cesta ať ji stačí má odložit v tom že člověk je člověkem že už nemůže být když jedná jako zvíře jak se říkal zvířetem nemůže být že může se ovšem stát že tím že je člověk je že je to jeho vyžadovala nějaké chvíli jeho vinou největší vinou že je člověkem a to tak nejedná ale člověkem stává jenomže to lidství jeho může být mu předností někdy někdy může být velikou vinou když nejedná podle toho že je člověk ale zaručeně nemůže propadnout někam hlouběji než do svého lidství nazpátek. Ale jestliže chce se dostat touto cestou nahoru tak zaručeně musí nějaký systém nějakou metodou nějakým systém nějakou metodou na to jít metodou do všech důsledků propracováno nikoliv malichernou velkory sou která člověka celého zaujme voni to dobře věděli starozákonní proroci a všichni tedy zasvěcenci stalo zákon neboť ty vedly národ izraelský existenční cestou a dával jim přesné předpisy to má dělat a co to dělat nemá taková to cesta je pro mnohé nediv bažil bych prověřují uzavřena na mnoho zámků protože nedokáže v dnešní složitosti poměrů žít podle nějakých předpisů byl by směšný a byl by nemožní není společnosti a proto se tento systém existenční cesty. Trošičku obchází systémem vnitřní koncentrace takovou řek bych radžajógu kterou o které zevní se nemusí vědět a že ona hraje tak velkou roli v životě člověka že ho celého zaujímá a že je středem jeho života ta jeho vnitřní modlitba tak pak to může být existenční cesta která k bohu vede ale zase i na této existenční cestě neexistují příčit když se člověk povznese ze své existence trošku ze své lidské existence trošku výše nebudu říkat jakým způsobem. Tak zase se do té lidské existence dostane já bych řekl jestli aspoň aby to nás označil jestli člověk stane dejme tomu bezstarosti ne protože stal lajdák nýbrž že má nějaké poznání že je v rukou božích se svou tělesností rukou božích jako se to třebas poznali jak to koncentráku ne moje tělesnost byla v rukou božích neboť se dostal někdo ránu po určitýho okamžiku pak samozřejmě má tady nějakou oporu v tomto vědomí toho ano a víc oporu nemůže mít a. To je málo tak to je asi o těch pře cest naše a myslím že tak podívejte se mám tady několik s kterých námitky proti tomu protože toto jsou stupně k té lásce myslíme to jsou námitky celkem tak staré jako je tato tradice která o tomhletom pochybuje že to stupně jsou od začátku o tom poslat toho důvodu jak tady správně říkáte že si říká jestliže někdo miluje citem nebo dokonce veškerý vinci k přeci k tomu si přizvat mnoho lidských schopností to znamená svou duši ta nemůžeme nikdy někde vedle nemusí k tomu přizvat také svou mysl. Ta mysl musí být citem tak zaujat že vůbec nemůže tykat kdo miluje ten ne těká myslí nestanou nýbrž ten cit ho tak zaujme než že ho táhne nedovoluje aby myslet na to než napřed něco jeho citu a samozřejmě není ani pochyby o tom že tam do toho vkládá tu sílu kterou může čili já se nedivím vůbec tradici že toto nepovažoval za stupně a skrytu by dokonala za vyjádření celistvosti cesty že člověk celý má k bohu jít nejenom. Právě nejenom tím srdcem nýbrž zároveň tou duším zároveň tou mysli zároveň tou duší tou silou a jenom v komplexu takovém o kterém se dá říci on jde celou svou bytostí celobytostně vším co je mu vlastní ne tak jenom ten je schopen se spojit s bohem prosím tohleto je pojetí církve bylo by to pojetí správné kdyby mezitím nestálo ohromné nepochopení toho co je třeba udělat aby ten člověk mohl takhle celobytostně bohu když totiž člověk tam převážně té citem nebo ty tě takovým takovou první pohledu budí se tři zem to možné vod něk to musí začít ne on věcem tak není tím nikdy řečeno že by ostatní stránky jeho bytostí o vyhovět. Cit může být zaujat ale protože my si řekli občas ochabuje nabyde na vrchu navrch vrchu tedy celá jeho ostatní bytost toho člověka a ukáže se že ten cit byl příliš malý protože byl úplně přebytek trhu von těmi ostatními složkami lidské duše tak by se pravé ukazuje že cit je nedostačující i když von do de na chvíli přizvat nebo ovládnout celou lidskou bytost já uznávám tak zase je nucen tu celou bytost pustit ze svých očí jakmile opadne sám. A tam tej ne se pro opadla protože přirozenosti lidské není a nemu tak schopnost aby cit trvale existoval žádný ci trvalému že my si to už z toho důvodu že přirozenost lidská to nedokáže to je nad její schopnosti ta by se zlámal s tím citem ten cit totiž zároveň člověka odstupuje to je asi tak jako jako smyslová činnost se otupujete tím že se smysly něco používá dejme tomu když jíte polívku tak první ice nechtějí to nemá už méně chutná ostatní ví to jenom už abyste naplnili žaludek to polohou dobré ano že taky nečtu. Čili jestliže člověk jde například citem veškerým citem svým tak se mu zdá že se jo měrou šel všemi svými schopnostmi toho myslí svou zase dále tomu jenom připadá tomu tak je ve skutečnosti ten cit nedovolil aby ty ostatní složky žili odděleně od něho voni jsou v jeho stínu my si myslíme že jsme přizvali ne voni se ocitli ve stínu té toho převádějící ho citu to je moc která ovládala lidskou bytost to tak může určitá myšlenka ovládnout lidskou bytost to může prosím a pak city jsou ve sílu té myšlenky a musí stranou a člověk se vlastně nás o jeho myslel zaujat nějakou představou kterou považuje správnou že ano. Tak takhle na to myslí se to stále nemohli post nesto tisku totomu tak je a proto vám na tom že když člověk je jak citem a citem se povznese k bohu ponese na sebe chvilkově na na dlouho že celá jeho ostatní bytost tak zůstával za chvíli ve stínu jenom číhá bych tak řekl a ten cit opadne a pak se znovu probudí životu a člověk se ty za to že potom citu následoval tak nízké přízemí život styčný že nešel celobytostně jak se mu to dál nýbrž že tu bytost ostatní svou zaplašil tou silou toho citu v tom byla síla citu a ne veškerá síla člověka síla toho citu. On nám buďte přísný mi analytiky za sebou po se vyplatí protože dete mnoha starání ty totiž i křesťanští se ti trpěli nejde právě tím že takhle se nedovedl rozebrat že si považovali za to nejvyšší co člověku je že varoval za něco tak skvělého že celá ta stavba kterou budete teďka počítat je citová výchova nic jiného nech citová výchova někdy prostředky nemožní mi jenom proto aby ten cit byl po všech stránkách po chycen samozřejmě částečně dávám za pravdu že není možno když člověk je citem tažen není možno aby nebyla na každé na místo aby se člověk na tom nepamatoval příkře se to stalo aby jeho síla nebyla tím opotřebení citem tak může být tak opotřebení neboť tam byla toho neboť byla zajat tím citem nedo milovala ale byla zajat aktivní že potom je člověk třebas roky po takovém citem vědomou si lépe popelem a ne protože veškerou si ho šel veškerým ten. A tohleto je nutné si uvědomit že částečně máte v tomto smyslu pravdu že ostatní složky se naučí určit do určité míry poslušnosti že jsou připraveni k oběti úcta k ano což předtím třebas nebyl že sem pane stane že jsem si ochabne a oni už nejsou obětí toho citu a nejsou mu podání že já jako člověk lidu že už tomu tak není a vzpomíná na chvilky citového zanícení jako skvělé okamžiky nezatouklo smrti zapletena takže já to nemu dál stupňovat. Ale je to končilo tehdy se na to nešel z opačné strany že jsem podřídil ostatní celou bytost tomuto citu sice je pod manit ten je vy sál ostatní ste mě nepustil ke sloup ten je vysálo protože to mohlo být absolutně nerozumný třebas ten jeho vylez při tu ten se mohl jevit jeho okolí a později člověku samotnému jako nerozumné je ani prosím vás a takže jsem člověk se jako nezříkal bylo to nerozumné ale bylo to krásné a bylo to blažené tak to může dopadnout na to já říkám že dycky a padl tak to dopadá při lásce citem ano. Takže jestliže člověk třebas jednou citově miloval boha takže celého bytosti stát bez tíhu tohoto citu ten cit už je určitou podobou určitou určitou úrovní která stojí za tím člověkem takže člověk se předtím si citem řek bych přinejmenším tím takové a to už to už taky dobré to je ovšem ten její způsob já líčím ten menší způsob té to už je přeci jenom už ta ochrana před úplným pádem ne ale teď si představte kdyby ten člověk tam nešel jenom citem kdyby hlavním podnětem proto že jde k že miluje boha nebyl cit nýbrž byla nějaká jeho hlavní ne malicherná hlavní princip janík duševní mohutnost kterým tomu víra. Nebo dejme tomu nabývá taky věčnou citová ale dejme tomu jeho činnost nebo byl jako ve službě bohu jo na poli nebo osobě ne tak kdyby on třebas jenom den ne déle než ten nebo několik hodin některých den svého života takhle se poctivě snažil bezohledně na to jak to dopadá bez ohledu na výsledky bez ohledu na to že co tomu říkají lidi protože neví co dělá že jenom krok ho má nad tím to dělá ten sem ho na to kdyby takhle jednal tak by zjistil že tahle že vytvořil v sobě základnu. Že ta schopnost duševní kterou k bohu se ubíral kterou mohla milovat protože mu sloužil lásky že ta něm vytvořila základnu o které si budoucnosti bude říkat když třebas nikdy to vyskytnou to nebyl cit ale já jsem tehdy byl schopen vznešeného jednání já jsem tehdy zapomínal na sebe přesto že mě to nepřinášelo žádnou blaženost ale úroveň toho jednání byla vznešená tato vznešenost toho jednání to je této božské co v tom je v každé i té nejdrobnější činnosti boží tam se najednou od loučí něco co časného dělá věčné abych to řekl takhle já to ukážu třeba jenom na jedné lidské vlastnosti vůli. Vůle je ká vůle je boží se říká ne ale před by nebyl schopen nejmenšího projevu vůle kdybych tomu nedostával neutrální božskou sílu vůle jako má svým uvědomovací od boha obecnou si uvědomí tak má taky sílu bolení sílu mít mu něco provést a od boha čili za každou stvořeno věcí tak každou vytvořenu vlastností lidskou stojí tak nesmrtelná podstata téže věci za lidskou vůli stojí vůle boží za lidskou láskou láska boží a tak dále a mluvím o každém vlastnosti tak je tomu takhle. A tím procesem že já dělám něco nikoliv pro sebe nýbrž pro boha a to je užívání těch postit veškerou duší svou o nějakou hodinu dělám všecko takhle jenom pro boha tak tím já aniž vím jak proč je tomu tak a jak je tomu takhle jak se to může stát já vyučuju a odlučuje božské od toho lidského od toho přidaného to božské se mi dostává navrch protože se mu dávám přednost volně tomu dávám přednost. Já svou vůlí chci sloužit bohu a tato volní stránka způsobuje u mě převrat že ta zvýšený na při které od boha to pocházelo ale k bohu se to nevracelo se změní na novou substance která tohle opačným směrem ode mě k bohu toto tíhu ti nové substance například té služby že já toužím znovu sloužit znovu vznešeně jednat to z potkali tak daleko vznešenější mi už jednat a nikdy se dvacet bývalý potkám které mě měli jenom ohledu vůči sobě. Tato u mě způsobuje ten tomu rád vracím a toto že se rád vracím že to presuru ji to je to božské v tom takže nějaký věčný se tam vracím a ne tím časným které z toho pocházelo já takhle to čas ne obrátím do toho věčného které věčného se na tom dávám nový směr o to šlo do rozvíjení tohoto života to znamená od boha od tvořit tele do stvořeného že to že se stvořeného bohu já jsem vždycky tvrdil že než než nesmrtelným cesty je smrtelným spojujeme ale protože to nesmrtelné v tom totálním je dostane to všechno opačný směr než rozvíjení tohoto života a ten opačný směr je s tímto životem do bohu jít palubu lásku rovně tak pak samozřejmě se vrací ta síla vtělená do té své nechtěl a mě to spojuje s bohem a s celým bohem nikoliv jenom nějakou jeho vlastnost samozřejmě no jak ten skončím zatím bez ohledu na to co se mezi tím tady řekli já budu pokračovat v tématu a proto jste prosti uto co teďka říkali bych o tom utekl tak mě připomeňte. Já bych to chtěl už tady dokončit na té úrovni na které o tom mluvím nadále tam máte veškerou napřed bylo duší to se probral potom myslí proč je mysl nadřazená duši proč je to vyšší úroveň a proč mysl potřebuje dejme tomu té lásky veškerou duší jako pod nos. Podívejte se ježíš kristus se o tom vyjádřil způsobem že mysl lidská se ubírá tam kde jsou poklady člověka tam kdy jeho mysl tam je připoután svou mysli myslí na ty poklady které má rád a jestliže on člověk ty poklady a té ta duše to rozích nosti jednou obětoval bohu tak už tyto poklady člověka nezatěžuje myšlenkově oni už naopak jsou mu velikou pomůckou na další cestě mysl je svobodnější protože kterákoliv schopnost lidská je schopna láskyplně se obracet k bohu schopnosti všechny ostatní kromě mysli jako takové jako celek mysl naza určitého klidu a právě pro mysl je charakteristické to čemu ježíš kristus říkal pokoj ne přemíra ano. Čili veškerou myslí neznamená přemýšlet o bohu ustavičně to je také ne se taky to je tak jenom schopnost přemýšlet na neschopností mysli je víc než přemýšlet my i když nepřemýšlí tak existuje jako vědomí ne lidské tahleta mysl nemá li být obtěžován přemístí povídavost starostlivosti roztěkaností roztodivný potřebou urovnáno tak lidských schopností uspořádaný seřazených do šiku jako pod jediným velitelem a jestliže tímto veliké mě láska jak se tady chce v tomto přikázání pak je to se šikovně velice dokonalé to je jednotní se šikovně těchto schopností lidských a mysl snadno velí tomuto šiku tím že už nemusí rozjímat. Se zjednodušuje stav svého vědomí tak dalece že jak tomu říkají křesťané křesťanská tradice nazírá mysl nazíravá je vyšší stav mysli mysli než mysl povídavá a rozjímavá diskusí pro učí se o něco rozpor ná z mysli takto připravené tak to podložené není rozporů a jenom taková mysl jako veškerá může k bohu jít nedělejte si naděje naději že by moh lát že by se mohlo milovat veškerou silou dokud nepředcházelo ten cit dokud nepředcházelo to se lety schopnosti. Mysl nesetkáte mysl nepoutá te vy se nesoustřeďoval budete pořád těla a to proto že tam dole je někde nedostal tam jsou mezery to je vešel vešel to a ne podléhá na které stojí a chtěl bych ještě k tomu říci že ne každý člověk je stejně u tvořen někdo je citovější někde jak se rozumový rozum není mysl rozuměno žilích schopností to je lidská duše to je projev lidské duše rozum mysl těžko říct jestli projevem lidské duše mysli jako takové to už je projev vědomí a to už je pro je my se daleko vyššího to už je to už je daleko dál to to jsme si o tom mockrát mluvili taky to hezky říká tuhleto s veškerou svoji teorii ne staví nadevše plným právem. A tato mysl samozřejmě se popadá všemi těmi mezerami které jsou na té té položí to je jasný popadá se do té roztěkanosti do té starostlivosti do do zbytečných myšlenek a tak dále to povídavost jestliže za nechala mezery tam dole ovšem a není třebas citově ten člověk není si to je tak založen aby jim měl dokonalou podobu citovou vůbec třebas vyniká citem pak samosebou může být něčím chvilkově jak a toho unese někam jinam protože city plytké jsou city malé ale snadno unášení vylovit víte snáze než ty city silné ty silné ty dlouho dona a když se rozumných ají tak člověka nepustí zuby. Ale city slabé so jako slabé myšlenky jako těkavá mysl těmito slabým si ty se upínáme k čemukoliv kolem sebe brzy u toho bez ale to tak slabé o toho snadnou odejdeme přejdeme se k ničemu jinému to jsou slabé city tyto netvoří nikdy dokonalou odložte je citově rozhárané bytost nebo citově slabá bytost citově nezaložený aby to jak to sem říkat to už je jedno ale musíme se smířit s tím že někdo nedokáže třebas tuto citovou což k vůbec formovat a toto měla katolická zase vědět a nebyla by potom všechno na citu stavěl protože opravdu to potom musela jít na toho představivostí krutě umělo tedy o to bylo hrozný k čemu nutila své lidi to se tam kožemi přečtli v tom tak kam jsem se tam dostal v tom své tradici že to je nemožné že. K čemu je má protože ta každou cena chtěla ten cit budit na to citově nezaložený lidí není možné vůbec i té já tím chci říci že u některých lidí bude nutno se smířit s tím že i na cestě lásky cesta tedy stupeň lásky srdcem nebude hrát příliš vysokou velkou roli a že bude velice nízké a velice řídké ne tak úměrně jak jsem já tady nemohla tom obrázku bude to nízká platformu bude to rohy vírami že ke které se propadám že ten člověk ale by měl se do té míry znát a svatá terezie správně říká že sebepoznání je základem veškeré cesty mě by se do té míry znát aby věděl o citů se nemohu opřít bylo by to ošidným sám se ne by klamal lépe je zanechat stranou nevšímat se ho opustit ho postavit se na něj nic se nestane když cit nemůžete vy budovat když ho za stanete potom vyššími složkami duševními neboť dejme tomu naděje láska. To je vůle prosím nikoliv cit láska jako vůli projev vůle to jsou vyšší schopnosti nebo činnost nezainteresovaná to sou vyšší nosti které mohou do určité míry zasta ten cit samozřejmě bude na tom člověku zná do smrti a on bude takovým řek by se stal velice přísným svatým potom nemá li tu citovou pod loket svatí kteří byli tak světlo založen ty byly zase naopak velice rozplizlý a povolení ke všemu a strašně mýlí ne ale po taky to nebylo tak v pořádku no ale bylo to pořád lepší než takový drsným svatý který nemilosrdně kázal všechny kolem tak já jsem teď myslím řekl že milovat veškerou myslí je být myslí tak zaujat myslí tak zaujat ne citem myslí tak zaujat že myšlenka na boha mě prostě zaujme zcela. A ne nemám ani zapotřebí o ní diktovat ani přemýšlet ani pochybovat ani rozdmychávání vírou ani citem já ji uznávám toto uznání jako uznání něčeho nejvhodnější ho může být tak velké že mě úplně stráží na kolena že potírá celou ostatní moji bytost. Já jsem si dosud promluvil hlavně od těch prvních dvou stupních nebo úrovních to znamená veškeren srdcem a veškerou duší dostal jsem se k té veškeré mysli a tam jsem to ještě nedokončil já bych chtěl říci že toto stoupání potom to žebříku pokud i příčí jsou solidně postaveny znamená že člověk se do té míry už přibližuje k vědomému zažívání boha už zde tě to okamžicích že mu není příliš za těžko. Podívejte se na tu šiku směrem zdola nahoru se dostat extatickým způsobem bohu to znamená dejme tomu v tomto případě kdy jde o mysl zaujetím velkém zaujetím mysli se dostat dále než by tato příkaz předpokládal na samozřejmě jestliže on se dostane už k tomu vědomému spojení a je na stupni teprve lásky mysli tak to má za následek že toho boha vnímá temně temně to znamená on se mu nejeví jako konkrétní pomocník jako duch svatých pomocník nýbrž on se mu jeví jenom jako osvětitel řádu nějakého. Prostě obecně obecně má vztah k němu takový že se nedá zrušit jenom tak lehce a tu bych řekl že tento vztah bohu má charakter především ze strany boží takový že člověk ho prožívá jako odezvu z druhé strany od boha jako jeho tažení napřed člověk se tam dostával k tomu bohu zaujatostí a na tu jeho zaujatost je povídáno. Poutaností boha člověku jako kdyby ten člověk a ten bůh člověka potřeboval tak mu to připadá jako kdyby ten bůh to člověka tak stál že ho nepouští ze řetězu a v tomto okamžiku jestliže okolnosti si to vyžadují že ten člověk si uvědomí že nedošel na konec své cesty a že ještě má v tomto světě vykonat něco aby mohl jít ještě dál na tu vyšší příčinu tak pak je dobře si umět také od tohoto stavu pomoci protože upozorňuju vás že to není tažení proti bohu duch není tak to není lidsky se nedá chápat bůh tím ho neurazí te když toto jeho tažení odmítne v tom smyslu ne jako co je mi do tebe k to smyslu já se toho vzdávám z lásky k tobě. A jestliže se člověk dovede na kterémkoliv stupni už i na stupni citu zdát citu který má vůči bohu na stupni lásky duší vzdát se schopnosti kterou měl a kterou bohu šel a kterou se bohu přiblížil a na stupni mysli vzdát se té poutanosti kterou ze strany boží pociťuje pak je to to nejlepší co může udělat ale upozorňuju vás že to obvykle nejde nějakým prohlášením učinit protože se už v tomto stavu mysli prohlášení je hluboko za tímto stavem hluboko po tímto strojem to vůbec nedosahuje ani k patě on se tam musí dostat nějakým jiným způsobem a. To je sebezáporem například stal stal tím že jsem dělal to co mě nebavilo a o čem se nevěděl jak to souvisí s bohem ještě o jednu věc mějte na vědomí že jsme na té cestě kde svými vlastnostmi jdeme k bohu tedy i svou myslí svou zaujatostí svými či nejlepší je všechno své obětovat já na to musím trvat ovšem je to nad tím jít tím svým ale protože je to nad tím tak je to nejlepší. Mějte na mysli pořád ten příklad svaté terezie ta do toho opravdu všechno své vložila ono to přesto k tomu spojení k bohem které je podmíněno u zřením řek bych na kříži nebo z mrtvím nebo opuštění mi dokonalým sama sebe ono to tím nekončilo a nemohla vnitřně umřít na pá pořád svá probyl zcela boží proto nebyla v náruči boží proto nebyla s tím dokonale spojena výše víte že to nešlo dokud ona s tím svým šla. A tady právě na konci této řady něco co v tomto přikázání nemůže být obsaženo protože tady je obsažen jenom to co člověk může udělat ze sebe tím svým nic víc přeci ježíš kristus nemohl nikomu předepisovat aby dělal něco z něčeho co není jeho on může přeci manipulovat jenom tím co si myslí že jeho je potom například boháče chtěl aby se vzdal svého bohatství svého bohatství protože kristu sám tě to jeho není né toho věděl ale ten boha a to považoval za své a to je důležité sice je to za co to mám a ne jaké je to fakticky je že k tomu skutečné stavu vy se nedostal nebo toho stanu pochopení sem se nedopracoval a pro se musím smířit s tím že já mylně myslím ano. Že když já třebas na této cestě du kupředu tak se opírám o klam o sebeklam že něco je mé na to vás upozorňuju a tím sebe kam se opravuju a ten sebeklam mě vynáší nahoru protože já jsem člověk a já podléhám k tomu velkému pokušení proti kterému se modlíme neuveď nás v pokušení že já musím do určité míry já musím to poučení požene by ho využít ne bych to vlastnictví se nedá jak by správně říkáte opustit. Ale dá se opustit až se ho správně použije kdybychom správně všechny své věci používali napřed tak se také naučíme to opustit ale dokud se to nenaučíme správně užívat a k tomu ježíš kristus přivádí lékař správně užívat to své tak potom se naučíme také to opouštět já si myslím že toto je obsaženo v ježíšově poučení do se osvědčí v malém o světí se i ve velkém a my se osvědčí v malém v tom že s tím vlastnictvím dobře vládneme. A to tato sta lásky je jak dobře vládnout tím svým ano to je předpis jak tím svým dobře vládnout prosím to své tam nikde nechybí něte si to je v tom mentis ano ale tak odkud toho marka ne a jistě správně a petr mu diktovala ne tak upozorňuju vás na to že opravdu svatá terezie nakonec musela uznat že nic do toho ještě zatím nevložil protože toho do toho tolik vložila ale s očích božích je to nic to kdyby se toto musel jevilo nezačnu takhle tak by nebyl schopen udělat ani krok ne to se jim mohl začít jevit takle až na určitém stupni poznání se určitým stupni vývoje a proto si z této myšlenky za tím nedělejte že nejste schopni nevlastnit. Že budete mít ještě svou mysl svou zaujatost vy jste zaujati bohem třebas budete si říkat já jsem zaujat bohem ale tam už na tomto stupni budete pozorovat že ta zaujatost vaše je obětován a bohem jako zaujatost jeho vůči vám ano to už budete pociťovat a ta zaujatost jeho vůči vám bude přepisovali postupně vaši zaujatost takže se to může říct že to tažení boží ne takže a když potom já myslím že mohu přijít na tu sílu konce dostane k té síle tak tam je to opravdu už oproštěná od veškeré. Rozlišenost která tam na těch zpod nich stupních je jasně dávána si schopnosti lidské mysl lidská ne a tady je to síla jako taková ovšem svá já já myslím že to moje síla kterou mám k tomu abych toto udělal nebo tam to udělal na odpověď na tuhleto je krásně obsažena prosím vás já to nebudu dál vysvětlovat protože doufám že se nad tím sami za myslíte byl bych rád citová to řeknu ale dneska by byla jsem si sami namysli jak to tam skvěle obsaženo v tom co se stalo tomu ježíši když tam se ten setník a chtěl aby ježíš vyléčil jeho na smrt nemocného služebníka. A řekl mu řekl mu můj služebníkům míra pane zahráno a když mu říkal dovol abych tedy k tobě šel na to tomu služebník šel a on říká ne nedělej to já mám taky sluhy řeknuli tomu aby udělal to on sám jde a udělá řeknu je aby to nedělal neudělal já nejsem hoden toho aby vešel do mého domu ale prosím tě změnou ho to stane jako já když řeknu se mu služeb nikoli tak to tak se to stane já už nemusím zatím dál ní hle tady je obsažena skvěle leta odpověď veškerou silou já bych to aspoň naznačil tady se člověk totiž tak blízek k bohu když má správně tu podložené za sebou že už on sílu na tomto stupni chápe sice jako svou. Ale ne přímo odvozenou o sebe nýbrž krutě závislou na každém kroku na boží boží vůli mu ví že ta jeho síle se ho síla vlivy ram přímo z vůle boží a že by bůh nechtěl o toho už je v takovém stavu poznání o když se nedá tak sílu k ničemu nemá proto on se k té síle staví tak že říká touto silou kterou si mě bože dal tak která je nemusí to takhle samo sebou vykládat na to jenom vám to bylo srozumitelné a která je moje. To ta touto silou která slouží k tomu abych mohl dýchat abych mohl tady žít aby mohl jít aby mohl dělat cokoliv na této světě nemohl být k něčemu prospěšný touto veškerou silou která slouží všemu možném touto veškerou svou silou ve všech jejich aspekt tech já k tobě teď a do ať to si vám mysli ani to za si tu ani to jak kterékoliv ne schopnosti lidské že touto veškerou silou já to jdu a když takhle pojatá síla takhle podle ta síla ta už je postaven na třech no ostatní co je konkrétní to už se blíží takovému řek bych. Takhle mu pojetí boha kde je bůh pán jako něco co ještě nikam neplyne co jako takové jest ano tak už je vedeno malinký krůček k tomu co pochopení jestli člověk takhle pojímat sílu tam na tom stupni je toho totiž bezvadně schopen si že má tu pod nos potřebou bez toho ne tak pak opravdu v klouzá do toho boha nenásilně a ani nevidí že se mu dveře otevírají ani to nezažívá otevírají samo on si je neotvírá ale on to ani zažívám nemyslíte na vůbec jednou krizi žádný přechod žádnou zeď. To je na této cestě jediné ze žádná není ovšem musí být ta cesta korunována v těmito stupni tak jak jsem tady řekl jinak sou tam děj na každém kroku že například křesťanští se citem to bylo hrozné týrání duše protože to se museli násilím vyššího od nahoru pomocí extaze byla hrozná hloubka hloubek svých vola tobě bože správně nemodlili hroznýho ky kdežto tam ten už volá jako syn vracejí se se vším co měl nebo co dokonce promarnil ne jenom to co měl ještě tu sílu abych šel a i co to pro marii tou slabostí i tu slabost na tomto stupni chápe jako úžasnou sílu od boha schopnost od boha danou by měl nejhorší vlastnosti tak sílu k nim bere od boha a jako tak chovej chápe že můžou vůbec existovat dejte se celá tato celý toto třeba které jsem vám tady namaloval má svou nejhlubší podložené na se dosud nezměnil protože jsem mluvil o vzestupu duše k bohu nemluvil jsem ostatek ve kterém se lidská duše nachází a to je láska k sobě. Nebo láska k bohu aby mě k něčemu sloužil a to je prosebné proseb nik který od boha podobného ne stejného ale podobného sluhu jako mu sou jí všechno ostatní a potom láska k bližnímu tak aby mě to přinášel nějaký prospěch e tak si láska k sobě upozorňuju vás že jak žiš kristus tak bohužel musím i já předpokládat že toto u každého člověka existuje jako zaručen odložte které se nikdo neobejde kdyby byli dejme tomu učedníci páně nestáli o to aby byli spaseni a zachráněni v okamžiku kdy se blížil podle jejich názoru konec světa tady byli zajištěné nešli možná na toho jana a ona ta na možná že ti by byli šli a ty ostatní zaručeně ne ty se báli o stan. A ty chtěli blažený místo na nebi místo konce světa čili to byla vrcholná sebeláska dále k tomu vedla a ježíš je neměli to za zlé protože oni dávali při tom přednost v tom řádu hodnot přeci jenom něčemu vyššímu opustili své rodiny ze strachu o vlastní kejhák jelikož si mysleli že to že mají strach o sebe a že je tady někdo kdo muže toho strachu zbavit vymanit že to je vyšší cesta neboť vede ke spáse takže oni omlouvali svoji slabost tím že jdou za vyšší úkolem lidsky ne prosím tak to můžete udělat každý z vás. Ale nebojte se té sebelásky to jsou z této sebelásky pocházejí nejenom všechny negativní vlastnosti lidské sobec a nevím co všecko hříšnost jeho druhu ale z této sebelásky pochází taky nejlepší lidské vlastnosti protože si často říkáte to je ten člověk kdyby dokázal někoho milovat jako sebe to by byl výtečný on projevuje nejvíc ještě vlastnosti v tom jak se přehání v sebe lásce že ano Čili nejskvělejší své schopnosti von využívá v oblasti sebelásky živo už se dosvědčuje v tom nejmenším neosvědčuje on se osvědčil v sebe lásky a já bych si tvrdil přeci prosím vás neměl těmi to za zlé že se do se neosvědčí v sebeláska těžko se osvědčí někde výš když je začneme sebe mít rádi tak asi patrně nezačne mít a radí ani pána boha já se to nectím říct protože já jsem osobně vyšel na té cestě tak nezřízená sebelásky jak vám to často líčil že nikdo z vás se tolikrát neměl jako já když to byla láska jiného druhu než jakou vy znáte nebylo třebas tak přízemí ale to nevadí tím byla mam a tím byla ošidnější je méně polední to je důležité vědět čili člověk musí považovat za svou sílu i to že dovede. Veškerou svou slabost obětovat bohu a touhletou slabostí k němu jít já vám vždycky připomínal ten moment ježíšovi smrti na kříži jak byl slabý nejslabší ze všech tvoru a to byla jeho největší síla nemusel proto nějak řešit samo sebou také dejme tomu jak se vypráví a smyšlená chůze konci laocem kde komu už se ptá toho co co je velikost v v čem poštveme dost on říkal v této slabosti starce nemocného a tak dále to je ta se že vím že nic nemám ze sebe už ne a tak dále ježíš kristus se dovede o tom opřít o tu moc boží nepřítomnosti z tomu bohu a tyto synovi se vám vyšel o tom ostatek punc dává proč bych to měl hned vracet že ten smysl že si dává ale já bych měl být na takové výši pochopení věcí abych věděl že mě to jako podařený pro něho. A jestliže s tím nehospodaříme pro něho tak se dopouštím chyby která má jeden jediný následek že jsem uvržen do temnot vnějších znamená jsem blbej pořád ničemu nerozumím pořád se ptám se mi to je neleze do palce protože nevchází z tohoto to budit čte že já se nepomůže jsem fu nějak protože této chybělo protože jsem této chyby neopouští jenom proto mile by se začal dopouštět že bych to považoval za dané a nikoliv propůjčené tak bych okamžitě to ztrácel okamžitě protože to chvíli může přijít hostinách a ne idej účet. To chvíli že přijít a ve skutečnosti to tak je že on ustavičně přichází to by se člověk aspoň měl přát aby tomu tak bylo aby se nemusel bát a nevíme dne ani hodiny říká ježíš kristus ne to krásně znázorněno tam v tom přirovnání o těch dvanácti pannách že ano že voni chvilinku po spali a už přišli nikam už potom nechtěl čili oni ten oheň který nechali haslo neměli pro sebe to oheň byl připraven pro vítán ženicha všechno co mám čím hoří se mým světlem co mě osvětluje cestu o je taky umožňuje přístup k bohu to je pro něho a ne pro mě se na to vlastně okamžitě soustavně vracím. Tím že už s tím hospodařím pro pro něho tak už je to způsob vracení protože já si to nepomyslel na to nepomýšlí nebo nemám pomýšlet na to abych si něco nechal zanech čem ví jak krutě zacházel s těmi do si pro sebe malinko nechali svatý petr ten pět to dobře pochopil to je to věc to byla to byl komunismus spravoval smyslu všechno dát neboť to byla to bylo praktické do znění toho jak pochopili vše krista do to nepochopil nedal ten ho nepochopili a neměl tady co pohledět. No ne se před tváří boží nemohl objevit to jako tamten že se styděl tam někde ve starém zákoně a krize se že tváří boží no tak byl vyhnán z toho stavu ve kterém byl dycky význam takový okamžik nesmí nastat jeli jsem ji zlá a nejsem schopen hospodařit tak si to musím přiznat a říci teď jsem sláb nejsem schopen při nejlepší vůli a předstoupit touto slabostí přes boha.

Download XML • Download text • Waveform view