EN | ES |

78-Kaly-CD01-tr02

78-Kaly-CD01-tr02

Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
to jsem nesměl ale přitom říct pochopitelně, to by mu nerozuměli, ale protože, protože to říkal tak, aby mu rozuměli, tak se k sobě vracel se s ať se se do té nevinosti odkud přišel, že si myslel že on z věčnosti vyšel jako Ježíš proto aby nám dal například kdyby na věčnosti zůstal jako Kristus tak nám nebyl příkladný, ne? Ale každý avatar sestupuje sem, aby nám dal příklad. No a to se mu podařilo, příklad dal jsem vám říkám, říká on ne? Toto slovo tam je, přiklad dal jsem vám. A ten příklad e chtěli ti jeho žáci následovat až do strhání těla, a on jim ukazoval, hmhee kdyby neodešel opět maličko neuzříte mě, ne? Opět maličko uzříte mě to znamená teď musím odejít, ne? Čili, e kdybychom chtěli říct Ježíšem a ke Kristu e tak a tak by právem a církev exkomunikovala, ja bych taky exkomunik exkomunikoval protože takhle to není myšleno. Ten Ježíš si byl vědom Krista a byl v něm. Jenom že lidem musí ukazovat, že k němu jde. To ten rozdíl, to je ten rozdíl oproti nám. My jsme do té míry se svou bytostí se svym vědomím odděleni od boha, že opravdu s stím svým vědomím se musíme vracet. On už o sobě říkál já a otec jedno jsme už v době kdy tam jako teprve šel, no to si přeci protiřečí. Jak byl s ním za jedno, když tam teprve měl vstoupit ,e on totiž dobře rozeznával to to bychom museli vzít zase celé jeho učení a nevytrhnout z toho jednu myšlenku ,projev a tím byl Ježíš, od boha a tím byl Kristus a teď musel mluvit za oba dva. Za toho jed jednoho, který bůbec nemluví a to byl Kristus ,za toho druhýho, ktery j je schopen mluvit a to je Ježíš. A věřte mi že mnoha lidem bylo velice dobře pomoženo tím že k nim mluvil Ježíš. Ne jenom v době kdy tady chodil po světě ale i teď třeba ve dvacátém století že s Ježíšem si promlouvali, ne? Měli by si ale uvědomovat že se nestýkali s Kristem, nybrž s Ježíšem, že to prostředek .A víte co dalo práci milýmu Totabkulimu dostat Rama Krišnu vod matky Káli se kterou sem si povídal, ne? Někam za ni, za projev za projev sal ho za projev. A považoval to ze nutné, za ten projev ho dostat tak a když přišli z Rovněž tak on měl za nutné za projev ho dostat ,čili nešel Ježíš ke Kristu ,to je blud ,nýbrž povišoval stav, stav který byl lidský v podstatě s ňákými postupně svišujícími se úchylkami za stav božský který e má je, se liší od lidského tím že je beze změn ,je beze změn čili jestli bychom chtěli říct, to co je schopno změn šlo k tomu co je beze změny tak pak je to správné, Ježíš šel ke Kristu .A jestliže to co je schopno změn nikam nemusí jít aby vešlo do toho co je prosto změn tak e při tomto způsobu pojetí to není blud nýbrž je to to co jsme tu často vykládali e že vlny na oceanu jsou tímtéž oceanem, který se nevlní. Ano, ano? e Na cestě poznání pokud bychom mohly takhle abstraktně vo ní mluvit ,no to je trošičku školské. no cestě poznání vždycky je zapotřebí aby člověk ustoupil jednak od jednak od formy a stupně dosavadního poznávání .To znamená s tím co považuju za své a s čám se ztotožňuju. Jelikož kdyby člověk například neodstoupil od svého porozumění věcem jenom kdyby se s tím zpokojil a zůstal v tom nemůže nastat poznání. My jsme si řekly že cesta k poznání vede přes porozumění, ale že je třeba se dastat na kraj porozumění, od tamt uďelat skok z porozumění do poznání ,čili opustit veškeré porozumění. Ježíš Kristus toto ukázat, protože musel ukázat všechny cesty na jednou, to bylo velice obtížné jednou osobou všechno ukázat a my si to musíme rozplést co kam patří, ne? On ukázal na cestě poznání, že v okamžiku smrti na kříži nepoznávál, nebyl spojen s bohem protože musel také od porozumění a musel to ukázat, přejít do poznání, do totálního poznání ovšem tam to byla vrcholná fáze ne? A tototéž se m stalo určitým způsobem v Jordánu jistě to o tom ani po chyby máme o tom jenom kusou zprávu, ale té by se dalo vyvodit, co tady říkam. Kdežto na cestě lásky je tomu jinak e kdo miluje, vychází soustavně ze sebe, jinak nemiluje ,čili není svůj a proto je jediný, kterému hrozí, v uvozovkách, přitom posledním soudu že bude věčně spasen, že na věky spásen, jinému to nehrozí tomu poznalému to nehrozí, že? Nikomu jinému, než jemu .Vy jste daly jíst tomuhle, a mě jste daly jíst. To bylo z lásky, to sme to to neďelaly jenom pro ňákej ksicht, ne? Z lasky k tomu trpícímu dali někomu jíst, někomu dali pít, někoho navštívili v zahaři, někoho nemosného a tak dále a to všechno udělali pro Krista. To je jako když děláme rovnou pro něho něco, to je jiná činost než pouhá činost. To je projev lásky a on tento projev lasky Ježíš bez krizově staví na nejvyšší úroveň o které praví, že vede rovnýma nohama ke spasiní .Nepraví že napřed museli prodělat ňáký těžkosti ,nic tam neříká a na svatým Janu je to taky vidět kdežto na všech ostatních třebas na svatým Pavlu je vidět, že musem prodělat toto, tyto krize protože on už předtím než se dostal do ruky Ježíše Krista už prošel dost daleko cestou poznání, on byl žákem Gamalierovím, který ho učil, učil ho. Byl poučován on měl porozoměl hluboce starému zákonu jeho smyslu a svatý Pavel byl tím jak a považoval to za správné protože, když nám to předváděl co to je vlastně porozumění starému zákonu, že je něco jiného než co my tam vyčteme. Tam on musem byli nadšen, pochopitelně. On byl opravdu tím chycen. No a teďka se mu tady e ukazovala dalsí forma poznání. Totiž do vyšší poznání čím vstupuje, s tím od tamtud vycházíme ale na vyšší úrovni. To jmse často říkaly, né z ničím jiným, když tam vejdete branou dosavadního poznání vyjdete odtamtud na vyšší úrovni zase poznalý. Kdežto při lásce nemusíte vůbec vědět ee proč to dě e, že to děláte pro boha. Vžyť to tam je jasný, byli naprosto nepoznalí ty lidi. Kdy jsme tě pane viděli hladovět, kdy jsme tě pane viděli ,no neviděli. Ale ano, to jsem byl já tamto. To jim teprve musel říct. To se obešlo, úplně se to obešlo bez toho druhu poznání které ja tady kážu a trerým šel třeba svatý Pavel. Takže od vás já musím chtít sebezápor jako on to chtěl od svých žáků. Ježíš Kristus protože věděl že tou láskou neoplívají a to jim, protože se neznají ,láska vyžaduje sebepoznání, ne poznání boha, sebepoznání. Ten člověk který miluje, ten hluboce poznává sama sebe vtom smyslu, ne ve všech smyslech že ví ten trpící, to je jako kdybych to byl já. Kdybych já trpěl, taky bych potřeboval tu pomoc, ne? a proto mu tu pomuc poskytnu a bez jakýkoliv přemýšlení, bez jakéhokoli rozboru mu poskytuje pomoc vy jste samarytán ošetřující nepřítele to je tam všechno známo .Tu ty věci já budu muset hluboce poprojednat na té cestě A teďka zatím se potýkam jenom s tím sebeurčením e s tím pšedurčením, to ja musím opravit a se správným zaměřením víry ,protože láska je postavená na jedné předurčenosti, na víře. Bez víry se láska neobejde ,ten totiž, který miluje, ten věří v ňáký idelál. Nemusí to být Bůh, rozumíte? Ten věří že je správné to co dělá ,že když miluje třeba nepřítele, že mu pomůže, je to správné neví proč to na tom nezáleží ale věří to. Kdyby tomu nevěřil, tak by to neudělal ,ruku v ruce lásce s láskou jde víra ale musí být správně účinná ,musí být zaměřená jako účinna, živá víra tomu říkají v evangeliich a epištolách, svatý Jan, svatý Jakub, ne? Živá a pak samozdřejmě to jde bezkrizově. Tak to je asi všecko. Víte dobře, že Ježíš o sobě řekl, že nepřišel starý zákon zruši, nybrž naplnit. A e ti proroci, to znamená zavěcenci starozakonní slibovali spasitele, spasitele, spasitele slibovali, mesiaše a to z toho důvodu, že ten mě spasí a teď si všiměme co vom vlastně přidal, jakým spůsobem naplnil ten starý zákon. Říká, že dům, že ty přísné zákony, které stanovil Mojžíš že před Mojžíšem neexistovaly. To si tam prosím přečtěte, ja jsem to tam teďka citoval někde, i kde to je, ja nevím přesně ale je to tam. Že tyto zákony byly pro tak tvrdé, že nemilovaly a bylo třeba k tomu aby se mohl stát vůbec spasitelem naučit ty lidi ty židy milovat Čili nesmíme si myslet že je to jediná cesta ale že je to největší překážka na cestě, když člověk nemiluje, ano? Největší překážka a ee Že ale milovat je velice záležitost obtížná protože člověk se má rád. Velice se má rád. A tím že se přiměje k tomu aby miloval bez ohledu na sebe, opouští sama sebe čili plní řádově nejlépe to ten sebezápor. S aktivní způsobem plní, že přitom je činný láskyplně. Kdežto my se kolikrát snažíme o sebezápor e takovým řek bych školským spůsobem, ne? že s toho nikdo nic nema, ne?my taky ne pochopitelně ale já tím nechci říct ,že by láska byla jinou cestou ale že je to naplnění starého zákona kde ta láska musela ustupovat do pozadí protože v hystorickych podmínkách v jakých žili staří židé e ta láska tam moc nenohla kvést protože oni se jedině bránili, museli znát nepřítele, kdyby ho nerozeznávali tak je sežral z odpušťením a no tak, nebyli tam podmínky .Kdežto Ježíš Kristut e první se ocitl v podmínkách, kdy mohl požadovat od svých následovníku něco jiného, protože věděl že ti budou žít v jiných podmínkách, že už lidstvo dorostlo do lásky asi tak. A jestliže on říká že jedine ti budou spaseni, kdo milovali vlastně a nikdo jiní. Tak si to musíme přebrat asi tím způsobem že on mluví o smyslu svého zákroku tady. Von jako avatar musel ukázat k čemu tady byl. Aby naplnil starý zákon láskou ,nemohl nám ukázat, že něco jiného je stejně závažného. Proto, v tom co on dělal a v tom co mu ukazoval, nejzávažnější je láska, o tom není pochyby. Tím nechtěl říci že by bylo možno ,že by nebylo možný jít jinou cestou. Svytý Tomáš chtěl především poznávat a vom ho proto nezavrhl, on tam Ježíš Kristus vysvětluje tyto věci přímo činy. On mu říka no tak, zřejmě asi Tomaši jsi ne mě neměl moc rád, když o pochybuješ o tom, že se to opravdu mohlo stát. To tam není napsáno bibli, ale ten smysl to má, ale tady si vlož ruce, prst do mé dlaně a tak dále a do boku dlaň svou a tak dále a uvidíš že je to pravda, že že jsem to který vstal z mrtvých .Čili nezavíral cestu pro poznání .Poznej si to, to bylo poznání, to byla zkušenost .On ho ved ke zkušenosti. A zásadně své učedníky ved ke skušenostem, nevěřil na jejich lásku, vůbec ne, nedal na ní, naopak jí vyvracel, u svatýho Petra, si myslel že ho miluje, nebyla to pravda. Nevyvracel jí e u to Jana a když mu tam vyčítali že se k nim, k němu chová jinak, ne?e Tak on říkal že tomu nemůžou rozumět, protože on zvolil lepší cestu a to též praví o Marii že Marťe, že oni sloužili svým způsobem soustavně. No a když člověk nezná Boha nestýká se s ním, tak musí sloužit bližnímu, to je ta služba takže já bych byl měl býval už ce cestě činnosti mluvit o láskyplné službě, ne? Jsem si netroufal, protože jsem nevysvětlil lásku. Ja jsem tam říkal, kde jsi to, kde jsi to sebral? Ja jsem tam někde řekl, ve mezi řádky ale to mě ujelo. Ale ve skutečnosti to tam má být jenže mě to ujelo, že to má být později. a potom budu říkat, a on si teprve vzpoměl na lásku, vůbec né, on si ho ,on to rozložil jo, ten chlap. Jinak se s tím vypořádal se s tím po svým, ano? Tak to vás nesmi prosím vás mýlit, že se takhle prostě s tím vypořádám. Tak, od toho tady byla řeč je průběžným jevem u každého člověka i při menších a méně dosažených zaležitostech jako je třeba jsou fyzická smrt. Bojí se smrti. Bojí se úrazu, bojí se ještě možná menších věcí a tak není divu že jekmile jednou oběvi on, že tady nejde o pouhou fyzickou smrt, tady jde o smrt, která přesahuje rámec jednoho fyzického života že jde o smrt já, které e sahá svými kořeny za hranice života a které v sobě tají nebo za nímž stojí nastřádány zkušenosti které jsou širší než lidsky život ale ž teď, o kterých člověk ani nevěděl ,teď se mu ale ty zkušenosti projevý a zch ve chvíli, kdy se projeví ,tak on je má opustit. Tak mu připadá a plným právem že má být úplně vykořeněn z vesmíru né z ňák pouhého lidského těla. Že se má ocitnout mimo hranice času a prostoru .Kdo to nezažil, tak neví co je to za strašný úkol, úděl být najednou vyvržen ze všeho stvořeného. Protože nemá zkušenosti z nestvořeným vůbec žádné a najednouje před tím úkolem nebo před tou, před tím, úkol to není ale před tím puzením vnitřním, kterému nemůže odolat a to ho žene pryč z času a prostoru to znamená, smaže. To je to, z čeho měl strach Masarik, že nechce být metafyzickou kaší po smrti, ano? Tento strach člověka z tý metafyzické kaše e prostoupí takovým způsobem, že to obyčejně nesnese a uteče. Ale kdyby ono se to dalo zmoci jedním zátahem, ono se vstupuje do stále hlubších vrstev toho já ,až k těm nejjemnějsím vlnkám nesmí zůstat z toho já vůbec nic ,ani ty nejkrásnejší myšlenky, ajiry ani ty nejkrásnější předsevzetí, ani nic prostě co je jeho a pak samozdřejmě popadá člověka strach. A proti tomu je jediná obrana, že do toho nevztupuje sám. Vite? To jsme si vždycky tady řikaly, že když se bojí, tak se opře vědomě o pomoc Ježíšovu. Že on tento strach prodělával v tom okamžiku kdy byl v té zahradě, ne?a modlil se ne má ale stále ale uleví mi tento krok, jestli je to možné .A krví se potil, to zřejmě nebylo prosto strachu ,když se někdo krví potí to musí být hrozný vnitřní vtav .Čili zase tato dramatizace zevní byla obrazem vnitřních stavů ,víte? To je nám tady velice zřejmé. A člověk také při tomto stavu vnitřím prodělává podobnou krizi že, nechci říct, že se krví potí ale stane se horší věc, že se vzdává něco o čem jediném ví že existuje a proto se bojí že nebude existovat .Tak tady mám jednu myšlenku, kterou bych chtěl zodpovědět, ovšem ona souvisí z mnoha jinými myšlenkami, které jsem mezitím řekl, a nebudu ji moci samotnou říci. Třeba já zodpovím napřed to, co jss- jste mně řekl vy, třebas když se modlíme v Otčenáši: "chléb náš vezdejší", tak je to naprosto nesmyslné, a třeba to děláme možná poctivě, tohleto zrovna tohleto jediné z Otčenáše, protože nám o tom de, tak se nesmíme divit, že... že chléb vezdejší nepřijde ani z nebe ani vodnikud, naopak já můžu při této do- upřímně míněné modlitbě zemřít hlady. A vodnikud pomoc nepřijde, protože nepředchází ten řád hodnot. Není to zařazeno do toho řádu hodnot, v jakém to vidí Ježíš a v jaké souvislosti on to doporučuje. On dop- doporučuje tuhletu modlitbu "chléb náš vezdejší", v nějaké souvislosti. V souvislosti toho, co předchází řádově, ale taky i v souvislosti toho, co následuje. Protože my si myslíme jako, že ten řád hodnot, který jest třeba splnit od shora až k tomu chlebu, a to, co potom dále, že už jako na tom nahoře nemůže nic měnit. Není pravda. I ta poslední poučka mění hodnotu té modlitby, to znamená účinnost té modlitby o "chléb vezdejší", tak to myslím. Takže dejme tomu, kdybych si teďka vzal takovou nějakou myšlenku: "posvěť se jméno tvé", tak samozřejmě toto vůbec není možné provést. Já začnu jenom od začátku to probírat, ne až do konce, především bez toho, co předchází. Bez ctění toho, bez dodržování toho, co je tam napřed před tím: "posvěť se jméno tvé". A před tím je: "Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno tvé". To znamená, já mohu posvěcovat jméno Boží jenom tehdy, i když dneska nevím jak, na tom vůbec nezáleží, že nevím, co to je. Já ho mohu posvěcovat jenom tehdy, když se utíkám ke svému Bohu jako k Otci, jako ke svému zdroji svého života, ne? e To Otec, to je symbol zdroje života, ke zdroji svého života, ke zdroji všeho, co mám, protože bez Otce bych neexistoval, že ano? A jestliže se k němu utíkám, musím taky vědět, kde ten Otec je, v jakém stavu on se nachází. Abych se nedivil, že se s ním nesetkávám, že totiž je ve stavu nebe, to znamená ve stavu klidu, ve kterém já nejsem. A protože nejsem ve stavu klidu, tak jsem tou vlnkou na oceánu, a nejsem tou hloubkou, ve které von je, ne? A proto se nikdy nesetkáme. A tak toto když si takhle trošičku uvědomím, tak potom sám přijdu k ná- názoru, co to je asi: "posvěť se jméno tvé", že... že to je vlastně úcta k tomu, k té funkci, k té moci Boží. Ve starověku, jak jsem vám předváděl včera, jméno vždycky bylo symbolem, a ještě v tom Otčenáši je také, symbolem určité moci a určitého uskutečnění, určitého nadání. Tak například: "nebudeš se jmenovat Jakob", ne? Budeš se jmenovat Izrael. To znamená "Bůh vítězí". To znamená, byla mu dána moc tomu Jakobovi, aby byl nositelem, aby udržel tuto sílu, aby byl nositelem této síly, která je schopná vítězit. Aby poznával, to je jiná stránka věci, ne jenom být nositelem, že Bůh je činitel, jak jsem to vykládal p- z této stránky včera, a to tak, že z různých stránek se to muselo vysvětlit. A vždycky je to správný, když se to- z opravdu ze správný strany vysvětluje. A tak, když já takhle napřed vím, že nemodlím-li se, nebo nepřeji-li si obracet, povznášet svou mysl do stavu nebe, do stavu Otcova, do Otcova, když nemířím do Otcova domu, bych tak řekl, svou myslí aspoň. Když říkám Otčenáš, ale je mi jedno, že je za horama, tak nemohu posvěcovat jeho jméno. A naopak, když budu vyslovovat to m- Otčenáš v tom smyslu jako touha po Otci, jako když ho vopravdu volám, když to nebude forma, to nebude deklarování nýbrž volání po jeho domově, po jeho přítomnosti, tak samovolně z toho vyplyne posvěcení jména, protože už tím, že k němu jdu, světím jméno. A tím že světím jeho jméno, dostávám, jak jsem tam u toho Jakoba vo tom mluvil, moc, která z toho vyplývá a tak dále. Tam bude, dobře.

Download XML • Download text • Waveform view