EN | ES |

78-06B-Kaly

78-06B-Kaly

Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
Tak chtěl jsem říci že jak rozumně jak máme porozumět nebo do jaké míry máme se tasit porozumět vůli boží když někomu pomáháme v žádném případě se nemusíme starat o vůli boží vůbec když k nám někdo kdo potřebu nějakou má nějakou potřebu do po potřebuje naší moc přichází z dobrou vůlí ne aby nás vykořisťovat nýbrž aby prostě se třeba zachránil nebo abych něco se životě vylepšila tak jak mu náleží tomu člověku v tomto případě můžeme bezelstně posla božího a to co chce když to není nemravné pochopitelně považujeme za vůli boží a nesplete me se nikdy. Nebo téměř nikdy o nás řečem taky na nandavat ale to už není naše záležitost obra ta že ale jestliže jde o jinou věc pomoci někomu v tom případě když lidsky se už mu pomoci nedá když jenom vyšším zásahem se mu může pomoci tady museli opatrný v tom smyslu že neznáme vůli boží. Tak by bylo lépe nu dál na pokračování pomáhat zase jenom lidsky a ne nějak nadlidsky ne přivolávat pomoc boží svou vůlí tam kde ta pomoc boží vůlí boží nefunguje v tom musíme vidět nějakou moudrost ze strany boží rozumíte jenom v tomto se můžeme mýlit tam v tom obyčejných věcech nikoliv a tady může udělat chybu protože jestliže potom mluvíme pánu bohu do toho to von dopouští jak se tomu říká křesťanským. A snažíme se aby to pán bůh opravil protože patrně tomu dobře nerozumí nebo nemá tak krát asi jak se nám zdá tak to za prvé mu řídíme no toho nic z toho je to dělá ale my především křivdí me tomu člověku i sobě protože jdeme jinou cestou než je cesta boží může se stát že i když máme nějaké vnutit že mu špatně porozumíme je to možné pak není naše vina že jsme tomu špatně porozuměli protože nedorostli tomu vnitřnímu pochopení věcí. Říkal jsem vám vždycky že třebas svatý františek na pokračování chybně rozuměl svým vnuknutím ne chybně v tom přes to úplně špatně ale na takové nízké úrovni tomu porozumí ono se všemu dá porozumět na různých úrovních na tom to ve svých spisech často ukazoval že na různé úrovni věci vykládám stávalo že že není špatný výklad zcela nejnižší úrovni není špatný ale nevzni nevloží všechno jiný výklad vyložím víc ale kdyby se na vyšší oni to dělalo ještě víc a tak dále jenomže čím bych více tomu a hlouběji porozuměl tím má zodpovědnost je mnohostrannějších a já si myslím že když takový svatý františek napřed třebas porozuměl to může obraz kristu v těm promluvil obnovím chrám. Když tomu porozuměl jenom lidsky na té nejnižší úrovni že se nic nestalo se to že mu to stálo mnoho utrpení protože on zřejmě v té době ještě nedorostl do toho vnitřního budování chrámu když tomu byl vybídnout on byl vlastně vybídnout aniž si to uvědomoval to pochopil mnohem později že má nazírat síly k tomu aby se osvědčil v tom budování vnitřního chrámu a ty síly moh nazírat jenom nějakým trerým jem tak on napřed trénoval nadstavbě normálních chrámů což tedy našeho lidská se nemělo dít měl budovat vnitřní chrám jak se jak jsem později tam ají dověděl ale vůbec nebyl spokojen s tím že já nevím kolikrát chrám už do budoval pořádně zem že ještě jich neopravil dost když mu ježíš kristus řekl tento chrám postav znovu ne. A ve všem si že ukázal na ně na svatýho františka a nebyl spokojen protože vnitřně byl veden správně bohem když to nevedl vysvětlit správně ještě že to co všechno postaven není ještě všechno schází to postavení toho vnitřního chrámu a teprve když začal budovat vnitřní chrám tak měl najednou dojem že dělá to pravé a říkal si jak jsem tak dlouho mohl to nepochopil ne že tak je to prosté ale jeho bylo to správně protože on se musel v tom svým vnitřním stavu nespokojenosti stále hlouběji a více do základu odpoutala od sebe sebezapírat a ta míra sebezáporu stále rostla a tím taky rostla svatost o to svatýho františka protože u něho platí víc než na kohokoliv jiného že jestliže slabý pramen je napaden větrem tak hasne z že ale silní pramen a to byl svatý františek. Je napaden větrem taky ještě víc rozdmychá a on tím že narazil na překážky tak jeho plamenný tří se rozdmychávání až který františek milý hořela už to nebylo k zhasnu tí až do smrti a kdyby se byl jaksi jak my tomu říkáme natrénoval kdyby by kdyby bylo nepoutalo řečeno symbolicky tak se to nerozhodl takže my kolikrát to co se děje s tím bližním nebo s námi musíme považovat jako ono se tady někde foukat do plamenem možná nebo něco jiného co čemu nerozumíme ale zaručeně nemáme radit pánu bohu máme se smířit s tím že lidsky musí udělat co chceme a pak klidně od toho umět odstoupit. A to že jsme lidsky udělali co jsme mohli zase řezali na konec svých možností na vrchol lidství rozvinuli jsme své lidství tak daleko že odtamtud je dosažitelné vyš vyšší úroveň dokud neuděláme ze sebe všecko nám vůbec ani právo aby nám pán bůh pomohl nějak na lidsky nemůže nemůže protože my jsme se k němu nepřiblížil my jsme my chceme aby za nás něco dělal a to ne tomu tady nejsme my jsme tady proto abychom vyšli tady z toho omezení v té klece které se říká vesmír tím že se dostaneme až k jeho výuce tam nedostaneme dokud sme někde na dně tak v té kleci li nepředáme. Kdyby to byl ten svatý františek pochopil hned správně že má budovat svůj vnitřní chrám tak by z něho byl býval takzvaný malý svatý o kterém jsme vůbec nic nevěděli to dneska nic by se boha a stalo ale bych byli bychom my jako svět přišli o svatého františka z asi a takhle že on nepochopil zaniká chyba zdánlivě tak on se stal velkým svatým který do dneška svítí svou svatostí a svým příkladem. A bude podívejte se já jsem to už ty kolikrát tady říkal ale znovu bych chtěl podotknout že člověk by neměl si myslet aspoň už když nemám o tom zkušenost neměl by se vmýšlet do situace že je dobrý v žádném případě by to neměl u sebe trpět todleto my se si že jsem takový že něco sám ze sebe s mou té veliká troufalost je mi to sice odpouštěno protože cítím oddělenou bytostí od boha od če bližních. Ale způsobuje sobě i svému okolí a to je to nejhorší veliké utrpení protože toto poznání že já něco mohu je poznání nesprávné já bez vůle boží bez jeho pomoci nic nemohu čili to je jako kdyby si žárovka řekla já mohu svítit nemůže když z elektrárny nepřijde proud nesvítí. A já si nemohu hrát na elektrárně nikdy ji nebudu já budu vždycky závislí na tom zdroji od boha a když se o tom přesvědčím že tomu tak je tak to je okamžik kdy připadá lidem okolo mě že jsem třebas pokorný to není pravda to jsem se jenom přesvědčil že já za to nemohu ale všimněte si. Ježíš kristus odpouštěl chyby svým učedníkům veliké ale neopustil třeba farizeům že se považovali za dobré protože s a ty pro dě za to tíhl protože s tím nemohl hnout s těma si nedalo hnout z toho důvodu že oni stáli svou dobrotou proti dobrotě boží jestliže ježíš kristus o sobě řekl když mu někdo řekl pane dobrý nebo mistře dobrý a říkal to je dobrý jenom otec v nebesích když o sobě sám řekl že on sám není dobrý jenom otec v nebesích a že je o to vlastně menší co si můžeme srovnat s jinými jeho výroky že o to je menší než otec a říkal že vlastně není dobrý on nýbrž že je dobrý otec že to co vidí že on dělá to co lidi vidí že on dělá ježíš. To je lá vlastně otec který je dobrý toho si byl ježíš kristus dobře vědom a ono je mu zbývá než co poslouchat tak jestli nějaká dobrota v člověku je tak je to jenom poslušnost žádná jiná dobrota neexistuje a to stačí manipulace s vůlí této nejdůležitější co musíme ve se životě dokázat my musíme souhlasit s tím co bůh chce a zdát se dokonale své vlastní vůle prosím vás nesmíte si myslet že je to nějaká trpnost jako taková ježíš kristus který se vzdával dokonale své vůle a kutnu jenom vůli boží otcovu tedy k tomu říkal ten dělal daleko více než my ten neseděl někde a nečekal až mě to nespadne nějaká pomoc boží on do všeho šel a mohl si to dovolit protože je to nedělal on. Dělal to otec čili do takové míry jak poznáváme vůli otcovu vůli boží do takové míry ve větší míře musíme být a ne nečinný jestliže například člověk pouhým rozumem poznává co je správné a co je nesprávné a není činný v tom smyslu co je správné nedělá co je správné tak se proviňuje ale protože dělá co je správné není ještě dobrý nýbrž je jenom poslušní poslušný není celá dobrota. Dobro ta je například milovat já říkám jenom příklad ale dokud se člověk nepřesvědčí o tom kdo vlastně miluje čím mocí je schopen člověk milovat a dokud se přesvědčí dál koho miluje tak jeho láska je polovičaté a nevíme kdy v něm plane a když v něm zhasne protože je to závislé na jeho náležitě a na mnoho jiných okolnostech že třebas se mi nezdá být ten nebo onen hoden mé lásky a proto mu tu lásku upřu před ne jako tady některý lidé třebas vůči řiká m jste mi říkala jednají ne že se jí tykám nezabít hodni té lásky tak potom tu lásku nevěnuju takhle hodnotit my nemůžeme pochopitelně protože máme jiná hlediska ne všichni dětmi jednoho a téhož boha. A jestliže můžeme s klidný svědomí říct že neodporuje to co děláme pravosti tak pak když vykonáme úkol lásky tak můžeme o něm říct byli jsme poslušni ale nikoliv milovali sme ten kdo miloval je vždycky bůh a buďme mu vděčni na to že nebyli schopni takzvané lásky že ona ukazoval jak mi je kdybychom totiž takhle na věci šli. Tak bych ta láska v nás zůstal daleko větší měrou než dosud protože on by se měl milovat stále víc my mu nedovolujeme milovat jak on by rád miloval mu stojíme v cestě svou vůlí že my si za něco za něho přejeme dělat něco to nevědomosti jenom ze vědomosti nemůžeme sami udělat kdyby nám on k tomu nedal sílu tak nemůžeme ani vdechnuta jednou a tím méně můžeme někoho milovat musím být vděčný za to že jsme schopni někoho milovat jak my tomu říkáme bohu a ne sobě čili jakékoliv uspokojení z úkolů lásky které máme přináší jednu věc kterou by ho označit svoji ježíšovými už vzal odměnu svou nebo vzal od nikdo svou ale vadí to přece jenom v jiném smyslu že totiž nemůže mě to přiblížit k bohu takovéto jednání pojednání mi nechává tam kde jsem chci žá o uspokojení z toho co dobrého dělám. A neobětuju to se uspokojení bohu nevím že bůh je to který ve mně miluje a dám k tomu sílu abych miloval tak pak zůstávám trčet a jenom místě a ta moje láska se nestane láskou spojovací to znamená nestane se prostředkem kterým je vědomě spojuje s bohem jenom svatí kteří toto dokázali pomocí lásky se vědomě s spojovali s bohem to to nedokázali tak zůstali trčet a nevěděli proč. Tak je tady otázka jak si počínat při drobných sebezápor ech které zřejmě podle našeho dobrého mínění mají sloužit zlepšení cesty přístupu k bohu a tak dále jaký to má smysl a jak zabránit tomu aby se nehromadili tyto malé chyby aby se nestali džungli ve které se topí asi tak jsem tomu rozuměl tak především k tomu je třeba odpověď dát úplně z opačného konce musím se držet zásady. Že jakýmkoliv sebelépe míněním sebe zlepšování nikdy nedospěju ke spojení s bohem to je zásada kterou dobře znal ježíš kristus a měl za mě prostě touhu nám to vysvětlit na mnoha příkladech a taky to učinil já jsem si tady zmínil jenom o jednom z nich že tomu mladíkovi který od mládí žil se to znamená sebe ze přáním se dostal velice daleko neměl už z toho nějakou džungli tam to dokonce dopadlo takhle šťastně musel prozradit že dokud se nevzdáváme že se nemůže stát jeho žákem. Čili sebe zlepšování má jenom jedno skvělé jeden skvělý smysl sobě a to že ukazuje naší dobrý dobrou vůli a tu musíme ukázat protože bez ukázku soustavné ukázka dobré vůle my vy necháváme volní stránku necháme jí nezaujatou necháváme ji nezaměstnanou a vůle nám blou má vůle se toulá vůle nás zavání čili neslibujte si od tohoto sebezapření víc než upoutat vůli tak aby nás neodvádělo od předmětu ale aby nás přivedla. Indií mu spojení s bohem to je nesprávné hodnocení báji sebe zlepšování větší váhu než takovou ne než vám dobré vůle které je nutně zapotřebí na cestě sebez povím nemá tíž já nemohu proti sebe zlepšování být ale varu vás upřímně před tím abyste mu nepotká dali větší úlohu než jakou má toto se vám že každý prostředek má svou úlohu v pravý čas na pravém místě a po té tuto úlohu ztrácí ale dobrá vůle úlohu svou neztrácí nikdy přestože si bere po ruku jiné pomocná prostředky například sebe zlepšování jeden zača zlační prostředků cesty a touha po tebe řešení sebe na pomoc třebas boj proti hříchů chyb. Neposednosti a takovým šlakem lenivosti a já nevím čemu všemu tak jestliže my všemu při soudím správnou hodnotu stává se to neškodí a začíná to být opravdu užitečným jestliže k tomu nepřistoupíme správnou hodnot stanou váhu tak se to může stát i nebezpečným a zaručeně to není užitečným čili jak jsme jak správně tušili mohu říci že příliš na toho po sebe zlepšení může vést dvojím důsledků jednak že celá vám čím dál tím víc že jsem horší písem chyby nebo dostávám se do takové fáze sebe zlepšování je nám jinýho než čistým cítím peru neopravňuje ne a uniká ně cíl mé duchovní cesty úplně obzoru ztrácím boha protože jsem dokonale čistě to je jeden důvodů. Druhým nebezpečí sebe zlepšování je že se mě přece podaří věčem se zlepšit a já se budu považovat za zlepšenému a budu milovat více svůj stav zlepšení než boha a naučím se určitému druhu narcisismus sebelásky která je velice netrhá a kdekoho může zmýlit tak se ne neprávem říká že nejhorší vlastností svatého je že když na svou svatost to jsou dvě největší nebezpečí toho sebe zlepšování jejich ještě víc ne to by stačilo já jsem mnohokráte řekl že. Se neprávem víme že my milujeme my toužíme a tak dále ano to je zevní pohled na věci jestliže netoužíme tak je to jenom důkaz že jsme ne dovolili bohu aby nám ukázal jak touží po naší duši aby směl nám ukázat vaší do. Čili z jednat podmínky pro to aby abychom to bohu dovolili tak touha se objeví sama jakmile jemu to dovolím mě opačný postoj než jaký by to je pouze máte výslovně jak vyprodukoval vlastní energii což se dá na poli citovém prosím na poli si to vem co to dá ono se to dá i nějakým násilím na pole na poli třeba s veškerou silou svou to kdo toho hrubě po š počtu sebe a prosím do toho se vložím všechno tak vono se taky možná něco vyprostili to ten správný a trvalý způsob nemohu si dycky poradit někdy to vyjde někdy to nevyjde když by to ožil sebe větší sílu tak to nevyjde protože to není bezpečných jak já začnu toužit jo říkám že to já je tady chybně uloženo ale musím to nějak začít se ten do. No já opravdu toužím jenom tehdy když dovolím bohu aby ukázal že mě miluje to dovolit a jednám podmínky pro to aby von mohl temně pro mě vědomě působit a ty podmínky se tady nesčetněkrát vysvětlil a jsem ochoten je eště čtyřicetkrát vysvětlit prosím to mě nedělá potíže ale v každém případě prvním prostředkem kterým já se mohu zpřístupnit k tomuto poznání lásky boží je že sebe zapřít že sebe začne závidět. Jak on to ježíš kristus na říkal nikdo nemůže být i učedníkem a nemůže být svědkem jeho přítomnosti tak ani jeho lásky pochopitelně do sebe nezačne závidět toho si buďte vědomi že to je první pomůcka pro to aby člověk začal toužit a jakmile sebe začne závidět tak to má se objeví samočinně nemusím mít hadytak vázat to jako je velice nejasný způsob produkt pro rukce to někdy se podaří někdy se nepodaří u toho prvního. Já můžu tak se dodělat že jste to naší podmínku je poslušnost poslušnost sama o sobě je velice mocným prostředkem ke povinen touží když já jsem poslušen tam kde mně to nic nenese kde se musím přitom za se zapřít abych ještě byl poslušen kde mě to de proti srsti tak taková poslušnost vždycky způsobuje veliký přínos na cestě to. Mám tady dotaz zdali tedy mám vynechat všechno co je nepříjemné a nedělat to je příjemné pardon a nedělat toho protože mě to přináší uspokojení které samo o sobě je druhem přivlastňování a tím znehodnocovat toho co jsem učinil toto by nemělo být hlediskem který by zastával při tom staví se lidském by mělo být dělat to co je potřebné co rozumem uznám jako za potřebné ať je mi to příjemné nebo nepříjemné nedělat rozdíl mezi příjemným a nepříjemným jak to co je potřebné a jestliže je to potřebné a ono mě to přináší uspokojení tak intenzivně toto uspokojení odevzdávat bohu to znamená říkat si to ne to ne a opravdu na tom trvat to ne ne a kdyby mně to ještě uspokojovalo to nebudu říkat co jsem dělal já prostě si to nemožní spokojen a to se dá ale to bychom neradil abyste dělali to co já jsem tehdy byl na odrazit cestě aby to mohl dovolit. A vy na takové cestě nejste není zapotřebí na ni byli to se dá všechno mírové prostředky provést čili to je správné hledisko čili i tato nezainteresovaná činnost musí být vedena nikoliv z eden ke mně s ohledem na sebe nýbrž ohledem na potřebný objektivní potřebný toho co mám udělat toto indové vůbec nevědí protože u nich činnost je ničím nežádoucí až na karma joga ta je tam opravdu dost ne vyvinuto součástí jogy tak ty nedosahuju té úrovně činnosti jako třebas hlásal ježíš kristus to bylo daleko výše to co ježíš kristus nás karmajóze než to ale. Podívejte se je tady maličký problém co nebo kdo je naší hřivnou my jsme si říkali že hospodařit s hřivnami je jeden ze základních požadavků ježíšových to znamená hospodařit se vším tak jako by to nebylo moje jako by to bylo svěřené od boha v tomto smyslu jsou mě svěřeny i lidé nejenom věci takže já je mohu připodobňujte hřivna ale jsou to lidé nejsou to věci já nemohu si dělat taková práva na lidi kteří jsou vedle mě jako si mohu dělat na věci kterými vládnu přičemž věc kterou vládnou je například moje tělo ale tělo mého bližního. Není v tom smyslu nejsem oprávněn v tom smyslu jim vládnout jako se svým pochopitelně takže pozor na to na ten pojem hřivna já to teďka rozvedu se do jsem chtěl tady uvést že jestliže se řekne můj třebas člen rodiny to není hřivna se kterou mám opodál tak je to částečně správně v tom smyslu jak jsem teďka říkal a já sem se špatně řečeno protože rodinu do které patřím ve které jsem se narodil a kterou spolupracuju to je vlastně řek bych pracovní čet a jsou věci záznam svami které se například při poutáni a my ten život tak dohromady mostu jem. To se jednotlivé zbylo dohromady nedal čím dál tím víc je to složitější most že celá společnost téměř podílí na tom co já jak já žiju podívejte se na ten bit co lidí tady spolupracovalo na výstavbě tohoto bytu římě nádobí přechod to tady je bere ten způsob mít nutí a to všechno to jsou lidé to nedělali tady ti lidé kteří tady s námi jsou a jsou to hřivny ti kteří mě to dech udělali vůbec ne to pytel na na ně nemůžu pohlížet jako na hřivny se svými na nějaké hospodařit. Ale jsou to moji bližní takže já bych to asi řekl radši takhle zvláštní duch ru hřiven že můj bližní a já se s ním setkávám za různých okolností a jedna z těch okolností při kterých se s ním setkávám je spolupráce a ta spolupráce někdy může být označena jako jednání s hřivnou neboť jestliže je mi přiděleného mého pracovního kolektívu nějakým způsobem třebas je to moje matka je to moje dcera. Ty nebo je tomu je přítel se kterým musím spolupracovat někde v továrně a tak dále jesiže my takový tou sem při dělej tak my se tímto potom podrobněji je svým způsobem hřivnou neživot protože on umožňuje abych já pomocí něho z mnoho násobil to co dělám vite přímo záži platí že dva neudělají dvakrát tolik co jeden. Nýbrž že vůbec to udělají a jeden by to vůbec neudělal jednomu to se musí podržet a druhý to tam třebas při ono vám a tak dále a někdy je třeba četli tří někdy je třeba ty lidí a tak dále a do jsou tyto při tom pomáhají nebo tyto spolupracuji ty jsou si vzájemně hřivnami vzájemně sou přímo sem pro správné vykonání té práce v tom smyslu sou sedím hřivnami ale nemáme právo s ním jednat jako neživou hřivnou pochopitelně říkat ty musíš nebo tak ono to musí být ve vzájemné soulad s potřebami celku a v tom smyslu je toho hřivna pro mě ale abych já se považoval střed něčeho nějakého kolektivu ne ostatní jsou pouhé hřivny a já jsem který s nimi hospodařím to by bylo strašné takhle to asi myslel ten který to tady kázal a takže já jsem to tělo převedl na pravou míru tohleto a chtěl jsem vám říci že. Nesmí při tomto jednání s bližním člověk šlapat po vůli toho druhého za tímto naopak musí ctít za tím co když pracuje s hřivnou v pravém slova smyslu to znamená se vším ostatním než co je můj bližní to je náš bližní tak se nemusí otáčet nebo nemusí brát ne ten na to jestli je to nějaká vůle nebo není vůle toho předmětu nebo protože vůle je tady boží abych já s tím hospodařil ale říci je vůli ve vůli boží když jste členem mé rodiny třeba nebo se nebo pracovního kolektiv abych já vám je hospodařil té drzost protože to je nesprávné porozumění co je to tomu cé hřivna. Protože na druhé straně jsem ale řekl že mám hospodařit celým životem jako se svou hřivnou to je rámcovém to ví příkaz říkat velice správný protože to je ten ideál považovat celý život za hřivnu která mě jestliže se všemi okolnostmi nejenom s lidmi věcmi se všemi událostmi já musím také v události která. Ke mně přichází tu mám styk a kterou musím nějak řešit považovat za hřivnu jen do té události to za za tou za pletení lidé a ty už tam fungují jako bližní to není tam tvá hřivna vono to v celku vy z toho vyplývá že to je nějaké dění jsou součástí nějakého dění které do mého života vplývá jako hřivna a kdybych já ten celek tu výslednici činnosti těch lidí nepovažoval za hřivnu se kterou mám hospodařit tak já myslím celým životem a dělal v tom nějaké výjimky to by byla chyba ale ty činitele při tom nemohu považovat za hřivnu výslednice hřivna to je asi jako třebas když se něco dělá tak se to vkládá z ní součást ek ale celkový stroj není ani kluka. Ani pas tole ani hlídal nýbrž je to třebas obrátí stroj a to je hřivna rozumíte mi kdežto ten pas tole ten řídil součásti toho stroje nejsou hřivnou ty jsou funkční mi činiteli které mají přesně určenou úlohu ten pasek převádí třebas nějakou energii z jednoho kola druhý. Tak přítel udržuje nějakou rovnováhu někde než a tak dále být to čemu je ve stroji podle toho by se bychom mohli říct z jak to vypadá v lidské společnosti my musíme správně máme jednat s bližním a při tom celým životem jako s hřivnou musíme pokud možno pochopit jeho úkol v tomto soukolím té jako součástí toho všeho a on je zároveň součástí mého života do té míry jak do něho zapadá zároveň je součástí života jiných lidí jak do něho zapadá za on tou částí širší společnosti cel třeba kterého národa toho světa a toto všechno musím dát to myslím na mysli protože víte ono správně cíti věci se dají hodnotit do té doby dokud já jsem si středem. Při tomhletom hodnocení všechno je mou hřivnou se kterou musí hospodařit nesmím si být středem že tam v každém případě to potom hodnotím špatně a špatně třebas přiděluje práce nebo pletu se někomu pod nohy nebo mu překáží jeho činnosti překáží mu v jeho úkolu provádění ho úkolu kdežto jestliže já si nejsem středem a středem je bůh který mě dal úkol hospodařit celým životem ten mě ten pravý tak já mám ohled především na to aby všichni mohli k tomuto středu jít a aby mohli svůj dílčí úkol při tom provést aby nebyli ve svém ničím úkolu tímto celistvý dech krmím za střežící úkolem tušení. Úkol my životních spolupracovníky je dosti přesně určité tím že jsme v nějakém pracovní nebo příbuzné přátelský nebo nepřátelském úkolu jestliže je to úkol já za šlo o to nejtěžší ho který považuju nepřátelský tak já bych ho snadno rozeznal že to úkol brní neruší ubrat se vzájemně a beru to jako vedu ho jako brní nástroj tak si pojímat jestliže je to moj příbuzný třebas rodit bratr prostě. Tak beru ho jako někoho kdo má úkol vůči mně matky bratra a tak dále a to je úkol řekl bych nějak východ ho definoval tam ten ta ve pružný tuto byl úkol výchozí on má táto z tohoto výchozího úkolu jenom vycházet ale nesmí považovat za střed svého života jakmile by to takhle dělal jakmile bych já třebas i sane matky byl pořád jí považován jenom za syna a vona se k nohou ke mně chovala jenom jako k synovi. A já bych si to dokonce přál aby tak se pořád chovala tak já bych předurčoval pro ní nemožnost vzestup a pro sebe bych umožňoval nemožno uvolnění z tohoto svazku já proto tyto vztahy považuju jako za východě a proto ježíš kristus od těchto vztazích takzvaných výchozí řekl že musíme tyhlety lidi kteří mají tento úkol výchozí se naučit nenávidět. Ano ale v tom smyslu nenávidět že mají úkol výchozí rozumíte že jsem tak definoval takhle o tom budu sklonku trvat a nemají větší úkoly aby si na mě dělali práva aby mě vlastnili protože mají tento výchozí úkol to není správné právě v tom přirovnání o marnotratném synu je řečeno byly dva syny a jen si přál nebýt otcově domě otec nereptal a vydal mu jeho podílí čili výchozí úkol tady byl otec syn ale pak ho pustil do světa protože jistě. Mohl předpokládá že to tak v tom světě dopadne špatně tohoto špatně v uvozovkách tom smyslu že on se vrátil ovšem tam to byl otec nebeský a to je něco jiného ne ale i tam jsme svědky toho že a ně vy já to dokonce nemile že ten úkol boží vůči nám je podvýživy tom smyslu otcovství že my se ska nejsme vědomi toho otcovství že on je náš otec nepociťujeme ke svému žalu toto otcovi rádi bychom protože se chytám výchozího úkolu proto tady byl ježíš kristus mezi námi aby byl prostředníkem protože ví že z toho výchozího úkolu sme víceméně protože jsme s kali hodilo vzdání od boha vyšli vyšli jsme z tohoto úkolu nemůžeme se k němu vrátím jak než skrze někoho kdo je věčně synem a tak dále nebo tak nějak to názorně. Tak první to řekli pružný druhý úkol lidi je výchovných očích a třetí úkol je průběžný to je to je jiný druh lidí nebo do tohoto úkolu se dostává někdo přechodně po té do po tu dobu kdy já musím účelné nebo bych měl účelné s někým ve svém životě spolupracovat tak to je průběžný úkol a dokud neplníme závazky vyplývající z tohoto úkolu tak tento úkol plnit musíme a není to připoutanost nýbrž je to důsledně a je to plnění plánu božího protože já nesmím v tom člověku který mě byl řek mně dostal jako. Průběžně něco plný síly vidět nějakou překážku nebo pouto nýbrž já v něm musím vidět spolupracovníky řek bych při moři jak jeho tak svého života bez kterého by se to nedalo dohromady a to právě ten běžný nejběžnější si bližního že co chvíli někdo průběžně někdo pět minut někdo rok někdo po celý život vedle mě něco dělá a my paralelně vzájemně vedle sebe spolupracujeme a jakmile to končí tak já musím zase v tom smyslu ježíšova mění o začít nenávist znamená jako by nebyl jakmile skončil průběžný úkol tak pro mě ten člověk přestává být. Hřivnou se kterou musím spolu hospodařit toto je velice těžko rozpoznal a já myslím že ježíš kristus nebyl takový aby nám měl za zlý že se k němu třebas vracíme láskyplně že k němu máme nějaké slovo nějakou účast na jeho životě protože ono to toto průběžně setkání má tvrdý charakter vždycky následně a tyto tato následně setkání si myslete vy mi se dokončili průběžný úkol si jsou někdy velice důležitá a po opravuji totiž smysl a výsledky toho průběžný ho úkolu i toho výchozího všech těch i toho budu z teho všech těch dřívějších. V tuhletím si nejméně lidí ví rady jak to udělat abych byl jsem to ovšem všechno takhle školsky jenom pořádal ale chtěl jsem do toho nes oso krásně světlo já to potom až budu mluvit o osvícení tak v tom svým spisu tam pan to detailně popíšu to ve ty způsobit na duchovní cestě platí že bůh je vědomí nade vše obsáhne a nadevše bystré do všeho pro ni kající a jestliže mám se s tímto vědomím. Které obsahuje všecko a před vším všecko jiné vědomí které se de vyskytuje třebas naše vědomí že se s tímto vědomím chci spojit tak se musím jak je to lidsky vůbec nejvíc možné připodobnit této bystrost této pozornosti této uvědoměl nosti čili jestliže já například konám nějakou modlitbu která mě odvádí opačným směrem než k tomu bystré mu uvědomění si toho co já dělám.

Download XML • Download text • Waveform view