EN | ES |

78-04B-Kaly

78-04B-Kaly

Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
Na tento vznešený okruh Jeho lásky a poznání. Poodešli trošičku, dovolte mi, od člověka tak zvíře, které poznává jiným způsobem než člověk, my si myslíme, že je to méněcennější způsob chabější způsob, což se mýlíme tedy, on je to jiný způsob, to je výraz pro to, jiným způsobem než člověk, někdy dokonalejším. tak zase bychom šli k celé škále druhů poznávání které řídí Bůh. Tím, že za tím stojí. že stojí za nějakým tvorem který je v transformátorem nějaké obecné síly že to představme si to jako elektřinu, která probíjí z nějaké elektrárny a je rozváděna různými elektromotory k nějakým agregátům, které žene. A tak to je pohled, který je nám taky upřen, protože my si nikdo nedovedeme vžít do postavení zvířete, do postavení rostliny, tím méně do postavení nerostu nebo buňky, to vůbec nám nejde to všechno je jednání Boží, na základě.. na podkladě....na základě toho, nebo z gruntu tu a v tom, z gruntu všeho je bůh cestou silou nerozlišenou. která do všeho proudí silou uvědomovací. Mluvili jsme o síle lásky, o síle uvědomovací. Stejně tak bych řekl bych takovém napětí existenčním. celá existence potřebuje aby mohla vůbec být aby existovala mimo Boha, potřebuje být držena v šachu nějak, mimo něj. To On taky dělá. On kdyby se svého tvorstva, tak by to mělo za ná...za následek, že by to splasklo jako bublina, no to už já nebudu vysledovat proč, to by byla dlouhá přednáška, to představa to tady právě proto že on to ze sebe zbyde je říkají Indové. On to drží v šachu tím výdechem. Až to začne vdechovat, tak to do Něho zase zajde. Ralaja - vesmírná milost se tomu říká, ne? proces probíhá simultánně. On vydechuje vdechuje, jenom Indové pomáhali to tím rozložením dva úkony k tomu aby to lidé vůbec pochopili. Vesmírová noc existuje zároveň s vesmírovým dnem. někoho už je noc a pro někoho začíná den. Tak je to v tom stvořeném, neboť všechno je postaveno na nějaké idei, nebo na nějakých idejích. Ty ideje samy o sobě mají nějakou funkční hodnotu, to znamená, jakmile ta idea, ta idej, je na určité úrovni, prosim vás, já jsem tady mluvil o brontosauru hraje svou roli tak ten brontosaurus zmizí z našeho povrchu my říkáme, změnily se přírodní podmínky, no, to je pravda, a on to nemohl to neměl dost žrádla třeba, musel zahynout to je pravda ale nepřišli jsme na kloub Tomu proč to svět byl že tam byla nějaká idea, která dohrála svou roli. To jste... to z toho není vidět. Čili my taky můžeme těžko usuzovat o jednání Božím, my se nemůžeme v něm vyznat, protože nikdo nemá možnost pohlédnout na tyto Platónské ideje, jak on říkal, on o tom něco věděl ten Platón, ze kterých všechno vzniklo. jednání Boží je pro nás proto bychom mu neměli mít za zlé, že nechává někoho na holičkách a někoho se ujímá. případ nesdílnosti nebo netýkavosti z jedno strasti božího zásahu nebo protekčnosti výjimečnosti Jeho činnosti, to vůbec ne. My já si zmíním při tom, na jeden výrok Inea Thakhana, když tady mám Pavla, tak jsem si na to zrovna vzpomněl, že totiž jednou mistr duchovní se procházel se svým žákem po břehu moře. a ten žák nařízeno toho mistra neoslovit. Protože v té ne které ten mistr byl, a ten žák taky, dobu mistr na žáka nepromluvil, než uznal za vhodný, za vhodného, aby se mohlo mluvit. A to byla ještě doba kdy on k němu nemohl mluvit, si řekl já ho oslovit, jinak bych byl vyloučen ze školy. A ten žák najednou vidí blízko břehu, ale v patřičné vzdálenosti, ty lidi se nemohli zachránit, topící se loď. A tak se dívá, jestli to vidí mistr. A mistr se taky tak dívá, ten mistr se taky tak dívá na tu loď a vůbec nezasahuje, a vůbec nepomáhá těm topícím. A z z toho byl velice smutný ten žák. A když večer směl promluvit k mistru, tak se ho ptá proč jsi nezasáhl, a on ty nevíš, že to byla pirátská loď, která chtěla přepadnout poutníky svaté cestě do Mekky. A proto jsem ji nechal utopit. A my neznáme jednu věc u Boha, kterou nikdy nepoznáme, že u Něho, budoucnost je přítomná, minulost je přítomná, všechno je v ideálním stavu v Něm přítomné. ví co my nevíme a nikdy to vědět nebudeme. Tak co se nám zdá nespravedlivé, vzhledem on je ustavičně přítomný s minulostí i budoucností, může a musí jednat jinak, jinak je strašně nespravedlivý. Čili usuzovat o nespravedlnosti Boží to je to nejhroznější, čeho se můžeme dopustit. Dále bych chtěl říci, když konečně vidíme, že na naši modlitbu Bůh odpověděl, kladně, že ji neměli bychom ze... usuzovat, byla správná a účinná. také my máme obrovskou magickou moc, si můžeme bez pomoci Boží, mnoho lidí, mnoho věcí vymodlit, nejsou v plánu Božím. Tedy mi dokonce zasahujeme proti tomu, to je takovou moc obrovskou máme propůjčenu propůjčenu od Boha, máme tak zvanou vlastní vůli. A v tomto případě zamotáváme to, čemu říkáme vlastní osud. Když se lidi modlí za věcích kterým nerozumí, jestli jsou dobré nebo špatné, tak by si měli uvědomovat, že na sebe přivolávají kolikrát metlu, jak říkají Boží, metlu, kterou si sami ale upletly, tím že způsobili, že jejich prosby byli vyslyšeny. osobně netroufal, se za něco, o sice sice nejsem jist je to ve vůli A opravdu ta moje prosebná zřídka kdy, je prosebnou modlitbou, si netroufám Pánu Bohu napovídat. To není furianství to není pokora, nýbrž to je jenom určitá míra poznání, která, ze které vyplívá asi tohleto. Kdybych se obrátil na na nějakého tak je pravděpodobné, neboť on je. Spojen s bohem a je to ale individualita je pravděpodobné že to vyslyšení této modlitby, by bylo snazší, než když se obrátím na boha to... to mnoho lidí pozorovalo. Proč? Protože ten svatý je zkonkretizovaná boží zkonkretizovaná a konkrétně ji zasahuje, víte? Já vám chtěl zpřístupnit pojetí činnosti Boží, která nemá který Bůh, o kterém tady mluvím ten všechno udržuje sice, ale nějak zvnitřku, všechno miluje ale také nějak zvnitřku. Já jsem vysvětlil, co to je zvnitřku, že poskytuje látku k tomu, aby člověk mohl milovat, že jo? To je všechno zvnitřku. Taky v existenci je... jde to zvnitřku, jsme tady přece říkali, to nebudeme dlouze vykládat, taky zvnitřku. Čili to není zásah nikde a my na Něho najednou chceme zásah. To nevíme kdo vlastně ten Bůh. A pak se naší ujímá nějaký svatý obyčejně. A svatá Terezie z Lisieux prosila jsem v hodinách těžkosti Otce, Boha Syna, Ducha Svatého, nikdo mi nepomohl, všichni mně opustili, to byl žalostný stav, píše v Dějinách duše, v tom spise. Požádala jsem Pannu Marii, opravdu jsem byla vyslyšena a utěšena. A ta až do poslední chvíle mého života. To krátce před smrtí tohleto napsala. My ještě jiný tak bylo, protože nesmrtelná duše nemůže člověka opustit, jinak by okamžitě a panna A Panna Maria je tou nesmrtelnou duší. je taky zindividualizovaným Bohem už že ano, a proto má k člověku blíže. Ale já vás nechci odlákávat boha nechci nechci vás zbavovat poměru k k Bohu, správnému poměru k Bohu, to ne, naopak věřte tak to cítím, abyste od Boha nechtěli nejapně to vám nemůže poskytnout, to není ve funkci podstaty Boží. Ve funkci povahy Boží je podstatné K tomu má On své pomocníky, aby to nepodstatné dělali. Ty jsou v tom okruhu toho nepodstatného například ti svatí. Ty jsou svědky boží, nejsou tou podstatou boží, celou, tou veškerou mocí. když se ukazuje že na přímluvu svatého se stane co svědčí o obrovské moci boží, tak to je v pořádku, je v tom obrovská moc boží, ale byla vyprovokována konkrétně tím svatým. Já bych ale ubývání svatým má má svoji dožít to tedy katolická věkem dobře ví tak že by ho to neměli mít za zlé že na to jsou důkazy že tomu takhle je to říká ale mě stačí když tento stává se to je že o jednání božím nikdy nemůžeme udělat útlém obrázek protože je to jednání vycházející podstaty boží a co z něho proniká až do našeho vědomí už je proseto nositelem stvořeným čili už to nemůžeme nazvat. Tím podstatným nýbrž už modifikovaným poměrně mi nemějme nikdy za zlé třeba světci že líčí pána boha po svém na to má on právo to že to poznání které od boha přijal procedil svou osobností je také za zlé že každý když to je velký světec měl oblast lásky ve které vynikal a měl svůj způsob kterou kterým projevoval lásky ani jeden světel stejným způsobem jako druhý tady byl můj sienská svatýho františka lenivé pater kde je každý jiným způsobem miloval ale všichni brali od boha vědomě svýmu k tomu aby milovali rozhodnete myslel že miluje je veliká odvážnost někdo má toto poznání že není to on který miluje to bůh který miluje takže on je schopen něco z toho malinko reprodukovat. Když je si někdo vědom toho že on nežije nýbrž jenom do tý míry do jaké míry je odvozen jeho život od ta božím ten se vědomí že on nepoznává jenom nepoznávám do té míry do jaké míry se přelévá poznání boží do něho to má do jaké bůh je schopen po unést toto tuto uvědomovací sílu nerozlišenou boží tak pak takovýto člověk zaručeně nebude domýšlivý kdybych vynikal největší moudrostí a všichni před ním klesaly na noh na kolena hrůzou nad jeho velikostí moudrostí a ne čím vším tak on se bude divit. Že to dělají protože všechna ta jeho věi tím měla patřit to který je to hotovosti ovšem původcem nevim to je úžasná pokora na stane boží že on nemůže být přistižen příčiny protože on je za to nic v podstatě je to v tom tom projevu je jenom podstatou věcí tak sem a ne konkrétním projevem rozumíte a my jsme se ten to konkrétní projev prosívá mě o jednání božím vůbec nemůžeme udělat správnou stavby se dalo pochopit. Jakým způsobem je bůh je tím činitel my si o sobě myslíme že něco děláme že já tady mluvím to si myslím že mluvím a ani vám nenapadne pomyslet že i tady je bůh jediným činitelem a že když já budu muset prti křivě že on při tom bude jediným činitelem a když já budu mluvit dobře on byl jediným čte a že to nebude jeho vina že já jsem to pokroutil nebo řekl do přítomní stavová činitelem ale to ta tě věc o to mi elektrárnou která mi dodává k tomu ech já tady bylo a jako jediným činitelem tak jediným minulým taky v tomto smyslu se museli analogicky už provézt a tak to je jedinou existencí takže já mohu mluvit o máje ano v tomto smyslu mohu mluvit o máje jako o klamu toto to je klam ovšem pozor na na není to tak jak jsem vám to předsta zase té indie nýbrž jenom to veškeré máji je neklamná proto ta veškerý projev i efemerních je neklamná. Že každá relativnost stojí na nějaké na nějakém absolutní nějaké absolutní potom a proto my můžeme klidně také říci že toto není klam nýbrž je to skutečnost pravá jenomže ne jediná na podstatná s odvozena nebyly bylo řečeno nic latiny odvozeno to kladná odvozená ano nebo závislá ta máme závislé pro mě nástupcem vopačně hodil to má atomizace a do toho a opravdu je bůh nasadí no hodnotu tak se mění ta druhá řekli tom ty odnesl ho měl mám tady dotaz může tato bytost naše lidská která se pohybuje v relativnu v ničem jiném než v projeveném. Postihnout nějaké absolutní ne absolutní pravda nebo tak něco která v tom relativnu není obsažena nikde a nikdy se tam byla nevyskytne není tam ani se nemůžeme jít do tam dopátrat ta tam není je to možné to je právě to mi zázračný počne musíme se nenávist to svýho všem zlační a to ne že ten vývoj toho relativního došel v člověku tak daleko že on může tento vývoj zvrátit že on může opustit celé relativno pro to vědomí které má které prýští ze zdroje. A když se toho podrží tak se ocitne mimo veškerého zlatý a najde pravdu by to tam přece to pouště kde to obojí rekapitulace cesty lásky pro pavla té nadpis jo tak my jsme tady celý týden povídali o cestě lásky abychom dokončili to co není napsáno tak já zrekapituluju velice tučné celou tu cestu lásku protože si to nemáš napsáno řek bych asi tohleto cesta lásky oproti cestě činnosti by se mohla lišit pro člověka činného jenom v tom že by konal láskyplně. Protože většina lidí není schopna víc než toho ovšem tak by se musel smířit s tím že jeho láska by byla omezena na konání a konání u žádného člověka nemůže být soustavné protože vedle konání je také myšlení a ježíš kristus kladl největší důraz právě na způsob myšlení tak já teď se pokusím o to abych vytyčil normy myšlení na cestě lásky a v tomto případě bude třeba abych řekl napřed cíl cílem cesty lásky je dostat se. Touto metodou to znamená láskou k vědomému spojení s bohem kdybychom že se znovu si definovali cestu činnosti tak je to pomocí činnosti dostat ke spojení s bohem ne ovšem pomocí činnosti ke spojení s bohem to je podmínka která nevyžaduje vůbec lásku ta vyžaduje jenom disciplínu když si někdo zamane. A trvá na tom že bude sloužit bohu vším co dělá tak může to dělat proti své vůli dokonce která ho má třebas k tomu aby to nedělal a v tomto smyslu se bude odosobňovat nebo sebezapírat a nemusí k tomu mít láskyplný poměr k bohu tím že se takhle překonává tak sám ze sebe vystupuje sám sebe se zbavuje a tím sobě vytváří prostoru pro boha a on bůh tam vstupuje. To je samočinné kdežto na cestě lásky se ta prostora pro vstup boží vytváří jiným způsobem tam totiž člověk se nenutí nýbrž je puzen když je to opravdu správně vybraná cesta proto se tato cesta výtečně hodí pro citově založené lidi kteří chtějí zaměstnat svůj cit lépe než dosud účelněji dokonaleji samozřejmě citový člověk máte to cestě zpočátku veliké výhody a ty počáteční fáze zvláště u žen protože ty jsou citovější velice rychle probíhají ale kupodivu jak snadná je na počátku tak těžká je na konci zvláště pro citově založené lidi protože citovému člověku šlo také o to neříkám jen o to také o to aby uspokojil sebe a tím pros při činnosti tomu člověku je to dělá správně nemá jít o uspokojení sebe a jestli to uspokojení nastává tak ho má obětovat nemá se v něm utápět a to je poměrně snadné poměrně tadyhle uspokojení na cestě lásky. Se považuje za průběžný zjev obyčejně a považuje se za milost od boha které se člověk těžko zříká takže na ni lpí a jí poměřuje účinek cesty já jsem si kolikrát zjistil u těchto lidí že říkali ten a ten stav nemám tu a tu milost nepociťuju nebo já se s tím opuštěn a s tím v tak nějak a to znamená když řekne já s tím opuštěn já pociťuju stagnaci tak mě prozrazuje že před tím pociťoval pociťoval podškrtávám pociťoval nějakou milost v podobě nějakého stavu lásky. A stagnace tu považuju stagnaci takový stav který zažívám třebas já když jsem takový stav lásky nikdy nepociťoval třeba a on už to považuje za stagnaci čili když srovnávám jeho stav třeba se svým tak řeknu no tak to bych já byl beztak věci pořád se to co si mě říkal že jsi pociťoval to se nikdy nepociťoval ale tím ho nezbavím těchto těžkostí protože on se jednou naučil to pociťovat a těžko se od toho odpoutává tito lidé také se dostávají potom na vyšších fázích do takové stupně pociťování že dokonce to odborné terminologii. Křesťanské katolické mystiky to to mystické teologie se mluví o duchovních smyslech že člověk nabývá duchovní smysly a že to vnímání boha má smyslovou povahu ani to nechci teologům brát ale samozřejmě když to tímto způsobem se kupředu tak to má za následek že ta například modlitba která se při tom pěstuje a většinou si to stavy nastávají při modlitbě nikoliv takhle běžném stavu ledaže je člověk do jasně čím něčím vzat. To jmen vnějšího světa tak je to možné ale dejme tomu předpokládejme pro zjednodušení poměrů a výkladu že to zažívá při modlitbě nebo že to má že takový vliv má modlitba že on něco zažívá tak pak obyčejně dochází k tomu že on přechází k něčemu čemu se říká modlitba zvyšujících se citů a fiktivní modlitba a na tomto stupni modlitby se stává tak nedočkavý že celou tu fázi kterou na cestě činnosti nebo jiné cestě poznání známe jako modlitba ticha on vynechává pro svou nedočkavost on se snaží vystupňovat svoje pocity ono se mu to daří a protože ale není připraven nemá tu fázi tiché modlitby za sebou modlitby ty samosebou to znamená to zažití to ztotožnění to přelití skutečnosti vyšší do své vlastní to přizpůsobení vlastního organizmu jestli hmotného dokonce. Tomu návalu vyšší úrovně tak on potom přes přechází do poloextatických a extatických stavů protože k jediné mu mohou zachránit ten pocit na kterém tolik lpí a mohou ještě zvýšit takže ty jeho extáze jsou také citovými extázemi mystik tohoto druhu většina mystiků tohoto druhu ve středověku i novověku zažívala extáze které bychom mohli nazvat citovými extázemi všechny extáze nejsou citového původu ale většina z nich je citového původu a můžeme tedy říci že když někdo přeskočí a nedočkavost nějaký stupeň tak pak. Způsobí sobě veliké utrpení protože ten jeho organizmus na to nestačí ty velice trpí který mi uzpůsoben tak že on je třebas po takové extázi měsíc nemocen a že nebo po třetí extázi umírá to se běžně stává nepřežije kdežto kdyby on šel třebas cestou poznání tak by vůbec extázi mohl vynechat zvláště citovou a postupně by přizpůsoboval svůj organizmus tedy to by bylo nejideálnější takhle lásku kombinovat s poznáním je zajímavo že to bůh trpí bych to a říkal je to tím že. Platí to pravidlo které dobře znal ježíš kristus že království boží násilí trpí a násilím je dobýván dobýváno také láskou i poživačnou prostě dobýváno a jinými způsoby může být dobýváno samozřejmě a proto se stává že člověk který takhle prudce miluje takhle chtivě smyslně miluje zůstává pozadu třeba s poznáním do té míry že si ponechává všechny bludy které se zakořenily třebas v křesťanské tradici o tak nebi o ďáblech všechno a to ho potom pronásleduje s tím se potýká a tedy ten jeho zápas to je záležitost na kterou by ho seděla blízká. Tak bychom asi dneska takového svatého poslali do blázince bez středověku se to nedělalo protože ho považovali za pád na božího a tolerovali to ale museli ho separovat a tím jsem chtěl říci že na cestě lásky velice záleží na tom aby ten člověk trpělivě než se setká s bohem trpělivě se snažil setkávat se správně s bližním aby rozdělil spravedlivě lásku jejímž je nositelem mezi sebe a bližním. Takže jsem věnoval velkou kapitolu nebo širokou kapitolu setkání s bližním nejtěžší při setkání s bližním je setkání s bližním který se tváří nepřátelsky který se mi jeví jako nepřítel a ještě těžší je setkání se se sama sebou protože já sám sobě jsem si někdy přítelem a někdy jsem si nepřítelem ale ježíš kristus říká že jenom ten je ho hoden kdo nenávidí své příbuzné matku bratry příbuzné a kdo nenávidí dokonce sebe čili on tady stanoví normu jakým způsobem se odpoutat od toho závaží které mě přidržuje. Při zemi a znemožňuje mi styk s bohem protože by ho řekne že je hoden vlastně ten kdo se kdo nenávidí ty příbuzné kdo nenávidí sebe já to obracím protože tak zlá taky rozumět tomu tak vlastně říká že ten maří překážky toho učednictví znamená ten se může stýkat vědomě s tím projeveným jak tomu říkáme projeveným bohem nýbrž byl ježíš protože projevený ovšem on jako projevený vůbec méně než se tak že já začli neříkám projevený a nepřeje ven laika on se může. Se to je vlastně pomocí boží mluví se člověk pomocí boží která ho vede je se projevem určitým projevem pomoci boží která je kterou my nazýváme projeveným bohem a já to považuju zrovna tak za projev boží jako je tento strom anebo něco né to nepovažoval za samotnýho boha rozumíte mi by se mně chápali do čínáte proti pojmu projevený já si to zatím řadím do kategorií projevů božích ježíš je taky představím to kategorií projevů božích protože on sobě řekl že je menší než otec a každý projev je méně než než úvod teď bych jako přišel k věci setkání já začnu třeba setkáním s bližním. První bližním my totiž nerovnoprávně jednáme s bližním a jestliže setkání má povahu zrovnoprávnit bližního v mých očích se sebou samým tak to bych jako ve zkratce považoval za správné setkání s bližním samozřejmě to je nesmírně protože mě musí potom na tom bližním záležet jako na mě na sobě samém a vono bylo dobře kdyby zpočátku člověk který toto praktikuje se vyhýbal zbytečně mnoha stykům s lidmi kdyby je omezil napřed na ty bližní které se kterými se musí setkat. A teprve potom rozšířil ten styk na ostatní to nijak nevylučuje jeho postavení ve společnosti protože já nepovažuju za setkání s bližním když s někým spolupracuju třeba v továrně nebo ve škole to ještě není setkání s bližním abyste mi rozuměli řádně se kani by test káni celobytostní které já mám na mysli a toho není zapotřebí když já spolupracuju s někým a neví o mu řeknu toto udělej nebo toto nedělej ne nebo se vládni to rozumná spolupráci v tom v tom není dále zen setkání s bližním je například setkání s vámi nebo setkání s rodiny slušný. Já se musím dává dívat zrovna tak jako na sebe já vám musím přát zrovna takový užitek z toho co tady dělám jako bych si ho přál pro sebe mě musí záležet abyste se ocitli na té úrovni poznání jako jsem na ni já a to je celobytostní setkání v oboru v jakém se stýkáme stýkáme v oboru poznávacím a kdyby šlo o jiný obor třeba citový nebo dejme tomu činný tak tam bych zase musel například při činnosti stejným způsobem pracovat jako vy. My stejnou účast na práci kterou vy konáte by bylo celo celobytostní stýkání s bližním na úrovni práce činnosti třeba nebo kdyby to byla duše duševní činnost zrovna tak a tak tak tomu už asi rozumíte co tím myslím tím celobytostním setkáváním slyším jiné setkání s bližním je nerozhodující v tomto oboru to není vlastně setkání a já si nesmím dělat žádné svědomí světím jsem se jenom pozdravil a a tam na tamtoho jsem ani nepohlíd protože. To ne to ta se s těmi nemění to nějak nezhoršuje ani nezlepšuje ano protože není možný abych se nepřirozeně choval ke svému okolí a musím vám taky ohled to je to jednat že já se sebou samým ohled na ně aby se aby je to neudivovalo aby je to nechávalo klidnými abych já se neznemožňoval v jejich společnosti se pokud možno musím snažit o to abych vypadal jako každý z nich to musí být můj vrcholný zájem přitom ne. Ne celobytostní setkání ale když se s ním setkávám celobytostně tak pak už mě nesmí záležet na tom vypadá jako oni já musím se svým setkat opravdu tak jak kdybych se setkal se sebou ulevovat tím přeji činnosti při jejich úkolech to bych ulevil sobě a tak dále jak bych odpočíval pro sebe tak prostota pro ně tak úplně všechno rovnocenně dělat tak samo sebou že každý bližní každý člověk se kterým přicházím do styku je mým bližním a co by já nejmenšímu z bratřích mých to se mu dělal bohu jenomže chápej většina styků s bližním nevyžaduje téhleté oběti a bylo by to nesmyslné abych. Proto o něco dělal kdo nic nechce abych pro něho něco dělal všechno co dělám z ohledu na bližního musí být úměrné míře setkání já ne s každým setkávám celobytostně a bylo by zbytečné aby se setká celobytostně stačí když se pozdravím s bližním například že se není celobytostné setkání pozdravení a kdybych ho přitom božím a na té úlo si řekne nejsem normální že ne nemohu on ode mě nečekaný víc než pozdrav. A někdo dokonce to moje rodina od nadávání no a tak když čekají nadávání taky vyvedeni oni říkají není ti dneska nic že nadávat aby neměli dojem že jsem nemocnej tak začnu znovu nedá rozumně a to není při celobytostní setkání ale celobytostní setkání je když bližní něco ode mně potřebuje nebo když já potřebuju něco od něho já nemám právo od něho žádat těžší případ ne víc než co by žádal od sebe. Po má sice možnosti jiné a proto to od něho žádám ale znám míru musím znát míru jestli by to ještě bych já na jeho místě byl ochoten a při ho založení jestli při jeho založení jestli by mě to nerozčilovalo je mi to ne vy zůstalo neznechucovalo ne a při tomto ohledu je to setkání celobytostní rozumíte tak to je to takový ohled na něho jako na sebe obousměrný a když to dodržuji. Tak samozřejmě mohu k tomu přidat modlitbu to znamená já se v modlitbě na cestě lásky cvičím v tom setkávat se s bohem současně jak se cvičím setkávat s bližním jestli dělám pokroky v setkávání s bližním tak také v modlitbě která k tomu náleží vyšší už jsem jaký druh dělám obdobné pokroky. Je důležité nepo zváště citovém směru a nepřát si nějaký zážitky toto zásadně proti zážitkům protože to je poživačnost to je tam se mohu naučit takové poživačnosti že se těžko tomu ona tuším nebudu do smrti toužit po tomto zeme zažil a jestliže to minulo tak je to správné že to mile nemám po tom nemate vzpomínat nemám po tom znovu toužit na vně neznovuzrodí na tom stavět dál a nemám po tom toužit tak podívej se jestliže potom v té modlitbě správně zařízené stoupá také. To větší míry setkání s bohem ne tak pak se to vzájemně prolíná já potom víře jak se setkávám při modlitbě s bohem se také bližním setkávám jako s bohem rozumíš to má jít impuls má být ze strany modlitby ale má to přecházet do styku s bližním když já dělám rozdíl teď se modlím to je setkání s bohem a teď du teď jdu do styku s bližním tak to není setkání bohem tak to je chybné tam říká nerovnováha na cestě lásky a nastává utrpení protože nějakým způsobem je to ve mně dyško to vysvětlovat jak je které mně spojitá nádoba a na jedné straně uniká přetlak na druhé straně vakuum ne a ty hladiny se hledí vyrovnat na a někdy dokonce. Výbuchem takže já jsem svědkem výbušných událostí kolem sebe a vy jim z toho své okolí a je to zaviněno mojí vnitřní nerovnováhou ničím jiným to zrovna tak kdybych já například bez styku s bližním se snažil s ním setkat jako s bohem a modlitba moje by zaostávala že bych v ní. Se s bohem nestýkal lety něco mechanicky dělal nebo přeříkával jméno boží mechanicky tak musí nastat nerovnováha která způsobí že třebas celá moje cesta duchovní zkrachuje nebo jiné menší těžkosti nastanou a nebudu tady všichni jmenovat protože člověk kolikrát schopen když se mu všechny projevy vyjmenujou i s příznaky že je potom má nejradši řeknu že je to celá škála těžkostí a tak je třeba když je člověk na cestě lásky špekulovat. Jak modlitbu vyrovnat když pokud nevím jak opravdu se snažit ji vyrovnat ten krok té modlitby vyrovnat s tím jak se sekal svým bližním jestliže úroveň mého setkání s bližním je třebas vyšší než úroveň mé modlitby že třeba případ na stáni tak to je nerovnovážné on se totiž dovede to se k dobru jeho ve styku s bližním odosobnit ale ve styku bohem ne...

Download XML • Download text • Waveform view