EN | ES |

78-04A-Kaly

78-04A-Kaly

Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
se že v tom spisu sladké jho jasně ukázáno, jaký rozdíl ve východiscích na cestě činnosti a na cestě lásky. Tím méně samozřejmě na cestě tam jsme se s tím spisováním ještě nedostaly A tak doplňuji o pojednání o východiscích, východiska, totiž bylo východisko stejné na obou dvou cestách, tak by byli zbytečné dvě cesty, protože je ale tak se hodí pro dva různé typy lidí některý člověk je založen spíše činorodě člověk je založen spíš, nechci říct láskyplně, citově a z pochází nebo z citového založení citového zaujetí pochází jeho činnost. učeného člověka. Z činnosti může vzejít činnosti může vzejít cit a tak dále znáte že lidi nejsou schopni udělat něco k čemu nemají citový poměr To jsou vyložení jsou lidé kteří, pro které by se hodilo vyloženě to východisko cesty lásky a kdežto jsou zase lidé, kteří se dovedou tak zapřít, že i když k tomu osobní poměr, k tomu nás vychovává dnešní se dobře. Tak to dělají bez reptání a nepotřebujou si vytvořit k tomu poměr je Je celá řada povolání, kde vůbec možno a není třeba si vytvářet citový poměr k tomu co dělám budu li třebas plánovačem, nemusím mít k tomu citový poměr. Budu-li nebo lékařem na závadu, když citový poměr budu mít když budu, když budu snažit stát se třebas lékařem nebo stát se učitelem se knězem pro svůj citový poměr k tomuto povolání, ano? Nejenom čili tady vidíte že můžeme. Rozlišovat školsky typy lidí. Jedni se bez citu nevych....neobejdou je to východisko i pro jejich činnost a druzí kteří se bídou protože činnost je jim daleko pro ně než ten cit který potom třebas někdy z toho vyplývá nebo ta láska z toho vyplývá oni potom třebas ti to tyto druhý milují daleko dokonaleji než tamti první, protože ti si na to šli jenom citem a ten je tudleti na to ze zásady, že je to správné toto dělat a tamto nedělat. Bez ohledu na cit. A to je taková konstanta, která je trvalejší než tamta citová. já se vrátím tomu východisku. Tedy na cestě činnosti je chtít dělat kvůli bohu tedy jako služba bohu nebo jako otrok boží a když už je to jako přítel boží, tak už to zavání láskou. čili jestliže já zvolit mohu to udělat na této cestě východisko přítele božího to je to dost odvážné ale mohlo by se to stát tak pak už od začátku ta moje cesta činnosti, toho přítele, který chce pro něho něco udělat toto východisko už je zamícháno s východiskem na cestě lásky. se nemusím bát, že to není cesta činnosti nebo jednoznačně cesta lásky, ovšem že všichni mícháme a dokonce platí že nikdy nemáme východisko k tomu co děláme i i když jsme na cestě protože se také dělá z lásky. Už po začátku na cestě činnosti. A jestliže se dělá otrocky, to znamená ohledu na výsledek bez ohledu na užitek osobní, no tak to je velice vznešené hledisko na cestě zaujímal například terezie z avily že Že totiž řekla činnost je taková, která pro sebe vůbec nic nic nežádá. pořád činnost a u Terezie to bylo do stejné míry zamícháno s láskou. Že ona si předstírala, že nic uspokojovalo to její potřeby milovat boha rozumíte mi? ona tím dávala že koho miluje od toho nic nechce. Nebudeme jí sahat do svědomí, ale tak je na cestě lásky je naopak cíl nebo představuje si. Přitom výchozím bodě, toho co budu dělat bude milovat boha na věky. A k tomu se nějak chci dopracovat obyčejně to neumím jinak udělat nemám představu o tom, že bych to jinak dělal než zase, že se budu cvičit v lásce, budu učit milovat. A zase nejlépe se učíte té lásce skutky takže proto ta cesta lásky vždycky má povahu cesty činnosti, ovšem podnětem k tomu je láska k té činnosti, ano? Primárním podnětem je láska, kdežto tam podnětem bylo potřeba být činný. já jsem mluvil východisku o různost východisko na cestě činnosti a na cestě lásky. že různost nese následky. Tak na tom co se potom dělá v domě. jak na poli, tak v domě. dejme tomu člověk který jde cestou lásky a je my říkáme na poli hospodářově, to ne hospodaří pro sebe nýbrž hospodaří tak, plnil vůli boží já to já to řeknu jemně, ne tak naplno jak jsem to říkal v tom svém spisování, to si tam potom doplníte. je-li cestě činnosti může to. dělat jenom proto aby plnil vůli boží nemusí to dělat z lásky to všechno víte a teďka přichází do domu otcova, znamená modlí se ten člověk a to se od něho také chce, znamená modlí se za aby se s Bohem vědomě spojil, ne aby se to znamená, že kdyby zjistil že ta modlitba je jenom modlitbou a nespojuje ho s tak je správně na ces postaven cestě činnosti, tak s tím není spokojen a nekoná ani den a nikde ani hodinu ani minutu, protože modlitba je tady k tomu aby ho vedla domu to to znamená ke spojení s Bohem, ano? to nevede, to vyloučí. To neznamená, by měl zanechat modlitby, by ji měl zkvalitnit tak, tam vedla a že by neměl být ani chvilinku spokojen, když to tam nevede. to by měla být ta nutkavost a způsobit, že by modlitba nebyla mechanická. tom by mělo záležet, buď si předstírá, že jde k Bohu, nebo si nepředstírá. A když si nepředstírá, tak musí komplexně jít k na poli i domě a do domu se nedostane, jestliže nemá dne možnost činnost s ohledem na spojení s bohem jako službu Jemu, tam víc nemůže udělat a když při modlitbě je tu modlitbu nedělá přímo se s Ním spojil. činorodý člověk přijde tak tam zase něco dělá to znamená on i při té modlitbě něčím v té modlitbě, činná stránka to To znamená činorodá povaze nebo takové cestě činnosti spíše třebas koncentrace než tichá. Ta písmenová koncentrace je výrazem činorodosti, neboť pořád něco člověk on mluví, to je činnost, prosím vás. Jiného druhu než mlácení lopatou, ne? ne kdežto ten člověk který jde cestou lásky který na poli nepracoval v tom slova smyslu že se to ještě potom vysvětlím, jak jsme zvyklý, pracujeme aktivně, on tam pracoval také On tam byl činný trpně, být činný trpně to jde vysvětlit já to vysvětloval na té Marii, ne? to není to není dostatečné vysvětlení. Já to vysvětlím ještě později dokonaleji, připomeňte mi to. Já teďka, mě jde teďka jenom o ten dům tak jsem myslím byl dotázán a nechci to rozplýtvávat na všechny strany. tak jestliže potom on jde do toho domu ten člověk, to znamená začne ten člověk který je na cestě lásky, už nedělá nic jinýho než odevzdává na Na cestě lásky Opravdu všechno co předcházelo ho musí nést tak, při tom odevzdání necivěl. Jestliže ho nenese, se musí vrátit k k láskyplné činnosti. Co je to vrátit se činnosti v modlitbě že on rozvíjím lásky plně o Bohu. Že on se jenom neodevzdává. na cestě lásky pořád se pohybuje mezi rozjímáním, já to zjednodušuji, mezi a odevzdáním, rozjímáním a odevzdáním, mezi tím je nějaké rozhodnutí, nějaké předsevzetí vždycky totéž, bohu Když a potom to rozhodnutí hned se se mu odevzdat. Čili rozjímání vždycky končí okruh rozjímací končí se odevzdat Bohu, rozhodnutím já se mu odevzdám a odevzdá se. A je je tam v této cestě aktivní stránka s proto nemusí dojít ke křižování, tam by to mělo být harmonické, rozumíte? na té cestě činnosti to harmonické není už z toho důvodu že, tedy v čistokrevné cestě že tam nemůže člověk činný sloužit to by ho strhalo. On sou činnosti ničím jiným, když je na poli ale nemůže být pořád činný, on si musí odpočívat a pak vlastně přetrhuje tu svou službu. nabírá jenom sil to což je nutné, aby dělal. cestě lásky se nenabírají síly, přesta plynulá, od začátku. se liší začátek od konce že že ze začátku miluje málo a potom víc, ano? má-li to být cesta lásky všechno má být. podmíněno láskou. Všechno ať to činnost nebo nečinnost, ať je to nebo mlácení rukama všechno musí být prostoupeno láskou, všechno musí být z lásky k Bohu děláno, prováděno. A protože o ježíš kristus věděl a se já se vracím k té Marii, věděl u té Marie ho miluje a proto ji neměl za zlý, že ta její láska jí nedovolila aby se z ní vytrhovala. Tam je potom nic nedělat. kdyby byla chodila po kuchyni, nebo něco vařila, tak byla z toho stavu lásky vytrhována. protože ona tom stavu lásky, Ježíš Kristus jí musel dopřát a ukázat, že je lépe, aby z něho nevycházela, zvolila lepší úděl sobě. Tak smysl nejistoty. Že my vlivem toho, že rádi stojíme a tak zvaných vlastních nohách, česky řečeno že chceme mít jistotu o tom co děláme že je správné nebo že je to je to pro nás že nejsme tak založeni eticky, tohleto způsobuje že z nejistoty se hledíme vymanit. A že možné abychom ji způsobem zaplašili. Někdy vybíravými, někdy nevybíravými to zatím nebudu řešit já jenom jsem chtěl říct, toto je tendence u každého člověka stejná a dokud tu tendenci ten... o tom můžeme říci že je duševně narušena nebo že chci neví rady a předstírá že to není jeho slabost že žije v v nejistotách, že se s tím smiřuje a že je to v pořádku, ale není to pravda. No tak protože tedy my se být ve všem si jisti, způsobem aspoň z některé stránky, aby nás to uspokojilo, tak nejistota nás tato nejistota způsobuje, že přirozeným způsobem míříme k vyrovnání těch nejistot. ovšem platí že různé druhy nejistot mají podnětu charakter, že totiž máme snahu napravit věci a tom je veliká moudrost nejistoty, že musí ptát řekl bych sáhnout rejstříku svých možností, vyvazevší se nejistoty vyrovnal, zaplašil a se stane, že protože musel vyrovnat s nějakými aktivně že objevil něco co nebýt té jistoty by se bylo vůbec neobjevilo. To platí jak o soukromém životě jednoho jednotlivce, každého z nás, o celém lidstvu, že celá řada způsobila většinu vynálezů, a buď člověk byl před bouřkou, vynalezl hromosvod a tak dále to to bych mohl o celé řadě vynálezů takhle, víme dobře že je to byly vynálezy a takové vynálezy dělá každý člověk v sobě jenomže si to nazvat vynálezem hromosvodu, každý z nás kdy vem nejistoty do kterých se dostává, vynalézá své cesty, jak se k jisto tě dostat. A tyto cesty jsou jsou stereotypními řešeními, to je pravda ale svou potom vodítky pro celý život aby se ten člověk jak jsem jak se říká dostal z bryndy a byl moudrý, aby moudřejší než kdyby je ty nejistoty plynou tak jak jdou, kdyby v nich zůstával. považujete za moudřejšího zaručeně který nemá, nežije v nejistotách, který se nepotácí od zdi ke zdi, který zná řešení svého života dovede si to provézt co se na něj... co ta nejistota mu přináší ale v nejistotě dokonce vyšší moudrost. si myslím o tomto stvoření které tady zažíváme že je to nedokončené, že je to akce nedokončená, ten tvůrčí akt ustavičně postupuje. si stvoření tak že neustalo. probíhá současně, ustavičně z vesmíru šest dní té práce, ten jeden den zároveň s tím, i ten se odpočinku a to co se děje ve velkém vesmíru že tak to probíhá taky u u nás. A z samo že nic není dokončeno, nic není vinciho vniká celá nejistota, pomáhá k tomu aby tedy nejistota. To je po kdybych chtěl definovat nejistotu tak bych že je to stav neúplnosti který jako závadu, to mluvím jednotlivce jeho o jeho životě, to je definice jednotlivce platná, ne pro vesmír a protože je je to pravidlo celovesmírové, možno ti tím vesmírem této nejistoty jak osobní tak lability celého vesmíru a hýbat s tím stvořeným, to dokonce se z něho vymanit. to bylo všechno tak na beton vykované, dokončené, tak z toho není úniku. To ale hotová věc, to je soustava nejistot. My ve dvacátém století jsme udělali veliký pokrok a největší ze všech tom že se stanovili princip relace... relativity. Zatímco v minulém považovalo za definitivní, ty zákony fyzický a tak dále dneska už jsme daleci toho a a víme, že je možný jak v poznání a tak tedy vývoji hmoty a tohleto považuji za daleko větší úspěch dejme tomu atomová puma nebo nějaká jiná technika No, tady napovídáte že kdyby člověk si si byl jist svým životem kdyby tady nekonečně dlouho, že by ho a pokud ho to nenapadne tak je tomu tak že po duchovních věcech třeba netouží, ale tohoto života ho vede nohám je kterým kterými by se s tou svou jistotou domnělou vůbec nehrabal, jo? Prosím vás, já jsem dopoledne mluvil o tom jakou modlitbou má procházet člověk na cestě činnosti a na cestě lásky. Samosebou je to školsky pojato, jsme typy ne? Ale zhruba se dá říci, limitně, bych tak řekl, že ten kdo je na cestě činnosti, ten musí prokázat aby ta cesta byla úspěšná jenom to, tu činnost bude provádět jako službu Po takové službě mít žádnou jinou další snahu, žádnou jinou touhu. Může si klidně odpočívat a uhasne veškerá touha, jenom až se dostane do další činnosti tak zase ho musí provést s ohledem svou povinnost sloužit provézt, Čili když potom on do koncentrace která by měla spočívat jenom v odevzdání se bohu tak není doprovázen stavem touhy. On tam vstoupí, odevzdá se a zůstane civět, nebo se to zmechanizuje, jedno z toho, obojí je chybné. Kdežto ten, kdo jde cestou lásky, má potřebu lásky, ten dříve nebo později ne ze začátku hned ne, dopracuje potřeby lásky, naučí se milovat zkrátka. Naučit se milovat potřebu lásky. A touto potřebou vstupuje do koncentrace. když se teďka odevzdá tak jenom proto že potřebuje milovat a ne odpočinou nebo se odevzdat. To je on se odevzdá a stane daleko výrazněji než když do toho odevzdání nevešel touha, jeho touha po tom Bohu. Takže když nepřekáží myšlenkovým světem jelikož odevzdán, jelikož je uklidněn, tak tak ta touha tam vítězí spojení s Bohem. to není případ při cestě činnosti, se musí volit jiná činorodější modlitba jsme si to jsme si řekli, to už tady bylo. Je to pro antonína jo? Dvojtečka. Život lidský je tak nejistý, tak nejistý, neměli z něm nic dělat tak jako že bychom to mohli ještě jednou opakovat. Vždycky všechno tak jako kdyby to bylo naposled jako kdyby to byla poslední příležitost. bych přistupoval způsobem k jakékoliv činnosti, nikdy mi nepodaří se jí věnovat úplně. Ale jestliže přistupuju s s tímto pocitem, je neklamný a správný, že všechno může být naposled, všechno, ono taky nic není opakovatelného na světě, i když se zdá, že to děláme pořád na jedno kopyto, jestliže s tímto přistupuji k nějaké, k jakékoliv činnosti, pak ji zaručeně dělám důkladněji, kdybych věděl že co neudělám dneska, udělám zítra, udělám pozítří a za rok a příští vtělení a tak dále tak to je první co bych ti radil Já jsem tě že tvůj patron poustevník den začíná jako by nikdy před tím dobrého neudělal. proto byli toho že věci dělal nesmírně pořádně, k tomu běžnému způsobu každý den něco přidával, co v tom minulém dnu nebylo, už proto že to nekopíroval. A nejenom že znovu začínal jako takže nevzpomínal vůbec na nějaké zásluhy z minulých dnů, to je důležité. Na nějaký nějakou míru odosobnění, kterou už dosáhl už dosáhl, nějakou míru kterou dosáhl. On byl čistou tabulí, byl duší která touží po Bohu a k Němu jde. Dnes znovu, teď a během toho dne v přítomném okamžiku se pohyboval. který prožíval byl pro něho právě posledním těch možností měl v ruce. Ty možnosti nebudou chvíli samozřejmě když zdvihnu motyku a klepnu ji o zem jako bych obdělával nebudu mít možnost nebo bylo by zbytečné, abych tu možnost znovu vyprovokoval tam tou motykou stejnou věc já musím okopávat čili on to není tak ten nejlepší příklad jenom chci chci říct, že nic není opa... opa... opakovatelného na tomto a že tedy on měl právo myslet vlivem tohoto způsobu myšlení když do... dospěl do konce dne, tak zase užitky toho dne obětoval Bohu, říkal k Tvé větší slávě pro ně a všechno pro bližního, potřebuje Tvou pomoc, ne mě a já ti odevzdávám tento život mého prvního a mého posledního dne. Mého prvního a mého posledního dne. A s tím usnul jsa smířen, že se ráno neprobudí než u Boha. tak to šlo den za dnem až do jeho sto pěti Říká se, že dožil sto pěti a že byl to poslední chvíle čilý, čiperný, Byl to první den ten poslední den v v tom sto roce jeho věku kdy začal pro Pána Boha něco dělat. jeho práce byla ustavičně živá. následkem toho žádnou formulku v celém životě, podle žádné formulky nedělal co právě ten den mu přinesl jako toho se chápal jako věci nové, Boha dané. nový úkol který musí zdolat. to zrovna proto lásky ale byl to prototyp činnosti. nevynikal láskou v tom pravým slova smyslu, ale že takhle pracoval pro boha tak se se za těch sto pět let naučil takové lásce k Bohu, že to bylo myslím Myslím že málokterý světec křesťanský takové velkoleposti lásky dosáhl. To bylo vidět už na tom jeho díle. On zbudoval oázu uprostřed pouště v Egyptě, na poušti a tam se musela voda těžce dolovat ze země, z hluboké studny, on tam hospodářství slepice, všechno, zemědělství, takže celé široké okolí z toho bylo živo. Takže za čas shromáždil okolo sebe to byl vlastně první poustevnický klášter, klášter který pomáhal svému okolí, aby si zvýšili a tím mu uvěřili, že on tím zjednal lepší život než jaký než jaký dosud měli, to chápali jako důkaz že...že je synem. Že jim samý lepší věci. V tehdejší době tam nebyl mohamed se svou vírou, ne to to bylo asi ve druhém století po Kristu a vlastně konkurence v nějakém bohu ne, jenom v tom křesťanském a budoval v oblasti ničím Chci teď o velmi požehnané otázce, jak jedná Bůh. není to odvážná otázka, protože my každý představu, ze svých vyslyšených modliteb, Bůh jedná. Rozporné v tom je, jednou se modlíme a on podle toho nejedná, On nás nevyslyší a jinda... jindy nás vyslyší. I když třebas o to příliš mnoho a pak si říkáme patrně neznáme vůli Boží a proto nás vyslyšel podruhý nevyslyšel. Nevíme co je Jeho vůle. ovšem stává se někdy že že jsme svědky obrovských katastrof, lidi modlí podají přitom jako zkoseni, nikdo si jich nevšimne. Já jsem to viděl v nikdo se jich nezastane, jsou bez pomoci. Nemohou ani hnout prstem pro svoji záchranu. Není to možné. Potom proklínají Pána Boha, nic se tím nezlepší. Jiní se modlí, nic se tím nezlepší. Ti co se modlí jsou na tom stejně jako ti, co Ho proklínají. A takže vzniká Je nespí ten Bůh? Jedná vůbec? si on nějaký kterých se už nestará? Jak to vlastně s tím jeho jednáním je? A na to je otázka, na tuto otázku je odpověď dost široká. totiž chceme-li posuzovat, jak Bůh jedná, pak musíme si uvědomit, je my můžeme Boží posoudit jenom v oblasti vědomí, našeho A to je dosah tak malý, kdybychom to nějak chtěli poměrově nebo vyjádřit, tak bychom že z toho jeho stvoření nevnímáme téměř nic a z jednání Jeho taky nic. Zvláště podstatě Jeho jednání žádné zprávy. Vždyť si vysvětlit například, proč jak se nám zdá, všecko z nějaké kosti se pořád dostává do stádia rozdělenosti, rozdílnosti, mnohoznačnosti, mnohotvárnosti a proč sebe to postup dále pokračuje My to vidíme třebas na lidské společnosti. Lidská společnost za dob Ježíšových, to byla společnost poměrně prostých lidí, proti těm, se kterými se setkáváme dnes. Proč takové složitosti poměru to všechno vyrostlo tak bychom mohli, kdybychom dívali třeba třebas očima biologa přírodu, bychom mohli říci, že všecko malé se stává velkým a... a tak dále ne? Shromažďováním buněk se vytváří vyšší celky a pořád z jednoduchého vždycky se stává složité proces probíhá všude. Tak proč tak je Já myslím, že kdybychom to očima nezasvěceného nějak chtěli pojmenovat, tak bychom že prostě stvořené se dále rozvíjí proces tvůrčí stále pokračuje a kdybychom to řekli jak oni to vyjádřili tak bychom řekli tvůrčí proces, který je Ve starém zákoně šesti tvůrčími dny, jedním dnem odpočinku ustavičně probíhá, to je pomocný způsob kterým se mají všechny fáze tvoření vyjádřit v posloupnosti, aby bylo znát, z čeho se to stvoření skládá a jak ta složitost v něm postupuje. není pravda že by to skončilo. ten tvůrčí proces pořád pokračuje, to znamená my se všichni teď, dnes a pořád i na pokračování v těch šesti dnech tvůrčích a v tom sedmém dnu To je náš dnešní úděl. proto také my jsme přizváváni k abychom se do tohoto procesu začlenily, ono to není jinak možné, jsme nedílnou součástí toho tvůrčího procesu a pomáhali ve své funkci už v té fázi, která vede stvořené nazpátek k Bohu. V té fázi, kterou slovně. vyjádřil Ježíš Kristus nebo eva... Na počátku bylo slovo, to slovo bylo u Boha, a bez něho nepovstalo nic, vše bylo stvořeno skrze ně, přebývalo mezi námi, svítilo světlo ve tmách to bylo světlo, které svítilo ve tmách a měl moc. aby všichni, kteří to světlo poznali, se stali dítky Božími. To znamená, řekl tím, já jsem přišel proto, abych uzavřel cyklus tvoření za pomoci člověka. Jelikož všechno je spojité, tak ten se stane dítkem Božím, ne dítkem člověka, ale začne že je dítkem Božím, pro toto uvědomění, ne na pořád, ale pro toto uvědomění, sebe napojí na bohu a protože všechno co tady vidíme je vývoj vědomí, vědomí v kameni je nepatrné, v rostlině větší, ve zvířeti ještě větší, ve člověku ještě větší, protože spojitá nádoba tohoto vývoje vědomí, on když vědomím vstoupí do Boha, tak popotáhne všechna ta nižší vědomí jakože... jako na řetězu a vlastně se stává spoluspasitelem Božím a nebo řekl bych spolutvůrcem v tom smyslu, pro nižší tvory vytváří příležitost taky tomu Bohu dostat, ne? Pro bratry na cestě podání v jejich vývoj. Ale podíváme se na tu Boží činnost ještě z blízka, jak je to možno se se na ni podívat. my jsme si řekli už v tomto sladkém jhu, že Boha asi tak, jako to udělali Indové. Že ho definovali jako lásku, existenci a jako poznání. A teď si představte, kdybychom zůstali u té lásky kolik aktů lásky probíhá jenom na naší zeměkouli, mezi lidmi. To je nesčíslné množství aktů lásky. on ale já už to nebudu dál vysvětlovat, je tím, který poskytuje látku každému tomu aby mohl milovat, pomocí níž mohlo milovat, dává řekl bych benzín do stroje lásky, jet, jestli On je podstatou lásky, která člověka nabírá určitého směru, takže si člověk myslí že on miluje, člověk že že miluje, tak pravda že miluje vlastně Bůh, všude tam, kde vidíme že miluje neboť On mu dává příležitost k tomu, aby miloval. A proto může dovolit čandungy a upanišad říkat, jestli si někdo myslí, že někoho miluje on to odvádí, jak často říkali, tak se mýlí. Miluje mne. Jenomže mě nevidí, mně nevnímá, mně nezažívá, já dovoluji, aby svou lásku věnoval svým bližním. Nebo dokonce přírodě, rostlinám, zvířatům, ale já tuto lásku přijímám, jako lásku k tobě. podobě mluvil Ježíš Kristus když cokoliv jste udělali nejmenšímu z bratřích mých, to jste mě učinili. Vidíte, to je úplně obdoba toho a co jste neudělali některému z bratří mých, mně jste neudělali. I tato negativní stránka platí všestranně. Ten si pojmů tak trošičku na akt lásky který vychází z Boha jeho činnost že na pozadí veškerých našich úkonů lásky stojí On. po stránce lásky. že mít vůbec o tom tom přehled, jaké je jednání boží? Vůbec. Protože to jsou miliony úkolů lásky v této vteřině prováděných v v oblasti lidských vztahů. Stejně mohli mluvit o podstatě existence, o poznávání. No tak, já se třebas pokusím ještě o to poznávání. Jestliže třeba já, teď tady se dívám na vás, kdybych já neměl k tomu moc od Boha, kdyby On mě neživil svým životem, kdyby mi ho nedával, kdyby pořád nestál za mnou a nepumpoval ho do mně, nic mě nepomůže strava, jídlo, spánek, já nevím co všecko, dýchání, okamžitě bych přestal vnímat svět ale protože on za vším za všemi mými schopnostmi stojí jako za svým nástrojem, do kterého dodávám proud, bych tak řekl, já tomu říkám síla uvědomovací, tak proto si uvědomuji vás. Toto je činnost Boží po stránce poznávací. Čili On skrze mne poznává vás, například. Tím ovšem poznává sebe. je když když člověk pohlídne na to očima na to pohlédl očima, tak to musí být velkolepý pohled na tento na tento.

Download XML • Download text • Waveform view