EN | ES |

78-03B-Kaly

78-03B-Kaly

Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
Už to jde? Všechnu sílu vyčerpáme v boji s tímto tak zvaným satanem, to znamená nezaměstnanou už rozvinutého života našeho. A například například i Neat Khan správně říkal a to nemusí jít o hříchy jenom, které se hlásí ke slovu, to znamená o vášně. Jestliže si někdo přeje naučit se třebas anglicky, ať se naučí, protože by mu to potom vadilo, že se nenaučil a vyčítal by si to. Chce-li jakkoliv kdo rozvinout život, ať ho rozvine. ne váhá a a rozvine ho, protože pak si vyčítal že to zanedbal a o něco v životě. přitom by se mělo říct neměl by pro to odkládal své rozhodnutí jít okamžitě za teď jsem se dostal k bodu ve kterém chci opakovat to, co jsem řekl a na to že jsou jiné prostředky vhodnější než máme zvolit za východisko řekl jsem doufám že v dnešní době volit cit za východisko na cestě lásky velice riskantní protože se nám nepodaří okolo citu shromáždit naší bytost jelikož city naše jsou rozhárané a nikdo z nás téměř nezažil tak vznešený a velký cit. Aby aspoň jednou v životě tento cit sjednotil celou jeho bytost To se nám nestalo. A kdo toto nezažil u toho není zárukou že se mu podaří okolo života svého shromáždit, ujednotit celou bytost, ten cit u něho není dominantou. Jestliže existuje nějaká jiná dominanta, tak by se měl jí a pomocí ní by měl sjednotit ostatní bytost Bylo by to snazší. Okolo silného magnetu snadno se shromažďují všechny... všechny střepiny nebo všechny že ze pilinky, ne? Všecko takhle, kdežto okolo ho ne, ten nepřitahuje tak snadno. my potřebujeme vytvořit magické pole ze své bytosti a k tomu je třeba mít silný magnet a tím magnetem je ta hlavní složka naší bytosti která dokáže tahnout srovnat všechny ty součásti naší bytosti do nějaké řady, dát jim stejný, žádoucí Prosím silokřivku vytvořit. Tak navrhoval bych tedy my jsme to přijali za správné v tomto století že spíše mysl by měla být takovým středem i na cestě lásky. jste si všimli že já tu cestu lásky vykládám jinak se tradičně vykládá, jako citovou Protože jsem si vědom že citová rozháranost dnešního člověka ne zaručuje pospojování bytosti. mysl se učíme od mládí soustřeďovat na nějaký objekt. Výchova vázne. O tu nějakým způsobem rodiče Možná že i stát ale my víme to je, výchovna stránka že vázne, oproti té stránce výuky, to znamená oproti mysli, jak bych tak řekl. A protože jsme si vědomi že to je dnešní situace člověka. Tak proto považuju pochopitelně za samozřejmé, že ta by se měla stát středem, o který bychom se měli opřít. kamenem základním na kterém postavíme celou budovu duchovního života a tak mi teďka jiného než o té mysli vás informovat. Ale než to učiním si si ještě vzpomenu ostatní východiska která tam Ježíš Kristus navrhuje. On neříká jenom celou myslí, z celé duše své. Co je to roz-jaký je rozdíl mezi a duší? je součást našich duševních schopností a duše má víc schopností než duše má za pomoc má jako pomocníka smysly. může smysl můžeme smyslově vnímat má za pomocníka ty city a všecky a pudy a všecko možného má k k dispozici, je komplex, duše představuje komplex života komplex listí. Když my jako jdeme pomocí mysli, tak ještě musím být opatrný protože ne u každého ta složka mysli hraje významnou roli jak já vám to tady přednáším. Někdo třebas nerad myslí. nebo se rád po cestách, které si vyšlapal. nemůžeme ho přijmout... přimět k tomu aby zvolil třebas jenom malinko pozměněný řešení On má své zaběhané pochody stereotypy a s takovým člověkem nehnete méně ho přimějete pomocí této mysli takhle pohodlně upraven pro širokou cestu připravené šel dál. Ta není pro úzkou cestu. mysl musí být schopna jít po úzké cestě. taková mysl je vhodná východisko jiná nikoliv takže pro takové pro ty všechny ostatní lidi by se tedy vlastně mělo radit, aby šli z své, z celé své to znamená co se jim nabízí z jejich lidské schopnosti, z jejich lidských schopností, aby to bohu aby tím to ovšem tahleta cesta ta má také své těžkosti. Protože co jsme jsme jiní, jiná vlastnost má v nás vrch. se musíme chápat jiného prostředku kterým jdeme vzhůru. A si říkáme a to je nedostatek to cesty toto je ve mně tak chabé, pomocí toho nic nedokážu. Přijdeme k součásti své bytosti, moje vlastnost je taky tak chabá, že taky nic nedokážu. zjistím, že nic ve mně tak dominanta tak pregnantní, výrazně abych mohl říci že za tohleto když se postavím a pomocí tohoto když půjdu, tak se někam dohrabu. A to se týká bytostí tak zvaných plochých, je nazval. že totiž všechny i jejich vlastnosti jsou určité úrovni. Žádná druhou jestli trošičku zvedne nějaká hlavičku, tak to je výjimka, ten člověk nemůžeme o něm říct, že něčím že něčím vyniká nad své okolí, že je v něčem výjimečný. S takovým bude určitá velká potíž ho dostat na tuhletu cestu, protože on bude ve všem průměrný. A výslednice vlažní a ten bude vyvržen z z úst Hospodinových. Tak teď bych chtěl promluvit o tom které zvolíme a to je východisko mysli Prosím znovu podotýkám: Mysl je součást naší duše. To naše duše. To je mohutnost duševní jak já to budu nazývat. ta je nadán určitými vyjadřovacími prostředky takže není divu že my za mysl považujeme její prostředky například tím vyjadřovacím prostředkem je, že já něco chápu. že to také potom vyslovím, formuluji, to co pochopím, formuluji anebo uvedu uskutečním. To je, to potom dělá za mysl jiná složka ale ona dala podnět toto považuju za mysl, kdežto to je činnost to je její výraz, prostředek její projev a já bych byl nerad kdybyste v v budoucnosti projevy něčeho považovali za to, čeho je to, čeho touto projevy. Toto v náboženství dělá veliké neplechy, pantheismus například říká že všechno je Bůh což není pravda toto všechno jsou projevy Boží. To je jako taková chyba jako kdyby řekl tato báseň to je Vrchlický. Je to Vrchlický, je to projev Vrchlického, ne? Ale není to Vrchlický. tak prosím také to jak se nám projevuje naše mysl to jsou jed projevy a nikoliv ona teď se dostanu k tomu co to ta mysl je. Když ji zredukuju její podstatu a budu ji rozlišovat jejich projevů. kdybych mysl za vědomí, jak jsem to dělal třeba nebo jak to vypadá, že to dělám v v té cestě vědomí, bych se dopouštěl jakési v tom smyslu že bych jeden z prostředků této mysli považoval za ní. Vědomí je prostředek mysli. Poměr vědomí k mysli. bychom mohli považovat, za ničím, podstatu mysli prosím, za ničím nezaujatou inteligenci. A vědomí mohli za mysl zaujatou co my nazýváme vědomí a to má různé tváře. Například řeč lidská, to je mysl. omezená logickým myšlením, velice už omezená a to omezení jde tak daleko že se až se na například v kamení je to se v našeho hlediska vůbec neprojevuje. z našeho hlediska není to ještě zdaleka vrcholné meze ní ale my víme že tam je nejomezenější, tam už, ale není tím řečeno, že by tam nebyla. Nebo mohli bychom říct básnicky je to inteligence spící v kameni, asi tak. My bychom mohli definovat mysl pravdu a říci si, co co je pravdivé, to je. Pravou podstatou mysli to se vám nezdá protože to co je lživé by pravou podstatou mysli nebylo, já jsem nedefinoval co je to pravda a to bych se dostal zase do dalších těžkostí. Že totiž definoval mysl jako pravdu a to že znal že to pravda není to co my chápeme jako činnost, to co chápeme jako činnost je v očích Ježíšových podobno smrti. to co my nechápeme jako činnost, v očích Ježíšových rovno životu. A to je ta Protože tam je mezi životem pravdou a cestou, jak on řekl, že ano? já jsem všechny i ty tři věci dohromady. My obyčejně neumíme mysl použít nebo vzít si pomoc celou. My se jí chápeme pomocí některého z jejích například pomocí řeči, lásky a tak dále. například svý použijeme jestliže se jí zmocňujeme této prostředku musíme se za tímto prostředkem. Pomocí tohoto prostředku ocitnout. to neuděláme jestliže se to nestane, trčet v prostředku nesetkáme se se svou myslí s podstatou věcí. O to jediné mně jde. protože já jsem dělal velikou chybu že když mě dochází řeč, když říkat jméno boží, jsem z toho byl zoufalý. Protože to mě prostředek který mě měl dovézt k Bohu. jak jsme si řekli už té pohádce ten koník nemůže až na ten hrad, ne? a tak taky žádný projev mysli nemůže dojít až do podstaty mysli, já ho umět odevzdat, jeho se muset umět vzdát. tady pořád to pravidlo klepejte. Nebo to jednoduché že s s každým prostředkem se ocitneme u zdi, na musí být otevřena z druhé strany. Asi tak nějak. na této cestě lásky, si pomáhá myslí, není jiného východiska se smířit s tím, Proč se ky mysli které máme k dispozici nás dovedou ke zdi a to jako zeď budeme pociťovat. A jestliže neodstoupíme od sama sebe ten prostředek bude projev nás, od tohoto projev..ten projev... ten projev mysli byl náš to to je nám člověku vlastní ta řeč například, nikomu jinému. jestliže já neodstoupím od tohoto prostředku já se neocitnu za ním. nesmím od něho... odejít s neklidem. Že bych hartusil na všechny strany na poměry říkal, že jsem zkrachl. To není vůbec pravda. kdy kdy ten prostředek dosloužil a kdy mě dál nést jsem na nejlepší cestě k vítězství. To je moment rozhodující, to je kdy jsem na prahu vítězství. se dostávám k základu něčeho co se vůbec pochopit nedá, co nedá spoutat žádným slovem a prostředkem. Každý prostředek mě může k tomu jenom disponovat a nemůže mě do toho dopravit žádný prostředek ani mysl ani cit. z z toho není vehiklem, který by vedl do nebe, nýbrž nýbrž k nebi. Tohleto říkám také proto, aby jste věděli, kteréhokoliv prostředku použiji, tak musím znát jeho možnosti, musím vědět že to není cíl a že to není podstata to to není nic podstatného, že je to jenom co mně má někam kus cesty dovézt a možná zapotřebí prostředek časem změnit, se mě to donese kus cesty a zase ne až na konec né ale všechny prostředky mají relativní povahu nositelů A povahu toho, působí z z druhý strany. já si musím být toho že na mně se chce projev dobré vůle. To znamená použít všech prostředků, které mám k dispozici nebo je-li to můj názor nejlepšího prostředku, to je tomu jako kdyby byli všechny, protože já to beru a jako oběť k tomu Bohu, neodvažuju se to méněcenné mu tam předložit, takže to je zástupná obě za mě celého to co považuju za nejlepší, to je mi jestli Jestli vzpomenu určité utrpení ale je mi to prominuto. tak já tohleto jenom předkládám tomu aby to bylo zmařeno v okamžiku, kdy já vstupuju k tomu Bohu. A je důležité si uvědomovat, právě lidská mysl kterou já znám jenom v projevech neznám ji čistou jako mysl, k tomu Bohu kdyby tomu tak nebylo, se smaže i to vědomí, o tom, že tam vstupuji. je na na řadě abych že chce-li Ježíš, abychom šli myslí svou k Bohu, tak tím: nebojte se, já dobře vím, to je jinde zase znázorněno, bez mé nejste schopni. to by by vás... to by vás jedině ustaral, byste honili pořád myšlenky jako to poctivě děláme, čímž ovšem si zamezujeme postup kupředu. říká životem. nikdo není schopen něco komplexně Bohu dát. Například který není ani schopen celým srdcem, celou mezi celou silou k Němu jít. Proč to od nás chce. nám říká, čte se na bližním milovat. A do jaké míry naučí té do takové míry vytvoříte celek, se kterým ke ke mně jít. Celek známý. Čili řečeno jinak celou duší, celou myslí celou... to znamená vším co-o čem víte že jste. ani to není možné protože nemáme schopnost udržet to pohromadě všecko. Jenom částí toho o čem víme vždycky jdeme. a nám zase přichází na pomoc v tom smyslu, že jestliže máme dobrou vůli a snažíme se duší on chce jenom, ono mu jde jenom o tu snahu, celou duší celou myslí nebo nějakým takovým způsobem jít, tak On nám dá moc, abychom svou mysl například jednotili, abychom ji našli najednou celou. najdete mysl spolu celou, vás upozorňuju na to, že nebudete váhat a půjdete s ní k Bohu, protože poznáte, jste ji nikdy své síly neucelili. To je tak obrovská mohutnost že jste se s tím dosud a budete mít ne víru ale jistotu o tom, že tato celistvost od Boha. A poznáte, co je to mysl, aniž se snažit takhle pracně si to definovat. jestliže, ještě jednou, jestliže Bůh chce od nás abychom celou šli tak nám říká měj dobrou vůli celou myslí jít, a já ti k tomu abys mysl ucelil, abys svoji mysl ucelil. A nastává taková zaujatost mysli jeho vlivem zaujatost jaké nejste osobně vůbec schopni tato zaujatost, jak říkají křesťané toto tažení mysli zase, jako to tam bylo tažení citu způsobuje že mi do toho Boha vstoupíme, protože to už je to působení zpoza těch vy jak vy říkáte na Moravě, to znamená to je to ve ří a bylo nám otevřeno a byli jsme tam vtaženi, ano? Měli bychom si být toho že i naše lidství je prostředkem pouhým prostředkem a že je třeba se smířit s tím s tím, že ho musíme odložit. Když se nesmíříme s tím, a potom samozřejmě ani s tím že je nutných prostředků projevů lidství my když se nesmíříme že všechno to musíme tak nemůžeme stanout u Boha. protože nic smrtelného se nemůže setkat s nesmrtelným. to co je životem v tom smrtelném může se životem božím setkat za tím je to tím nositelem svým, to je a a jeho projevy odděleno od Boha. A já vás tady učím, pomocí tohoto prostředku se s Bohem Samo sebou když tentýž prostředek má schopnost nás od Boha a s Bohem tak na hranicích toho spojení musí protože nás jinak začne zase odpojovat. Já nevím jestli to je co nás dříve odpojovalo od Boha, tím způsobem jak bylo dosud používáno nás odpojovalo od Boha, rozpojovalo. používáno jinak nás spojí s Bohem, ale co spojí tu naší podstatu nesmrtelnou s podstatou a to co... to co bylo bylo světském toho spojení a ten svědek protože pochází z z mysli ten to přežije. Tady se dovídáte o nové řekl bych povaze že že je to svědek. Je to ovšem zase přívlastky kterým definuji mysl. vede všeho že nemusí logicky myslet, hledí na věci. To co už je velice hluboké pojetí protože to se týká toho Tááp po kterém se nedá kráčeti a při všemi je a do ničeho se nemíchá, nějak ale já bych nerad vás o nepravdě že se do do ničeho nemíchá, kdyby tady své vyslance jedním z nich je bychom mohli říct, že se do ničeho nemíchá, ale jestliže tady je všechno stvořené tak se do všeho míchá jenom tím projevy ne svou podstatou, rozumíte? Tak já bych teďka tady měl nějaký takový speciální kázáníčko osobní. například jméno boží při té své modlitbě což je záležitost používání jednoho prostředku mysli. Čili jestli to děláme z lásky, tak je to cesta lásky a může to být cesta lásky z své Kdy je to z celé mysli své, když já opakuji jenom jedno jméno Boží. je tehdy, když toto jméno považuji já osobně, nezáleží na tom jestli někdo jiný já osobně za něco představuje toho Boha, co vyjadřuje jeho podstatu lidsky nějak, jeho podstatu. Takže schopnost se s touto sloučit, protože to k ní čili může se stát nositelem, koněm, prostředkem který mě k němu k tomu Bohu donese. potom jsem schopen na tento prostředek si sednout bez záměru z něho sesednout dokud mě tam nedovede smyslu že že já, když to jméno začnu opakovat tak ho opakuju jenom za tím účelem jako se dělají kroky na cestě pomocí, nebo jako se kilometry zdolávají autem nebo asi tak v tom smyslu. Já totiž v tom musím spatřovat sebe k bohu opouštění sebe a se smiřovat že od sebe tím odcházím. Já musím mít toto povědomí jestliže tomu do této míry nevěřím, tak to není nikdy použití v To jméno boží musí sjednotit moje myšlenkové ano Poznávám to, že tomu tak není na tom že se se mi tam honí různé myšlenky, to může být moje slabost. proto bych radil ty myšlenky nehonit, pořád se držet toho jména božího. Ať tam oběví vlevo, vpravo cokoliv, jako té pohádce neohlížet se po tom, se trpělivě držet toho jména božího, neboť to je prostředek který mě nese a nic mě neunese než tenhleten prostředek, ano? Čili, jestliže to způsobem dělám, tak to, co se se mnou musím zjišťovat? sám sebe ztrácím. Ještě nic nového nenalézám já zatím jenom od sebe odcházím mě já se sobě ztrácím jakoby v dálavách. Ale vědomí zůstává, vědomí zůstává, jedině vědomí zůstává nevázané na moje tělo čili já se zbavuju positu tělesnosti, tom že jsem tělo, že jsem člověkem. A jsem jenom někým, do žádoucně, chtivě, s láskou, jak chcete toto. vyznání pomocí Tebe k Tobě jdu. Neboť tímto jménem mi představuješ sebe to jsi ty, to je představitel tebe, ano? Tak v takovémto případě to má spojovací účinek, v jiném ne. Nezáleží na tom, kolik myšlenek se tam objeví, ale jestli já se držím toho jména tak, jak tady říkám. A potom důležité je, abych to nezmechanizoval. Pokud já už tohleto necítím, pokud já, pokud to mně nechává vlažným, pokud není tady vzbuzena touha pomocí toho se do toho dostat, to je bezeslovní. To je prostě taková já to vyjadřuju, to jméno vyslovuju prostředek vyjádření své touhy jemu se dostat jemu patřit rozumíte mi. Tak Tak jestliže toto pomine tak je třeba okamžitě s tím cvičením přestat, znovu navodit tuto touhu Znovu se nějak štípnout jak chcete nebo něco, nebo porozjímat si to slovně třeba a teprve zase znovu zaútočit na tu bránu, nikdy nedegradovat tu odezvu mechanické opakování nikdy ne. Může se stát, že to jsem schopen třeba říct jenom nemechanicky, tak to řeknu jednou a počkám až zase to říct, zase jenom jednou půl hodiny. Já obdivuju každého, kdo je schopen to půlhodiny říkat, když jsem tuhletu touhu po Bohu, jsem to nemohl dlouho říkat aniž by to nemělo, to odezvu okamžitě, téměř okamžitě tak že já jsem vždycky byl vtahován do Boha, já jsem cítil, že sebe ztrácím. když když to ztrácení bylo už hodně veliké, tak jsem měl o Já jsem věděl, že jsem někde pryč od toho a moje vědomí mě předběhlo, nebo ta touha mě předběhla a já že někde hynu, bez Přítomnosti toho který myslí. ten bez je to ne já podle mého názoru mé tělo, podle tehdejšího názoru mé tělo při vědomí a No zkrátka a tahleta, tenhleten soustředění pomocí mysli, má význam jenom když když to celou mysl upoutá podnítí, upoutá, jinak ne. Teď by ovšem dobře říci přípravu znovu Já jsem v tom spisu věčná ne, znovu by chtěl říci že nemůže člověk najednou z prstu vycucat o které já tady mluvím, k k ní se musí dostat jinými prostředky až než opakováním jména božího. A to je na cestě lásky, projevy lásky. Projevy lásky, že on se k tomu aby miloval. To je k lásce čím dokonaleji je schopen milovat to, z čeho nic nemá, co mu nepřináší užitek ani blaho, ani požitek, ale co považujeme za hodno lásky, útrpností, anebo pro krásu před uměním, tak to se musím učit soustavně milovat. dne takhle jestliže se takhle připravuji během dne, tak nebude obtížné jméno boží použít touhou. kdybych začal rovnou jménem opakovat. Tak jdu do toho bez touhy a to už předurčuji k neúspěchu. Proto je Rámakrišna nemohl pochopit když když Chandal Tsu měl sen do shromáždění svých žáků a on jim řekl, teď se budeme soustřeďovat. Jak je to možný, kde jste najednou ten hlavní hnací touhu po bohu to se nedá A tak říkal bylo to hezké, ale nikam se tímhletím nedostanete. a čili zase tady to nemenoval jsem šel. Chtěl bych říci, že lidskému které dokáže být našim nepřítelem, i našim největším přítelem je dána moc dvojího druhu tam jsem myslím skončil dopoledne, to pozitivní v tom smyslu, že má prostředkem který mě přes celý pomíjející svět, přes všechny úrovně pomíjející neříkám že mě do věčnosti, ale převede mě přes propasti té pomíjejícnosti to je moc předaná Bohem tomu jeho já. po této stránce používám li je takhle, je mým a jestliže mám jinou tendenci než použít sebe prostředku jako moh tu k bohu tak v každém případě každém opačném případě když toho když to nepoužiju, Tak toto moje já nikdo jiný, žádný pán Bůh, žádný auto, žádný okolnosti žádná choroba žádné nýbrž moje já mně zabije. to na zevnějšku, třeba že jsem zestárl, a že jsem umřel na marasmus. Nevěřte zabilo mně moje já. pomalu tak jak to odpovídalo chátrání třebas toho organismu. Já mu musím dát možnost, aby dělat jenom toto. Aby vědomí od smrti, od zničení. A my jsme si tady navrhovali různé cesty, nejdokonalejší cesta by měla být cesta lásky taková kde celou duší. A veškerou silou se k tomu Bohu jde. Proto to taky tom požadavku Ježíšově stojí na konci. protože jestliže někdo jde srdcem, tak to je vlastně sice pro někoho nejsnazší ale přístup na cestě lásky k bohu Jestliže někdo jde celou myslí, to je speciální přístup. Protože to musí být člověk kde ta mysl jeho opravdu vedoucí úlohu v jeho životě a ne v každém u každého člověka jeho mysl to na co tou úlohu člověk jsou dva typy, já to řeknu hodně z z nich, si svůj osud říká lidé né jak duchovní lidé lidé, to není vláčen, je... dovede si vydobýt svoje postavení záměrně jde všim že, a věci se mu daří nebo nedaří, to už je jiná věc. Ale je to člověk si nedá foukat do vlastní kaše. To je člověk u něhož podporováno vůli hraje velkou doly protože mysl která by nebyla spjata s to není ta která má vedoucí postavení že láska je vůle je je projev a jenom ta pomocí lásky může člověka do..dostat k Bohu, kde... je vedena správnou správně nařízeno vůlí čili vůle tou tedy mysl veden může člověka přivézt k Bohu, ale jenom tomto speciálním kdy do toho ta hraje v lidském životě takovouhle roli. uvidíte-li jako, jako tady máme některého, kde on se snaží prosadit vždycky vůle je to do hlavy. Tak to to je člověk, u něhož mysl chybně hraje velkou roli jeho lidská mysl a A on tedy opravdu je schopen pro tuhletu svou tvrdohlavosti veškerou svou myslí jít k Bohu. Když to obrátí na tu lásku, do oblasti lásky. kdo nemá takhle vyhraněný mysl a na druhé straně vyhraněný cit, o tom jsme mluvili dříve, o tom se nebudeme dál zmiňovat, ten musí jít obecnější cestou a to je s svou. To znamená on musí trpělivě sesbírávat příležitosti projevu lidského a jimi se dávat to je to co ustavičně propaguji, my se musíme snažit být buď nebo kdo v domě. Jenže jsem říkal, rozdíl je cestě činnosti v tom že to mohlo být děláno z donucení ze strachu na cestě činnosti, nemusela v tom hrát žádnou roli láska, teď na cestě lásky musí být toto diktováno láskyplným z lásky k Bohu to má dělat se má používat všech sil ano čili z celé duše jít k Bohu.

Download XML • Download text • Waveform view