Waveform view

prevzate-kotouc-80-11-AB

Loading wave form: 0%

Speed: ⊖ 100% ⊕

Zoom: ⊖ 200 pps ⊕

Na to vás upozorňuju protože my musíme i v tomhletom takovou školu hodnota když jde tady o to zachrání husu vedle toho že tam jde taky člověk musíme dát přednost člověku a člověk má být tedy vychováván té přirozenosti lásky myslím lidské přirozenosti lásky jaká míra lásky odpovídá lidské přirozenosti jakmile ta láska dospěje na úroveň lidské přirozenosti tak máme tady základnu zdravé přirozené lásky ze které se dá spojit láskou s bohem. Dokud tady ta základ není zbudována tak je rama naději že z této strany se bohu dostaneme já samozřejmě jsem teď mluvil o cestě lásky sladkém jhu a tak dále ježíš kristus především nás od lásku tak já předpokládám že nejsnazší strana dobou způsob jakým se odkud se může k bohu jít že ze strany lásky není tak úplně pravda pro každého ta toto východisko není správné ale zatím se tohoto předpokladu je chápu proto abych měl výklad jednoduše vnější. Na té cestě lásky od té přirozenosti lásky a pokusu boží která se v nás začne projevovat což je spojení s bohem láskou spojení s bohem v láskou je že se bůh začne svou láskou projevovat mém vědomí jako bůh milující rozumíte to abyste si konkrétně vzali do hlavy co je to spojení s bohem spojení s bohem a individuální charakter podle toho z které strany na to dete. Tady to mělo charakter bůh miluje já nemiluju a to je spojení s bohem to určité úrovni já říkám že to de na misku záležitost je to dospělo k lásce na určité úrovni ano o té dospělosti pořádku čili úskalí je v tom že člověk když vypěstuje tak jak jsem říkal tu svou lásku jen si způsobem pyšný považuje se za láskyplného a dokud to takového považuje tak je jak by řekl indové jeho já žije že na této úrovni a proto se nemůže s tím bohem setkat teď je třeba aby se z tohoto duše ho postoje vymanil. Tak co to jak to udělat podobrém mohli byste mě to poradit aby to nešlo tak po zlém jako já jsem to to říkal jako u mě o podle ale jak byste to radili po dobrém prosím já vám to řeknu pochopitelně a napřed my to řekněte mi tak jsme si asi řekli dosud že a že velkým úskalí na této cestě je že ji pojímán jednostranně jako lásku citovou. A to je prostředek kterým se trvale ne nedá milovat cit chvilinku miluje za chvilinku nemiluje a nemůžeme se ho dopídit von tu neví že já necítím potřebu milovat já ten ten sem vytratit mezi prsty já ho prostě nemám já jsem chladný tam kde jsem byl horký před tím tak to je nedostatek to je jednostrannost přístupu citem čili já se především budu muset učit na této cestě přirozené lásky abych nemiloval jenom citem abych miloval také duší vůlí. Rozumem což si nedovede někdo vůbec představit se se po tím myslí aby to bylo rozumné se miluji tak asi lidově řečeno to je velice lidově vysvětleno sem si vědom že jsem to v tom jhu vysvětlil dokonaleji tak se tam a ska je to čtěte a všemi těmi prostředky se mám dostat takovému stádiu kdy si se sem se trénoval jak já budu milovat když budu schopen taky bez zneklidňování být milován víte ježíš se nenaučím tomu být milován. Tak jsem se nenaučil té podstatné stránce lásky která je trpná který mají velikou přednost ženy před námi před mužim netoužil se této veli velice důležité stránky trans a že to trpná záležitost také to není jenom muž nám aktivní věc milovat milován protože jestliže bůh se stáli má v lásce setkat tak my musíme být připraveni k tomu abychom mohli být milováni vím a jestliže máme předali k tomu abychom mohli být bohem milováni musíme se napřed naučit být milováni lidmi do nebyl nikdy žádným člověkem milován tak. Já bych to řekl a katolicky no všeho omlouval nad činné oči to neřeknu katolicky do nebyl nikdy nikým milován ten nemá představu o tom co to je být milován a ono napřed než se člověk dostane za představu než dovede jít jako nic v té dostat za tu duchovní hmotu jak říká eckhart musím napřed projít tou duchovní o to musím mít využít do krajnosti duchovní hmotu nesmím to přeháním a ne svým mí tlačit tam kam už nepatří pochopitelně ale to že sem milován. To ještě konkrétní povaha lásky kterou já musím projít jak neprojdu tou celou konkrétní těmi dvěma poli lásky to sou první povahou lásky tak je to beznadějné já nevstoupí do stavu spojení láskou já jsem například do tohoto pojetí že jsem milován dospěl po podlém teprve v posledním momentu před takzvanou smrtí kterou jsem předpoklady mě ten gestapák zabije se sem začal v tom gestapáku vidět někoho kdo mě miluje to všemi zbaví toho budo života. Který byl ty čemu a že to je projev nejvyšší lásky jako mě může projevit když mě zabije jo to sem se k tomu taky dostal na posledním lesem zcela opomíjela měl jsem za zlé své matce že mě miluje já jsem nedokázal být milován já jsem jí to ještě předkoncentračních vyčítal matko ty jsi jeden z důvodů proč já musím zažít budoucnosti veliké utrpení velice ještě jaké ale vědět že je veliké neb hranici nebezpečí života že ty mě příliš miluješ a máš milovat především boha a to ti nový tě nemá zas zasívat a k bohu tak jsem jim to přímo říkal takže ona jednou životě přede mnou plakala jenom ten tenkrát protože měla mně opravdu ráda a nezištně. No ale musel jsem jí to říct protože to to taky vina z příčin ale z toho ví že jsem neuměl přijmout lásku že sem neuměl být milován nechopil to to je jaká je v tom si a jsem to měl za zlý matce říkám že právem malé měl jsem umět vymalovali částečně omlouvá to že jsem se žádnou dívku nepoznal do tý doby a že jsem nebyl žádnou dívku milován prosím že se neměl zkušeností k tomu který třebas máte vy a tak jsem to považoval za ze ctění sebe samého kdybych byl někým milován prosím vás toto je to úskalí. Které je velice které se musí umět obejít po dobrém naučit se být milován pro ty že tím dostat ve výchově vznikali vždycky u těch do čili touto cestou lásky veliké nedostatky a byl k utrpení ne že by tím se dopouštěli nějaký hříchů ale museli trpět pro nerovnováhu která tady byla například dejme tomu když někdo miluje a neumí být milován musí vzniknout nerovnováha proč já chci aby člověk byl taky milován nejenom aby miloval protože. Potom jestliže nemá ten člověk přirozený základ bez vých vlastnostech nemůže na těch přirozených základech které nemá nic stavět musí v každém oboru tu první ci hlu té stavby postavit sám třebaže tisíce ti ale další postaví za něj bůh ale když to trpné lásce na to cíl není postaveno není v tom základu tak. Vázne ta trpnost lásky nahoře a tak si vysvětlujeme že bylo možno tu lásku za doby za naší křesťanské éry ze strany boží zažívat jenom po stránce citové protože člověk v křesťanství byl vychováván jednostranně citově a na tom a tam taky byl schopen jaké z také trpnosti jenomže nebylo to stoprocentní. Jelikož ten křesťanský člověk si dostával že boha bude mít to znamená že bude bohem milován jako o ho miluje to je pravda ale bude milován takže ten bůh pro něho tady bude v budoucnosti tam na té věčnosti nějak obětovali já nevím to je asi z toho není nepředstavuju vůbec a to mělo ten neblahý následek že už v tom základu výchovy byla veliká chyba kdyby se bylo učilo napří ten mnich který se učil milovat boha. Má být také milován svými představený mi a to se má učit ten představený také a to má uskutečnit na tom svým žákům tak by ten žák byl vybaven býval všestranný jenomže ti představený se kolikrát chovali k těm podřízení jako drábkem to byl o zvuk k tou dál ní doby všechna moudrost byla na jejich straně. A nesnažili se vůbec o to aby milovali toho koho vedli něco jiného byl ježíš kristus ten opravdu chtěl od těch svých učedníků aby dokázali být milováni eště v poslední posledním tvém jednání před smrtí jim mylnou pamatujte si to velice důležité a říkal kdybych já tě neuměl to aktovky kdybys ty nechtěl být ode mě milován jak to převedu to neši kterou teď vedu tak nebudeš číst a nedostane se do toho království božího vůbec tato trpná stránka. Tu museli voni taky zaží do nic sem svůj museli zvládnout a ten svatý petr tedy napřed nechtěl aby byl takle du byla prokazoval tahleta úcta láska když se dost lehl co z toho kyne tak ho ne tak celý ani ale potom obrátil se protože fakticky nebyl schopen té trpné lásky jenom když za to něco bude ne tak asi ne ale nezištně ne a to tedy způsobilo i u stoho svatého petra veliké utrpení tohleto že nedorostl včas ten šat. Ale on ježíš kristus ukazoval a řekl přímo zdali pak celou tu dobu co jsem s vámi chodil vám něco chybělo nic všechno jim patřil ukazoval na sebe jako na dobrého patře který pro jednu ovce zanechá celé stádu a jde když je ztracena za ní vezme ji na svá bedra a přinese li k stádu a má velkou sto radost a takhle se stará o vás řekl on či oni byli svědky té opravdu přepadli vé lásky ježíšovi on je učil a vy byli milováni a ukazoval že totéž mohou čekat od otce který pronikne hodí kamenem a tak dále si směřoval. Tak já nevím proč to křesťanství nevyčetl todleto že se tam na tolika místech tak jasně řečeno samozřejmě o něm musel naučit napřed to snášet prostě smířit se s tím umět z toho žít nepovažovat to za chybné že mistry mívá i například toho kdyby se byl někdo nov opravdu tomu zapřel tak nebyl spasen na to upozorňuju i on musel té trpné a chce se učit na té úprava které byl na každé úrovni na které jsme se musíme se trpné lásce učit kromě té aktivní milovati budeš do toho musíš jít v té a to aktivní stránka. Ale není tam jak se zdá budeš milován a to je tam ale častěji to budeš mít na vám ukazuje jak jakou voni mají jako oni mají moc jakou mají sílu tak jsou milováni vod boha jak jak je protěžuje ten ježíš kristus ano jaký je říká co jim říká co pro ni dělá co pro pro jiné nedělá a tak dále a dále já myslím že na každým kroku vám poznal jak je učil k tomu trpnému být milován ne že to se nedalo předepisovat člověku protože to jsem se do ukazovat čili. Ono beztak ten předpis který je tam o té lásce aktivní to ně obsah ze starého zákona jak známo a on ho tento předpis jenom naplnil svým životem víc ohle vy myslel že on se ptá na to co je první příkaz ne někdo mu tam odpovídá sám za něj odpovídá von ti mimo souhlasím ten předpis byl znám starého zákona a víme dobře že si hospodinu učil svůj národ z toho aby se smířil s tím že je milován že je milován když sám je poslušen ano za tu cenu poslušnosti. To další ska smyslově k je dostatečně vychovám proto aby láska boží se něm začal zrašit tak aby byla v jeho vědomí to znamená zjednává rovnováha mezi láskou trpnou a aktivní a člověk se dostal tam že je mu samozřejmé že bude milovat a že bude milován tak tak je tady další těžkost že touto láskou svou bude se snažit dostat dál než kam se s ní vůbec může nastat tuhletu mez přechodnou ne se musím vzdát vlastní lásky. A odevzdat celá se boží smíří s že toto nebylo všechno co jsem uskutečnil že to nebyla pravá láska že já jsem nemiloval ani já jsem nebyl milován v tom smyslu objektu který jsem který nebyl bůh tak se musím smířit s tím že musím zatím najít lásku boží a jí se věnovat a zase trpně a tu milovat a zase aktivně ne a tady už to znáte neboť co je napsáno evangeliu. Že musím se snažit o to milovat třeba srdce a tak dále jak tam všechno řečeno ale my jsme si řekli že pochopit kde sou meze toho a kde a jak máme bohu dát příležitost aby on nás ukázal svou lásku to že už není to se nedá vyjádřit s tím slovem nýbrž to se dá vyjádřit jedině příkladem ježíšovým celým jeho životem tak dejme tomu první takový zásah lásky boží je. A kde člověk je při tom trpný je zvěstování panně marii že se s tebe narodí syn boží je to nadále a pak těch ukázka je tam celá řada a my jsme si už během té doby jsme tady uvedli aspoň útěk do egypta jako vedení od boha láskou neboť se stalo o tom co má dělat svatým josefu potom jsme si to bylo žili jako poslušnost ježíšovu ve dvanácti letech potom jsme si to bylo žili jako vstup do jordánu kde byl ten tím. Svatým janem křtitelem potom jsme si to vyložil doufám jako čtyřicet dní úctu kterým vyvolal satana jinak by se byl dal potom kříž utrpení na kříži a všechno souviselo pobyt hrobě a to všechno už je vysvětleno na všech koních světa v těch místech nemusím se tím zabývat jenom pořád zůstává otázkou kde jsou ty přechody z té lidské snahy o lásku aktivní i trpnou do té lásky aktivní i i trpné boží taky bůh byl milován mnou a já a bůh mě miloval že a teď to musím mít vědomí. Teď se to musí do se nějak před ve vědomí kdybych já pokračoval jenom v tom všeho budu milovat a budu ji milován tím že se mě něco třebas dole a i nebo jak si křesťani konce říkal že budu přičemž navštěvováni to už to nějak budu rozhodovat jak si to myslel správně nebo ne tak to ještě není pociťování nebo zažívání nebo zakoušení boha v sobě to nastává teprve tehdy až sám sebe ztratím tady bylo řečeno jedním z vás prázden láska sama sebe křižuje pochopitelně že je tomu tak ale těžko říci že by sama sebe ukřižoval vlastní síly to nejde zana jako to nešlo o tý svatý terezie jako to jde u nikoho z nás do určité míry se člověk může ukřižovat i láskou je pravda ale přes tu nepatrnou míru jakou jsem může on sám ukřižovat se dál nedá to poznával svaté a terezie a já už sem to bylo žil jak nám to potom nakonec takže dát obecnou radu kde je mez ne. Protože se musíte umět najít musíte si uvědomit kde toho konec co by pravidla tolik na jednom příkladu z vlastního života bohužel nemohu jinak tak třeba já jsem opakoval jméno boží ne se nebo lká žít dokud to šlo opakovat dokud jsem tím jménem božím projevoval svoji lásku k bohu že jsem k němu chtěl jít nedost že ti se bůh sebe mu obětovat soto v nejlepším pořádku ale když už mně to nešlo říkat než by byl nechtělo pak já si mohl živé ně jsem chtěl a vono to nešlo protože mě vzal bůh slovo ss. A postavil se do proti proudu bych tak řekl té byl mocnější než moje rozhodnutí a moje vůle se dostávat pomocí slova božího k bohu tak já jsem dlouho oponoval a vycouvat a chtěl jsem prosadit prostředek o kterém jsem byl přesvědčen o tom si měli jistotu že je to prostředek správný že totiž o všech prostředcích o kterých se přečti sou správné jste přesvědčeni třebas správně pokud by máte od necítit ale nerozumíte tomu nerozumíte vůbec tomu ani při lásce jak je to míněno. Ta to to to slovu božím když jsem opakoval to vysvětlím já jsem ne od začátku jistotou a víte za jakých si zázračným okolo sice tomu se u dostal že to nebylo weinfurtrovi já jsem myslel že je tam je napsáno žili rodu to bylo od boha dáno já jsem si myslel jak jsem ne myslel a jsem měl jistotu že ten prostředek mě tam dovede a ono se je najednou začlo ukazovat že ten prostředek mě tam nedovede to já jsem to obec nemohl říkat ne. Tak jsem z toho byl zoufalý protože já jsem měl předtím prostředkem to to by bylo se všechno zbourali všechny jistoty které na to navozovaly jako že jsem dostatečnou aby to vnitřní a to už všecko je vám tady říkal by byli padli protože jedno kruhem skoku skloubené a jedním z těch bodů jistoty bylo duchovní cvičení které kterým jsem se někdo statek s bohem na jednoho nemohu provádět patrně jsem to mohu měl jenom on mě tam to vedlo ale k jenom tam kam mě mohlo dovést rozumíte to ovšem v tom původním znění nebylo a bylo jenom dělej to a to a já jsem to dělal a po těch bohu dovede no ale tak daleko kam to bude moci dovést to tam ten ty. Ono totiž jako nemůžete dva v tomto případě jak už to nemůžete dělat jakož nemůžete provádět ten akt á ky jak toto byl trpný akt lásky to já jsem prováděl já ještě na se v tak to jméno říkala tak jsem to užil k tomu bohu odejít se mu obětovat tam tam byla z správně skloubené trpná i aktivní stránka lásky a to povím pořádku přestože byli opevnění tak je to k němu nedovedl dokud se nepochopil že ten duch toho mě tam doved. Ten duch té modlitby který a když má být pravý což jsem nebyl neschopen a nic by to nebylo možné aby byl schopen ten ten jediný puška tam doved a to je bez tvaru bez bez představy bez zvuku jako tam jsme si to zvukově představoval vnitřně ne k tomu se má odpadnout ale ta touha né ten prostředek tou chvílí když jsem nemohl nic formulovat antoníne ten prostředek se nepřestal používat jsem si já neuvědomoval samozřejmě fakticky tím prostředkem se tam stal ale už jsem si nebyl vědom že ho používám. Tak je to s tou láskou člověk i zvyklí něco dělat vložit se do toho ten správné tak se mu stává že když se do něčeho vloží zvláště v těchto duchovních věcech že mu to ze začátku jde těžko a potom mu to jde lehce jí v okamžiku kdy mu to jde lehčí a samo tento okamžik lépe řečeno to je moment který představuje přechod z vlastní síly do síly boží. Neboť to že mu to jde samo je znakem že se dal správnou cestu mu to šlo stále že by mu to kdyby přitom třebas usíná kdyby přitom narážet nastal větší potíže tak kde chybně a jakmile se stane že mu to jde stále lépe třebas počátku ne ale tak našel správným směr ale jak mu to jde úplně samo tak najednou to vůbec nejde. Najednou to přestane co je ta mez o které já tady mluvím tam je třeba přejít z té aktivity za trpnosti přestat s to dělat ne že bych přestal toužit po tom cíli ale přestanu používat toho prostředku který jsem zatím úspěchem používal a jakmile toto udělám a nepřestanu samo sebou jít touto tou jako takovou tak bez bolestně bez těžkostí přejdu ze své síly do síly boží aktivity do trpnosti pokud to trpnost vám taky už natrénoval a voni něco musím v ta nějaký základ musím přirozený váhavý i v té trpnosti tak ten by to mělo jít bez bolestně bez násilí bez utrpení kdyby to jako člověk dokázal totiž kdyby byl tak dalece poslušný a tak dalece poučený aby včas přestala při tom nezavrhl prostředek který užívá že toto co vám říkám to se musí třebas tisíckrát opakovat. My třebas jako já tady říkám já je to písmenové cvičení to jméno boží on si ne se nestanou kdy vám to výborně jde to jsem já měl za sebou a pak mám to najednou vůbec nejde to jsem si s tím nevěděl rady to jsem toho měl nechat my jsem za u té čisté touhy neomalené doslovně jsem to zbavit té duchovní hmoty jak tomu říká a že se odvrhnou ano ne zavrhnout tím ten prostředek samotným protože když jsem když by to udělal jedenkrát tak se daleko za to ani ne dostala se to dal že to byla chtě malá když tam du podruhý ste a to uší já mám větší rychlý tak řekl dostanu se zase kousek dál přitom až zvaných ten prostředek. A tak to opakuju tak dlouho znovu a znovu na saje ten prostředek svými silami a znovu a znovu přecházím do pomoci boží až nakonec sám bůh všechno tam dělal já nedělám vůbec nic to myslím že lepší než vyklá epocha další skočím v tom že když už začne jednat bůh tak já mu nestačím sekundovat a udělám něco čeho se dopustil molinos modlit se dopustil toho že po určitém nasycení své duše už dál netoužil. A to bylo způsobeno tím že neměl do velký rozběhl ten rozběhl člověk získá přípravou správnou přípravou a u něho nebyla správně provedena že správně proveden rozbil příprava tak člověk tento slepý bod kde uspokojen určitou mírou poznání už té mírou uskutečnění přejde setrvačností a jestliže nepřejde ste vanutí tak tam zůstane trčet tak myslím že se to podobá takovému místu na vedení elektrické řekněme projevu su že on přejde přes určitou sebou část proč se třeba nosti právě jestliže jste v přípravě. A pomýšlel jenom na sebe byste se nenaučili dost nezištně milovat bližnímu například není naděje že byste s tímto dechem vyšli tak dalece bohu zřídka až máte dojít vy musíte mít opravdu v zále něco co můžete obětovat kdyby to bylo něco velice špatného to by bylo toho eticky řečeno možné potřeba maří magdalena ne ale musíte mít něco čeho byste se vzdali a co by to pro vás ne tím velikou cenu a čeho se vzdáte a co jste ochotni obětovat a když toto máte k dispozici tak tento slepý bod přeji překročí jinak se ocitnete takové rovnováze která nikam nevede zůstanete trčet mezi nebe a zemí. Stalo mnohým lidem to nebyl jenom molinos nemodli nová nebo ta ne on se o daleko nejvíce ze všech došli na této syna tu touto cestou a jenom ty zvlášť sveřepé kteří měli heslo toto ještě nejsi ty a toto ještě není pravý platí cíl ty mohli jít dál nikdy na své cestě se nespokojit s tím co jste právě dosáhl budiž vám takovým sem principem na té cestě vedoucím že nikdy se nesmíte zastavit nikdy když si osobně myslíte já jsem svatý nebo já jsem dosáhl poznání boha tam jsou stupně samozřejmě že kdo málo do toho vložil. Ten se brzy cítí nasycen a jestli spokojen a kdo hodně do toho vložil ten se necítí nic spokojen nesmí se nasycen a teda proto jsme si říkali u toho milarepy co se od něho všeho chtělo a on se potom necítil také nasycen on nějakém svým u získa tak tam bylo řečeno malé že přidal řek někomu ale to nebylo to pravé co chtěl a toužil po větší zasvěcení o větší moudrosti a taky se stalo potom vylíže tibet mystiky a jenom proto sebe ukřižování ale je základem toho sebe křižování bylo že on se připravil dokonale jsou rohu. A možná že taky tím miluji životem který byl špatný vraždil lidi a toho si byl vědom že není k ničemu že je malý se to musí nějak zasloužit na této cestě lásky hraje velikou roli zasvěcovací hodnocení že z milosti boží z milosti boží chce člověk vašeho toti tak jak bych se bez této milosti nikdy nehodnotil vzpomínám si že v těch sedmnácti letech jsem hodnotil jako člověk absolutně nehodný a on ještě těch šestadvaceti letech ne zase jako absolutně nehodný člověk ho vědce. Jako absolutně nehodný člověk a to mě zachránilo že se mohl jít dál jako nic na této cestě je třeba být znovu a znovu tím nic protože láska nesnese opozici v něčem ta musíte být absolutně svobodu a takovým ste jenom tehdy když na druhé straně nespojí nějaká hodnota která by stavy a proti lásky se opomíjejí musíte totiž obětovat a když to nedovedete. Rozumově odůvodnění jako že to se obyčejně nedá tak vám to musí být z milosti boží představený jinak jako mě to bylo představený že já jsem nic že jsem k ničemu lidé kteří v těchto fázích plačou upřímně hořce nad svou špatností svou na tom moc dobře je my jsme si tedy udělali takový přehled o kterém jsme si řekli že nejtěžším bodem na této cestě je přejít v takový takové přirozené lásky při které člověk miluje z vlastní vůle p lásky boží. Ta první láska takzvaná přirozená je taková kde člověk vlastně nedělá nic jiného než trénink ve vůli protože nedá se to nazvat láskou v pravém slova smyslu z toho důvodu že on používá síly od boha neví že to používáte síly ale používají podle vlastní vůle podle vlastní rozhodnutí úplně slepě protože neví kam máte fakticky to on jenom usuzuješ že by tak mělo vydržet to velice dobrý které jen klást toti ve vůli pardon. A vůle rovná se láska čili velice dobré volní cvičení ale nic víc kdyby jako nám o tom mohl kristus něco říct tak by říkal vy jste ještě nemilovali co ne jako by řekl vy jste eště nežili ne to není ještě láska na této lásce tedy já bych ještě řekl to takhle asi máte benzín nádrže a jdete podle vlastní úvahy kam chcete a nestarat se o to odkud ten ve zi jste vzali nikdo ho tam na točil menší od tady se říká že je to tady to je láska slepá ale velice už trhá v tom smyslu že vás dopraví do stádia schopnosti užívat si potom. Nikoliv jako slepý nýbrž jako vědoucí a ta druhá za já přeskočím ten mezi stupeň je taková kdy člověk se vymaní ze své vlastní vůle a chce milovat jakmile se vyvalí i při ruším paní že se vlastní vůle a nepřestane s tím tažení k lásce to znamená chce pokračovat v tom že bude ti nadále milovat. Tak už zjišťuje jednu věc že už ví odkud teče ten den jinou který má ve se a para tuze toho svého automatismu a za druhé ví kam máte protože předmět jeho lásky se mu jeví jako důležitý tě lépe řečeno jako jedině živý mezi všemi mrtvými. Toto tento výběr který děláte při tom ten často naznačil ježíš kristus o těch lidech které on takhle miloval říkal že mu je otec poslal to je takový opis toho faktu že on poznával kam má svoji pozornost pout ale naprosto bezpečně anebo koná svojí pozornost při že nazaretě nebude dělat zázraky a tak dále opačně také v negativním pozitivně. Tento člověk který tímto způsobem miluje už ví co dělá jakým způsobem ví co dělá že to je vý on ale jestli dem toho co ví bůh o tom co má dělat rozumíte mi čili toto svědectví tento pravé vědění takže on může o sobě říct sokratem já vím že nic nevím a nepotřebuje to vědět ale proto ví protože už si to nepřivlastňuje už se vzdal sama sebe přes dal své vlastní vůle tak to je charakter pravé lásky na druhém břehu. Když chci jenom milovat a eště fakticky nemiluje jenom vám touhu milovat já to tady nějak na hra cha už tady jmenuju láskou já to po když chci milovat to považuju právě ze za základ je za tušení bych tak řek ze začátku základu to je pravé lásky protože to chci milovat se připojení se k tomu bohu který se milovat jako by ještě nemiloval horší je to kdybych nechtěl milovat to už v mých očích je láska té projev lásky protože já jsem vyslyšel vlastně lásku boží která chce milovat i když nemá předmět lásky před sebou a když se nikam neleze nebyli vá pravá láska nemusí mít vůbec předmět existuje jestli ve mně existuje taková lekat ještě nemá předmět ale už existuje. Tak je to záruka že tady něco působí ve mně buď je to vzpomínka na tom vůle že jsem vlivem miloval a si že tomu vrátit jsem na projevování v tom a nechci o tom vstoupit to je něco jiného a nebo je to něco co mě jako pře padá bych tak řekl napadne mě nebo mě přemůže touha nebo přemáhá mě tou hamy schází to třebas ne jakmile to schází že nemohu nikoho milovat tak to už je výborným znakem přechodu na do té lásky né nikoliv slepé nýbrž živé vědoucí ano protože. Takový světec opravdový ten opravdu indii neměl vůbec koho milovat ale jenom by zažíval ten proud lásky v sobě tyto tedy by se dal vysvětlit jako chci milovat který by nepřestával a pořád by v něm plynul ne tak v něm běžel a by mě se vyvíjel tak ten by byl vlastně spojen s bohem. Takže ono to svědčí něco o spojení s bohem tudleto už vono vůbec je to takhle jakmile se člověk ocitne na druhé straně a skrz něho svědomím lidským miluje bůh tak si říká vždycky miloval skrze mě bůh jenomže já jsem to sobě přivlastňovat protože jsem neměl zdání o zdroji a takže tady když mám touhu milovat tak ze zdroje co ty prý nemám zdání třeba z toho zdroje ale je to v pořádku protože jsem zatím slepý ne. Ale je to dobrý znak je to znak o lásce važte prosím že od boha přicházíme a bohu se vracíme prosím jakým těžkostmi se vracíme ale člověkem bez těch kostí vod boha by přicházíme čili kdybychom mohli se dovědět co se děje z malým dítětem tak bychom zjistili že ta láska ještě není zastřeno nějakými dojmy z tohoto světa že ten proud který nenalezli ještě v tomto světě předmět pořád plyne a nějak se střádá já bych prostě tedy že stav nádržkou tlak a potřebuje o je se a láska uplatnila já si nemyslím že je to odděleno od ostatních věcí od potřeby já že nějakých od touhy po jídlo nebo opicí všechno jeto skloubené tak dohromady že to jednu jedno od druhého člověk nerozezná ale tak jsem se přesvědčil nedavno že je to právě láska která v tom dítěti ještě nebyla zastřená. A tak já jsem myslím to je názor že i v člověku který není spojen s bohem že občas se tento proud dostane na venek přestože tady není předmět lásky před očima toho člověka se se některým případě stany jak dítě o to tu usilovat taky ježíš kristus jako dítě abychom byli protože tam se jednou objeví v člověk po vlastnosti nebo schopnosti nebo tendence ten předtím neměl ne už v tom například dejme tomu že to dítě důvěru de člověku který mu může důvěřoval nebo ten na kterém kážeme k tomu můžeš věřit tam ti nemohou jde že jo a tak takhle samovolně když člověk někdy jedná jako dítě. Tak může sobě objevit pro lásky a potřebu lásky a když naleje objekt dobré když najde ten proud ně mě a je nasycen a já si myslím že dokonce to dělá potom veliké zle v tom člověku když ho nesvítí když nenajdete předmět že ti lidé klášteřích strádal jako malé děti větách že neměli komu věnovat svoji lásku asi tak že že se cítil dopouštěl a velikých chyb že mu nedala příst takhle uplatnit sama sebe tak záleží na tom kudy se k tomuto styku dostat čos si to znamená já bych nazval to kudy takovým nějakým potrubí kterým teklo tekla jeho životní síla až se dostal na pravosti. To je vyběhaný cesta která potom zpětný pohybem je zase naplněna směrem do boha jakmile ten člověk tam na té jedné straně sebe ztratil ono už to nemá do koho té ci a už mě nikdo nejí ono se to zařizuje jak a teče to nás pátek ano ale tým školení se mi tím tím potrubí tak nemyslím že by člověk který šel třebas vědou by najednou potřeboval tolik lásku a že by nazpátek se vracel láskou není nebezpečí že ovšem pravda že se otevřou potom jiná ještě vrata který my se dá taky projít ale to musí k tomu být další trénink. Především problém paměti při mystické koncentraci paměť je záležitost časoprostorová nic nemáme paměti smr tam nevložil od začátku existence na tomto světě čili to do koncentrace nepatřím i když je to to opak ani svatýho písma nějakýho slova tak to je pořád otázka paměť na s tím se musíme umět vypořádat to znamená jestliže jsme někdy dosáhli už správné koncentrace je nutno chcemeli znovu ji dosáhnout apelovat na paměť pamětí se navodí navodí se vstup do tohoto stavu ale stav samotným ale jak se ocitnete na hranici. Toho v té správné koncentrace tak musíte musíte přestat vzpomínat za to jak se to dělali minulé jak sem vám to menuje podařilo protože nejste v přítomnosti a jakmile nejste plně v přítomnosti tak se vám ta koncentrace nemůže podařit dále jestliže říkáte jméno boží například tak dokud ho říkáte tak nejste nemůžete být spojení s bohem protože přeříkávat slovo boží je otázka paměť to neznamená že by to bylo špatné je to v pořádku ale je to pouhý vstup do koncentrace tou jí nástup nikoliv koncentrace sama. To sem tak se sama musí bez toho opakování může to uměle přestat zříkat samozřejmě to když si to nařídíte tak v tom nařízení už je jiný stav než koncentrační a poruší to je tu rovnováhu zase to je chyba lépe by bylo s takovou zaujatostí říkat to jméno boží až ho říkat nemůžete a to je přirozený vstup dostane koncentrace mysli je tomu rozumět protože koho to tohleto nese nenastane. Že je tak s tím jménem božím které přeříkávám zaujat že si na něj sedne aby to řekl a jím se dá odnést tak není nikdy odnese ze své paměti která mu dovolí abych to přeříkával není odnesen ze sebe neztratí sama sebe a to je nutné aby ztratil bez toho dokud jste sám sami sebou tak nemůžete existovat v bohu vědomě ano to je otázka paměti teď otázka všelijakých stavů po těle samozřejmě jestliže člověk dejme tomu jak mi tady jeden z vás neska říkal. Po té koncentraci nebo při ní pozoroval nebo pociťoval že notu je to je známka změny tlaku on se dovede koncentrovat na místo kam se sou soustřeďuje to znamená od tam pozornost svoji obrátil pozornost není všecko ale je to v pořádku je to začátek dobré je to pomocí stvořeného jíti tam tam až mohu čili začátek je skvělý jenomže jestli to způsobuje točení hlavy nebo dotaz dojem otázek tak je to tak hrubý pole tlaku že ten dotyčný mě říkal že potom musel sednout třebas je nemoc hodit a tak dále nedoporučoval takové od stavení mozku tři dovolovat takový člověk kdyby se chtěl soustřeďovat do nohou musel by ty nohy dát do výšky sednout si do nebo lehnout si do vodorovné polohy a novým kde víře tak by se mu tohleto nestalo. Kdyby se i potom správně soustředila ty nohy musel by jim my a musel během ale podepřena po celé délce aby ho to ne to nebrněla by si i potom správně soustředil tak by byla naděje že by svou pozornosti byl vytažena sám ze sebe aniž by ztratil vědomí protože to vědomí si se zachovat plné nemůže se nechat odklonit mozek pak to byste omdlívali nebo byste síni a to jsou takové běžné chyby které se při tomto vyskytuje dále další chybu co jsem tady zjistil v praze nemám možnost vás takhle pozorovat nebo že jsem nevzpomínáte svých stavů bychom mnoho opravili tak třeba. Pocit mravenčení v těle tento pocit mravenčení které není způsobem špatným během prvním jak já jsem pozoroval podle toho výkladu co mně byl dán vámi nýbrž to to by taky bylo možný jenomže když mravní vlivem úzkého tlaku nebo srdeční přemožen bych tak řekl tak především začnou mravence prstu že to cestou na rukou a tak dále tam to začíná ale tohleto bylo mravenčení po celém těle je vlnách ten něco jiného to se netýká tlaku nýbrž to se týká funkce toho slova božího které začíná působit v těle je to věc která odvádí člověka od boha neboť jakýkoliv pocit to ještě není soustředění člověk snadno přejde ze svého soustředění do tohoto pocitu nedovede se ho zbavit a všímá se pocitu a tím si zabránil cestu k bohu satana se čili co se může v tomto případě ale protože ho se tomu nedá zabránit třeba ten člověk musí. Se snažím z jemně ním soustředění zpomalení například říkání toho jména božího po zastavením se v tom úplně ztišení se zastavit to vnímání toho mravenčení a toto jemností znovu navazovat to přeříkávání až už se to mravenčení neobjeví jak se tomu nedá to nedá vysvětlit další co tady mně bylo řečeno kdybych si na něco čin spojen tak by to přivolal řekněte protože já to chci všechno vyříkat řekl my ten jeden z vás včera mi to šlo a dneska mi to nešlo. Je to pochopitelné o sám řekl protože jsem to očekával to není tak úplně pravda nýbrž pravé v tom že nebyl dokonale v přítomnosti že pro neva ve vzpomínce příliš dlouho vzpomínce na včerejší z omítka na včerejší na to jak by to šlo je výborná ale musím mít umět včas opustit jak se s ní táhnu směrem do koncentrace dál než mám tak jsem v oblasti stvořeného a do nestvořeného nepřejdu dát recept jak aby kdy ustoupit je těžko ale já bych řekl takhle jestliže ta předto šlo asi o písmenovou koncentraci že jestliže se mi zdá že se soustřeďuju tak v tom případě přestat se soustřeďovat neboť to bylo navozeno st vzpomínkou. A znovu začít a znovu přestat pořád tohleto je při tom důležité neboť já s něčím vcházím snažím sebe jít ale s tím tam nevedu jak jsem vám říkal v tom svým prostředků jak chce mít toto že správný to bylo vona přesto tam měla božího nějakého ovšem počinu a bylo to tam nevedlo a měl jsem jistotu a tady to do boha a byla správná jenomže já jsem tehdy to ti nerozuměl rozumět ji to tě bylo tady právě vykládám co to jak je to jaká je to potíž když třebas má ze jistot včera mi to šlo dneska mi to nejde to je určitá jistota ale nerozumíte jí nevíte si s ní rady touto jistotou obrat se do minulosti odcházíte od sebe od přítomného okamžiku pardon a tím oslabujete tu možnost se soustředit neboť nejste v té chvíli celý víte o minulosti. Nesmíte s mít ani nebo budoucnosti ani o minulosti to znamená v okamžiku správném soustředění si už přestáváte přát se spojit s bohem dokonce tak to daleko jíte neboť to je s mění o budoucnosti tam musíte jenom vstoupit bez jakýchkoliv představ to všechno je duchovní hmota nebo sebeklam že takového já vím že to hrozně těžké je to vysvětlil a i to je že to je správně ale kdyby se to několikrát přečtli tohleto tak že by vám to něco možná na poměrově dělo ale totéž se dělá při těch koncentraci žádným žádnou metodou kterou nasadí te nevstoupíte. To znamená metoda je dobra ale ono vás uvádí jenom mi musíte od ní ustoupit protože z metodou to nejde bez metody to nejde jenom že ano obojího je zapotřebí včas a na pravém jistě petr zapomněl říct že opakování jména boží ho je blízká příprava že to není sama koncentrace to zapomněl říct asi to nevěděl kdyby se byl dostal jednou do správné koncentrace pomocí písmenovou tady byl zisk že je nemůže říkat to jméno boží že přešel přes stádium přípravy. Do toho ovšem se nesmí právo člověk uměle to musí do toho být v tažen to je to tažení které on navodí této otevírání z druhé strany které se dostavuje ano mravenčení co musem zabránil tím že jsem koncentraci do nohou přešel do koncentraci do nitra a pavel jsem se pocitu tělesnosti který i toho mravenčení nemám s tímletím zkušenosti protože jsem nikdy přitom vědomě nepřešel nějak za nitra ono totiž když vědomě přejde z té koncentrace. Písmenové do nitra tak zase směřuje ten člověk zase se dopouští myšlenkového pohybu takže se nedivím že cítil třebas ruce které by blízko toho z těch prsou jednak a jednak spojovali ty síly jim a jan tam v tom místě spojení rukou to znamená musel by udělat on znovu pokus že by přišel do toho nitra a nechal ruce ne sepjatý vedle sebe volně jestli by se zbavil pocitu tělesnosti já silně pochybuju tady se on se upnout na jeden bod. Tady v tomto způsobu je chyba v tom že z jednoho bodu tělesného přechází na jiný po tělesný než to správné by bylo odejít času a prostoru nepotřebovat se přemístit nýbrž tam kde jsem víc prostoru a času to znamená z těch obrazů slovních z toho pocitu tělesnosti tou jemností toho soustředění a tak dále no ale jestliže byste někdo snad měl zkušenosti se správného soustředění do nitra. Kde byste ztráceli pocit tělesnosti a nikoliv vědomí tak pak tento přechod by nebyl na závadu z toho z těch nohou do toho nitra to nám pude ano jestli je tady tato zkušenost toho člověka tak se opře o tuto zkušenost a může přejít do vědomí ho vědomého spojení s bohem a za jim okolnosti neřídí přeříkal to jméno boží tak po prvního řekne bohu pach nohou podruhý kousek dál v jiném prstu a a tak to jde dál až nakonec se dostane do kotníků bhaga tak řečeno to je to co navrhoval weinfurter v tom je veliký pohyb v tom se může s tím jsem že sice začít bez jakékoliv naděje že by se to soustřeďovat na boha a že se naučí obraz pozornost do těch myst to není tak špatná věc koncentrace to není a je to obracení pozornosti ale máli to být koncentrace to znamená mystická dvacet se která vede ke spojení s bohem. Tak mám co dělat mám pece práce s tím abych se obracej pozornost do jednoho místa z tohoto místa aby šel z času a prostoru je ale pořád větší naděje že když se obracím do jednoho místa bez pohybu že snáze vidí du do časem do bezčasovosti než když pořád probíhá a mění místo protože se vlastně tím zoufale držím prostorových oblastí. Dávám si pozor abych z ní nich neodešel dělal všechno možné abych mi neodešel abych se tedy s bohem nespojil zůstává tedy jenom to zaujetí a jedno druhé přemáhá až do úplné unavenosti a to musí končit vyčerpání kdežto správná koncentrace končí zvyšováním zaujatosti a tam vidím že jsem napravil v tobě a tak velké dali prosti že už nemohu to říkat protože nemohu pomyslet na ni co má nějakou časoprostorovou povahu jako představa ji má že. Takže jsem proto totiž považuju za daleko lepší že je co dělám markéta marie alacoque soustřeďoval se do jednoho místa jenže ten obraz toho srdce páně ji byl vnuknout takže ona asi patrně se o to soustřeďovat obrazové ale pak z toho obrazu přestala do toho obsahu nutného čili mohla se tímto způsobem spojit s bohem a tadyhle tohleto těch nohách taky jestliže já to říkám patřičnou úctou tak já mohu se zaujmout ne říkat to mechanicky tak že mohu odejít sám od sebe protože součástí mě samého je taky moje tělo pocítil nosti oděl odejít od toho je také odejít od sebe. Říkáš mi tady že si jsem přišel soto že máš v ruce prostředek který správně vede k tomu spojení a že stačí ho umět použít že jsem ti upozornil že je otázka že nemusíš posuzovat o správci toho prostředku ale že otázka jestli ho vyučuješ tím jsem nechtěl do tebe vnést tak k tomu říkáš nepravou nejistotu neplodný nejistotu ale chtěl jsem ti jenom říct že prostředek který máme a věční mému stoprocentně má jenom tehdy působnost jestliže dovedeme se místo se sebou spojit s tímto prostředkem já musím se celobytostně spojit s tímto prostředkem a možná že tam někdy vadí ta moje jistota tak trošičku. Protože není síla v tom prostředku a v tom mém napojení se je na ten prostředek já to může být prostředek naprosto nevhodný ale když si dovedu ho použít to znamená sice nevedou nic sednout se dovedou se s ním svést jestli mě nic jestliže prostředek nezpůsobí že by něco zůstalo kro mimo něj stranu tak v té dobře žitý prostředek ten prostředek proto někdy třeba že jednou vyro už vychovat nemusí že už mně nezaujmu celobytostně už tam něco zůstává stranou tento středem musí být volen vždycky tak aby mě celobytostně zaujal a proto nedělám si nejmenší naděje. Že by mě kterýkoliv prostředek trvale mohl spokojovat to znamená v časo v času dlouhou dobu možná že mě zaujme jenom vteřinu vě vteřiny a ke mě zaujal vás kteří to je začátek a musím dneska a třebas za týden tak nějak nemusí to být ne za sebou to se nedá diktovat protože nevystihnu ty podmínky toho zaujetí a toho u se brání že se se po sbírám celý ale umět být připraven bdělý v tom smyslu že kdykoliv by mohl ten ženich při. A já s tím prostředkem tady jsem já tady tu lásku s tím olejem mám mámi osvícen nebo zásobě olej to znamená kdykoliv pociťuju nutnost nebo nutkání toho prostředku užít všeho nechám a toho prostředku žiju tohleto tě tady chyběla že v pravý okamžik z toho nevyužil že si odešel od volání to volání třebas protože si třebas chtěl poslouchat něco. Nebo někomu posloužit a tak dále ale marie všeho nechal jak tam byli ježíš kristus všeho nechal když mám v ruce prostředek a cítím potřebu o použít okamžitě ho musím použít jinak by byl sebelepší tak my uvede nejistotu protože on zkrachl on i nikam nevedl ano to se musí vždycky znovu znovu toto to na to dbát jako že by znovu tě volal ježíš kristus jako by ji poprvně byli o učedníkem ta situace se opakuje nesčíslněkrát vždycky stejným způsobem musíš na to najíst jak je to radím jinak je to úplně chybné nikam se dostaneš jo já například kdybych třebas když mi dáš nějakou otázku kdybych já kdykoliv se snažil na to odpovědět. Tak bych neodpověděl jak mám ale já musím okamžitě si uvědomovat že ty se stát za a ne já čili já se už nekážu a já mám maximálně dovoleno přemýšlet jak to formulovat ale už se už jenom formulaci už mně musí být jasno co mám říct protože jsem se neptal a když člověk jako o ten prostředek se opře se opírat stylem já se ptám tak nic nedosáhne on se musí opírat o něj já jsem ho lá to je styl správné opřen svého prostředek musím k bohu o mě volá já za ním musím jít já musím sebe opustit v té správné používání pro teda to se vyskytuje když opravdu to volání pociťuju když jsem ho svědkem. V brno tři v té ho července devatenáct set osmdesát je tady otázka zdali člověk musí být na cestu zavolání nebo povolání nebo probuzeno tím způsobem že buď te svatá písma je tím nadšen nebo ježíška nějakým duchovním vůdcem podníceni duchovním přítel nebo tak já si myslím že ta otázka je velice důležitá protože se to že je špatně kladená protože nezáleží na tom kým je za volám nýbrž jaké podmínky pole splnil než byl zavolán. A já jsem byl za volá boha zvláštním způsobem jak vám dobře známo vůbec jsem nebyl věřící o žádném avataru jsem nechtěl nic slyšet žádné duchovní vůdce jsem neměl protože jsem ale splnil podmínky o kterých dobře víte které to sou tak jsem do toho spadl a já myslím že jsem spadl rovnýma nohama po hlavy do toho protože do dneška od toho nemám pokoj a mám dojem že ti kteří tam byli získání třebas někým duchovním přítelem nebo se je přesvědčoval svaté písmo že ani zdaleka tak prudce a tak natrvalo do toho nevešly jako já protože nesplnili předtím podmínky jenom třebas měli zájem to málo. Já jsem neměl jenom zájem já jsem měl jistotu že je to správná cesta a to je proto že jsem předtím splnil podmínky že se z krát se zmíním o těch podmínka které jsem splnil především o těch tří let jsem svůj život jak tomu říkám stylizoval do těch sedmnácti kromě toho jsem posledním několik let předtím než jsem se dožil toho obratu studoval přírodní jeli na kterých jsem nemohl zůstat z technický důvodů jak vám známo a to že jsem měl jinou lásku zalezli ci jediná láska přírodní vědy a musel jsem to opustit tak jsem byl prázdný od sama sebe a tato prázdnota od sama sebe rozhodla že jsem přišel na větu která mě získal to je ale jenom námitka. Jedna jediná věc a že život lidský je za tím účelem tady má ten vnitřní smysl aby se v něm poznal vyhne a v tom jsem poznal rázem že je to to co v tom životě mám dělat takže já bych tu otázku kladl jinak je třeba před nastoupení cesty splnit nějaké podmínky je se na ni připravit třeba a nebo ne jeli člověk získám bez přípravy ani by udělal nějakou přípravu tak není na trvalo získá a je to stává se ta cesta jeho jenom ten se z mnoha zájmů a jako taková nemá vůbec sílu nemá průraznost. A není na ni žádné uskutečnění řekl té samaritánce u studny já to musím opakovat to tam bylo že by mohla přes tu svoji špatnost mít život věčný tak na ní chtěl samozřejmě aby dále nebyla taková jako byla předtím to je pochopitelné než ona se toho lekla že viděla že on zná něj života v jejich stany a poznávat mě mesiáše tak místo aby ho vyslýchali a tak utekla do vesnice pro ostatní lidi ale když to srovná me si dohromady s tím co se stalo tu jiné studny kde chtěli kamenovat cizoložnou ženu. Zkoušce ho co máme dělat zákona nařizuje kamenovat ty bys taky kamenovali že znal jaký je dobrotivá a von říkal podívejte se vám navrhuju jednu věc kdo je bez hříchu pro ně té první kamenem a psal si takhle do písku že a za tím co si tak píše tak tam nakonec zůstal sám s tou tyto tou znova si kam říkal podívej se tady stali sami nikdo na tebe nehodil kamenem ani já nechodím ale nehřeš být se jenže když von řekl nehřeší tak v tom byla síla jeho slova kterou nemá člověk ani já ani kdo jiný nikdo z vás. Ta síla spočívá v tom že on uskutečnil v sobě tu jednotu s otcem nedo skutečné v sobě tu jednotu s otcem tak může na daném místě daleko člověka ne u še způsoby tohleto tu sílu k tomu uskutečnění čili toto vedení není bezcenné ale v každém případě u mě to udělalo čistě to udělal že s tě připravenost že normálně tento způsob nemohu radit z toho důvodu že je to výjimečný případ no ten kříži silná že na ale co je tam normálního u toho ježíše jak ukazoval normální cestu to bylo chcešli za mnou přijíti vezmi svůj kříž zapři sama sebe to zapřením sama sebe. To aby člověk sobě nepatřil aby celý životě žil tak aby to nebylo pro něho nýbrž aby žil pro správnou věc třebas ne ještě pro náboženskou věc ale aby měl jistotu že to co jest to co dělá je spravedlivé a toho bude postupně přibližovat a stačí na to jeden život k tomu aby ho přepadl ten věčný život umět to pro já jsem byl dítě když jsem toto dělal od tří let sedmnácti mně to bylo zaviněno tím že to dítě bylo takové prosté nezkažené a když rodiče mu poradil dělej to a nedělej tamto učitelé také tak to byly pro něho body a on jim věřil a stoprocentně se snažil je následovat a to tedy za čtrnáct let vyneslo to přepadení pro mě tam té podmínky jiné kterou jsem ještě říkal to přepadení bohem bych tak řekl a získání na trvalo. Takže z toho soudím že toto je normální způsob a že ten se dá zvládnout za jeden život ježíš kristus to aspoň tak říkal každého každému říkal po teď za mnou a když ne váhal ale hned tak se stal učedníkem to znamená byl si vědom toho vedení a to vedení je něco tak řek bych vtíravé ho naléhavého a že mu člověk neodolám a řídí se podle něho chtě nechtě slovo neosobně jednání toho vůbec nevystihuje ti vůbec ne to si myslí indové ale na to potřebuju tak přibližně třicet vtělení to právě není ježíšův život kdybychom si to srovnali třebas zasvěcence indického s jednáním ježíše krista tak vidíme že on léčil cho že on se že on měl lidová s každým topícím že když tam někdo plakal nad úmrtí celý tak neříkal co je mi do toho život je věčný příště říci vtělení se toho napraví nýbrž šel a vzkřísil tu cenu jairovou jinde vyléčil když tam křičel svýmu se nedonu nějaký ten slepý čili on ukazuje nový poměr k člověku ne zaujatý nýbrž zaujatý pro dobro to je něco trošku jiného vodpustí čili odpoutanost v pravém slova smyslu to je tam u něho vodí ch vodnest od zálibu sebe ne tak to tam musí být zainteresoval na vlastním užitku čili kdyby se to nějak srovnal s indickou nako tak by tam nejvíc pasován to karma joga že ale musela by se ještě přizpůsobit. Je to indové na to po mnoha tisíc let šli technikou to není zahození ale trvá to hrozně dlouho i při nejlepší technice to si uvědomme si uvědomí hlavně potom se stalo s takovým buddhou buddha by tříd mnoho duchovních vůdců a každýho od sebe vyhodil že se nehodí že není dostatečně zralý budu protože měl ukázat novou cestu řek bych snazší vyšší všestrannější protože indický vůdce nás by každého vyhodil protože ten koho by přijal by musel být střižen podle něho jenom toho by mohl vzít ne proto že bychom byli nějak špatní ale že nejsme jako on nebo jemu podobní nemůže jiného vést takže když nich vede třicet tak je strašně rád. Ale ježíš kristus vlastně zval každého pojďte ke mně všichni jste obtíženi a nelhal jistě to znamená on ukazuje svým životem cestu vhodnou pro všechny když já bych šel na to technicky tak bych třebas dělal pokroky o kterých bych měl přehled teď jsem tady my jsem udělal ten a ten krok ta technika by mně to ukazoval to by byla veliká výhoda dete cesty ale byl bych vázán na vůdce v každém případě protože by mě to nikdo nevysvětlil než do je aspoň postupný ne dál než já aby měl před toto vlastně je a za druhé nemohl bych. Plně rozvinout svůj život musel bych žít v někde v ašramu totiž v klášteře jak bych tak řekl abych nebyl sváděl musel bych svou vůli podřídili toho vůdce absolutně a to pořízení té vůle být zastoupil to sebe vyprázdnění to zapři sama sebe než to ježíš kristus toto jako mínil trošku jinak ne že by byl se protivil indům ale zaručeně musel protože byl dalším avatarem oproti těm indickým musela jít naší cestu už je jiná říkáte mi tady pak by to ovšem znamenalo že osvědčit nebo uplatnit to co přijímáme duševně jako pravdu s tím tou vlastními a prakticky se v tom osvědčit že ano to by vypadalo jako dokonalá definice této cesty já bych elektron dodal by se dovolila že totiž. Jednoho dne by přišel člověk takovým koncům dostat se do takové fáze cesty kde by si zjistil že se neosvědčil že je nemožný že dál nemůže že je nehodný a to se stalo mnoha křesťanským světcům najednou se považuje za obrovské hříšníky ačkoliv se na ně lidí veli a viděli víc světce ne za nic o té za nemožné a to proto že vůlí lidskou samotnou se nedá království boží získat je to sice pravda že bez kdybych tu vůli potom víckrát neměl kdybych taky nezískal ale jenom s tou vůlí se to království nezíská já musím kromě toho pustit pána bohu boha k slovu a jestliže se neumím vyprázdnit i od vlastní vůle na určitým stupni oženil potřebuju a začnete zvlastní vůle jestli to nedokážu tak tam zůstanu trčet a třebas na věky to dokonce života pokud si nedám říct protože budu napomínán u du veden a bude mi ukazováno co mám udělat. Když ale neposlechne a budu se že nevlastní vůle já chci to království boží tak s nevyjde on ježíš právě proto vstoupil na kříž ukázal tím spasitelský svoji úlohu že bez to opřen se od druhého od toho kdo je výš než já to určité od určité fáze nejde na rozdíl od indů který ozařuju po boku nějakého mistra tak by se s tím mistrem přirozeným způsobem setkáváme jakmile se dostaneme blízko jeho úrovně ano asi tak vyjádřeno přirovnáním podobenství o marnotratném synu když se blížíme k domu otcovu ona jde napřed ano se tam nejsme ale on nás už vidí toto je třeba splnit přiblížit se na dosah dá to nejde onom si vyjít říct kdyby nás tam neznal tam je otevřeno mysli neotvírá a dal tak tam nejsme a té naší proniká tradice obec křesťanské je v tom že předepsal odkud se tam má jít a on je každý někde jinde. A ježíš kristus naopak toto nic nedělal on si pro každého šel kde byl byl hospodin ty šlo do hospody byl nezi neska vyšel si tam byl na svatě šel na svatba tam udělal první zázrak kupodivu nemoh do dokonale dokumentovat že si šel pro člověka tam kde byl že si pro rybář kri do rybář že si pomatený celníky a tak získal petra matouše a tak dále tak bych mohl být o jednom za po druhém že si pro každého šel tam kde byl čili toto měla a že tady se vzít na vědomí že ho musí člověka ovšem to chce něco to jako se na to o ní léčení na to ani dneska ale lékaři nemají například ani silné ani. Ani možností a ty duchovní vůdci řeka přes dosti taky ne nemají tu trpělivost aby za každou duší takhle šli ženy založení nebo vychovaný tak máme tu nevýhodu že si myslíme že to je jediný způsob samospasitelná a hledíme se mu přizpůsobit a toto při způsobovány se k tomu způsobu a trvá hrozně dlouho já to vždycky já to dycky ohrazuji tak jak je to že to jaký okruh některé máme do nějakého středu my jsme tady a on nás je abychom všechna o tu ta přednostmi potom okruhu vůbec se nepřibližuje me a teprve potom deme. Člověk žije ve světě a měl by podceňovat tu skutečnost že je člověkem té to nejcennější co má jestliže ovšem je to to nejcennější tak je taky velice cenné to prostředí ve kterém žije protože bez toho by nemohl ani hodinu žít a kdyby si řekl tady končí moje tělo a tam to pro mě nemá význam to přestali stě velkou chybu to všechno prostředí to je všechno všechny tak který události které zažívá umožněno napovědět je otázka jakým způsobem on je schopen to slyšet protože víte dobře že ježíš kristus si stěžovali že oči mají lidi a už jim malí nevidí a neslyší takže normálně bychom mohli říct u člověk o člověka o člověku který žije v tomto světě. Že on sice je stran všelijakým událostmi okolnostmi ale radši se nechá ztekat než aby se dal poučit jak se to takový člověk to tedy je poučován utrpením jestliže se dá ale poučit okolím trošičku dobrovolně ji se snaží vystihnout v tom nějaké vyšší vedení tak po tam najde to znamená on musí být moc dobrou vůli aby se dal okolím poučovat tak dobyl vůle spočívá v tom že především že nebo jejich schopen vyvinout když je spravedlivým životem když na všechno se dívá spravedlivými očima nechce nikomu škodit je ohleduplný ale co sem nechám koktat proto řekli jak se nebo správné v tom případě se mu otevírají možnosti vedení události tady to někde začíná obelstím se to napsal strašně moc to nemohu tady opakovat. Ale jisto je že na určitém stupni ty události se mu zdají být režírovat vite jestliže této režie říkají zdají sou vydrží nirváně že ste to režie neposlechne tak na to tvrdě doplácí já začnu síly božího je jména to je pro mě snazší protože kdekdo z vás má ti e takovýho manu toho za sebou a ten propagoval opakování jména božího v těl bych k tomu říci že jsem se o to také pokoušel a zjistil jsem jednu věc prospívat ci pokud já by ani jeden nedosáhli pomocí tohoto opakovaného jména božího něco čemu by se dalo říct vědomé spojení s jestě životem protože tak máli na tom že je to prostředek správný a k cíli vedoucí. A opakovali ho mechanicky to byli hlavní ba důvody proč to nešlo a původ před běžný té nespočívá přímo chybě to cvičení nebo v té modlitbě byste se na to nepřipravili že von weinfurter říkal co děláte jinak v životě moc na tom nezáleží normální život což není pravda jestliže člověk přichází k takovému jménu božímu bez přípravy tak mohu zaručit že by toho moh rovnou nechat vůle je tu dobrá ale tak obrovský skok do takové výšky ke kterému ho má ten weinfurter nemůže nikdo udělat to je příliš velká a propast ná hloubka mezi normálním lidským životem a takovým jménem božím tak jak to myslím jsem se na sobě přesvědčil že by to jméno boží opakuje já jsem měl vystoupit že ho budu opakovat že to to viset kam s pánem bohem tak on se setkávám s váma to mě zachránilo protože jsem měl jistotu ne víru ale jistotu že tak bude ale jsem se přesvědčil že jsem té jistot nerozuměl. Že jsem si myslel že opravdu tam dovede proč tak mě to bylo zvěstováno jenom že ono se ukázalo že opakování mé na božího je změna myslícího principu jak strana dcery to ruší vlastně v koncentraci a jedině správným soustředěním vyprázdnění se sama sebe pečlivě dostane k tomu bohu a já jsem se ne vyprazdňoval ale protože jsem byl zaujat a to mě zachránilo proto spojení s bohem tak tato zaujatost ne to jméno boží já jsem jim ho spojoval s tou zaujatostí ale ta zamlel stál za tím jménem božím které jsem přeříkával byla tak mocná že nakonec jsem to slovo boží přestal říkat a nemohl jsem ho říkat. A ono já jsem chtěl no mi to nešlo to bylo tak prudké tažení někam do toho věčného života že já jsem odcházel i vod té schopnosti mluvit mysle přemýšlivost povídavě to všechno stávalo a to se pořád opakovalo tento stav tiché hloubky se prohlubovala by se z toho napřed zoufalí protože sem měl dojem že my nepoužíval nikdo mě nepoučil ale chtěl bych vám jenom říci že opravdu když jsem poslechl udělal jsem si jakési násilí když jsem se přestal pokud možno bát prvně jsem se řek bych takovou sveřepé důvěrou že to dobře dopadne. Zaujat to tady byla opakování na božího taky bylo a já jsem ho přestal říkat a tou chvílí se dostavilo vědomí které jsem u ten se předtím neměl vůbec zdání takže takhle to vypadá s opakovaně jména božího že totiž to musí být té povahy jakou tomu dávali ježíš kristus klepejte a bude vám otevřeno ne nehnete si nenese tím jménem božím když má člověk nejlepší vůli a největší zaujatost tak si lehá na dveře ale on je neprohospodařili fakt že otázka milosti musí na letím bez mi civět a nakonec třebas se unaví a zůstane trčet a nikam nepude jestliže ale umí odstoupit zdá se sama sebe zapře sama ze tomto smyslu že přestane povídat. A to mezi tím klepáním tak to ba ne mezitím já pořád ne klepu ne to je vlastně opač k ní jestli trpělivě bude čekat ne zneklidněn nýbrž klidu důvěře tak se kočka tak to je opakování jména božího a teďka ještě tě chtěl vědět o síle pro božího slova mysli té jak tomu dobře nerozumím já tu otázku přesný ano nebyla dobře asi klade abych já tomu při prý rozuměl pojďte se slovo boží je buď prože se na někým kdo stanovilo káže tak to myslíte a nebo je to slovo které pro náš tíha já to. Činu ke výkladový síla užíval už tak si na božího slova tedy tam to myslím takhle že když si že bůh řekne nebo ježíš kristus třebas řekl toho ta a choď tak on spal a chodil to my u nás s jako nevidíme tohleto takovou sílu na se slova nemá čili on mluví jenom o tom co umí uskutečnit co zároveň nic ně uskutečňuje naše slovo má daleko uskutečnění to je jenom třebas touha ne co uskutečnit je to prosadit kdežto u boha ne slovo je skutečnost kostele rozdíl oproti lidskému slovu tak takhle to je. Aby ještě tady je dotaz a jak se to potom shoduje jak jsem to potom shodil je s tím že čeho ačkoli budete prosit ve jménu mém já vám dám všimněte si že je tam řečeno ve jménu mém a já jsem tady mluvil o tom jednou ne to je ten rozdíl kdyby se to dalo stranou ačkoliv budete prostě dělá nám tak je to v pořádku ale on je učil modlit se ve jménu ježíše krista a to nemá když si prohlásí te to je mi od ježíše krista je prosím pane bože to není veme protože se modlíme v otčenáši otčenáš než se neřeší posvěť se jméno né jestlipak a tím posvěcuju jméno boží když já si dělám s pána boha nějakého sluhu aby pro mě něco udělal to vůbec není pro ten zneuctění né na božího mých očích. Čili ten žák ježíšův který se byl tohoto vědom takhle nepřistupoval prostě on opravdu prosil ve jménu ježíše krista to znamená věděl že je za za co prosí je ve vůli boží přátelé a to my právě nevíme taková proto už je napřed vyslyšena a to je ve jménu božím co bůh ce o to prosit prosím do je tak vysoko aby to věděl ať prosím oč ce poč chce všechno vůbe dovoleno a ti uče učedníci páně páně věděli co si od nich chtěl jdete do celou světa tam lež se pater uvažujte svatí a tak dále to přesně věděli. Ale nevíme při složitostí našeho života co do našeho života patří a co ne když se kolikrát modlíme za malicherně věci nebo za věci které nesouvisí esi se z toho nebo nevíme že to odvádí od správné cesty za co se modlíme kolikrát se vy modlíme věci za které potom nejsme pro tebe potom přidaný protože se nám třebas podaří i když to tak neděláme že jsme vyslyšeni ale upozorňuju vás na jednu věc nebyli se vyslyšeni bohem nýbrž to byla magické moc naší.

Edit utterance

Text view • Help