Waveform view

prevzate-kotouc-80-04AB

Loading wave form: 0%

Speed: ⊖ 100% ⊕

Zoom: ⊖ 200 pps ⊕

Tak v tom stvoření aby to poženu ex a tak tam bych jedno tak že musí být volnost dvojnost sama o sobě zaručuje že to že to neví do boha čili to je prosím funkce satana ovšem u člověka je to ta tam opravdový kdežto ne vesmíru je to satan sloužit bohu rozumíte tam se to mělo rozlišovat. U člověka od určitého okamžitě se tam opravdový který stojí proti dalšímu vývoji ne člověka udržuje ho v tom stvoření on nedělá nic špatného von von udržuje tu tvůrčí činnost boží tam kde je ne no proti bohu se nedá nic dělat to je té zbytečně dramatizováno ovšem na to protože to je to je to taky pravda protože to úžasná úloha no bez něho by to vůbec neexistovalo nic celý svět je ve zlu postaven říká jen apoštoly nějaký epištole pravdu a to nejvíc proti náboženští hlásal vyčítají na světu totiž náboženství že říkají že to pesimisti nebo bez ne. Ve zlu postaven protože kdyby nebylo toho táta ten světce hroutí řídí se do boha ano tak to je úkol ve strohého satana bych tak řekne mu stvořeného tradicí ho nad stvořeným tímto způsobem samozřejmě on nemůže zabránit tento satan jedné věci správně je latinsky nazván i v na svět vono ono tohleto to jak jsem vám často líčil bez svém životě má za následek dobro vždycky od musí tím zlem sloužit bohu takže u mě ta největší takzvaná zla v tom životě dycky vynesla velké dobro jeli každý avatar. Synem božím a stejně hodnotím jako ježíš kristus proč se nazývá a proč to jeho tak nad ve jedno rozeným prvorozenému jediným synem božím protože je vždycky jeden a tentýž odpovězeno aby se k tomu dal eště víc toto myslí ty myslíme protože všechno chápeme sedi následků a ne hlediska příčin když vidíme tady se narodil spasitel že se opravdu ten spasitel tam narodil víte na tom tolik nezáleží protože on se ustavičně rodí to je také i ta spasitelská úloha prochází pořád jako ta tvůrčí prosím vás měl by to na vědomí tady zapomínáte při této otázce na to že ta spasitelská roli boží je pořád koná na že pořád probíhá čili kdyby se byl ježíš kristus narodil jednou betlémě v nitro nebylo platným ten se narodil tam jako dokument že to pořád probíhá. Zrovna jako šest dní tvoření je dokument že pořád tvoření probíhá v kdyby se dneska neradil tak nemůžeš se znovu zrodit z vody a z ducha on se musí on to musí v tobě provést to von se musí zrodit svatá terezie jsem marně snažila oni se bohu když to chtěl dělat svými silami a silou boží silou je ukřižování ježíše krista a kříži ona taky vnitřně už tím se narodila trvale v bohu byla spasena ten. To pořád probíhá kdyby ten o vteřinu probíhal tak to všechno zhroutí všechno kdyby to neexistovalo žádná tvůrčí činnost by nebyla sama schopna podržte svět takový jaký že musí zároveň probírat spasitelský úkol a zároveň se to jestliže to co dělal třebas komenským by ta činnost určená pro boha pro osvícení člověka proč mu ty spisy v tom lehko hořeli přeci to nemohlo být od boha tomu ho by to nějakýho satana trestám odpálil ne není pravda musíme si uvažovat jednu věc komenský byl žák kristu a byl na jeho cestě. A taky pro něho bylo zapotřebí aby vnitřně umřela nedivte se mu že to jeho výtečné psaní mu stouplo do hlavy a že se cítil v té evropě být někým a proto mu to muselo všechno hořet aby se mu ukázalo že není ve vůli boží aby to psal nýbrž ve vůle boží je aby byl ten neboť nezasel nemůže nikoho nikomu jinému pomoci ke spáse takže daleko důležitější aby byl spasen a to může být jenom když tam sobě umře než aby se zachovalo to co postavení vzdaluje. Kdyby kdybych já napsal lety spisy a říkal si to sem to psal tak pro tuhletu myšlenku nemohu nemohu být spasen protože bych se stal sama sebe já teď já musím si uvědomovat že je to vůle boží a proto to píšu a je to s pomocí boží a proto je to takové jaké je to je jak tomu dodávám jenom ty všechny chyby tím tom překladu z toho obsahu jak jsem ráno říkal no a to je asi všecko čili každý jedinec má před bohem stejný stejnou hodnotu jako celé lidstvo jako všechno tvorstvo ne zapomenete lidstvo pro tu mým si ani ice postím bohu proti proti obojí má stejnou cenu já bych to eště řekl jinak. Jestliže abraham slova s bohem o tom za jakých podmínek bude zachována k sodoma a gomora tak vyšly při tom slovní z mnoha mnohého velkého počtu spravedlivých jenomže abraham někdo be že tolik stavech té sodomě a komu není tak když řekl bohu já nevím kolik když tam bude hospodin třicet spravedlivých jestlipak zachrání město a von říkal ještě víc to je nevadí to ano bude ji tam celou mě sat se pravdy a město nezničí a nakonec končinách patnácti čichám bude patnáct neničí nezničí ne že on je tam nebylo ani patnáct on říkal dále už nepůjdu říkalo s pod odejdi ze svými pryč město ničím ale neobracej te se o sino člověk musí odejít k tomu se nemá obracet. Odejít bez obracení to je při té cestě bude žitý princip ucházet bez obracení odešel bez obracení až na to to se mu manželku o tom která potom tam zůstala v podobě sloupu a jestliže tedy ten jan ten byl vzat a měl být znovuzrozený eliášem jak to že ho potkává karma toho modré eliáš který podle názoru starozákonní ho ani nezemřel byl za nebe. A to oděvem přem voze a najednou si tady rukama obyčejného satana a tak ta zemře jak je to možné k tomu co to bylo do to tady působil dali ta moc lidská není větší než moc boží tady ta vůle toho herodesa pochodem on to až nedělal z vlastní vůle von dal na tu tanečník která si povídá dala že jste jim tady byl prostě udělat radost ne on si přála jeho hlavu tak on zvolil a tu hlavou k ní předložil na talíř prosím vás to je skvělý tříletýho jak to má v člověku že totiž hlava. Je způsob myšlení to sídlo myšlenek jestliže není svatá nemůže člověk přijít do nebe či je to to nejlepší to mohlo eliáše potkat mít jakou hlavu jestliže eliáš eště za svého života třebas toho prvního taky ještě myslel tak ten eliáš který přišel znovu musel někam dál dojít a to bylo z těla to je to co mně dělalo vždycky tak roku po setnout hlavu ne boha myslet čili nic se nestalo žádným násilím to vypadá dramaticky ale ve skutečnosti na to má být ukázku že ten do hlásal pokání. Ne znovuzrození z ducha a tam je plno jinde ne ve musí být jak neboť kdyby člověk zůstal u pouhého pokání tak zůstane tak čet na poloviční cestě ten prostě jenom připravuje cesty páně jak se sám o sobě já že a když je připraví musí odejít musí odejít a kdo mu setne ta neni se ho vlastně to způsobila vite to je zajímavý že ho s se dává setnout pro obyčejný tanec. Pro obyčejný pohyb pohyb tohle obecně pohyb že pro ten pohyb který existuje v lidské mysli musí ten pohyb eliminovat musí být vyloučen ano musí padnout musí být tak dokud ten pohyb v té mysli existuje tak člověk se nemůže spojit s bohem a von nemohl stát v cestě k tomu spojení s bohem tak musel jít prosím vás řekl jsem že ten kdo nepracuje na hospodářově poli nýbrž hospodaří pro sebe nemůže být spasen ano asi tak to není bohem přijat není do jeho domu nemůže vstoupit na poli vědomí a to se myslel tak že kdo při činnosti vyk nepřestane myslet na sebe není ještě na poli hospodářově při lidské činnosti třebaže nevěří na boha na tom tolik nezáleží tak si myslíte ta víra to je pro kočku která nenese plody. Do nevě do do třeba nevěří jak jsem zdá na boha ale nemyslí při činnosti na sobě na sebe je na poli hospodářově je na něm my na věc mu o věc a když může obhájit tuto činnost navíc ještě tím že má dojem upřímné dojem že já věc dobrou spravedlivou láskyplnou tak zaručeně je na poli podařený zaručeně nemusí se do ničeho vmýšlet nemusí na boha vůbec pomyslet já jsem to často se snažil vysvětlit todleto na tom podobenství o tom neradi který šel za někým kterým je by největší světcem a oral pole. A když se ptal kolikrát ten oráče který měl by velkým světce jsem pomyslel na boha to říkal vůbec jsem něho nepomyslel a ono mu šlo o to orání o věc dobrou spravedlivou že obživu lidí no a proto byl největším světcem on říkal tak se mi přeci jenom zdá říkal narada že ty nejsi tak velkým světcem když na toho pána boha nemyslíš k tady máš šíři já ti dám i plnou vody a ni tamle tomu nedaleko mu stromu ale pozor ani aku neue a i. A von šel nic neulovil a vy tě to sám ně prohlásil ani kapka tak mně neutekla a on si král kolikrát jsi myslel na boha přitom ani jednou kdyby byl myslel na boha tak jsem to tak mi to teklo já jsem musel měl sem měl co dělat abych myslel na tobě je ani kapka neukápl a tak je to se správnou činností na poli hospodářově a další věc která je přitom zapotřebí aby člověk který nemyslel na sobě i v tom v pravém slova smyslu aby nemyslel na důsledky pro sebe aby mu šlo opravdu o věc aby se při tom začal litovat že musí chudák být oku na tom poli začátek v litovat sama sebete konec duchovního pokroku člověk který sebe lituje nějaké chovali mý měl od toho co dělá odejít protože mílovými kroky se vzdaluje od boha jestliže nedovedu věci dělat nelítostně vůči sobě to znamená myslet pranu křivě na sebe a lépe bych ve plo kdyby to člověk nedělal. No a ještě by se dalo říct moc věcí ale to je to hlavní co je k tomu zapotřebí ne nějakým myšlením se já jsem na poli a to to že to vůbec nedokážete být na poli až tam nejste vůbec na tom poli ale dělat to bez du na sebe pro věc že láskyplně nelítostně vůči sobě ne to je pravá činnost pro boha dostaví se potom situace taková že nakonec to nebudu dělat já nýbrž to vydělat bůh to tak činnost kterou jsme viděli u ježíše krista to dělá mnoho věcí které tam by byl nikdy nedokázal ale s otcem a bravurně samočinně samovolně v tom se samovolná činnost dobrá tedy tak nadá modlitba nebo přeříkávání jména božího je klepání na dveře království boží a pochopitelně jak dlouho je nám dovoleno klepat že to tak záleží na tom. Jestli člověk klepe tou modlitbou a nebo jestli je to ten člověk který klepe a ta ruka modlitba je nástrojem toho klepání toho člověka že ta ruka která klepe je pouhý nástrojem toho člověka pak dlouho klepat nebude a bude mu rychle otevřeno jestliže to mu je ale jinak jestliže ruka klepe a člověk vo tom neví může klepat do smrti a nebude mu nikdy otevřeno. Myslím že s usměrnění myšlení člověka na přímou cestu k bohu může nastat teprve po prvním osvícení předtím dokud toto osvícené nastane člověk pořád klouzá do starých kolejí ano to je pravda a si to napsal ten komentátorem má dycky pravdu že jo a má věc a a to by se dalo vysvětlit takhle jak tomu zabránit byste si chtěl vědět aby nespoutávala o těch kolejí že starý záleží na jeho rozhodnutím a realizaci toho rozhodnutí jestli ten člověk má rozhodnutí k tomu bohu jít ne aby bůh patřil člověku než aby k němu šel. A že je to rozhodnutí je dost silné a ten bůh si ho vezme to osvícení se dostali a on nebude dále kou záda tady v kolejí že ho rozhodnutí je plytké a stojí vedle jiných rozhodnutích vjem etapě se liší ch tohoto například bude vedle rozhodnutí boha se zmocnit boha mít jako křesťanští mystici mysleli že je to možné vedle sebe není tak to to spojení s bohem nenastane to osvícení nenastane bude pořádku zády kolejí se tady je první a dvacet otázka kdo je tedy a odkud začíná být člověk živý asi tak. Ježíš kristus jednou řekl člověku který chtěl za ním jít měl dobrou vůli ale žádal o posvětí protože chtěl pochovat od se řekl mu tyto nedělej nech ať mrtví pochovávají mrtvé čili pro to rozhodnutí živé upřímné považoval ježíš kristus toho člověka už za živého totiž to to znamená kdybych mluvil lidsky o bohu nemá se tak dělat ale to jenom podobenství nebo že je to to za celou pravdu teďka řeknu. Kdybych to podobenství řekl tak bych to vysvětlil takhle bůh považuje on nepovažuje ale aby to lidsky přiblížil uvažuje za hotovou smlouvou se sebou o věčném životě jakmile se člověk vědomě dobrovolně tomu věčnému životu přihlásit už tam patří to věčného života a celý diví že po tomhletom rozhodnutí věci v jejich životě se začnou jinak tváře než před tím než toto rozhodnutí dělali. Že najednou jak se jim zdá zase je to jenom lidsky vysvětleno za něco jsou trestáni za to dříve trestáni nebyli a něco je jim dovoleno co jim to je dovoleno nebylo něco jim zakázáno co jim dříve zakazovalo nebylo a je to proto že tou chvílí se napojili do toho vedení osobního které je možné jenom přes oživené ho člověka my tomu říkáme před pominu dvě že samozřejmě jakmile ten člověk. Nedbá na to co je mu jak vidí zakazovalo o nějakou překážkou ne že by si šel nějaký hlas nebo co je mu dovolovat že vidí schodu okolností která ho přímo v malé ruce do nových situací otevře mu nová přátelství dveře kam byli dosud zavřeny a tak dále když tohoto neposlechne tohoto jemné ho vedení se tak samozřejmě si zmaří další vedení protože co začátku jakmile člověk se zařadí si rozhodnutí mezi živé od začátku musí jedno. Dělat být poslušen toho vedení třebaže mu ještě rozumí velice chabé a často se mýlí nerozezná vnuknutí pravá po nepravdě nevadí jestli si myslí že to je pravé vnuknutí máte podle něho zařídit no a plo pít ne a naučí se tímto promítáním rozeznávat pravé vnuknutí od nepravého takzvaná tušení jsou tím nejvíce klamným ukazatelem cesty já si mohu sobě zrodit že takových tisíci tušení. Devět set devadesát devět jejich chyby já už na žádné tušení nedám když je to u mě jenom tušení tak už podle zkušeností které já mám odvažovat tak vy jiné už se tím vůbec neřídím vše ním se vůbec nevidím že to je to je tak pro lidi mrtvé ani pro lidi oživené kdo se už dobrovolně napojili do tohoto spojení s bohem když ho nemají jasně před sebou toho pána boha pro ty tušení přestává být vodit po dítkem pro ty je vodítkem jenom jistota jestliže mám o něčem jistotu větší než o čemkoliv jiném tak to je správné protože jako této cesty se napojilo takle do tohoto. Pochodu do věčného života tak jsem měl celou sérii sto budeme na t jenom ty hlavní že jsem věděl jaký prostředek je trvale spojí s bohem já jsem měl jistotu a prostředek jsem neznal vůbec ale měl jsem jistotu že ho najdu víte dobře že jsem ho našel způsobem naprosto nelidské že jsem ho našel ve weinfurtera zlým o ni vím keři kde nebyl napsáno já jsem si ho tam přečetl stalo se správně že tím moji přátelé když to zjistim za kázali něco takového dělat takovou modlitbu provozovala která není zapsáno je weinfurtra protože to byl znáš český svatý a proti němu se nesmělo nic dělat bylo to správné že mi to za zakázal protože a se přesvědčil tím mnoho jiných věcech zase to bylo. Zase jsem nabyl jistotu že mají pravdu ale byla to pravda pro mě velice nepříjemná protože to moje duchovní cvičení se tomu řek říkalo nebo ta vnitřní modlitby mě vedla aktivním spojení s bohem lépe řečeno trpnému spojení s bohem kdežto tahleta modlitba je jich vedla k aktivním spojení s bohem závi se snažili boha mít a já sem se před tím to s tím předse nejvíc ježíši od nich snažil bohu od začátku patřit takže jestliže ježíš kristus potom přijal nějakého učedníka. Tak první co chtěl aby nepatřil nikomu jinému než tomu ježíši než tomu vedení aby nepatřil dokonce ani svém úsudku osobnímu kdy jste jidáš neboť patřit třebas už jenom svýmu osobnímu úsudku rozumu znamenalo že se nakonec z něho vyklubal a není z toho vyhnutí musí se tomu tak stát to vedení je tak náročné že si vyžaduje absolutní poslušnost a ta poslušnost je možná protože jakmile jsem poslušný má to za následek z jistotu jistotu každém počínání jistotu násobnou tím že všechny okolnosti do u člověku na ruku. A ty okolnosti proč mu jdou na ruku toto pán bůh tam všechny posílá takhle lidi nebo to ne vůbec tím bůh na nebesích nemá nic společného to je stav klidu a to to je věc pohybu to je zařízení duševní v tom automatismu oživené číslo dvě a nazývám že ono má kontakty obdobné kontaktu té má automatismus jedna s tímto světem jako já když jsem tady mezi vámi tak vás vidím a když já jsem když je oživen automatismus dvě tak jsem mezi někým jiným kde bych to přitáhl za vlasy tak by říkal mezi svatými takže není žádný problém se s nimi stýkat. Není jestli je tak ten člověk tam není tak se mýlí ale tam se jí existuje jistota s kým mám tu čest tam se mi představuje ty svatý daleko dokonalejší způsobem než se mi představujete vy které já tady vidím protože s tím svatým stav nestýkáte že ho vidíte obec se potřebujete vědět to je naopak řek bych degradace toho stavu to vidíte ale obsahem jeho vědomí se stýkáte vy vy se spojujete z jeho vědomím že ono je to vědomí na tamto a ta úrovni a z jeho světlem a vy se svým že spojit proto že vlastně světlo je tam vidět a spojuje se s jejich světlem a tak tedy mohlo dochází k tomu účinku že dělali zázraky a předtím to byli rybáři. Protože spojili s možnostmi boží mi a u boha jak je na jednom místě řečeno slovo je skutek kdežto u nás slovo není skutkem a tak když například ještě bych lépe říci řekl vůle je skutkem už kdežto vůle od vůle něco udělat nebo když něco chceme k uskutečnění toho je moc daleko člověka ale protože tam vůle je skutkem tak proto k vám hodí lidi kteří prostě bych vám byli nepřišli. A je ten skutek se u nich uskutečnil oni mají taky ten automatismus dvě který vy pokud se nějakým způsobem připraven k použití oživuje te v tom smyslu že oni jdou za tím světlem nebo jsou nuceni za tím světlem který byste osvítili takže to všechno vychází od vás z toho vašeho pomoci ten vám to přivádí aby se muselo tam na nebe kdyby se musel pořád vona boha doved někomu karel nebo do věčně nebo dej mě do styku s člověkem který by mně pomohl víte protože jsem. Od začátku chtěl k tomu bohu patřit tak jsem tu hru pánu bohu pokazil jako to dělali třebas křesťanští mystici že ho pořád chtěli nějak využít čili aby ho ved aby je vedl třebas aby ho to znamená kdybych já chtěl aby mě pán bůh vedl tak chci vlastnit prakticky vlastnit kdežto já jsem toto nikdy na bohu nechtěl nic sem na ní nechtěl než jemu patřit mezi na čáku nebo to třeba pře jako kazil. A začátku jsem chtěl jenom tohleto ale běda když on se projevil proti není možné aby se neprojevila ten následek tohoto spojení taky ve smyslech a on se mi projevil ve smyslech to znamená já jsem zažíval jak jsem vám to často říkal sto sedmnáct dní beze z bude mezer blaženost která mě znemožňoval například lidskou činnost protože je bylo dobře ne. A já jsem si na to tak pěkně zvykl tak mě v tom bylo dobře že jsem se neměl s tím rozloučit a to bylo přivlastnění následků toho pro počáteční ho malého nepatrného stupně spojení a tuhletu chybu právě dělali křesťanští sice nebo tradice která je vedla po řečeno že jim napovídala boha můžeš mít a že ho chceš mít ten vyřeším pořádku a tím ho dycky znovu ztratili a že i když jsem ho měl třebas to sedmnáct dní tak sem ho poslušen ti dnech ke svému velikém žalu ztratil blaženost byla ta pán a já jsem přestal toužit o bohu. A začal jsem toužit po blaženosti já jsem se stal chtít být boží nebo ná nebo náležet bohu a chtěl jsem se let v tom blaha který pochází z tohoto spojení představte si to a od pudete chybě křesťanští mystici nevěděli oni se tolikrát vyválel v tomhletom že se kolikrát za osmnáct let my mám na mysli učitelkou kazetu v terezii se nemohli z toho zvete v říká tady na moravě a to je dost dlouhá doba to já bych nikdy byl nevydržel naštěstí má člověk od pána boha taky rozum a když to světlo které ustalo přestalo fungovat tak tady byl rozum který mě říkal jestlipak někdo z lidí smyslově vnímá boha nikdo čili to co já jsem vnímal tu blaženost to nebyl on. A poznal jsem že jsem se mýlil to byl nějaký následek něčeho co jsem smyslově asi nevnímá to byl jeden z následků jedna zplodí na tak jsem se k tomu potom od té chvíle stavěl velice opatrně a naopak když to na mě zase šlo tak jsem tak z jedni způsob modlitby že jsem nebyl schopen vnímat tu blaženost ještě jsem blažený jsem se říkal tak ještě musíš jemněji do toho boha skrývat aby to jemnější než ten pocit který máš tak jsem pořád vjemový způsob soustředění na boha až daleko za mnou zůstával ta blaženost. A to se stalo asi za další tři měsíce takže jsem překonal ty pocity kterými se kterými zápor a mystikové celá léta v sobě že nevěděli nevěděli kde jim neřekl že toto je chybné ano já ne říkám jenom ty začátky toho spojení abyste věděli že to vedení máli fungovat nezáleží je ne na vůli boží ale záleží na rozhodnutí člověka to rozhodnutí toho člověka musí pořád živé pořád organizován pořád rozumné a proto já si kladu za úkol vám si věci rozumově co nejdále zpřístupnit abyste měli zdravou kontrolu já narozdíl od weinfurtra zdravý rozum nepovažuju za nic chybného. Neboť když to vím že to takhle nemá dopadat tak mohu jít za tím za to dál když to nevím tak se v tom vážím odpuštěním asi v tom medím marně se pomalu považuju se za prase na určité úrovni nic jiného to není takhle se mi to jevilo sem se považoval za svině za prase za to něco takovýho nutného nejsem vybalujete přes není cesta tudleto a možná že se vám to zabývali se přísné nebo řízné todleto ale vy jste mi to vono to bylo ještě si vnější já si netroufám říci co jak jaká přísnost vyřkl jenom naznačím který věci ale nelekejme se to nic bych byl nedokázal z toho co teďka budu říkat kdyby nebylo ze začátku té milosti toho boha představili a jak vám někdo představí nějakou takovou vznešenou bytostí vůli nosili dycky jako je bůh tak už nemůžete nic na tomto světě považovat za většího ze začátku všeho štítit například máte kdy šlape na poda když jste přišel di zkopali kde jste byli společně králem a teďka se na podal svého obyčejného bytu tak si říkám si ty svoje nohy izolovat a mně co z té komnaty eště toho šlapáno po komnatě krále z bylo na míchá jsem se bál šlápnout na zem fakt abych udělal nějaký hřích co jsme to nebylo bez pomyslel. Já jsem vám dělal takový vylomeniny představit já jsem byl nemožný to studoval to mít tak to dopadá ale zkrátka před bylo to na to zkoušel která kdyby by někdo zažíval takhle intenzivně jako já tak já bych všemi deseti byl pro to aby opravdu se mu umožnila na čas né pořád ho izolovat. Odstraněn ho z lidské společnosti a na tu možnost klidu aby to mohl zažít trápit protože ten svět mě nenechal to strávili všichni mně říkali jednáš špatně že lidskou hlediska tomu tak bylo ale abych řekl něco konkrétního tak třebas když vedle mě nikdo mluvil světsky třebas mě vykládal o něčem co udělal. Co se mu stalo mně z toho pojímal taková hrůza protože to bylo světské dění které bylo mimo boha pojede v pohybové oblasti že já jsem mu říkal prosím tě neříkej mění buď tak dobrý já tě nemohu poslouchat tak jsem si tep el všechny kolem sebe a věděl že jsem blázen protože mluvili rozumné věci například dejme tomu někdo mi říkal jak kdyby počítal ten příklad to by to bylo den před tím zajímalo ale teďka mně to vůbec nezajímal že si ho vypočítavý nebyly počítat že se k tomu měl odpor k tomu dělení jak vy počítal příklad. A to když lidí jednali lidsky normálně tak prostě to bylo pro mě mě v tom mluvit mocí to to prostě mě i vyváděl z toho mého vnitřního stavu v té blaženosti ta kterou jsem se tak těšil a kterou jsem nechtěl ztratit tady jsem se naučil na druhé straně vlastnit a vlastnit nebezpečnější normální člověk a proto jsem byl tak krát že mě z toho ty moji přátelé vyvedli a že mě dali k dispozici weinfurtrovi cvičení normální opakování jména božího které okamžitě začlo mít výsledky žádné. Má to bylo to byla jedna na jedné straně veliká sprcha a na druhé straně když za tím byla jistota zase že to bude mít výsledek tak jsem si rozumně říkal a h tohleto je zkouška jestli by držíš a tak jsem vydržel pět let toto cvičení než se dostavil ty výsledky těch prvních přímější a si já jsem samozřejmě měl na pozadí vědomí totu že to povede tam kam to vedlo že se s tím vrátím k bohu který ho jsem podle mého názoru ztratil ale tady je jiná zajímavá záležitost. Že já jsem nevěděl že se nedá ztratit že když ho člověk pořád krmím když to ve smyslech není a já jsem ho smyslově vodmítl že on se mnou komunikuješ a že se ke mně pořád sbližuje nebo já k němu tebe řečeno tak jak jsem vám říkal se o té události z toho květnu třicet čtyři letech nebudu opakovat to bylo v době kdy jsem dělal weinfurterovi cvičení už dávno. A nevěděl jsem že by tom upadal do extaze vůbec ne a zřejmě ne jednou nýbrž často asi to bylo denní můj chléb takže něco ve mně narůstala nevěděl jsem jak a smyslově se to neprojevovalo a to byla moje záchrana furt by moje záchrana té smyslu jak se to neprojevovalo jak to dělali ostatní mystici který vánoce tam se jim to smysl je projevovat šimrání po těle kdežto já když jsem cítil šimrání po těle jak už jsem tak samo sebou to na mně šlo tak už jsem věděl co s tím. Že to není on a že musí mít za to tak se zjevil co přeříkávání jména božího tak až jsem ho už nemohl vůbec jemně říkat a tam se za mě začal modlitbu jak jsem vám to vykládal a bylo třeba jenom se naučit ho nechat ve mně působit být při tom trpný protože to působení to sám se mi tady hezky vykládá to nespočívá v tom že bůh se ve vás jako modlí nějak něco přeříkávána otčenáš nebo něco takovýho nýbrž že vás od sebe od toho našeho pomíjejícího odpoutává a velice prudce že by najednou ztrácíte pocit tělesnosti ztrácíte potřebu žít na tomto světě. A na druhé straně přeci jenom v koutku zůstáváte sami sebou a jakmile si uvědomíte ono to jde do určité hloubky a jakmile ale to tělo se hlásí o život zde na tomto světě protože uhasíná jeho cizi všechny jeho vysoký činnosti u nás i nají tak se určuju a bráníte se té smrti to se mi stalo o krátí na to vám všechno upozorňuju abyste věděli že i když člověk je chráněn způsobem. Jak jsem to říkal těmi i to tam nikoliv nějakým tušením tak musí při tom do toho vkládat všechno co mu z něho zbylo nesmí si mít nechávat pro sebe žádná zadní vrátka aby kdyby to nějak zkrachlo tak by přeci jenom tady aspoň ještě zůstal a s tím kdy veliké potíže asi tak další nějaký rovný až po tom jsem si myslel že už jako je to v pořádku tak jsem se dastat do koncentráku protože to pořád to nebylo já jsem byl schopen se s tím bohem spoléhat jenom v modlitbě a ne v běžném životě a to je to co se mu sem říkal jednostranné krmení automatismu dvě. Člověk má krmit ho nejenom správným duchem modlitby to tam u mě bylo ale správným duchem činnosti to tam mě vůbec nebylo tím se klidně vydržel devět prvních let a nebýt této anomálii tak jsem se dokonce tak nepotřeboval dostat tam mě učili jak činnost považovat za modlitbu tedy platí o cosem všem tom co jsem tady předvedl to co řekl ježíš kristus při jedné příležitosti kdo nemá to znamená že to nemá ten to živé spojení s bohem tomu i to co má to znamená o čem ví že má co vlastním bude vzato ale. Ten kdo má rozumíte to spojení s jemným životem třebas chabé počáteční jako to bylo třeba a je u mě tak tomu bude pořád předáváno to je to nepude spravedlivost veliká že když to takhle z veliké ale opravdu ani bůh nemůže stavět na na ničem si tady na něčem čili tady je zdůraznění ta lidská složka důležitost lidského působení přitom kdyby člověk nic neznamenal jeho rozhodnutí se znamenalo tak by takhle ježíš kristus nemluvil ale on tímhletím říká rozhodný se člověče jít ke mně být živým víc se mnou roznesli rozli se mně poslouchat a ne sebe. Poučení tak poteče do tebe po toky vody živé nebudešli poslouchat nebudešli chtít za mnou jít tak se to všechno ztratí budešli to učiní si tu chybu na cestě že budeš chtít mít cokoliv z toho co ti dávám tak tou chvílí se ode mě vzdaluješ já jsem zažil těch sto sedmnáct dní blaženosti od samého začátku a začal jsem toužit po tom blažeností víc než po bohu já jsem ji měl k touží po tom aby měl čili tím jsem neměl to co jsem měl mít proto jsem ztratil i to co mně bylo dáno že tak takhle se má tomu přirovnání asi rozumně podle mýho názoru pro tetě vlastně vysvětlit a naprosto neřekl příklad že jste se to chtěl ukázat dívejte se ježíš kristus byl ze začátku závislí na panně marii. A to do té doby dokud se nedovršil to čemu říkáme zrození z vody znovuzrození z vody nikdy v té době než vstoupil do jordánu neřekl kdo je má matka jeho matka byla panna marie a takže když ve dvanácti letech ho hledali a našli tak zaručeně nazval matkou ještě matko pro se ta vo to mně obává aktivně jsem v tom čem musím býti ale potom po zrození z vody už jím za matku nepovažoval. Co je tím řečeno naše nesmrtelná duše tím co má v nás k dispozici cit musí mě má určitou do časnou funkci ta nás má jenom vlivem z té naší mrtvi slona čeho hrobu který nazýváme životem jakmile se i do po vede tak nás musí nechat odejít od sebe do vůle otcovy. Neboť na tom stvořiteli záleží jestli on nás pustí se řetězu stvoření ona v tom řetěz odsouzení není nám není nepotřebuje nikdo pouště ale my tam jsme a ona teď odpojil bych tak neklapalo na nohy že můžeme dobrovolně jít k otci. Takže co ten ježíš slyšel v jordánu ten dojem tento je syn můj milý němž se mi zalíbilo nebyl už synem matky chápete než byl synem otce nebesích přestal být synem panny marie té chvíli a to je dovršení křtu vodou nebo znovuzrození z vodou se součást toho zrození no prosím vás ale pak se to musí ještě žijeme na světě převést realizovat v tomto světě převést do do praxe to přejde do tak se bylo těch čtyřicet dní růstu. Po kterém následoval pokušení satana překonání satana tak teď se člověk musí vypořádat na rozhraní toho prvního rovnocení se svým já kterému dosud sloužil a protože mu sloužil vlivem výchovy kterou měl třebas by byl nechtěl ten výchovy kterou měl vod jenom výchově o všem tak teď naopak to já musí sloužit člověku který tak bohu a kdyby nesloužilo to já tomu se který tak by nemohl ten člověk bohu jít se to já vám pořád nechci potřebuje. Bez lidského já další postup není zase se ani nadále možný jenomže si já který neposlouchám který je středem všeho se dál užít který kdo úkol je já středem jeho bytosti ten se přes křest vodou nedostane on musí objevit v tomto metru ne dříve to udělal dříve tak to je taky chyba že jeho já se proměnilo v satana v té chvíli. A že tedy mu musí sloužit tomu člověku který celý bohu a nesmíte m člověk sloužit tomu satanu konečně to si rozeberete to pokušení na pouště bude vám to úplně jasné a co je to nouze z vody se z vody je využití všech možností naší nesmrtelné duši k vedení to je začátek osobního vedení že sme vedeni úkolem individualizovaná úkolem. Který v nás má nechá duše ona jedna jediná ale my představujeme individualizovaná úkol jedné a téže nesmrtelné duše my ten individualizovaná úkol musíme splnit pod jejím vedením a byli jo vedení by to nešlo to znamená my se musíme stát že bych individualitou oblasti ducha jako se byli individualitou v oblasti hmotné že se že jsme my se tím a já jsem tím a tak dále máme takové takové vlastnosti tak tam také nabudeme vlastnosti mysli tam najdeme svůj příbytek abych povinován u boha je mnoha přímým nejsme jenom takový bez bez nějaké omezení tam nejsme bez tváře. Ta máme svou podobu to ten příbytek a tu podobu musíme objevit nalézt oživit no a pak někoho z nás třeba bude to oblasti ducha nějaký eckhart někoho třeba ta tá terezie a tak dále ale ni ani ten ani onen ale říkám ten jinou podobu budeme se jinak vyjadřovat o věci z jiné strany na to pudeme a bude to náš přístup a nebude nikým jiným napodobitelný když ho to někdo jiný bude ukazovat. Tak vám to bude ukazovat jenom jako podobenství na to vás upozorňuju a ne jako něco co se u vás také tak musí stát podobně se to stane analogicky ale ne tak no to tedy znamená že nakonec až se to všechno dovrší budeme moci býti osobním svědkem boží velikosti že ho ostatního ne a si prosím vás tady je námitka ze sladké a pět set čtrnáct že totiž se tam praví marnotratný syn si vzpomněl na nebe a vracel se do něho. Trvám já se neděje to bude dělat obtíže trvám na tomto změní z toho důvodu že nebylo marné že on všechno co měl od otce všechno co patřilo rajském dítěti a co by bylo zůstalo nepromarnil kdyby ten člověk zůstal báji všechno promarnil takže z rajského mu nezbylo opravdu nic jenom vzpomínka na otce a to je nebe a domov otcův je taky nebe v té příbytek u otce. A ještě to řeknu jinak není nesmyslné že člověk padá z ráje a obchází si tady světem neboť smysl toho je ten aby se nevrátil do ráje nýbrž do nebe a když se a nemohl by se vrátit do nebe kdyby se neprošel tady potom světě to je to navíc co se člověku dostává se mu chybělo dokud byl v ráji že neměl zkušenosti to světem že neprošel tou nejnižší tak tomu nejznámější fází stvořeného od boha že ne nepřešel do té krajní polohou pak. Ze které se může shonu zase nazpátek dokud tam nedostanete klaní polohy a ra není kain povaha on se nemůže zhoupne smysl tohoto trápení je na tom světě je ten že ti můžeme vzpomenout na nebe a ne na ráji já to dokumentuju to zkušenost v tom sedmnáctým rokem si neoděl na to nebyl ani tečka blaženosti sem zažíval v tom bude ho říkal. V tom bylo nazírání na nebe to nebyla žádná blaženost v tom byl úděl se to zastavilo člověku dech ráj by člověku dech ne zase na nebe protože jsem se dostal v té houpačce lidského stvoření až nakonec stvořeného a teď to bralo rozběhnout stranu při tom malinkým rozběhu jsem spatřil už pomine o co pít jsem byl teprve začátku toho sou tí nazpět. A teď se podívejte jak mi to dokonce ježíš kristu když potom se vrátíte marnotratný syn do otcova domu a ten syn který zůstal ten stav si v za v tom ráji se vrací spolek kde pracoval tak se ptá proč je tam tak ve stalo oni říkají no vrátil se tvůj bratřík že jo který se ho promarnil ve světě. No a ta ta má hroznou radost zabil dobré doby če a o bobovi byli toho nají šatů ne no a moc si tam dávají dobytí k té pořádek todleto já tady pracuju celou tu dobu já jsem děvkám a nepromarnil to mění od toho a mě nikdy tereza bil a žádný prsten a žádnou postavu žádný mana nebyl no to je pořád on se on říká že ten syn který se vrátil někde jinde on že má jiné postavení že on je nebi že on není v tom ráji kde se ještě mate to pravé pro nejbližší spojení s bohem neexistuje. Ten to ten není na ruce ten nejkrásnější oděv není na jeho těle rozumíte a já vám řeknu kdybych se byl v tom prvním závoru věčnosti dověděl orání a vzpomněl si na ráji tak by byl ztracen na celý život a že v tom nebyla ani špetka k pomíjen na ráje teprve když jsem potom zažíval nějaké následky nějakého toho částí tak jsem si je ráj vědomovat tak proto jsem byl zachránila to se to rozlišit toto není ono to to není to spojení s bohem. Při vás promarnění na vyšším stupni už nemůže být to co je promarnění na stupni mší to znamená třeba dejme tomu když abraham odchází z hořící gomory a sodomy a ví že se tam nebude moci nikdy vrátit neboť to město bude obrácen v pokoru neon se ani neobrátí ani sem neohlédlo to je vzor správného promarnění na vyšším stupni on odchází ze sebe jo toho který má být zavržen. A ani se po sobě neobrací i toto je jiná forma promarnění takových to promarnění eště zase na vyšším stupni musí být celá řada jakmile já totiž něco z toho nepromarnil tak se u toho zastavím to jsem taky dělal všechno všechny chyby jaké si kdyby kristus sem udělal takže mohu odpovědně mluvit za člověka který umí promarňoval a ne promarňoval a držet se toho ne chtít to mít všechny ty ty chyby se dělal že vím že kdyby se udělal to chybu jsem to chtěl mít tak jsem promarnil další postup že tam zastavil ale to nebylo správné promarnění. Správné promarnění které vede k dalšímu postupu je to musíme rozlišovat je takové že se od toho od vrátí jako by to nebylo čili je to promarněno rozumíte nebo jak se v tom není rozpor ne jestli to myslí při mam že už v tom není rozpor pamatujete si na to čas to připomínáme přirovnání který jmenoval ramakrišna že ten narada šel se zeptat ne něco někam k nějakýmu světci na to jak se spojit s bohem během jednoho vtělení a šel okolo tanečníka který tam choval potom list na tým stromem a ten se ho ptal. Aby prosím tě na rady i tam kde ten světec si stěl všechno do té jsem to taky jak dlouho já se stěnu muset vtělovat ne a já vynechám všechno ostatní stýkáme jde ani něco jiného než jak jsem to jsem ukazoval před tím a když se vracel ten narada od toho světce který mu prozradil všechno co potřeboval vědět tak mu taky o tom tanečníkovi prozradil že tolikrát se ještě chtěli kolik je těch listů na tom stromě to byl koš list na tý strom. Ten tanečník se podíval a ten strom a říkal je je to je milost boží že já jenom za tolik těl já který jsem jenom tam co o za tolik vtělení já už se dostanu k pánu bohu a začal tančit s takovou blaženosti že okamžitě se spojil s bohem co myslíš spojeno ta blaženost neodpovídají to je otázka jenom tolik že nic ká spojila ho ta blaženost a nebo to jeho celoživotní tam co mání. Tam chování celoživotní ho spojilo víc než ta blaženost to tam chování celoživotní ta radost pohybu celoživotní byla pravým základem který byl potom jenom dovršeno jistotou že k tomu bohu taky patří že mu tak má tak kdybychom my měli jistotu že pak jíme bohu tak všechno špatného dobrého ať jsme tancovat nebo plakal všechno by se na našem koně ukázalo být kladem. V tom poznání boha poznání boha nespočívá v tom že se někdo modlí nebo že se nedo pustí toho nepřibližuje příliš mnoho tomu pomalu jenom pom pomáhá jenom o sat určitou překážku místní překážku na cestě nějaký para jste sty ale nic víc než to život který žijeme a umožňuje odstranit všecko cesty a bude žít jakkoliv. A čím plně ji byl živ tím dokonaleji odstraňuje překážky neříkám jak já říkám jenom plněji kdyby tomu tak nebylo bývalo tak by byl se nemoh milovat na prostitutkou která si lehla k jeho nohám jejich život plně žitý jak neříkám připravil dokonale dokonale podškrtávám k tomu aby to dovršil ježíš kristus svou jistotou já jsem to království který si dosud svým způsobem života nenajedl. Ale který si ani si věděla hledala protože my si neuvědomujeme že sme ho hledali že shledali i v té nejmenší blaženosti i v tom nejmenším poznání jedna a jedna jsou dvě že to bylo hledání boha že to že jsme vůbec lidmi že to je veliká cesta za bohem ze které není vyhnutí že to je tažení boží které platí na všechny bez rozdílu na malé velké boha té chudé a zdravé a nemocné a všichni tohleto máme v chci svém to je dědictví který jsme si odnesli po otci nemůžeme zapomenout úplně nevíme co děláme jediná chyba je v tom že jsme nevědomí že nevíme co děláme ale já to prozrazuju my jdeme k bohu všichni když o tom nevíme. A tak se potom najednou podivíte kdy já jsem nic nedělá já jsem tě pane bože nikdy neviděl já sem ti nikdy nedal na ji napít že jsem tě nenavštívili a najednou ty mě tady pasuje tomu né a věřte mi ten život není možný vést jestli jste si nemoh vydržet vůbec se sebou spravedlivě není možný vést tak aby člověk nevyvedlo něco dobrého mně se líbí to co říká jedna taková průvodce česká když se halíře borský jinak takhle veliký sprosťárna boží a co ho tady co si dobrého udělal a on přeci jenom se nebono vopravdu. Tak může být přijat říkal svatý ne asi tak nějak je to s tím svým životem spravedlivě žít se snažit to je daleko důležitější než vykonat nějaký specifický úkon když pro mě dneska promiňte mi já jsem v té fázi vývojové život znamená víc než pouhá modlitba život by se už dneska v té fázi ve které se měl by stát modlitbou a stává se ji i u člověka který o tom neví že tomu tak je když je spravedlivým životem například pan benža opravdovým životem jeho život byl modlitbou opravdu vys toho znali kteří opravdu modlitbou a voni to všechny v jeho pracovat na jeho pracovní ty věděli co nemá a nerušili od té modlitby nechali o. Já jsem byl sám svědkem toho jak se na něho oso pil nějaký člověk je ho taky znáte a on ho odmítl takovým způsobem to na cení že ten dotyčný mě to potom vykládá říkal já jsem byl vyřízen já sem mu nemohl být krátí vyčítat protože jsem věděl že to člověk spravedlivý a že prostě všechno nezmůže je to si s tím životem jak tak se na to nenahlíží jenom si myslím že přeci jenom by bylo dobré kdyby člověk toho život života dovedl ty světle okamžiky které von osobně považuje za světle za bližší bohu než to ostatní kdyby je dovedl využít k odchodu k bohu. No jako dejme tomu ten tanečník tamto a celý život ale nikdy toho nevyužil k odchodu u boha tentokrát narozdíl od toho předešlého takzvaní teď dělá nic jiného než zase tam choval ale z radostí že nabyl jistotu o milosti boží o jeho dobré vůli rána se o to proniknout do tajemství boží činnosti stane tajemstvím do té doby pokud na to rozumově půjdeme z toho důvodu že bůh je stvořitelem spasitelem a osvětitelem. A všechny tyto druhy naprosto rozdílné činnosti provádí zároveň takže zároveň dovoluje marto em ty aby odešel z jeho domu a dává mu ještě celýho podíl tu čím podíl dává mu možnost aby to promrhal lite protože je si vědom toho ať to promrhá šli jak chceš tím že to promrhá splní základní podmínku návratu nemůže že vode mě odejít ty si se mnou spojen tím podle ode mě který máš kapse jiným způsobem než vy myšle zase který to třebas už promrhal ale ty si se mnou spojen spojuje spojen aktivně ne trpně. Toto provádí bůh pustině sami si tady vyváděl jsme ateisti nedáme na pána boha a my se vraždíme já nevím co všechno děláme nebo se milujeme to je jedno ale můžeme si dělat chceme protože vyčlenil zároveň svoji vůli v podobě těch prachu to máme v kabeli ze své vlastní vůle a my si s tou vůlí můžeme dělat co chceme dokud mě hospodaříme pro sebe můžeme být jisti že ten bohu nevracíme máme lito odpovědi sebou a že to promarníme jednoho dne ale zároveň tentýž bůh nás tahne k sobě nebo způsobuje celém vesmíru že vývoje nic nezůstává nezmění všechno se mění všechno je vývoj to už na jich ateisti todleto i a měli by to znát ovšem křesťané bohužel se k tomu ještě nedopracovali tak úplně chtěli něco petrifikovat zkamenit aby to bylo věčně platné nebo to není možné. Takže zároveň jak nás pouští z domova tak zároveň nás táhne k sobě jak tam v tom porovnání nebo podobenství je řečeno že ona pře vodejde a potom přejít do se vrátit se nazpátek to je jenom podobenství to je jenom analýza jedné a téže činnosti upozorňuju vás na to analytické vyjádření něčeho syntetické ale zároveň s tím tažení božím které působí všude jinak podle toho co má k dispozici na čem se může produkovat sane s tímto tažení působí eště třetí prvek činnosti boží a to je osvětlí dejme tomu my jsme zkrátil svatém století velice umře nic v tom smyslu do vší s ky po našem po naší úrovni ne do hloubky ne do výšky ale do šířky tím si omezuje schopnosti nahoru a ne toužíme protože sme pokušení do to jediná skutečnost čím je máme možnost se rozvinout tím méně vidíme hranice k té své klece a těm dojem větší svobody ne nepravé svobodě a a strávím se v tom. To je začátek osvětitelský činnosti které lito dneska mocně na sobě zažívá a není mu to znamená jenom ke prospěchu a na druhé straně je tady ocitl hezká činnost kterou zažívají třebas mystici kde zažívají poznání nějaké a existenci boží a podobně a to je vyšší fáze téže sienská cesty a tyto všechny tři činnosti působí zároveň podle toho jaké podmínky momentálně ten tvor který je nositelem toho boha který vystihuje podmínky nastěhuje že ho vystihne podmínky pro poznání získává ho po podmínky pro vidění nazírání na boha vsáván to nazírání podmínky pro života to i v tomto světě získává to z téhož pramene pro ji prolomit řekl. Protože i k tomu že já umím jedna a jedna jsou dvě počítat potřebuju osvícení duchem svatým to si neuvědomujeme ale je to minimální osvícení svatým no to neumí obyčejné zvíře ale na té úrovni na které jsme už nám to jde takhle to počítat protože už máme přístup k tomuto druhu poznání víře třebas ten přístupné má teď jsem v tom prosím vás vyznáte co co to vlastně pán bůh dělá jestliže někdo dělá zároveň pohyb jedním směrem a zavedl pohyb pět jako by ho nekonal ani tam ani zpět a proto se nám zdá že nic nedělá a proto říká správně laoce že to to nic nedělá a při tom při všem je. A ve všem je že to snadně kolik pokory námitky rovnováze musím asi ten ta zajít se asi ta na to že rovnováha na každém stupni budete stávat jiné složky jinak užitá jiné intenzitě ne a jiné složky taky jinak užitek ne intenzitě to znamená že já nemohu mámeli zachovat tak toho jenom ského rovnou znamená asi rovnováhu která má být mít trvalý charakter a má nemám mně opustit opuštění určitého stupně mám mě doprovázet pořád dál a má za mezi krizím protože je to rovnováha tak musím znát především prostředky které k sobě patří. A já vám řeknu bych si to první podmínka není to podmínky všechny potom nemusím nic samosebou používat disciplínu kterou to používám ale tu znalost těch prostředků by člověk měl už ovládat protože to je dáno sedi sem ježíšova života nesmím ale nikdy by si života jako tady křesťani nebo z ježíše krista jenom to co řekl a ne straně nebo jenom to co udělal. To už sjednává nerovnováhu já musím dycky dohromady sloučit já musím synteticky zacházet s tím text nového zákona a musím sloučit jeho čin v jeho slovem a nejenom čin z jeho slovem to co předcházelo s tím co následoval to znamená já musím to propojil časově a místně to místě se dělo něco a to musím to říkalo a kromě toho to místní spojitost závislost a kromě toho něco se vyvíjelo od doby kdy vodešli někde z babylónie vodněkud tam v asýrie pardon a přišli do palestiny se něco dělo aby to se taky něco říkalo ne tak toto všechno by se dalo z vážit a kdyby se to vážil tak se zjistí dynamické rovnováha to znamená to řeknu konkrétněji jestliže třeba ve starém zákoně se chtělo od člověka stylizuje život a za to budeš od boha chráněn bude určitou ochranu vzdáleně budeš to vyskakovali budeš pracovat tím k tomu že se u vás narodí mesiáš. Asi te blízce budeš chráněn vzdáleně vyžehlit si to u pána boha a se sebe spasitele a tohleto je vysvětleno takhle jestliže člověk jenom stylizuje život nemá líc ke budoucnosti naději aby se v něm zrodil kristus ale má naději ochrany to znamená on do té míry oživí automatismus dvě ušité na káže jejím chráněn když na něj dá pilně neposlechne jako se stalo životy národě tak ochrana se koná to je řek bych. Rovnováha na tom není ničím stupni následování jo a teď ta rovnováha se na dalším stupni musí zjednat znovu já to říkám školsky no to má nějaké přechody to tady nebudu větší to by mistra znovu ale novými prostředky jakými prostředky se jednání že vydá další stupeň nová rozhodnutím panny marie nastoupit nabízena podmínky vám se například nabízí zrodit ze sebe krista kam sem a ona pana maria které se to nabízelo na to přistoupila přistoupila a to způsobem té druhá stránka věci že rezignovala na dosavadní způsob života meze. To znamená člověk musí si se smířit s tím že to bude mít dopad na jeho společenský styk na jeho vztahy k ostatnímu okolí že se změní ne a musí na to jít s určitou bezohlednost vůči sobě čili ta rovnováha vyžaduje určitou sebe ztrátu s tím mrtví sama sebe opuštění sama sebe bez ohledu vůči sobě musí dát přednost tomu že ten ježíš kristus se má brantona může zrodit tak to je rovnováha na druhém stupni bych tak řekl e a pak je to tam postupně a to už jsem mockrát vykládal vykládáno dál. Například nemůže se s tím ježíšem který se narodí jednat jako dospělým člověkem musí se chránit ochrana na jedné straně toho věčného které se v nás stojí a jeho krmení na straně druhé sobě věci je taková rovnováha která se vyžaduje na tomto stupni a to více méně plus poslušnost vychází do třicátého roku a pak to zase dál to považovat že u boha činnost stvořitelské. Činnost spasitelská a činnost se a sí proběhl současně kdy člověk ani bohem a člověk ze své hloubky postavení do nahoru k tomu bohu abych tak mluvil symbolicky a musí vědět jaké hloubce je musí se o šacovali bych tak řekl musí vědět které hloubky drak míry se může ocitnout na povrchu třebas a ještě výše víte dobře že kdyby se potopen jednou vnořil tak znamená jeho smrt ne my se také nemůžeme najednou vynořit z té hloubky ve které jsme musem užívat jiných prostředků tam v té hloubce to de komplex ne postupně my my jsme pod učim taem toho stvořeného žijeme všichni musíme z toho tlaku přijít do jiné atmosféru a to znamená probíhá činnost. Boží pořád pro jediná najednou ale my se chápeme různý různých bohem nařízen ch prostředků vybírám z toho kopni a toho celku všech těch prostředků nám nabízena ty které právě jsou vhodné pro náš postup tak například kdybych se všim jenom rozhodnutí tak rozhodnutí které udělala panna maria je jiné rozhodnutí než které udělal svatý josef pannu marii odejít do egypta. A než udělal řekněme ježíš když vzdal se své rodiny v zeti letech a odešel k jordánu a jiné rozhodnutí když se vzdal svý učedníků a šel na kříž to všechno dělal dobrovolně tam tam už zmařil svůj život dobrovolně o to řekl von dal sílu jidášovi k tomu aby to mohl provést že ano čili nám ukazoval že to musí že by to měl člověk já dobrovolně tohleto všecko že by měl správně volit prostředky vybírat z těch nesčíslných prostředků který nám na nabízí všem ho pro boží temnost vševědoucnost ty které náleží na ten tomu našemu po. A to tak asi vedení je i není co sou záležitostí v tom smyslu že nějakou chvíli mně třebas to osvícení přepadne je to bezčasová záležitost ale tu chvíli mě přepadlo tak je to se svá záležito třebas to sedmnácti letech všem ně to přepadlo sedmnácti letech to byla časová záležitost probíhala bezčasově rohu tato možnost není vzata pochopitelně aby se s mohl čas ne a aby se to bylo betlémě ale upozorňuju tě na to že když přeskočí takový stupeň ten základní tak to má neblahé následky na těch vyšších já bych to chci mají veliký zkušenosti a ne křesťani totiž vědí jak jsem napsal setká n to že to. Že se boha pozvat člověka bez oživení jak který nervech sedí se kterým říkají čakramy nové a obešli sebe z toho a ne že to mělo ten neblahý následek že dívali veliké krize můžeš třebas oživit soustředěním do nitra se hezčí to všechno co je pod tím o co bychom mu mohli a sebe narození klade jo ale tím způsobíš veliké utrpení narozdíl od toho inda ten toto se zase z. Asi ne to voni když ho podporujou nestačili zdola a to se nikdy nezavřel tak a nikdy nepomine poznání z toho pocházející kdy nepomine a oni plynule mohou na té základní já to mysle základy nemůžeme dál jít može nemáme trvale otevřený tato protože jsme ho protože může být udržován jenom proudem hadí síly dosahuji zdola do toho do té anahaty pozorovat tu ano jak čím to já nevím čím to dělají indové no soustředění ale my ji nepodporuje protože o tom jednak nevíme že je to máme dělat neumíme to že to dělat taky a potom se za třetí my. To nevíme co je to vlastně znovu to není vody se to souzeni ducha se to pořád tak nevěděli co se dojde vysílila takže my tam veme na této emoce platí na uvolněné červ na devatenáct set sedmdesát osm. Aby se modlitba dostala z úrovně hmotné časoprostorové na úroveň boží která není časoprostorová co proto udělat člověk totiž je tvorem který je tvorem na je stvořeným a člověk má v sobě také něco nestvořeného a touto nestvořenou část je součástí boha to je to o čem ježíš kristus řekl bohové jste. A při modlitbě se musí opřít právě o tuto část o které ježíš kristus řekl bohové jste to je taky m obecně přinese z toho se nedá nic pochopit jak to udělat když jsem se na tomto světě narodil tak jsem začal být poměr k tomuto světu to znamená vyvinul jsem vlastnosti které mě umožňují žít v tomto světě mě mě co nabývat je to ztrácet a stýkat se s tímto světem ale nevyvinul jsem vlastnosti které mně dovolí stýkat s něčím co je mimo tento čas a prostor. A tak tyto vlastnosti které mě umožňují stýkat se s tím co je mimo čas a prostor té bůh teprve musím vyvinout já jsem posledně navazuji na to řekl že k tomu je třeba abychom měli správného ducha modlitby a správné ducha činnosti to jsem neřekl samozřejmě všechno protože člověk máli vyvinout tohoto správné ducha činnosti a klamné ducha čin modlitby musí něco na sobě udělat nějakou opravu. A ta oprava o kterém se vyjádřil že kristus zapři sama sebe vezmi svůj kříž a následuj mě se si za mnou přijíti ta spočívá v tom že do jaké míry člověk ztratí toho člověka který vnímá tento svět a je zaměřen na tento svět do takové míry je schopen oživit tobě toho člověka který je božím který je nestvořeným dostane ho navrch tento člověk nestvořený od boha pocházející přímo s bohem už vnitřně spojený ten není vůbec nikomu patrný protože překrýt tím člověkem který se stýká s tímto světem. Čili jestliže má být modlitba učinná má spojovat s bohem tak vždycky musí být v sobě smí slově prvek sebezápor to je první věc do jaké míry se člověk zapře sama sebe do takové míry se spojí s bohem on si tam musí udělat k sobě místo pro toho pána boha i pro tu jeho vůli si musí udělat místo jestliže si třebas člověk modlí staň se vůle tvá ale přeje si svou vlastní fakticky byl by hrozně nechtěla stím vyspal vůle boží která by na odpovídala vůli toho člověka tak to není místo pro pána boha v té duši. V té duši musí být tak velké místo pro pána boha jaké tam ukázal že má být to místo ježíš kristus v té modlitbě otčenáš jaké místo si tam člověk má udělat v té duši v té vidět těch pralo otčenáše při králi to je buď vůle tvá posvěť se jméno tvé tak dále ty první ve všechny věci které dělání místa duši pro toho boha proč tam nej ze začátku chléb náš vezdejší jich tam ne a tak dále odpusť nám naše viny to ze začátku není začátku je dělání sta pro boha duši a to je možné jedině tehdy to místo dělat když předchází to otče náš jakmile by nepředcházelo nepřekážet stav který já lidsky už mohu mít k bohu otci tak i to místo bychom tam nevytvořili.

Edit utterance

Text view • Help