Waveform view

prevzate-kotouc-77-01A

Loading wave form: 0%

Speed: ⊖ 100% ⊕

Zoom: ⊖ 200 pps ⊕

to ho co na ale dokonce soustředění pořád trvám na tom, že moc je důležitá ta příprava a z ní vyplyne téměř samovolně, samočinně ten efekt znamená třeba v tomto případě to soustředění neboť jestliže bez přípravy my se snažíme třeba soustřeďovat na srdce páně ve zří pravdy celým životem bez takové řek bych pak říčný přípravy celým životem tak se sice soustřeďujeme ale nikdy z toho nevyplyne vědomé spojení s bohem. Kdežto když provedeme správně přípravu i když se soustřeďujeme všelijak nevíme ani jak tak se dovíme i metodu soustřeďovací samovolně z toho i se dostaví účinek který to má mít příklad svatá marie markéta alacoque žila velice čistým životem nebo snažila se o to aby tímto životem žila dlouhou dobu měla všelijaké. Špatné představy a všelijaká pokušení se kterými musela bojovat vybojovybojovala tyto boje s přispěním božím vítězně když už se jí nedostavovaly tyto těžkosti pak byla z toho téměř zoufalá říkala co já teď budu pro tebe bože dělat když toto už je tak velká milost že už ji mám od tebe zdarma a že už nemusím se vůbec namáhat co já udělám co já ještě budu provádět abych já byla hodna té své milosti kterou zažívám. Teď je důležité a přesto dobře dobře si vědomovat v tom v té chvíli kdy všechno už šlo samo ale ona v tom chtěla pokračovat způsobem který bychom mohli nazvat starostlivým snes bůh si nepřál aby začla být starostlivá protože přál synu aby byla láskyplná tato láska přemohla starostlivost ní ta byla silnější než starostlivost vona chtěl starosti na prostředkem jenom k tomu aby mohla láskyplně jednat ne a ona se v té chvíli setkala s ježíšem kristem. A ten jí řekl nebo měla dojem že jí říká jedno oni neříkal na to cítila co od ní se mé srdce je v srdci duchovním každého člověka neboť tam je chrám boží ve kterém já přebývám neobracej se ke svému srdci nepředstavuj si své srdce nýbrž jdi k mému srdci do svého nitra tam je stejnou měrou jako v kterémkoliv ram čili důležité je ucházet se o toho krista v tom těle jako ne ve svém těle nebo ve svém chrámu nebo bez svém srdci nýbrž o jeho srdce i k jeho srdci jeho srdce ve mně jest ano a k tomu se utíkám. To je asi tak podstata věci jak se to potom podaří máte v tomto stavu vyčkat nebo jak setrvat protože jestliže se dostaví tahleta milost vlivem to je jste vystihla podmínky kdy se ona zákonitě dostavuje tak existuje jenom jeden problém vůbec s tím přestat a neexistuje problém jak dlouho mám tedy tam zůstat protože člověk je tažen něčím mocnějším než je jeho vůle a ono ho to přemáhá takže on má velkou potíž se dostat z toho ven takže úplně opačně se to jeví než jak máte obavu jo. A jestliže se dostane ven za vteřinu tak je to v nejlepším pořádku protože momentálně toho víc není zapotřebí nemá si z toho nic dělat pak samozřejmě se to musí podobat tomu klepání které ježíš kristus navrhoval že se znovu má vejít jako že se klepe né a znovu odstoupit a tak dále to já tam potom v tom nad ke mu detailně vysvětluju jestliže si marie markéta alacoque vybrat mezi cestou utrpení a bez utrpení tak si nevybírala z hlediska toho jestli je to příjemné nebo nepříjemné rozumíte nebo co je snadné a co je nesnadné nýbrž ona vybírala z hlediska vůle boží. Takovýhle světci jako ona při tom stádiu poznání ti už nedbají na to jestli trpí nebo netrpí dbají na to jestli na ten smysl i jestli má smysl trpět trpím jestli nemá smysl trpět netrpím a oni jsou dokonce takoví že ani netouží vědět proč trpí jo to já bych jako nevydržel s ním to já se potřebuju vědět ne ale oni ani to nepotřebovali vědět oni se prostě vmýšleli do toho poslání svého tak že jestliže bylo vůle boží aby trpěli trpěli a si nebylo netrpěli čili oni si cestu nevíru mít to je to nevybírají. Ten výběr udělá za mě někdo jiný právě dneska jsem vám říkal jak jsem byl svědkem takovýho výběru který jsem sám nedělal že běžných událostech četných ne a tak je člověk svědkem také toho vnitřního výběru který sám nekoná toneříká se u ježíše vybírej si způsob nýbrž hledej především království boží nic víc ne vybírej si metodu víte ono ve skutečnosti nejde o to vybrat stále lidi si stále lepší metodu nýbrž zlepšovat to co dělám zkvalitňovat to co dělám kde se toutéž cestou znovu a znovu to jsem tam včera říkal když se honza šel osvobodit princeznu té pohádce a před ním šli toutéž cestou jeho bratři tak je to jenom uměle rozpojeno na tři bytosti aby to bylo snáze pochopitelné že on to dělali oni to dělali špatně a on to dělal potom dobře ale fakticky to byl on honza těch bratří kteří to dělali špatně to je zase on jenže než se to naučil dobře dělat tak musel zkamenět ne teprve pak se to naučil. Bych poučen tímto způsobem že taky se to dá jednoduše primitivně vysvětlit tak že člověk který dbá jenom na sebe přitom nedá boha taky tedy ten nikdy se nedostane až na konec cesty ten se dostane jenom určité fáze a dál nemůže protože zanedbává tu spojit a my se sebou a prostředím ve které žije není oddělenou bytostí nesmí se tak podle toho taky chovat jak bych se se okrádal k tomu co píši protože mám možnost ve zkratce říci co tam je na mnoha stránkách napsáno. Živá řeč má určitou výhodu proti psanému nějak když píšu tak se musím pojišťovat aby mně rozuměl ten kdo nemá příležitost mě slyšet protože ta věta která se napíše vždycky může někoho svést k něčemu k jinému porozumět člunu dá jinou intonaci nebo čte to bez čárek a to já mu nemohu přikázat a proto teď když mluvím tak intonuji to znamená dávám důraz na některé slovo které považuji za důležité a proto to dostává jiný význam když je to psané z toho důvodu to znovu říkám my jsme budu mluvit za křesťany jako křesťané se dodr podržovali krista až dosud do našeho dvacátého století podle jeho poučení. A to bylo ty byly hlavním zdrojem toho co jsme si z ježíše krista brali přičemž jsme dělali ještě další chybu že jsme se omezovali jenom na tento komentář k jeho nauce životní že jsme jeho život považovali za něco co začlo v betlémě a co končilo na kříži nebo zmrtvýchvstáním nebo vzkříšením a nanebevstoupením což byla veliká chyba protože v nikdo z nás i když teď žijeme by se neměl považovat za člověka který začal existovat když se narodil na tomto světě to je nejhorší způsob informací o člověku nechci propagovat převtělování vůbec ne ale je tady lidské plemeno které je velice staré a my jsme jedním z článků pokračujících článků v tomto řetězu života který se předává od našich předků až po nás čili my bychom měli si být vědomi toho že jsme v mnohém tím co byli naši předci. Že tedy si nemůžeme pomoct a musíme je chtě nechtě napodobovat my jsme zcela nepatrně jiní než byli naši předci to je dlouhá řada dědictví které se předává z jedné generace na druhou a je to tak detailně předáváno že člověk žasne při podobě lidí při rodových znacích a při způsobech vyjadřování a myšlení jak to všechno jedno na druhé navazuje a tak taky ježíš kristus když se narodil v betlémě nevznikl teprve tam nýbrž byl článkem řetězu židovského národa. Který dva tisíce let předtím se odstěhoval ze země chaldejské a neodstěhoval se z jiného důvodu než aby ze sebe zrodil krista z jiného důvodu se ne stěhoval my totiž o tom dost dobře nevíme že abraham který byl při tom stěhování toho národa věděl o tom že ten národ jde do zaslíbené země jenom proto že v této zemi budou jednou vedeni přímo bohem né nepřímo pomocí proroků zasvěcenců nýbrž ano pomocí králů zasvěcených nýbrž přímo vedeni bohem to dobře věděl z toho co je tam psáno je to jasně vidět a. Nemohl ale toto svému národu vysvětlit že národ by to byl nepochopil naro si nemohl představit že jdou do země kde mají se starat o to aby se u nich narodil kristus nýbrž on jim musel předstírat že jdou do země kde se budou mít lépe ano nelhal tím a protože země do sen pro ty židy kteří žili v rámci asyrské nebo babylonské to to ne rámci asyrské anebo chaldejské země pro ty palestina byla opravdu zemí zaslíbení zaslíbenou protože bylo tam více vody ne a bylo tam méně lidí palestina byla nepřelidněná ta byla téměř liduprázdná no a takže oni šli do nové země. Ale ti jejich duchovní vůdci měli na mysli něco jiného nejenom to dovést je do nové země měli na mysli také to aby je jednak zachránili na životě a jednak aby vytvořili tradici která by nakonec vynesla narození spasitele obojí se jim podařilo protože když oni žili těch dva tisíce let v palestině tak v té době zmizeli z povrchu zemského asyřané chaldejci kdyby byli s nimi zůstali spřaženi na té půdě tak by byli zmizeli i s nimi byli vyhlazeni jinými národy. Dneska po nich není ani stopy ani nevíme jak vlastně intonovali jak mluvili to vůbec není známo takže oni je řek bych na poslední moment odvedli odtamtud kde jim hrozila celonárodní zkáza tomu už napřed věděli tohoto neboť ty obrovské národy které tehdy existovaly bavila téci asyřané po těch není dneska veta po těch vůbec není památka že a malinký nárůdek rovněž semitský který žil mezi nimi ten se zachoval kupodivu to je zázrak který způsobili ti zasvěcenci kteří o tom věděli jaká katastrofa čeká tamty národy a že je čeká proto že způsobem neudržitelným. Už na tehdejší poměry neudržitelným zachovávali víru a klanění bohům které neodpovídalo už úrovni tehdejší vyspělosti kultury řek bych to dnešními dnešní terminologií technika života už tehdy přesáhla umění života které bylo založeno na náboženství technika vysoce přesahovala tu to umění žít. A tato nerovnováha způsobila i když to jevilo jako vpád jiných národů zevně způsobila že oni prostě museli vyhynout a já se proto tak dlouze tohoto všímám že že totiž dneska je obdobná doba já nevěřím na žádný konec světa ne ale jenom chci říct že také ten rozdíl mezi kulturou duchovní a mezi technickou mezi pokrokem technickým je tak velký že ta nerovnováha je opravdu katastrofální kdy jsme si to už předvedli přeci v tomto století že jsme dvakrát se začli vy úplně hubit velkoryse no a když této válce zahynulo padesát milosti v té minulé osm miliónů jenom bude velice rychle kupředu a tehdy vlastně se vyměnilo obyvatelstvo palestiny a to bylo čtyřicet miliónů lidí to se vyměnilo. Takže to byla nějaká taková podobná katastrofa která už tam nastala dávno předtím jednou zase asi ze stejných důvodů a tak já tohleto proto tak dlouze říkám protože vás připravuju na to ne jakou katastrofu na to že je nutné založit opět duchovní kulturu která by způsobila rovnováhu mezi technickou tím tou a mezi uměním života které zaostává my se opět klaníme mnoha bohům jako ty asyřané a babyloňané tehdy. A jenomže ti naši bohové ty jsou jako daleko hmotnější než byli tamní a daleko konkrétnější takže naše klanění se těmto bohům je soustavnější bez mezer a nemá konce a není z něho jak se zdá vůbec vybřednutí co to je že totiž každý z nás si zakládá tento život tak asi jako féničané kdysi nebo kartáginci zakládá si ho pro tento život to je to klanění se těm my žijeme jenom pro tento život a tím musíme celou řadu podmínek splnit abychom udrželi tu křehkou výši techniky. Co dneska potřebujeme jenom opravářů na magnetofony na pračky automatické na televize na všechny dopravní prostředky a to všecko abychom to udrželi na takové úrovni že by nám to sloužilo že by nás to nezotročovalo no a tehdy jste tuto nic neměli ale měli obrovské bohatství obrovský přepych tam byl těchto národů a oni si ho taky zachovávali jenom za cenu otrokaření bych tak řekl. A to klanění mnoha bohům bych dneska definoval to má tvář takovouhle že prostě máme mnoho zájmů mnoho zájmů které všechny mají povahu časnou a těmto zájmům sloužíme každý ten zájem zájem představuje jednoho boha rozumíte v té mé hantýrce jak já tady už při kristu mnohobožství a já to vidím třeba na svých dětech co znamená třebas nový oděv nebo takového něco nebo no zcela věci které se kterým se slouží celým tělem i duchem že ano a potom když se doslouží tomuto tak se ne k tomu druhému bohu a tomu se zase slouží a a tak bez mezer se slouží až do smrti ano. Tak tohleto mnohobožství z tohoto mnohobožství měli být vyvedeni a to ti zasvěcenci dobře věděli a dělali to tím způsobem jak to teď já po nich budu opakovat a jak to potom shrnul svým životem ježíš kristus předtím dávno totiž a to je že oni říkali ti zasvěcenci vy musíte mít zákon nad sebou nad všemi vašimi hnutími mysli city potřebami tělesnými duševními musí být základní potřeba plnit zákon který je silnější mocnější a důležitější než všecky zákony které vy si sami uděláte. To znamená vy musíte odstoupit od mnohobožství a musíte se věnovat jenom jednomu jedinému bohu a protože ho nevidíte neznáte tak plnit jeho zákon a to je to to je ta služba tomu jedinému bohu takže je detailně spoutali zákony kterým se namnoze vůbec nerozumělo toto dělejte tam to nedělejte do detailu rozpitváno pro celý život takže když se toho někdo držel tak vůbec nežil podle vlastní vůle teď je to důležité co říkám nýbrž žil podle vůle jak se domníval boží tohleto je moc důležité aby člověk dokázal žít podle vůle která není z něho nýbrž která je odněkud odjinud. Jí to těší se dokud totiž žijeme podle vlastní vůle tak rovnýma nohama spějeme ke hrobu nic jiného neděláme my si zajišťujeme jenom což je beztak pojištěno smrt fyzickou ale nic víc kdežto jakmile přestaneme plnit svoji vůli a začneme plnit vůli jinou o které předpokládáme nemusí to být pravda že to tak tomu nemusí být že je lepší že je moudřejší to plnění této vůle než když plním svou vlastní než když plním to co se mi líbí co se mi páčí tak to je něco co ježíš vyžaduje a co už vyžadovali ti staří zasvěcenci jako základní podmínku k tomu aby člověk nalezl věčný život znamená musí sebe zapřít to je první stupeň sebezáporu a měl by být soustavný že. Co tento sebezápor vyžaduje abych se odnaučil rozeznávat především věci příjemné a nepříjemné nýbrž všecko hodnotil podo tím podle toho jestli je to dobré nebo špatné třebaže mám na to co je dobré názor třeba zkreslený ale jestliže jsem přitom čistý jako lilie když si myslím že je to správné a dělám to nic se nestane i když se mýlím třebas i to není třebas správné to subjektivní jenom ale jestliže dělám to co je mi příjemné a vystříhám se toho co je mi nepříjemné a nedbám přitom na dobro a zlo tak opravdu sebe ztratím z ničím ničím sebe prostě spěju jenom ke hrobu jakmile ale začínám se vymvymykat z toho co mě tam vede a to je to hledání příjemného v tomto životě. Co je pro mě jenom jak se začnu přestat být protekčníkem protekčníkem který všechno okolo sebe točí ne všechno na sebe vztahuje všechno pro sebe dělá tak aniž vím jak jdu krok za krokem někam jinam někam jinam od sebe nezáleží na tom že ti lidé kteří už do palestiny nevěděli kam vlastně jdou že oni si mysleli že jdou do lepší země kde budou bohatší stáda lepší pozemky více vody. To nevadí oni měli pravdu že jsem si že tam bude všechno lepší protože symbolicky řečeno jestliže já touto cestou se odebírám do země zaslíbené byl tak také všecko co se okolo mě děje je lepší je snazší protože hledámli království boží vše ostatní je mi přidáno nemusím se starat jako jsem se před tím stav a není to a dát že se nestarám nýbrž je to diktováno moudrostí zkušeností kterou mám že totiž kdyby se i nadále staral maje k dispozici moudrost která tady existuje vlivem určité vyspělosti tak bych se proviňoval tak bych zapíral něco co zapřít nemá zapíral bych tu sto nebo zdálo by se ode pomoci která je mi tady k dispozici. Čili ježíš kristus začal už žít v tom národě dávno než se narodil v betlémě a začal žít proto že se plnil zákon který ho i fyzicky přibližoval k tomu národu čili po dobu dva tisíce let nejméně před narozením vše krista můžeme to co se dělo v palestině považovat za předehru jeho fyzického života neboť mluveno nesymbolicky jestliže člověk má být vědomým nositelem věčného života v sobě tak musí připravovat cestu k tomu a to že připravuje cestu už je zasetí semene. Které v dané době na daném místě a za daných podmínek roste čili to co udělali zasvěcenci tam někdy dva tisíce let před kristem ještě v zemi chaldejské že je odvedli do země zaslíbené to byl začátek vstupu ježíše krista do života do fyzického života na této planetě takhle pojatý ježíšův život potom nám řekne téměř všecko co potřebujeme pro sebe vědět a my právě potřebujeme tyhlety začátky znát ty jsou velice těžké abychom se odpoutali od sama sebe abychom nesloužili tomu hlavnímu. Z těch mnoha bohů a to je moje já že moje já které je nutné sice aby existovalo neboť pomocí něho já rozvinu své lidské schopnosti bez nichž bych nemohl dále dělat ale které se mi stává satanem když chce abych pořád se okolo něj točil potom když už to rozvinuto všecko je to já je požehnání do určité doby a po určité době je satanem který mě pronásleduje který si mě pro sebe žádá ustavičně tak teď by se na tom dalo krásně ukázat kdy je tím a kdy je oním a to já v těch spisech rozepisuji já chci jenom tu kostru dodržet abych se dostal do konce toho výkladu. Jestliže člověk plní zákon který mu není po vůli jak se říká kterékterý mu nezpůsobuje jenom příjemné chvíle nýbrž mu přizpůsobuje také chvíle odříkání podle toho co je zapotřebí tak pak přestává být to jeho já středem postupně začíná být pomocníkem přestože velice důležitým ale ne už středem ke kterému se obracíme jako k něčemu hlavnímu nýbrž my ho používáme od té chvíle jako pomocníka a tu řekli druhé slovo zasvěcenci židovští. Teď jste už v té zaslíbené zemi ale vy tu nejste proto abyste si tady lépe žili třebaže plníte zákon hospodinův to nestačí vy se musíte vědomě snažit o to aby se u vás zrodil spasitel než tohleto mohli prozradit svému národu to uplynula mnohá staletí protože oni museli napřed ztratit vedení těch zasvěcenců ztratit vedení zasvěcených králů ukamenovat mnoho proroků. Vyhnat je ze země aby pochopili že bez nich nemohou být živi ono to někdy po dobrým nejde dokud měli všechno na dlani tak si toho vůbec nevážili a ani nebyli ochotni plnit ten zákon který jim byl předepsán mojžíšem a jinými proroky teprve když byli toho zbaveni tak se jim mohlo říct na teď už vám nepomůže jí žijte vyhnali všechny proroky ukamenovali jste je všechny zase ne králi jste popravili nebo něco takového tak teď už jenom nadpřirozená bytost která by se mohla přijít by mohla způsobit aby vám popřála dokonalejšího života. A tak vod nich chtěli v těch posledních staletích už úplně jasně to prohlašovali aby ten národ si žádal rosu z nebes jak se to tam praví ve starém zákoně v podobě toho spasitele pros nebes podobě spasitele rorátech se to ještě katolické církvi tohleto říká to starověké jo toužení po spasiteli to je opsáno ze starého zákona ne z nového všechny tyhlety věty a oni se toho opravdu dočkali jenomže zase nedorostli jedné věci nevěděli že ten kdo se u nich zrodí nevěděli já to potom ještě opravím zatím budu říkat že nevěděli nevěděli že ten kdo se u nich zrodí že jim nepatří že patří zase jenom tomu otci odkud přišel že je jenom tam proto aby jim pomáhal aby si je sebou vzal a ne aby si oni aby se ho zmocnili oděli ho pozemským králem. My bohužel v této fázi kdy pomocí plnění zákona nad sebou se dostaneme až ke zrození ježíše v sobě ve své stáji to znamená v lidském těle my děláme tu chybu že se chceme chopit toho ježíše jeden z nás s tím že ho chce v sobě nechat kralovat druhý z nás že otec ba zabít a třetí že prostě vnitřního nechce mít než něho že ho chce pro sebe podržet nějakým způsobem všechno to je špatné protože tam měli pochopit že oni mu mají patřit a ne on jim. On sice nepřišel k tomu aby se mu sloužilo říkal ježíš ale on přišel proto aby oni se zapřeli a následovali ho to není služba jemu to je služba jim když ho budou následovat toto dobře nepochopili nebo pochopila kterou má část toho národa ale i ta malá část nana která to pochopila dodneška jenom svědkem toho že to je správné co tato hrstka lidí udělala a že my je musíme následovat v tomto smyslu že také my musíme nevlastnit nemusím nesmíme opakovat ty chyby které jsme směli dělat předtím že jsme mohli mít to nebo ono toho ježíše nesmíme mít toho ježíše jakmile se v nás zrodí musíme jenom následovat samosebou k tomu abych ho mohli následovat musíme ho dost musíme ho chránit. A to je to je křehký nový život který se v nás narodil a ta ochrana je tam báječně znázorněna tím jak panna maria s tím svatým josefem a ježíškem utíkají do egypta a tak dále jak on jim byl oddán do třiceti let jak ho vychovávali ve své rodině toto všechno můžeme dělat ale oni si byli dobře vědomi jak ten svatý josef tak ta panna maria že si ho nevychovávají pro sebe proto mu neměli za zlé když jednoho dne potom a přišel z jordánu z toho křtu prohlásil kdo je má matka kdo jsou mí bratři to nebyla zrada na matce nýbrž to bylo naplnění toho o čem oni jistě dávno věděli že oni ho vychovávali né pro sebe a tam tedy děláme velkou chybu nýbrž oni ho chovali v rámci své rodiny pro celé lidstvo my taky jestliže hledáme život věčný tak v této fázi druhé kdy už se v nás narodil musíme přestat s tím mít ho pro sebe když s tím nepřestaneme tak ho zabijeme. Jako herodes nebo tak nějak ano to je tam všechno symbolicky krásně vysvětleno to všechno je v těch spisech to nemusím opakovat já hledám jenom tu kostru tady a jestliže splníme tento tuto podmínku a jestliže sami splníme to co ježíš kristus vyžadoval pro sebe pro tuto dobu od svého narození až po křest v jordánu že budeme chtít být v tom co je našeho otce tak se dostaneme do jordánu rozumíte to znamená tam se od nás najednou chce zase opět něco zcela jiného zcela náročnějšího než co se chtělo od židů třebas do narození ježíše a potom od židů od narození ježíše po jordán tam se od nich chtělo jenom po ten jordán aby ho nezabili. A aby mu poskytli prostředí ve kterém by byla rostl do svých duchovních úkolů protože obdobně jako o lidském tvoru platí o tomto duchovním životě který se v nás narodil že taky roste jak se o tom krásně vyjádřil svatý pavel že on se zmenšoval aby ježíš mohl v něm narůstat a já myslím že bych mohl už potom to ostatní cením velice ve zkratce protože když už by člověk překonal tuhlety překážky ocitl se v jordáně aby potom správně využil toho svého já. Z toho satana který se potom objevil na té poušti a sváděl ježíše udělal z něho učedníka to byl jidáš tak by si způsobil že by se ocitl na kříži to znamená že by přežil fyzickou smrt vnitřním vzkříšením to je podstata smrti na kříži že ten kdo umírá na kříži je mezitím už živ. Takže vstává z mrtvých jinak než pouze v těle ale bylo tam krásně znázorněno že i v těle abychom si my nemysleli že to musí být po smrti dost jasně nám to říká bohužel křesťani to do dvacátého století nepochopili že to nesmí být po smrti že to musí být tady ten náročné křesťanství je náročnější než jak my si vůbec troufáme ho tak pojímat jo. A jestliže takhle se to stane tak my vstaneme z mrtvých už před smrtí fyzickou a pak už nám zbývá jenom to poslední být vzati na nebe to znamená ocitnout té v takovém duševním stavu ve kterém jsme v ustavičném spojení s věčným životem předtím než jsme by to stavu z tohoto stavu jsme vždycky vypadávali byli vyhazováni jako z ráje kdežto potom se tam dostavit takový stav ze kterého už není úniku ze kterého už není cesty zpět to je stav nanebevzetí nic nikam do nebe nebo tak nýbrž to všechno se musí stát tady a to je v podstatě cesta která začla někde chaldejské zemi a takhle já popisuju celou tu cestu ježíše krista a vidím tam znaky co kde se má dělat jak se má manipulovat lidskou vůlí se všemi lidskými vlastnostmi a aby to harmonicky dospělo k tomu že na v určité fázi. Když jsem ochoten říct napřed břemeno vlastní zapřít se jak říkal ježíš kristus zapři sama sebe vezmi si vy kříž ne můj svůj když jsem když ukážu dobrou vůli že svůj kříž ponesu proto abych ho následoval ježíše krista tak on v určitém momentu nám předá svůj kříž místo toho našeho k tomu je třeba veliké sebepoznání abych poznal že nic nemám ze sebe že to co jsem před tím nesl jako své že vůbec nikdy mé nebylo. Že všechno pramení z boha a že já nesu jeho kříž jakmile si toto nikoliv jenom nalhávám nebo napovídám nebo namlouvám nebo prohlašuji když to jenom neprohlašuji nýbrž začnu vědět o tom vnitřně že všechno mám od něho tak v tom momentu začnu nést jeho kříž a o něm se praví že je to jho které je sladké a že je to břemeno které je lehké to už potom jde ale musí se napřed s dobrou vůlí ne z vlastní břemeno čili dospět ke sladkému jhu a to je ten spis který teďka píšu ne znamená napřed dobrovolně nést vlastní břemeno. A to je ze začátku těžké ale jakmile člověk udělá správné rozhodnutí první tak pak už všechna další rozhodnutí po tom prvním že ponese vlastní břemeno aby následoval krista jsou snazší ta rozhodnutí jsou daleko snazší protože už za člověkem stojí síla která se uvolní tím že jsem sebe zapřel tím sebezáporem se dostane na povrch síla která normálně nemůže se dostat ke slovu protože nedáme jí příležitost mít brzdíme jenom sebezáporem jenom zatím vlastního kříže ne za účelem abych se trápil nýbrž abych následoval jenom tímto způsobem se dostanu k nešení kříže ježíšova to dělalo velikou potíž křesťanským světcům protože tuhleten symbolismus nechápali. A vůbec jim to nikdo nezprostředkoval to nás terezie s tím měla veliké potíže jak víte a nebyla to malá svatá celá tato soustava o které jsem vám mluvil má jeden má jeden hlavní prvek tato cesta má jeden hlavní prvek že totiž se člověk postupně učí stále dokonalejším způsobem nevlastnit a tohleto bohužel křesťanství nezahrnulo do smrtelných hříchů k tomu mám za zlý. A to se stalo z historických důvodů protože přiv původním křesťanství tento hřích vlastnění byl největším hříchem to vidíme už ze života ježíše krista jak on nebyl spokojen s tím že nějaký mladík měl nějaký bohatství ne vůbec následovat dokud se ho nevzdal nebo prostě ten zacheus a mnozí jiní že jo museli se prostě museli nevlastnit když ho chtěli popadnout toho ježíše a udělat z něho krále on unikl zprostředka nich aby jim dokázal že ho vlastnit nesmějí ani toho krista ani matka ho nesměla vlastnit ani bratři kdo jsou mí bratři kdo je má matka nemáte právo mě vlastnit ani práh kteréhokoliv domu ho nemá právo vlastnit kde je můj domov. Neměl domov nic nevlastnil ovšem to byl vrchol nevlastnění ale ti staří židé ti zasvěcenci vedli k tomu postupnému nevlastnění ten svůj národ takže když ten národ už byl na prahu narození ježíše v palestině tak už značnýznačnou měrou uměl nevlastnit co my ještě neumíme a protože uměl nevlastnit jenom proto se u něho ten ježíš mohl narodit oni už prostě nevlastnili vlastní vůli oni oni nepatřili sami sobě oni patřili zákonu který ctili to by té základ nevlastnění. Že náleželi zákonu který byl nad nimi měl by to skřípalo to víte klaněli se zlatým telatům a okolním bohům tím měli veliký trápení ti židé ti zasvěcenci pudu sami neproviňovali takže celá ta cesta kterou vám líčím a líčil jsem vám v jiných spisech a který také bych u znovu bude postupné odnímání vlastnictví já bych chtěl jenom říci jestliže byste utekli z tohoto světa jestliže byste rozdali všechno jmění chudým. Tak byste nic nepřestali vlastnit to znamená pořád byste vlastnili to není toto gesto to je jenom nějaká nějaké prohlášení vlastní se vnitřně anebo se nevlastní vnitřně jestliže já nemám nic nemám ani korunu nemám vlastní dům nemám vlastní rodinu tak přeci vlastním protože toužím to mít rozumíte ježíš kristus jasně ukázal že kdo po něčem touží provést například nějaký hřích už ho provedl toto si předtím lidé neuvědomovali říct teprve stával tehdy když něco provedl zisk tu říká ne.

Edit utterance

Text view • Help