Waveform view

prevzate-kotouc-76-03B

Loading wave form: 0%

Speed: ⊖ 100% ⊕

Zoom: ⊖ 200 pps ⊕

A tak teď vám chci vysvětlit jakým způsobem se dá předejít tomu pomalému postupu člověka na cestě ke spáse tomu pomalému způsobu postupu který je způsoben tím že člověk není vůbec schopen upřímně i když si to přeje fakticky přejít proto na druhou stranu přes řeku na druhý břeh protože ve skutečnosti si přeje na jedné straně spásu pro sebe a na druhé straně miluje nějakým způsobem boha. Kdyby jenom miloval boha jak je krásně symbolicky naznačeno tím postavením svatého jana miláčka páně evangelisty tak by nebylo vůbec žádných potíží a šlo by to všechno hladce kdyby všechno bylo postaveno na tu kartu lásky ale protože bohužel to u nikoho není že by výhradně miloval boha že by se od něho nevzdaloval jak je tam symbolicky řečeno byl mu pořád nablízku ten svatý jan byl přímo u něho u toho ježíše tam velice hezky vyjádřeno svým lidským tak protože ten tento stav my nezažíváme nejsme pořád u něho my jsme často tak u sebe u svých věcí že patříme sobě. Aspoň stejnou měrou jako bohu to znamená že sedíme na dvou židlích stává se někdy pro pro zaneprázdnění které máme že sobě patříme daleko víc nebo výhradně jenom sobě někdy zase když činíme pokání tak výhradně patříme bohu ale to je taková houpačka sem a tam na kterou není spolehnutí čili ono se vždycky ale doporučuje před jaké jakoukoliv koncentrací pokud možno podnítit se k zaujetí protože jakmile člověk není bezprostředně před tím vstupem nebo před tím prostředkem který ke vstupu používá zaujat. Tak od začátku ho strhává ta druhá půlka nebo ta druhá část jeho já které miluje sama sebe a kterému vůbec nic není do toho že ten člověk miluje boha ovšem je jedna veliká výhoda i v tomto systému i v tomto sedění na dvou židlích nemá to všechno jenom nevýhody že totiž ten který sebe miluje. Čím dokonaleji sebe miluje tím víc si přeje pro sebe dobro čili si taky pro sebe dokonaleji přeje spásu čili nemůže se mít za zlé tomuto člověku a nemůže se považovat za špatné když si spásu pro sebe přeje to má samozřejmě následky jenom narození ježíše a nikoliv ukřižování a zmrtvýchvstání a vzkříšení a znovuzrození to konečné nýbrž jenom částečné do takové míry jak to dovoluje tato sebeláska a není to míra malá sice ale je to míra spravedlivá aby člověk totiž měl možnost z té pozice ve které je upřímně bez přetvářky jít kupředu totiž. Kdyby se musel přetvářit že to dělá všechno z lásky k bohu tak by se brzo odhalil že to není pravda svatý petr si to nalhával taky a musel trpce doznat že se mýlil s pláčem to doznal takže bych chtěl uzavřít tuhletu část úvodu že by se měl ten člověk bezostyšně starat o vlastní spásu neboť to odpovídá jeho založení že si pro sebe ty věci přeje kdyby přitom miloval aspoň trošku pána boha. Tak by to taky mohl dělat z lásky k němu čím větší měrou by to dělal z lásky k němu tím by byla větší naděje že by ta láska boží se projevila například při tom používání spojovacích prostředků třeba koncentrace a projevila by se tím způsobem že ten pán bůh by si ho k sobě bral jestliže by se ho k sobě bral tak ten člověk by musel cítit umírání proč protože by ho trhal od toho jeho zevního já od toho jeho sobectví a to by se mu lí jevilo jako vnitřní umírání. Čili vnitřní umírání zažívá intenzivněji a ten kdo sebe hodně miluje a nezažíval ho intenzivně třeba svatý jan který miloval ježíše který miloval boha tady jsem vám myslím ve zkratce vysvětlil proč tam ty krize jsou buď velice mírné anebo vůbec žádné ono totiž není pravděpodobné že by někdo miloval toho boha tak úplně aby ty krize úplně mohl stranit ale je pravděpodobné že se zmírní při této cestě já vám nemohu nabízet lásku k bohu já vás nemohu této lásce učit pochopitelně protože kdybych vás dokázal této lásce naučit tak bych nemusel dělat to co s vámi chci udělat protože vy byste bez krizí bez vnitřního umírání šli tam kam vám chci pomoci. A teď ještě dál tak jestliže je tomu také ten člověk sebe miluje a že pro sebe hledá spásu tak se potom začne divit že ta spása nepřichází protože doufám že z toho minulého výkladu jste pochopili že ta spása potom může přijít jenom na nebo jako důsledek nebo po nějaké krizi kde on ztratí sama sebe když se mu rozplyne v nic ta jeho touha po sebespasení když se mu ukáže jako nemožné sebe spasit když se ukáže příliš slabý. Než aby mohl toto dokázat a platí tedy potom to že jakoukoliv metodou přepi nešlo ovšem kdyby byl tu metodu neužíval tak se dostal k té krajnosti kdy vyčerpal všechny lidské možnosti tou metodou a nebyl by se dostal v té krizi toho vyprázdnění a nebyl by se dostal k tomu přechodu ten to vyprázdnění od sama sebe se dá provést také technicky a do toho provedení technické si teď budeme předvádět to je vaším dovolením. Odstraňování nebo odlučování se od té části já která vám brání v tom přejít na druhou stranu to znamená my se teďka spolu budeme loučit s tím člověkem který si přeje spásu pro sebe budeme bezohledně bez ohledu na něj krátce. Tam kde on už nechce mít existovat v této dočasné v této provizorní podobě já které se vinu od narození až do jeho rozvinutí co které ještě existuje se především projevuje v denním běžném stavu vědomí tím že člověk přemýšlí proto. Jak jsem si říkal o těch vašich poznámek je třeba ne mu znemožňovat zakazovat přemýšlení ale umožnit mu aby nedělal rozbory aby byl aby ta mysl byla naplněna něčím co jí nedovoluje ještě něco jiného dělat vedle toho a k tomu se nejlíp hodí když budete dělat nebo nařídíte jí nebo budete ji mít k tomu aby dělala něco co ji plně zaujme. Čili vy člověk měl té koncentraci přistupovat s dokonalým zaujetím pokud možno a dělat ji jenom tak dlouho dokud je zaujat upozorňuji vás také že jestli například soustřeďujete na nějaké a tak v tomto případě jsem myslel tím přípravné soustředění to teď při těhletěch bázích které my spolu děláme nebo které mezi tím děláte musíte vypustit protože dáváte té mysli příliš mnoho času k tomu aby se rozběhla vy musíte ihned začít s jménem božím ke kterému se cítíte poutáni. To znamená vy musíte toto jméno boží pokud vám to jde použít jako nosný prostředek k přechodu do věčnosti bez ohledu na to že to unesení bude mít za následek vaší vnitřní smrt vy musí musíte přát pomocí tohoto prostředku být odnesen k bohu trošičku pozměnit ten způsob který jsem vám původně radil ano a proto já vám později ještě možná během dneska poradím jak pozměnit ještě i tu techniku toho duchovního cvičení zatím bych vás prosil. Jakmile se budete cítit podníceni k tomu jakmile budete mít touhu sebe opustit v tom smyslu že sebe obětujete bohu že sebe nabídnete bohu tak to proveďte bez meškání a neprovádějte to dlouho protože toho nejste schopni poradit jenom takovou dobu dokud se opravdu chcete obětovat ale když se nese tebe tak to vůbec neprovádějte protože byste příliš velkým skokem se dostávali z jedné pozice do druhé z jednoho stavu do druhého a ten skok byste nebyli schopni provést nebo bych vás tak unavil že po tom skoku byste tam na té jiné úrovni jenom usedali únavou a nebyli byste schopni té toho té bystré soustředěnosti toho bystrého kroku směrem do věčnosti teď bych chtěl vám dát několik poznámek připojit k tomu jakou technikou by člověk měl se soustřeďovat. Pomocí prostředku který který jmenujeme jméno boží nebo něco takového tento prostředek totiž má sloužit k tomu aby na minimum zmenšil zjednodušil povídavost lidské mysli ta povídavost je základem přemýšlivosti člověka a dokud člověk se nepřiměje k tomu aby nepřemýšlel a tedy taky aby nepovídal tak není nejmenší naděje že se ocitne v té mysli která kterou bych nazval zdrojová která je úplně přesně a řek bych. Doslova ve spojení s vrcholným poznáním a přes kterou jedině toto poznání se k nám může vlít totiž možná že někteří mystikové měli hlasy a že byste mně mohli odporovat že mluvili třebas s pannou marií s ježíšem a podobně lite promiňte mně ale já tohleto nemohu při ve dvacátém století vůbec považovat za vhodné to se vyjadřuju velice mírně protože kdybych se. Teoreticky vyjádřil lépe tak by řekl je to přetlumočení už lidské toho nemluveného slova jeden příklad když například třeba ježíš na hoře tabor mluvil s mojžíšem a s eliášem jak se to zdálo těm třem učedníkům páně tak nepotřeboval s nimi vůbec mluvit a nebyla to vůbec žádná řeč jim se to zprostředkovalo jako mluvení to bylo jejich přetlumočení a silně pochybuji že si z toho vůbec něco zapamatovali protože to co se tam dělo tím způsobem předávání nebo přetékáním jedné mysli do druhé tím obcováním svatých jak se tomu říká v katolické církvi to je něco daleko. Obsažnějšího než co může lidská mysl vůbec pojmout a protože my míříme touto cestou také k poznání které má ten význam že nás zbavuje veškerých starostí jelikož věci správně poznáváme nejsme nikdy na rozpacích tak musíme stát o to aby ta mysl která pořád mění svojí podobu jak tomu říká patandžali změna myslícího principu byla zastavena protože to ale nedokážeme najednou tak to dokazujeme aspoň částečně tím že opakujeme třeba jméno boží. A tohleto samozřejmě má ještě jiný význam že totiž jestliže jsme správně připraveni aspoň cestou lásky srdcem tak majíce poměr k tomuto jménu a k bohu ke kterému se utíkáme tak můžeme tím také stupňovat zaujetí a já bych byl nerad kdybyste v tom viděli jenom techniku byl bych rád kdybyste v tom viděli také možnost se zaujmout proto bych vám radil abyste se nebáli mezi jednotlivá slova třeba mezi jméno boží vkládat ticho nebo vkládat dokonce kdyby se do toho ticha dostávala pořád nějaká jiná slova jiné myšlenky vkládat třeba střelnou modlitbu zavolat nebo projevit odhodlání se odevzdat. To ze začátku je daleko lepší než civění nesmíte si myslet že najednou přejdete do soustředění tak jak je to míněno jak je v záměru tohoto opakování jména božího v záměru tohoto opakování jména božího totiž je že zaujetí tak stoupne že já už nebudu moci volat z toho důvodu že budu tak zaujat že ani jediné slovo by nevyjadřovalo dostatečně do značné hluboce toto zaujetí takže to zaujetí mě přemůže. A já nechci říct budu zírat se to tak křesťansky říká je to otázka nazírání kontemplace ale já budu prostě vnitřně přesvědčen jist že buď já se přibližuji k bohu anebo on ke mně to už jedno jak si to přetlumočíte a tahleta stránka je velice důležitá abyste ji nebrzdili tím že byste se obávali třeba že tam vstoupí nějaká myšlenka mezi to a tím si mysleli že to porušíte nebo abyste si mysleli že. Musíte bez mezer to jméno boží říkat jak nám to někteří autoři doporučují to vůbec není ze začátku zapotřebí daleko důležitější je aby to stupňovalo zaujetí dělat to takovým způsobem a s takovými mezerami které mně vyhovují a u každého člověka je to jinak někoho je to lepší když například řekne to jméno boží a jaksi se s ním sveze do toho centra božího u někoho zase lepší zvláště u velice povídavých povah když ustavičně volá protože možná že je to výraz jeho naléhavosti jeho potřeby. A někdo tedy volá zoufale v jednom kuse a jiný zase třeba volá láskyplně a ten nebude volat tímto způsobem rychlým povídáním rozumíte mně vy to musíte přizpůsobit svým potřebám toto už vy sami musíte vědět jak udělat to už není možno nějak napovědět jednoznačně pro každého stejně tak a teď nelze také samozřejmě vedle tohoto co vám tady říkám podceňovat techniku kdyby jistě jste seznámeni aspoň částečně s technickou jógy technikou jógy když už to není to přes tu hathajógu i na další jógy jaká je to pracná technika to opravdu má punc starověkosti kde stejně pracné bylo to ctění toho zákona který je nad člověkem to byly pracné předpisy do detailu propracované které sešněrovávali člověka na každém kroku a na každém způsobu myšlení a tohleto pochází právě z té starověké doby kdy člověk. Považoval za nutné nebo ten kdo vedl člověka po nutné mu dát dokonalé předpisy aby nemohl uhnout a ještě ho hlídal osobně tak tohleto nám není zapotřebí přesto bych ale byl rád kdybyste udělali nějaký kompromis nemůžeme se zase vůbec nebo dokonale bez té techniky obejít my musíme takovou takové minimum techniky přidat aby tam přidat. To nesmí být základ přidat aby nás technika nezaujala do té míry že bychom pro techniku zapomněli na to zaujetí ale na druhé straně aby nás netechnický přístup vyrušoval ten nás nesmí rušit že to děláme špatně že například dejme tomu je v tom něco jako trhání sám sebou že je to není plynulost že v tom není přeplývání protože když byste mluvili s někým kdo zažil výsledek takové činnosti tak vám řekne že výsledek takového snažení je tiché přeplývání. A jestliže toto je výsledek tak my už můžeme a priori předem přizpůsobit celé celou svoji techniku tomuto tichému přeplývání kterým to končí kterým to vrcholí no a tak taky to jméno boží musí být vyslovováno tak aby bylo harmonickým přeplýváním aby při aby maximálně odpovídalo tomu účinku který to má mít a také aby to nebylo něčím jiným než tím jménem ono by se totiž mohlo stát že byste řekli něco jiného než to jméno boží například kdybych já vyslovoval í. Tak všimněte si že to í má ze začátku něco co se podobá zvuku to není í nebo é matku zase ten zvuk tentýž zvuk e než se dostane toho é tak je tam to to hlasné e hrdelní e vy každé to písmeno kdybyste to říkali špatně neplynule tak byste pomocí hrdelního zvuku uváděli každou tu hlásku což bylo za následek že byste velice těžko se dostávali do klidu který z toho má vyplývat. Ty hlásky musí býti opravdu jenom těmi hláskami protože jenom ony jsou nejjednodušší povídavou formou a kdybychom to řekli vědečtěji tak bychom řekli základem chvění které může reprodukovat lidské hrdlo nebo lidská mysl i myslí se to dá reprodukovat tak v tom základ základní v tom smyslu že odpovídá základnímu chvění ve vesmíru počátkům stvoření čili my se tímto způsobem přetváříme do my přecházíme do milio miliardy let třeba do začátku nějakého stvoření a tam už jenom krok k tomu nestvořenému čili o to nám tu jde abychom překonali asi jako embryum v lidském těle překonává to tyto éry směrem od začátku k nám tak abychom my totéž udělali od nás k tomu začátku abychom opravdu se znovu narodili někde v bohu nakonec ano. O to o tenhleten princip jde a tohleto všech tento vliv má toto cvičení to tato duchovní modlitba když se správně vykonává čili nelze zanedbávat techniku takže i když jsem si vědom že těmito technickými poznámkami velice nepatrně přispěji k úspěchu který je žádoucí na této cestě v této při tomto způsobu modlitby tak není to zanedbatelné protože zbytečně byste se potýkali v těch kostmi které mohou už na začátku odpadnout tak chtěl jsem vám vysvětlit jak se mají tedy jednotlivá písmena toho jména božího vyslovovat nasadit. A duševně to jde daleko snáze než když to budu vyslovovat já to musím ale vyslovit to té v tom mě tam potíž tato slovo se nikdy nevyslovuje nahlas já to musím vyslovit tak abych vám napověděl jak máte nasazovat tato písmena že nemáte nasazovat í aby tam nebylo to k nýbrž ííí že do toho musíte přecházet třeba z neslyšitelného až po slyšitelné protože právě zabarvením tohoto písmene jak jsem o tom říkal se teprv rozpoutává dejme tomu i ta harmonie barev která sama o sobě je taky chvěním kterou vy přivádíte do pohybu v sobě. Takže kdybych tě začal rovnou í tak to je prudký přechod to s vámi trhne vnitřně to vás neuklidňuje kdežto když já začnu jí to á do ztracena počkám podle potřeby vnitřní to si musíte sami zjistit jaká je vaše vnitřní potřeba někdy ne vždycky to bude stejné někdy budete potřebovat větší odpočinek někdy budete potřebovat ihned to za sebou říkat to záleží na míře naléhavosti nebo to záleží ze stanoviska ze kterého vycházíte do tohoto způsobu modlitby. Jestli vycházím třeba bych tak radil z lásky srdcem tak samozřejmě nebudu pokřičo pokřikovat budu jemně vznášet tuto touhu svou k bohu a kdybych měl bolest tak samosebou budu křičet tak mezi tím nebude žádná mezera a ono je třeba aby tato modlitba vás i ze stavu bolesti i ze stavu lásky přiváděla k tomu spojení. Protože oba dva stavy jsou krajními stavy a jsou velice příhodnými k tomu abyste se pomocí této modlitby někam dostali bych dokonce řekl jestliže s krajních stavů nepřistupujete k té modlitbě tak ten krajní stav te během modlitby nebo měli byste během modlitby navodit aby v té co pud možno největší část té bytosti propojili nebo svého vědomí propojili nebo obsahu svého vědomí propojili a tím měli naději na spojení jestli tam jdeme tak jenom povinnost nebo tak něco tak to je jenom technická záležitost která mnoho neznamená celá modlitba se změní v techniku tak to jsem vám říkal jak se to tam vyslovuje a protože i toto slovo je ještě velice náročné pro svou komplikovanost. Pro přechod mezi jednotlivými hláskami když se říká pomalu tak se dá proložit pouhými základními hláskami ní což tedy vás nesmí překvapovat protože jak toto jméno boží předešlé tak tohleto druhé je ve vašich rukou někdy to tak říci nástrojem který vás má přiblížit k bohu není bohem samým. Čili jakéhokoliv nástroje se chopíte tak se chápáte jenom nástroje toto bychom měli si být pořád vědomi protože jinak zaměňujeme se často stávalo i dobrým žákům této cesty zaměňujeme tento nástroj a takže když nám to třeba samo v nás opakuje jméno boží tak si myslíme kdo ví co se s námi děje to je jenom tragická záměna nástroje za cíl že my se vo sobě vypěstovali takový automatismus že tos že samo pořád se to jak říkají někteří z nich se to v nás modlí to není správné já musím záměrně do tohoto způsobu modlitby vstupovat a záměrně z ní vystupovat protože ona je jenom prostředkem cílem je vědomé spojení s bohem. Vědomé v tom smyslu zpočátku aspoň v tom smyslu že mi poskytuje jistotu že sem nesmrtelná bytost ve své vnitřní podstatě a tato jistota se může projevovat i přídavnými stavy ale ty nejsou rozhodující při tom rozhodující je tato jistota na které potom buduju nebo postavím celý svůj život nerad aby zdánlivě tento výrok stál proti ježíšovu výroku modlete se neustále to neznamená podle mého názoru že by byl ježíš jakoukoliv formu modlitby povýšil na neustálou životní činnost. Nýbrž to je něco zcela jiného podívejte se ve skutečnosti ježíš chtěl aby každý okamžik našeho života byl nám tak posvátný aby se rovnal modlitbě ne se podobal rovnal aby totiž vás nic v životě neodvádělo od něho od boha nýbrž aby nás všecko k bohu přivádělo že totiž modlitbu děláme záměrně k tomu abychom jak se říká lidově rozmlouvali s bohem nebo abychom se k bohu přiblížili kdežto ostatní děláme proto abychom provedli to nebo ono co nemá s tímto duchovním cílem vůbec nic společného. A toto je základní rozpor který ježíš kristus vyjádřil sedění na dvou židlích i když o tom mluvil v jiném smyslu my si tento jeho výrok můžeme rozšířit i v tom smyslu ve srovnání s jeho jiným výrokem že na nás chtěl abychom se modlili neustále jestliže by kterákoliv forma modlitby přešla do takového stavu modlitby že bychom jí v ní ustavičně pokračovali tak je to nesprávné protože by potlačila běžnou činnost celý náš život je prostředkem. K tomu abychom se s bohem spojili není jiného vhodnějšího prostředku a nedá se tento prostředek jiným zastat zastoupit tedy jestliže tento prostředek je také nutný tak se musí stát modlitbou tak to myslel ježíš staneli se život modlitbou pak se modlíme neustále a teď je otázka jakým způsobem se život stane modlitbou život se stane modlitbou jenom tehdy když modlitba třeba to je jeden ze způsobů jak se to může dojít když modlitba kterou konáme za tím účelem abychom se vědomě spojili s věčností dospěje do takových konců že opravdu nás s tou věčností spojuje. A pak toto spojení přetrvává i po tomto záměrném vstupu do věčnosti tím se ten život ve kterém přetrvává tento stav ne už ta modlitba tento stav spojení tím se tento způsob života stává modlitbou čili modlíme se neustále potom proto že jsme v tak dokonalém spojení s bohem že poznáváme skrze toto spojení jeho vůli můžeme si sice dělat co chceme ale poznávajíce jeho vůli těžko ji překročíme jelikož je nám svatá a jelikož je pro nás silou rozhodující. To bylo třeba říci protože člověk pořád pendluje mezi modlitbou a mezi činností jedno staví proti druhému důležité je aby buď v té modlitbě anebo v té činnosti prorazil do věčnosti obojí může zvolíteli prosím obojí k tomu abyste pronikli do věčnosti skrze to tak je to vhodný prostředek jestliže jedno z toho vám pomáhá třeba činnost jenom k tomu abyste. Se vzdálili od toho svého cíle pak je to chybně pojatá činnost a zrovna tak kdyby modlitba byla mechanickou nebo byla nějakou technikou jenom tak je to prostředek který vám pomáhá na opačnou stranu od boha pryč čili je to modlitba nežádoucí ideální by bylo kdyby oba tyto prostředky činnost a modlitba se vzájemně doplňovaly o tom si řekneme zase v dalším. Že jsem se vyjádřil snad že stav modlitby je nežádoucí to jsem tedy udělal chybu já bych tam ten výrok asi vůbec nenašel já se vyjádřil jakýkoliv jakýkoliv za káli forma modlitby která pokračuje v činném životě je nežádoucí ta forma to znamená kdyby mně to třeba přeříkávalo to jméno boží tak jsem to myslel ano to by mě rušilo. Stav modlitby něco jiného když například s tím tou modlitbou tou formou konkrétní té modlitby přejdu do nějakého stavu modlitby to znamená rozšířím vědomí tak já vím že myslím to a to je v pořádku to mně může velice a organicky pomáhat i při činnosti protože neníli to stav extatický je to jiný stav než tento tak pak mně to umožňuje klidně. To si spoloči do každé činnosti s pomocí boží s jeho požehnáním s jeho moudrostí a tak dále a to je žádoucí modlitba je záměrná činnost zrovna jako jiná činnost a tedy je to forma lidsky v každém případě kterou něco konám je to způsob konání sice totálně odlišný možná od činnosti při které mávám rukama ale v každém případě může přejít nebo v některých případech žádoucích může přejít v takový stav kde už nemám záměr se modlit. Nýbrž kde už přebývám řekněme po v pomodlitebním stavu kde přestože už nemám záměr se modlit tento stav přetrvává to je žádoucí ano ale formu k tomu žádnou nepotřebuju rozumíte tak jsem to myslel bez jakékoliv záměrnosti stav třeba rozšířeného vědomí to je stav který jsem docílil v té modlitbě přetrvává to záměrné modlení to je v pořádku že jestliže přistupuji třeba nosti rozšířeným vědomím tak to má minimálně ten následek že v té činnosti. Poznávám její symboliku a to znamená že mě ani v duchu nenapadne abych něco považoval za příjemné nebo nepříjemné nežádoucí nebo žádoucí v tom smyslu že mě to ruší nebo že mě to oblažuje nýbrž jenom za poučné v negativním nebo pozitivním slova smyslu čili v každém případě žádoucí čili veškeré děje které přede mnou potom probíhají při rozšířeném vědomí jsou mně svědkem ji vnitřních stavů potřeb které bych nemohl splnit nebo kterým bych nemohl dostát kdybych jim nerozuměl čili je žádoucí aby modlitba rozšiřovala trvale mé vědomí a když rozšíří trvale že tak je to stav vlastně modlitby neboť modlitba má být nadstavbou nebo má vést k tomu abych se do dospěl k nadstavbě nad tímto nad touto šíří vědomí nad tyto základy které mám to je stavění dalších pater tak řeknu. Ovšem když jak skončím modlitbu tak skončí také stav modlitby to znamená docílilli jsem tam nějaké rozšíření zase to zhasne to vrátí do původních kolejí nebo to je jeden případ nebo když modlitba nebo když dosahuji stavu který aby byl uchráněn potřebuje se zříci veškeré činnosti tak v obojím tomto případě je i tento stav nežádoucí ačkoliv to stav modlitby protože modlitba mě nesmí rušit činnost to je. Vidět když mě ruší že jsem že moje činnost je na opačném pólu od modlitby který že moje činnost ještě není modlitbou kdyby moje činnost byla také modlitbou tak by se ty důsledky mé činnosti a důsledky mé modlitby sešly na ve společném bodě táhly by za jeden provaz neníli tomu tak činnost moje jinde než moje modlitba. A obdobně je tomu s modlitbou když tedy křesťané říkají modlitba je povznesení mysli k bohu tak opravdu nezačnu se modlit pokud provádím nějakou techniku nýbrž začnu se modlit teprve tehdy až opravdu svou mysl povznesu k bohu to je třeba vysvětlit otčenáš začíná právě slovem otče náš to znamená obracím se já který jsem toho času mimo otcovský dům k otci otec který je v otcovském domě to znamená ve stavu nebe ve stavu absolutního klidu vševědoucnosti všudypřítomnosti a tak dále ten ví o tom že se k němu obracím je důležité že. Tímto se spojuju přestože né tak abych já o tom věděl spojuji se s ním tak že on o tom ví to zatím stačí na víc já nestačím ale dostávám se na úroveň modlitby kdežto předtím když jsem dělal něco kvůli tomu nebo onomu abych třebas tamto uvařil tamto učistil tamto napsal tak jsem přitom vůbec nepomyslel na povznesení mysli k bohu nýbrž jenom na to abych tu věc provedl. To znamená já jsem dokonale se tou činností odvracel od toho směru modlitby a teď směr modlitby řeknuli třeba otčenáš neboli obrátím obrátímli se k bohu mě vede na opačnou stranu proto tam ty rozpory mezi činností a modlitbou ale teď si promluvme o tom když tedy člověk povznese svou mysl k bohu může si pomoct nějakou deklarací. Ta sama ovšem ještě nemusí vždycky znamenat povznesení mysli k bohu třeba pane můj přicházím k tobě odevzdávám se ti chci ti teď patřit víc než jsem schopen při své činnosti která mě zatím bohužel ruší v tomto odevzdání jestliže tímto způsobem začínám svou modlitbu tak mohu to považovat za povznesení mysli k bohu čili splnil jsem tu předmodlitební fázi ten přechod povýšení toho dosavadního stavu na stav modlitby aspoň počáteční stav modlitby a jestliže potom dávám výraz tomu že k bohu spěju tím. Že znám prostředek kterým kterému tak dalece důvěřuji že mohu tohoto prostředku použít abych já do něho odešel a vědomě tohoto prostředku používám k tomu aby k němu trvale se snažil přecházet to znamená uvědomoval si tento přechod.

Edit utterance

Text view • Help