Waveform view

85-37B

Loading wave form: 0%

Speed: ⊖ 100% ⊕

Zoom: ⊖ 200 pps ⊕

Šel dál já všechny ty překážky které bych mohl v životě lidském vystopovat které každého z nás čekají vynechám a pudu rovnou k jádru věci ocitnu se s tou kuličkou před hladem krásně zbudoval a ocitl se tam a co tam vidí. Vidí tam koníka toho koníka které od vázal tehdy tam u toho pusté zámku a ten koník mu říká značně no já jsem na cestě se potkal no jedním koník a tam byl ubohý stav u toho z různé ho zámku a dis si to ten koček já bych řekl že ano mluvíš lidským hlasem nejsi obyčejný koníčka si krásně vy pasení a maskou srst jako aksamit a opravdu si dobře leze no to leze je tvoje záležitost tys mně dal svobodu postě a já jsem jí od té doby užíval té svobody v pastvu a tak jakého mění máš takový jsem schopen tě. Vyvodit během pohybem od toho čaroděje ovšem upozornil tě že jenom během a pohybem se neosvobodí me z moci toho čaroděje proti tomu pohyb sám není vším čím byste se uchránit tam je třebas ještě něčeho jiného to ti může říci jenom princezna já ne a jenom ta tím může pomoci a tak teď ji do toho zámku a tam setká čarodějem a von ti řekne o podmínkách za kterých tě ochoten tu princeznu ti vydat. Upozorňuju tě že když jako zapomene na toho pomocníka který máš celého máš tak tu mě moc moc věc nevládne když ale ho po poslouchat tak tu princeznu osvobodíš ucho poslušen za všech okolností a on šel do toho zámku otevřel mu sluha nýbrž po třetím za klepání mu otevřel pak mít e se ani jeho plameny jazykům a říkal ty pozemský čověk se tu chceš osvobodit princeznu tu přeci má vzlet čaroděj ten mocnějším než já já jsem sám bylo pou sluha se mnou se o tom nebaví di za tím čarodějem a von ti řekne že ti nevyd. Pomoženo tím čaroděje a třebas jenom že se jednou viděli viď že přeci jenom k ně dostal to je divné já sem věděl si mě nebezpečné ale já ti teď dám úkol který nemůžeš a každý kdo ten úkol nezmůže je v mé moci a já z něho mohu dělat kámen a já s tebe ten kámen udělá buďte starosti a von říkal já jsem bez starosti protože ty ze mě ten kámen neudělá a ty si drzou tak posly tadyhle mám takové káni žábu tu budeš celý ho krmit nic jiného nechci na to je než aby se jich krmil vším co ti tam dispozici a co budeš mít pořád ten člen míře k dispozici a jak přestane krmit tak si v mé moci pamatuji si to. A jak ji nepřestaneš krmit tak já za rok přijdu a podle toho jak se zachoval do jaké míry si tu žábu vy krmil učím buď další úkol pro tebe anebo už mě o tom bude stačit a princeznu vydám a on říkal no to k to haničkou st krmit žábu to všechno tady bude mít já se budu s tou závoru zřejmě dělit vod té po ty po kam to se můžeš to toho pokrm nebe ubývat veš mít pořád co jíst a čaroděj jsem na draka a uletěl na rok uletěl honzu začal ke mit tu žábu žába zla byla čím dál větší ale jenom větší vošklivější a smrdutější nakonec to dopadlo tak že on z velkým odporem jí dával tu potravu tu co tam byla ta potom a tu odstranil prže aby to nenačichlo taky vod tý žáby a k milý z toho co bylo na chodby ne a to ho bylo polovičně než když to bylo ve vnitř a tak ta žába a para povedu protože byla už veliká už pro mě a ten džbánek už byla tak velká že láma ten zničil a ten zámku pro rostla tím za tím zájmem toho. Toho závěru toho džbán a stala se svobodnou pobývati a vyžadoval si otrava říká honzíku začlo mluvit lidsky masem ty mně musíš osoba ten dějí místnosti tu potravinu si ten stav protože jaký přece sem do její dvojná sobec a mě ten jednorázově nestačí já musím dvojná hnout potravu dneska už jsem veliká žába a už nemohu být že ale to z toho se chodby co mimo mě co si vodnesl protože si mě štítí že sem smradlavější musíš pojíst i ty jinak já jsem ta princezna co tím musím prozradit mě neosvobodí. A ty si tam princeznu tak eště se zapřel když to slovo princeznu a ke měli dál ta spal si nosné a k měli dál a když rok rokem se sešel ta princezna z té žáby řekla roz setni mně tu kůži čas je cha ještě dnes se vrátí čaroděj a jak se vrátí dal tý dáti další úkol který vůbec nezvládne o to není v mé moci těch pomáhat jako tentokrát ani ten tvůj pomocí bytí nepomohl rychle mě rozřízni že on říkal nedal za než při tom je to to je jenom kůže já jsem princezna já nejsem přeci žába já nejsem závislá té kůži naopak že se na ní závislá ta k ně po věří tak jenom mě rozvíjí tu ustat rozdíly skočil princezna říkal a rychle pryč a to si tady domu pár věcí zas pán věcí které nutně na cestu potřebovala a sedli na koníka on tam čekala říkal nejvyšší čas saje se vrátí ten drak letí daleko rychleji než my můžeme běžet jakmile si zjistí že ta nejsme tak nás dohoní. A zážitek na té princezně čím nám pomůže aby nás neza klad aby nás to udělal kameni my to krát už by země neudělal princeznu nýbrž kámen tak musíš poslouchat a už nejenom tu kuličku kterou máš u sebe nýbrž musíš poslouchat i mě já zastupuje tu kuličku a dávej dobře podstata ti řeknu běžel ku běžel nese dva lidi nemohl tak prudce ale běžel s tna tě kupředu jak mohl kam komu si stačí a říka už to já nemohu hodit za sebe podíval se honza viděl mrak podíval se princezna viděla draka a na zraku viděla čaroděj a říkal liší se čaroděj my musíme něco zařídit my nemůžeme být tím čím my se musíme proměnit tak ty jsi vem do ruky. Takhle ten hřebínek a já si vemu do ruky tenhleten prstýnek který má ten řekne za hoď na zem až já za hodím na zem taky ten řekne zana zem až jsem prostě také za hodím na zemi za hodila posune na zem a z toho prostým byla no nechci louži ale veliký rybník a to že vínku který se ocitl na zemi byl byla ida která skočil do toho rybníku a plavala v něm. Čaroděj poznal že už tam není koník ani koníka se stává ale nebyl na něm nikdo koníka se nevšímala to důležitý nevšímat se koníka a věděl že tím lidí em je princezna a je to vůli k tomu etiku je ten honza provinil se ve volá krávu nebo veliký zvíře a začal týt ten rybník až ho úplně vypil tak na tom nu se plácali rybičku a. Jakmile spolku tu rybičku tak už to bylo něco navíc co už nesnesl ten jeho při a von okl jak poutem břich vylil vylil se rybník vypili nik a princezna řekla zatím jsme zachránili protože on tam má ještě ten čaroděj toho draka který mu zahodí na tom břich a bude nás pasovat dál ale než se to všechno stane mu méno moc daleko princezna má ještě nějaké věci k dispozici a těch ona použije a doufám že stejně moudře jako dosud a ty z na realita na koně a jedeme a člo něj bez duše než na břehu a lí za ho svým plamenem jazykům tak. A rána se vůči hledě hojil o zatím o ni daleko uběhla a kon je říkal víš a tam je konec říše toho čaroděje jestliže při pak si sebral ten hřebínek ano se mnoha sem bral jestliže teď použije znovu toho ře vínku a já znovu toho prvku tak už budeme za chvíli než se spojuje čaroděj za tou jeho hrabou a mož možností budeme v království toho krále a tam už on nemůže a tam budeme svobodní. Tak opravdu se na řeka co vidíš honzíku vidím mrak já vidím čaroděj na draku už se nám blíží honzíku zahojený hřebínek co nejdál za sebe zahodil neví ne co nedělal za sebe aby vlastně že ho tak vyskakovali jak letěl oni praštil se na padl na zem ten drak se zabil on ne a tak se zabil a že on musel potom věš em pěkně dál ne a samo sebou nemusel musel obcházet zámku hadičku těch skal tak oni byli za za za tou hranicí a čarou la po za tý hlavičky a říkal mi ste mě unikl no a tím pohádka končí byla tam svatba a honza byl čaroděj vzpomněli na babičky voběd a vzal si tam obě dvě ty babičky i tu dobrou tečku i tu zlou. A už na něho ani jedna ani druhá nepůsobila že li si tam sami pro sebe povídali s mezi to s tebou že když šťastně jestli nezemřeli tak život dodnes a oni žijou to ne a jenomže s námi se jenom nebaví a byla tam taky rodina toho honzík a kterou tam taky vzal a tak dále a tak dále že když šťastně je než život do dneška jsou ve šťastné království pohádky je konec no já vám dávám za úkol si to vysvětlit detailně slovo za slovem co slovo to pravda duchovní které v tom skryta ano teď vám po té řeknu pohádkou proto spěl nebudu se odvolán tu pohádku pro děti proč to by bylo strašně dlouho ale to by se dopoledne stačil. A budu to říkat tak jako něco co se nikdy nestalo přestože se o tom moc píše v evangeliích jako o životě ježíše krista neboť se to stalo ale co se stává není to hlavní vedle toho co se neděje ježíš kristus a co se nestává to je taky jeden nestalo ježíš kristus o sobě řekl jim než abraham byl já jsem von se nestal být ježíšem nebo synem božím on je od věky tím věčným ano že toto se nikdy tedy je nestalo v tom věčné se nestalo to jest pravda je láska jest poznání jest. Podstata toho jest to se nestává tím poznáním že já to poznávám nebo že nemiluju nebo žiju tak ne to pomíjející nezpůsobuje zpětně nepo nepůsobí zpětně na to co jest to jest na tom co jestli je závislé to co se stává ti rozlišujte v mém celém povídání dvě existence existenci pomíjivou která se stává tím čím teďka jest momentálně a existenci nepomíjej. Která je základem toho co z ní ustavičně vyvěrá a my tomu říkáme proces tvoření který ustavičně probíhá v celém vesmíru v celém časoprostoru a není možný vůbec bez toho základu který je pevný stálý neměnný který jest od věků do věku ano pořád tak já budu mluvit o těchto dvě s dvou skutečností vedle sebe a už na ně nebudu zá upozorňoval to že by to bylo strašně zdlouhavé občas až to bude nutné tak přeci jenom to řeknu ale jenom v nejmenším případě aby se za dopoledne dostal ke konci ale budu mluvit také o ježíši kristu budu to ukazovat všechno na tom co svým životem ukázal ježíš kristus v tom nejširším slova smyslu on začal ve vědomí těch židů působit on nesmrtelný věčný nikdy nezačínající už o abrahama tak já začnu tam. A neskončím tím že vstoupil na nebesa nýbrž končí tím že za každého z nás znovu umírá abychom mohli umřít na kříž a za každého z nás znovu vstává z mrtvých abychom my mohli vstát z mrtvých tam skončím celou tu pohádce já se nestala protože jest ano jeho její podstata jest takže mě by nedělalo nic jako nevěřícím kdybych nevěřil to vůbec stalo já vím že to jest že je to pravda která jest ano zaručeně v tom jak se to vypráví není zachyceno všecko co se stalo no se krista jako příklad který nám dál říkal já jsem vám dal příklad. Aby se pro něho mohli řídit kdyby nebyla obdoba mezi naším životem a tím co bylo děje děje ukázáno životem ježíše krista tak by nemělo smysl abychom vůbec o tom mluvili a abychom se s tím mohli řídit to se s tím tam musí být nějaká obdoba my taky od boha přicházíme a k bohu se vracíme na zůstává skryto to že od boha přicházíme a skryta nám stává to že k bohu se vracíme nám zůstává objev nebo jasné nebo zřejmé jenom to že tady momentálně to je samosebou pohled na věci z pozice jepice takže se nedivte že nevíme nic se předtím mince zatím to nás nesmí mýlit proto přišel skrytost aby nám ukázal který vědomě přicházel do boha jak to s námi fakticky je. Pochopil správně svatý pavel toto protože je to pochopil na nás bez toho že by byl musel tři ho roky chodit vedle pána ježíše najednou věděl že od věků je pro člověka připravena sláva u boha o které nemá ani tušení ten člověk že žádné kolik to nevidělo žádné ucho lidské to neslyšelo jaká sláva od věků je připraveno pro člověka u boha u boha tak to tam řiká od věku to znamená to nezačlo to je ten náš vnitřní život který nezačíná který od boha přichází je věčný zrovna jako ten život to ježíše krista v tom se od něho nevšímá. My se lišíme jenom v tom že on vědomě přichází na svět s tím že byl u toho u toho otce a teď od něho odešel než to my to nevíme že jsme byli u toho otce jenže on nebyl u otce to mě taky malinký rozdíl von byl zároveň tím otcem to byla trojjedinost otec syn a duch svatý o byl součástí té trojjedinosti v tom je taky veliký rozdíl mezi námi a jím že my máme jenom příbytek u boha se přišli příbytku u boha že když kristus na to upozorňoval mnohými podobenstvími a nejznámější pro vás je vám to možná přitom ne napadlo podobenství o marnotratném synu. Že otec má dva syny staršího který mu zdá věren a zůstává u něho u něho a mladšího který nemá doma stáni a chce do světa vezme si svůj podíl svůj takzvaný spoj je to toho otce že a a ten celý potom ve světě promarní a když ho promarní vzpomenete nový dům protože ho promarnil si vzpomněl na co kdo to je všechno zákonité to co děláme ze životem že ho promarňujeme že umíráme většinou jako zvířata tomaši životem to má svůj smysl a od toho po té pomine za tím nemohu mluvit je to je první kapitola to nechat pro dost kde už to mohlo být řečeno že mezi tím se musí něco ještě vysvětlit no ale tam vysvětlil že když se člověk vrací. K tomu otci že se tam vrací nepochopitelný důvodů z větší slávu oděl než ten ti tam zůstal a nikdy nic nepromarnil takže ten starší syn že hra no to je ten chlípník sukničkář žráč všechno promarnil v tom světě všechno zničil vším pokryl to dostal od otce ten je dneska oslavován jako prvorozenému a je mladší než já jak k tomu příjdu já který jsem ti zůstal jelen že jo tak se na tak se diví ježíš kristus to v tom podobenství schválně takhle dramatizuje jak se to dramatické životě všecko a lidském životě se k tomu nedává žádné vysvětlení zůstává to ramen drama tem od začátku do konce. A je to v pořádku neboť tím jsme také tím nejistotu jsme taky vychováváni moudrosti nejenom samotnou moudrostí přímou sme vychováváni ale takovou také tou moudrost nejistoty jsme vychováváni se se dovede třebas watse ne to je velice důležité ta moudrost nejistoty to si někdo nedovede vážit že je to mocnější než ta jistota že to tvrdí sice ale prudší výchova než jakou jsou vychováni ostatní lidé žiji nemají tu čest být to tímto způsobem každou chvíli na lopata. A já jsem byl tak dokonale naopak ká v koncentráku že kam se hrabe někdo z vás protože já jsem předtím devět let jsem si myslel že jsem byl svatým a nebo se po mně šlape jako po těch zvířatech vedle mě že jo a to byla degradace a tak to jsem měl za sebou nějaké poznání ne a vono to šlo ano ty fakta ta fakta šlapal po tom mém poznání bezostyšně ti esesmani měli moc potom šlapat to se tomu nemohl zeptal ten pán bůh nebyla ta spravedlivost a tak dále a tak dále já nebudu dělat ty to extempore protože já se potřebuje tomu ty jsi kristu to by se mohlo stát že by mě od zvonilo a já bych to potom nemohl říct ještě to asi stačím tak ovšem tak zhruba. Takže vám musím prozradit co křesťani nevědí že totiž ten kristus nemluvil jenom jak se máme chovat v zevním životě v poměru k zevnímu světu jaké nosti máme v sobě pěstovat to ještě chápou křesťani jakých neřestí se máme zříct to taky ještě chápou moc dobře v tom není žádné žádná mezera ale nechápou že on mu vil stejnou měrou pro nás vnitřní život jak vnitřně postupovat ve vnitřní modlitbě ve vnitřním stavu k bohu ne stavu klidem ale také k nitru vlastnímu kde je bez mechanismem boží jak se správně pochopil jedině svatý pavel že to pochopil najednou bez postupného vnímání ten se chytil hned metody. A ne mlíko jo tak že věděl že my jsme tvorové kteří v sobě máme tuto tento chrám boží máme moudrost boží v sobě jenomže voni nevíme to nás neopravňuje k tomu abychom na ni kašlat tak to moudrost a protože ale oni nevíme tak ježíš kristus novým způsobem se snažil nás seznámit s tou vnitřní skutečností celý ti svým životem mluví o tom co je po tamní třískl začnu se nazývá to království boží a co je to to přibližování se jakými prostředky se máme dostat k tomuto pokladu. Tak já nějakým způsobem začnu protože ono je to strašně široká oblast daleko širší oblast poznání než jako nám ptají všechny ty předlohy co máme dělat v tomto světě když totiž ctíme krista jenom v tom co nám radil pro tento svět zevní tak je to tak málo že k tomu osvobození duše nedojde k tomu té základně té zakletá princezny bych tak řekl jestliže však ale pochopíme že kristus mluvil především k tomu našemu nitru jak ho máme otevírat. Tak už u toho abrahama se zastav na prvním pozici co mu řekl jakým způsobem se otevírá to nitro já to budu mluvit samo sebou dějově já to nebudu mluvit jako věc té která se nestala že to byla niterně záležitost která nepotřeboval děj rozumíte tam je to oděno do děje já to také do toho děje odívám a ještě o o bohatí aby to bylo zdejší tak ten abraham dostal ty svoje ten svůj národ který byl malinký poměrně dostal ho z města ur kde žili v područí babyloňanů asyřanů pardon asyřanů promiňte a měli tam sice všeho dost ale přeci jenom byli chudí příbuzný. A ten hospodin mu řekl budeteli žít z mého a ne z asi ského nebudete chudými nýbrž budete nej bohatší mi na světě já to rozvádím pochopitelně ten vnitřní stav toho abrahama se kterým jsem byl seznámeni jednadvacátýho pros listopadu třicet devět já jsem celý zažíval ano a zažíval jsem stav všech proroků v starozákonních a stav ježíše krista a stav a tak dále že tyto stavy zažila ale bez nároku na čas. Stvoření světa jeho zá a tak dále něco jsem už napsal třebas porůznu ale to nemůžu do smrti popsat všecko tak to bohatství které tam v tom bylo to bezčasovém pochopení zrovna tak u toho abraháma to bylo bezčasové pochopení protože přestane si to když to hospodinu říká já vám dám k dispozici zemi která je moje my to země zaslíbená mnou a chápejte to jako něco čím máte hospodařit vy nic nesmíte na tomto světě mít vy musíte se vším hospodařit to musí být zásada kterou když budete pěstovat. Tak já za vámi budu stát nechává spadnout kdyby vašich nepřátel bylo kolik chce a jestli vám to ještě nebude stačit posouvá svého syna aby vás znovu osvědčil aby vás mám osvědčil jak to myslím že chci vlastnictví promiň ve správcovství že to je další ra lidstva že bude spravovat věci a ne je vlastnit a tím udělá podstatný krok k osvobození vnitřní toto prosím vás kdybych ste jako nepochopil nebo se mysleli že je to vedlejší tak celá ta cesta vaše duchovní po zbyde na velkorysosti. Tam totiž se dotýkám boží vlastnosti potud i po dere e lidsky a já mluvím k věcem lidem věřícím tak to asi lidsky budete brát že bůh je všemohoucí vševědoucí a tak dále to lidsky pojatý bůh já ho takhle neberu to pro mě znamená něco jiného něco víc než je vědou cest pro mě bůh není ve všem nýbrž pro mě je víc než být ve všem. Ne vším ale ještě víc než být vším tak je pro mě no to je pro mě bůh ovšem to je vnitřní poznání to nemůžete nabýt jinak než když se vyučí té nevlastnění to je první prostředek který byl už učený abraham já zůstanu to abram a kam a až se dostane na tom nezáleží hlavně aby to bylo pochopitelně abych se se mi neztratil abyste chápali to tak je že vono to pode všechno potom na jedno kopyto jenomže je to bude jinými obrazy zase ozřejměno aby se to jiné straně zase pochopilo protože každý přicházíte z jiné strany a je i třeba to vaše východisko postihnout ten šos ře snažil o to aby postil východisko všech lidí vůbec abych každý tam našel své východisko a z něho mohl být aby nemusel napřed za ježíšem. A teprve potom v sobě nýbrž aby ze sebe vyšel ze svého východiska přímo šel aby už šel z ze svým východiskem aby řekl aby mohl o sobě říct já dělám to a to je to správné není to správné roz osud ježíši a ježíš rozsoudila například v daném případě takhle přišel k němu bohatým ladem ne a dal se co mám udělat abych byl spasen říkal no to je jednoduché plní příkazy boží. Žít ctnostně nehřeš a on říkal ten má den sto dělám od mládí ježíš kristus se zaradoval a říkal mu si na dobré cestě tak pozor ještě něco malinkého bu od tebe chtít všechno co máš rozdej chudým a potom za mnou při nezapomeň nedočkal ten bohatým ale za ním nepřišel protože on ctnostný byl schopen být ale rozdat všechno co měl chudým to mu nešlo protože se mu v tom bohatství báječně žilo i ctností se mu dobře páchali když mu nic nestalo ce z těch že ano to se mu snadno bylo ctnostným když neměl nebezpečí takové nesmysl nebezpečí člověk ta který je zbaven těch prostředků zevních ano. No tak nepřišel protože se nenaučil nevlastnit on učil ježíš kristus rozdej všechno chudým nevlastní tento princip prosím vás ten se naučte v tom vidět v té ta této učení vnitřní zatím ne odejdi od všeho pusu rodinu to je strašný primitivismus tím jste je neopustili když jste vod nich odešli totiž kdyby to šlo tak je to v pořádku ano to nejde a řeknu aspoň tě jeden příklad který stojí za aby byl zde uveden. Že kdysi ježíš kristus chtěl šel okolo velkého statku nějakého milionář který se jmenoval zacheus a za chvil by malé postavy a protože se veliké shromáždění dí se tam zběhlost vědělo ježíše tak začnu si lezl na strom a ježíš ale mířil zrovna pod ten strom a řekl zacheus třeba aby s pochodu malou postavu musel ve to já budu s tebou dneska večer večer co tam se stalo na té več a něco pořád velice důležitého co vám vysvětlil celé to pravé nevlastnění samosebou zacheus pil tím co tam se dělo tak zaujat že všechno co měl byl ochoten upřímně ochoten rozdat kudy. Ježíš kristus mu řekl podívej se za chety to rozdáme chudým ale ty tady máš třebas dva tisíce pod daných od i ty odsoudí klidně se mu horší mu je hudbě nebylo vidět jak mají sebe a své rodiny uživit ty si musíš nechat tolik abys mohl zachovat točím sloužíš těm vymanit lidí i tady máš čili dej mě půlku já rozumu pochopitelně a pokusy nech aby se moh tím vším co má dispozici o podařit a už věc že to není tvoje nýbrž že to všechno dal vnitřní z to dal to je to pravé ten pravý způsob odevzdání ne ten pravý způsob nevlastnění tento všech ten to neměl. Jenom věděl že slouží k že ma tisíců lidí a že neslouží sobě a že je to pravá služba bližnímu a že ta pravá služba bohu ano proto každá pohádka končí nebo většina paní že se stal králem kraloval tím vnitřním královstvím které bylo v něm všem to moudrosti vnitřním spravoval všem ne sobě nechával to také pro ostatní rozumíte stejnou měrou jako pro sebe ano aby mohla další pohádka vypadat tak že bych líčil jak ten král jedna to by bylo velice je názorné že ale já se vrátím k tomu ježíši kristu a řeknu vám dál. Tak ten hospodin se k abrahamovi jdi a obětuj svého prvorozeného syna izáka já si přeju jeho život jeho oběti a protože to byl vnitřní stav toho abrahama ve tem je úžasná realizací síla když se okamžitě toho chopil ten abraham ne váhal a říkal i zákonem připravte dříví velcí na záda deme obětovat na ten a ten vršek a šel si na vysokou horu chudák izák dříví na kterém je byl spálen s nesl na zádech a nevěděl o tom když ho nahoře abraham přivázal k té haldě dříví. A tak se konečně ptal zá prosím tě a kde máme toho kola kterého se obětovat nebo to prana a on říkal nestaly se vo to to je záležitost hospodinova vzdal dýku a chtěl mít uhnout do a jenomže byl za stavem hospodin říkal už se ho dal mně jde o to vnitřní zdání u vo nemáš už to není tvůj syn už je to syn můj vůlí jako všechno je moje to stálo mezi mnou a tebou ty si měl svýho sice všechno věnovat si věděl že všechno co v tomto státu je je vode mě ale syna si měl svýho to stálo mezi mnou a tebou ty ho už nesmíš mít teď už je můj a já si to s tím za tím bez starosti a o to s tím zařídil on na něm postavil celou řadu zasvěcenců že jo i záko právem zasvěcence starozákonní ho který prostě chodil s bohem že a to bylo velice důležité no kdybych ho byl nevěnoval bohu nazpátek jak to bohu potřebovat tak by se tohleto nestalo. Takže začal jsem abrahamem a mohl bita pokračovat ve všem ostatním děním bez starým zákoně já jenom začnu ještě si vzpomenu na těch nesčetných příkladů starém zákoně je nehřeší než druhý na jeden příklad eliáš protože ten zasahuje potom do nového zákona a tak se ho musím všimnout pokud se tam až dostanu a v tom případě eliáše se stala jedna věc že ten eliáš měl žák elíša a ten mu byl nade všemi lí. A ten elíša měl povahu svatého jana miláčka páně že totiž se nikdy nespouštěl po svýho mistra pořád za ním šel a šel kamkoliv a je třeba vod hájil on za ním šel a ani krok se nevzdali takže se ani ne vzdálil při tom když ten eliáš zažíval vnitřní stav ve kterém se dovídal že z tohoto světa má se jít že se mám dostat do jiného stavu nedělené kterému my křesťani říkáme nebe a myslíme tím místo což místo tedy není je to stav a říkal tomu elíšovi který nebyl schopen tohoto pochopení neska od tebe odejdu do nebe a ten to chápal jako odněkud někam pochopitelně. Nebylo to tak to vnitřní stav přeci dávejte potom se tam dělo ale když a říkal mistře bez ve mně si tam nepůjde až buď bez starosti já se tím budu držet a držet toho jako veš a šli spolu a znovu říkal li ale já už musím jít a on říká tě mistře nepustím a za jakých okolností mě pustíš a on říkal já tě pustím tehdy když mě odevzdáš dvojnásobný svého ducha to nejsi moc skromný ale když já do toho nebe musím mít už svůj úkol jsem tady dokončil a já nemohu se protivil vůli boží tak budiž měj si toho dvojnásobnou ducha mého. A ovšem co s ním budeš dělat to je mně nejasné která ani že své pozice který je před stavem nebe nemohu pochopit ale dostane to duch slibuji a jak to dořekl tak zlatý vůdci přil pro nějakýho eliáše a dal ho do nebe já byl vzat do nebe v tom zlatém voze plamenem voze správným koni je to známá věta se ve všech možných obměnách traduje v maličkých po dobách ne do dneška eliáš jdoucí na koni nebo na voze zlatém a z ohnivý mi koni do nebe. A ten elíša dole to jí a kouká na to a co vidí a z toho vozu padá plášť toho eliáše neboť ten eliáš už nepotřebuje lidské tělo to je ten plášť tak mohl tak ho odhaluji z toho koně a ovšem z toho vnitřního stavu odhaluji on fakticky fyzicky umírá ne to ženo obrazně krásně vysvětleno todleto co je to by osvobozen při tom umírat na tomto světě a samo sebou ten list chápe jako tenhleten obraz tento vidí takhle obrazně bere do ruky ten jeho plášť. A teď říká mistr muj odešel do nebe vidíte tady není a nechal mě tento plášť a v tom pláště dvojnásobný duch mého mistra my se o tom přesvědčím vzal po ruku padesát jed nedělal to sám ozbrojen mužů že říkal radši se ozbrojen kdyby se něco dělo abyste se uměli bránit to je obrovská moc to je já jsem byl svědkem na že ani těch padesát mužů nebude stačit ale nemám mi tady pozici víc padesát mu samou a jdeme kdose i řece jordánu a milý elíša hodil plášť do jordánu a vytvořil jsem moc po kterém postupu přešel i pochopili že má ducha eliášova cheme že má jeho ducha ale co s ním potom dělal po už dobře eliáš věděl že s tím nevyvede i když má dvě na sebe ducha totéž co eliáš von tím dělal chudák zázraky nic jiného než zázraky a dál né. To já si eliáš toho udělal víc a co to udělal ten eliáš co udělal na víc tam jeden jiný prorok říkal až bude konec světa znovu se narodí eliáš a hned po něm přijde mesiáš který spasí svět a když na světě se narodil svatý jan křtitel a kázal pokání bodu pokání se li ctnostným životem a dával tomu sílu aby člověk byl schopen té ctnosti sílu k té realizaci uvnitř nejenom zevní ctnost ale vě by to byla vnitřní cos prostá tím člověkem tak tenhleten svatý jan z kříže byl do té svatý jan. Křitel byl dotazován si nit ten eliáš který má přijít a svatý jan si které říká nejsem nejsem a tak tedy pak taky není ten kdo se vydává za mesiáše není mesiášem tak si znovu za ježíšem a říkají mu podívej se vono se říká že přišel meli už bude konec světa a my jsme si za ním šli za tím dokonce říká že nově se vším eliášem to je velká rádo převtělování tudleta a on říká že jim není a ježíš říká já vám pravím že je eliáš. Že je to ten eliáš který měl přijít a že nastává konec světa a prosím on konečně tam nenastal a eliáš to pil ale jiným způsobem než převtělování duch toho eliáše byl v tom jo v tom svatém janu křtiteli a to je něco jiného něco méně těžkopádného než si tam vlez těla tím minulý o tom minulo existencí co to není takhle to z převtělování v nedopadá. A takže jestliže ježíš říká je to eliáš a ten říká o sobě já nejsem eliáš oba dva mají pravdu přátelé oba dva mají pravdu jeden nemluví proti druhému protože on není eliášem který by se byl převtělil a to on dobře věděl že není převtělený eliáš přes na tom nevzpomínal že by byl někdy býval eliášem ale mocí eliášovu jednal ta moc do něho vstoupila a proto byl eliášem rozumíte a kdyby byl nepřipravil dva učedníky ježíšova v ježíšovi k tomu konci světa a byl to bartoloměj na sama jestli nějakou a byl to svatý jan miláček páně. Tak by bylo se doplnil těch dvanáct který bylo nutně zapotřebí ze symbolický důvodů k tomu aby se ty věci všechny dokonalý aby nastal konec světa a byl by nenastal konec světa ani tehdy ani dnes jakože individuálně v nitru člověka nastává ten konec všech ta jí kristus nelhal ten konce ta nastával a nastává a je přirozené eliáš vždycky někdo druhý je je jeden ten ježíš a tak dále to svatá terezie jak jsem vám to kolika dal pochopila sama nemohla umřít než tím že za ní ježíš znovu umřel na kříži ano to jsou moc těžké záležitosti když je to chápe takhle z prostředka já doufám že jste mnoho toho už četli ode mě a že to to už všechno znáte svých spisů takže nepotřebuju todleto je já se vrátím k tomu obyčejném dění v tom životě ježíše. ~~Krista..~~

Edit utterance

Text view • Help