Waveform view

85-09B

Loading wave form: 0%

Speed: ⊖ 100% ⊕

Zoom: ⊖ 200 pps ⊕

Nemůže mít po konci života protože nemá všechny ty složky vesmírových který ho umožňují tu kapacitu překročení je něco podobného jako asi rozvíjejí a to může tak musí být dvě hmoty který se v pozitivním slova smyslu propojí a vznikne vduch ne aby vykl ten čas a prostor v tom třeba všech těch osm lich on převtělený vytaženi který jsou v nás živý a proto ten lidský život je zapotřebí tohle zapotřebí to lidské života ale jakmile vy se aspoň v okamžiku když život konečného stadia života kážu smrti všechny které osm miliónů životů spojilo vlivem jeho odevzdanosti že by si řekl třebas. Já už tady nic nedokážu tak to vzdávám to by stačilo v okamžiku smrti aby se to samočinně propojil ano nebo to jenom čeká na to až ten člověk uprázdní sám od sebe jak se vyprázdní od sebe tak toto se propojí samovolně to nemusí být jak se to stát to je tak zařízen to uvolní že může okamžiku smrti získat spásu bych tak spojení bytím životem a nemůže se dál trápit ne a nic nezmate duše předešlých znal abyste musel vtělit nebo by nějaký balík musel přijímat stane se vlastně takovou nepohodou dobou která už není založena tak aby byla závislá na přijímání další vině. Proč je třeba vždycky toho druhého aby došlo ke stavu spásy to je zapotřebí proto že my žijeme ve stavu dvojnosti s tou dualismu a že vždycky ta musí být dvou složkou nějaké lety do té nás připojuje na toho boha rozumíte křesťani dělají největší v a to se budete divit to tady takhle otevřeně říkám že si myslí jenom svými ctnostmi se mohu dostat k bohu ale vůbec bychom jim nenutil představu že si mi nesnesl stejně jako svými slovy se tam mohou dostat jedině tak se tam jdou takoví jací jsou proto svatá terezie radila pan to několikrát opakuju ta ten avily nejlepší příklad pro člověka normálního je příklad maří marden která taková jako byla bez toho že by čekala že se změní páska sebou ode přece krista který se mu celá se mu odevzdala ne jeho působení takže byla rázem prázdnou bytostí přes všecky tý hříchy který měla na sobě. To nic neznamenalo před tváří boží protože vona od sebe dokonale odstoupil a ono je dycky snaží odstoupit to maří magdalena které já se myslí být dobrá než od člověka který se dobytek maminka to bylo těžké ji donutit k tomu aby odstoupila od sebe samo říkal si že je dobrá katolička ze říka moje babička všichni byli moc dobrý ne tak sem a se nehnout tak ty musel dycky přijít nějaký anděl nebo já nevím kdo s vůlí a je přesvědčil já sem na to nestačím. Že je snazší pro hříšníka se dostat k bohu než pro toho člověka že to je to co působilo váš názor že je to prostředu hříšníka snazší vůbec vono zase na jiný straně toho nesnadné protože von jako ne že by se cítil být provinění to von se dovede omluvit já myslím že kdyby se říc mě dovedl od mluvit že byl nešťastný o nechce být nešťastný mu se diplomati co mluví že to co my považujeme u něho za říše v jeho nejvyšší kostí že je to on si takhle může udělat to je možné. Ale ten hříšní má na té po stránce lepší situaci že opravdu je snadno opustit to co považuju za špatné než to co považuje za dobré toho se držím a má vo to těžší situaci že jako hříšník opravdu když byl opravdu hříšník tak že nikdy nepostihl oči vzhůru řek bych pánu bohu a ten je nemá v tom žádnou praxi takže mu to bude velice zatěžko najednou se k němu obracet takže ono to taky má se nevýhody. A toto mnozí lidé jsou takového ražení že nedovedou zachovávat soustavně určitý ten určitý postoj určitý princip cesty že na té cestě se jedním směrem jdoucí unaví a musí to zase vzít z druhé strany jo a potom zase chvilinku jim to z druhé strany jde a zase ne dlouho zase by museli přejít na tu první stranu a tak dále čili tohleto je způsob který v tomto případě které mluvíme je důležitý zvládnout že totiž neklam za povinnost něco dělat pořád stejným stylem nýbrž klást za povinnost dělá to tak jak mně to vnitřní potřeby naléhavé u mě vyžadují ano že teďka třebas tímto způsobem sloužím tatínkovi tak je to to si musíte přiznat vnitřní potřeba a to je správná modlitba milost na milosti protože je to vlastně. Postoj vůči bližnímu kterým já držím v šachu sám sebe a to člověka velice uvolňuje že totiž může od sebe do takové míry ustoupit jak to ten druhý potřebuje zase pro sebe to je na mužům zcela neznámá nebo dost neznámá vlastnost to je většinou dáno ženám které mají mateřské sklony a které se museli vyrovnat u svých dětí i u svých manželů z mnoha těžkostmi které by kdyby před mně byli postavení ty manželé si tam taky pořád máme zahráno tak by se s tím vůbec nedokázali vyrovnat. Například co například dejme tomu tuhleten pan manžel tamto ukazování nebude v tom v televizi že jo potom ta nemáme televizi tady není to tam možno zadržet tak že se na nikom neukázal ten ten manžel mate se zachovat ho druhu který jeho manželka musí trpět rozumíte že ho občas. Se rolí toti víte a toho úplně sebere má pražské náhodu a to úplně sebere a má neklid který ho také úplně sebe já vám řeknu proti tomu je jedna jediná pomůcka v té ženě která svým klidem může zastat neklid toho manžela kdybys svým klidem vstupoval do toho manžela opravdu vstupovala toho mysli takže by za něho konal klid zmítá který on nekoná. Tak by mu prospěl asi tak k tomu mrtvím ma ta ti olovo tu ten manžel on do ní to úplný bída to není že on se taky za slouží aby se to to za něj dělal to je takže by se potom tu cestu měla úplně jí zase ještě úplněji protože pan manžel je chudák v tomto smyslu někdy rozumíte někdy je úžasně na výši nikdy úžasný chutná že mi ho líto to dobré se ve všem tak válek víte berou za se v tom víte to tedy to je podivuhodný to kdyby to eště byla jenom špíny ale vono to není tak škále moc toho dělá takovou klamu že jo nimy a teď ten se tom vyvalí pořád se s tím vyválel přijde ne co s ním kdybys teklo hodit ho do many ne to to nejde tak protiváha myšlenkový svět ženy tuto vlastnost ženy nesmějí mít jinak by nevychovaní děti ten manžel když mu děti jdou na nervy nebo manželka na kdy tak o to vodejde někam jinam že ano a to to kdyby udělala manželka tato je ti my s tím zahynou to není možný tak prosím vás to se má chtěl napít a tam možná nedal tamto tam původně bylo vi ale to jsem udělal dobře. Je velice důležité při modlitbě předpisovat panu boje kým způsobem má pomáhat prosím vás nýbrž že si člověk přeje pomoci to je nejlepší modlitba vůbec přitom nemusí ukovat na pána boha že si přát upřímně pomoci a to je nejlepší modlitba že se pánu bohu nenapovídá jako nějakýmu bobovi že nýbrž se prostě bere na vědomí že pán bůh mě chce mít milujícího a že když mě nemá milujícího tak tak mě vůbec nemůže mít protože já se k němu nemohu dostat vírou já se k němu nemohl sat nadějí jedině láskou a všechno tohleto pomine tak ta láska musí zůstat a jak se má udržovat se soustavně pěstovat a prováděli způsoby že já s někým cítím že já za někoho něco dělám že já jsem ochoten když si to přeju taky to za něho dělat. To dělá z modlitby živou záležitost do není ochoten se modlit tímto způsobem třeba už se modlí jednou pane bože tamtomu člověku udělit klid když není ochoten se podílet o ten neklid za koho se modlí jo odstraňoval mu ho prakticky cesty ten neklid tak nemá právo se takhle modlit a taky nebude vyslyšen že já udělám ze sebe všechno to jsem se přesvědčil co mohu vůbec učinit abych jako k věci přistupoval živelným způsobem. Tak ta ře ta věc se nevyřeší ani jsem nijak k tomu dotyčnému nebo sobě nepomohl jestliže ale udělám všecko ze své síly co mohu aniž se při tom zneklidňuje tam je mez kterou nesmím překročit tak pak z druhé strany pomoc přichází úplně samočinně úplně samočinně takže je samozřejmá a nemusel jsem vůbec právo přepsat byli to takhle nebo ona to je podle mého názoru nesprávným proti tomuto druhu modlitby prosebné sem všech má určitou představu o tom jak by to mělo být správné a von to třebas mimo lí a je to magické modlitba ne mystická a ne spojovací obecnou své vůle a ono to za čas opadne a nebo se ukáže že to co co se modlil nebylo správné. To mě ten jak bojovat proti si to je velice obecně kladná otázka nedá se to pojetí jednostranně jedno z jedno značně protože každý totiž té zeti dochází z jiných důvodů živých příčin vých motivy tak dejme tomu většinou se ke zeti dochází proto že ten člověk byl i v krát klam a vždycky potom zklamání se ocitl. A u toho zdroje té skrze a tedy přistál natrvalo v tom přístavu zklamání když to někdo se z té sep dostane tím že je vrcholně úspěšné a řekne si jak jsem byl tentokrát úspěšné to bylo štěstí to se nemůže podruhý opakovat jako třebas já jsem roku padesát let vyhrál auto který jsem si nevyvedlo že jo ne pak mně může napadnout že ho eště jednou vyhnali když někdo hraje lí život ne klasicky nahlížíme na tu možnost vrcholné štěstí bylo sem to si nic se mu nevložil že set korun a nevyvedlo sem že sou dosti pochopitelně a. Teď k té je druhý způsob že ten člověk si řekne to co se jednou stalo už se stát nemůže to jsou výjimky v lidském životě tak to jsou dvě krajní dva krajní případy jak řešit první nebo druhý je do snadno vysvětlit horší to bude s těmi případy mezitím když já třebas jsem i zkrátka já napřed všem tyto lehké případy a tedy zase si sednu na obec v tom nebo zakotvím v přístavu zklamání a tam otvoru stavu zklamání tak to se dá vod kotlík obyčejně druhého člověka tady bych radil pomoc druhého člověka jo který nemá tento přístav za svůj správný přístav a který na to jde trošku jinak ne aby pomohl. To je to má dobře a když jde když jde o to jiné tím tomu že on byl obdařen nějakým štěstí tak zase bych radil aby se na to štěstí nedíval jako něco náhodného nýbrž na něco co mu mělo pomoci k určitému uklidnění a ne k tomu v té zeti aby si říkal že to jednou stalo se to po ní stal nemůže čili řešení v každém případě těchto dvou krajních případů já mluvím na toho čekání případech té ze vypadá tak že musí člověk apelovat na svůj duševní život aby změnil postoj vůči tomu co se stalo. A jestliže mu podaří změnit postoupili tomu se stalo tak se přestane být v ke ke ptákem ano když se mu to nepodaří tak zůstane tam zakotven a co se ty se toho mezitím co není ani tak úplným zklamání anebo úplným štěstí tam je situace těžší a od případu případu se mění protože ten člověk se dostal on točí má vyžene tendenci myslet na to co stalo jako na něco náhodného vlásek sem jako vyvá z a to nemusí podruhý být nebo ovládl se do toho spadnu v dobrém a to taky příště musí být a takhle tak to takový případy celkem prostřední tam by bylo dobré abyste člověk vůbec když se takhle setká že už nechce dál do něčeho nic investovat z té své duševní dílny aby se věnoval nějakému konkrétnímu počínání. Které by zabrzdilo tento způsob meditace protože je to věc úvahy a on si má tyto rozbory zakázat bych tady radil z těch tří způsobu který jsem uvedl že se se životě se jí říkám z řeknou se toho jednoho z nich a to je myšlenek nerozumný a zbytečných opravdu rozebírat svůj stav vzhledem k minulosti v každém případě se historicky snad možná důležité ale je to obyčejně to má za následek marasmus duševní. A čili odstoupit od toho na řídit to mi tu disciplínu na řídit a pak sekrece přestane že tohleten dotyčný přijal nějakou myšlenku kladnou ale přijal přijal ale zapětí vzápětí vobrátit úplně naruby protože dělal sobě všecko k tomu aby ji mohl obrátit a ono se mu to považoval že toto cesta má vyběhanou toto sou zaběhané průchod té myšlenkový no dvacátého pátého květ na devatenáct set osmdesát pět. A tam končila ta oděna ale teď já jsem na ty dni tři devátýho desátýho jedenáctýho vody a do ošelíně té ven prasaty na to za plzní abych tam něco ještě připravoval a říkal jsem si já si tam vezmu ten překlad toho jesudian ne ten komentář taky stěl vzít a budu pokračovat v tom komentáři řek komentář tě nebyl hotov úplně a já jsem vám zapomněl ten komentář svoji takže jsem se ocitl v ošelíně bez komentáře opravdu jsem nevěděl co jsem už komentoval co jsem nekonal tak jsem si otevřel překlad a komentoval jsem to znovu a já vás prosím já to tam de vysvětluju samo sebou v tom komentáři abyste s tý zajímavost všimli jak to pan kříst napíše že tam komentář ukončený komentář a znovu začatý komentář a je to taky napsáno že jsem to psal bez ohledu na to co jsem napsal předtím že se to taky zapomněl a tak dále není to tak úplně pravda ale tam se to psal pod dozorem těch indů a uvidíte jak je v tom rozdíl to bude pro vás vole zajímavé při si komentář na dvakrát že jo tentýž komentář dvakrát. No opravil aspoň částečně jednu chybu nebo jeden dostatek toho komentáře ten komentář má padesát stránek takovýho velký formátu z těch psaný e toho jesudian a já už jsem to neměl čas dál rozvádět protože jsem to chtěl mít dobra sem hotové ano ne to mentálně hotov a to co teďka řeknu je závažný nedostatkem toho komentáře protože já si v celém tom jesudian jednu myšlenku cením nadevše a to je myšlenka o modlitbě on tam totiž definuje zvláštním způsobem modlitbu obvykle se lidé modlí za něco za co by se vůbec neměli modlit správná modlitba je taková která je rozhodnutím. Které je možno realizovat a které se taky realizuje to je pohled který plně svou hlasy a nevyžaduje to nic jiného než se modlit neustále a já jsem dříve setká n něco o tom řekl to se před mnoha lety že co je to modli se neustále ale tady po nápovědu ze strany tohoto muže bych to dovedl říct dneska daleko dokonaleji a tak si dovolím tuhletu větu kterou jsem nekonečno přestože ji považuju za nejdůležitější z celého spisu to jesudian tady trošičku aspoň na tnout neradím vám abyste to sami zpracovával protože já to jenom na tedy ale abyste věděli co tam bude. Já jsem potom jakmile budu mít čas do toho znovu pustím a udělám k tomu komentáři nějaký vztek asi tak když to dobře do falešné tak to budete napást tak to potom udělejte sami ne to vidíte jak to dopadne to já nevím prže na mě teďka utočí ten pan šli robindo osla já se nemohu už teďka potýkat s yesudianem já ho musím opustit tak jako tak a musím se dát do toho šli a oral tak ho se do zpracování tý jeho syntézi by a na tom začnu od podíl ka pracovat protože ale to bude práce v podstatě překladatel ska a komentář to skácen příkazu třeba nebudu protože se zkratce je to přeloženo do češtiny tak už překlad psát nebudu ducha vlastně jenom ten komentář přiznal se k tomu k čemu píšu komentář a co rozebírám pochopitelně ale bude tam ta knížka chybět. A nebude to na závadu protože já ten komentář upsal tak aby taky ska nebyla zapotřebí ano já se to sice protože no to byl strašný mohlo by to byl strašný plus topit vono to tak my to pude nazván m dvě to znamená v tom rozsahu té mystiky jedna mystiky dvě mystiky tři mystiky čtyři jsem tu indickou mystiku to znamená jogu vykl na třesení založil a akt pak se mi klekl radosti indů spálil protože to bylo příliš návodné a oni indové si myslí o své joze že jejich joga je individuální záležitost ne kolektivní a kdyby se to napsal tak návodě jak jsem to napsal já v těch padesátých letech a ještě dříve to bylo mnoho letech dílo tak by se lidi do toho hrnuli. A protože by neměli u sebe mistra tak by bylo víc bláznů ne zasvěcených a proto si nepřeje protože to je to velice radikální cesta tak oni si nepřijal abys to vydalo ti sem tak prosím já až teďka budu psát ten komentář tak se budu ne zpátky a nebudu přát sice jenom teorii ale jak si to přeje širšího s budu to převádět do evropský způsobu myšlení tak aby křesťan z toho měl tolik že by mohl svoje křesťanství srovnat s tím indickým učením beze zbytku aniž by jedno stál proti druhému a to oni si právě přejou víc neudělám ano víc udělat mluví udělali tam v tom smyslu jsem dělal víc ale tady to neudělám a protože si nepřeju já už nechci to podruhý páry že tak to je jenom abyste ji něco co mě čeká a teď se pustím do té modlitby. Upozorňuju vás že se na mě chce aby vykládal cestu víry a já na ni nejsem kovaný protože jsem cestou víry nikdy nešel a nikdy nepůjdu já jsem od začátku svého života šel cestou poznání maximálně cestou existenční ale byla to cesta poznání kombinovat se z toho existenční ale nebyla to například cesta lásky nebyla to cesta víry. A tak jestli dál dneska budu mluvit o cestě víry tak bych vás prosil o jednu věc vy jste na nikom a něj a ste věřící všichni jak tady jste jakmile vám něco nepůjde jakmile buď tomu nebudte rozumět nebo to bude stát proti vaší víře nechci nic psát a říkat co by stálo proti vaší víře světe se hned do město čte já to ne snad odvolám ale uvedu na pravou míru ano protože já nelžu ale zachovávám kolikrát míru patřičnou míru zachoval a já musím vůči věřící mu zachovalo míru já bych tedy řekl tohleto víra v boha která má vést ke spojení s bohem vědomým spojení s bohem musí být založena na několika principech které teď řeknu a to především musí být živá to znamená musí být uskutečnitelné každým. I v krokem lidského života když to není uskutečnitelné tak je to zbytečné a je to balast to je jedna věc za druhé musí stát na stejně do žitém principu že dříve než abraham byl já jsem to znamená to řekl o sobě kristus a zrovna tak my jsme dříve než abraham byl to je princip víry který zatím berte jak jsem vám ho přednesl protože věčnost nemůže začínat narozením buďte to věčnost věčná nebo to vůbec není věčnost co začíná to končí čili také naše věčnost nezačla ohrožení nýbrž je věčná opravdu od věky do věků a proto svatý pavel správně říkal že ani o kolik nevidělo ani chodit neslyšelo ani nemoc člověk tušit jaká sláva je od věků připravena u boha pro každého člověka. Už je připravena od věků nezačla od věku je připraveno opakuju leta to krát výjimečně ne já to říkám schválně několikrát abyste si to dobře uvědomili že to tak velkou osten to princip velice důležitý aby se nemysleli že ježíš kristus je něco ne napodobitelné a my jsme bohové jak nás řekl ale vnitřně nevíme o tom né vědomě kdežto ježíš kristus o tom věděl od začátku že je vnitřně nesmrtelný ve dvanácti letech udivoval ty mistry teology v tom chrám zralém ne svou moudrostí no prosím vás je pravděpodobné nebo téměř jisté že je to těch dvanácti let neseděl někde u nějakýho mistra že u nohou nějakýho mistra že se neučil od někoho že to měl vrozené že vo tom věděl ano. Čili tím se liší ježíš kristus od nás že my se o tom dovídáme daleko později nebo jenom v tom věříme a on předpokládá že v tom budeme jenom věřit zpočátku jenom věřit a na této víře že budeme stavět a to je třetí princip že když nemůžeme to vědět a to už se odhání od své vlastní cesty že tomu musíme věřit nebo musíme snažit tomu věřit a tady se odvolávám na třetí kapitolu svatého jana verš třinácté kde praví ve zkratce řeknu. Jako byl povýšen a na poušti tak bude povýšen syn člověka to znamená bude ukřižován kdo něho uvěří spasen bude mluví o synu člověka nikoli usnu božím neboť mluví za nás a k nám a v každém svém slovu mám podává návod jak my to máme dělat já to převedu z této symboliky řeči do jiné symboliky řeči vám bližší aspoň vám který už to máte na poslouchat věř. Syna člověka že je věčnou bytostí vnitřně že má pravého otce nebesích ne věčného otce že má toho toto jeho pravé synovství když uvěří v tohoto syna tak ho povýší rozumíte jako by ho ukřižoval ten začátek toho ukřižování které musíme prodělat jinak to nejde začne jiné jiný začátek je nevodnese člověka tedy nebo do mě né ale pro věříte člověka je nevhodný. Kdybyste chtěli já vám řeknu jak je můj poslechl tomu ale je to postoj správný toho věří že člověk jenomže jiný než mu tak jestliže ten člověk uvěří ze začátku jenom uvěří že vnitřně je nesmrtelný že má nesmrtelné já ano a nesmrtelnosti že není rozdílu mezi bohem otcem bohem synem a nesmrtelným naším já není žádný rozdíl tak může být jenom jednali temnost které my nejsme si vědomi a o které ježíš kristus říkal že jsme bohové vlivem této vnitřní nesmrtelnosti tak jestliže na z tohoto vyvodím důsledky tak začínáme správně cestu víry jinak ji nezačíná me správně to jsou tři hlavní principy a doufám že už jsou tři který se musíte začne o začátku to znamená když vám to nejde jak se říká česky pod fousy a když se nemůžete smířit s tím že. Z té vnitřně nesmrtelní přestože to ježíš kristus tvrdil když z tomu nemusíte ani věřit protože ne asi žije tomu že by se takový byli tak vás prosím o jednu věc jděte na to pomalu já bych si na vašem místě pomohl tím co řekl jesudian o modlitbě modlit se tak abych to za co se modlím byl ochoten realizovat jestliže já nejsem do toho ochoten vložit sám sebe celobytostně za co se modlím tak není nejmenší naděje že budu vyslyšen naopak na boha sane u budu si myslet že mě opustil já nevím co všecko nebo že šel někam na penze že už nás nechal tady jestli je to stvořil svět a vodešel vod toho že. Já bych ještě byl rád to už je čtvrtý princip ale ten už není povinně prosím ale byl rád kdybyste zabíjeli stvořitele jako to dělali křesťany začne mít si stvořil svět sedmý den si šel odpočinout no a protože už je to hotovo zase zní na se mi si odpočívá tak už je na penze nebo my jsme ho popravili a říká jestli za nepopravili neboť on je věčný jestli je věčný tak je odvozené je věčné to věčná záležitost to proces věčně probíhající. A to by bylo dobře kdybyste tento čtvrtý princip do toho také ještě za počet li že vy jste součástí toho věčného procesu stvořitelské ho že všech těch dní šest pořád probíhá i ten sedmý den pořád probíhá a kdyby ten sedmý den například neprobíhá teď tak byste nemohli víc toho stvořeného právě ten sedmý den odpočinku je náznak em že z toho stvořeného se dá vnitřně vít rozumíte do toho klidu věčného. Ty u věčného úvozovkách protože ten kryt má úplně jinou povahu než jak my si představujeme já jsem vám říkal že pro ten se odnaučil já věřit protože babička mně si vole předškolním věku když mě udělal do kostela jak jsem vám říkal musí pamatujete že se že tam toto kostru musím chodit tak by jsem tam musel chodit ač v to nevěřil protože říkal musíš se dostat do nebo nějak jsem myslel do pekla a já jsem říkal co je to v byla na tak tam sebe dílo na pána boha budeš blažený přitom a na jedno za tím říkal to budu pěkně blažený babička to bude strašná otrava dívat se takhle sedět někde a dívat se ještě na svatý já jsem viděl ty svatý takle tam na těch sochách jo tak mrtvola se tváří že posvěceno ať se mi stane jenom abych se do toho nebe nedostal tak jsem samo sebou švindloval tím šela všecko co se dalo ne no zkrátka já sem to neříkal protože já jsem tehdy už od třepali měl jednu. Výbornou možnost po na cestě vědomí vědění že totiž jsem věděl co je správné a já jsem věděl že je správné neodporoval babičce já jsem jenom jednou odporoval víckrát né že bych byl dožral ne a že nebylo správný odporovat a že bylo správné dělal všechno to co ode mě chtějí ať tomu věřím nebo ne podat se jim jako třebas ježíš kristus se podal těm svým rodičům a tomu jsem mořem a nebyl spasitelem do třicátýho roku že ano a my nemusí být vůbec spasitelem to není náš úkol spasitelský úkol jedině kristu ne kol nás jestli nás vybídne k něčemu abychom něco udělali to jiná věc ale nejsme spasitele tak kdybyste přidali k tomu tohleten princip. Permanentní tvoření božího že von je von nešel na penze je živ že je to živí tvůrce tak bys to udělali dobře a to mám nebude dělat potíže protože my vidíme dneska už pomocí daleko ohledu že že se tvoří světy že za nikam světy že ten tvoření ve světě pořád pokračuje konečně příležitosti díle a všude to vidíme je to těžkopádné velice těžkopádné a velice krva ale je to asi takhle dověděl jsem se potom také z tohoto pramene toho vědění v tom koncentráku že je to chyba člověka jak se zdržuje na úrovni kde to tento princip oko za oko za bude za zub za zub platí. A kdyby se z toho vymkl sebezáporem že nebude trpět a ta by se ukázal propil boží ta se tam na mě ukázal že podobu několika měsíců jsem tam byl jsem neměl žádný utrpení že sem neměl hlad neměl jsem žízeň měl jsem strach a tak dále a od té chvíle jsem vzdal svůj život čili není to vina jestliže trpíme boží že na se to dopouští nýbrž vina naše my si upínáme na sebe vyč a na nás je z toho by čase dostat pryč ne že bychom se báli utrpení ale že není žádoucí abychom trpěli z toho držena s tou zneklidňuje když nás to zneklidňuje tak nám to nedovoluje vědomé spojení s bohem tři neklidu se nemysl spojit s bohem a za druhé že se zdržujete tím utrpením protože když to jde bez utrpení což je zdržování proč by to nešlo bez utrpení to může jít no ale nesmíte si myslet že cesta vědění nebo poznání jak si ji tady dává přednost je cesta bez utrpení protože jak správně praví vaz ve svém spisu myslí že se to jmenuje. Moudrost nejistoty že není možné například trestat nastavit tak aby vyrovnával výkyvy v teplo tě tak úplně že by nebyl že by byl zbytečný dycky se to pohybuje okolo určitého centra ne a on když se to dostane do na to nějakýho krajního bodu a to se vrátí zase nazpátek takže tam se středu je to je takové drobné to utrpení ko že ano a drobné rad sy kterých si nemůžeme odpustit to nejde protože nejsme sme v přírodním řádu a tam to jinak nejde zkrátka to nebudu dál rozvádět ale největší závadou na cestě kterékoliv i na cestě víry i na cestě poznání je že se dělají omyly že člověk dopouští omylu to to to si to když já jsem třebas v sedmnácti letech se ocitl tváří v tvář. Věčnému životu který byl pro mě skutečností daleko důraznější a jasnější než te vy tady v této místnosti pochopitelně protože to pochopíte z toho že já jsem dal přednost tomuto zřením skutečnosti před celým tímto světem a okamžitě jsem zavrhl celý světský život se vším ne nějaký jenom hříchy ale se vším sídlem spitím spaním v ovšem je taky nestudijního já meškat se meze radost a se vším prostě jsem to hodil přes palubu na ní musela osm dní krmit já byl zemřel proto já jsem byl takhle chycen tak jsem byl zaujat tím zjevením té věčnosti že jsem se od toho nedovedl vodletěla je nepotřebovali za tereza hlava radil a jsem nepotřeboval jíst já jsem nepotřeboval spát a poslal jsem pít tím méně jsem potřeboval studovat pochopitelně světská ře ztra se před mou vedla mě tak. Neznechucovalo že se utíkal před světským mluvícími lidmi ne nějak špatně mluvit ale světsky mluví třebas o účinna chodby ne tak to jsem musel od toho uteče muselo nebere schopen ten ty provádět ani se nebral ohled na svou matku že se trápí s tím že nemusí krmit že říkal to to je blázen za ne to vola ty co mně to naučili tu mystiku jak si myslel a těm by nedala především naprosto velice a řekla dětskou vé v jeho to musíme vodnaučit aby bylo se normální von se to nevodnaučili bohužel ale já jsem to von se to čas se z toho vyprchal takže jsem se dostal do normálu do poměrně brzo tak víte dokonce jsem i vystudoval no ale. Chci vám říct že tam byly jen omyl že světský život se dá zavrhnout to je omyl běžný omyl mystiků křesťanských voni utíkají někam do kláštera a potíže a nevím co všecko a potom když jsou starší tak říkají například svatý františek z assisi anebo svatý bernard kterou po nosti ty dva kdybychom se byli tolik nepocítil tak dneska ne umíráme na podvýživy že ho takový svatý jan že umřel ve čtyryceti dvou letech asi tak na podvýživou a už nebylo pomoci oněměl že tomu slovy jak řikal tělu při vil že to neměl dělat jak vidíte neska mu nekřivdí to se vám mě podívejte a skal je. A který ale té chyby za se dopustil a toto se zase a byla to chyba správná protože to začáteční zaujetí bylo nutné rozumíte on ten anděl strážný podobně mý matky to musel zastat za mě dycky zapotřebí nějakého třetího ne druhého ale i na cestě víry je třeba druhé potom říká přicházejí nenápadně na cestu víry ta matka podívejte se u mě to bylo zapotřebí už mém předškolním věku když jsem v jednom a půl roku získal neví kde nějakou infekce té na tom kloubu a ona podepsala v praze na klinické z tohoto změní. Dávám svolení k operaci mého syna přestože je malá naděje že ji bude zachráněn na životě přeju si to a podepsala a řekl těm lékařům já chci raději mít dítě se dvěma rukama než s jednou rukou je to chtěli užít tnout anebo ho mít mrtvého když by měl jenom jednu ku tak když ho zabijete při té operaci a oni říkali jak do toho přízemí a u toho zapouzdřeno se to roste bude se se všeho obecná to dítě pak mně umře po první operaci do čtyřiceti hodin no neměli transfuzi krve nic takového nebylo tehdy tak byla velká neděje se to stane že kdyby se podívali odborně myla na mou ruku tak byste řekli jak voni řezali ta vidu co by řekl se jsou v tak opatrně že se to nezařízli vedle toho pouze dycky do toho pouze jenom se znali a tady z toho poutat by sama tam mám díru čili oni to udělali už poprvně ta šikovně že se to nerozezná po těle takže už druhý den říkají to dítě to přežije. Ale zase řekli matce nebude normální to dítě bude schizofrenii by rozpor celý život to byla další roz matčina jenže vona za mnou stát svou modlitbou ona se denně chodila modlit je do betlémském kope je tam taky vodila před tou operací a po ní a vopravdu roce se modlí a vona stála za mnou sou tak pro mě zachraňovat poprvně život že jo podruhý zachránila že ho sedmnácti letech když mně musel který mit osm ne a trpěla ty moje pět i v té škole no to bylo utrpení právě to sváděl na mystiku žádný důvod nebyl by že to by se pro pravice dobře a za třetí mě zachránila v koncentračním táboře a to je pro vás nejzajímavější protože toto jako ty lidé věřící musíte znát už napřed to bylo dobře když to budete vědět napřed jaká je tu souvislost kterou netušíce když jsem čtrnáct dní před koncentračním tvorem. Se naposled viděl svou maminkou a odešel do do prahy chtěl jsem tam dělat státní zkoušku poslední a už jsem se neměl vrátit já jsem byl zatčen sedumnáctýho listopadu a to jsem měl dělat ještě dokonce listopadu to zkoušku tak sem věděl že už jako se nebudu vracet až po hotovém inženýrství jenže sedmnáctý a mně sebrali a zval jsem měl za nějaký den na tu zkoušku nebo navěšeno zkoušku že se jí neudělal pochopitelně ale řekl jsem své matce než jsem odejel z té plzně maminko já vím že já sem měl dycky jistotu nevěděl jsem proč tu jistotu mám to mě jde napověděl ale měl jsem jistotu že mě čeká velice těžká životní záležitost při které je pude oživit a že taky. Ta matka v tom hraje hlavní roli že jestli mě bude mít radši než pána boha a vona si ho syna měla radši než pána boha o mu dala přednost že ho dvakrát za sáhni na na živou tak na ně velice lpěli si bude mít radši než pána boha takže já z toho utrpení neodejdu živý jejím vlivem že vona mě musí v tom utrpení které mě čeká odevzdat bohu se mi řekl rozumíte a ne na měl pět a tak já si myslím a není to asi jenom myšlenka je to umět tedy to ale on to musím říkat jako že to myslím že vona za mnou stála svou odevzdaností ona mně odevzdá bohu potřetí že už i tam ž někom a takové odevzdala bohu v tom sedmnácti let jsem neřekl a tedy mě odevzdala v těch třech a půl letech nebo doby no a půl a to byl dva roky ty otec rá seprat za sebou tak ona mě odevzdala bohu a tím mě umožnil že já jsem se taky snadno odevzdal rozumíte mně nebýt té spojitosti té od kdyby za mnou byl někdo jiný ještě nestál a to byla vona tak jsem tam tak snadno neodevzdal já jsem se musel prudce rychle odevzdat v tom co bezprávním protože ten esesman by mě zatím stačil zabít ale když to bylo tak lite odevzdání že při tom napsaný rukou že a takovou za si vzdálenost. Ta ruka mu klesla a on tak tak to bylo velice prudké sebe odevzdání že tak to má s modlitbou vypadat má být okamžité rozhodnutí ježíš kristus od věřícího člověka chce okamžitě se rozhodnu a okamžitě to okamžitě jak se po poradím a okamžitě to realizuju kdybych já byl býval a to je společný vlastnost cesty poznání a cesty víry kdybych já byl kdykoliv o těch třech a půl let co jsem poznával za správné vodkládal realizaci toho na nějak u hodinu v jeho dny nebo na další den tak jsem promarnil všechnu sílu která v tom byla já sem vám jenom přiznám jedné základní chybě kterou jsem spáchal na takzvané své rodině když mě když mému synu bylo tři a půl roku tak jednou ráno jemně přišel a řekl mně tato jak je to možné že tě hlava neshořela já jsem ji viděl hoře bílým si.

Edit utterance

Text view • Help