Waveform view

84-02B

Loading wave form: 0%

Speed: ⊖ 100% ⊕

Zoom: ⊖ 200 pps ⊕

to byla něco za tím je co ta jogou že když totiž se dostane člověk za to první vyvanutí se v něm narodilo lepší já které je lepší v tom smyslu jenom že je blíže té konečné pravdě že blíže takže k ní má blíž a může při měj informace získávat z toho nic a to znamená vane to k němu přímočařeji ne tolik přes ty smysly on už má k dispozici jiné prostředky než smysly a rozum začne vědomě používat ne tím to nové já které k to musí praktikovat který pomocí něho se tomu musí praktik že musí existovat už se nikdy nevzdal tolik od toho středu věčného jako to první už to není tak bez nadějná cesta už je to přeci jenom točení se okolo kruhu už to není. Myšlení z toho jaká ta pro tu brance ven z toho středu to záře nýbrž už se to točí kolem takže dejme tomu ježíš kristus když mluví o této fázi vývojové tak mohl říct i a to je ta doba těch tří let to učitelství jestliže bych něco dělal pro sebe nevěřte mě to znamená on nemohl se vzdálit ani nechtěl kotelny od toho středu ze kterého vědomě bral informace pro to co má dělat čímž se zbavil veškerých starostí protože to co potřeboval se dovídal to co potřeboval pro funkci jakou tam měl se dovídal neviděl všecko on byl pořád menší než otec jako o sobě říkal ale proto to potřeboval vědět všecko no a to ale není poslední fáze. Takže já bych to zkrátil tou tý povídání když to vezmu na svou zkušenost tak první jáčko nepatrné které se sotva zrodilo chudák a nemělo ještě ty tykadla všechny napasené směrem k tomuto životu bylo zmařeno čtrnácti násobnou opakovanou operací před to nešlo asi najednou blaženo v tom dotyku s tímto světem trvale z toho bylo rovno a snadno se zatím objevoval něco co co emanuje co přímo emanuje z toho nesmrtelného já jenomže to. Musel projít lidským organismem a to mělo za následek že z toho moc nezbylo jenom touha jednat správně že bylo to dost ovšem nebylo toho tolika abych já poznal že je to boží vedení to se vůbec nepoznal já jsem nevěřil jak jsem si myslel na boha a byl jsem jim takhle krásně veden přátelé to bylo privilegium ne já to vidím na svý nuče kdepak by mě napadlo jednat správně jim to ale mně to nejenom napadlo ale já jsem byl vlastně ve stavu kde kdybych to byl nekonal tak jsem byl vrcholně nešťasten protože mě to bylo uvádělo do života plného nejistot toto co by dělal bez té poslušnosti býval. O tom jsem nevěděl jak to dopadne a proč to je a tam jsem taky věděl proč to je ale věděl jsem že je to dobře a to bylo to to byla ta odpověď na to proč je čili to byla absolutní jistota že to co dělám dělám správně přestože matka byla proti tomu a okolí bylo proti tomu ne já jsem vám včera říkal se při tom nebyla tak já to tady opakovat promiňte že okolí mé matky jí napomínal mém předškolním věku proč to dítě necháš pořád si hrát těmi sami s těmi slepice mi na tom břehu tý řeky dyť se odnaučí česky no tam štěbetal neod tam ty dá ká ne on tam týká e on stavová jako zvíře. A prosím matka mě napomínal a říkal ty musíš především jednat lidmi ty jsi člověk ty nejsi víře se smí vrhnou do zvířecího života by za chvilinku nás třebas nemělo rádo tak jako ta zvířata mě mezi nimi bylo lépe než mezi těmi dětmi a to nemůže to nesmí nastat to je teprve vysvětlení pozdější její co já teďka tady vykládám tak se to nepamatuju tak mi to říkala pochopitelně jenom vím co mě dospělým věc jak tomu měl těžkost něk ve mě jsem se ho potíže ne aby mě dostala od těch zvířat ale jisto jedno že já jsem ji na to neuměl odpovědět prostě mi zvířetem tak dobře já jsem říkal maminko neboj se já tě nepřestanu mít rád ale tento život takhle jsem to samosebou neříkal je pro mě životem šťastně ší než s tebou ale sliby proto. Že my si rozumíme ne tím co říkají oni toho říkají málo ale tím co žijou a oni žijou životem daleko bohatší než ty a než já když jsem mimo ně oni mají možnost jít za tu svou hmotnou existenci takhle se samo sebou nemluvil do stavu já vám to jenom překládám do nynější češtiny a do svého vnějšího poznání do stavu určitého poznání které my lidé nemají nemáme a jaké je to poznání kam vstupujou kam se s nimi dostává se říkal trčím nemohu říct ale. Já to vím že to je tak já jsem prostě přímo poznávající s nimi přímo poznávám že oni to poznávají já vím že to co oni poznávali tak já poznávám a v tomto způsobu poznávání navíc co lidé nemají se mým bližší než lidem a on jim mě rozumíte mi tak zkrátka vidíte dobře že ten první závan nebo to první vyvanutí jak já jsem zažíval takhle jsem to dělal postupné jako ten buddha nebo kristu bylo tak vysoce ale tak po malinký kruzích sem vyvaroval ze sebe se rozšiřovat svoje vědomí tak bych to jedno mohl takle pěkně vykládat protože no to takhle fakticky čloek jde vono to nejde tak klasicky je podle krista nebo podle budit byli veliká ti proti nám. A když jsem to třináct a půl rok roku takhle pěstoval ovšem těmi zvířaty ne už potom protože já jsem se jak jsem šel na rádi tak jsem znovu navázal kontakty ale to už nebyla ono protože oni země udělali tím lidem on je na člověka lidé no ty učitele a kteří mě měli v ruce to ji dalo práci tak jsem se taky hodně naplakal ale způsobili že jsem mezi námi jako kudy van člověk to svým velice dneska vděčen za to kdybych jako byl zůstat úrovni který zvířat tak jsem se hodil akorát na toho pastvy husí že by byl podivu hodným býval pastýřem že bych byl na něk dál nebo já bych co by dělal oni by byli za mnou šli ne tak to by bylo uvádělo v div někoho možná ty zvířata ne tyto prany přirozeně kusy mě považovali za husu slepice ne podali za slepici ne a tak dále kočky za kočku ne. Si zapsané ale tuhlety mi takhle považovali no a já to říkám proto abyste viděli že člověk v tom svém procesu vyvanutí mění jenom svoje jáčko jáčko lepší v tom smyslu lepší bližší tomu středu pomalinku řek bych nepatrným kočky se přibližuje k tomu středu takže vy máte dojem že se vůbec nějaká nová stavba nestaví vy mně říkáte všichni jak je to možné že s námi se toto neděje a že my nevidíme žádný pokrok já jsem taky těch prvních třináct a půl neviděl žádný pokrok neměl jsem nejmenší tušení že najednou přede mnou bude stát věčná podstata boží v těch sedmnácti letech mezi sedmnáctým osmnáct rokem prostě řečeno a proč tam stál na to byl nějaký zázrak vůbec ne to byl přirozený důsledek toho že se ve mně něco stavěl tou poslušností ne toho člověka nýbrž z toho co z toho středu příměji vyvaroval ne. A tam se staví prostě v každém z vás jakmile potírá te svou vlastní vůli a držíte se nějakého zákona který se si sami nevymyslel třebas křesťanském morálky tak se ve vás něco budu je a jednoho dne vás to přemůže a já si myslím že by nebudete muset to za smrt v tom smyslu partyzán tak partyzánsky na to jít bude tedy mít dotek trpělivosti tak se dostanete daleko větším krokem kupředu než já jsem se dostával kupředu malými krůčky sedmnácti letech jsem měl dojem že jsem viděl boha neviděl a jsem neměl o tom představu setkal s bohem tedy lépe řečeno a že to co od něho vím a to je že mu mám patřit jediný ze se mi děl že je mu náležím a ne tomuto světu to byl líto byl jednostranný to by jednostranný poznatek přátelé. Já náležím tomuto světu taky a nesmí to být sedění na dvou židlích ale já jsem si myslel že tomu té tu vůbec nepatřím jsem to vzal přímočaře tak jak to vyvanutí odtamtud z té chvíli to je extaze v těch sedmnácti letech tak jsem tento svět potíral já jsem od něho chtěl odejít ne se na to jsou základní omyly kterých jak já vidím ke své velké radosti se v nikdy neopustíte by nebudete muset takovou to fázi poustevnický vůbec projít to veliké plus co to křesťanským mystikům dalo zdržovačka že voni museli to tím vším projít no já jsem tu letím procházel osm dní že je v něm ta musela krmit a napájet a tak dále a potom mě ještě musela si čtyři měsíce držet aby vůbec ne školy nemusel odejít protože já jsem začal najednou propadat. Jako tam ta dívej a to jsem ji učil tedy a prostě byl sem fanatismem no ne ani tak fakticky jako jsem na jinou zkušenost a neumí a jsem si správně vysvětlit všechno světské bylo pro mě blátě ne jak se moh pouhý poli no do knížky například to nebylo možné nepříkladné vůbec nepříkladné a teď že mě to zachránilo na tom drobném kroku který jsem udělal a já si právě myslím že vás čeká krok daleko větší. Aspoň ten co já jsem zažil v tom koncentráku že totiž se najde příležitost kdy celý váš život vyvine já mluvím pořád o tom nenutí takhle zdlouhavě takový kruzích ano že najednou se ho vzdáte on nemůže sám o sobě ho nemožné ani řízením božím nějakým nemůže vyvanutí vy musíte k tomu dát svolení. Jestliže přivoláte jako panna maria přivolila a tak dále ježíš kristus musel přivolit se dost všechno bylo přivolení na kříži musel přivolit jeho tak mu to práci aby přivolil být křižován ale musel přivolit nejde o nic jiného než přivolení na různém stupni vývojové a vždycky to musí být kvalitu vyšší to přivolení mě tu nejvyšší kvalitou jako jsem předtím poznal nepoznal před tím vlastně bylo že jsem se tam vzdal toho života bez lítosti že se ho a já vás prosím vy byste náhodou umírali tak tento veliký krok můžete udělat když bez lítosti se vzdáte toho života bez lítosti se ho znát ne víc jak sem malinko po litujete tak jste se obrátili a dívali jste se na hořící město. Starý se se slovním sloupem a nebylo možnost ať přestože se mi v okamžiku smrti s vámi nou ani pán bůh s vámi ne hne a vy se mi kamení té na tom místě tohleto je veliké plus které jsem pochopil v tom koncentráku po tomhletom vyvanutí toho mého já před posledního ten ne jsem zažil neboť potom těch pět nic tam ještě potom to zážitku byl v tom koncentráku já jsem už vědomě z tohoto já používal jenom sílu přisluhovači. Jenom někoho kdo nosí na stůl ale to co na stole je není ode mě je od toho který to na tekl nebo který to teče že nebo který to maří takže když já jsem dělal dojem že tam mám někoho v tom koncentráku rád tak já jsem dobře věděl že já jsem jenom prostředníkem který to nosí na stůl tu lásku boží kterou on teče ustavičně teče ustavičně pro nás připravuje a jestliže jsem něco poznával a to je dnešní stav věcí tak není to že bych já to poznával já to že já poznávám ale já to jenom osm na stůl rozumíte mně to nedá nejmenší práci. Já jsem s tím nemusím zabývat jak na to přijít nebo jak to vynalezl nebo je to nápravu jenom to přeložit jednoho stolu na druhý to je překlad do češtiny vy si mého a ten mi dělá potíže samozřejmě protože česky neovládá správně já to týkat když překládám svatou ště milá čeština velikou práci to jsem složili mě detailně rozumím ale není mi to nic pracné že je najdu adekvátní výraz český já musím do slovníku a pěti šest etika s hra tohleto by tak chlívě bylo ne já jsem jí toužím příkladem hradu protože se i to mám dost času a tak já prostě jsem tehdy poprvně v životě zjistil že člověk jenom podoba. Že není tím do věci vytváří a že tím způsobem může v se podílet na tvůrčí činnosti boží nejenom na tu vůči činnosti boží to je málo ale na jeho spasitelském úkolu na jeho osvětitelský mu kolo a jsou to všechno jeho schopnosti a nikoliv naše nebo mé to je jeho vůle která se neprosazují bohužel bez toho přivolení lidského to přivolení lidské je nutné na každém stupni když nepřivalí nic se z toho nedovíte nic se nepodávej musím přivolit panna maria by by byla přivolila. Tak se nic potom už dál nedělo ten ježíš kristus by se byl neobjevil tady nebyl by nám toto poselství přinést ale tam řada přivolení způsobila že to dál pokračoval no a tak když já jsem přivolil v tom koncentráku že tento život není můj že mě nepatří tak jsem konečně po devíti letech důsledně začal praktikovat v té chvíli to co jsem měl od začátku taktika že tento život jsem měl beze zbytku odevzdávat ne v nějaké jenom koncentraci nějaké vnitřním stavu nýbrž takový jaký je tou tělesností se vším prostě ne k duši mé duši své se odevzdávat bohu ale takhle komplexně celý. No a kdyby to bylo jenom v tom ne tak je to málo pochopitelně to musí být celý bez lítosti no ale já vám řeknu že jsem si potom myslel že to je jako vrchol co člověk může zažít ale jak vám říkám není to pravda protože v jednom jsem se mýlil tehdy že totiž je možné ji nějaký definitivní vrchol na této cestě není to pravda na této cestě je možno jenom dosahovat promiňte že opakuji to včera říkal protože helenka tam nebyla tam je možno věčně dosahovat a kdyby člověk jednou přestal dosahovat tak má po definitivě tam v té oblasti toho poznání takže já například když jsem třebas toho koncentráku když šel já blou jsem si myslel že mně pustili na svobodu. A to způsobilo že jsem rázem zrušil tuto komunikaci s bohem zrušil ale totálně zruši takže já jsem byl úplně nikam řeka se hle tak nutno není definitivní stav když člověk není to extatický stav jsem zažíval to sem si říkal to by mělo být to pravé už ne a prosit se dotor nikde pro člověka není definitivě když si řekne dost teď jsem na vrcholu víte toto asi ten géte krásně pochopil já ho považuju za veliká se tenkterý řekl vo tom svém faustovi že ten mefistofeles ten červ když se ho sou stal a kdy si mě ten žito pekla. Von říkal tehdy až se ti zalíbí v tom okamžiku který právě budeš prožívat že byl jest že je to konec že to je vrchol a do tý doby ne říkal to je výborný mně se nic i by nebude na tom světě to všechno je málo a pořád dbal a abl že až jednou se mu líbilo z toho markéto ne a v tomto byl satanáše a říkal si mu jenže anděl mu říkal kdepak není prosím o to této chvíli se pořád snažil o něco nového tuto chvíli mu prominete od do této chvíli se snažil a do se pořád snaží ten je náš a ne tvůj. Neboť peklo je to ne snažit se nejdál kdekoliv se zastavit na cestě kdekoliv se na cestě z té peklo to si nás bere teklo mezi že tehdy bralo peklo já jsem poznal tedy co je peklo poprvně v životě jsem vstoupil do tak to nepřeháním protože potom stavu toho kvazi spojení věčného co jsem zažíval to bylo hotové teklo do si nebudete představit co to už pro mě znamenalo za peklo i já jsem z toho musela v sedmnácti letech vstoupil do tohoto světa člověka odděleného od boha ne a jak jsem se k němu zase nazpátek tvá abych k němu zase přišel abych nebyl tady svůj jenom to už tehdy bylo pro mě vězení v těch sedmnácti letech velké vězení co pro vás není. Tato svědci vězení ale pro mě byl od té chvíle vězení ale potom to bylo tak ho ne pouhé vězení takže já dneska mu zodpovědně říci že největší sebezapření které ježíš kristus musel provést při svém vtělení bylo to že přišel do tohoto světa z toho stavu nebe já jsem myslím že jsem v tom stavu nebe byl těch pět měsíců a sem tam definitivně nějak a žádná definitivně není jenomže když člověk prožije něco ještě dalšího o tom tady nebudu mluvit tak potom i za tohoto života se mohu že stát že už odtamtud nejenom se mu nechce. Ale že tam je tak blízko tomu středu že ty středové síly nemohou ho přemoci nemohu něm budit ti klam já jsem tady na svou boží to je mája pravá a musí se toho středu držet to znamená on k němu tíhneme tomu říkáme konec že ano k tomu středu takovým způsobem že už není vod tomuté plynulá křivda že která tam k němu míří v tom už není vypočtou už není v bočan a to je bez voda do věčnosti možné todle to stále více se přibližovat ale co na to mě důležité stále více vědět vědět. Že já mám svůj dílčí úkol u toho z od toho boha pocházející který je dán tím že mám svůj příbytek od věčnosti od věčnosti svůj příbytek u boha od věčnosti ho tam ne až jsem měl o vstoupil na to ne kdy jsem se položil opuštěn a ty jsem to něho vracel vrátil tak mamonu toho příbytku ustoupit a je pro mě pochopitelné že budu působit takže dejme tomu takový světci mě přesvědčuji jsou dávno po smrti poslat terezie že odtamtud soustavně působí je jsem že nesmíte na nich chtít aby vás vůbec někdy vyslyšel. Když to není ve vůli boží kdyby totiž něco pro vás udělali a nebylo to ve vůli boží tak tu chvíli spadnout z toho svýho stavu to není žádný ta co on nespadnu protože oni to neudělal ale oni jsou tak dalece poslušní že oni dělají jenom to co je vůli boží když se straší ke svoji prosbou vůči svatému aby vám pomohl v něčem třebas poznání v oblasti poznání bohu kdekoliv jinde on vám okamžitě pomůže jelikož pro jeli to pro vás únosné v tom stavu v jakém jste jestli padnete přitom si nezhroutí se vaše zdejší existence tím závanem té věčnosti jako se mohlo zhroutit třeba v těch sedmnácti letech u mě má ale my se branou těla já se nemohu například fyzicky no a tak tohleto když už nehrozí. Tak potom je možno s v tomto stavu zůstávat bez těžkostí bez nebezpečí že se odtamtud jak dostanu nazpátek a ten svatý může pomáhat tak daleko lépe než ten neosobní bůh protože máte sebou zkušenost z tohoto světa kterou může do vás vedou do vašeho vědomí vy jste například dejme tomu konkrétně svatou terezii. Jdi do univerzitní knihovny vem si tam vy asi teperve on stranou to šedesát čtyři a na ji si tam kapitolu začínají chy tak a tak konec její je špatně citoval španělsky protože sem to bylo španělsky neboť já jsem to tehdy nesměla tak napsat a nebyla se ani tak daleko jako později ten můj spis je po mnoha stránkách nedokonalí ale ty máš rovno tu tendenci tuhletu chybu dělat a to by byla nerada kdyby to po mně opakoval že já jsem tu chybu už nedělal vlivem toho vyjdete pasek si on a kdy ve toho že jsem to v té univerzitní knihovně dokonce vesel její my slovy španělsky pře škodu sem si to na měli dávali pozor je to v tom vy tisku pořád napsáno slovy svatý terezy jak to opak jak to opravila jo v tom svým vydání po smrt po několika stoletích. A to mu si kam konkrétní vedení které by bylo nenastalo kdyby například ješ kristus nevstoupil z toho stavu nebe jsem na zem o moh konkrétně vést konkrétně moh přistoupit k člověku a odtamtud ho vedl a ta svatá terezie mohla konkrétně přistoupit ke mně vědět co mě tam chybí a že je ve vůli boží abych tam nechyběl že by to bylo zbytečné zdržování a tak mě odtamtud vybavil jedla a ne jenom jednou ne tak ovšem mělo by to nakonec dopadnout tak. Že by nepotřebova zas takle osobně zakročovat nýbrž že by můj styk nebo náš styk s těmi světci vypadal tak že by plynule byl součástí plynule součástí našeho poznání rozumíte že by to nebylo jako poznání svatý terezie nebo nějakýho laoceho ne že to bylo poznání jako takové že by nebylo třeba rozlišovat toto mě napověděl a to táhli toto laoce a toto pán bůh nebo tak nějak to ne nýbrž aby to bylo trvalé žití ve stavu poznání ono totiž. Potom záleží na tom jakým způsobem se do toho člověk dostal já přes existenci protože ty lékaři už se ucházel o existenci tím že bezostyšně mě týrali že a v tom útlém mládí a od existenci mě šlo i v těch sedmnácti letech i těch šestadvaceti letech když tě třeti viděl těch tam mně šlo pořád o existenci čili přes existenční systém a to je je jeden z těch tří systémů který působí co za člověka existence láska a poznání že tak u mě lidsky tyto dvě láska a poznání vázlo oproti to je existenční stránce ta byla na výši lidsky na výši. Takže já nejsem pořád na výši v tom smyslu těch ostatních dvou prvků a myslím že se existenční jsem trošku dál ale oku dál kdybych si myslel jsem na konci také na té věčnost tak by byla chyba tak je na té věčnosti člověk i v tom existencí musí pořád teplo at k bohu rozumíte mně to musím plynulé po všech těhletěch stránkách tak to vypadá na věčnosti a a tak už dneska bych neodporoval babičce jako tehdy že do nebe nechci protože tam bude strašná otrava dívat se na pána boha na jeho svatý takhle pojatý náboženství od mý babičky způsobil že já sem rázem přestal na to věřit proč jsem z toho měl strach strach panečku strach takhle bych já měl skončit v tomto nevymyká měl skončit to je ten nesprávné buď a všechno možné abych v tom to nebývat nebyl a proto já nebudu věřit do toho vašeho pána boha tak to bude v nejlepším pořádku a k tomu mě dával toho je vnitřní vnitřní poznání co je správné dalo plat to mně říkal to je správné ty nevě o toho boha já jsem nepotřeboval věřit otec sedmnáct let a já jsem mu věřil řekl bych páskou a já jsem nevěděl že ho miluju já jsem nevěděl že ta pravá ska není láska srdce. Nýbrž je to láska o kterém mluví ježíš kristus milovati budeš kterou se si ho z celé duše své řeší si my své a tak dále že protože musel jsem do toho vložit všechny svoje životní schopnosti kolikrát abych poslechl přestože moje tělo chtělo na mě něco jiného že je to se normálně vyváděl jako všechny ostatní lidé já jsem v těch čtrnácti nebo patnácti o šestnácti letech byl člověkem taky pohlavně dospělým že a taky jsem si chtěl na pocit užívat a já jsem věděl že je to nesprávné a si představte jak vám to musel obrovská síla z druhé strany když jsem tomu odolal toto jsem nebyl já to byla jeho síla že a musím říct že nebýt této pomoci že se tak velice pře tohleto nepřešla že ze mě by byl býval v těch sedmnácti letech se nestal svatý já se stal poloh dimenzí křesťanských svatým a do aklohol ne a jsem rád že jsem s tím svatým přestal být těch šestadvaceti letech že dneska svatým jsem protože to není závada ta svatost. To je úžasné provizorium a já bych to vysvětlil asi zase promiňte mně tím známým pořád říkám přirovnáním o tom poustevník antonínovi jeden z prvních poustevník když mu kladli otázku proč ty tak starý člověk si schopen pořád tak živ je za tím svým bohem jít a on říkal jedině proto. Že nevzpomínám na co se má zapomenout a to je že jsem včera taky k tomu bohu šel já jdu dneska poprvně nikdy jsem k němu nešel to není v mé mysli když taková myšlenka na mě vstoupí tak vím že nepravá že je to něco co mě je cizí a co mě vrchu do vězení já musím čili svobodně k němu jít neska znovu začínat ne jenom proto se dožil on stopě ti let úplně světe sti ale proto že opravdu jako paní kamenická byl označen číslem sto pět. Desítka to znamená spojení boha s člověkem je povýšen na stopě celých protože za ním je pět ka pomáhání člověku věta to asi v jeho pět smyslů té symbol člověka v těch jen pěti smyslech jestliže člověk si to nechal své poznání jenom pro sebe nýbrž jde s tím mezi lidi a toto jsem se dostal konečně k tomu k té pravé podstatě vymazání jako buddha de vono svým způsobem daným způsobem než buddha nižším třebas ne ale buddha v té chvíli poznal že tou svou desítka svým spojením s bohem tou nulu že spojila s tím tou jedničku musí mezi lidi že jeho život musí být milosrdný vůči lidem a s milovaný jako je s milovaný život buď boží v člověku a tak dále a proto vod té chvíle kázal tu střední cestu a nestal až do smrti ne. No a takže ta paní kamenická si myslela že bude do sto pěti let že tato není pravda to když ten kristus řekl tomu dotyčnému tohleto pro ní v kázal technický to ona si tím že zase na mě já jsem říkal kdepak to pět let nebudete spasit tak dlouho nebudete ale vono si vás veme odvolal vašeho pracovního stolu protože vy musíte jestliže chcete být při tom svým způsobu k poznání které u ní strašně malé o to vázne po stránce poznání znát máte pořád v té bytosti v těch lidí že to není divu na něj chyba ty chcete být až do konce s ním spojena sem tak musíte konat to pět ku pro lidi to musí trvala padnete u toho ale bude mít dojem lidé budu donesla při tom ale je se spojil s bohem víte. Tak to je těch vašich sto pět a řeka ne jak se tam se to býval při to samozřejmě na to já nepotřebuju přijít protože to vím co je to pět a už od toho auto ho antonína poustevníka ne a to bylo sto pět i ty mně ho délkou života to bylo názorně no co to vlastně dělal abychom my kteří známe symboliku čísel si dovede tím poradit co máme dělat my každý den znovu to je báječná věc na doplní něk toho utr co on nevěděl že nejenom zasadit strom to je škoda to řekl a nikdy se honzovi to už tam měl jsem ho už ne nepostavil někdy se mu nezasel že jsem ho zasadil první strom který zasahuje zasahuje ten strom který v okamžiku smrti zasazuji jo. Takže podle mého názoru dneska vím že chybného okamžik smrti byl ten mě ten esesman měl zabít ne podle mého názoru to ukážu smrti dokonalý okamžik smrti proti sem ten život vzdal tak jak jsem mám vzdávat bez lítosti toto když uděláte tak uděláte rázem ten velký skok a nemusíte těch tý malinkých skok jako jsem dělal po těch třech a půl letech svého života po tento v tom co to vůbec o tom nemůže mít pánu a může se to je že se nic neděje ale jestliže tenhleten skok provedete tak se dělo tak víte že se něco dělo a ono se děje a vono se staví bez vašeho vědomí že si jenom představte kdybyste byli při každém pokání kamene jak kladete na sebe jeden kámen za druhým kdybyste o tom věděli. Tak by se divili jaká je to úžasně velká a nádherná stavba mohlo by se co chvíli stát že byste řekli dost tomu se dá přeci pi let a zabydlil byste se na mostě kdykoliv se zabydlí te na mostě nepřejdete do věčnosti takže je to veliká milost že nevidíte tohleto kladen kamenů že sem já to viděl až jsem to přežil to je jenom proto že mám úkol to přežít jeho úkol na tyto věci ukázat aby se lidi nedopustili téže chyby jako jsem se dopouštěl já nebo k těl se jí dopouštíte já jsem na každém tom stupni viděl vrchol a tamto se navrhl předešlé neprávem sem to předešlé zavrhl. Protože jsem si říkal základy které jsem postavil nic není to v tom se nedá bydlet a to bylo toho jo to už se dá v tom bydlet to chyba všechno je chybné ale bylo to nutné toto tato relativní pravda abych ji takle byli v špatně chápal pro vás to musí vysvěl takhle trvat nemůže nemusíte proto jsem tady já aby se vy nezdržovali já totiž nepovažuju vá za někoho jiného než je to sebe jo jenomže za sebe takového který nemusíte a ty chyby co sem dělal to dělal tohleto tělo s tím rozumem těmi schopnostmi které má nebo nemá v tom je ně vůči sobě dobře že moment. Jako že to co můžeme právo vašeho hlediska vzniká člověka a času času ostatní co získal věčností ze stála sebe na to tak špatně nemůže s dotážu svatý pro to taky třeba já nevím to rostina to astrálu nebo tak to co to není něco co říkal věčnosti čas bezčasové za tím co my to vidíme jako nasadili nebo zrak a tak dlouho odkládal si chrámy potomka je položen ten a je už ale u konce jo to ře pořádku je rádi odpovídám prosím vás. To je to otázce chybí jedna základní stránka poznání že ustavičně aby mohl ději a čas probíhat a něco v časoprostoru mohlo probíhat jako děje čemu říkáme děj třebas smrti taky dělej ne v tomto smyslu je to probíhá v často prostoru k tomu je třeba aby také do toho pořád maloval to věčné to je nutné čili oddělit to věčné od toho časoprostorového je nemožné protože byste hned degradoval to časoprostor se toho staré jako neexistující nic to čeho by pořád neinvestoval bůh do okamžiku smrti by nemohlo být smrt by nemohla nastat bych bůh při tom nebyl svou emalaci jo. Čili nedůsledně tady té otázce je nedbá no proti věcem prakticky vůbec nedbá no že do všeho se vtěluje ustavičně bůh do každého děje například i do děje te smrti takže oděli nějak to věčné co v tom je od toho časoprostorového to znamená už vyvanutí už přetransformovanou není možné jenomže v okamžiku smrti se děje něco co bych já nazval přechodem mezi stupni. Já to přirovnám k něčemu co bude kulhat na jeho nohu ale přeci je to dost blízké pravdě když totiž teď nám nesvítí tahleta žárovka protože to vy pnutí a já to zapnu dejme tomu že by to nebyla pouhá žárovka jedna že by to byl přepne že by se tam dalo zapnout jedna žárovka vě žárovku tři žárovka ne takže já bych takový přepne a měl tenhleten život k dispozici ten pozemský tak mám přepněte třebas na dvě žárovku ano okamžik smrti vypadá tak že se přeplývá ze dvou žárovka na jednu rozumíte se dvou žádnou ek na jedno. A v tom okamžiku toho překonání se zruší ten proud do těch dvou ta moment a přejde se do toho probu jenom na jednu žárovku a mezi tím je nic tam proud nejde jo to že tam nejde to je přímé působení té věčnosti které tam má svou prostoru jinak my dokud víme na dvě žárovka nedáme možnost tomu bohu přímo působit přímo působit a jakmile se ale jakmile zastává ten přechod do té smrti do jiného života o jedné žárovka se je dobrech ce a deme nebo nechat by to nenastalo je přechod kdyby se tam neobjevilo nic takže se tam objevuje bůh. U lidí kde to řeknu tí trvá řek bych nebo existuje tak dokonale nebo trvá tak dlouho jak chcete u každého to musí být z jiných principů od viním místě a jinak postaveno tak ten bůh se projeví dost jasně já bych se tady žil třebas těch vloh poznatků které měli svědkové můdyho že někomu se ten to moment přechodu do jiného života než tohoto by nebo světla. Jevil jako žluté světlo třeba to je to že oni se dostali na jinou úroveň v tom okamžiku než jiný pacient který toto vidění neměl a než zase jiný placen který měl vidění bílého světla a než jim placen který si vůbec nic nepamatoval že ano nevím který z nich byl na tom líp ale to tady nebudeme řešit ale není smrt pro každého jako mistři žena z jednoho obrázku pro každého ve něčím jiným že ale společné zůstává tele že je to přechod z jedné úrovně vědomí na ji jinou úroveň vědomí a že při tom musí být přímé. Se pnutí od boha o to nic při tom musí fungovat daleko příměji než teď teď může fungovat prostřed prostředí těch dvou žárovka potom prostředím té jedné žárovku a mezitím prostřednictvím z toho nic tam funguje rozumíte a to může být pro člověka který je odevzdán bohu si s životem okamžikem vítězství neboť on v tom nic stane rozumíte ale jakmile je to nepravý způsob přechodu že on přejde ze dvou žárovka na jednu nebo z jedné na tři na čtyři na pět to znamená do nějakého ráje tak je to všechno špatně. Takže já bych na to odpověděl že není možno oddělovat žádného momentu našeho života to věčné to tam pořád hraje tajnou roli ale tak důležitý tak důležitou že bez tohoto z toho vyplynulo by to by to mohlo existovat všecko ale z toho bez toho z čeho to vyplývá to existovat nic nemůže ano čili ani okamžik smrti nemůže existovat bez toho že to z vyplývá pořád z toho působení božího stačí to.

Edit utterance

Text view • Help