Waveform view

83-06

Loading wave form: 0%

Speed: ⊖ 100% ⊕

Zoom: ⊖ 200 pps ⊕

Já bych to řekl ještě nějakým obrazem že když nevracíme ten tok uvědomovací síly k bohu jak nám při té ká tak se podobáme člověku který má v ruce nebo drží otce lampičky a osvěcuje si úzkých okruh svého okolí neboť tak vyprázdním příkop který nemá od to než do tohoto světa i když by se úplně člověk vyčerpávala a tímto světem vnímáním tohoto světa tak je to tak chabé čerpání této uvědomovací síly že to se nedá vůbec srovnávat s tím od tokem do boha tam to může volně plynou do toho boha protože tak to je nekonečná velikost že jo toho boha nekonečná jak mi to soudím prázdnota tam se všecko vejde. A proto ta malá bečka s tím malým okruhem světla okolo nás že zakazují ce od tok směrem k bohu nemáme možnost zažívat větší přitom té síly řekli byste tak když mě málo se věnujeme tomuto světu a málo investujeme té si do tohoto světa tak přeci proč by tím přebytek v těle zbytkem se nemohlo jít k tomu bohu to ví mělo stačit a ono to nejde z toho důvodu že člověk ve své konstrukci. Je bytostí která je jenom celistvě může k bohu jít a ne v nějaké části jestliže tam jde jenom v nějaké člověka maximálně jaká extáze ale jestli je to pravé spojení s bohem o tom nějak pochybuju protože ta ještě představa je možná konce lidská stalo bohu a a tak dále a to je jenom prostředečně takové vnímání těchto věcí větším tak to je to je zákon to ode mě nechtějte vědět jak to že tomu tak je že celobytostně musíme k tomu bohu jít jinak to není spojení s bohem protože. Je bych to těžko vysvětlovat za prvé ale já bych to aspoň řekl jedním argument že proto celý ten vesmír se v člověku vyvinul až do této jeho podobě a těch jeho možností aby právě o tu bylo možno tam vejít a jestliže člověk tam nejenom části tak ještě není člověkem jenom celý člověk je tím který bohu může jít nemůže tam jenom jedna jeho ruka mu jenom jenom jedna jeho noha prostě to by bylo sedí na dvou židlích to je hodně hrubé znázorňovány ne ale myslím že v tom před te představu o tom mentální přes té o tom to dostačuje ne. Když jsem řekl že rozčilování kde měl jednoznačně tak jsem tím měl na mysli že po určitém rozšíření částečně rozřešeny toho vědomí člověk místo aby vnímal jenom tento svět tak taky je schopen vnímat nějaký svět a to není ten nejvyšší a zase jiné oblasti a tak to jde dál a tímto zjevením se dostane k nějakému konci indové mu říkají že co cíl ale já ne komu k tomu konci kriste změní nástrojů a vnímání tak zvané uvozovkách svobody že totiž on se může volně pohybovat ve všech oblastech stvořeného. A nemá tam překážek a jestli vědom že tento pohyb je závislý na bohu je to samozřejmě jenom vědomí té závislosti ale vadí mě na tom jednu věc to hezky překládám možná ten a ten člověk co překládat toho šrí aurobinda se že je to pohyb kdežto za rozšíření vědomí rozšíření do mě pohyb je stálost žádný pohyb tam se už nic ne rozšiřuje protože tam nejnižší ře tam není dimenze jo už tak proto říkal to je nenajde to jde přes konečné až na hranice nekonečno prostřed ale tam rozšíření vědomí padá. Tam už nemá význam to že se má smysl jako prostředek nebo tak nějak tak jestli nějakými prostředky se tam i tomu rozšířeném tak to rozšíření zase by si mohl být prostředek abychom tomu aby ho to se narodí se věčnosti ale dál to nejde je to opravdu jenom prostředek k tomu abychom vy abychom se mohli rozšířit do stvořeného ne když třebas by člověk se dostal extazi a už i státi to může do přechodu ze stvořeného do nestvořeného tak bude zažívat obrovské utrpení způsobeno právě tím že to rozšíření vědomí dál nejde a že tedy musí zakročit někdo nestvořený život kristu k tomu říkáme ne aby se člověk přestu pohany idea a potom řekl a to a terezie a ježíš kristus že bez toho si z vámi se nedá přímo byste dál nemohli jít ano už je na jak malý člověk třebas ještě copak narozený kratičká které nějaký martin měsíc narozený jak chápe ano věci za hranicemi stvořeného stačilo na něj vložit ruce. A on začal prodlužovat dech kdybych to byl pokračoval tak se ocitl ve stvořeném samo sebou jeho existence by byla tím ohrožen pochopitelně já nechci dovolit tak proto jsem hned při přestal ale už jsem viděl a viděli to je okolní jak jsem mu začíná prodlužovat dech on směřoval to znamená on chápal on poznával aniž věděl že poznává to nezáleží to je ta prostota přitom ne jak se dedukčním systémem k tomu dostává ten ta nehraje žádnou roli přes určitou úroveň se se svou mentalista si intelekt nedostaneš že tam chceš dostat že to všechno zavřeno naštěstí tento malí tvorem všech nemá ten intelekt tože to mě nebrání v tom abychom dokonal kamkoliv kam je ovšem tam mohu pochopitelně kamkoliv ale do takové míry kam já mohu vstoupit snadným způsobem a protože já vstupuju samovolně do tohoto stavu za hranicemi stvořeného a ten stav na něho přenes a to napodobuje to mě úplně bolí v těch rukách já to napojeno čiší a. Já to na já to přednesu tam okamžitě se se mnou spojí jako se předtím pojí se svou matkou ve které odpočívá v jeho na zrovna tak nějak jinak jenom že tam matka toto nemusí to to nedělá tak se ne propojí dán že do této hmotné oblasti do takového slastné klape co z takového zvířecího ráje to je propojuje utíkat ky ale tady se nepropojuji zvířecí hraje tak se propojeno věčná takže je to opravdu jenom tak jak řekl ježíš kristus amet ne jako nejmenším z těchto nevím do království nebeského je to opravdu proti nejprostší lidí my jsme strašně složitý složek to že té bytosti že potřebuje takový dlouhý výkladů a ono to překáží já vám to říkám jenom proto aby vám tu představu přiblížil a ne abych vám dí překážel na té cestě k bohu a to by se přes určitou míru výkladu stalo překážkou rozumíte mi já jsem neměl vůbec žádnou představu o bohu se s ním poprvně setkal netrestala nepřekážela a já se musím má dobře pozor abych nezpůsobil něco co nemá být že bych vám to překáželo ta přestal von tady pracně buduju je být. Tak podívejte se tady mám námitku prý jsem řekl že ind má uzavřenou cestu k tomu seslání ducha svatého protože nevstupuje na kříž protože mu není následkem toho taky možno předat ten pokoj ne a jak k tomu chudák ind přijde když má za sebou tradici které se drží a která přes extaze ho dostává do vysokého duchovního stavu. Když už před kristem dávno platilo živ než abraham byl já jsem to znamená ten kristus existoval i pro ty indy chudák už před kristem dávno než ho budete na ten kříž a najednou já tady tvrdím že dneska už to neplatí a že ty indové jsou autoři a někde v pozadí je mých líto říkal ten do ty ty říkal ty jsi hloupý do takhle to je to myslí mně říkal ty že jo to anebo o to jak se to přebírám že já taky symbolicky chápu věci jo ale je to takhle jestliže si někdo zamane užívat nějakou metodu například člověk ne ind metodu rozumového chápání kterému se předkládá strava pomocí smyslů on to nos pasován tak se předurčuje on ne někdo pán bůh k tomu že bude vnímat jenom tento svět a jestliže ind zásadně jde specializací k bohu na nás vytřela lásky poznání karmy činnost ne tak dále hasne. Tak je jasné že si počíná obdobně jako člověk který vnímá jenom tento svět jenom tam tato specializace může člověka dovést tam ho dovede a žádná specializace člověk a nedovede jako na protože člověk musí jako celá bytosti ta ne jako specializací a vám se to je to je obdobné zvířecí mu postavení a křižovat ale obdobného ne stejné on si říká tak vono bude možné třebas pomocí lásky se dostat k bohu ne nebo pomocí poznání bohu ne pomocí karma jeví ne a kdybyste menoval kterou poli se mu ne. Ne on se tam může dostat jedině když celý svůj život zapojit který složeno poli to znamená k tomu čemu nesmí vypadnout z tohoto světa jinak se strašně ochuzujeme dyť ten život je udělán tak aby vedl k tomu bohu mimo hru hrubě potřebujeme a tak se potom mohlo taky stát že třebas kdy se ramakrišna napřed zažíval tu lásku matce a zažil to a když potom deptal poli ho převedl do toho bezpředmětné ho boha a když potom se rozčiloval na tom že si někdo odpálil dýmku z toho ohně posvátného které na stavu tohoto vítězství zapálily tak vám přesvědčil jasně to ta půl jo že je to ta pri je k ničemu že to poznání není konečným poznání tak spíš nýbrž že je to jenom něco co si předstírají ti vysoce mužové že je to konečný cíl to není proto říkají správně indové v čele třebas s yesudianem promiň já jsem velice zavázán protože mě jenom z lámal nohu a nechala živo ne když oni říkají že to bez. Toho realizována krista nejde a když to říkají dneska všichni indové který nám tady posílí za žáky ježíšovými vyspělé joginy ne že si jogini vyspělými si za námi aby nás poučoval taky to tak je to zapotřebí ji propracováno přední fázi cesty a my ne ale ty co jsou vyspělí posílat nám abychom mě převedli ke kristu tak je to zamyšlení. Prosím vás všechno co se v minulosti dělo třebas ve starém zákoně ve to dopracoval krizovým zasvěcené tví jako třebas v poslední řadě na malé a jeho žák pavel nebo šavel menoval tehdy je důkazem toho že to není konečný cíl jak mohl potom šavel vraždit a totéž platí o celé východě vy si se ženy hanbil vyspělý jogy ne jak mohl vraždit to bylo hrozné a to nemohl dělat žák ježíšův a když to chtěl dělat tak mu to ježíš za vrhl říkal petře za naš ten meč to mečem zachází mečem schází a tak dále toto není moje cesta. A taky když budeš vlastnit toto není moje cesta tohleto prosím stojí za úvahu a není to šlapáno pot věci indické ale mělo by se v tom vidět jasné doplňovat těchto ces prosím ty indové jsou na tom moc dobře v tom smyslu že mají propracováno střední fázi cesty až po extazi a extazi všech stupňů nireka pak se mi je taky bych tak ano sahá samadhi taky extaze jednoho ale extaze kdežto to co je za tímhletím od toho pokoji vám až po seslání facto už není extaze to už nemá s extazi společného to je. Při tažení celého života převedeného do vnitřního pokoje né pouhé relaxace které víc než klid ne pokoj to je něco víc jiné to by si vysvětlim že to se tady říkám přestože celého života do služby bohu to tedy trvat bližnímu to je jedno ale to je stejné no a tohleto je na hony vzdáleno normálnímu jogin a bylo to navodit dáno i každému se řeci řekl izraelském že tam. Šlo a pěstoval se a vůbec se dokázalo jenom individuálním vedením se někam dostat to je už základ nedostatečnosti tohoto systému že není možnost se vyčlenit kolektivu z celého lidstva celého vesmíru není říká vy když dilatatio tahali třebas tedy hathajogin nebo jiný jogin jiného ražení de. Něco dělá takového čemu věnuje celý svůj život a velice odpoutává od všechno proč by ten měl být vyňat této nejvyšší milosti jak je to možný že ji nedosahuje toho opravdového osvobození když se dokonce myslí že to pravidlo toto je proč to není pravda se zemí protože je to systém který nikomu ne zakazuje že by měl jít za něj kdo to pochopil jako třebas branka ví že je cesta za jogou vy to jasně a to ví všichni ho vidí ale jeden z milionů jogin se od váží za tu jogu jít protože mu to prostředkem a joga takovému velikém pocitu osvobození odpoutanosti že mu to vrcholně dostačuje toto nebezpečí hrozí každému člověku i na daleko nižších stupních a že tenhleten vy jste a a. A a božím nebo a drží nebo dejme tomu v indii ba lich těm stačila určitá úroveň a myslel si že je nejvyšší a byli spokojeni a kázali to jako nejvyšší na tak já myslím že když někdo přijde k jakémkoliv jogini především pro od něho chce spásu sama sebe nic jiného oni jiného mu nejde o a když ho ten jogin dovede do toho vrcholu těch svých možností vedení tak ten jogin by si měl říct ten veden jogin říct našel li sem svobodu pro sebe je to podivný že to nesouvisí nesvobodu jiných lidí. A toto je udělejte pregnantní to je velice výrazný pokud tam někdo z té na a byl nemocen a nebo nepotřebova jeho pomoci potud nebyla připravena spáchá po jeho učedníky oni museli myslet stejnou měrou na lidi minulého bližního jako sama sebe a jakmile toto nebylo splněno a to není joze áno splněno tak nebylo možno dosáhnout vrcholu poznání do horu to spojení s bohem nebo vrcholu osvobození. Byl tady pořád pocit oddělenosti třebas jeho se jemný ne že nerozezná ní od od té pravé schod ale protože člověk nemá měřítka tak proto to nerozezná ale já jsem toto pochopil taky teprve roku třicet devět ne my ti si zase to zase si myslel že to nejvyšší stupeň možnost ale vono to nepochopil tomu karel makoň co před ním pochopili četní indičtí jogíni a je zajímavý že zrovna ten lepší nejlepší a proč bych já o tom nevěděl proč bych já to měl zapírat už já říkám že ty neměli pravdu šankaračáryja má krišna a jiní že by neměli propracoval nejlepší ze všech. A těch se musím držet a ty mě nestojí v cestě ty mě nedostanou indii v mě nepostavím stranou nýbrž ty místa víc do popředí že je možno v každém systému zůstat ta četná kterémkoliv stupni na to platí pro evropu jako pro asi pro indii jako pro činu to je jedno ano těžko někomu nazývat že se tam dostal protože nemá měřítko vyšší hodnot a ať mu to říkáš hora zdola říká mně to stačí já nemám touha do toho a on ti bude dokazovat jaké svobodný dokážu je to protože proti tobě je svobody nee je nesrovnatelně větší svoboda než jako máme třebas my. Jsem si s tím že náboženství jako takové ať je odkud pojí pocházející křesťanského než se také jestli je to pravý náboženství tak stojí a padá s tím že jeho představitelné to nemají jenom z rozumu co to znamená nemít to jenom proto že jim to jak se říká obecně zjeveno. Že totiž co je rozumu dost zjeveno není protože to se je dyk nějakým odvozeném dá všechno usoudit kdežto například ježíši kristu a jim de jsou pasáže o kterých se rozumu vůbec nemůže vyjádřit a to je největší překážka na jedné straně toho aby to všichni přijal takové náboženství nemohou vůbec přijat šch ni lidé protože jim chybí vážnost vůči jinému způsobu vnímání než rozumem. A myslím si že praví zakladatel náboženství byli odkázáni na toto zjevení a to platí od indie až po dnešní dobu že totiž museli se dovědět o těch věcech od jinou než rozumovým chápání když to rozumově zpracovával tak to byl jenom dovětek k tomu co předtím pochopili bez přišli mi rozumu. Já si myslím že to zjevení které základem veškerou náboženství je nutné proto že přeci má člověka vést z té oblasti kde všechno chápeme rozumem a citem pomocí smyslů zpracování ch smyslů smyslových vjemů že má v této oblasti smyslového vnímání a jejího zpracování vzdá to znamená rozšířeném vědomí a k bohu a to není ve smyslech a jestliže tomu tak má být tak musí vy produkovat v následovníci toho dotyčného zakladatel na blaženství také schopnost aby se dostali ke zjevení to znamená k vnímání za rozumem nad rozumem. A teď se všimnu jakým způsobem na to zní zakladatelem náboženství šli všichni jedno mylně se snažili o to abyste člověk dostal za pouhý rozhodne v křesťanství první svatý tomáš akvinský ve třináctém století se snaží o skloubené tohoto zjevení s rozumovým poznání k tomu vů do pomohl aristotela. Kterého dostal do ruky přes arský překlad malou že španělska někde jinde a přeložil ho nějaký ital latiny a v té latině ho četl tomáš akvinský a tím se dostalo náboženství křesťanské na cestu nebo takový do takového procesu rozumového uvažování o náboženských pravda to muselo skončit takhle že se muselo zjistit že ten rozum a všechno nestačí a že tedy na to nestačí to prohlásit za tajemství. A právě tohleto se mně na tomto pojetí náboženství že pro koho je do tajemství pro ten rozum a pro někoho jiného a když kdyby tady byl jenom rozumu tak je to to všechno tajemné fakticky ale ježíše ježíš kristus říkal že nebude nic za tajemno že těchto co je dneska tajemného tak asi nelhal ovšem také řekl jakým způsobem to nebude za to jenom. Že ani lidské oko neviděla a tak dále říkal svatý pavel že ani lidské ucho neslyšelo jaká sláva čeká člověka a tak dále po tom stavu nebe čili to se nedá smyslově vnímat proto e neméně hodnotné ale je to je tomu říká zjevné tak já bych se dneska chtěl nou přiblížit k tomu po zjevení že to je zkrátka něco co všechny národy odjakživa znali pokud byli návody založené že správné pojetí náboženství pochází zjevení to znamená věčného co se rozumově nedá vnímat proto je to tajemné pro rozum ale není to tajemné jako takové rozumět tajemné a tak si myslím. Že vlivem toho že jsem zažil ustavičné zbavování se násilím pochopitelně toho svého rozumu a toho svého jáčko sou zájmy svázáni že jsem měl brzy v možnost se do toho vedení aniž jsem měl zjevení je dostal aspoň na jeho okraji takže dejme tomu mně se zjevení v první fázi jeví jako schopnost rozlišovací která není rozumového původu to je první fáze zjevení. Kdybych to řekl našem zase zkušenosti já bych řekl rozlišoval sem co je správné a co je správné nebyl jsem sice schopen si to sám uvážit ale jasně jsem poznal když jsem když jsem slyšel lidskou odpověď o správnosti nebo ne to dávno jestli ten člověk má pravdu nebo ne a to stačí takže pohled od té doby pohled na svět mě rozdělovali jedna vě části na svět pravdivý a spravedlivý na svě nepravdivý a nespravedlivý a to stačilo k tomu když jsem měl dobrou vůli abych se řídil nebo mně to dělal radost že se budu řídit tím spravedlivým a správným a já myslím že toto je vstup dost vězení toto je tu do náboženského života a že jinýho jiného vstupu není. Není to jsem může sice různým metodami na to meditací koncentrací a nevím ctnostným životem ale když se nedrží správného a když nemám tu schopnost rozlišovací co je správné a nesprávné tak nemám přístup k žádným vyšším forma stupňů tohoto zjevení. Dalším stupněm zjevením je víra to jsem ze začátku neměl tuto schopnost se měl ale víru jsem neměla dost dodneška ji nemám ale já přesto o tom budu mluvit jako o pramení zjevení pochopitelně protože ježíš kristus na tom stavěl i ty že nelhal a měl pravdu on říkal do bude idou věří spasen bude a neříkal jenom toho bohužel říkal toho víc tak se do tý do druhého oddělit a co je ve víře tím co vede k tomu pochopení bez rozum že totiž jak říká svatý augustin věříme přestože to nemá rozumový smysl. A protože rozum nám přikazuje aby byl poslouchá on je tím herodesem který se bojí o své panství a to partií na drží zajetí tohoto světa protože tomu takhle je jakmile věříme aniž víme sme se zbavili na této nadvládu tohoto panství rozumu že víra nepatří do oblasti o tom tak už patří za rozum ano. A proto ježíš kristus mohl říct blahoslavení kteří uvěřili a neviděli kteří uvěřili a neviděli protože jestliže je do uvěří protože vidí tak to není pravá víra ta víra jak jak ji měl ježíš kristus to znamená víra při které jsme nepřišli k ní rozumovým smyslovým vnímáním ano smyslu vnímání a rozumím rozklad zase nebo syntézou sebe. Tak tato víra je pravým vstupem do zjevení ovšem co je zapotřebí aby byla pořád po prová na důkazy mi řeknete tak to si protiřečí říká že toto ní kteří uvěřili nevěděli kteří například viděli zázraky ježíše krista ty neviděli protože to bylo něco zevního já bych tomu dokázat u ježíše krista i tomu tak je ty totiž se jenom podporoval ve víře ta víra tady byla. Ale byla udržována důkazy ale už tu musela být oni museli jednou už uvěřit ne se přemožen mocí ducha toho ježíše krista nebo tím povoláním od otce jak si tady říkali kde ale potom soustavně potřebovali aby viděla zůstávají v ale byla soustavně podporováno důkazy kdežto to že neviděli zůstalo základem jejich výdeji víry prosím a. Já bych tak řekl já se vrátil k tomu té první fázi protože to je to asi moc dobře rozumím jak já jsem neviděl jaká jsem zvláštním způsobem věřil jsem nevěřil na boha to je jedno od těch tří a půl roku se měl touhu jednat správně a to že jsem se dovídal co je správné a jsem rozeznával to bylo to správné rozeznávání vírou bez vidění rozumíte nic jsem neviděl žádnou představu jsem neměl ale měl jsem jistotu daleko většině že bych něco viděl o tom že je to správné nebo nesprávné a jistotu další že když se podle toho zařídím že toto vedení říkal zachováno. Já vím že to dost obtížné toto pochopit ale opravdu víra je na přirozená záležitost jak tomu říkají katolíci to není přirozená vlastnost lidská to je něco vlitého a jestliže si myslíme že jenom když nás někdo přesvědčí že a my věříme že už jsme tím uvěřili fakticky tak my jsme při tom byla oslabení to znamená my se nedo nedostaneme do oblasti kde se vědomě stýkáme s bohem k tomu je třeba daleko víc tomu je třeba vlité víry tak já bych rozlišoval protože to musím rozlišit na začátku tohoto výkladu já vás nebudu obtěžovat ale musím rodit víru vlito víru naučenosti. Víra učení vzniká tím že se že někdo nějakým způsobem přesvědčen zvnějšku přesvědčení třebas důkazy které mu ji do přinese třebas je vidí viděl zázraky to ježíše krista to zvnějšku o čem se nám víra ale to není vína to je zlý víra vlitá brž naučená odkoukat musí být tato víra musí být pořád podporováno a není nikdy tak živá aby člověka aby člověku způsobila pravé zjevení aby se stýkal s bohem vědomě. Kdežto ta druhá víra vlita ta není postavena na žádném důkazu jiném než na nějaké vnitřní tetě za kterou ten člověk nemůže no když řeknu nemůže tak to dávám do uvozovky prosím vás on neví za tomu může tak jak já jsem za tuhletu ten ten druh víry mohl když to nebyla ani víra v boha obsažena jak já jsem mohl za to že jsem že mě lékaři vode brali pocit jáství a že mě zbavili sama sebe a takovou úrov na takové úrovni jak to dítě může to dokázat to se se dneska znovu přesvědčil u toho martina že to velice snadné malého dítěte do to dokázat velice snadno až nepochopitelně snad že to já tam ještě téměř neexistuje ono se to se hlásí už třebas o pokrm o nějakou péči a ale to je všechno je pak je to naše já které si na sebe tolik dává sobě to jiná záležet na. A jestliže tedy člověk nabude tuhletu vnitřní jistotu a řídí se jí její poslušen tak stane se blahoslaveným v tom smyslu že přijde další fáze tohoto zjevení vy se plete ptát jak tedy já mohu nabýt pravou víru když nechci a nepřerušili ale oživovat správné aby mě přepadl štáb lékařů a dělal ne mně vymysleli jako na zakazoval třebas mě to nepovažuju za správné když myslet byl stejné jako kdyby to šlo jinak jak se k tomu zaseto znamená musím se snažit dělat něco. Co mně nějaký zákon vyšší který nepochází zevně tichá se zemí nějaký zákon který uznám jako třebas že od boha nebo od pití lépe věci rozumnější než já když ho ctím a když se pro něho řídí když se pro něho řídí tak musím zapírat sama sebe svou vlastní vůli protože ne vždycky to bylo povídavé vůli a čím méně to bude odpově mé vůli tím dokonaleji a rychleji budu k če k dalšímu kroku toho věření když vůbec nebo tady v tomto případě první krok že ten že se najednou do mě vlije poznání jakmile se vyprázdní od vlastní vůle ve kterém je obsažena jistota co je správné a centrálně ano a jestli se za tím dotaz potom už je to řečeno reakce kterou jsem na sobě zažívala. A upozorňuju vás na tom že ale na této cestě za zjevení a jeho plnosti není žádného prostředku ani té víry která by měla platnost stejnou pod celou dobu cesty nýbrž je to prostředek který má do časnou platnost ze začátku velmi silnou později vládnoucí a až se dočerpá tak já už teď na to dál nebudu rozvádět ale. Po tom jordánu ježíš kristus přijal té učedníky a pod pro víru jednak vlitý to bylo to hlavní že je obdařit mocí kterou mohli léčit a že tomu uvěřili že on má tu moc jim tu sílu předal on je si se viděli předtím jeho zázraky to je jistě chytla ale kdyby jim byl nepředloží a kdyby je byl nevedl k tomu aby sami dělali zázraky to byl nepomohlo nic to vnějšku ukazování pořád já to mohu on a my to nemůžeme to ten člověk musí sám být schopen toho a musí té jedna podmínka a druhá podmínka musí být schopen si uvěřit vědom toho že je schopen ne svou mocí nýbrž mocí boží a to je potom víra která mě přechodně zakotvila jako prostředek nepostradatelné. A to mě nepostradatelným po celou dobu tak zvaného osobního vedení každé náboženství přechází přes fázi osobního vedení do fáze neosobního vedení fáze osobního vedení končí na kříži ne vše kde ti učedníci už dále nebyli vedeni osobně ježíšem a fáze neosobně vede než na pokoj vám a potom sestoupením ducha svatého na nic ne. Tam už neviděli žádnou postavu ježíše krista nic takového neměli lidskou už představu o tom jak se tak se to může stát tak ona nebylo nýbrž prostě měli schopnosti které byly od a do z celé vlité kdežto ty schopnosti třebas léčit v tom v té pas tří let mezi jordánem a křížem ty byly doplňovali novými ani ukázal ukázka mi ježíše když ho vím o tom že to má platnost že to má sílu a prosim vás toho to bylo obloha či tam ten pochopil bojím směrem z vnějšku i zvyku vnitřku ale to bylo to hlavní to byl ten základ té víry vlité že tu moc na tu pociťovali aby to jak to byla moc křehká když si mysli si zašli myslet že to nedokážou tak to nešlo. A šli na ježíše to nedokáže protože si mysleli protože občas zapomněli s to je moc od boha že to není moc jejich co má dokázat takový člověk člověk který věří ten nedokazuje sobě že má nějakou moc nýbrž ten dokazuje že bůh má tu moc aby třebas o léčil nebo aby prostě z té víry konal tíhy svatého vnitřní atom nezáleží a samozřejmě osobní vedení není cílem cesty ježíšovy to je snad smyslem cesty nějaké indické jógy. Ale není konečným cílem cesty ježíšovi protože on vede člověka na člověka on si je dobře vědom že pokud člověk se stane člověkem jenom nebude moct býti konečnou platností ani pro člověka tím nejkladnější že musí být jedno s otcem jako on jedno s je a to už není lidská a záleží to to je to říká syn boží o sobě který ví že od boha pochází a k bohu se vrací od boha nepocházel jako člověk si vás to si dobře uvědomte než se vtělil do dítěte v betlémě tak nebyl člověkem. A také když se oddělil sou plné bez tak jsem se přestal být člověkem a k tomuto stavu od boha k bohu vedle své učedníky pro to mohli všichni až na toho jana umřít následně smrti nic se nestalo to potřebovali k tomu rozhřešení toho vnitřního rozporu že člověk má být zničen. Když neztratí svůj život nenalezne když se zrno nezemře nevydal sebe plodů a tak dále tento rozpor neuměli v sobě by hladit ze sebe a pro to museli všichni umřít násilnou smrtí do té rozpor sobě by hladit do se ho zbavil toho prostoru jako svatý jan ten nepotřeboval já jsem říkal o jiných důvodech protože ho taky stalo to si spojte do do matka. Takže jsem řekl plné zjevení může nastat teprve tehdy už člověka když osobního pojetí náboženství osobního vedení sleví pro to aby nemusel zůstat pouhým nástrojem ježíš kristus jim říká před tou smrtí těsně těm učedníkům ve svatém janu je to tam ten na kapitol dyť už nejste pouhý my služebníky než přáteli ano to znamená do toho přátelství v té rovnocení musí dospět člověk no a. Tvorstvo to nejsou pouhý přátelé toto oni to ještě není přátelství tam si člověk ve dvou etika pánem byl to vidíme sami na sobě že jo nevíme a ten mu říkat příteli není možné no tak vy si že jsem odůvodnil že jenom takové náboženství má právo na život které provede člověka prostřednictvím jeho lidství k tomuto zjevení které není omezené vzkaz ta nejvyšší fáze zjevení stačí to člověk má radost z toho se rozeznává to bylo a zlo že se může řídit dobrém a že mu jak se říká vychází že to je pro něho požehnání. Tak to je jeden z důvodů proč tu stává na první úrovni toho světem kdyby byl ježíš kristus po nechal své učedníky v této radosti z těch k jejich skutků které dělali kdybych sebe byl přestal sám jako dobrého tak prosím by nebylo dalšího pokroku zdali by od němu svou ne a bylo by to nešlo dál ale v té vyšší fázi než jako já jsem zažil tam tam už jim vzal tu víru vzal tu možnost dělat zázraky ne a taky tu radost z toho že ty zázraky dělali to bylo pro ně něco vzdáleného co už bylo za ním já čeho už nebyli schopni protože přestali věřit to ježíše krista jeho sílu jeho moc jeho vedení jak může někdo vést do potupně uměla na kříži že sám sobě pomoci nemůže taky mu tam přímo tak vyčítali jiný si pomáhat pomoci nemůžeš ne. Tak myslím že ta radost jim byla taky odňata z toho a prosím když potom se všimnete toho jak to dělali po seslání ducha sva už po seslání ducha svatého už jednali jinak než předtím předtím jednali individuálně tady viděli nemocného tam v. Jinak trpícího a pomáhali než to tady ne tady by měli sestupovat ducha no a zástupy tam to nedalo žádnou roli co paní tohoto protože ještě měli od něho moc daleko od toho ducha tak ji mohli někde zkrachovat tím že to rozdali kam neměli nebo tak nějak ale tam ne tam viděli sestupovat ducha na zástupy a křtili tam nevede ten duch sestupoval a tam také se ujala ta víra která byla založena vnitřní tý nikoliv na zevním poučování zaři třeba zevním poučováním ně začít musí ale ježíš krizi přijali to napřed zevně tak pak najednou do nich vstoupil duch svatých a voni to přijali taky vnitřně tohoto dvojího přijetí je zapotřebí například nikoho nepodezříval z toho kdo souhlasí s tím co říkám že by to země nepřijímal to procent něco třebas přijímá ale vnitřně přijímá je něco jiného učil jsem vás to na svátosti oltáři a tam jsem to visel před to vnitřní přijímání. To nemůže být jenom akt zvnějšku nýbrž to musí být ak zvnitřku a já vám řeknu co to ten argument proces vnitřní že ten člověk máli přímý vopravdu milost do sebe musí se sebe vzdám si tam obětovat nese tam jenom pro něco jít jako člověk který grade nebo který něco chce vlastnit dalšího většího lepšího prospěšní ho tak ne do tam takhle dá tak vnitřně to nepřijme tento vnitřně nepřijmu to není možné zastaneme jde ale do vnitřně přímá to je ten který se sebe vzdával anebo že tady je místo pro tebe a už tam není místo pro mě. Že to je to že nejenom jedeme podívejte se protože já jsem jí nečetl víckrát než jednou protože pak jsem ji prožil a to je víc než si to přečíst já jsem si jenom tě ne věci vy máte pravdu vedli víckrát vy jste poctivější ty nás než já ale bohužel jenom čtenáře pravím vám to přední ducha nepřišlo až tam někde po zmrtvýchvstání nebo až seslání ducha svatého nebo ne on říkal třicet sice řikal teďka vám nemohu všechno vysvětlit a všechno nemůžete pochopit protože ještě vám nemohu poslat ducha osvětitel ne kterého vám mohu poslat až budu povýšen na kříži a až ta roz mrtvý já to přeháním to tam nebylo ale postím na to přidávám abyste viděli kdy se to stalo a ten vám dá pochopit všechno co není pochopitelně ne. Takže on měl na mysli když tohleto řekl ducha v takové řek bych nejzazším plnosti jak ho může člověk přímo nesmíte si myslet že by jim byl toho ducha už dříve nezvěstoval nebo ne předal když jim například vlil moc dělat zázraky se taky druh boží si tam nějaká jako že to tam ten jiný duch nebo tam ten méněcenný ne ten člověk je méně ten který dělal z toho jenom zázraky a nebude schopen větší míru toho ducha přímou ano nebyl ten člověk který dělal zázraky ten učedník který a zázraky jenom zázraky nic víc se zázraky tak pochopitelně ale tak jenom tak jenom bez vidění toho ducha. Koho přesvědčili toho křtili tak asi to bylo ale vidění ducha následovalo až po seslání ne ale já to říkám proto abyste věděli že tolik ducha člověk příjme do jaké míry přestává být svým kdežto ti učedníci páně když nastoupili za ježíšem tři roky tou učednictví tak byli ještě si chtěli svou vlastní spásu ti za neměl za zlé ale v takovém stádiu vývoje není možné se plně podílet na duchu svatým na jeho užitečnosti na jeho síle že tady překáží to jáství to patření sobě. Osobní prospěch touha skrze pro sebe ale když potom už přestali toužit po vlastní spáse donucením pochopitelně miloši na ně mysleli pořád a když ten kristus zemřel na svých tak jak mohl na to pomyslet by ti zkrachoval ne tak když přestali myslet na svou asi spásu tak byli tak se vyprázdnili od sama sebe rozumíte mi a proto ten duch mohl působit větší měrou ale ještě i po jeho smrti a proto to nám na tom že to nebylo ještě to pravé seslání ducha svatého to tam třebas že mu že dech ducha a tak dále to je študovat to špatně řeka ale to nebylo to seslání ducha svatého ještě rozumíte v té plnosti protože oni ještě jenom řek bych vzdáleně v té době chápali že ježíš vstal z mrtvých museli se vo tom přesvědčoval tomuto máš museli žít sahnout do rána tak dále ono to holt víc to znamená tady nebyla že ta ta. Kdyby byla bývala tady to to tak nepotřeboval tam dělat ježíš zase zázračný vybalovat by byl nepotřeboval ten byl dokázali sami ne nedokázali protože ta tam byla jejich jistota která byla založena na víře a byla pryč těžko se budoval jiná čte budoval jiná základna která už není založeno na víře nýbrž je založeno na ničem vyšším na jistot není na jistoty když oni to jistota které se člověk diví kterou člověk nemůže pochopit. Je nemohli pochopit kterak se to může stát že duch přišel na ně vstoupil že jim všichni rozumí co je tam vedle sebe lidé mluvící každý jinou řečí nebo mnozí jinou řečí mu víc vo římani přes řeky adamce a tak dále si řady a aby každý z jejich uslyšel svou řeč to nemohli pochopit jak je to to možné on nebylo z nich to byla moc ducha daleko větší než dělat obyčejný zázrak o nich vstupovali do podstaty toho člověka do neví nic poli člověka a ta hraničí a někde z jejich řečí. Hranicemi vystoupil ještě dá za tu hranici pochopitelně no zkrátka máte pravdu života duch mluvil ale musíte si přidat k tomu že toho ducha už jim seslal dávno dávno předtím než tam čím říkal pokoj jo už od té chvíli si je povolaní jenomže bylo já opakuju to byla doba kdy se vzdali jenom svého které rozdíl prosim svého a nikoliv sebe. Svých rodin to je to z této jejich to co mě měl začí na tom světě toho se vzdal a nikoliv sebe ten to jejich já chtělo spásu toho se nevzdali rozumíte mi a proto ten duch mohl působit jenom omezené já nebudu ti mezi fáze tady znovu uvádět proto nemohl ten duch také plně působit dokud nesestoupil duch svatý tam jak to bylo řečeno protože to totiž oni nebyli ukřižováni s ježíšem ne. A vono platí že za ně i za vás celé a ale k tomu ukřižování se musí člověk přidat dobrovolně samovolně jinak když to neudělá tak není s tím křižován nemůže se podílet na té pravé spáse na tom pravém osvobození ano a kdy on se přidali k tomu ježíši kdyby li vnitřně ukřižování teprve až ten tu je tak ovládl že museli poznat že za nic nemohou to ten duch syna vyvádí už nebyli svý a už vůbec nestáli za vlastní spásu vůbec oni nestáli vůbec jí voni nešlo ježíš la onom bližního najednou se přestali obávat o sebe přestali se stal jestli bohu prosím nebo ne a šli do ceho světa a vydávají všanc svůj život a ko vydali a to je veliký důkaz toho je jim o ně nešlo než krvi předtím Stačí když vykládáte takové symbolické dění jako že za hrnuli po druhé li by tam po zmrtvýchvstání ježíše a ten petr padá na kolena před ním a říká nejsem tě hoden protože jsem hříšný tu ode mě a podobně tak on se distancuje od veškeré milosti on si nepřeje pro sebe žádnou milost a na druhé straně za hrnu je tolik ryb se to nikdy předtím tolik lid ne než to bylo to pěkný zhodnotili jako já vím tak vzdáleně. Prosím vás to této zahrnout ryb on sebral všech stojí kterou svoji mysl slovy ba to myšlenka rozumíte a všechny svoje myšlenky obrátil k bohu ale pokorně já protože jsem za hrnuli tolik ryb všechnu svoji mysl všechny svoje lidské schopnosti a tobě jsem je obětoval proto nevě jsem ti hoden protože jsem přitom hříšní zase tebou ve vedle a jsem tě zapřel tak to soulad ježíš mu jasně dokazuje že to nevadí tady už hřích nevadí. Že to to zahrnout ry a při pokorný za nutili ze kterého je patrno že to není moc toho to který by je zahradou už nehraje roli hřích neboť ono je oni se vrcholně blížil znovuzrození a jak se svatý jan správně říká nebylo to ještě ono ale těsně před tím stáli že znovuzrozen nehřeší jestli byl předtím hříšný to už neva že on už dále hřešit nepude. Tohleto poslání toho petra abyste stal pastýřem prvního řádu už nenastalo teprve tady to už nastalo tehdy když on ho rozeznal jako si na boží a tam to začlo kam já vidím základ toho budoucího rčení jako pastýř to je že to dovršilo že tam už on to všechno má svůj průběh a stupně. Protože jenom ten kdo je schopen přístupen zjevení a petr se ukázal být schopen zjevení přístupen vězení tím že poznal vně ducha svatého a že ježíš kri tekl to tě maso nezjevilo ne podle tělo nezjevilo tak jedině ten mohl mohlo se stát budoucím pasivitou stáda někdo jiný protože náboženství musí být postaveno na zjevení říkal a totiž dobře věděl a nemohl zvolit nikoho jinýho než do byl takhle přístupen tomu zjevení to do. Že na dvakrát osm set podívejte se ježíš kristus si vyžadoval od svých učedníků aby byli jedno s otcem jako on jedno s ním jest a za tu dobu kdy s nimi chodil těch tří roků se mu tato jednota s otcem u nikoho tak nedařila jako u svatého jana který byl spíše jedno s ním s tím ježíšem který se o něm praví že se nikdy od něho nevzdaloval pořád byl jemu nablízku a to taky vystihl třebas mele leonarda menší při té poslední večeři že ho tam malej jako blízko jeho ale žití ho téměř mu naprostou bych tak řekl ne tak co tím chci říci že ten jan byl tak poměrně dokonale spojen s tím ježíšem že se toho rovnal a hnedle spojení s tím otcem jenomže proto že ten ježíš byl méně dokud byl na tom světě než otec jak o sobě řekl tak ani to spojení přesto méně nemohlo být celé nemohlo být dokonale Tak te člo o to jak to spojení dokončit jak nám vysvětlit v čem dokonalejší spojení nastává v čem spočívá a proto ten jan přišel pod kříž byla to odvaha protože mohl přijít o život ostatní se rozprchli protože měli strach o svůj život a tibete se lék že by ho taky ukřižovali že toto se nehlásil ježíši že já ho neznám a zapřel no třikrát ne školu jako nechá že to za na to všecko ale ten to on nezapřel ten prostě za ním šel šel pod ten kříž a teď se tam děje to tajemství že sem vám provádí to tajemství toho spojení to je tam vysvětleno událostí. Tak vypadá to takhle přijde tam s pannou malý to není ještě jeho matka to je matka ježíšova ježíš z kříže říká matko hle syn tvůj a janově říká já ne hle matka tvá to znamená on je saje dohromady veden celek. Čili řečeno tak jak my to bylo vysvětleno jinde napřed nějakém snu tam má na panna maria funguje jako spona s bohem jako spona já jsem to v tom snu se sedne německy k by pane a já jsem neměl to špatnost že to tak pane ne de pak to já jsem spona já jsem nesmrtelná duše sem nesmrtelná duše která má za úkol srpnu člověka s bohem takže je pravda sice že ten ježíš na kříži byl tímtéž jako ten jan pod křížem ale ten kříž byl ještě duální. Ježíš na kříži a ježíš pod křížem se jmenoval jan jan byl ježíš pod křížem ale byly dva ten nemohl ten jan nemohl na kříž tam nikdo sám z vlastní vůle iniciativy a moci nevejde a vnitřně neumře ale protože získal matku panu marii tak už by jenom jedním jediným ježíšem protože ona neměla jiného syna než toho ježíše a tím byl teďka ten jan pod tím vším čili když ten ježíš na hoře umřel tak to co bylo byl celý ježíš jan byl celý ježíš rozumíte mi to je ta podat panny marie to je to tajemství toto poly a to je funkce nesmrtelné duše v našem těle ano. To je asi takhle víte dobře že to dostal se s ježíšem na kříž a umřít vnitřně nebylo ani v moci toho svatého jana to bylo moc moc jenom toho ježíše na kříži tuto moc vzdát se sama sebe dokonale a umřít tedy na tom kříži pro tento svět to je v moci ježíše krista ale ta panna maria ta naše nesmrtelná duše ta má jedinou práci být pomocníkem by takovou sponou ne být takovým prostředníkem který nás tam dovede to je důležité vědět já jsem vám vykládal tu scénu stýkali borgéze jak tam byl ty zastaví manželé a to rychle opakuji a za mnou se radili co znamená ten obraz karma jak panna maria šlape na hlavu hada. A učí ježíška že má šlápnout na její nohu ona potom ucukl a on už potom je bezpečně stát na hlavě hada takže kdyby byla panna maria toto naučila ježíše ta byla sponou i pro toho ježíše s tím otcem i tento potřeboval tu nesmrtelnou duši dispozici ale kdyby byla tohleto neudělala tak ten ježíš také nedokázal přemoci sama sebe a ten had je symbolem našeho já který toho arcisatanáše který nás drží mimo vědomé spojení s bohem a není jiného nikoho kdo by nás vzdaloval od toho boha než naše já. V protože ve vůli boží abychom byli jedno s ním ale naše já má zpočátku jinou funkci naše já má zpočátku ničím nezmate no a nezastupitelnou funkci že musíme svůj život jeho pomocí jeho existencí rozvinout aby ho se stali plným člověkem celým jestliže nejsme tím celým člověkem tak nemůžeme pomýšlet a nějakou vyšší fázi když se neosvědčíme v malém osvědčit ani nemůžeme ve velkém čili my to já potřebujeme jenomže je a to já jakmile se dostane do výše toho vývoje naznačené ho v jordánu ne tak přestává být pomocníkem a začíná být satanem a je třeba ho přemoci. A nemusíme se starat o to jak protože ježíš nebo evangelium říká že ježíš byl duchem puzen na poušť ne z vlastní iniciativy tam šel byl duchem nám na poušti a tam se z této iniciativy ducha božího postil a teprve až zlačněl to znamená až to já nebylo uspokojování a von ho nespokojil tak povstalo proti tomu člověku. A začla ho vědět to svádí každého z nás tak že ho svatě k tomu aby sloužil tomu já a ne bohu všem víte dobře když to znovu přečtěte si to znovu tam to snu lite dobře že on odmítl tento svět to je ten celý recept že v ježíši kristu je sou všechny lese od odmítl ten schod sloužit sobě tomu já tomu satanu skočit si z toho chrámu a a tak dále klanět se mu a tam to už nesmí člověk dělat klanět sám sobě to už je špatné to je to dobré když například svatý je na svou svatost hrou dí tak přes tuto fázi té pouště a přemožen satana ten dostává a bojuje s tím do konce života umírá do konce života a neumře a neví proč je to třeba ano. Tak já nevím jestli je to vysvětleno ale ježíši kristu je to vysvětleno ano tam je ten celý recept jeden třeba to odhalit jenom třeba se podle to taky zařídit pochopitelně kdyby ten vůli svou nestarat tam kam nemůže kde nemůže být vůbec prospěšná kam ne tam ji nemáme ztekat kde ji musíme naopak ztratit protože jedna součástí té vůle se ji postupně ztra vám je na součást té vůle je nebo dá se definovat jako láska k sobě a služba sobě. Takže jestliže člověk si přeje pro sebe spásu je to v nejlepším pořádku to si všichni učedníci přáli a ježíš kristus je vzal i s tímhletím za své učedníky ale pak je tomu musel postupně vodnaučit tak muselo jí ji jít o dobro bližního a spásu bližního pro to voni nejenom třebas léčili ale taky křtili přibližovali lidi ke spáse že. Upozorňuju vás že v tom životě ježíše krista vy ty recepty nacházíte a já ano to je milosrdenství boží protože pro vás protože najít ten znamená cit se a kdo se neřídím tak se odsuzuje ježíš kristus je recept na to jak přemoci satana ale kdyby byl ho nepřemohl tak byl ztracen z té své celé funkci všechno byste to zvrhl byl nemohl provést to co od otce měl přikázáno učinit rozumíte mi a tak si prostě uvědomte že ne z nějaké. V takové lajdáckostí boží nebo nevšímat vo sti pána boha tyto dary nemáte ale protože vás pán bůh miluje protože věřte mi to že a to vám tentokrát výjimečně nelžu že já si přeju být pokud možno nevědomí v těchto věcech abych neměl příliš velké povinnosti protože když někdo nevědomý v matematice nic se nestane že nevědomí v kterémkoliv vědním oboru nic se nestane nebo když je vědomí v tom oboru nic se nestane když to nedělá. Horší by to už bylo kdyby někdo byl lékaře ani nechtěl nikoho léčit to už tam že to jeden naro zradí nebo by někdo učitelem a nechtěl nikoho poučit to je také špatné nebo byli byl knězem a nechtěl to kněžství se o to kněží podělit někým to by bylo taky špatné a je celá řada řemesla ve to takhle výrazně není ačkoliv tam také je obsaženo než těžko odtamtud to jako se dovědět to tam je ale tadyhle v tomto případě. Duchovní poznání má jiný charakter k vám vždycky opakuji že když ho nabydu a do jaké míry ho nabydu tak ho musím praktikovat když ho ne praktiku tak to zase ztratím tak doví kolikrát já to vím podle sebe nějaké poznání jsme měli a se svého ztratili protože jsme to nepraktikoval rozumíte ona je možná lepší když to vůbec nemáme než abychom to na pokračování ztráceli se té únavné a to je aspoň soud podle křesťanských světců velice těžké a strastiplné že když voni se setkali například s bohem nějaké extazi a pak se toho musel zříct. Co pro ně už byl tenhleten svět to bylo to byl černý temný bídný žaláře předtím ne a když poznal něco lepšího pochopte a musím se toho vzdát to bylo potom zle takže oni se nový z nich na tento svět dívali karmicky a jmenovali ho temný údolí zármutku a pláče že ano ve i v modlitbě to máme tohleto není tomu tak pokud by se to je radostná oblast sestupu a všem kdyby to tak ideálně šlo že by člověk nikdy nespadl nějakého žebříku ale když vám není ukázáno kde jste a neříkám že bych se tam nebyli ale není mám ukázáno tak nemůžete vědomě padnout a tím se vám tím se ošetření mnohého utrpení ano. Já tyhlety věci neznám kvůli sobě jenom kvůli úkolu který mám a je to zatěžující úkol protože se musím ustavičně dělit o toto poznání s ostatními a to dělení sebe s těmi ostatními to je asi tak tisícero násobí stát více násobí úkol časově i duševně namáhal vnější než pracovat sám na sobě a kdybych to ještě nějak tak předvedl. Tím co vidíte že dělám třebas tady s vámi mluvím nebo že píši nějaké spisy tak z toho tisíckrát toto co vidíte čeho jste svědky to je jedenkrát a těch devět set devadesát dět vůbec neznáte a buďte rádi a to je to co kdybych nebyl ochoten dělat těch devět set vesele o čem nemáte vůbec žádnou páru kdybych nebyl ochoten dělat tak okamžitě tu milost ztrácí já bych si jenom matný vzpomínal že někdy jsem tu milost měl že někdy jsem tomu ježíši rozuměl že někdy se mohl někomu poradit ale už bych nemohl dál poradit. Už bych to neznal všech protože to není moje to je mi propůjčeno rozumíte jenom proto abych tím takhle vládl než se učedníci páně stali jeho učedníky sloužili svým rodina jakmile se vzdali svého symbol toho vzdání svého to je prosím symbol to znamená dali jste svých rodin ono je není třeba se vzdát detailně toho a toho a dbát na to ještě tamto mě poutá tam to nic to nesmyslné jednání prosím vás toho se zřekněte to nikdy nedělejte je třeba se vzdát to hlavního to co mám nejradši a to ostatní si s tím sveze rozumíte anebo to vůbec nevadí vy se to nese de. Ale já bych to ještě před převedl než se pustím to bude eště takový lépe ale ten tam může být já bych se ještě převest do dnešní době do dvacátého století jakým způsobem zpovídal páter pio v tom snovém ro to do až do roku devatenáct set šedesát osm dvacátýho třetího září zemřel ten rok tenhleten muž nechtěl od lidí kteří k němu přicházel do zpovědnice aby měli dokonale vypracovaný hříchy dokonale vypracovaný zpovědní zrcadlo nýbrž aby si byli vědomi toho co na tomto světě nejvíc drží co je nejvíc poutá takže když tam někdo přišel a začal mu třebas i spasí ru číst co všechno vyvedl on říkal dost já vím že máš upřímnou vůli řekni mně co si myslíš že je nejhoršího to mě stačí a když mu to řekl tak řekl já ti dávám rozhřešení protože když se toho upřímně zříkáš tak to ostatní se sveze ano. Takže oni když se zřekli to učedníci páně svých rodin které měli nejradši pochopitelně a pro které žili tak se zřekli svého všeho svého i když třebas uměli dá vybalit a takové to bylo taky jejich ale to už je nedržel o tolik jako když to dělal prostředí rodiny to to mělo ten smysl už původní to bude jenom umění které necho mu nevadí naopak ta rozvíjí v lidské já velikou bytost a rozví lidský život a to je nutné jenom z rozvinutého života se dá jít dál a když tedy se vzdali svého nikoliv ještě sebe tak už měl právo se vzít do učednictví. A vzal si je s tím sou podmínkou že budou dále slevovat čili to je proces postupný a teď že musí dojít také nejenom na to co je jejich ale na ně samé a co je hlavně drželo přitom ježíši láska k nim a ne láska k ježíši na rozdíl od toho jana snad ale těch jedenáct láska k sobě to byla která je držela při protože měli stav z konce světa a chtěli být spaseni pro sebe a to jim neměl ježíš za zlé ale teď tam krásný návod jak se přes tuhleto překážku že člověk se má rád a když se spásu tak se má rád okatě a vypočítavý o říká takový obyčejný člověk který se má jenom pro tento život že chce mi tady pohodlí čo a my ho chceme mít na věky té vypočítavost zábavná ne které sobectví na něm na kolikátou to je vyspělé sobectví a on jim tohleto trpěl za jedné podmínky Že soustavně vedl k lásce a pomoci bližnímu ano takže on je soustavně odváděl od nich samých neříkal neunesete toužit po spáse to neříkal to jim nebral ale ukazoval jim druhou stránku mince že musí mít se musí že musí dospět k tomu aby milovali bližního jako sebe nic víc to je velice těžké pochopitelně a oni pokud vím do toho nedospěli až při seslání ducha svatého to nevadí ten proces pokračoval a oni opravdu málem zapomněli na vlastní spásu protože sloužili bližnímu kontinuální ustavičně soustavně. Jaký výtečný recept tady máte když ustavičně budete sloužit bližnímu tak i když dneska toužíte po spáse tak ta vaše služba se dostane do nových kolejí do nových kolejí a ty oleje jsou nepochopitelné pro člověka rozumné ho že abyste ztratili jako vedoucí faktor svého života o to se nesmíte ztratit se snažit osobně svou vůlí aby to ztratili k tomu při spěje něco jiného než vaše vlastní vůle tomu přispěji touha pomáhat bližnímu nebo mít se k němu jako k sobě samém. A to bude mít za následek že si budete přát dobro pro něho jako pro sebe rozumíte to znamená už se otupí to sobectví které si bude přát přednostně pro vás tu spásu a proto ježíš kristus ukazuje na toto indové dlouho ne většina z nich ani dodneška to nepochopila proč von dělal zázraky ježíš kristus a proč dopouštěl nebo měl své žáky k tomu aby křtili. Protože tím ten voni se přibližovali ke spáse a oni nesměli stát jenom o to aby ten bližní byl uzdraven nýbrž také o to aby se přibližovali ke spáse aby ta spása nekonal jenom tomu člověku který šel za ježíšem jako učedník a šel za tou spásou pro sebe nýbrž aby nula také tím ostatním kterým se rozdávali vlivem té moci dané od ježíše a tohleto je skvělý recept na to jak přejít z touhy po samo spáse. K touze vyšší upozorňuju vás že se o to nesnažte jinak než právě rozdělování svého za mezi sebe aby ního společnost lidská vás tomu soustavně učí když například musím být zaměstnán tak já jsem musím o sebe poděkovat společnosti ale pak je to přímo hříšné jestli já té společnosti nesloužím věrně protože to švindlem milovat přitom já musím dělat kloudně svoje zaměstnání abych totiž opravdu tu společnost ve které žiju miloval tak jak to sebe do takové míry a v tom rozsahu jak je mi to dovoleno ne abych se rozdával na každém rohu pochopitelně já jsem jednou třebas málkou ním úředníkem na si vymýšlím tak abych v rámci té své funkce poctivě sloužil tomu bližnímu že to ani mi bližní to je účinnější že je to ani bližní protože já se nemohu nadát toho že že přijde řekne dobře jsme to zařídili tady máte další prema taky ještě vode mě. To se nikdy nestalo že ne no kdy to mě také ne když jsem nějakému žáku lépe posloužil než jak by mu třebas by posloužit jiný aby máte třebas jiný názor že se mu posloužil ale když se musela jinak posloužil než jiný tak von mě ten žák neprovedl pro mě anime kousek který odešel po maturitě a bylo po něm veta a tak je to z naším povoláním že totiž všechno se tam jako ztrácí do propasti ten něco podobného něco skvělého co dokáže jenom hospodina uvaří obě voni to s ní. Pro které to úvaze a oni ani nemu nou ani neřeknou bůh a dovol toho pryč a může se mít talíře na vadit znovu a zase je to být a zase je to péče je to pryč dete je kam se to skládá to je ono to je to často částkách odebírám se od sebe když to dělá hospodin tak je ho ukázal uká moh ukázat na každé povolání člověka že ho kraje svého já ukazuje a když to dělá tímto způsobem že se zrovna tak neohlí ne jako ten kdo mě dobrý obec. Potom co udělal a nebudete to přičítat k dobru a no tak bylo to uvážení bylo to směli jenom více nechtěla nebo jsem nechtěl hotovo tak prosím tento recept je ježíši kristu oni ukrajoval z té své touhy po samospásy rozumíte a rozdával ji v podobě léčení bližního podobě křtí aby třebas v podobě dělání obě a nebo já nevím co všechno to je jedno. Jenomže když vaříte mě tak je to krajní po na malé kousky kdybyste křtili tak jako oni křtili z moci boží ne do krajní po velkých kouká takže oni za tři roky téměř přišli o sebe ale nemůžeme tam přát tak rychlý postup protože to by málokdo jít nesl ukázalo se že ani oni kromě jana to nesnesl oni při tom při tom od kralování sama sebe přišli od celou svoji víru představte si to jak byste těžko to nesli kdybyste od celou svou víru přišli kdyby se najednou nevěřili v toho spasitele kdybyste ho viděli k nic bezmocně na kříži že sobě po pomocí nemůže jako podle pomáhat vám tří za ním šli jako za svým spasitelem. Takhle ho budete vidět by se tak prudce šli k tomu bohu že ho nevíte to je způsobeno tím že jednak obrazech to nevidíte to je také dobré a jednak tím že to pomaleji se to za tři roky se ne odbyde tahleta pasáž ale věřte tomu oni v okamžiku smrti nevěřili v ježíše krista až na toho jana těch deset jedenáct nevěřil v ježíše krista kdy si do toho vzdálit jidáše protože by byli se neroz utekli on jim šlo o ně samé řekli spáse puč aspoň zahradě kdo může sám sebe petr například neznám toho člověka že domu ten koho zakokrhal aby si uvědomil jak lže a tak. Jak se jestliže tedy člověk na této cestě ztratí víru a ztěžuje se několikrát já už ani po tolika letech úsilí nevěřím na to že by to někam vedete a ztráta této víry a já řekl já mu říkám vždycky v této chvíli to je požehnaný okamžik tady máš před sebou také nevěrce který ještě nezačal věřit a máš dojem že jsem na tom líp než ty nebo jsem na tom hůř a on mě říká za prvé tě nepovažuju za nevěrce že by s opánky jako o chlebu a za druhé mám dojem že si na tom líp na říkám v obojím se mýlíš a mám pravdu každý na tom nejlíp tak jak když poctivě věci dělá tak jak se to s ním děje že stav té že si že byste měli vědomím že vás někdo vede. To by to vědomě vědomě se stýkal s tím mistrem který není tělesný který se o vás objevuje vede vás na povídavá my se pro něho vidíte nemáte vůbec žádné těžkosti na té cestě kam by to vedlo to by vedlo maximálně tam kam to vede v indii když je žák sahat řízen tím svým kruhem tím svým mistrem že by věl ten žák na tom mistru a že jakmile by ten mistr ho jednou opustil a prohlásil by ho za hotového. Tak jenom jeden z tisíce možná že i menší počet by byl ochoten udělat další krok většina z nich zůstane trčet tam by mistr opustil co to je co by to bylo to by byl ten stav kdy ježíš kristus opustil své učedníky a šel na kříž rozumíte je to konec vývoje vůbec ne to není konec vývoj takže si ne žalu te na poměry že nevíte kde jste že nevíte vo tom jestli mistr váš právě za vás vstupuje a ne nanovo ježíš musí ustavičně za nás se dávat křižovat. A my jsme toho ušetřili toho vidění toho jeho ustavičného sebeobětování a buďte rádi že toho ošetření toho pohledu to je to by bylo neúnosné křesťanští světci kteří toho nebyli ošetření si přáli toho být neošetřil chtěli ježíšem trpět zažívali tak obrovská utrpení že to co ježíš kristus zažíval třebas tři hodiny voni zažívali půl života prosím vás řeknete proč zažívali půl života když to trvalo jenom tři hodiny ježíš nebylo toho víc než ten ježíš kristus zažil není to nějaká anomálii to je ale na druhé straně a on to řeknu argumenty jiné než které jsem přednášeli dy. Oni proto celý život trpěli tím ukřižováním také proto po také podškrtávám že by byli to utrpení ježíše krista v kostce jak ono zažíval nedrželi neunesli já to vysvětlím ještě jednou legenda která tam může být tak kterou dobře znát ten vysloužili voják který v malé asii u jedné řek že tomu říkáme kryštof přenášel po cestě přes řeku neboť tam nebyla logika tam nebyla pranice a kdo se nechtěl na moci tak si mu vest na hry on ho přenesl ten jednoho dne byl svědkem toho že přišlo malé dítě a přálo si být přeneseno na druhý břeh a kryštof mu řekl no to bude teďka snadná práce a jakmile vstupoval do té vody tak dítě staro stále těžší a těžím a ten kristu říkal dítě to je že si nejtěžším břemenem ačkoliv se tak malé jaké jsem vůbec kdy nesl dítě mu řekl já ti trošku uleví té tíze aby se vůbec přešel a teprve na druhém břehu ti řeknu co s to nesl ty se že se spasitele tohoto světa a ten nesl tíhu celou světa ten ne.

Edit utterance

Text view • Help