Waveform view

79-01

Loading wave form: 0%

Speed: ⊖ 100% ⊕

Zoom: ⊖ 200 pps ⊕

On byl milující čili kdyby byl nebyl milující v pravdě milující tady byl řekl petře neříkej mě že mě nezapřel a že se mnou budeš na smrt kdy já dobře vím že mě zapřeš dříve než kou zakokrhá koukej zmizet nejsi míní žákem dále ale protože ho vzal na milost a předpokládal že se tohleto stane že bude nehodným toho svého mistra že to souvisí lidskou slabostí být takový že se člověk má radši než toho boha a to je běžná záležitost tak on ho za to nezavrhl když on ho nadále počítal ke svým žákům ke svým učedníkům a navštívil si duchem svatým jako ty ostatní kteří ho třebas přímo také nezapřeli a dokonce ho udělal nástupcem svým že ano. To je nesmírně tři ten že ho udělal při tom svým zástupcem a že se ho ptal petře miluješ mě etika ano já tě miluju znovu ti říkám petře miluješ mě on říkal pane miluju potřetí se ho ptal petře miluješ mě on říkal pane že mě to říkal dvakrát já tě miluju a proto já ti stavu ju zástup jsem si na zemi že ho tak já to už říkám přibližný my slovy a budeš páně ovce a tak dále proč von takového proradná člověka zrovna zvolil za vedoucího církve. Protože proč to posvětit tou svou láskou protože člověk chybující musí také nalézt boha při těch svých chybách to ho chybí nesmí být tak velkou překážku a to je to církev představuje ty chyby mě měli z toho mě přivádět k tomu bohu zrovna tak jako ty moje přednosti a ještě dokonaleji že přednosti dycky hrozí tím že se jimi oděj se já jsem dobrý špatnosti ovšem zase hrozí tím já jsem jakou já by mě řešení jsem nehodný že ano to je taky špatné ani jedno se nadělá něco dobrého protože jestliže ti tím oděju tak se se proudu od boha a ani ty hříchy mě nedělají nehodným protože je tady láska boží která toto všechno překonává. Je nesmírně důležité abych dovedl jít ismy špatností bohu nic špatnostmi bohu nechci říct abyste dělala ne nýbrž abyste si nezoufali žádnou svoji slabostí abyste si jenom uvědomovala mám si jdu od boha a já jsem ji používal pro svou slabost je to zneužití síly boží nebo milosti boží a prosím tě bože ve změně na milost já ji potřebuju jo já se bez tebe neodcházím ani tě svých slabostem. A myslím že učedníci páně až na toho svatého jana byli nejslabší v okamžiku teď by pán nejrozhodnějším pro ně upozorňuju i vás že okamžiky pro vás vývojově nejrozhodnějším vás vždycky zastihli nejslabší protože jste blízko tomu nic které se může přiblížit mou a kdyby se taková nebyla tak byste se vůbec k němu nepřiblížil kupodivu člověk ctnostný žádný čin slovní člověk nebyl ještě spasen ani jeden a nebude nikdy do skonání světa to nestačí protože jestliže ví že je ctnostný tak to je ámen není tím nic si je ví že před bohem je nic do té veliký pokrok. To je opravdu prázdná nádoby říká laoc do kterého se vejde ten bůh když tam jsou moje ctnosti v tom mé nitru tak už tam pro nic jiného místo není nebo kdyby tam byly moje nectnosti tak tam pro nic není jeho není místo ani pro pána boha žádném případě na mě pro boha jenom tehdy místo když jsem prázdný od sám sebe to je to svolení se ze sebe to vyžaduje třebas ekhart ano o sobě že to taky křesťanští mystici pochopitelně a to víte to ježíš kristus kdo ztratí sám svůj život nalezne ho ne ale kdo ho hledá ten ho ztratí. A je důležité si uvědomovat kdo hledá život ale svůj znamená ten pomíjející ten ho ztratí že jste se ho už jednou vzdala těžko na tuto hřivnu zakopal už jste ho jednou ztratila a nemáte ho hledat nikde jinde než u boha a to už není život váš nýbrž život boží tímto životem dále žít si musíte přát a ne svým který vám patřil ne. Tak podívejte se s tím duchovním učitelem to takhle tam je řečeno tedy já ne vy vo té větě ale dejme tomu že to tam je já mám dojem že je to vytržení z kontextu ale na tom mi nezáleží já odpovím jako kdybych takhle byl k bludně mluvil sám není to pravda ale že jako nemůže se člověk po snu potom dál dokud mu není předána moc vot schopní ho učitele že je to pravda a není to pravda je to pravda po té stránce že kdyby člověk neměl vedení boží tak by nemohl kupředu jít a jeho učitelem nemů nemůže být nikdo jiný dokonalejší než ježíš kristus jestliže by totiž stál od učitele hmotného ať je to kdokoliv sebevětší zasvěcenec tak by to mělo jeden nedostatek veliký že totiž co by mu ten duchovní učitel předal znamená co by dostal ten člověk bez vlastního úkonu to by mluvil teologicky vědecky nýbrž úkolem jiného člověka který mu to předávali tak by to mělo za následek že by nikdy nemohl od toho duchovního vůdce dostat být než co ten duchovní vůdce má. A dostal by daleko méně a pořád se to zmenšovalo až by až mě dostal vůbec nic jo to znamená tím se rozuměli ta původní velikost kdežto u ježíše krista tomu tak není mámeli učitele ježíš učitelem ježíše krista tak ta síla se násobí tak duchovní mokrá je nám předávána se násobí tak se zvětšuje protože je vázána na úkon toho kdo tu sílu přenést dostává se to ten úkon ten je přitom důležitý toho totu sílu dostává to je jeho míra odosobnění každý dostane takovou pomoz ceho mistra. Do jaké míry se odosobnil do jaké míry odstoupil od sebe od všeho stvořeného jak to je říká křesťansky je nepravděpodobné nebo je to zákonité si člověk nevzpomene otcovský dům dokud nepromarnil všecko to je zákonité ale nemusí to promarňoval po zlém jako třebas se stalo mně nýbrž může to promarnit podobrém může k tomu stavu promarnění přijít řek bych uměle já bych řekl vědecky když si se od nás chce všech promarnit jelikož víme že v tomto momentu si vzpomene na otcovský dům jestli je tomu opravdu tak je a my se bez té vzpomínky těžko trvale udržíme na cestě že vzpomínka na na otcovský dům je velice podnět ná to je srovnání tam a tohoto že jo to je srovnání ve kterém toto zde neobstojí a mně to nutí abych tam do toho otcova domu šel pro tuto vzpomínku tak že tomu tak je že je to vzpomínka má takový tak tolik cenu tak pak se k tomu promarnění mohu dopracovat jiným způsobem než že to promrhá nenezřízeným způsobem života. Promarnit znamená také to nemít to je jako to promarnit když já se neztotožňuje s ničím když nemá nic mého ježíš kristus toto tento druh promarnění znal a doporučoval tak jsem vlastně také všechno promarnil jestliže já totiž mám zde domov že mám kam bych hlavu sklonil jako ježíš říkal že nemá. Tak jsem všechno nepromarnil já tady mám ještě takové živobytí by ho to tím přirovnáním marnotratného syna ne a kde se mi ještě dobře daří a kde mám de si nevzpomínám na otcovský dům ale proč se ježíš kristus udržovala při té při tom vědomí boží otcovy vůle protože neměl tady dům nevlastnit uměl všecko promarněno o mysl nejlepším slova smyslu ano myslíte si myslet mluví o nenávisti nebo tak to nesměl takle doslova brát to musíme znát podstatu té věci neboť on ta příklad nenávist bude sama sebe nebo týl nebo ne ne své příbuzné tam vysvětluje jinde co to je svými úkony svou činností to vysvětluje a to bohužel církev předtím ne neuměla vyčíst toho mi už to dovedeme jak si to musíme dohromady dát. Takže když on teďka mluví třebas o promarnění v tom marné synu tak on taky ukazuje jakým způsobem on to promarnil on odstoupil od své rodiny že ano tímto pro něho přestal i a o to už neměl on to nevlastnil kdo je má matka kdo jsou mí bratři nemám kam bych hlavy poli a tak dále a tak dále ne nakonec i svoje učedníky neměl to opustili a on byl nucen opustit a říkali to nepřežije musí opustit že by to jinak nešlo že by nemohl se ta toho ducha svatého kdyby tam neodešel jedno tak je čili to jsou všechno návody velice jasné podle mýho názoru o tom jak mám promarnit jinak než po zlém po dobrém čili může nastat moment životě kdy já lidsky nemohu udělat nic víc. A můj cíl je absolutně čistý třebas poznání boha jestliže nic jiného dál udělat nemohu tak jsem všechny své si v tom smyslu to by na tom toho podobenství promarnil a to stačí abych se setkal bohem jestliže zůstanu klidný a k tomu budu toho buchnout svou duší bezeslovně tím tou rozumíš jako nějaká přitažlivost em z ke tak nějak tíhnu berte slov bez formulace to stačí k tomu aby se s bohem setkal ano. Chudoba do ducha spočívá také v tom že si o bohu nemyslím že by byl nedo sch vý a že já tedy klepu a on to neslyší upozorňuju vás na té tu okolnost že to není žáku do a ducha chudoba ducha předpokládá povídavou mysl klidně nepovinné mysl a spolehnutí na milost boží beze slovních spojení na milost boží takovou chudoby že všechno co jsem nabyl v tomto světě od chvíle svého narození neužívám pro tu chvíli jako bych to neměl duch je totiž moje mysl chudoba ducha je tedy chudoba mysli znamená oproštěna mysli od všeho co ji něčím naplňuje moje mysl může být naplněna útěchu zoufalstvím slibovat prosbou vším možným. Podmínkou spojení je aby tam nebyla ani prosba ani stěhování nic takového aby můj duch byl čistým duchem abych šel k bohu jako čistá mysl ničím neskládá ani jedním slovem ani opakováním jména božího ani tím nejsvětějším proto k mému velkému nepochopení mně bylo vza toto tato schopnost této modlitby o které jsem si myslel že jediná někomu bohu dovede v okamžiku kdy mě ten bůh sobě tahl protože toto vím tak vám mohu doporučit aby z toho nic nedělali že nedokážete třeba vnitřní modlitbu už to může být znakem tažení božího ano pokud je dokážete v tom smyslu že je vám tam pletou jiné myšlenky to je něco jiného ale že nedokážete slovně produkovat že to nejde. Tak chudoba ducha jsem prostě popsal blahoslavenství a já se od vám na to a nebudu to dál vykládat na to je tam dokonaleji psáno se praví od vrátit se od sebe a od všeho stvořeného by bylo možné jenom tehdy by člověk ztratil ze svého vědomí toto smut voře né i za sebe to znamená bys tačil z vědomí všeho toho co zatím nevědomí a a ztratit vědomí nepovažuju za správnou cestu protože to je bezvědomí a co se tam dokáže nic že tak to asi myslíš to tě upozorňuju na jednu věc že odstoupit od sebe a od všeho stvořeného nemít to ve vědomí to znamená aby to nebylo zprostředkovává no smysly smyslovým vstupem do rozumu to nevyžaduje ztrátu vědomí. Neboť ty nevíš že za tím co do vědomí se dostalo ze smyslů a potom zpracování rozumovým za za tímto zpracovanou vědomím naplněný něčím konkrétním je vědomí čisté které s tímhletím nemá vůbec nic společného a jakmile vyčistí tuto obloha svého vědomí od těchto mraků svého já a svého stvořeného okolí tak se za tím objeví jasné nebe a ne bez vědomí nebe tak jasné že tě překvapím svou moudrostí a láskou tak to se nemile překvapit nevědomí tam nesmí nastoupit a kdyby nastupoval tak je to chyba někde práci ano. To je technická závada ano nefunguje to nevědomý li nesmí nastat tady mám otázku jak se dostat k tomu nic boha ne to nic lidské je pochopitelné už jak mi tady říkáte ne ale co je to to nic z toho boha jestliže mám v některém okamžiku touhu po tom spojení tak bych si měl být vědom toho že to není touha má nýbrž že jsem nevědomě v té chvíli vystihl podmínky. Za kterých bůh vstupuje do mé zevní mysli ano přes nějakou tu spojku které jsme včera mluvili a toho bych tohoto za ní cení nebo poutanosti bych měl použít všeho nechat co momentálně dělám a říct k tomu své ano souhlasit to toto tažení a dostaví se to spojení a dostaví se totiž stav který mě vytáh v času a prostoru který je svlečené ze všeho stvořeného i z mého já bez mého přičinění bez postupného zdokonalování nějakými ctnostmi jenom proto že jsem vystihl podmínky. Toho přístupu božího ke mně protože já mu normálně nedává k tomu příležitost já mu zabraňuji jesiže já to ale někdy vystihnu a to jsem vystihl tím že pociťuju touhu po něm tak tomu bych měl vždycky vyhovět a měl bych zůstat v klidu ne jako abych to chtěl zažívat ale abych se k němu přiblížil ano to spojitá tví ale tomu v té touhy němu se přiblížit ano ujišťuji že. Během nějakého okamžiku do lidské mysli vstoupí poznání nebo láska takového druhu a které člověk musí vědět pro tu zkušenost kterou nabývá že to není lidská láska je to není lidské poznání že je to poznání boží čili je to on se kterým se setkal nebude vědět žádný tvar nic nýbrž tento následek bude svědčit o tom nic se kterým se setkal nemá podobu nemá jenom následky mě toho setkání mně projevuje jsem se setkal s něčím co je za tímhletím následkem ano který zažíval. Řekl jsem že boha poznáme z následků toho setkání s ním tak jsem tím chtěl říci toto setkání doznívá doznívá v lidské duši těmi následky ano ale setkání samo proběhlo naprosto vědomě jenže proto že to bylo setkání s ničím jo boží přirozenosti tak se mi to nejeví jako setkání s bohem nýbrž jenom jako jenom jako důležitější nebo nejdůležitější okamžik mého života. Který potom nese trvale následky to už je jiná věc ale tuto důležitost a jedinečnost toho okamžiku já zažívám to už nejsnáz lék to je po zažití toho člověka to je přímé poznání boha já z toho neslevím a ty následky jdou za tím protože to že je to člověk zažívá jako bezprostředně a nerozlišuje mezi ním a druhým ale je tam ještě něco tohleto co o tom mluvím přímý zažívání existence boží nebo jeho lásky nebo tak ta slíbil řekl ničeho ano radši to je daleko dokonalejší A jestliže z toho nakonec vyplyne třebas láska kterou poznávám tak jenom proto že předtím než sem do tohoto stavu vstoupil tak jsem ho chtěl milovat kteří že se ho chtěl milovat tak z toho nic přes které je přejdu do kterého se mnozí na chvíli víte láska z možná tou přítomností boží že se ho chtěl poznávat být e poznání z možné o přítomnost boží rozumíš mně vždycky to co jsem do toho vložil má odezvu obdobnou ale mnohonásobné tom násobení tady mám slovo rezignace ty nás prý učíš abychom rezignovali a. Jak to tedy odpově nad tomu co teďka nám říkáš ano e rezignovat je v pořádku ale kdy to znamená rezignovat smím beztrestně a užitečné tehdy když jsem všechno provedl co jsem mohl lidsky provést a dostal jsem se až k bodu ve kterém bych začal být znepokojovat svoji nemožností to se nesmím dát každý ne pokoje neklid mě oddaluje od boha jakmile se dostanu na konec jich možností tak rezignuju na další snahu prováděnou tímto směrem dosavadním rozumíte to z z jiného směru prosím zase rezignovat i když z jiného světa na to du mohu třetího střílet kudy umím mohu jít ano. A ježíš kristus mluví o do věrným příteli ano který když na lehá nakonec se mu otevřeno ano takovým do těmi mohu být to je to se doporučuje to ježíš kristus doporučuje ale kdybych nerezignoval včas tak se zneklidní a tím si znemožním spojení s bohem neboť neklidně největší hřích na této cestě určité fázi usne fázi ne je užitečný k té nízké fázi to je vyšší je absolutně neužitečným to v každém případě neužitečný kdyby například dejme tomu se zrušil býval nebo byl neklidný ježíš kristus někde třebas bez sem učitelském úřadu kam babi to byl dotahl on se sta klidný v každém případě. Ale rezignace musí končit tou chvílí kdy začli se mění v toporné civění jakmile ta rezignace končí toporné nicneděláním tak to je rezignace špatná musím se snažit znovu začít tam kde jsem předtím přestal jako bych to byl nikdy nedělal v takovým klidem mým vzorem je a proto to taky často provádím v přírodě mým vzorem je sluníčko sedmi tučné nechám si ho vynést nebe svého prstu a ono z něho vždycky vzlet ne že každému z vás sleduji ho sle ne nahoru ale obloukem klesá k zemi a padne do trávě. To za ním naleznu ho znovu mu na špička prstu von tam dlouhou dobu jako okolní to sluníčko ne letí a až na čerpá zase síly vnitřní tak znovu lidi a se zase uděláte tý blou takhle by měla vypadat rezignace a znovu navázání činnosti tomu já říkám a trpná aktivita ano vědět mít čas pro trpnost a mít čas pro činnost. A stav trpný se je navozuje pouhou rezignací nýbrž ta v trpný nejlépe se navazuje o tom bude ještě tady v té v tom sladkém řeč se navazuje s pomocí boží o tom ještě bude řeč já jsem vám řekl že rezignace přestala být v pořádku že to toporné točení ne civění pokud je to při taková k tomu co se děje no bez zásahu tak to není rezignace prosím. To je samovolné jednání a samovolné jednání samo o sobě nemusí být špatné naopak může být velmi dobré někdy velice žádoucí protože chceli do všeho člověk zasahovat tak to spíše pokazí než to napraví zvláště zasahovat do dění které není závislé jenom na něm samém nýbrž na celém konglomerátu lidí na celém okolí ve kterém žije v takovém okolí vopravdu je lépe ne zasahovat protože je do toho zamícháno řada lidí. To do jejich života nemám právo zasahovat ano a jestliže tomu nechal volný průběh tak voni začnou hrát hru která je potřebné pro daň případ oni se stanou nevědomě sluhy božími za tím co já jsem přitom vědomím sluhou který se dává nest vůlí boží ano kterou vidí kolem sebe probíhat tuhleto pozorovat hry lásky to je jeden z velice dobrých způsobů postupu nemoh ho obecně doporučovat protože k tomu je třeba opravdu zase pomoci ze strany boha aby člověk viděl zákulisí toho co se děje protože to co se děje úkolem různých lidí to už je výslednice nějakého zákulisí zákulisní příčin ano to už není začátek věci to už je následek a v řadě třebas druhé třetí čtvrté tak dále. Je máme o poznání které pochází z boha špatné mění nebo nesprávné mínění poznání které máme zprostředkování rozumem to nám poskytuje nějakou linii podle které se můžeme řídit dejme tomu jedno se vyvozuju z druhého k tomu já k tomuto poznání říkám lineární způsob chápání potom říkal lineárně neboť jedno se z druhého je to linie poznatků logicky svázaných kdežto poznání které přichází od boha to je vhled do oblasti bohem poznávanému. To je části do které se mířil svým předchozí způsobem myšlení nebo chtění takže já si nikdy celou moudrost boží odtamtud nevezmu nýbrž jenom tu část ze které už jsem něco pochopil nebo o kterou jsem se snažil protože ale při tomto vstupu do moudrosti boží. Se mi objeví ta moudrost nikoliv tak úzce jako při logické myšlení nýbrž v kontextu souvislostech celým okolím toho nesmírně velkého celku který se mi ztrácí při tom pohledu na tu moudrost do nekonečna tak já si tu ni ne v tom teprve musím vybrat jestli si ji z toho vyberu tak se to třebas napíšu nebo někomu řeknu. Tak jsem vždycky způsobil že jsem z toho poznání jeli svého vytvořil uměle nějakou linii ano já vám doporučuju abyste nic z toho nebrali tak vážně jako že to řekl bůh ne nemluví už je překlad člověka všechno co se dá slovně vyjádřit této moudrosti překlad člověka žije to jednostranný pohled z té strany odkud jsem se k té pravdě přiblížil tak je se přiblížil jak říká ramakrišna ke slovy jako slepec a o mazal jsem nohu. A někdo se mi zeptal kdo je slon já řeknu slovně noha kdybych byl jiný slepce jiným slepce a při že se k chobot hmatat chobot řekl bych slon je chobot měl by pravdu ten první slepec nebo ten druhý no slon je taky chobot o ně taky noha ale není to celý slon vidět celou pravdu boží není možné a proto se zdánlivě liší pravda jednoho nahlížíte od druhého když oba dva lidí na jednu a tutéž pravdu prosím vás a vyprávějí o tom z jiné strany ano. Tak mám říkám pravda boží zjevena bohem nikdy neposkytuje člověku nic víc než obecné daleko obecnější totiž pojetí věci než jak vy předpokládat to je vzorec na který teprve musím na pasovat situaci která vedle mě probíhá ano. Tak třebas vy já vykládám ta je tohleto co říkají katolíci ty rady duším na cestě spojovacím tak třeba se mi otevře do to pravda a já to komentuj z té strany odkud jsem k tomu přišel z té strany toho katolického myslitele tím samo už je to jednostranné bude to připraveno tím způsobem chápání a to co je to stoupla dočítáte mi že jsem proti povídavost při modlitbě proti formulaci je tomu takhle. Tu formulaci modlitební a všech svých úkolů vůbec mimo modlitbu potřebuje člověk pro sebe protože se při příliš zvykl na řeč která je prostředníkem mezi činném a mezi myslí mezi pouhým myšlenkovým podnětem a uskutečněním skutkem a protože je tomu tak je ve světském životě tak člověk tenhleten způsob světského postupu také aplikuje při modlitbě to znamená co chce aby se modlitbou uskutečnilo o to prosí nebo to bohu vykládá ale upozorňuju vás na jednu věc že touto formulací slouží jenom svým potřebám osobním. Že za to platí těžkou cenu to to to je to protože sice vyhoví sobě má představu o tom za co se modlí má jistotu že se o tom modlí jistotu velice po chybnou protože kolikrát formuluje prohlašuje aniž by to potom uskutečnil jak on tak ten bůh on proto že k tomu nemá dost sil že mu bývala síla jenom na to prohlášení a bůh protože se to neshoduje s jeho vůlí čili formulace sama má pomáhat jenom na tom nejnižším stupni člověku k tomu aby věděl co dělá aby si snadno uvědomil aby neopustil předčasně logické pochod svého myšlení na který potom navazuje řek bych mystická fáze tím že ona je nelogické mystik je zásadně nad logikou svým způsobem modlení to už není logická modlitba víte vyčítá se mystikům že mluví ne srozumitelně protože logické myšlení to je točení se v kruhu ale začarovaném kruhu. Který vys vzduchu není o nic opřen o teďka se může opírat jenom o věci stvořené ale za věci stvořené logika nedosáhne to si toho si buďme dobře vědomi a užívejte potom buď logiky indické která navíc má prvek který počítám s tím přesune logického myšlení do na logičnost bych tak řekl anebo použijeme po určitém stupni tohoto způsobu no ale já se vrátím nazpátek tak říkáme si že modlitba povídavá je prvním stupněm kde člověk si opravdu formuluje své úkoly modlitební pro sebe i pro boha. Měl by si ale by vždycky vědom že bůh tohleto nepotřebuje to aby se mu říkal udělej něco nebo nedělej něco nebo pomoc mi něčem nýbrž to potřebuje jedině člověk aby si uvědomil směr své cesty anebo jasný směr který on vlastní vůlí zaujal už proto že je to směr který zaujímá vlastní vůle tak je vidět že to nejnižší stupeň modlitby protože za to vůle nakonec nakonec neo vyšší stupních musí ustupovat. A musíme si říct že i k formulaci slovní potřebuje určitou míru vůle neboť to je vlastně umělecké dílo stvořené umělecké dílo a kdo je do není schopen to formulovat na tom prvním stupni tak ten asi nebude také schopen jít dál to je asi tak a mnoho lidí dokáži třebas si vymyslet melodií kterou si zazpívat je možná hežčí než kteréhokoliv skládáte ale nikdy to na papír nepřenesl a nikdy to nikde mají tolik discipliny a tolik řek bych sebezáporu aby to převedli do noc. Do harmonie a tak dále aby se to mohlo hrát aby se to mohlo reprodukovat co oni vnitřně zažívají a tak je to při té modlitbě často něco formuluje me vnitřně nebo slovně ale do skutků se to nedostane ani na té ani na opačné straně to znamená strany boží ani na straně člověka čili od té formulace si musíme slíbit jenom sebeuspokojení já jsem se pomodlil to jako když formuluji tak mám tem já jsem se modlil kdežto při vyšších fórách modlitby to na lidi kteří je ne ovládají takové modlení dělá dojem ten člověk zahálí nebo se nemodlí nic nedělá to je veliký omyl ten se účinně ji modlím. Takže když tu modlitbu budeme dále já to potom předvedu až na konci a tohleto protože to to sladkém jhu budu muset takovoule celkový takový takový se musí se provést ano při tom když se stoupá dál tak člověk čím dál tím méně se spokojí s pouhou formulací jeho formulace musí mít formu nebo on si člověk čím dál tím se přijat mě a formu rozjímání to znamená aby tam aby ten okruh myšlenek někam směřoval rozjímání pro rozjímání už je bezvýznamné samozřejmě abych se uspokojil že já rozjímám tak už nepotřebuju se starat o toto uspokojení já potřebuju já o rozjímání si slibuju víc tak si slibuje aby mě někam už dovedlo. Abych já tím rozjímáním došel určitému přesvědčení že tím co rozjímání končí já půjdu dál a tím co rozjímání končí je nějaké rozhodnutí nějaké předsevzetí a správné rozjímání vždycky tím to předsevzetím končím a ještě správnější ho dívání tímto předsevzetím končí mockrát za sebou a vždycky tímtéž předsevzetím takže to předsevzetí získává na síle je to téměř blízké uskutečnění už je hmatatelně jí čím dál víc je ze všech stran obal dnu to tím procesem rozjímání který tomu rozepře svědčí o rozhodnutí předcházel. Takže rozjímání když dospěje tak daleko že se změnilo nakonec nějaké předsevzetí které toužím aby se uskutečnilo tak se postupně stává zbytečné a začíná mít důležitost jenom ta výslednice toho rozjímání to předsevzetí toho a zase daleko větší bude bytost tak aplikace toho předsevzetí užití jeho uskutečnění toho předsevzetí. A k tomu potom už nepotřebuje mnoho povídavého sliby k tomu potřebuju jenom nějakou podporu toho svého předsevzetí třeba střelnou modlitbou ne nějakým rychlým u se bráním sama sebe jak tomu říkají ve středověku to znamená já se musím s nějakou modlitbou sebrat dohromady aby nic ve mně nezahálí co by jinak mělo tomu předsevzetí sloužit neboť jestliže předsevzetí je podporováno částí mé bytosti tak obyčejně uskutečnění nevede ale já se musím snažit o to by bylo podporováno celobytostně a proto musím se před předsevzetím které chci provést umět u sebrat sebrat sebe ze všech koutku kde se nachází na různých a sjednotit jejich směr jedním směrem směrem k uskutečnění toho předsevzetí. A jestliže přesto se tím člověka jest aby se spojil s bohem a když se k němu dorůstá přesto hloubky povídavé modlitby tak by měl si uvědomit že by měl volit podle svého založení teď dvojí směr buďte den nebo druhý nebo jestliže univerzálně založen obojí směry dohromady vzájemně se doplňovat mi jedním směrem citových bytostí je modlitba vzrůstající lásky. Zůstali jich přip jak tomu říkají křesťani to je modlitba která má člověk která má člověku zajistit abych k tomu předsevzetí měl citový poměr zase to není musí zase by neměl tady zaměňoval prostředek za cíl ty city by neměl mu být cílem neměl by si říkat když já jsem tím zaujat citově tak to je bezvadné to jsem se ocitl ve svém chtěl ne to začal užívat prostředku který se nabývá cit k tomu aby se přiblížil snáze uskutečnění toho předsevzetí ano když se to podaří. Tak obyčejně po té modlitbě vzrůstajících citů po této linii se přejde do po extatických a extatických stavů k tomu se nedá zabránit protože ten cit jak jsme si namaloval na straně tři sta devadesát pět těch toho sladkého jha to je nejnižší podstavec lásky ten nejširším nejsnáze přístupni z mnoha straní stupni pro svou šíři ale hluboko stojící před faktickým spojením s bohem takže člověk jestliže má se odtamtud vyšplhal až k tomu spojení tak musí. Opravdu udělat skok a tomu pokud se říká extáze a je to skok který má za následek opětné návrat k tomu nízkém stavu lásky třebas srdcem ale když na to jde člověk jiným směrem já to samozřejmě říkám školsky jako by byli tyto dva směry nikdo není tak vyhraněně citový a jeden tak vyhraněně rozumový jak já to tady převádím ale já to říkám jenom školsky a to mezi tím co je to si musíte sami přebrat pochopitelně potom až se dostanu do daleko v tom povídání toho se mu budu muset prozradit toto harmonikou cestu modlitby a zrovna tak budu musíte takový před harmonického postupu přijití a harmonického postupu při myšlení a jenom z toho dohromady může vyplynout snad ke jho jinak to nejde samozřejmě že ten bude složka opřen se napřed osobní a potom o neosobní vedení a to k té harmonii celé cesty. Náleží kde se jestliže to je člověk téměř vyhraněně cestou řekl bych spekulativní že ty věci potřebuje že jim potřebuje jak rozumět. Že je potřebuje v nejvyšší míře pochopit a teprve z krajní meze tohoto pochopení jde dál tak ten obyčejně nepotřebuje mezi to vsouvat modlitbu stoupajících citů nýbrž on mezi to sou vá modlitbu stoupajících zaujetí zaujetí může být rozumové to nemusí být citové vědec je zaujmu zaujat svým vědeckým bádáním celým svým rozumem celou svou myslí je zaujatá mysl a nejenom součást cit takže já považuju z eckhart cestu za méně. Těžkou no to je těžko říct na cestu která se vyznačuju tak velkými těžkostmi nebo tak velkými propasti ta velkými propastný i rozdíly jako tam ta první kde se člověk ocitá napřed třebas nějaké suchosti a potom zase v nějaké milosti neví proč protože jestli se toho jeho vina ale neví proč to tak je mysli že tam bůh se na ně smilovává nebo odmítá nebo zkouší což všechno jsou výmysl křesťanské tradice úplně nesmyslné ale se s nimi pořád setkáváme celé té tradice já taky takhle mluvím je to tak podle zevních známek. Dojem že tomu tak je ale já se nebudu kriticky vyjadřovat dál o tom jimi chtěl říct že jestliže touto cestou nebo tímto směrem člověk přistupuje k bohu tak zjišťuje brzo že jakmile se dostane na vrchol svého rozumového chápání tak se dostavuje něco čemu se říká zastavení myšlenkového pochodu tento člověk daleko dříve než tamten povídavým potřebuje se zbavit rozjímavé modlitby ačkoliv taky přes ní šel. A potřebuje se zbavit povídavé mysli protože on dobře ví co dnešní věda ještě uznáme jenom okrajové že ten klad různé ho myšlení třeba vědecky fundovaný je nakonec možný jenom nazíráním způsobem i ve vědě kterým tomu řeka intuici vnuknutím o toto nikdo neříkají intuitivně způsobem člověk najednou pohlídne na věc tak jak na ní nemohl pohlédnout dokud se přibližoval k problému který chce řešit z různých stran dokud na to šel analyticky čili analýza kterou je pro tohoto člověka jeho způsob rozjímání tam pro toho mystika který jde citově to není tak tam je to už klad od začátku jenom že zase na nižší úrovni nějaké je to schopen tak jestliže on. Ne už se nespokojuje s tohoto analýzou tak přejde do syntézi s kladu z toho všeho myšlení už řek bych takovou nadstavbou nad logikou co logicky se snažil skloubit on se o tu syntézu snažil to se mu nedařilo najednou se podaří on si říká není vědec takovým návodným setkání prvků myšlení že se dohromady potkalo něco co v té mysli bylo ale co se. Řízeno my se jím způsobem myšlení nikdy nesetkal a nařízen jim způsobem myšlení ponechán volné prostoru pro vazbu se to svázal nečekaným způsobem tak se z toho vznikl zdánlivě nový celek ale nebylo v tom nic než to bylo obsaženo v těch jednotlivých prostých to sem si to složilo jenomže tím efekt se to ocitlo vysoko na kteroukoliv syntézou uměle vytvořenu a tady se dostáváme ekhart na ten způsob myšlení což není myšlení zaseto smyslu že člověk se odpoutává od povídavého myšlení úplně a jestli se mu to nepodaří tak smy není ničím a když se mu to podaří neztratí vědomí. Tak začíná být ničím a teď záleží na jeho představa o bohu jestli na druhé straně taky bez představ dovede toho boha si vážit jestli to pro něho není nic kdyby to pro něho bylo nic ten bůh bez představ tak touto cestou vůbec nemůže jít to nesnesl myšlení na nic to nejde to musí být nic boží přirozenosti te něco zcela jiného to není nic jako takové nýbrž nic boží přirozenosti. A tak by se tak vite se analogie při tomto způsobu myšlení hraje velkou roli pochopitelně eckhart například byl mistr analogie to jsme si viděli co on vydedukovat třebas ušlechtilého člověka ano nikdo nenašel co ježíš kristus chtěl aby analogicky pochopili jeho učedníci z toho co on říkal Dejme tomu já nevím jestli někdo poslouchá je kázání o rozsévači si udělal z toho představu že všechna zrovna kterých byla většina která nepadla na úrodnou půdu jsou lidé kteří zůstávají pro sebe stávají tím semene kterým jsou od začátku narození a jenom semene ale nejsou semene které umře tím přirozeným a nejpřirozenější svoje ne že ho někdo zezobne. Nebo že usne nýbrž zemře tím že vydá po této přirozené na té funkci semena neboť proto je tuto semeno ne koho by napadlo bývalo že to je to co jinde řekl ježíš kristus kdo hledá svůj život ztratí ho kdo ho ztratí nalezne no pro takového eckharta byla maličkost toto dohromady dát nebo koho by na patra analogie koho by napadlo že to totéž jako nezemřeli se semeno ne vydá to du a je to řečeno jinde než tady při tom přirovnání. A na nazí je samozřejmě je přechodná záležitost je to prostředek který slouží přibližně mu a prostřed asi mu způsobu představivosti nám zastupuje představu obrazovou vhledem pomocí analogie za obraz. To už je stupeň dost vznešený ale ujišťuji vás že to je mezi stupeň že analogie nutná na této cestě ale že to je prostředek za kterým je další vyšší stupeň do kterého se naše počítače ani analogické analogové jak my tomu říkáme nedostali a nedostanou tam do této oblasti se nedostaneme technikou tam se dostaneme jenom duchem ten má něco navíc v sobě. A to je formulována ježíšem kristem odevzdávám ti svého ducha ten duch který myslel napřed logicky té mysl duch je mysl potom analogicky potom z toho vydedukovat most mezi analogie a bohem ten nakonec musí být odevzdán jako nepotřebný jinak se člověk nedostane přes kříž zmrtvýchvstání nejde to tak takhle to míní potom doplnit to jsem to se nechtěl udělat až v té cestě poznání kterou tady nebudu předvádět ale aspoň takhle ten se to řeknu takové odbydu to několika slovy to způsobem ale tuto cestu ovládala eckhart to věděl že tadyhle ten duch se musí zastavit že takhle musí být člověk nic i v tomto smyslu že kdyby měl ještě nějakou představu tomu říká duchovní hmota o bohu třebas pomocí analogie podobu dneska loví a tak dále tak pomocí toho se s bohem nespojí ale jakmile toho ducha odevzdá to zvaná jak se dokonale svlečeným ze sebe. A ze všeho stvořeného tak najednou neví ani jak stojí tady před nestvořený k těm něm co je to duch kterého vypustil kristus na kříži a který zřejmě znamená nějakou velice důležitou fázi na té cestě neboť velice dramaticky způsobem to bylo zdůraznění duch tedy je něco co my známe lidsky bez nějakého školení duchovního jako mysl ale bylo by dobře říci že toto mysl nebo tento duch je něčím stvořeným. A z čeho že je totiž je vytvořen prvků celého vesmíru takže je to nějaká konečná syntéza neříkám úplně konečná ale nějaká vyšší syntéza z toho co je rozčilen po vesmíru takže my můžeme říct a kdybychom to dovolit tak by to bylo velice špatné pro nás by ho měli neměli pravdu že člověk v právě v tomto duchu je vesmírem v malém to znamená když on opustí. Tento vesmír jemu dosažitelné a všemi prvky vesmíru zastoupen to je mysli v tom duchu tak opustí všechno stvořené ano celý vesmír a ocitne se za ním v nestvořeném a proto tohleto bylo záměrné slovo ježíše krista pro nás tak důležité že my totiž chceme jít ze stvořeného nestvořeného a technicky by to nebylo možné kdybychom neměli v sobě celý vesmír. A je bylo mu bylo musí nějak poletovat povznést posbírat ho nějak nebo zrušit vesmír a ono toho není zapotřebí my se chopíme setni vesmíru bych tak řekl vyprodukoval starého vesmíru a nemusíme se ostatního vesmír uší at a my přesto z něho vypadne me tak je možno vypadnout vesmíru tak je možno vypadnout v časoprostoru a jinak není možno ano ale upozorňuju vás na jednu věc že než tohleto ježíš kristus řekl tak řekl bože proč jsi mě opustil to znamená on se musel vzdát to jednoty se svým tvůrcem. V tou v tou funkcí tvůrce neboť on se měl stát nestvořeným tohle ten jeden bůh z těch dvou ano chcili je něčím jiným a který mě musí opustit proto to takhle jasně viděl eckhart to tentýž bůh ale stvořitel a dokonce nemusí odejít musí zmizet musím mě opustit i když nevím proč já to většinou nevím proč se to poznání se dostavuje až potom nepřede proč tady nás ježíš upozorňuje vy nebudete věc proč vás opouští ten prostředí která před v hodině smrti i fyzické opuštěni od boha. Protože určitá tvůrčí fa ze tady dohasíná a je vám předkládána možnost dostat se do bezčasovosti kterou obyčejně promrhá každý člověk se chtěli znovu ale měl by v okamžiku smrti tuto možnost kdyby věděl jaký význam má to že ho ten bůh který je stvořitelem opustil ale nepochopila ani svatá terezie sil ježíškova a nemohla pochopit proč ho pro uší neslyší ani bůh otec ani duch svatý ani ježíš kristus jenom panna maria nesmrtelná duše která musela smí chudinka pri přebývat pořád v té měla oporu že to vzala si perzonifikovat no tak bylo málo let ne a neměla k tomu ty zkušenosti a nesmí začít eckharda a ani by to mělo nevyčetl a protože ten mluví bezohledně prostředka věcí takhle on to nevykládá. Nevykládal ale dneska to tak jak slyšíte vykládá on ano tak podívejte se věci se změnily a ono je třeba dneska tomu rozumět dneska to porozumění té trošku dál než to tehdy v tom čtrnácté století dneska už potřebujeme k tomu rozumět abychom mohli dobrovolně vyšším porozuměním a to je na této cestě možné až jsem se dostat svým osobním pochopením abychom se mohli zříct osobního vedení neboť stvořitel pokud s námi je tak nás vede stvořeným. V události před námi se háv tak dále to všechno se to vedení událostmi to všechno je jeho záležitostí kdežto potom už žádná událost nehraje žádnou roli u toho kdo se dostal přes tento kříž a přesto odevzdání ducha tam už je absolutně svobodna není závislý na ničem stvořeném kde taky ani nedost tak to je asi vysvětlení co je to odevzdat ducha totiž z toho co jsem řekl vyplývá že až po ten kříž může jít člověk. I omylem že něco dělá vlastními silami čili jak to jak on má to jem vlastními silami které všecko mylné ale máte to dělal vlastní sami až po kříž ježíš kristus ukázal podrobně jak všechno vlastní opustil čili do kříže a na kříži od kříže není možno dál jíti bez opuštění všeho vlastního si když já předčasně například horuju tom abyste nevlastnili tak jenom chci zajistit plynulost toho postupu vím že. Je to jenom z možné přání abyste však nevlastnili že se mu že ale o tom víte to má velikou výhodu protože včas za bráníte rozpojení toho vlastního do té míry že potom je daleko těžší se toho vzdát než když se to nerozpojí zaručeně ten kdo mnoho má ten se toho do má velké bohatství na tom světě to daleko tíže vzdává než do má málo kdo má do nemá nic jako v tom lidské oni se taky těžko od toho poutá že má touhy po něčem co mít ale prosím mm jenom takhle že ten člověk který se ocitne na kříži a to byla a svatá terezie která do té doby bylo bojovala vlastními silami tam měla velice těžko těžkou těžký přechod protože pořád těla vlastními silami a oni už ji došli a na už neměla co by byla dala vite. Ježíš kristus to jasně přeci kázal tak ji mu došli síly všichni žáci ho opustili všecko bylo pryč všechna úcta sebeúcta láska lidí všecko ho opustil a tohleto je důležité vědět že dokonce musí opustit člověka ten bůh který ho stvořil aby mohl nastoupit ten bůh spasitel který ho k sobě táhne ano a abyste tedy i ten ježíš kristus mohl stát postele v pravém slova smyslu bych tak řekl tam v té chvíli ten člověk se mohl stát spasitelem neboť předtím to byl člověk. Tak tady nemějte starost že by na tomto předělu vám neminula žádná pomoc ta pomoc je vyššího druhu a není závislá už od vedení událostmi nebo od vedení stvořením stvořeným nebo našim já nýbrž je závislá jenom čistě na tom bohu který je jiným bohem než který tvoří a o kterém se vyjádřil. Eckhart že nemá nic společného s bohem který je stvořitelem ano je to tentýž bůh ale je to jiná jeho tvář která nemá nic společného s tím bohem který je stvořitelem a tohleto je velice důležité na celé té cestě a to myslím že katolická církev bohužel do dneška vůbec nepochopila i když tajně toho eckharda čte protože on mluví příliš prostředka věci a dal se to modlím vás tadyhle ještě mu jeden dotaz k tomu co tam je na té pásce. Jak je to lidskými vlastnostmi to se musí odbourat člověk musí přestat být člověkem vždycky mi vlastnosti nikoliv jak jste si všimli vlastnosti lidské jsoucím odlivy u ježíše krista jeho učedníky tyto vlastnosti neexistovaly nebo ne zasahovala do díla jenom hodně protože když on se modlil zahradě že se mám ké nahoře olivetské tak o ně usnuly to vlastnost jenom usínají po dobu toho přechodu s tou ve stavu latentním nebo utlumuju ta přechodná doba. Tak začnou krize že to je tam ten se bože se uklovala a nakonec jakmile získal něco čemu se říká pokoj jakmile do nich přejde ten pokoj ano mluvili toto je jakmile jsou obaleno nebo podhoubí pokojem ježíše krista tak jsou připraveny na seslání ducha svatého ano a pak touto tytéž vlastnosti jenomže poslušné ducha svatého už nejsou vlastní nýbrž vycházejí ducha takže je to asi jako vštěpovali stromu ta vlastnost zůstala ale ště. A svatý který na to naštěpovali způsobuje že tatáž rostlina vydává lepší plody ne plané které vedou k smrti nýbrž nové které vedou v životu z toho vyplývá že člověk když se ocitne za časoprostorem to znamená když překoná vesmír tak by si neměl myslet že tím mu není za ní vděčen ježíš kristus to správně říká že když se vrací marnotratný syn který překonal čas a prostor patří. O to promarnění a to všecko za ním že se vrací větší slabou a o tom vy taky svatý pavel než ten který tam zůstal neboť ten syn který zůstal u otce to je člověk který se chystá prvek projít vesmírem to je člověk který je v ráji ne ten právem že hra na to že přestože se něčím neprojevit neprovinil ani nespadl z ráje eště že není tak vý tam jako ten syn který všechno promarnil a prošel řek bych zkouškou vesmírovou zkouškou časoprostorovou tady si bůh sám pro tu složku stvořeného klade úkoly zkoušky. Zkoušky svého díla a po skoušce svého díla dílem tak to vyzkoušený k sobě přicházím a to je cenná zkušenost tudleto že my potom s tím vesmírem překonaný ale oslabený přicházíme do otcova domu jakmile se dospěje k samovolnosti tak to mého počínání tak nastal okamžik kdy je třeba pomýšlet na to s tímhletím systémem přes tak tohleto všecko se opakovalo na určitých úrovních už před tím. Panna maria devět měsíců vědě hodna až to samotný víte ne potom ježíš kristus rozvíjí svoje schopnosti lidské až mu to všechno v tom světě jde samo až se s tím vypořádám sou svou oddaností tomuto světu v tom okamžiku kdy se ti vy pořád tak ví že má vstoupit do do jordánu a všeho toho způsobu toho systému života předešlého se musí vzdát a jakmile potom to učitelství už zase dočerpá všechny své ony zase se ho znovu vzdává. Až dělání zázraků je samozřejmou záležitosti kterou celé okolí přímá jako samozřejmou věc tak najednou je dělat nemůže nechce a nebude dělat protože jde do k otci totiž toho ducha odevzdává otci aby byl úplně volný aby měl i toho lidského ducha na něj se nalepí všechny ty schopnosti boží mimo sebe aby mu nepřekážel v tom vstupu do ducha svatého o toho neosobního vedení které by nemohl předat těm svým učedníkům kdyby sám do něho nevstoupil že on říká já vám ho poší na tom celém aktu je osobního to že on ho posílá toto jeden ze spasitelský úkolů ježíšových který také dobře starce nepochopila ale chci vám jenom říct že člověk kdyby měl čekat až. Bude dělat všecko samovolně až mu všechno půjde samo a teprve pak přejít do neosobního vedení tak by se zaručeně nedočkal proto ježíš kristus radil ještě něco jiného radil zároveň paralelně s činností postupovat modlitbou modli se a pracuj tam plné na místě to znamená nejenom aby s činností na to šel ale také modlitbou a o modlitbě nám zanechal velice pěkné návody my se hrneme jenom nebito otčenáši se ne v tom že to má být v duchu a v pravdě a takové modlení v duchu a pravdě jak se o něm vyjádřil není ani slovní ani není vázáno na žádné místo jak řekl tím tím židům těm židům protože měli obavu až se z boží jeruzalému kde se budou modlit říkal buďte bez starosti v duchu a pravdě nebudete potřebovat žádné místo. Tak tenhleten druh modlitby tímhletím naznačil jak ho má povahu že je to odchod z času a prostoru pomocí modlitby a pomocí opravdu pomocí modlitby se to dá dokázat čili do si nepomáhá při své činnosti hlubokou vnitřní modlitbou při které ztrácí sám sebe ten samozřejmě o tom pochybuji nedosáhne toho spojení včas chybuji že by ho dosáhl včas tak jsem to chtěl říct protože nebo harmonikou cestu nebyla tam jednota mezi modlitbou a činnost. A proto bych jako radil když člověk pořád naráží v té své činnosti na proti vést ví když se mohla říkat ky po moje se tomu říká lidově aby přemýšlel o tom zdali jeho modlitba je do věčné hluboká kdyby ji dostatečně prohloubili tak by toto přestalo je tam někde nerovnováha ovšem možná že nerovnová i na té straně činnosti že tam si neví větším rady a všechno příliš osobně bere jenom že je těžko mu vnuknout myšlenku aby to byla méně osobně když mu to jde opravdu na tělo to by musel sebe hodně ztratit aby to tak osobně nebral a ta modlitba jediná mu k tomu může pomoci aby se do značné míry taky radím k takovému nekompromisně harmonické postupu modlitbou a činností tak aby jedno odpovídalo druhému svou úrovní zaručeně činnosti která je láskyplná. Odpovídá a která se dělá vlastními silami odpovídá ještě modlitba která nemá zdravou povahu rozjímavá modlitba která má jak je to jenom možné přecházet do takové poly bez očekávání už nabíjení v té pomlce sebe sama bohu rozjímání má k této pomlce nese člověk nabízí bohu ta má tam tito na této pomoc a to je taková úroveň kterou bych považoval za správnou na této cestě přechodu z osobního vedení do osobního. Slíbil jsem vám rozbor prosebné modlitby možnosti prosebné modlitby respektive správnost se modlitbě jak si představuje ježíš kristus zdánlivě dal návod prosebné modlitbě v otčenáši neuveď nás v pokušení zbav nás zlého odpusť nám naše viny a tak dále cena i když nám dnes a podobně přijď království tvé a to prosím. Ale to je omyl ti si myslíme že toto je obsah správný obsah prosebné modlitby protože tam je dána řád lidem do rukou který mají dodržovat a mimochodem také při prosebné modlitby ale to není to hlavní to je řád celoživotní tam touto modlitbou chtěl docílit toho abychom pochopili jaká jedna ta má být mezi modlitbou a mezi životem bohužel to se nestalo ale já se teďka budu všímat jedině prosebné modlitby právě prosebná modlitba jednou z modliteb která se všechno provádí tak že člověka vzdaluje od boha místo aby ho k němu přibližovala my dobře víme že ježíš kristus velice přísně posuzoval starostlivost svých učedníků a prosebná modlitba vyjadřuje právě všechny znaky starostlivosti. A ta starostlivost způsobovala u těch učedníků a způsobujete i u nás že nebyli dobrými učedníky a můžeme konce říct dokud ne starati to předchází to mělo jako je tomu u nás k tomu učednictví páně tak se vůbec na to učedníci nezmůžeme protože je to jedna z největších zábran já potom musím vysvětlit ještě z jiné strany. A to se strany volní cesta mystická to je cesta ke spojení s bohem má střed svého snažení v manipulaci s vůlí a druhé manipulaci s vědomím což je to se drží ruku v ruce u sebe tato manipulace s vůlí o té víme jak má vypadat že my se máme zmenšovat to je myšleno na vůli a bůh má v nás růst znamená my postupně máme ztrácet vlastní vůle a máme se zříkat vůle máme se vkládat do vůle boží. My vím že dokonalé vložení sebe do vůle boží není možné dřív než po křtu v jordánu prosím to je mi jasné protože teprve potom ježíš kristus žil v ustavičné přítomnosti boha otce a z jeho moci a z jeho sje a z jeho vůle všechno dělal bez výjimky nic z vlastní vůle ale to tato schopnost z nebe nespadne do ní se musí nějak dorůstat a právě skvělým prostředkem k tomu aby se do ní dala zlo je prosebná modlitba. Prosebná modlitba tak jak se není provádí je šlapáno mírně řečeno po vůli boží dalo by se to říci ještě hlubším způsobem že je to poučování pána boha o tom co má dělat neboť asi je utne znalý věcí a nebo je nemilosrdný a je třeba ho uprosit to na ní zrovna nejlepší prostředek jak se upravuje poměr k bohu když se takhle provádí prosebná modlitba to neznamená že by prosebná modlitba v zakázáno ale člověk by měl provádět tak aby se při ní snažil být uče diví ve smyslu účelový vůle boží to znamená jestliže řekne po své modlitbě ale staň se vůle tvá tak samozřejmě i když to není přímo z toho vidět napřed svou vůli vyjádřil si dával přednost své a potom řekl no tak kdyby to byla tvoje vůle tak já se s tím mířím pane bože to je tedy chyba. Postup má být opačný a tento post opačný v několika podobenstvích a několika událostech je života ježíše krista byl krásně znázorněn jedna jeden z nejlepších návodů je událost která se stala když se k ní k které je mu jeho sluha umíral šel za ježíšem aby ho požádal o uzdravení služebníka když došel až k němu tak mu řekl mám služebníka kterého mám velice rád s mluvy se nad ním pane a poď a uzdraven a uzdraví ne poč a uzdraví a von říkal dobře půjdeme. Ale protože ale poslední řekl půjdeme já si netroufám tě pozornosti domů toho já nejsem hoden řekni jenom a ono se to stane a můj služebník bude zdráv já také mám sluhy a když ji nařídím konají co chci řekl ježíš že takovou víru v izraeli našel protože my se opravdu uzdraven nebo ježíš řekl v této chvíli se svůj služebník uzdraven i v pokoji domů pak bylo kázání že opravdu tomu tak je. A tadyhle bohužel tradice nevyčte návod prosebné modlitbě že my chcemeli účinně o něco boha žádat musíme se snažit co nejvíc e k bohu přiblížit jestliže my to nedokážeme takovým způsobem spojovací že bychom narazili na jeho vědomí a vědomě s ní byli spojeni což je nepravdu že to dokážeme tak to musí dělat způsobem kterým to dokážeme. A to bych radil tento systém jestliže se přiblížit k vůli boží tak on je třeba s láskou on je života tak dále a ustalo ne toho třeba že on je láska tak chcemeli o něco prosit vykoná mé něco z lásky k bohu před tím než sem prostorového to je jedno nikoliv se něco z lásky k bohu ale tak abychom to brali co možná neosobně to znamená proveď jsme ten úkol lásky tam kde bychom ho normálně neprovedl to znamená ne na svém na svém poli u svých lidí u svých zájmů nýbrž tam kde to naší lásky je zapotřebí a ne my můžeme dokázat že z lásky k bohu výjimečně to uděláme že tak jednou provedeme úkony tam kde bychom ho normálně neprovedl pak se dovolte boha. Abychom tou mocí kterou jsme do dokázali milovat bližního jehož nez kterého neznáme a to byla zaručeně láska boží která v nás převádí v tu chvíli abychom touto silou a touto mocí ho taky o něco pořád dali jestli ho po žádáme tak samosebou už a priori podrobuje se tvé vůli ale dokázal jsem ti že chci láskou tou působit u bližního buď tak dobrý a touto láskou způsob toho a u toho nebo tak nemá takhle dělaná prosba má spojovací účinek. No a od je u krista více ale tento návod jsem zdá být velice účinný protože nedovoluje ježíši aby k nám chodil abychom si ho podřizovali bych ho nedovolí nám abychom si do dělali služebníka nýbrž děláme z něho partnera ve svém životě jako by jsme se stali partnerem neznámého člověka který potřeboval naší službu na naší lásky může konat věci z hlediska dvojího které by se to hlediska by se měla ovšem krýt. Jako sebezápor a jako nebo jako službu bohu anebo kombinace obojího jestliže něco dělá ze sebe výchovný ho původu to znamená ze sebezápor té druh sebe výchovy který navrhuje ježíš kristus ve nejúčinnější dluh sebe výchovy tak pak samozřejmě se musí připravit k tomu že ponese tíhu té své činnosti že to nebude snadné protože s tím souvisí jak tam lišit let řečeno nesení svého kříže a jestliže dělá něco pro jiného tak nesení aspoň částečné jeho kříže. To znamená kdybych já něco jenom pro sebe tak ne co svých jenom svůj kříž a na jako ještě pro někoho jiného se sebezáporem tak nesu kříž také jeho podílí se o nesení kříže s ním dokud to dělá člověk tímto způsobem tak samozřejmě musí tím trpět a tímto utrpením se zbavuje sama sebe pokud přitom nereptal to dělá dobrovolně jako jeden z prostředků sebe výchovy. Může ale také pokud ovšem do toho dorostl všechny věci dělat jako službu bohu toto jestliže je to služba bohu svými prostředky ho nezbavuje kříže který na sebe bere protože jsou to prostředky člověka je tam omyl který ježíš toleruje neboť by si člověk musel něco předstírat kdyby si myslel že to co má k dispozici není jeho omyl tedy že svými prostředky člověk něco dělá dokud něco dělá s ní prostředky tak samosebou musí za tento omyl platit lite ono není tak špatné že někdo se v něčem mýlí že má mylné stanovisko protože nevědomost hříchu nečiní není to hřích. A přináší to utrpení to je na tom jedině to špatné pokud to utrpení člověka vychová prosím pořádku ale když mu to utrpení přerůst přes hlavu a že on při tom ztrácí klid a jestliže si přitom přeje spojení s bohem tak by takové činnosti měl zanechat neví měl aspoň na chvíli od ní umět odstoupit dokud se nedostaví klid doporučuju vřele nedělat činnost která člověka zneklidňuje píšeme samotní považuji i únavu tělesnou které jeden z druhů zneklidnění a tohleto. Je způsob tedy dělání z vlastních sil vede toho bych mohl postavit dělání něčeho ze síly boží samozřejmě ne aby se to nejenom člověk říkal já pane bože tvou silou něco dělám to by nebylo jeho silou to by bylo pořád vlastní protože žádné prohlašování člověka do této výše nedostane.

Edit utterance

Text view • Help