Víme
že
to
by
nám
do
tak
se
a
petr
nás
v
pokušení
tak
daleko
že
tak
zásadní
věc
a
proč
některým
svatým
stačilo
říct
"otče
náš"
a
dál
se
nemohli
dostat.
Já
odpovím
napřed
na
to
poslední -
proč
je
na
konci
"Neuveď
nás
v
pokušení".
protože
to
souvisí
neuveď
nás
v
pokušení
se
vším
tím
co
předchází
my
jsme
My
jsme
v
pokušení
na
příklad
modlit
se
o
ten
chléb.
My
jsme
v
pokušení
shlídnout
se
na
čemkoliv
jiném,
co
tam
předchází.
to
považovat
za
hlavní.
Třebas,
odpust
nám
naše
viny
.To
se
mi
zdá
velice
důležité
ale
kdybychom
to
postavily
na
první
místo
tak
aby
to
mělo
za
následek
že
jsme
byli
uvedeni
v
pokušení
tou
vybýdkou,
tou
pobýdkou
boží
to
je
řečeno
konkrétně
na
otčenáši
a
vono
to
platí
obecně
,tím
že
já
žiju
v
tomto
světě.
A
že
v
něm
hledám
řád
a
z
hodnot
ktrerý
je
naznačen
otčenaši
a
nacházím
ho
tam
třeba
nejsem
ještě
nikdy
prost
toho
abych
nepovažoval
nabo
abych
začal
opvažovat,
lépe
řečeno
ehm
nejsem
prost,
tak
musím
to
říct
jinak
e
nejsem
zbaven
pokušení
abych
považoval
tento
svět
za
jedině
skutečný.
To
je
pokušení,
které
mě
neustále
pronásleduje.
já
se
musím
ňák
vmíž,
že
existuje
ňáký
Bůh,
nebo
něco
co
mimo
tento
svět
.Já
se
stýkám
jenom
s
tímto
světem,
z
ničím
jiným
čili,
když
člověk
projde
celou
tou
škálou
hodnot,
která
tam
byla
před
tím
předesena,
musím
to
uzavřít,
neuveď
nás
v
pokušení
a
jaksi
zbav
nás
zlého,
že
ano
proč?
Protože
ve
všem
tom
je
nebezpečí
jedno.
Jedno
vzít
po
druhém,
jednoho
oddělit
od
druhého
a
tímto
začít
vidět
tak,
jak
vidím
tento
svět.
A
to
je
vidění
falešné,
to
je
to
největší
pokušení
které
mě
tady
potkává,
který
je
vod
boha,
že
ano,
on
mě
nemá
uvést
v
pokušení,
ne
ňáký
satanaš
.On
mě
umožňuje
pomocí
tohoto
vývojového
stádia
e
e
existence,
kterýmu
říkáme
lidské
tělo
živé
vidět
zvlášť
osvícen,
zvlášť
vidět
sochu,
zvášť
vidět
kohokoliv
jiného,
kteroukoliv
věc
,vnímat
dokonce
čas,
průběh
jeho
Čili
on
mě
uvádí
do
tohoto
pokušení
tím
že
mi
toto
předkládá
a
dokonce
nedovoluje
abych
něco
jiného
viděl
protože
kdyby
m
to
mi
to
dovolil
,tak
mě
znemožní
další
pokrok
,to
je
ta
bída.
Já
musím
v
něčem
najít
odrazovy
můstek,
ja
tam
pevně
musím
stát.
V
tom
materialismu,
opravdu,
to
je
materialismus,
to
je
v
pravým
slova
smyslu
materialismus,
ale
to
m
ale
takový
optřebný
a
když
to
pokušení
nepřekonám
,když
si
nebudu
přát
dostat
se
zato,
být
prost
tohoto
pokušení,
tak
se
za
něj
nedostanu.
Já
si
musím
nakonec
přát,
abych
všechno
viděl
jako
celek,
abych
to
chápál
jako
řekl
bych
emalaci,
nebo
projev
boží,
tak
ňák.
No
a
to
samo
v
otčenáši
nemůže
být
obsaženo.
Že
tam
je
řád
hodnot
vyjmenován
analiticky
vyjmenovám,
takže
tam
není
nikde
žádná
sintéza.t
ana
to
je
analitika.
On
musel
soustavně
zachovávat
rozbor
řádu
hodnot,
neboť
měl
to
v
úmyslu.
Jindy
zase
to
dal
dohromady,
hledejte
království
boži,
to
je
sintéza.
Vše
ostatní
vám
bude
přidáno.
jako
by
nic
neexistovalo,
jako
by
se
nic
nemuselo
dělat
než
to,
viďte,
a
tady
by
měl
řadu
věcí,
nejenom
hledej
klálovství
boží,
celou
řadu
věcí
e
rozpitvává
tento
úkol
a
rozpivá
to
ještě
jinde
než
v
otčenaši
taky,
nedělá
tím
chybu
on
jim
ukazuje
jinou
stránku,
z
jiného
pohledu
na
to
jde,
no
a
proto
musel
to
uzavříti
neuveď
nás
v
pokušení
a
zbav
nás
zlého,
protože
jestliže
by
člověk
při
tomhletom
všem,
v
tom
zachovávání
dokonce
toho
řádu
zažíval
zlo,
tak
by
mohl
zanevřít
na
všechno
to
svoje
hledání,
nemoh
muiho
opustit
s
klidným
svědomím,
protože
k
čemu
je
to
všechno
platné
že
já
o
těchto
věcech
bádám,
ja
se
o
to
snažím,
když
já
podléhám
zlu,
a
když
já
jsem
bezbranný
většinou.
Toto
byla
moje
krize
v
tom
se
tam
touto
já
ja
jsem
naprosto
bezbranný
proti
těm
gestapak,
oni
tady
maj
ostnatý
drát,
přes
který
nemužu,
když
me
bije
nechat
líbit
když
mě
zabije
je
musím
se
to
nechat
líbit,
tuto
bezradnost
jsem
viděl.
Kde
jsi
ty
Bože?že
ano,
Takže
toto
zbavení
zlého
které
potom
následovalo
otom
osvícení
které
tam
nastalo,
to
považuju
od
té
doby
za
velice
nutné.
že
kdybych
já
byl
pořád
podléhali
těm
ranám
dobu
máme
to
jsem
se
řekl
už
se
to
poznání
by
byl
zase
třeba
se
zbavil
to
důvěry
to
vedení.
Ale
protože
jsem
nepodléhal
láli
na
mě
nedo
dorážel
já
jsem
netrpěl
nepodal
jsem
zlému
tak
jsem
byl
vnitřně
svobodný
cítil
jsem
se
vnitřní
že
svobodný
pravda
a
mohl
jsem
vykonat
ten
úkol
který-..jsem
tam
zřejmě
měl
čili..byly
zjednány
pro
mě
zvláštní
podmínky
Kterými
celý
ten
řád
hodnot
kterýs-který
jsem
pochopil
v
té
chvíli
byl
zakončen
uzavřen
jako
okruh
jsem
se
nepohyboval
v
oblasti
zla
a
dobra
nýbrž
jak
tomu
říkají
indové
gunami
v
té
chvíli
znamená
ani
ctnosti
ani
nectnosti
ani
zlo
ani
dobro
se
mně
v
té
chvíle
nedotýkala
pomůže
někoho
vést
kdo
má
sebemenší
výhrady
vůči
němu
to
jsme
viděli
a
já
jsem
to
taky
psal
na
jidášovi
měl
nepatrné
výhrady
například
víte
vo
tom
že
nesouhlasil
s
tím
aby
nějaká
žena
vylila
celou
má
že
se
tomu
ho
dát
k
tomu
lo
prodat
a
rozdat
chudým
velice
duchaplně
a
správné
láskyplné
ale
von
se
rozcházel
s
vůlí
ježíšovou...
nerozuměl
vnitřnímu
smyslu
toho
co
se
děje
ježíš
mu
to
vyčítal
jako
ty
tomu
nerozumíš
a
tak
podobně
že
hříchy
nevyčítal
ale
tuto
neposlušnost
tuto
nepoddajnost
protože
dobře
věděl
že
to
nakonec
končí
nebo
vrcholí
fabera
du
já
si
možná
všimli
netroufám
ani
jedno
slovo
ze
zákona.
Nového
vypustit
aby
si
toto
je
tam
špatně
to
tomu
který
pustit
se
nikdy
vode
mě
slyšeli
a
kdybyste
tam
našli
něco
co
se
nehodí
nového
způsobu
výkladu
prosím
vás
byl
vám
velice
vděčen
abyste
mě
to
oznámil
a
jako
že
moc
nerad
píšu
protože
chci
psát
něco
jiného
toho
obecného
tak
na
takovou
repliku
bych
vám
opomněl
reagovalo
protože
jsem
za
nic
úžasně
vděčen
protože
v
té
soustavě
se
ním
viděl
jak
jsem
byl
jejím
svědkem
bych
lépe
řečeno
není
mezer
nebylo
mezer
a
já
jsem
mohl
jenom
po
zapomenout
na
něco
ale
není
tak
těžké
si
znovu
vzpomenout
a
ta
žádná
mezera
tam
nesmí
být
to
proti
mrzáka
to
platí
o
to
by
mělo
platit
o
celém
našem
životě
ten
by
bez
mezer
měl
být
prací
buď
na
poli
a
nebo
v
domě.
Tak
teďka
samozřejmě
zásadní
věc
další
je
že
v
té
to
vaše
životě
se
bohužel
věci
příjemnější
a
nepříjemný
lite
a
ty
věci
nepříjemné
u
vynechávám
nebo
je
nedělal
pokud
to
nemusíme
dělat
tak
to
necítím
jako
povinnost
říkám
že
to
to
je
velice
nepřijme
a
dělat
nebudu
a
věci
příjemné
naopak
v
tom
se
vžíváme
ne
a
to
děláme
pořádně
a
nebo
to
přebývám
to
podrží
a
ono
je
opravdu
zapotřebí
com
zvolili
střední
cestu
nic
nedržel
nic
tak
nic
ne
uchopovat
ani
věci
příjemné
ani
věci
nepříjemné
na
musí
být
velikou
útěchu
Že
jako
přejdou
příjemné
chvilky
života
taky
přijdou
nepříjemné
když
s
těmi
příjemný.
My
nacházíme
tak
jak
se
má
zacházet
jenom
v
tom
případě
přejdou
nepříjemné
věci
snadno
než
dyž
je
pouštíme
z
ruky
víte
dobře
já
to
často
připomíná
promiňte
že
tady
znovu
bude
v
tom
v
této
na
této
desetina
že
ten
satan
tomu
ten
mefistofeles
tomu
faustovi
řekl
já
nebudu
mít
na
tebe
dříve
právo
dokud
to
nebudeš
mít
zalíbení
v
té
chvíli
kterou
zažíváš
a
jakmile
řekneš
té
chvíli
kterou
bude
zažívat
krok
byste
tu
zůstala
stát
Abych
já
moh
tebe
pořád
zažívat
já
to
řikám
svými
slovy
tak
v
tom
v
té
chvíli
mám
právo
si
pro
tebe
tří
opravdu
my
jsme
na
úplně
opačné
straně
než
kam
míříme
to
znamená.
A
deme
od
boha
pryč
když
se
shlídne
buď
v
okamžiku
příjemném
anebo
se-s
odporem
díváme
nepříjemné
věci
ty
všechny
jsou
tady
proto
abychom
si
počínat
jako
přímý
ov
ře
musím
to
přijmout
a
musím
to
taky
umět
pustit
Ale
když
to
dělám
protekčně
jenom
jednostranně
příjemným
věcmi
že
to
držím
a
tomu
čím
to
nerad
a
tak
dále
tak
pak
se
nesmíme
divit
že
taky
nepřijme
věci
umět
setrvával
bez
mého
bez
mé
touhy
čili
nerozlišovat
obecně
řečeno
mezi
příjemným
a
nepříjemným
je
další
zásada
na
této
cestě
která
člověka
dělá
řek
bych
konstanta
konstanta
v
české
řeči
duchovní
je
Bůh
která
člověk
dělá
boha
nic
jiného
nepřibližuje
k
bohu
člověka
víc
než
konstantní
jednání
třeba
třeba
by
nebylo
příliš
moudré
třeba
by
nebylo
na
příliš
vysoké
vznešené
úrovni
to
by
nezáleželo
ta
cesta
i
pro
prosťáček
které
nemají
nějakou
intelektuální
úroveň
ta
je
pro
každého
kdo
se
přidržuje
toho
jediného
hledejte
království
boží
především
protože
ve
přidáno
to
znamená
vaše
jednání
si
mít
nějaký
jakou
konstantní
povahu
ano.