Waveform view

76-01-Kaly

Loading wave form: 0%

Speed: ⊖ 100% ⊕

Zoom: ⊖ 200 pps ⊕

vite se mám hl vám vysvětlit koan který naznačen v první části praktické čá praktické ho pojednání o zen buddhismu od wattse M tam podobenství vysvětleno totiž načrtnuto lépe řečeno o tom jak nějaký představený kláštera chtěl po sobě zvolit někoho kdo by byl hodný ho následovat byli tam při tom mniši kteří šli do toho kláštera za tím účelem aby získali zasvěcení a byl tam mezi nimi také kuchař který tam nepřišel za tím účelem aby byl zasvěcen nýbrž aby jim tam sloužil čili ten už splnil napřed jednu podmínku že si nepřál. Být zasvěcen nýbrž si přál dobře sloužit či něco zcela jiného na to mě upozorňovali tamti číňani že toto je důležité že se člověk napřed musí jak říkal ježíš osvědčit v malém a když se neosvědčí v malém není naděje se osvědčit ve velkém jestliže někdo napřed pořádně toužil třebas nebo dokázat to nějak opo po nějaké světské věci a byl celý do toho zabořen jako třebas asi tamten chtěl všem dobře. Tak ten měl veškeré předpoklady pro to aby se stal duchovním vůdcem nebo duchovním velikánem protože se osvědčil v malém a to se ukázalo také při té zkoušce než on tam ten představený jim ukázal konev a na nich na ní se měli osvědčit zdali pochopí zdali ukážou že mají předpoklady pro duchovního duchovní vůdcovství tak mnozí hádali různým způsobem ale tento hádal nejdokonaleji protože se tam jenom tak přichomýtl ani si netroufal něco k tomu říci když bylo mu tam řečeno že se má beze slov vyjádřit o toho a co ta konev význam té konve že tak asi to tam bylo ne každý to nějakým způsobem provedl ale nejdokonaleji tento kuchtík který tu konev obrátil dnem shůry to znamená řekl. Vy všichni si myslíte že konev je k tomu aby se do ní nalil nějaký nápoj nebo nějak vím nebo aby se aby se nějak aby nám nějak posloužila ale já vám tvrdím že když takhle nahlížíte na všechny věci že vám všechny mají k něčemu býti ať jsou to věci nebo lidé tak tím se stáváte spoutanými s nimi to máte se jejich otroky stáváte se součástí. Tohoto vzájemného vztahu jednoho ke druhému který je dočasný dočasné povahy který někde začíná a proto také končí a vy s ko s fyzickým koncem těhletěch vztahů skončíte i na duševní úrovni a ztratíte vědomí které jste tady na světě nabyli jiným způsobem řečeno jestliže člověk tady na tom světě začal žít tak a všechno ho k tomu svádělo aby tak žil začal žít tak aby dělal všechno co mu umožní aby zde se uživil a byl platným členem této společnosti pak samozřejmě neudělal nic pro věčný život udělal jenom pro tento život tento pomíjející život všecko co mohl třebas udělal všecko co mohl. Ale nebyla naděje že by pomocí tohoto způsobu jednání se dostal za hranice této soustavy v pomíjejícnosti svázaných následků a příčin a do pomíjejícnosti zasahujících následků a příčin a protože se s ní dokonale ztotožnil s touto soustavou s ní taky umřel kdežto ten zenbuddhista chce abychom se z této soustavy vymanili abychom se dostali za její hranice a radí nám právě jak to učinit samozřejmě číňani proti tomu co řekl ježíš. Se nesnaží vůbec oproti ježíši se nesnaží vůbec o to aby vysvětlili prostřední článek on ježíš ho také vykládá velice řek bych málo ten prostřední článek toho výkladu on taky řekne začátek a potom řekne konec se tomu a potom chybí samozřejmě dejme tomu on řekne přirovnání nějaký rozsévač zasel dobré semeno ne a potom když se probudili tak tam vzrostl i koukol ale nikdo nebyl při tom kdo to kdo tam ten koukol zasel jenom prozradil že to byl nepřítel ne těm svým spoluhospodářům služebníkům a že s tím musí smířit a že nesmějí ten koukol vytrhávat protože by vytrhali i tu pšenici. Všechno by se zničilo obojí nýbrž on jim to musí nechat všechno až do žní dozrát a pak to rozdělit a tady při tom rozdělování koukolu vod pšenice tady teprve začíná zenbuddhismus takže nás nechává na holičkách chcemeli pochopit to co bylo předtím a to nám velice vadí čili to se nám zdá být taky absolutně nelogické. Takže když třeba dejme tomu on tady říká o té konvi že je správné ji vidět převrácenou naruby to je správné z hlediska věčnosti protože chápete v oblasti věčnosti konev nemá tento smysl jestliže budu věčnou bytostí tak nemusím třebas přemýšlet také nemusím pít nepotřebuji přemýšlet nepotřebuji nepotřebuji poznávat nepotřebuji milovat protože jsem poznání jsem láska že. A to jsem veškeré bytí tak co bych musel do toho nějak dospívat tímto způsobem lidským bych tak řekl a když člověk chce lidským způsobem dospívat k těmto věcem anebo kterýmkoliv jiným věcem duchovním nebo neduchovním to je jedno tak zenbuddhismus od něho chce od takového člověka aby se nesmířil s tím že dospěl třebas k tomu že se stal dobrým řemeslníkem nebo dobrým učitelem nýbrž aby věděl že toto všechno vede k zahynutí zničení a k ztrátě všeho co nabyl on o něho chce aby šel za za tohleto dobývání aby věděl že správné je nedosahovat že. To už je konec věcí pochopitelně to nedosahovat že člověk se musí sice strčit dosavad že kdyby neměl nějakou metodu kterou by se snažil dosahovat že by to bylo chybné a že se musí dostat do stádia vývoje kde už ví že je neuskutečnitelné aby něco dosáhl třebaže volil správně metodu a všichni mu to třeba dobře napověděli a jiní tou metodou třebas někam jak se mu zdá došli ale víte dobře že žádnou metodou nikdo nikam nedošel já to například na sobě vím že žádnou metodou jsem nikam nedošel i když jsem metodu ovládl že se musel rezignovat na tu metodu že tou metodou se někam dosáhnu dostanu do ta když například dejme tomu tam jak jsem říkal o tom koncentráku po devíti letech metodického jednání se dostal úplně ke konci všeho říkal si tak když mě teďka zabije tak tam jsem to dotáhl nikam to bylo absolutně neuskutečnitelné něco málo za tu vteřinu když jsem to nedosáhl ani během devíti let nelogické takhle myslet K tomuto okamžiku má člověk dospět jak nám tam radí právě tím koanem jako k vrcholu toho co má učinit nebo co má neučinit také obojí je správné že totiž má umět rezignovat na tu metodu ale má si ponechat touhu která byla za tím která ho vedla k tomu aby tu metodu pěstoval a jestliže ta metoda bude absolutně neuskutečni že totiž ten cíl bude absolutně neuskutečnitelný pomocí té metody. A ten člověk přesto bude celou svou bytostí toužit po tom uskutečnění aniž už bude mít v ruce něco čím by to mohl udělat to znamená bude to neuskutečnitelný pak splnil všechny podmínky pokud nebude bude neklidný to jsou další podmínky pak splní ty podstatné podmínky toho aby tím že nedosáhl dosáhl druhý do. Dneska bych vám chtěl říct něco o cestě života to znamená jak jsem si už napsali nebo říkali o cestě víry tak mi nejde dneska o nějaký život nýbrž o cestě k opravdovému životu aby to bylo nějaké vedení životem bych tak řekl a to je to nejužitečnější co jste mohli vůbec se o těchto věcech o kterých mluvíme dovědět protože ne náhodou jsme na této planetě v tomto vývojovém stádiu a takhle jako lidi si žijeme jde o to teď vyvodit z toho důsledky které nám napovídá ježíš svým životem chtěl bych jenom. Z důvodů soustavnosti napřed vysvětlit proč bylo zapotřebí aby situace se vyvinula do tohoto lidského stavu ve kterém už se může uvažovat o životě jako o cestě do věčného života který myslím o životě tomhletom zde na této země žitém jako o cestě do věčného života k tomu bylo třeba sáhodlouhého vývoje čili je třeba si velice vážit toho že jsme lidmi a že můžeme tedy z této pozice lidské z pozice rozvinutého lidského života se dostat do života věčného bylo by chybné kdyby se dívali na spatra na všechno co. Slouží k rozvinutí lidského života jestliže chceme touto cestou řek bych cestou životní já budu říkat dospět do věčnosti tak musíme si především správně zvážit všechny hodnoty které máme k dispozici svým lidským životem a musíme se snažit člověka poznat člověka který chce do té věčnosti dojít poznat po té stránce aby věděl kterými složkami je už dostatečně rozvinut a o ně se především opřel a jimi se snažil dostat do věčnosti. Nerozvinutý lidský život totiž se nehodí k tomu aby tato cesta životní o které budu mluvit se vůbec dala uskutečnit jenom rozvinutý lidský život a tu bych chtěl říci že i takzvaný rozvinutý lidský život není každou chvíli nebo soustavně rozvinutý rozvinutý lidský život jenom tehdy se může nazvat rozvinutým když dokážeme všechno co nás potká. Usměrnit směrem do věčnosti aby to mělo smysl pro věčný život aby nic v tom životě se nedělo co by postrádalo tento smysl neboť jestliže tam něco je co postrádá tento smysl pak ježíš kristus na to má formulkužijete sedíte na dvou židlích jedno slouží k tomu aby to mělo smysl dospět k ke smrti fyzické k ničemu víc to je jedna židle a druhé má ten smysl že vás to nese do věčnosti rozvinutý lidský život spočívá v tom v tom správném žádoucím slova smyslu že v něm není nic co by nevedlo k tomu věčnému životu. Tato věc se od začátku takhle chápala v křesťanství a proto se snažili z toho života vymýtit všecko co bylo takzvaně světské že totiž se snažili žít asketickým nebo mystickým životem já proti tomuto systému mám námitky a námitky jsou objektivní protože dosavadní tradice nám napovídá že. Tento způsob myšlení nedovoloval v pravém slova smyslu rozvinout to co jsem mělo rozvinout ty lidé kteří utíkali ze světa například vlivem asketických tendencí nechápali smysl světského života nechápali jeho cenu a proto z něho utíkali že ten má nepostradatelnou nesmírnou cenu utéct z něho znamená zříct se jeho rozvinutí a zříct se všeho toho vývoje který předcházel neboť tento život byl rozvíjen po takzvané světské stránce a opustit ji to znamená nerozvinout znovu tuto světskou stránku znamená že se ocitám zase několik třebas set tisíc let nazpět a to je velice chybné proto bych každému radil aby se tvářil v tomto životě jako kdyby nic z toho co ostatní chtějí mít pro. Jenom světský život aby se tvářil že taky to je pro něho nepostradatelné ono je to z jiného důvodu nepostradatelné aby mu to rozvinulo život například dejme tomu jídlo nesmí se jíst proto aby člověk měl požitek z toho jídla ne zrovna tak pití a všechno ostatní nýbrž to má ten smysl rozvinutí lidského života tak aby mě nerušil například hlad nerušilo mě přejedění nerušil přílišný spánek nebo nedostatečný spánek a tak dále všechny fyziologické potřeby který mu jmenovat jednu za druhou ty musí být uspořádány tak řek bych dokonce vědecky mohlo by to být tak řečeno aby mně to odstraňovalo překážky které by mě rušily. A aby mně naopak navozovaly takový klidný život ze kterého bych mohl klidně vykročit dál prosím vás nepodceňujte jídlo spaní a všechno co nepodceňují ostatní lidé a co co je jim středem života nám to není středem života nám je to prostředkem to nikdo z nich nemusí vědět oni vás musí vidět normálně se oblíkat normálně jíst normálně pít normálně spát normálně žít všecko normálně žít jako voni a nikdo se v tom nesmí vyznat že to děláte z jiných důvodů že to děláte ale jenom z jedno jedinýho důvodu že udržujete míru rozvinutýho života na takové míře aby vás ten život nerušil aby abyste o něm ani nevěděli. Když svatý bernard z klervó ve stáří pochopil že se příliš asketicky choval a že má tedy nějaké potíže zdravotní vlivem trvalé podvýživy tak přiznal že by to byl nikdy nedělal by byl věděl že v okamžiku kdy to poznání už nabyde že potom nebude schopen vlastně lidem ho předávat protože ho bude jeho organismus rušit nedostatky který si způsobil svým způsobem života i a totéž platilo o svatém františku assisi když byl na tom nejlépe po stránce duchovní tak nám tam i umírá místo aby nám k tomu něco ještě řekl a aby někoho dále vedl a tohleto znamená že ta poslední fáze přechod od sebespásy ke spáse jako takové té pravé spáse nebyl dostatečně proveden u těchto světců ačkoliv byli značně vysoko. A vono je důležité při dnešním stavu lid lidstva aby tyto věci se trošičku také propagovaly aby člověk při tom nemyslel jenom na sebe protože lidstva přibývá a ne stejnou měrou přibývá zasvěcení v něm to je nerovnováha která dříve nebo později může znamenat obrovskou katastrofu protože dejme tomu když lidstva byla jedna setina v době kdy se tyto věci psaly třeba v indii tak ti zasvěcenci utlačili stačili. Tlačit svou vahou to lidstvo které tehdy žilo ale dneska to kvantum na to kvantum nestačí tady platí to pravidlo alchymistické že jedna dávka zlata ne nebo toho jedna dávka tý tinktury ne stačí jenom na určitou míru případů my si toho musíme být dobře vědomi tak to byl úvod kterým jsem vám chtěl říci že když poznáváme věci nové že je nesprávné šlapat nebo zády se obracet k tomu co jsme dosud prožili za to musíme být vrcholně vděčni za všechny své omyly za všechny těžkosti které jsme zažívali to všechno tady má nějaký smysl poučný. Teď bych chtěl říci dál jakým způsobem my jsme se zatím zmocňovali toho věčného života a proč to dopadalo tak že jsme tímto způsobem zmocňování se věčného života dosáhli jediného a to jest fyzické smrti se ztrátou vědomí protože my jsme si z toho celku života brali po částkách. Něco z něho po částkách přes můj svůj fyzický organismus to znamená přes přemýšlivou mysl to je taky fyzický organismus to je mozková kůra otázka mozkové kůry přes žaludek a přes všecky orgány které máme přes pohybo pohybovost a tak dále při to schopnosti lidské jsme si odtamtud vzali to co jsme unesli. To znamená tento způsob přenosu věčné síly do malinkých drobtů které upadly bych tak řek ze stolu vlivem transmise převodu přes náš organismus přinášely stav kterýmu říkáme život v lidském těle a který již byl nazval že je to smrt na tom by nám zatím nezáleželo že to tak nazval ale důležité je přitom vědět že kdybychom to srovnávali s tím životem který se bere přímo ze zdroje že se musí podobat tento drobtový nebo úlo zlomkovitý život smrti v očích zasvěcence to tomu tak asi musí být protože von poznává něco jiného a já vás dneska v dnešní přednášce chci naučit jak to udělat abychom nebrali život věčný že ho všichni bereme ten život věčný co je vám snad jasné z toho co tady vykládám že po částkách abychom nebrali přes organismus nýbrž abychom tento organismus který máme dispozici lidský organismus použili k tomu. Abychom ho užili jenom jako urychlovače něčeho co nám umožňuje brát všechno komplexně toto musím vysvětlit samosebou že to se nedá z tuhletěch slov pochopit ono je třeba dvojího dosáhnout dvojích nebo splnit vo dvoje podmínky nezabít živé lidské tělo to je první podmínka že zabité lidské tělo nám nemůže být prostředníkem to znamená ponechat si jeho prostřednickou úlohu. A na druhé straně nepociťovat ho jako prostředníka to znamená kdybych to jako řekl levným způsobem ale srozumitelným tak bych říkal zbavit se pocitu tělesnosti není to všecko prosím vás já si jenom pomáhám lehkým stylem při první lekci k tomu abych to nějak vysvětlil čili zbavit se pocitu tělesnosti má právo jenom ten kdo má živé tělo aby si myslel že má možnost se zbavit taky tím že se zabije nebo že je mrtev fyzicky tomu potom to zbavení se pocitu tělesnosti který tam taky existuje není k ničemu protože ten živý organismus nezůstal tím prostředníkem jenom ten prostředník tady musí být jako by nebyl. Aby totiž se mohl dostavit ten život který má podobu samovolného života né života vynuceného chtěného já totiž když si žiju zde na tomto světě a jím piju spím a tak dále a dýchám no tak to už nebudu o tom dýchání radši mluvit to už je samovolná záležitost ale když jím piju a spím a tak dále tak si vynucuju pokračování tohoto života jenom to jasný oni ji tak uvědomuju ale vynucuju si ho že kdybych přestal jíst tak přesta přestávám si vynucovat další život ten hasne ten život čili to je život řek bych vynucený jak jsem mluvil v té přednášce o cestě vírou tak tam jsem mluvil o naučené víře a víte jakým způsobem jsem si ji vážil nebo jakou hodnotu jsem jí přikládal nějakou hodnotu to má ale asi obdobnou hodnotu jako má tento vynucený život to je strašně málo. To je to je tak málo že mě to udržuje ve stavu naprosté nevědomosti o věcech duchovních kdežto já musím navodit život nebo musím dát musím se dostat do takových dispozic nebo musím dovolit tak eště lépe tomu věčnému životu aby se manifestoval bez jakéhokoliv mého vynucování rozumíte čili k tomu je třeba abych uměl od tohoto vynuceného života ustoupit zase se to řešilo někdy tím že se dělala askeze že se nejedlo to to já nepovažuju za správné to je svým způsobem vynucení taky zase to se vyvolá jak jsem říkal ten satanáš a může ty konce mohou být ještě horší než ty začátky to. Vám radím je třeba prostě odstupovat smířit se s vnitřní smrtí odstoupit od tohoto života ale od plnosti tohoto života ne od života podraženého nemocemi nebo askezí nebo jak nejsem proto protože člověk který je asketicky zesláblý askezí ze stále slabý o tom platí slova vivekanandy když řekl. My u nás v indii jsme dosáhli určité duchovní výše ale bohužel musím říci že přes ni se dál asi nedostaneme a že na vás na evropanech a američanech bude v budoucnosti abyste to dotáhli dál a to budete moci učinit proto že nebudete podvyživení že bude váš život mít takovou vysokou sociální povahu že tam nebudou hladovící žíznící a tak dále že ve velkém dosáhnete takového harmonického rozvoje svého rozumu vědomostí citů. I fyzických vlastností že ten váš organismus jak duševní tak fyzický bude schopen unésti větší míru poznání než byl schopen náš a k tomu vám už dneska gratuluju a proto nebudeme nic proti tomu dělat aby u vás zavládl materialismus necháme ho projít aby ty lidi si zvykli na určitou vyšší míru řek bych uspokojování světských světskýho života neboť z této úrovně je možno více dosáhnout i duchovně ten organismus není rušen nemocemi je patřičně dlouhý ten život vono je třeba i patřičně dlouhého života říkal ramakrišna říkal pardon vivekananda protože příliš krátký indický život nestačí k uskutečnění všech těch věcí které jsme si vzali do hlavy že je uskutečníme. A to říkají i křesťanští světci jestliže existuje pat patřičně dlouhý světský tedy v tomto životě v tomto v těle žitý život tak je naděje že během toho dlouhého života se dosáhne všeho čeho se dosáhnout dá příliš krátký život nám tyto záruky nemůže poskytnout čili nechtějte předčasně umírat při této cestě fyzicky umírat to není správné musíte dobře rozlišovat vod umírání vnitřního ten prostředek lidské tělo potřebujete mít co nejdéle v takovém stavu aby vás jednak nerušil a jednak aby byl prostředkem k tomu přechodu protože cesta života znamená nez nemůžu se obejít bez tohoto prostředku kterému se říká lidské tělo zdravé lidské tělo. A duše nemohu není možné po smrti ani krůček udělat další to je podstata této cesty života tady mám požadavek pro který jsem tuto přednášku přerušil abych se ho dověděl že totiž nebylo by správné mi tady říkáte kdyby člověk rozvinul v tom smyslu život ad absurdum že by třebas pěstoval vášně vrcholně a řádil by a tak dále to sem plně toho vědom. Já si myslím tohleto já bych měl definovat co je to rozvinutý lidský život napřed než se pustím do toho faktického výkladu o tom věčném dosahová o věč o dosahování věčného života sice je to věc vám obecně známá ale možná že by to tam chybělo těm jiným kdo to budou třebas po vás poslouchat rozvinutý lidský život je ono takzvané zdravé rozvinutí které o které se snaží takzvaná spořádaná lidská společnost neboť ta chce člověka vychovat člověka který do určité míry a do značné míry nebo do žádoucí míry toleruje ostatní lidi chce s nimi spolupracovat. Není jim překážkou životní nýbrž je doplňuje čili společnost lidská vychovává člověka k tomu aby byl platným členem společnosti a myslím že není tím platným členem společnosti se například ožírá opíjí nebo něco takového nebo když nedbá toho mravního řádu který tam panuje třebaže není zasta postaven přímo na nějakých náboženských principech ale když nectí člověk tento řád tak se proviňuje proti tomu rozvinutému životu tak jak si ho představuje lidská společnost ne nemá nic proti tomu abyste ne člověk naučil číst psát počítat abys aby se aby se stal třebas dobrým řemeslníkem dobrým inženýrem a dobrým doktorem a já nevím čím se může stát co prostě vyhovuje jeho představám anebo jeho dispozicím a aby se tam stal pokud možno dobrým. V tom oboru ve kterém pracuje aby se voženil a tak dále to všecko je v rozvi to patří do rozvinutého života ale jakmile se jednou tento život dostane do takových kolejí že už ten člověk kdyby dělal něco navíc že by to přeháněl že by ho to vysilovalo že by ho to zbavovalo klidu pak už to přestává být rozvinutý lidský život nýbrž to začíná být honění satanem víte my si právě během této přednášky budeme muset vysvětlit že. To ta okolnost že my rozvíjíme tento život že je to přednost našeho lidského já že to dokáže toho lidského já které jednou budeme muset uhonit chytit a řek bych zotročit postavit do služeb toho něčeho vyššího a jestliže to neuděláme a budeme trvat na fázi rozvinutého života že tam jako jsme na tom nejlépe tak ze svého služebného já které nám k tomu rozvinutí dosloužilo učiníme satana ten se stane satanáše ježíš kristus krásně ukázal že nejpozdější moment je právě východ nebo vystoupení z jordánu po vystoupení z jordánu je nutně třeba si to vypořádat s tím svým vlastním já neboť v té době je ten život do té míry už rozvinut. Že jestliže by ta naše já fungovala jako předtím chtějíc dále život rozvíjet by se stalo velikou překážkou stalo satanem takže když si tam třebas ježíš vyvolal vlivem té své askeze čtyřicet čtyřiceti denní toho to své já tak se mu to já projevilo jako satanáš kdyby si ho byl vyvolal dříve tak se mu projevilo nějak jinak by by mu křivdil že ho chtěl vodkrouhnout že ho chtěl zbavit jeho moci to naše já musí mít svou moc do určitý doby a jestliže předčasně ho zbavujeme moci nebo možnosti aby nám pomohlo k rozvinutí našeho života tak činíme si veliká příkoří na ba mohl bych říct znemožňujeme si jakýkoliv pokrok na duchovní cestě. Kdybych to řekl ještě jinak když by třebas dítě nemajíc rozvinutý život světský chtělo dosáhnout těchto věcí o kterých tady kážeme tak by a opravdu by si to dělalo tak že by na to šlo stoprocentně celou svou bytostí tak by se zabilo na místě by se zabilo kdybychom odstranili z tohoto života že bychom ho znemožnili ho zmocnili pokrok v rámci života lidského to znamená minimálně co by se mohlo stát že by bylo neprospěšný například byl neprospěšný pro ostatní lidi a což by bylo velice chyba když člověk dosáhne těchto zkušeností měl by je umět také sdělit měl by je umět dále předat protože to je zásada na duchovní cestě že ty věci se předávají že s nimi člověk nejde do hrobu. To právě byla bylo nepochopení třebas stoiků že se zavraždili v okamžiku kdy dosáhli toho spojení to myslím že jim sice to můžeme prominout ale že to není z rámci lidstva žádoucí to je asi tak jako kdyby svatý pavel který už byl zasvěcencem když pronásledoval ježíše byl na této fázi zůstal vývojové ten už byl zasvěcen. Vysoce zasvěcen neboť říká že už vstoupil do toho takzvaného třetího nebe a že nemůže říct jestli to bylo v těle nebo mimo ně znamená on už se zbavil pocitu tělesnosti neboť v celém starém zákoně se nešlo již vůbec jinou žádnou cestou než cestou života to byla i to byla cesta jim jimi těmi starověkými nebo staro staroizraelskými proroky a světci kázaná cesta a oni nikoho jinak nevedli než touto jedinou cestou takže svatý pavel touto cestou prošel a ježíš mu ukázal že to není všech věcí konec to je pro nás důležité že on tuto cestu ještě zdokonalil že ukázal její vyšší polohu. A když sebe nějak definoval tak přeci řekl já jsem cesta pravda a život to znamená jako vrchol toho všeho řekl né cesta ne pravda nýbrž život to znamená přál si člověka uvést do věčného života a to myslím že je to správné protože ten člověk byl tady na tom tomto světě uveden do věčného života a to mělo pro jeho okolí nedozírné následky blahodárné následky že on jim byl očitým svědkem toho že žije ve věčném životě. A to jim předvedl minimálně aspoň po tom zmrtvýchvstání že je tam předtím to nemohli ani pochopit ale potom snad to pochopili protože byli na osvíceni duchem svatým bez toho osvícení by to byli nepochopili nikdy a to je důležité si uvědomit jestli se náhodou dostanu té přednášce tak daleko tak předbíhám že celá tato cesta života spočívá v tom že vede člověka z toho úzkého pojetí individuálního života do toho života ve kterém už není veden lidsky to znamená osobně to ježíš kristus ukázal tím že už je nevedl osobně to naopak muselo přestat a začal je vést duch svatý což bylo neosobní vedení. Když bychom tedy ještě tady mám jeden dotaz jaký vztah má tato cesta ke karmajóze karmajóga je tedy specializace jedna ze šedesáti takových hlavních specializací indických systém dokonale vypracovaný indický jak pomocí řek bych nezainteresované činnosti dosáhnout spojení s věčností tak by se dala definovat karmajóga kdežto ježíš hlásal nikoliv jenom činnost která by nedbala na její výsledek která by si nepřála mít zpětný účinek na toho který tu činnost dělá k tomu indové říkají vzdání se ovoce svých skutků to také sice propagoval ne a byla to malá část i když důležitá část jeho učení. Protože on si představoval že touto jeho osobní karmajógou tedy se dosáhne něco daleko většího než tohoto nesloužení sama so sobě a pomocí toho tedy také spojení s věčností že se dosáhne lásky že se dostane poznání to znamená harmonického převzetí všech ostatních prvků on totiž to je těžko soudit z našeho lidského hlediska. Učil spíš něčemu co bychom dali nejblíž přirovnat z indie čo co se v indii nazývá radžajóga čili kdybyste mi řekli čím se to liší vod radžajógy tak ta otázka podle mýho názoru by byla postavena správněji protože od karmajógy se to podle mého názoru liší značně od radžajógy se to liší jenom technikou protože ra radžajóga je universální jóga která spojuje všechny ostatní jógy dohromady. Do jednoho konglomerátu a ale je to přeci jenom jóga která v první řadě dbá na určitý systém techniky technický systém osm bodů má každá jóga a tato radžajóga těchto osm bodů postupně uskutečňuje ježíš kristus nebyl nikdy pro to aby se postupně něco uskutečňovalo aby třebas dejme tomu napřed člověk zvládl pozici pak zvládl dech pak se uklidnil ne pak zvládl koncentraci nějak svý živo svou životosprávu je to osm věcí já tady nebudu říkat a pak měl naději tedy že se spojí vědomě s věčností takhle ježíš na to nešel on říkal odkudkoli vyjdeš. Je to správné ale vždycky to musí být rozhodnutí komplexní to znamená tím se liší podstatně od radžajógy nesmí to být rozhodnutí teď zvládnu třebas dech teď zvládnu pozici nic takového nýbrž hledejte království boží a vše ostatní vám bude přidáno i ta pozice i ten dech to všecko ostatní čili on to úplně vzal z jiné stránky ježíš ne že by byl tu techniku obcházel nýbrž on ji navrhoval zvládnout zaujetím rozumíte a toto zaujetí dejme tomu nehraje tak velkou roli v žádné józe. Totiž toto konečné zaujetí pro ten konečný cíl tam sice ten žák je uvědoměn nebo ví nebo chce dosáhnout také toho vrcholu duchovního ale dobře si je vědom že dokud nezvládne pozici dech tak že to nepude jako ježíš dokonale odstraňuje z cesty dokonce to dopadá dva tisíce let tak tak že my jsme ani nepochopili že tam jsou taky stupně u něho sice jiného charakteru než zvládni pozici zvládni todleto a jsou stupně. Které vyz vyznačují že člověk není schopen najednou se narodit ve věčném životě a není schopen najednou zemřít vnitřně a ty stupně jsou naznačeny tím že napřed ti židi ctili zákon nad sebou a potom se narodil ježíš a potom dorůstal a byl musel být v tom co bylo jeho otce a šel do jordánu a tak dále to všechno znáte to jsem mockrát opakoval ale víte že to je úplně z jiné strany vzato ne takže srovnávat to dejme tomu s karmajógou nebo s něčím jiným je je možné ale musíme být velice opatrní protože jde tady o podobnost velice vzdálenou. Indové totiž pro velikou tradici ústně i písemně udržovanou všechno už spoutali do technických pravidel do technických formulek toto se v evropě o to se taky snažili mnozí křesťanští mystici hlavně mnichové a musíme říci že to nebylo sice špatné nebylo to chybné ale vždycky to má jedno nebezpečí v sobě že totiž to nebude obecně přístupné potom že to bude zase týkat jenom malého počtu lidí kteří budou moci se moci tou cestou ubírat třebas dominikánskou mystikou nebo františkánskou mystikou a pro jiné to nebude nýbrž jenom pro ty kteří zachovají předpisy toho řádu. Podívejte se ježíš kristus hlásal cestu pro všechny žádný jogín se nám netají s tím že ta jeho cesta kterou násilí do karmajóga a že ta nebo to je to cesta úzce určená pro určitý vybraný okruh žáků které si vezme určitý mistr na starost než to tadyhle v tomto případě ježíš kristus táhne k sobě všechny neboť chce nebo chce je všechny k sobě táhnou a nedělá žádný výjimky kdybys chtěl měl bys život věčný ano je tam je tam řečeno čili je to otázka kdybychom to chtěli hodně zjednodušeně říci manipulace s vůlí kdybys chtěl měl bys a né další nějaké technické předpisy takhle si sedneš takhle budeš dýchat tohleto budeš to tam není nikde když on například sice předpisuje jak se máte modlit a když se na to díváme zblízka já jsem se o to snažil abyste to pochopili už dávno tak je v tom systém myšlení systém hodnocení řád hodnot on považoval také za nutné aby člověk nějaký řád hodnot měl to jo ta modlitba spíše než modlitbou je stanovením řádu hodnot správného řádu hodnot. A toto si prosím vás dobře uvědomte že toto je zapotřebí stanovit správně řád hodnot ale není správné předpisovat všem lidem třebas aby dělali karmajógu nebo radžajógu nebo lajajógu jakoukoliv jinou protože to může dělat jenom malinká část lidí zrovna jako není správné někomu předpisovat jdi do dominikánskýho kláštera jdi do františkánskýho kláštera to se hodí jenom pro nepatrný zlomeček lidí a tímto způsobem se podstatně liší ježíšovo učení od kterékoliv jógy takže já bych řekl. Je to fakticky nesrovnatelné je to po této stránce úplně nové je to něco co tu ještě nebylo co před tím nikdo se neodvážil hlásat ono to zatím nedopadá dobře já vím protože jsme nepochopili ani symboliku jeho života a je to tomu už dva tisíce let to už jsem měli pochopit jenomže když zase si řekneme do jaké míry je to závazné potom pro člověka do tuto symboliku pochopí tak je to velice milosrdné toto nepochopili že totiž jdeme na to takhle pomalu protože vono je to věčné dílo dva tisíce let tady nic není rozumíte ono se k tomu dospěje jednou. I v té univerzálnosti ne univerzálnosti říkáte mně tady je daleko menší naděje na úspěch než při té při tom způsobu individuálním že kde se individuálně člověk vede a někam dospěje pod dohledem třebas toho mistra a to je tato odpověď indický mistr jak vám dobře známo si vybírá žáky kteří jsou schopni jít přesně toutéž cestou kterejš kterou šel on on není schopen i když je to třeba s karmajogín dejme tomu vést jiného karmajógou kdo nemá dispozice k tomu aby tou karmajógou třebas je to individuální stezka šel stejným způsobem jakým šel on do tyto dispozice nemá tak ho vyhodí ze své školy řekne jdi k jinému karmajogínovi který na to šel trošku jinak než já tam v rámci karmajógy například mužem karmajóze jenom je tisíce variant tisíce ne jedna a tak se stalo třebas milému našemu gótamovi později buddhovi že ho všichni vyrazili. A všichni mu říkali jsi nemožný tebe nemůžeme vést jaká je tady naděje větší na úspěch při tomto individuálním vedení když ani gótama neuspěl velice špatně to hodnotíte přátelé je velice nepravděpodobné že by někdo vůbec touto cestou mohl někam se dohrabat protože my právem indům vyčítáme že je tam tak minimální počet zasvěcenců v indii že nestačí ani napravit tu celkovou situaci indickýho národa zoufalou situaci tak po stránce sociální tak po stránce mravní a tak po stránce vyspělosti náboženské je úžasně na nízkém stupni a to jsem si na to nestačí protože jich hrozně málo. A když tak němu přijdete přestože je jich málo a měli by se snažit co nejvíc jich poučit těch lidí tak oni vás v každém případě velice jemně vyrazí vod dveří že oni dost brzo poznají když se vžijí do vašeho vnitřního postavení a to voni dovedou že vaše cesta jde jinudy a pak říkají pak bych vás já balamutil kdybych vás vzal za svýho žáka protože byste to nikam nedotáhli lepší je vás vyrazit hned a tak to učiní než to ježíš kristus nikoho nevodmítal protože jeho cesta byla univerzální. Tam bylo jenom třeba na této cestě znát východisko znát sama sebe abych věděl odkud vycházím aby mě nepřekvapilo že ten vedle mě vychází z něčeho jiného abych nešilhal po jeho východisku nýbrž abych šilhal jenom po cíli který je pro všechny stejný při tom různém východisku dokonce platí univerzální pravidlo těch sedmi stupňů které naznačil ježíš život ježíš svým životem přestože východisko je jiné východisko jiné v tom smyslu že třeba ti židi šli cestou životní bych tak řekl ne ten svatý jan miláček páně touto cestou nešel ten šel cestou lásky ten svatý petr nešel cestou životní ten šel cestou víry ne a tak dále každý z nich šel jinou cestou. A mohli být žáky jednoho a jediného mistra tam je tím je skvěle ukázáno že je schopen vést kdekoho třebaže má různé východisko ten petr mohl být veden vedle jana jeden musel ctít východisko toho druhého nesměli na sebe žehrat ty jdeš odjinud na to jdeš z jiné strany tam ten na tom líp protože si sedí vedle toho ježíše krista blízko jeho ne a pořád s ním chodí a jeho ho miláčkem nikdo mu tam nevyčítal že jeho miláčkem to bylo dáno povahou jeho cesty a my musíme také vědět že když někdo zvolí cestu lásky že zvolí cestu miláčka páně. A že tutéž cestu nezvolí když jde cestou života nebo cestou poznání nebo to se nesmí chovat jako jako miláček páně protože má jiné východisko ano zvolíme východisko čili volba východiska tady nehraje roli jenom je třeba aby bylo východisko správně zvoleno potom už se dá nasadit na obecné principy po správné volbě východiska protože se musí přes těch sedm stupňů projít tak jako tak ovšem z jiné strany se tam vstupuje ne kdybychom si představovali že je to sedm spojitých nádrží. Ze kterých s ve kterých se člověk vykoupe nějak obrodí tak bychom řekli nezáleží na to z které strany břehu já do té nádrže vstoupí to je to východisko ano hlavně že do té nádrže vstoupím jo té nádrže musím topit to sou ty principy ježíšova vedení proto já si mohu troufat tady dělat přednášky obecné ale potom zase musím dbát na to abych vám ozřejmil nebo se snažil vám pomoct k tomu abyste si ozřejmili kde jste jaké je vaše východisko odkud právě máte vycházet musíme se vy se musíte umět já ne ale vy se musíte umět vyznat v tom kde jste a jak na jak na to stav svůj nasadit abyste zbytečně nepobíhali vokolo některé z těch nádrží. Byla to k tak jsme u východiska ježíš nemohl v rámci toho co vyučoval a kde to vyučoval a za jakých okolností historických po jakém vývoji který předcházel vyučovat ničemu více než životní cestě to znamená nemohl ukazovat nic víc než že právě tento život který zde žijeme má největší cenu říkal nikdo nemůže dát víc než svůj vlastní život víte že tam ten výrok je jak bych na abyste mysleli že se něco vymýšlím že život bylo to nejcennější co člověk do toho může vložit pak ale si ale přál a to ukázal svou cestou že. Úměrně svému poznání každý tam musí vkládat dycky celý život říkám úměrně svému poznání když například dejme tomu ti staří židé se podvolili zákonu který stál nad tím tak to bylo úměrné jejich poznání ani zdaleka bychom nepovažovali to jejich odevzdání se bohu za komplexní. Z našeho hlediska ale ono bylo komplexní oni vlivem toho že byli na určité úrovni chápání a vývoje nemohli upřímně udělat víc a mělo to opravdu ty pravé následky že se ten ježíš opravdu u nich narodil že že se nezklamali ti mistři a že je dovedli správně k tomu narození ježíše krista více ovšem ty mistři udělat nemohli jestliže například potom už. Ti učedníci páně za ním šli opustivše předtím své rodiny mysleli si že dávají celý svůj život v sázku neboť jejich život se jim jevil jako služba rodině a těm poměrům ve kterých žili rodině sobě a tak dále a dneska byli ochotni to všechno opouštět ježíš kristus jim ale musel potom ukázat že jenom nepatrně dali do vínku že nepatrně že to bylo sice z hlediska jejich poznání komplexní odevzdání života komplexní ale že z toho života odevzdali strašně málo chápete tak to na celé té cestě vypadá že vždycky musíme být ochotni celý život odevzdat ale vlivem svého malého poznání nikdy ho celý neodevzdáme. Já jsem vám líčil přímo trapně vychloubačně jak jsem třeba celý život odevzdal když jsem šel do té operace tak sem ho tam odevzdal se se si já jsem po celou dobu operace byl ve stavu vědomého spojení a to byla krása a jak jsem se mýlil já jsem všechno neodevzdal ovšem byl jsem přitom čistý jako lilie to si na sem měl dojem že jsem všechno odevzdal ale odevzdal jsem podle úrovně svého poznání a ta byla malá že se potom vrátil z tohoto stavu už tím že jsem se z něho vrátil že jsem z něho vyšel bylo důkazem že jsem všechno neodevzdal se vrátím k tomu životu jaký žijete vy zase k normálnímu takzvanému normálnímu životu A vystřízlivění bylo tedy trapné přestože trvalo dost dlouhou dobu než jsem vystřízlivěl z toho stavu já jsem ještě třebas po dvou měsících asi jsem se ocitl mezi vámi ne že sem o tom na nadšením vykládal možná až za půl roku ještě s nadšením vykládal jako vrchol toho co jsem kdy zažil ne a zrovna tak jsem vykládal třicet let po koncentráku co jsem zažil v tom koncentráku eště to dneska vykládám jako vrchol tehdejší vrchol svých možností na základě tehdejšího poznání že jsem myslel že jsem celý život obětoval a tak vám to taky líčím čistý jako lilie jsem byl při tom toto nejhorší na tom že člověk může na každém momentu v každé chvíli na této cestě života zkrachovat tím že nemá správnou představu co ještě má následovat že si správně nepřizná. Že přestože se celý chtěl odevzdat celých na odevzdal to je veliké úskalí na této cestě a proto ježíš kristus neřekl o sobě jenom já jsem život nýbrž já jsem také cesta a já jsem také poznání tím řekl člověče podívej se že můj život je cestou a srovnej si toto si právě dosáhl s tou mou cestou kterou já jsem před tebou prošel a o které ti říkám že ji máš následovat že ti říkám následuj mě a potom přijdeš na to kde si se vlivem svého dosavadního poznání ocitl co jsi věnoval že se mýlíš sám v sobě že správně sebe nepoznáváš jako ten svatý petr jsem ochoten za tebou jít a nebylo to pravda neměl mu to za zlý ten petr byl čistý jako lilie protože von se neznal ne a zrovna tak se neznáme my a ona tak se neznám já nikdo z nás se neznáme a jenom musíme v každém případě na této cestě a to je základní nutnost dycky chtít komplexně. Bez výhrad celý svůj život obětovat bohu který svůj život mu odevzdat celým svým životem mu patřit přestože vy se na nás dívá třeba nezasvěcený vnější pozorovatel tak pozná že ani zdaleka nejsme takhle odevzdaní to i členové mojí rodiny třebas děti moje mě často napomínali že toto není přece pravá odevzdanost tatínku toto by si neměl toto toto by si měl toto by si neměl a ty děti většinou měly pravdu a já při svém dokonalém poznání kterým se se tady dycky jako vychloubám jsem na to nepřišel na co přišly moje děti jo. Dělal jsem chyby a nebyl jsem si toho vědom že jsem vždycky měl opravdu poctivou touhu plně té věci patřit plně se odevzdat a nebylo to možné z toho jediného důvodu že jsem sebe správně neznal že jsem nevycházel správného sebepoznání a proto toto všechno co vám tady říkám má tento jediný smysl znát východisko znamená znát míru z vlastního poznání hodnotit správně jeho nedostatečnost a zase neznevažovat to do takové míry abyste vůbec se od neodvažovali potom nějakého kroku. Ať je to sebemenší míra poznání tak je to vždycky toho tolik protože jste už jednou lidmi že můžete vykročit do věčnosti ať máte jenom jednu hřivnu můžete vykročit nemusíte jich mít pět ať máte jenom halíř můžete dát je to třebas všechen váš majetek když ho když to všechno dáte učinili jste správné východisko správné východisko tedy je vložit do toho všechno o čem vím že mohu do toho vložit nenechat si nic ani setinu pro sebe o to bezvýhradné vložení sebe celého tak jak se poznávám do věci to je správné východisko tak jak se poznávám říkám. Nyní bych chtěl pokračovat paralelou mezi naučenou vírou a naučeným životem nebudu opakovat to co bylo řečeno o naučené víře v kapitole co je cesta víry v otázkách a odpovědech se odkládám že toto všechno máte za sebou protože by se ta přednáška strašně natáhla ano na několik hodin navíc to nemá cenu takže odvolávaje se na to pokračuji obdobně jako znáte samovolnou víru. A naučenou víru ne stejně ale obdobně rozeznáváme nebo můžeme rozeznávat chcemeli život samovolný a život naučený mluvím o životu naučeným myslím o stylu života o smyslu života jaký je mně vnuknut prostředím do kterého jsem se dostal při narození a tento smysl života je naučen v tom smyslu že já dělám to co dělali moji předci a všechno dělám jenom proto abych jednak tento život udržel i když ne natrvalo nýbrž přechodně až do smrti a jednak proto abych mohl sloužit té společnosti ve které žiji a situace se ještě postupně mění v tom smyslu že produktivita práce nebo no tak asi toho člověka ustavičně roste dělba práce ustavičně roste takže. Je taky určitý vývoj vidět v té výchově naučeného života že tato společnost je čím dál tím více učí duchovnímu prospěchu příhodnějšímu způsobu života neboť čím více ten můj život slouží společnosti nebo celku tím je bližší tomu duchovnímu cíli čili my bychom mohli i tímto způsobem že bychom reorganizovali naučený způsob života dospět dost daleko na cestě duchovní. Jenomže nesměla by to být jenom ces tedy technika života nýbrž muselo by to být také umění života a k tomu vás teďka chci učit protože všechno co budeme o tom mluvit je vlastně učení se umění života ne tedy technice já bych nerad abyste zredukovali tuto lekci na nějakou techniku k aby se to viděli především umění to nám velice pomůže v dalším výkladu já se vrátím k tomu naučenýmu životu nás prostředí učí toto je můj život toto jsou moje vlastnosti to je moje tělo oso moje prostředky a tím se zabezpečuje že já přednostně síly samovolné které životní síly které do mě vplývají jednak ze zdrojů hmotných samá potravin a tak dále a jednak ze zdrojů nehmotných to je z toho věčného života že já všechny tyto síly používám. Jednostranně pro udržení tohoto života jako by to bylo to jediné jako byla ta jediná povinnost kterou před sebou mám tím se zásadně proviňuji proti duchovnímu smyslu života a spěju nenávratně ke zničení tohoto života protože se starám jenom o opotřebování nástroje o nic jiného se nestarám třebaže se snažím nějakou údržbou ten nástroj co nejdéle zachovat ve stavu použitelném. Čili nic proti tomu nemůžeme mít zachovávat nástroj ve stavu použitelném to je to je v pořádku ale smysl toho zachovávání má být nový a tím se má lišit naše hospodaření s tímto životem od toho jak s ním hospodaříme dosud já se nebudu zase odvolávat na to co jsem tady už mockrát říkal že to ježíš kristus vyjádřil mnohými podobenstvími a přední podobenství je o tom mém synu to taky vynechám ale především o hřivnách že totiž aby byl pochválen služebník to znamená aby bylo schváleno toto správné hospodaření se životními silami. K tomu bylo zapotřebí aby se komplexně s nimi hospodařilo pro hospodáře a nikoliv pro sebe kdybych to ještě rozšířil o to podobenství postavení služebníka jak to znáte z úloh tak bych dokonce říkal že toto hospodaření je dvojího druhu na poli a v domě ne a to všechno zase znáte z jiných přednášek nebudu to zase vůbec rozvádět protože ono v tom je určitý rozdíl a není chybou když se v tom vyznáme když si správně zhodnotíme kde právě jsem jestli jsem na poli nebo v domě podle toho musím rozdílně jednat já myslím že to není tak těžké si to uvědomit zdali jsem na poli ale je důležité přitom si uvědomit že i když jsem na tom poli i když nejsem spojen s tím bohem vědomě. Nejsem v jeho tedy v jeho domě v tomu říká symbolicky tak mám stejné povinnosti vůči němu to znamená službu vůči němu jako v tom domě a ne povinnosti vůči sobě čili jaký je tady zvláštní rozdíl při tom naučeném způsobu života mám povinnosti vůči sobě maximálně vůči společnosti ovšem s vrcholným ohledem na sebe a při tom druhým mám povinnost milovat bližního jako sebe nic víc bližního to znamená je to sou z toho vyplývají povinnosti také vůči společnosti ale především milovat boha nadevše z celého srdce z celé duše sedli a tak dále to jsou prvotní té prvotní životní povinnost nad tuto povinnost není. Čili by bylo ideální kdybych byl veden touto láskou jenomže mně správně řeknete jak si tu lásku vycucat z prstu a to je argument který plně uznávám a proto ježíš kristus ukázal cestu jak dospět k této lásce a to cestou života se s tou života že napřed než tu lásku mám než se k ní dopracuji musím dělat všechno abych pro ni zjednal průchod abych se jí naučil jako se učím tomuto stylu života tak já se musím při životě učit milovat. Jeho celé vystoupení vystoupení ježíše bylo učení se lásce to si musíme přiznat on nás učil správně milovat a tím správně žít protože chyba základní je v tom že my milujeme především sebe a tím také samo sebou způsobujeme že se soustřeďujeme na ten život s ohledem na sebe to není jak jsme si už předtím před chvilinkou řekli. Příliš chybné protože tato absolutní soustřeďuje mast způsobuje že já dozraju jakmile ale dozraju dospěju sem říkal duševně i tělesně tak to tam ale nebylo ještě na tom pásku to tam budu muset ještě přidat tak pak mám povinnost no když ji nesplním váze dělat narazím na najednou na utrpení pak mám povinnost přejít na službu bohu a to znamená nepřešlapovat na místě a nechtít abych se donekonečna zdokonaloval v rozví rovní tohoto života ten život rozvinutý život znamená prostě schopnost jít. Být připraven k tomu abych šel nebo chtít nebo přát si jít do věčnosti jestliže toto je převažujícím znakem některého momentu mého života tak to je zralá chvíle která dozrála protože vono nesmí vadit v žádném v žádné chvíli života to že já jsem prost nesmí tam být prost žádosti já nějakou žádost musím mít já musím být veden nějakým přáním bez přání nesmím být víte se kolikrát vlivem in špatně pochopených indických nauk jsme si přáli že jsme si mysleli že máme vymýtit veškerá přání toto ježíš nikdy nehlásal a ani žádná indická nauka to nehlásá. Protože jenom ti kteří na to pohlíželi zvnějšku měli dojem že tomu tak v indii ne že tam chtějí vymýtit veškerou připoutanost v tom smyslu že z člověka udělají někoho kdo vo nic nemá zájem všeho se straní od všeho utíká kdežto ani v ašramu to takhle nedopadá protože ten žák tam setrvává u nohou svýho mistra protože má vrcholný zájem o sebe zlepšení že a o následování toho mistra takže to uniklo těm kdo to přepisovali z tý indie. Naopak tento žák je znak má znak vrcholné jednoznačné a jedním směrem se ubírající žádosti nebo touhy a toto je základem cesty života ježíš kristus se snažil všechny ty drobné touhy naše nějak sjednotit dát jim jediný směr ukázat jediný smysl života a za tím jít všeho ostatního nechat čili na každém kroku této cesty se chce od člověka vždycky jinou formou aby dokonale odstoupil od toho dosavadního a přistoupil k něčemu novému. Takže kdybychom si to jenom tak přehlédli ten židovský národ který kdysi žil uprostřed jiných semitských národů v babylónii a klaněl se různým bohům jako ostatní národové semitští jejichž nejsi největší síla nej největší národ mezi nimi byl byli asyřané že jako ostatní asyřané to byli taky semiti taky se klaněli více bohu až dostali zjevení o tom že je daleko lepší jednomu bohu se klaněti a podobně. Tak museli především se zříct tohoto klanění se mnoha bohům chápete to znamená museli se vyřadit z tehdejší společnosti to mělo kruté následky že se museli vystěhovat z babylónie ještě abrahám v babylónii žil a musel se pro tuto víru vystěhovat to tam dost jasně není znát v tý bibli ale bylo tomu tak čili oni se museli voni se nějaký si bot pod a že dostanou za sebe o zem ale to bylo všechno oni museli za touto vírou jít a když to potom já to nebudu dál rozvádět ale když to potom se deme pořád dál tak totéž udělala panna maria že se zřekla svýho života mezi ostatními dívkami nemohla se stát nikdy protože jako svobodná porodila dítě ne mohla se stát nikdy plnoprávnou manželkou někoho nýbrž jenom otrokyní pro mě tak se vyloučil dobrovolný ježíš kristus z toho poddanství rodině a z toho že musí být v tom co je jeho otci když vstoupil do jordánu a. Mohl potom právem říct že to byl důsledek toho té změny postoje že totiž se vzdal stavů předešlých a vstoupil do stavů nových to znamená do stavu synovství se svým otcem trvalého stavu synovství se svým otcem trvalého tři roky trvajícího tedy aspoň trvale tak v tom smyslu trvalý trvalého a když tedy se vzdal tak mohl potom o sobě říct že za těch minulých vztahů tak mohl o sobě říct kdo je má matka kdo jsou mí bratři nemám kam bych hlavy sklonil to byla pravda v tom smyslu že on věděl že už tady nemá život se tady takhle dokonale dycky ukazoval že se třeba vzdát toho co tady člověk má pak se musel vzdát svých musel protože jinak by byl nedostal dál a ukazoval cestu kupředu za se svých žáků zase cti před lidmi umřít na kříži vzdal se svýho tělesnýho života a tak dále ne. Tak já myslím že rozumíte tomu že na této cestě se dějou dvě věci že se člověk vzdává dosavadního stylu a smyslu života i prostředků které pro naplnění toho smyslu používal možná že někdy ne všech ale většiny z nich a nastupuje nový smysl bez ohlédnutí nový smysl života s novými prostředky. A podrobnej podrobný návod viz ježíšův život to je opravdu tam je podrobný návod které prostředky v kterém období jak používat já se k tomu samosebou vrátím a ten návod vám třebas konkrétně jak já mu rozumím přednesu ale to neznamená že byste si museli to zrovna tak přebrat jak to já mám v hlavě přebráno protože vy třebas musíte mít odlišný pohled na věc jelikož přistupujete k věci z jiného stanoviska z jiného východiska než já ano já přistupuju z východiska člověka nevěřícího který byl donucen aby pomáhal nést kříž ježíšovi jo. To je ten šimon cyrenejský byl také donucen to je asi moje postavení jo kdežto vás nikdo nenutil vy jste si dobrovolně já jsem nikdy dobrovolně nešel číňané říkají že toto je přednost že člověk si to nepřál a byl donucen že to je přednost jako já nevím jestli tomu tak mají ten názor prosím já bych zatím počkal na vaši repliku tak část té repliky řekl jsem tam dost nepřesně že musí člověk více patřit společnosti než sobě že by to mělo být tak to jsem velice zúžil zúžil obecnou obecnější pravdu že by mu mělo jít především o věc. Kdybych například byl v situaci že bych měl vedle sebe nějaké lidi kteří nevěří na boha a těch je dneska většina a chtěl bych je přiblížit připravit pro duchovní cestu aby jako mohli jít k bohu aby mohli cestou kterou tady některou z těch cest kterou tady ježíš kristus ukázal tak bych je neučil učení ježíše krista nýbrž je všemi silami bych je měl k tomu chtěl přimět k tomu aby jim v životě šlo o nějakou věc třeba zcela světskou to bych připravil takovou vzdálenou přípravu k vlastní duchovní cestě že u člověka u kterého ještě nenajdeme tento zájem o nějakou věc která je mimo něj u tohoto člověka není připravenost žádoucí aby mohl nastoupit cestu který tady mluvíme naopak když ale někdo dovede tak dalece se věnovat nějaké věci že na sebe zapomíná při tom. Tak je to člověk připravený dejme tomu matematik se tak věnuje té své matematice že je potrhlý to znamená zapomíná na sebe úplně zapomíná jíst pořádně správně se oblíkat a mluví z cesty protože má plnou hlavu matematiky tak to je člověk dobře připravený ano že mu jde o věc já neříkám že musí vždycky potrhlý ne ale je tak trošičku vyšinutý už z toho normálního takzvaného normálního způsobu myšlení že tomu člověku v první řadě jde o sebe teprve třebas taky o nějakou věc tohleto je tento člověk je velice vzdálen toho aby mohl jít za bohem. Kdežto tam už se připravuje odstup od sama sebe že například napřed patří nějaké věci proto například dejme tomu při výchově dětí dbám na to aby měly nějakého koníčka a když jim když ho nemají tak si podle jejich založení toho koníčka pro ně vymyslím a tak dlouho je přidržuji při tom koníčku až se s tím ztotožní a toho koníčka mají a tím si myslím že sem udělal hodně pro jejich duchovní přípravu promiňte mně tak na to du například se o rodině nemám možnost vyučovat přímo těmto věcem ano. Tak to prosím chci tady udělat určitou opravu ve své řeči že že jsem řekl více společnosti než sobě měl jsem spíše říci více aby mu více šlo o věc než o sebe společnost je pro člověka taky věcí která stojí mimo něj jenže toto je obecnější jako výja výraz té konkrétní toho konkrétního vztahu ke společnosti ano tam je to konkretizováno a bylo by to chyba kdyby to bylo takhle úzce chápáno. Dále vás překvapilo že jsem řekl že člověk se musí naučit lásce jsem si dobře vědom zase ze zkušenosti nemám to jinak potvrzeno ani knižně ani nějakými jinými důkazy než tou zkušeností že té lásce se dá naučit jenom do značně malé míry až budeme mluvit o tom třeba se na to ještě dostaneme během toho týdne o cestě lásky tak si přesně řekneme do jaké míry se člověk lásce může naučit a do jaké míry ne kdybyste člověka učili sebelíp nebo já nevím co dělali aby se naučil milovat tak ho nenaučíte protože on zůstává svůj a nejde to. Proč nemůže milovat tak jak do takové míry jak si to přeje ježíš a ta láska je potom účinná pro i do lásky vstupuje s pocitem oddělenosti a to mu znemožňuje aby opravdově miloval čili kdyby se měl naučit lásce tak zase takovou přípravou pro lásku bych považoval za nutnou přípravu pro lásku bych považoval takové cvičení v sebevzdávání se to znamená třeba by se tomu člověku neučily přímo akty lásky ale učili bychom ho sebe opouštět jako tam jsem říkal naučit ho aby mu šlo o věc tak něco obdobného v této oblasti naučit ho aby něco dělal. Co mu není po chuti nebo lépe řečeno aby se v něm obrousily ty hroty rozlišovací že on rozlišuje něco příjemného od něco nepříjemného to je první kapitola na cestě lásky jestliže já rozlišuji příjemné od nepříjemného tak potom pořád něco budu mít radši něco méně rád a nebudu moct nikdy vpravdě milovat jak si to představuje ježíš třebas budu milující velice ale ne podle vzoru ježíše to znamená moje láska bude protekční. A kdo mně nepůjde na nervy toho budu milovat víc a kdo mně půjde neví to budeme ona méně nebo dokonce se budu stala a toto ježíš jako si nepřál a to taky nepovažuje za správný projev lásky protože patrně nepřítel mně de na nervy a von říkal abych ho miloval jako sebe ne nebo které přátele své aspoň a to je vůbec nemožné milovat nepřátele své za takového stavu věcí ve kterém já rozlišuju příjemné od nepříjemného a proto si velice cením tady na těch číňanech že radí ihned v úvodu odvolávajíce se na taoteting že rozlišování mezi příjemným a nepříjemným je velice neužitečná záležitost takže učit se lásce by pro mě znamenalo učit se zákazu. Rozlišování příjemného a nepříjemného a my se samočinně naučil milovat podle typu lásky jaký navrhoval ježíš aspoň tomu začátku nejde to moc daleko ale udělal by obrovský pokrok že by se musel zapírat láska tak jak si ji vyžaduje ježíš kristus vyžaduje značnou míru sebezáporu neboť milovat toho který je mi příjemný nebo ze kterého dokonce mám nějaký užitek a i když je mi příjemný tak z něho že mám to není ještě vůbec ani začátek lásky láska začíná tehdy když protivu miluju ano to začátek lásky anebo když z něho nic nemám rozumíte neboť to je přeci ta jasná příprava k tomu co potom dál ježíš od člověka chce. Začnu zase historicky jestliže jsem vám řekl že ti staří židé žili napřed v babylónii kde se klaněli s ostatními asyřany mnoha bohům tak chci říci že tento jejich stav existence ba byli v babylónii se podobá našemu stavu kdy se třeba předstíráme že věříme v boha ale vy se klaníme mnoha bohům fakticky prvním bohem v té hierarchii všech bohů to jsem já dycky že ano a dalšími bohy jsou různé podoby mého já. Zase tedy moje já ale vy to jako nechápete že je to vaše já ale já a že například dejme tomu moje manželka to je taky moje já prže pro ten vztah který k ní mám moje děti jsou taky moje já to ten vztah který k nim mám moji nepřátelé pro ten vztah osobní který k nim mám je tak jsou taky součástí mého já jedině lidé anebo věci kterým nemám vůbec žádný poměr nejsou soustá součástí mého já já se všemu svým způsobem klaním to znamená žiju v mnohobožství a žiju tedy v té babylónii v tom zmatení jazyků. Protože já všemu do určité míry sloužím protože to vyhovuje nějak požadavkům mého já já to rozsuzuju spektrem svého nazírání prostě svým způsobem hodnocení svým způsobem prospěchářství bych tak řekl tohleto mně zatarasuje cestu k bohu v té první zábrana kterou já musím odstranit já si musím uvědomit že můj život je atomizován jak jsem často říkal že je roztěkaný na mnoho zájmů protože moje já máli být správně obslouženo musí mít k tomu celou řadu pomocníků jak v lidech tak v událostech a. Ani netuší že tím se stává otroky těchto událostí a těchto lidí bez nich se neobejde když to má nějaký jiný průběh než jak on se ten člověk představuje tak je nešťasten já bych to vylíčil starověkým způsobem historickým které že ti bohové byli nejenom uctíváni v tom starověku ale také proklínáni když nesloužili jak měli to nemilosrdně.

Edit utterance

Text view • Help