Waveform view

73-02

Loading wave form: 0%

Speed: ⊖ 100% ⊕

Zoom: ⊖ 200 pps ⊕

My jsme se stanovili že přestanu si vyprat tak jak to ježíš kristus navrhl že totiž se máme v mém slova jestli se vám ne zmenšovat tak se smí na síla dalších úkolů nebo takových úkon které by na se na nepravda až k nemožnosti si to nýbrž má sobě ateistů ve kterém člověk postupně. A to nic nedělá ačkoliv třebas třeba chodí má dojem je že dělá být než předtím a potom kalech přátel pozoroval že když třeba úkoly nebo se polední jeden si dělal něco navíc eště to není nic je mi všemi úkoly divoká ho vtělen proto se oráče tady bude napsáno není cíle čelem těch úkolů abych něco přidával tomuto zlá nýbrž spíše je jistého vedu ist no máme do hodin nech abychom si žitě dovolit čtěte komplikovat že i když jsem život křivda třebas. Osobně bez motivy náboženských ve svém plesání se povědomí správně vodil tu cestu a mohl se mi k čem se mu dělal chybovali co se se udělal to neustat není příkladné ale správné bylo to že jsem pustil od ničeho co sem co jinak normální člověk která že je to je v tom mládí též idejí malinké děti soukají malinká ale pro realita zakázal se nemohl k ní týkat tak jsem koutu se směli pýcha. Musel na to rezignovat a tahleta s touha se potom přeje do mé vnitřní zkazka přestane indové to není tak správné a straně si vůle něco do dalo se si to té bolest stránce která mě potom si snad dobro to je to vlastně síla k událostí která se do mě vůle a tohleto já ti tatam někde na základě neřídím děti ani chybí a ucha knězem toho tou další kolika jí to mi to já nedělám hraně samočinně a na to bylo není spravování toho všeho co vám píšu smysl toho je z opouštění toho co mně nejde a záměru za to navozuje nebo snažím se aby byli ve mně navozena procesy které jsou povahy vyššího řádu abych to řekl obecně. Vždyť když se dostanu na určitou úroveň jednání tak produkuje určitou řadu událostí jedna událost do které se dostanu se kterou se žiju kterou prožívám které přihrávám které jsem činný způsobuje a proti další řadu událostí čili je potom nevyhnuli abych se pohyboval v určitém řádu událostí jakmile ale opustím tuhletu řadu ono to obyčejně nejde najednou tak na vyšší úrovni aby si úroveň je. Řek bych spíše voni mentální ne tak přímo hmotně pracovat na té vyšší úrovni já nepotřebuju už tolik toho udělat aby efekt byl vyšší po stránce duchovní to je důležité nezáleží na tom kolik já třebas ošetření pacientů ne ale jak je ovšem řím ano nebo nezáleží na tom kolik já naučím tě těm žákům nýbrž jak je to naučím oni musí mít z mé on si musí z mé hodiny odnesl víc než co jsem to si odnesli vyšla když jsem to dělal všechno na úrovni určité určitých událostí třebas naučeným vědy to se měl třebas naučeno ale ta úroveň je nedostačující tak já jsem to snah lva které píši veden snahou vás naučit dostat se do stavu kdy budete sami vedení abyste nepotřebuje von mně to napovídá. Když abyste v sobě objevili pramen ze kterého byste měli soustavně čerpá a ten pramen se dá objevit teoreticky to dá velice lehce říc velice snadno a to znamená musíte se vyprázdnit je na otce samého to znamená nesmíte mít dělat v tom o tom řeknu v jakém ne tu a to že kdybyste nebo žáky vyseděli tak je to plně chybné to byste se ocitli v oblasti kamenů nerostů tak nějak někde že ano ale musíte přestat všechno dělat vůbec ne toto dělat aby o to se musíte nakonec za i vůle aby ste byli vedeni teď to řeknu jak jak jsem to vytyčil v té leze já se divím že to tam v té. Tam v tom městě u mě tomu neporozuměli já možná že by tomu rozumíte a že vám tady skutečně nadávat ale já to pro listu řeknu že jsem ti neporozuměli tomu kdy jsem vymáhat tohleto vyprázdnění že já musím dojít bez náma bez zneklidňování do vrcholného využít svých vlastních osobních sil v každém případě ani na každé úrovni ať léčím ať učím ať kována nebo cokoliv jiného těla a jestliže ale se dostanu do takového momentu své práce že mě to v neklidu je a nebo že že už se to dál nemožné do větší dokonalosti v tom přivést tak to mě je. Takovým dokument že že se dost jsem se dostal k bodu kde rozvoj je nesmyslný protože se neděje klidně každý rozvoj bez klidu bez toho vnitřního to je nesmysl toto že odvádí odvádí od toho věčného kde je ten klid je čili jakmile se dostanu na hranici klidného využití osobní styl musím to chápat jako pozvání k tomu abych se vyprázdnil od všeho co jsem krajně využil i od vůle dále to využívat. Nebo být veden jenom v tomto momentu to znamená to umě dneska trvá třeba zlomek činy ba ještě méně kdyby to bylo tělo kteří v tom koncentráku na to vyprázdnění tak mě zatím nestala třeba zabil ano to nemohlo trvat ani vteřinu tak sem se poučil co je to to vyprazdňování že to nesmí trvat nějak ho jiný to nesmí být nějaký dispozic výše rozumíte nýbrž to musí být chvilka jak jsem tam kdysi o tom psal která musí opravdu proběhnout v pravý okamžik jestliže já nevyčerpá předtím všechny klidu prostě nevyčerpá všechny své možnosti které mám pracovní není tak. Mám právo chtít od této chvilky nebo po čekat o té to skoky že mě přivede někam dál na tu úroveň já vůbec nemám právo vod ní očekávat já totiž musím použít této filmy obětoval s tou činností kterou dál nemohu vést sama sebe já vím že tohleto je velice obtížné vysvětlit co je to to obětování sama sebe s tou činností já jsem to pochopil dost brzo na tom že jsem měl k dispozici duchovní cvičení. Který kterému jsem tak důvěřoval že sem pomocí něho vstupoval do věčnosti protože to nebylo pro mě cvičení jak se dostat do věčnosti nýbrž to bylo pro mě sebeobětování to bylo pro mě odevzdání to byl to byl způsob jak jsem se odevzdával do té věčnosti ano já jsem neznal lepšího způsobu tak jsem to dělal tímhletím stylem dneska vím že je to čím ne to nevadí. Ale dělal jsem to tím stylem tak to bych chtěl právě aby se naučili taky vy abyste každého momentu svého života dovedli přistupovat k té věčnosti a potom už jedna lépe řečeno vůbec ne jednat protože jak ona začne jednat tak vy potom už jednáte bez námahy a jakmile se totiž zase stane že vás to znovu začne váhat tak buď je to nerozumné že dál ještě pracujete tak je možné že ta cesta síly a nebo jestliže je toho zapotřebí ty tě ale pracovali tak tak je rozumné znovu se zastavit no použít to této síly úplně ostatní vyprázdnění a znovu se dostat do té věčnosti během on už vteřiny bez nároku na řešení nesmíte mít nikdy žádný nároku na řešení že to za začíná někde trati. Že je to trošku víc nestačí si je tam odevzdání člověka jestliže člověk látku něco zasel tím co způsobem že opustil sám sebe obětoval se v tom okamžiku opuštění sem na sebe jisto udělal láskou věci znamená to je věčnosti nebo to věčnému životu tak ono to i když to nepřinese momentální výsledku tak ten princip lásky způsobuje zrání postupné. Začne něco čemu se v tom člověku probíhat čemu se říká napasené tažení že a toho dostane tam kam se v tom tento nebo dostat prostředí prostřední fázi toho zrání tu vůbec nesmí nikdy člověk brát do svých rukou jenom musí zasadit že ano a musí se spoléhat to že zasadil takové síly které způsobí vlivem jiných okolností tak zvaných zevních sou a dycky vnitřního kosti symbol symbolicky se nám jeví jako vnější zasadil opravdu zase dělili láskyplně zase tě něco co nese vede věčnosti. Víš to ji má že ta lidský život má smysl protože probíhá v času že je to věčnost přeměněna do časoprostorových dimenzí a protože zatím jsme dětem toho jak se věčnosti pořád přetavuje do časoprostorového dění a nejsme svědky toho jak se odtamtud představuje nazpátek do bezčasovosti myslíme si že to jde pořád jenom jedním směrem tak ani nenapadne že bychom měli teď už konečně začít opačným pochodem tu časoprostorové přestavovat době do bezčasovosti. A to je právě to obětování všechno co je obs mý lidským obsahem času a prostoru já mám třebas povídavou mysl já mám smysly o všechno já mám nějaké chtění lidské a já to všech nebudu jmenovat více se člověk a to všechno když já dokážu odevzdat toto nedokážu protože se neznám ale když to dělám bez skrupulí a bez tou vnese si pro sebe ponechat tak je to vždycky správné protože nevědomost hříchu tady nečiní jenom to má my taky prostě když se také udělám tak vždycky se ocitnu na prahu věčnost vždycky to je ten moment kdy bylo s musí zákonitě začít uhodit ano není vyhnutí. Protože já jsem to byl tapas je svým způsobem jako asi když jsem před předěl svalování v kam nech na spalováno a tomu a to mně něco časového prostorového a já to najednou ničím že anebo se mi to jenom přirovnání té koleno nohu ale tady se to může dokonale spálit ono to taky dokonale nejde dokonce čistotu z toho důvodu že já ji neznám celou a neumí všechno ode takový krát jsem si myslel že jsem všechno odevzdal takže v tom koncentráku a nebylo to pravda nebo nezařízli a ne odevzdal jsem to se mi dělám a větrem přitom že kdybych poproste že se postupně musím zopakovat lépe se nosnosti. Že je i sem to odevzdání neodevzdává to je daří přednost velice nutná protože je pokud já sem vědom toho že něco odevzdává je to řádek dobrý ale nevede to moc daleko víte co dáno pán ježíš práci než pracoval že takhle to tou té věi aby dokázal jiným nedává když už byla situaci když nemohla nic dát a říkala já umírám různou že nemůžu mít tak on říkal co tože dává pořádného to není tvoje jesi že něco dává aby si fakticky je tím dal mu vědomě dávat věci mít tady tady dávám svoje utrpení a ty vode tedy a to ji zachránilo že na věky začla vědomě vnímat věčnost to je další takový moment který to kterému se musí praxi vejít člověk a kterým si praktikovat tože si se začít někde tam vespod a jsem říkal. Jako to by být jako ne nečiním protože mohu já odevzdat to co je moje nebo a kdybych vám začátku řekl že toto prostě nemáte odevzdávat tak byste neměli jak vůbec na to chápete mě já vás musím poučovat jakože něco odevzdávat že on se dáte podivit se celý a budete časem praxi poučení o tom že neodevzdáváte a v tom momentu se do dáli k tomu že budete odevzdat ani něco odevzdáváte a to bude to dokonalé odevzdávání bohužel já jsem pořád čím dál víc lidí logická není aristotelovská promiňte mně ale nás to bohužel ne takovou absolutní ve mně potom přečet že toto je správné že to je opravdu řešitelné kon. Ještě jednou si se mnou probere to přirovnání o těch tady masti kteří dobře hospodařili s těmi hřivnami měli názor že něco z toho je pro ně vůbec ne že ti co dobře hospodařili se šiva mi všechno odevzdali všecko bez hlesu i ten kdo to zakopal a byl pro to zavržen všechno odevzdal i tento odevzdal na i by zakopané hřivnu musíme odevzdali kterou nevyužil víme že jsme ji nevyužil. A teprve tohleto vynese tu milost že to dodá říká dobře si hospodařil nebo a tak dále že jo a proto tě dávám nic to jedné hřivny jedno město jedno město to není přeci všecko to je jenom další stupeň tam to nemůže být dále do vedeno ale je tam jasně řekl že je to po takovýhle tu píle že že potom jedno město za se dostal potom šitím zase hospodařil nějakou té svým to jsem se dostal víc a tak dále aby byl si jenom malinko nechal vy ste si za který při svatýmu petrovi ne ale si malinko padli mrtvi a my pořád padáme mrtvi víte se se bože tak zvyklý že jsem to nic nedělá ale bych vás chtěl těchhletěch pády u varovat abyste si jich vystříhat.

Edit utterance

Text view • Help