27. listopadu 2008
Černý
P1b
1. písemná slohová práce
Vypravování
Téma: Stalo se to jedné noci
Osnova: 1) úvod
2)
Je konečně pátek a já ukončuji další náročný týden plný školy poslední hodinou, Angličtinou. od začátku této hodiny nemyslím na nic jiného než na to, jak si užiju víkend. Modlím se, aby už konečně zazvonilo a já mohl odejít z té mnou proklínané budovy. Honí se mi hlavou spousta úžasných myšlenek a nápadů, jak bych mohl ty dva dny prožít. „Hurá!“ vykřikl jsem vteřinu po tom, co jsem zaslechl ten líbezný zvuk zvonku.
Jakmile jsem dorazil domů, začal jsem obvolávat všechny moje kamarády ale marně, buď jsem se jim nedovolal, nebo už na víkend měli něco domluveného. Byl jsem opravdu zklamán, nejvíc mě ničila představa, že budu celý víkend sedět doma u počítače a nudit se. Když domů dorazili rodiče, oznámili mi, že chtějí jít večer do restaurace na večeři. Pamatuji si, že mi matka řekla ať jdu brzy spát. Bylo mi hned jasné, že dorazí domů až pozdě v noci. Kolem osmé večer, mi připravili večeři, rozloučili se a šli ven do tmavých, tajemných ulic. Poté jsem začal přemýšlet jak s časem naložím, k počítači se mi moc nechtělo, tak jsem se rozhodl, že si pustím nějaký hororový film. Po pěti minutách hledání jsem našel zapadlé dvd s potiskem useknuté ruky zalité krví, řekl jsem si, že tohle je to pravé.
Z ničeho nic slyším uprostřed filmu zvonek. Pohleděl jsem s vystrašeným výrazem na hodiny, bylo 22:22 a já si v duchu říkal, kdo by v tuhle hodinu mohl zvonit. Pomalým krokem, celý vystrašený jsem se blížil do temné předsíně. Byl jsem vyděšený jako nikdy předtím. Můj strach se ještě zdvojnásobil poté, co jsem v kukátku spatřil siluetu nějaké podivné osoby, jelikož byla zhasnutá chodba, neviděl jsem dotyčnému do tváře. Zakřičel jsem přes dveře: „Kdo je?“ pár vteřin jsem tiše naslouchal, bohužel se nikdo neozval. Najednou zvonek začal zvonit opět a já se tak lekl, že jsem jak malé dítě utekl do svého pokoje. Ve vzduchu jsem najednou zaslechl známý hlas, byl to můj otec, klidným hlasem řekl: „To jsme my synu, zapoměli jsme si klíče.“