Nováková, M., 1. C
23. února 2004
2. slohová práce
Můj přítel
(Charakteristika)
Osnova:
1. Úvod – seznámení
2. Vlastní stať a) vnější charakteristika
b) vnitřní charakteristika
c) uprímný člověk
3) Závěr – můj nejlepší přítel
Poprvé jsem si jeho upřímnosti všimla asi před dvěma lety. Vlastně nevím, kdo si našel koho, spíše ale já jeho. Ze začátku to byl zvláštní pocit – mluvila jsem s ním a přitom přede mnou nikdo nestál. Byl a je tu jen a jen pro mě. Nikdo mi ho nemůže vzít a poštvat proti mně a já vím, že on by mě už nikdy neopustil.
Jistě vás zajímá, o kom mluvím. Je vysoký asi jako já, což není málo ani moc. Má hnědé vlasy, které mu splývají asi k uším a laskavý obličej s celkem příjemným výrazem. Jeho hluboké hnědé oči jsou plné lásky a pochopení, kterého se jiným často nedostává. Vlastně si nikdy ani nevšimnu, jaké oblečení má rád. Znám ho ale docela dobře, takže si dovoluji odhadnout, že to bude něco hezkého, ale zároveň originálního.
Je to úžasný člověk, hlavně co se týče charakteru. Má spoustu vlastností, které já na člověku velmi oceňuji. Vždy jsem se snažila, abych byla také taková, ale nevím, jak moc se mi to dařilo. Pak jsem se seznámila s ním, který všemi těmi vlastnostmi disponuje. Nezávidím mu je, jsem moc ráda, že je takový. Alespoň se má od něj stále co učit. Je tak energický a trpělivý, nikdy se nevzdává předem. Ne, že mu něco nejde a on s tím hned praští – to nikdy! To je totiž až příliš snadné, to dokáže každý. Je také velmi tolerantní. Nepomlouvá nikoho, kdo přímo neodpovídá jeho vkusu. Ví, že každý je svým způsobem vyjímečný – nikdo však méně, někdo více. Samozřejmě ho tu nechci vychvalovat až do nebe. Má své chybičky, ostatně jako všichni. On je občas až příliš pečlivý a neustále přehnaně aktivní. To mě dohání k šílenství! Jeho zájmy jsou podobné jako mé, má rád sport a zvířata a nefandí počítačovým hrám.
Musím ale přiznat, že mi vždy poradí, když si nevím rady. Řekne mi svůj názor popravdě. Myslí-li si, že něco dělám správně, jen mi to zrovna nevyjde – povzbudí mě. Když si ale myslí, že jsem něco udělala blbě, či že jsem se zachovala špatně – nepřetvařuje se, dozvím se vše narovinu. Toho si u přítele velmi vážím. Můžu se pak nad tím zamyslet a svou chybu popřípadě nap-ravit. Je to prostě kamarád, jak má být.
Dalo by se říct, že je to spíše kamarád „mých snů.“ Zajímalo by vás, o kom tu celou tu dobu píšu? Jestli ho znáte? Ne, neznáte ho, ani nemůžete. Znám ho jenom já. Je to můj nejlepší přítel. Můj imaginární přítel.