Bungr na zahradě
Tento rok o letních prázdninách jsme s kamarádem Milanem byli každý den na zahradě.
Na stromě u potoka jsme si postavili bungr.
Strom byl vysoký asi pětadvacet metrů. Do čřictvrtě jsme měli postavený bungr.
Když jsme stavěli základy, spadli jsme asi pětkrát do vody. Voda sice nebyla studená, ale ani teplá.
Táta na nás volal:
„Jste v pořádku vy dvě paka mrňavý?“
Nás to štvalo, ale co jsme mohli dělat.
Když jsme dostavěli střechu, začalo pršet a nám do vnitř vůbec neteklo.
Měli jsme na zahradě sice buňku, ale táta od ní zapoměl klíče.
Za čtvrt hodiny přijel Milanův nevlastní táta Honza. Je spolu s mím tatou majitelem zahrady.
Honza klíče měl, tak se šli rychle schovat.
Když pršelo napustili jsme nafukovací balónky vodou.
Po chvíli přestalo pršet a táta s Honzo vyšli ven, aby se nás zeptali jestli nejsme mokří.
Když jsme je viděli, vyhlásili jsme pohotovost a začali jsme házet balónky s vodou.
Druhý den nás dětí bylo dvanáct a dospělích sedmnáct.
Dospělí si postavili bungr na kolech. Dali jsme si válku s balónky napuštěnými vodou.
Bylo to sedm : sedm a my už jsme nevěděli co bychom udělali. Honzu2 napadlo, že bychom mohli použít starý natahovací provaz.
Přivázali jsme ho mezi dva stromy, kde jsme měli most a věž.
Začalo patnácté kolo a my jsme vydali rozkaz: „Pal a ještě jednou pal.“
Vyhráli jsme a rodiče nám zaplatili bowling a dali jsme si další závody, ale tentokrát v bowlingu.