Elzéard Bouffier

Elzeár Buffier

Ve starobylém alpském kraji se rozléhalo povětšinou pusto až na pár vesnic, ve kterých netekla voda, domy byly rozbořené a lidi tam sužovala žzášť a beznaděj. Pouze jeden pastýř jménem Elzeár Bouffier tam žil rozdílný, poklidný život.

Elzeár Bouffier byl tichý, postarší muž. Jeho šaty byly vždy pečlivě upravené a jeho tvář dokonale oholená. Obýval osamocený, kamený dům, který si sám opravil. Poté co ztratil syna a ženu, žil pouze se svým psem. Samota mu vyhovovala, lidé mu nevadili ale nevyžadoval jejich přízeň. Jediné co měl byla semínka stromů. Každé z nich vlastnoručně zkontroloval jestli nejsou napuklá či příliš malá. A poté sázel. S obrovským nadšením a hlavně vytrvalostí zasadil tisíce, desetitisíce stromů, od dubů až přesz břízy. A nepřestával sázet ani přes o války. Nezamjímal ho okolní svět, snad si i odvykl mluvit. Lidé si neuvědomovali kde se les vzal, brali to jako něco naprosto přirozeného. Jak se les po letech rozšiřoval obnovoval se i životní cyklus v kraji. Začela téct voda a všude bylo zas o něco víc života. Ve vesnicích se pomalu rozléhala klid a radost.

Jak jeden člověk dokázal svým tělem a myslí tolika lidem způsobit za štěstí. A svůj klid, který z něho tak vyzařoval rozdávál sv jeho skutkem, dokazuje to že lidská bytost je schopna krásného a naprosto nesobeckého činu. Čož činí dělá život nádherný.