Stand-off annotation

MILÁNEK

Bylo to ve čtvrtek. Jednou jsem se vzbudila a když jsem vstala, šlápla jsem na nějaký lístek.

Rozsvítila jsem světlo a lístek jsem si přečetla: ̋AHOJ EVČO, JELI JSME DO PORODNICE“. V tu chvíli jsem chtěla skákat radostí a současně jsem byla nervózní. Kladete si otázky: "JE MIMČO ZDRAVÉ?" "JAK JE MAMCE"? "JAK DLOUHO BUDE V PORODNICI"? "NESTALO SE NĚCO STRAŠNÉHO"? Ten, kdo má mladšího sourozence, mě určitě chápe. Mísí se vám v hlavě různé pocity. Taky jsem byla překvapená, že mamka porodila dřív než měla, protože termín měla na moje narozeniny.

Ale protože jsem neměla čas okounět, šla jsem za tátou a ten mi řekl, že nám mamka stihla dát prádlo do pračky, udělat nám snídani, a připravit si tašku do porodnice.

Možná udělala ještě víc věcí, ale už se nepamatuji.

S tátou jsme se domluvili, že mě za hodinu vyzvedne.

Pak jsem jela do školy.

V ten den jsme měli češtinu a psali jsme diktát. Já jsem si nevypla mobil. V polovině diktátu mi přišla SMS. Mobil jsem rychle vypnula. Říkala jsem si: "Co když už je MÍLA na světě"? Začala jsem být tak nervózní, že jsem jednu větu měla na řádek a půl. Konečně zazvonilo. Rychle jsem vytáhla mobil, přečetla si SMS a stálo tam: "AHOJ EVČO, TAK UŽ MÁME MILÁNKA. JE KRÁSNEJ A UŽ SE NA VÁS TĚŠÍME. "PŘIJĎTE BRZY."

V tu chvíli u mě byli snad všechny holky ze třídy a blahopřáli mi. Teď je MÍLOVI 7 měsíců a je s ním legrace.