0122

Milostná juvenilia

AuthorDyk, Viktor
Date1948
Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
V gymnasiu Překrásnou máme vyhlídku na střechy pražských domů Při ní svou předu povídku a sám se směji tomu Melancholicky leží tu komíny střechy věže Roj rýmů zvoní z úkrytu sen letí bez otěže Melancholicky leží tu obloha kouřem šedá a v dálky tmavém úkrytu tvář něčí srdce hledá Je na mém srdci kámen Je na mém srdci kámen a nemohu jím hnout Jej srdce krutě cítí nemůže se ho zbýti a vplouti v žití proud Je na mém srdci kámen a já ho nesvalím Až po poslední chvíli se tělo ve hrob schýlí ten kámen půjde s ním Láska. Ten sen bych prožít chtěl přec jednou tak čistý a tak blaživý Můj duch vzlét v dáli nedohlednou a smutek padl na nivy Vždyť tolik lásky chovám v sobě a tolik chtěl bych milovat Což musí všecko shníti v hrobě kdy žít bych chtěl ó žít tak rád Jak často se mé srdce chvělo předtuchou lásky v různých dnech Což na prázdno vše vyjít mělo ten vzlet a vzmach a žal a vzdech Ten sen bych prožít chtěl přec jednou tak čistý a tak blaživý Můj duch však v dál jde nedohlednou a smutek padl na nivy Vždy v hvozdy... Vždy v hvozdy hledím tam kde cesta mizí vždy v hvozdy hledím temně pějící Čas setbu svoji zasévá zde sklízí však nevýzkumně hledí k měsíci Vždy v srdce hledím které píseň zpívá a v minulost kde mění dnešek mžik A píseň zní a bledý měsíc kývá a v taje srdce nikdo nepronik Za mnou se fatum žene Za mnou se fatum žene jak za zajícem chrt Z programu žití štěstí mi osud asi škrt Přec jako onen zajíc já často zkoušívám vymaniti se kličkou a žíti šťasten sám Než sotva jsem se uhnul a kousek sám jen šel již znovu chrt mě žene můj věčný nepřítel Ten starý, dobrý úsměv Ten starý dobrý úsměv mně nehodí se již Vizte mé zhublé líce mé vpadlé zřítelnice to že je štěstí říš Ne nemohu se smáti Vždyť skorem bych se bál že smrt ten smích můj slyší že trápení mé zvýší A možno trpět dál Nechtějte nutit srdce mé Nechtějte nutit srdce mé do vzletu touhy do žáru Nechci vám nijak pokazit mladého štěstí rozmaru Moh bych pak strašit v myšlenkách v podzimních nocích budit strach moh bych pak příliš krutým být vám přelud štěstí zaplašit Nechtějte nutit srdce mé do vzletu touhy do žáru Nechci vám nijak pokazit mladého štěstí rozmaru Velikou, zvučnou píseň Velikou zvučnou píseň já chtěl bych pro vás pět jíž nepokryje plíseň jíž věčně svěží květ Velikou zvučnou píseň já chtěl bych pro vás pět Odhodit věčnou tíseň odpustit oželet Snad miloval jsem mnoho, Snad miloval jsem mnoho však lépe sotva as Jak neskutečný přelud zbožňuji pouze vás Ostatní všechny lásky jsem ze vzpomínek škrt Ty přehlušily život Ta k vám však také smrt Má píseň není velkolepá, Má píseň není velkolepá má píseň není umělá Nechť kdokoliv ji pro to tepá vy zcela jste jí prochvěla To věru není vaší vinou že talent můj výš nestačí Já dlouho kráčel cestou stinnou šel dlouho skrze bodláčí A kousek štěstí Trochu svitu Žel z očí se mi vytrácí Jsem sám a sám Však let mých citů vždy znovu k vám se navrací Jak divnou hraje na klavíru Jak divnou hraje na klavíru kdos melodii nade mnou Mé srdce při ní bloudí v šíru jsouc touhou jato tajemnou Jak vábně zvučí ony tóny tak z daleka tak z daleka A přišel máj a je tak vonný A srdce láskou přetéká Jak divnou hraje melodii kdos na klavíru nade mnou Mé srdce tužbami se spíjí jsouc jato láskou tajemnou Tak smutně kapka za kapkou Tak smutně kapka za kapkou mi padá před oknem To věčné slzy nebe jsou Já sedím tich a něm Tak smutně dlouze příšerně do polí do lesa A chápu smuten bezměrně proč pláčou nebesa Byť síla moje zvolna slábla, Byť síla moje zvolna slábla byť pad bych zničen docela vám pěju s duší arciďábla vám s krásnou tváří anděla Byť všechen žár mi ze žil ssála byť podkopala čistý vzlet vám platiž píseň věčná stálá vám platiž touha mladých let Byť síla moje zvolna slábla byť pad bych zničen docela vám pěju s duší arciďábla vám pěju s tváří anděla

Download XML • Download text