Založení estetiky v německém osvícenském racionalismu: A. G. Baumgarten a G. F. Meier

Title:

Založení estetiky v německém osvícenském racionalismu: A. G. Baumgarten a G. F. Meier
The founding of aesthetics in German Enlightenment rationalism: A. G. Baumgarten and G. F. Meier

Creator:

Bojda, Martin

Identifier:

https://cdk.lib.cas.cz/client/handle/uuid:ac0cf1c4-ff46-4930-bd7b-bb2ba6c285c0
uuid:ac0cf1c4-ff46-4930-bd7b-bb2ba6c285c0
doi:10.46854/fc.2022.4r.741

Subject:

Alexander Gottlieb Baumgarten, Georg Friedrich Meier, aesthetics, philosophy of art, German Enlightenment, and Enlightenment rationalism

Type:

model:article and TEXT

Format:

bez média and svazek

Description:

The study explores the genesis of aesthetics as an independent philosophical discipline in German post-Wolffian rationalism, and that as a theory of the lower spi- ritual powers or sensory knowledge developed by A. G. Baumgarten and G. F. Meier. It demonstrates the origins of this rationalistic aesthetics in the Leibnizian-Wolffian tradition of thought, especially in noetics, less so in Leibniz’s ontology of beauty. In the aesthetics of the mid-18th century, the theory of the spiritual powers [Vermögen] of man was developed in favor of those powers which precede distinct conceptual knowledge, and sensuality and imagination were appreciated as a necessary complement of reason, which ensured its connection with the empirical world and life. The development of aesthetics was related to the psychologization, anthropolization, and historicization of the rationalist concept of man and significantly expanded this concept. Aesthetics mediated the relationship between rationalist philosophy and literature, and with this made a fundamental contribution to the wider cultural and social affirmation of the values of Enlightenment rationalism. and Studie ukazuje vznik estetiky jako samostatné filosofické disciplíny v německém powolffovském racionalismu, a to jako teorie nižších duchovních sil či smyslového poznání u A. G. Baumgartena a G. F. Meiera. Ukazuje východiska této racionalistické estetiky v leibnizovsko-wolffovské myšlenkové tradici, a to zejména v noetice, méně v Leibnizově ontologii krásna. Teorie duchovních mohutností [Vermögen] člověka byla v estetice poloviny 18. století rozvinuta ve prospěch těch mohutností, které předcházejí zřetelnému pojmovému poznání, a smyslovost a představivost byly doceněny jako nezbytný komplement rozumu, který zajišťuje jeho spojení s empirickým světem a životem. Rozvoj estetiky souvisel s psychologizací, antropologizací a historizací racionalistického pojetí člověka a významně toto pojetí rozšířil. Estetika prostředkovala vztah mezi racionalistickou filosofií a krásnou literaturou, a tím zásadně přispěla k širšímu kulturnímu a společenskému prosazení hodnot osvícenského racionalismu.

Language:

Czech

Rights:

http://creativecommons.org/licenses/by-nc-sa/4.0/
policy:public

Coverage:

741-763

Source:

Filosofický časopis | 2022 Volume:70 | Number:4

Harvested from:

CDK

Metadata only:

false