Politické rozpravy intelektuálů za „pražského jara”

Title:

Politické rozpravy intelektuálů za „pražského jara”
Political discourses of intellectuals during the "Prague Spring"

Creator:

Hrubý, Karel

Identifier:

https://cdk.lib.cas.cz/client/handle/uuid:79fceb14-4844-6483-8e69-93db66396229
uuid:79fceb14-4844-6483-8e69-93db66396229

Type:

article and TEXT

Description:

Autor analyzuje vývoj politického myšlení českých a slovenských intelektuálů zapojených do úsilí o reformu socialistického systému v čase „pražského jara“ 1968. Soustředí se přitom na klíčové pojmy tehdejší široké veřejné rozpravy (socialismus, demokracie, svoboda, moc, pluralismus, opozice) a jejich vzájemné vztahy, snaží se definovat typické postoje a diferencovat mezi pozicemi jednak intelektuálů a politiků, jednak komunistů a nekomunistů. (Podstatné momenty diskuse, jíž se vedle intelektuálů účastnili i politici a odboroví funkcionáři, byla dvacet let poté zachycena v exilovém výboru článků z tehdejšího tisku Jaro 1968 (Kolín n/R., Index 1988). Poněkud jiný výběr diskusních článků přináší publikace Pražské jaro v médiích (Praha – Brno, Ústav pro soudobé dějiny – Doplněk 2004), kterou uspořádal historik Jiří Hoppe.) Diskusi, která nazrávala v předešlých letech, naplno otevřeli po zrušení cenzury zjara 1968 komunističtí intelektuálové (filozofové Karel Kosík, Robert Kalivoda a Ivan Sviták, spisovatelé Ludvík Vaculík, Milan Kundera a Jan Procházka, germanista a předseda Svazu československých spisovatelů Eduard Goldstücker, básník a novinář Ladislav Novomeský, novinář Antonín J. Liehm, ekonom Ota Šik, historik Karel Kaplan a další). Kritizovali československý vývoj v posledních dvaceti letech od převzetí moci komunistickou stranou, poznamenaný řadou systémových defektů s vážnými důsledky pro osudy jednotlivců i stav společnosti, a požadovali dalekosáhlou korekturu politického, hospodářského a kulturního života. Mnozí z nich se po únoru 1948 sami aktivně podíleli na uskutečnění takzvané diktatury proletariátu, jejich víra v socialismus sovětského typu byla však v roce 1956 otřesena. Hledali východisko, které by vrátilo marxistickému socialismu jeho humanistický náboj, a přitom zachovalo dosavadní systém státního socialismu, v němž vedoucí role byla vyhrazena komunistické straně. A spatřovali je v demokratizaci dosavadního systému, v prosazení svobody slova a větším podílu nekomunistických občanů a organizací na řízení státu a veřejného života. Reformní politikové (Alexander Dubček, Josef Smrkovský, Zdeněk Mlynář a další) sice v obecné rovině tyto názory vcelku sdíleli, vyjadřovali se však většinou rezervovaněji a cítili bezprostřednější potřebu uhájit rozhodující vliv KSČ na vedení společnosti. Naproti tomu nekomunisté (dramatik Václav Havel, spisovatel Alexandr Kliment, publicista Emanuel Mandler a další), kteří vyjadřovali kritické postoje značné části obyvatelstva k dosavadnímu politickému uspořádání, požadovali takovou alternativu, která by, odstranila trvající privilegia komunistů a přinesla obnovu pluralitní demokracie alespoň v té podobě, jakou měla v Československu v letech 1945 až 1948. Zatímco komunističtí politikové a intelektuálové zůstávali v hranicích marxisticko-leninské ideologie, vycházely názory nekomunistů z platformy univerzálních lidských práv., This article is an analysis of the development of the political thought of Czech and Slovak intellectuals involved in the attempt to reform the Socialist system during the ‘Prague Spring’ of 1968. The author focuses on the key concepts of the broad-based public discourse of the times (Socialism, democracy, freedom, power, pluralism, and opposition) and their relation to each other. He endeavours to define the typical attitudes and to differentiate amongst the positions of the intellectuals and politicians on the one hand and the Communists and non-Communists on the other. (The essential contributions to the debate, in which not only intellectuals but also politicians and trade-union leaders took part, were published in Jaro 1968, an anthology of articles from the contemporaneous daily press, which was published by Index, Cologne, in 1988. A rather different selection of discussion articles appears in Pražské jaro v médiích [Prague, 2004], compiled and edited by Jiří Hoppe of the Institute of Contemporary History.) After the lifting of censorship in early spring 1968, the debate, which had been brewing in previous years, was thrown wide open by Communist intellectuals (in particular the philosophers Karel Kosík, Robert Kalivoda, and Ivan Sviták, the novelists Ludvík Vaculík, Milan Kundera, and Jan Procházka, the Germanist and Chairman of the Union of Czechoslovak Writers Eduard Goldstücker, the poet and journalist Ladislav Novomeský, the journalist Antonín J. Liehm, the economist Ota Šik, and the historian Karel Kaplan). They criticized the Czechoslovak developments in the twenty years since the Communist takeover in 1948, which were marked by a number of systemic defects with grave consequences for the lives of individuals and society, and they demanded the far-reaching reform of politics, economics, and the arts. Many of them had, since the Communist takeover, been actively involved in the establishment of the ‘dictatorship of the proletariat’, but their faith in Soviet-style Socialism was badly shaken in 1956. They sought a way out, which would return the humanist content to Marxist Socialism while maintaining the existing system of state Socialism in which the leading role was reserved to the Communist Party. And they saw it in the democratization of the system, in achieving freedom of speech, and greater participation in public affairs by non-Communist individuals and organizations. Though the reform politicians (Alexander Dubček, Josef Smrkovský, Zdeněk Mlynář, and others) largely shared these opinions, they tended to express themselves with, and reserve and felt a more pressing need to advocate the decisive role of the Czechoslovak Communist Party in leading society. By contrast, non-Communists (including the dramatist Václav Havel, the fiction writer Alexandr Kliment, and the columnist Emanuel Mandler) expressed the critical attitude of a considerable part of the population towards the existing political system, and demanded an alternative that would do away with the privileges of the Communists and bring about a restoration of pluralist democracy, at least in the form it had once had in Czechoslovakia from mid-May 1945 to late February 1948. Whereas the Communist politicians and intellectuals remained within the bounds of Marxist-Leninist ideology, the opinions of the non- Communists were based on the idea of universal human rights.

Language:

Czech

Rights:

http://creativecommons.org/publicdomain/mark/1.0/
policy:public

Source:

Soudobé dějiny | 2008 Volume:15 | Number:3-4

Harvested from:

CDK

Metadata only:

false