(jih): Amfitryon po jamácku. In: Brněnský večerník, Brno, 11. 9. 1990. ?Svěžest, lehkost a jakási samozřejmá dovádivost, jsou hlavními rysy AMFITRYONU, tentokráte po "jamácku". Posluchač nyní už třetího ročníku režie Zdeněk Dušek si vloni pro svou studijní prověrku zvolil Plautovu verzi antického příběhu o záletném Iovovi a nešťastném paroháči Amfitryonovi a dal tak příležitost svým ročníkovým hercům především k reji pohybových kreací a gagů. Nicméně, i jako režisér se představil Dušek ve světle více než příznivém: zvládl práci s prostorem (hraje se na aréně minimálních rozměrů), představení má potřebný temporytmus (který snad jen trochu zaskřípe ve scénách "na vážno", kdy nestíhá ani herecká vybavenost) a i složité převtělování a vícerole zvládl vtipně, s minimem půvabně netradičních rekvizit (plavací kruh; síťovka a lampión jako pokrývky hlav a podobně) a přitom přehledně. Mladí herci (K.Vaníčková, M. Sláma a J. Novák) hrají s chutí a nepředstíraným elánem, ani jednou se fraška nezvrhne v podbízivé lechtivé vulgárnosti a hodinka uteče divákům v příjemné oddychové pohodě. Škoda tedy, že nedělní vystoupení v Bílém domě bylo za šňůrou po vlasti moravské, Amfitryonovým posledním.