Riziko trombózy významně stoupá s věkem. U osob do 40 let se předpokládá incidence žilních tromboembolismů 1 na 10 000, u osob'nad 75 let se vyskytuje s četností 1 na 100 osob. Není zcela jasné, co nejvíce způsobuje závislost žilní trombózy a věku. Nejpravděpodobněji jde o kombinaci snížení mobility, poklesu svalového napěti, zvýšení morbidity a změn stěny cévní. K žilním tromboembolismům závislým na věku můžeme počítat i ty, které vznikly při hormonální terapii u postmenopauzálních žen. S věkem také stoupá koncentrace koagulačních faktorů, především faktoru VIII, II a IX. Vyšší věk je při antikoagulační léčbě rizikový ze dvou hledisek : a) nemocní ve vyšším věku mají významnější tendenci ke krvácení b) nemocní ve vyšším věku mají jinou toleranci antikoagulační léčby pro vyšší hladinu koagulačních faktorů a zároveň polymorbiditu (nádory, větší riziko arteriálních a žilních trombóz, kombinace kardiovaskulárních a metabolických onemocnení). Léčba musí být laboratorně kontrolována. Tzv. terapeutické rozmezí INR ohraničuje meze předpokládané terapeutické účinnosti a zároveň bezpečnosti léčby. Warfarin má dlouhý poločas účinku a není třeba ho rozdělovat do více denních dávek. Na předpokládaný antikoagulační efekt warfarinu má vliv řada vnějších a vnitřních faktorů a může působit kolísání hladiny INR. Kolísání INR může paradoxně působit protromboticky, protože antagonisté vitaminu K blokují i přirozené inhibitory koagulace (protein C a protein S)., The risk of thrombosis significantly increases with age. In people under 40 years the incidence of thromboembolism is presumed in 1 of 10 000 persons, while in people above 75 years it occurs in 1 of 100 persons. It is not quite clear what is the main cause of the relation between the venous thrombosis and the age. The most probably it is a combination of the decrease of mobility, the decline of muscular tension, the increase of morbidity and the changes of vascular wall. As the age-related venous thromboembolism can be considered also the cases of thromboembolism originated during the hormonal therapy in post-menopausal women. It is also the concentration of coagulative factors, especially the VIII, II and IX factor, which increases with ageing. There are two aspects why is the senior age at risk during the coagulative treatment-. a) there is more significant tendency to bleed in the senior patients b) the senior patients have a different tolerance of the anticoagulative treatment to the higher level of coagulative factor and to the polymorbidity at the same time (the tumours, higher risk of arterial and venous thromboses, the combination of cardiovascular and metabolic diseases) The treatment should be monitored in laboratory. So-called INR therapeutic range bounds the limits of the presumed therapeutic effectiveness and at the same time the safety of the treatment. Warfarin has a long effeaiveness half - life and it does not need to be divided into several daily doses. The presumed coagulative effect of Warfarin is influenced by the series of internal and external factors, which can cause the variance of INR level. The variance of INR can paradoxically have an antithrombotic effect since the vitamin K antagonists block the natural coagularion inhibitors (C and 5 proteins)., Jaroslav Malý, Petr Dulíček, Miroslav Pecka, Lit: 9, and Souhrn: eng
Fibrilaci síní, zvláště její permanentní (chronické) formě, je třeba u seniorů věnovat náležitou pozornost. Farmakologická i nefarmakologická kontrola frekvence srdečních komor a nasazeni antikoagulační léčby může významně snížit jak výskyt kardiálního selhání, tak i cévních mozkových prihod a zpomalit nebo i zastavit progresi kognitivních poruch. Antikoagulační léčba u Starších osob s fibrilaci siní není u nás nasazována ve všech indikovaných případech. Nejčastějším důvodem jsou obavy z hemoragických komplikací. Autor podává přehled prací z posledních let, které jednoznačně prokázaly, že u řádně prováděné antikoagulační léčby a u farmaky kontrolované frekvence komor prospěch převyšuje riziko., Atrial fibrillation particulariy in its permanent (chronic) state is rather frequent in old age and needs careful management. Medication and non-pharmacological control of heart frequency and anticolagulant therapy can decrease significantly the risk of heart failure and stroke and slow down the progression of cognitive impairment. Anticoagulant therapy in elderly patients with atrial fibrillation is not instituted in every patient. The most prevalent reason is the fear of haemorrhagic complications. The author summarises the results of recent literature. There is clear evidence that in carefully selected elderly patients treated with anticoagulant therapy and/or with heart rate controlling agents the benefit overweighs the risk., Jiří Neuwirth, Lit: 13, and Souhrn: eng