Lymfatické uzliny mohou být postiženy mnoha patologickými procesy, které zahrnují zánětlivé změny specifické a nespecifické etiologie, řadu benigních reaktivních změn a postižení primárními a sekundárními nádory. Zobrazení a následné vyhodnocení lymfatických uzlin jako benigní nebo potenciálně maligní je důležité zejména v rámci stagingu nádorových onemocnění a u pacientů s náhodně zjištěnou lymfadenopatií. Práce předkládá přehled zobrazovacích metod používaných v diagnostice lymfadenopatií. V textu je uvedená i moderní metoda kontrastní ultrasonografie hodnotící perfuzní změny uzliny po intravenózní aplikaci mikrobublinové kontrastní látky, doplněná o obrazovou dokumentaci našich pacientů. Uvedeny jsou i další metody – výpočetní tomografie a magnetická rezonance včetně jejich limitací a dnes již výjimečně používaná přímá rentgenová lymfografie., Many pathological processes can affect lymph nodes including specific and nonspecific inflammation, further a number of benign reactive changes and primary and secondary tumour processes. Imaging and evaluation of lymph nodes as benign or potentially malignant is particularly important mainly in case of cancer staging and for patients with incidental lymphadenopathy. The work presents an overview of imaging methods used for the diagnosis of lymphadenopathy. We mention modern imaging method of contrast-enhanced ultrasound that requires a microbubble contrast agent for evaluation of nodal perfusion. The method is supplied with pictorial documentation of ultrasound findings. Other methods are also listed – computed tomography and magnetic resonance imaging, including their limitations and currently rarely used conventional lymphography., Radka Šlaisová, Karel Benda, Petr Szturz, Hana Petrášová, Marek Mechl, and Literatura
Zájem o diagnostiku demencí pomocí zobrazovacích metod významně narosd až s novými možnostmi léčby inhibitory acetylcholinesterázy, která je indikována v časných a středně pokročilých stadiích některých chorob provážených demencí. Z nástroje určeného k vyloučení léčitelné pnčiny demence (podílí se max. 1-5 %) se zobrazovací metody stávají určující pro stanovení včasné a přesné diagnózy. Od diagnózy se odvíjí prognóza, která se týká jak pacienta, tak i jeho rodiny. Úkolem zobrazovacích metod je včas rozpoznat nemocné ohrožené demencí, dále preklinicky nemocné až po skutečné nemocné, a pokud možno přesně stanovit, o kterou chorobu spojenou s demencl jde. Klinické markery časné diagnostiky neurodegenerativních chorob zatím nemáme. Choroby spojené s demencí se nejdrive projeví v mediálních částech temporálních laloků - hipokampech a entorinální kůře. Změny na mikroskopické úrovni mají svůj makroskopický korelát v zobrazovacích metodách. Porucha funkce předchází morfologické změny. Funkční stavy mozku zobrazí pozitronová emisní tomografie (PET), u nás spíše levnější jednofotová emisní počítačová tomografie (SPECT). Korelátem časných změn ve funkčních zobrazovacích metodách je pokles signálu v temporoparietální mozkové kůře. Zobrazení struktury v anatomickém detailu umožňují magnetická rezonance (MR) a jen o něco méně dokonale výpočetní tomografie (CT). Korelátem změn je postupující atrofie. MR využíváme s výhodou ke sledování progrese změn v čase. Využíváme pritom technik s vysokým rozlišením ve spojení s mapováním mozkových struktur. Výzkum v zobrazovacích metodách se soustřeďuje na měření progrese demence a detekci terapeutického účinku. V klinických studiích demencí se MR stala nenahraditelnou., The interest in diagnosing dementia with the use of neuroimaging raised considerably with the new therapeutic possibilities. Acetylcholine inhibitors are only effective in mild to moderate disease connected with dementia. Neuroimaging moved from diagnosing treatable or reversible :auses of dementia (responsible for 1-5% of all cases) to giving an early support of specific dementia diagnoses. With the early diagnosis prognostic measures concerning the patient and his/her family can be realized. The main goal of neuroimaging in dementia is to select future candidates for the particular dementing disease, to nark these with preclinical disease and clinically manifest disease. There are no clinical markers for neurodegenerative disease. Structures responsible for initial changes connected with dementia are medial temporal lobes - hippocampus and entorhinal cortex. Microscopic changes have their macroscopic correlate on imaging. Functional changes are detected prior to structural demage. Positron Emission Tomography (PET) is the most appropriate technique to image function followed by less precise Single Photon Emission Computed Tomography (SPECT). Early changes in both PET and SPECT are responsible for bilateral cortical temporoparietal signal drop. Anatomic or structural detail can be traced on Magnetic Resonance (MR) with less accuracy on Computerized Tomography (CT). Progress in atrophy is measured on yearly basis. Progress in dementia and benefit from therapy are the main topics for research. MR is indispensable tool for clinical studies., Jiří Obenberger, and Lit. 55