Gastrointestinální stromální tumory (GIST) jako nejčastější mezenchymální tumory trávicího traktu vycházejí z Cajalových intersticiálních buněk. Ke konfirmaci morfologické diagnózy jsme použili panel imunohistochemických protilátek CD117, desmin, S100 a DOG1. Při hodnocení biologických vlastností jsme vycházeli z Miettinenovy klasifikace pro GIST, rozdělující tumory do tří skupin podle rizika agresivního chování. Klasifikace tumoru sleduje tři parametry: lokalizaci, velikost a mitotický index. Mitotický index je definován jako počet mitóz v nádorové tkáni na celkové ploše 5 mm2. Provedli jsme srovnání metod odběru tenkojehlové, navigované aspirační cytologie – EUS FNA a klešťové endoskopické biopsie či resekátu nádorové tkáně z pohledu patologa se zaměřením na stanovení všech potřebných morfologických a prognostických parametrů této neoplázie. Naše závěry a zkušenosti ukazují, že výsledky cytologického vyšetření jsou pro diagnostiku GIST srovnatelné s bioptickým vyšetřením. Hlavní limitací cytologické metody je nemožnost v 75 % případů stanovit mitotický index z důvodů malého množství nádorové tkáně. Tento nedostatek lze nahradit vyšetřením nukleárního proteinu asociovaného s buněčnou proliferací Ki-67, který se dle literárních zdrojů ukazuje jako významný prognostický parametr progrese onemocnění., Gastrointestinal stromal tumors (GIST) belong to the most common mesenchymal tumors of digestive tract deriving from Cajal interstitial cells. A panel of immunohistochemical antibodies CD117, desmin, S100 and DOG1 is used to confirm the morphological diagnosis. When evaluating the biological characteristics we used a Miettinen classification for GIST which divides tumors into three groups according to a risk of aggressive behaviour. This classification observes three parameters – tumor localisation, its size and mitotic index. Mitotic index is defined as a number of mitoses in the tumor tissue on the overall area of 5 mm2. We performed a comparison of sampling methods – biopsy forceps, resection versus endoscopic ultrasound-guided fine-needle aspiration cytology (EUS FNA) from the point of view of a pathologist, focusing on the assessment of all necessary morphological and prognostic parameters of neoplasia. The study conclusions and experience show that when diagnosing GISTs, results of cytological examination of a sample using EUS FNA are comparable to those using forceps endoscopic biopsy. The main limitation of EUS FNA method is that in 75 % of cases it is impossible to state the mitotic index due to insufficient amount of tumor tissue. This tissue deficit may be replaced with an examination of a nuclear protein associated with cell proliferation Ki 67 which appears to be an independent prognostic parameter of disease progression., Dušan Žiak, Jana Dvořáčková, Pavel Hurník, Vladimír Židlík, Jarmila Šustíková, Jarmila Šimová, Magdalena Uvírová, Radoslava Tomanová, Martin Kliment, Ondřej Urban5, Vincent Zoundjiekpon, Oldřich Motyka, Petr Dítě, and Literatura
Cíl studie: Cílem této studie bylo morfologické zhodnocení vlivu DNCB na Langerhansovy buňky v epidermis v různých časových obdobích a najít vhodný test in vivo, který by charakterizoval imunoreaktivitu LCs a tím i celé kůže. Materiál a metody: Dvaceti dobrovolníkům byly aplikovány 0,2 ml DNCB (2,4-dinitrochlorobenzen) v acetonu na kůži levého předloktí. Kožní biopsie byly odebírány kožními průbojníky o průměru 3 mm do hloubky 2 mm v intervalech 1, 3, 10, 30 minut a 72 hodin po aplikaci. Výsledky: Sledovali jsme nejen morfologické změny těl Langerhansových buněk (LCs), ale také jejich dendritů. Zjistili jsme, že dendrity těchto buněk procházejí obdobnými morfologickými změnami jako těla LCs a že jejich ultrastrukturální složení je rovněž obrazem aktivace buněk. Naše nálezy potvrzují vznik Birbeckových granul (Bgs) jako ligand receptor zprostředkovanou endocytózu, což bylo nejvíce patrné u skupiny II, kde aktivace LCs probíhala rychleji, bouřlivěji a Bgs byla zachycena ve spojení s plazmatickou membránou v dendritech i v těle buněk. Dále jsme prokázali Birbeckovým granulím podobné struktury, zachycené v dendritech LCs skupiny II. Jsou projevem zvýšené reaktivity těchto buněk a nikoli jiným typem LCs. Současně s objevením Bgs v cytoplazmě Langerhansových buněk vznikají v cytoplazmě MIIC kompartmenty, jejichž množství převládá v období, kdy Langerhansovy buňky opouštějí epidermis. Závěr: Zjistili jsme, že za 30 minut po aplikaci 0,1% DNCB je možné posuzovat stupeň reaktivity kůže, protože 30 minut po aplikaci je aktivace LCs již plně rozvinuta. Domníváme se, že použitá koncentrace je dostatečná pro test vyvolávající aktivaci LCs a že přitom nemůže nepříznivě ovlivnit pacienta. Použití bioptických jehel malého průměru je šetrné, neboť jejich hloubka zasahuje jen epidermis a svrchní části koria, a není třeba užívat místní znecitlivění., Objective: The goals of this study were to assess morphologically the DNCB effect on Langerhans cells in the epidermis at different time intervals and to devise an in vivo test for characterization of immunoreactivity of Langerhans cells and thus of the whole skin. Methods: Reactivity of Langerhans cells (LCs) at different time intervals after the application of 0.1 % 2,4- -dinitrochlorobenzene (DNCB) on the skin of 20 volunteers was studied. Skin biopsy specimens were investigated 1, 3, 10, 30 minutes and 72 hours after DNCB application. Results: The dendrites underwent similar morphological changes as the bodies of Langerhans cells and the ultrastructural composition of the former also reflected cell activation. Other investigators did not previously pay attention to the dendrites. Our findings confirm formation of Birbeck granules (Bgs) resulting from ligand-receptor mediated endocytosis, most evident in group II where LCs showed more rapid and more vigorous activation and Bgs connected to the plasma membrane were detected in both dendrites and cell bodies. Furthermore, Birbeck granule-like structures were found in group II LCs dendrites. They reflect enhanced reactivity of these cells that do not represent a different type of LCs. A majority of the intracellular MHC class II molecules were found in vesicular structures, the so-called MHC-II compartment (MIIC). Simultaneously with Bgs, MIIC compartments develop in the cytoplasm and are most abundant at the moment when LCs leave the epidermis. Conclusions: We found that within 30 minutes after DNCB application, skin reactivity can be assessed, since at that interval the activation of Langerhans cells is fully completed. We suppose that the DNCB concentration used is sufficient for testing activation of Langerhans cells and at the same time no harm to the patient is to be expected. The use of biopsy needles of a small diameter is safe since the puncture affects only the epidermis and the upper layer of the corium and thus the use of local anaesthesia can be avoided., Jana Schramlová, L. Mardešičová, Pavel Barták, and Lit. 26