Zemětřesení je krátkodobý převážně zlomový proces, při kterém se do zemského tělesa vyzařují pulzní, tj. širokopásmové rozruchy. Elastické vlny jsou při svém šíření vertikálně i horizontálně nehomogenní Zemí odráženy, lámány, rozptylovány a tlumeny. Na zemském povrchu tak registrujeme komplikované vlnové obrazy složené z mnoha fází, jejichž dominantní frekvence se v závislosti na rozměrech a dynamice ohniskového procesu a na vzdálenosti od něho pohybují od desítek Hz (prostorové vlny lokálních mikrozemětřesení) až po stovky sekund (povrchové vlny silných regionálních a globálních zemětřesení). Amplitudy seismických vln, vyjádřené v jednotkách zrychlení půdy, sahají od desítek nm/s2 (povrchové vlny slabých vzdálených seismických jevů) až po hodnoty zemského tíhového zrychlení (prostorové vlny velmi silných blízkých zemětřesení). Na jediném místě se tak seismické signály, pomocí nichž seismologové studují procesy v ohnisku zemětřesení a stavbu zemského tělesa [1], mohou lišit frekvenčně o více než čtyři dekády a amplitudově až o 180 dB (109:1). Zaznamenat věrně tak obrovský rozsah pohybů půdy a frekvencí vyžaduje moderní technické prostředky - širokopásmové seismometrické systémy s velkým dynamickým rozsahem a digitální registrační zařízení. Za posledních dvacet let došlo k prudkému rozvoji počítačové i měřící techniky. Cílem tohoto článku je nastínit současný stav registrace zemětřesení moderními seismickými stanicemi., Jan Zedník, Axel Plešinger, Jana Pazdírková., and Obsahuje seznam literatury