Budova nemocnice, MAZSIHISZ SZERETET KÓRHÁZ, židovská lůžková nemocnice (Mazsihisz - Magyaroszágy Zsidó Hitközsegek Szövetsége) byla postavená v roce 1911, od roku 1914 Chevra Chadisa, pro platící pacienty, dar americké židovské rodiny Weinberg, v roce 1952 zestátněna. Sochařská výzdoba v zahradě nemocnice. Před fontánou je umístěno torzo sochy nahé dívky (bez paží) s drapérií kolem beder (zmenšená kopie Venuše Mélské) stojící na tamburovém podstavci s reliéfem. Reliéf běžící kolem soklu zobrazuje bakchický průvod: tančící bakchantka s bubínkem v levé pozdvižené ruce, tančící bakchantka hraje na píšťalu, za ní Satyr, přes rameno má lví kůži, hraje na dvojitou píšťalu, druhá tančící dívka drží v pravé ruce lékythos, mladík se džbánem na levém rameni. Ve vzdálenějším koutě zahrady stojí socha dívky v antické drapérii, v pravé ruce svěšené podél těla drží obilné klasy, na hlavě má koš s ovocem (alegorie hojnosti)., Rajna 1989, č. 8513; Kuhn 2005., and Obě sochařská díla jsou kopiemi antických děl.Socha nahé dívky na tamburovém podstavci je kopií antické Venuše. Originál tzv. Venuše Mélské byl nalezen v roce 1820 v jeskyni na ostrově Mélos. Socha byla prostřednictvím francouzského námořního důstojníka Julese Dumonta d´Urville poslána do Francie, jako dar králi Ludvíku XVIII. a stala se součástí královských sbírek. Za jejího autora je považován Alexandros z Antiochie, nebo Praxiteles, původ je datován do doby kolem roku 130 - 120 př.n.l. Socha byla předlohou pro mnoho kopií z různých materiálů a v různých velikostech; v 19. století se stala častou plastickou výzdobou umístěnou v evropských zahradách. Odlitky a zmenšené kopie antické Venuše byly v 19. století ve velké oblibě, dodnes se vyrábějí její terrakotové napodobeniny v různých velikostech, které jsou prodávány v supermarketech jako zahradní dekorace. Tato antická socha je typickým příkladem bezduchého průmyslového kopírovaní antické předlohy, která tak zcela ztratila uměleckou hodnotu, která ještě v 19. století byla uctívána.Reliéf na podstavci zobrazuje bakchický rej. Satyrové, přírodní démoni, byli v Řecku nezbednými průvodci Dionýsa. Měli lidskou postavu, koňské uši, ohon a kopyta. Spolu s bakchantkami (mainadami) provázeli boha v průvodu v době konání dionýsovských oslav. Tak jsou zobrazováni již na řeckých červeno-figurových nádobách, pak na hellenistických reliéfech zdobících nejčastěji kalichové krátéry a na římských nádobách z 1. - 2. století po Kristu. Podobný krátér je zobrazen například v 18. století na portrétu Johna Wodehouse (Pompeo Batoni, 1764, AMAM 1970.60, Allen Memorial Art Museum, Oberlin, USA). Satyr hrající na dvojitou flétnu, oblečený do lví kůže je hodně blízký Satyrovi zobrazeném na tzv. Borghese váze z Louvru (40 - 30 př.Kr.), tato váza byla velmi slavná už v 18. století, patřila do sbírky kardinála Scipiona Borghese (1576 - 1633), stála v Římě, v zahradě Borghese a byla často zobrazována (např. kresba Roberta Huberta, 1733 - 1808) z roku 1775, dnes v Musée des Beaux-Arts, Valence). Od jejího nálezu bylo vyrobeno mnoho jejích replik (například v porcelánce Wedgwood byla vyráběna v letech 1780 - 1785). Replika výjevu zobrazeného na váze Borghese se také v nízkém reliéfu objevovala jako výzdoba interiérů (Hammerwood Park East Grinsead Sussex). Mnoho kopií vázy se dochovalo v zahradách a parcích, jsou vyráběny dodnes.Stojící plastika mladé ženy v drapérii je patrně také kopií některé antické sochy kněžky bohyně Ceres (srov. Reinach 1906, s. 214).
Maďarská Akademie Věd ("Magyar Tudományos Akadémia") byla založena v roce 1825; architektonická soutěž na stavbu budovy v Pešti proběhla v letech 1862 - 1864, zvítězil návrh významného německého architekta Augusta Friedricha Stűlera (tento architekt je též autorem budovy Neues Museum v Berlíně, 1859). Stavba ve stylu německé neo-renesance, byla zahájena v letech 1865 - 1866, a pokračovala až do roku 1893. Volně stojící budova se třemi fasádami bohatě sochařsky zdobenými. Na fasádě průčelí jsou párová okna ve druhém patře oddělena dvojicemi korintských sloupů, mezi nimi je umístěno šest terrakotových alegorických figur reprezentujících různé vědní obory, nad nimi kruhové medailony střídavě s hlavou Apollóna a Minervy (hlavy Minervy a Apollóna jsou zakomponovány i do hlavic pilastrů ve druhém patře budovy). Alegorické plastiky v průčelí, ve směru pohledu diváka, z levé strany: Jurisprudentia, Historia, Physiographia, Mathematica, Philosophia, Philologia. Jurisprudentia: stojící ženská postava zahalená draperií, na hlavě diadém, v levé ruce drží knihu zákonů s vyobrazením vah, v pravé drží na rameni meč. Historia: stojící ženská postava, zahalená draperií, na hlavě vavřínový věnec, v levé ruce drží nápisové desky. Physiographia: stojící ženská postava, prostovlasá, zahalená v draperii, levá ruka pozdvižená, v lokti ohnutá, pravá ukazuje do zadu za postavu, kde je socha Kybely-Rhey (Artemis z Efesu). Mathematica: stojící žena zahalená draperií, ve vlasech stuhu, v levé ruce drží arch papíru s nákresem architektury, v pravé kružítko. Philosophia: stojící ženská postava, zahalená v draperii, na hlavě roušku a paprsčitou korunu, prvou rukou přidržuje pod bradou roušku, v levé ruce drží svitek. Philologia: stojící postava ženy, v draperii, na hlavě vavřínový věnec, levou rukou drží o hruď opřenou knihu, v pravé má psací náčiní. Nad vchodem, v 1. patře nad oknem uprostřed fasády, dva Géniové, rohové pilastry a sloupy v prvním patře jsou na hlavicích, mezi akantovými listy zdobeny figurami Géniů s různými atributy - věnec a palmová ratolest, věnec a pochodeň, kružítko, lyra, sochařské náčiní. Sloupy jsou na bázi opět zdobeny rostlinným dekorem se zakomponovanými alegorickými postavami držícími různé atributy - palmová ratolest, různé pracovní náčiní spojené s řemesly, lyra, svitek, stětec a paleta. Boční fasády opět zdobí alegorické sochy a portrétní sochy významných osobností. Na levém nároží průčelí do Rooseveltova náměstí je postava Lomonosova (v levé ruce knihu, v pravé brk) a Galilea (drží globus a kružítko), na pravém nároží jsou opět dvě postavy: maďarský filosof Révay (v levé ruce kniha, knihy též na zemi) a francouzský filosof Descartes (v levé ruce svitek). Sochy na boční fasádě směrem k Dunaji: socha Newtona, dále čtyři ženské postavy - Archeologia: stojící žena, oděná v draperii, prostovlasá, v pravé ruce drží lékythos. Poesis: stojící žena, oděná draperií, na hlavě vavřínový věnec, v levé ruce svitek, v pravé psací náčiní, opírá se o sokl zdobený vavřínovou snítkou, završený lyrou. Cosmographia: stojící žena v draperii, prostovlasá, opírá se sokl s globem. Politika: stojící žena oděná draperií, na hlavě má korunu, v levé ruce drží roh hojnosti, v pravé svitek. Boční fasádu do Akadémia utca uzavírá postava německého filosofa Liebnitze (v pravé ruce drží svitek). Na přání Stűlera byly plastiky objednány v Berlíně, autorem forem je významný soudobý berlínský sochař Emil Wolff (kromě sochy Miklóse Révaie, jejímž autorem je Miklós Izsó. Po druhé světové válce byly některé plastiky vědců přemístěny z původního stanoviště. Bronzový reliéf na fasádě do Akadémia u., zobrazující založení Akademie v Bratislavě, vytvořil B. Halló., Medvey 1939, s. 41-42; Török 1997, s. 102; odkaz: http://www.main.cz/knihovna/Brabek/uhry07.htm (21.6.2005), and O dojmu, jakým budova Akademie působila na své současníky svědčí popis od náhodného turisty z Čech, který navštívil Pešť v roce 1869, tedy v době, kdy byla nová: "Velkolepá budova akademie vystavená mezi lety 1862-1866 v nejelegantnějším slohu renaisančním od berlínského dvorního stavitelského rady Stühlera, tento mohutný pomník národní uvědomělosti a vlastenecké obětivosti, rozkládá se na břehu Dunaje nedaleko přístaviště tak hrdě, jak hrdý jest národ maďarský sám. ...První myšlénka, založiti maďarskou učenou společnost, vyšla ku konci předešlého století od jazykozpytce Mikuláše Révayho, poměry tehdejší v Uhrách však nebyly provedení jejímu nikterak příznivy. V tom ale přišel památný sněm z r. 1825, jenž stojí jako mezník mezi dobou minulou a oním podivuhodným pokrokem hmotným i mravním, jakýž národ maďarský během tohoto století učinil. Na sněmu tomto povstal dne 2. listopadu vzor vlastence hrabě Štěpán Széchényi a nabídl k založení akademie jednoroční svoj důchod 60.000 zl. Příklad tento působil po celém národě jako kouzlo, a během 5 let r. 1820 byla akademie věd a umění dílem dokonaným. V únoru 1831 odbývala akademie první svou schůzi a vytkla si za účel: pěstovati vědu a krásnou literaturu a vystříbiti jazyk maďarský. Rozpadávajíc se na jazykozpytnou, filosofickou, dějepisnou, právnickou, mathemathickou a přírodovědeckou sekci, čítá akademie maďarská 18 čestných, 35 řádných, 164 dopisujících a 72 cizozemských členů. ...Podnět k nynější budově akademické dal roku 1860 tehdejší předseda akademie hrabě E. Dessewffy a již 1862 bylo tolik příspěvků pohromadě, že se mohlo hned počíti stavbou, kteráž trvala až do r. 1866...Skvostnou předsíň budovy této zdobí šest alegorických soch, představujících 6 v akademii zastoupených fakult, a mimo to velká poprsí Révayho, Leibnitze, Newtona, Galileiho, Descartesa a Rafaela. …V prvním poschodí jsou skvostné sály zasedací a knihovny a v druhém jest umístěna obrazárna Eszterházyovská, čítající přes 650 obrazů starších a moderních škol francouzských, vlašských, nizozemských, španělských a německých a přes 54.000 ocelorytin a kreseb. Rafael Mengs, Hamilton, Kranach, Holbein, Rubens, van Dyck, Rembrandt, Corregio, Rafael Stanzio, Carraci, Velasquez, Kupecký, Salvator Rosa, Čermák, Borsos, Barabáš, Markó a množství jiných velikých umělců jest v galerii této důstojné zastoupeno. Representantem národního malířství maďarského jest Karel Markó (nar. 1793 v Levoči, zemřel r. 1860). Řekl jsem, že jest representantem národního malířství maďarského. A co se zove vůbec národním směrem v umění? Nelze zajisté upříti, že právě v umění se zračí významně povaha a zvláštnosť každého národu. Což není vše, pojmutí, kresba, komposice barev atd. u Holbeina, Dürera, Kranacha a j. výhradně německým, u van Dycka nizozemským u Rubensa, Rembrandta flámským? Není Tizián výhradně Benátčanem Paolo Veronese Miláňanem, Rafael Římanem; Velasquez neb Murillo Španělem? Zde smyslům lahodící barvy, tam lahodný rytmus, zde hranaté, hrubší obrysy, tam měkkost a půvab formy atd. Jest něco, co v krví každého kmene koluje co se s otce na syna dědí a co každému kmene zvláštním jest. Kdož překoná na př. Velasqueza, když nám maluje španělského granda? A tak se to má i s maďarským Markóem a s celou jeho školou." (Brábek František, Procházky po Uhrách - VII.).