Epitaf se zobrazením rodiny zesnulého. Edikula s korintskými volně stojícími sloupky na podstavcích nesených konzolami. Na podstavcích ornament, na poli mezi nimi nápis. Dole uprostřed zavěšený reliéf v polokruhovém rolverkovém rámu. Po stranách edikuly dole pokračuje spodní římsa na konzolách, nahoře stylizované ankóny jako křidélka. Sloupky nesou zalamované s římsou, v nástavci edikula tvořená karyatidami s reliéfem Vjezdu Krista do Jeruzaléma, po stranách prořezávaná volutová křídla, nahoře trojúhelníkový tympanon, na vrcholu socha. and Poche 1977#, obr. s. 132.
Náhrobek (Temesrékási Vaszilievits János, 1857-1913) v podobě dórského sloupu. Na čelní straně znak města s postavami Géniů držících erb a svatoštěpánskou korunu. and http://epa.oszk.hu/00000/00003/00020/adat012.htm (13.06.2006)
Náhrobek v podobě antické volutové sloupové hlavice, na vrcholu motiv palmety., http://epa.oszk.hu/00000/00003/00020/adat060.htm (13.06.2006), and Sloup byl v antickém Římě také formou císařského pomníku, nebo sloužil jako podstavec soch, ale nikdy nebyl náhradou náhrobku. Stal se jím v Evropě (nejčastěji iónský), až od 18. století. V době kolem roku 1800 nejčastěji jako zkrácený sloup, či pouze dřík bez hlavice nebo patky. Od konce 18. století roste obliba zlomeného sloupu - připomínka pomíjivosti, náhlého přerušení života. Tento typ byl přijat zejména v měšťanském prostředí. Na svém vrcholu někdy nesl místo hlavice novotvary jako např. pochodeň, urnu, andílka, štít. Stejně jako v tomto případě palmetový motiv. V hrobě byl pohřben Czigler Győző /Zigler/ (1850 - 1905), architekt a návrhář, na jehož profesi antický sloup odkazuje.
Mramorový sloup., Budapesti köztéri 1987, č.k. 241; Rajna 1989, č. 5580., and Mramorový sloup z římského období byl v zahradě muzea instalován roku 1929, původně stál na Foru Romanu v Římě. Maďarsku jej darovala italská vláda.
Na fragmentu ostění je dochována část polosloupku s hlavicí v podobě vinné révy a s hlavou ve vyhloubeném medailonu. Nedokončený reliéf patrně pochází z bývalého benediktinského kláštera sv. Jana Křtitele na Ostrově u Davle (zal. 1000, po požáru opět zbudován 1137)., Bažant 2003#, 86., and Hlava v kruhové nice je antické ikonografické téma, sloužící k oslavě zobrazeného. Zpočátku vyhrazeno pouze pro zobrazení apoteózy císaře, vlastně šlo o jeho portrét na štítě ("imago clipeata"). Takovéto portréty byly používány jako vojenské standarty a zastupovaly císaře před vojskem. Nalézáme je také na provinciálních římských náhrobcích, které mohly inspirovat německé a rakouské sochaře v 12. - 1. polovině 13. století. Římské provinciální portréty byly v románské době sekundárně použity k výzdobě soudobých staveb (např. vchod kostela sv. Urbana v Marburgu).
Budova od architekta Jindřicha Fialky postavena ve stylu novorenesančním, antikizující prvky v interiéru - mramorový dórský sloup komponovaný do zábradí Na fasádě v nikách postavy vědních oborů.
Ve dvoře je krytý ochoz sloužící ke spojení křídel a k přímému vstupu ze dvora. Lodžii nesou toskánské sloupy, krajní tvoří dva sloupy postavené na sebe, sloupy v patře mají tordované dříky., Hosák, Zemek 1981#, 195., Chamonikola 1999#, č. 50, obr. s. 173., and Doklad tzv. románské renesance, kameník patrně přišel z nedalekého Jindřichova Hradce.