Dne 7. dubna 1959 byl v rámci dvoustaničního programu, jenž od roku 1951 organizoval Dr. Zdeněk Ceplecha z Astronomického ústavu tehdejší ČSAV, vyfotografován bolid Příbram a na základě vypočtené dráhy byly následně nalezeny meteority. Meteorit "s rodokmenem" byl první, který kdy byl na světě nalezen, a měl zásadní význam pro pochopení původu meteoritů. Příbramské a další zajímavé meteority byly od 11. do 22. května k vidění na výstavě Bolidy a pády meteoritů v pražské budově Akademie věd ČR. Výstava byla zahájena společně se stejnojmennou mezinárodní konferencí, která se v Praze uskutečnila za účasti předních světových odborníků od 11. do 15. května. and Anna Martínková.
Ačkoliv texty mnohých populárních písní nejsou žádné básnické skvosty, mnohý slogan v nich obsažený se nám vryje do paměti, aniž bychom si to příliš přáli. Takže asi většina z nás si vybaví fragment textu, který tvrdí, že "...Brno je zlatá loď, za děvčaty z Brna choď..." Pokud text popisuje reálnou situaci, pak je prapoddivné, že brněnští astronomové si místních dívek vůbec nehledí, ale zajímají se o jakési velmi vzdálené a údajně velmi zmalované krásky. Vedoucí skupiny astrofyziků na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity, doc. RNDr. Zdeněk Mikulášek, CSc., totiž ve svých přednáškách velmi často nazývá hvězdy svého zájmu "zmalovanými slečnami". Zda k tomu má nějaký důvod, posuďte sami - vítejte ve světě CP hvězd!, Tomáš Gráf, Zdeněk Mikulášek, Pavel Zvěřina, Jiří Krtička., and Obsahuje bibliografii
Atmosféra Titanu je zložená najmä z dusíka a metánu. Je tu pomerne častá elektrická aktivita v podobě atmosférických výbojov. Tieto podmienky pripomínajú stav atmosféry Zeme v jej počiatkoch. Je zaujímavé skúmať, ako v danom prostredí vznikajú základné organické molekuly, které sú stavebnými prvkami živých organizmov. Zaoberáme sa simuláciami procesov vedúcich ku tvorbe takýchto zlúčenin. Za prostredie vhodné pre simuláciu sme zvolili jednosmerný korónový výboj horiaci v zmesi dusíka a metánu. Výsledky ukazujú, že produktami výboja sú také zlúčeniny, ktoré boli detegované aj v atmosfére Titanu., G. Horváth, J. Országh, Š. Matejčík, M. Zahoran, N. J. Mason., and Obsahuje bibliografii
Ve dvacátém století se astronomové dostali téměř až na samou hranici viditelného vesmíru. Ve velkých vzdálenostech na škálách stamilionů a miliard světelných roků dnes pozorujeme struktury, které vyplňují dosud nezmapovaný prostor a zároveň se pohybují a mění v čase. Pohyby a struktury velkých měřítek jsou tím nejrozsáhlejším kartografickým a astrofyzikálním projektem, ke kterému dosud astronomové dospěli., Ivan Havlíček., and Obsahuje bibliografii