V esejisticky pojaté reflexi si autor nejprve všímá některých inspiračních zdrojů a interpretačních rámců Sukovy knihy, které ho přivádějí k zamyšlení nad tématem absurdity socialistického světa jako konstituentu Havlovy dramatické tvorby i disidentské činnosti. V kostce řečeno, podle autora namísto absurdního divadla šedesátých let nastoupila antipolitika let takzvané normalizace. Charakterizuje poté antipolitiku jako konstrukci morálního světa v distanci vůči danému politickému řádu, poukazuje na její hlavní rysy a rozebírá její smysl na základě známého Havlova eseje Moc bezmocných. Sukovu knihu autor vnímá jako příběh o tom, jak se disidentské slovo stalo politickou mocí. Jiří Suk podle něj potvrzuje, že je nejlepším historikem havlovského disentu a konce husákovského komunismu. V knize odvedl solidní kus historické práce, opřené o důkladné studium pramenů, nezůstává ale stát u plochého pozitivismu, nýbrž hledá vhodné teoretické rámce pro historickou interpretaci. Výsledkem je pronikavé osvětlení nedávných českých dějin. Sukův důraz na historickou kontinuitu, která dává výkladu sjednocující perspektivu, ale zahlazuje podle autora některé dobové švy a rozpory. Zaprvé je tak opomenuta jistá Havlova distance v dobách disentu vůči západním demokraciím, ba dokonce vůči režimu liberální demokracie. Dále zůstalo podceněno Havlovo zdráhání, když v roce 1989 byla na pořadu dne politizace disentu. A zatřetí nebyl doceněn zlom v konceptu antipolitiky, který znamenala skutečnost, že se Havel stalo politickým vůdcem a v souboji o moc užíval způsobů reálpolitiky., b1_In this essay, the author first considers some of the sources of inspiration and interpretative frameworks of Suk’s book, which have led the author, Znoj, to consider the theme of the absurdity of the Socialist world as a component of Havel’s work as a dramatist and a dissident. In a nutshell, the author argues that the anti-politics of the Normalization period of the 1970s and 1980s took the place of the theatre of the absurd of the 1960s. He then describes anti-politics as the construction of a moral world that maintained a distance from the existing political order, and he points out its main features and analyses the meaning of that distance by considering Havel’s well-known essay, ‘The Power of the Powerless’ (1978). Suk’s book, according to the author, is the story of how the dissident’s word became political power. Suk, he argues, has thus demonstrated that he is the best historian of Havel’s dissidence and the end of the Communist regime led by Husák. This book is a solid historical work based on a thorough examination of the sources, but its author has gone beyond mere positivism; he has developed a suitable theoretical framework for historical interpretation. The result casts a penetrating light on recent Czech history. Suk’s emphasis on historical continuity gives the interpretation a unifying perspective while, according to the author, papering over some of the seams and smoothing out some of the conflicts of the period. First, Suk has omitted Havel’s distancing himself from Western democracies when he was a dissident, even his distancing himself from liberal democracy per se. Second, he has underestimated Havel’s reluctance to politicize the dissident movement when the matter was being hotly debated in 1989., b2_And, third, Suk appears not to have fully appreciated Havel’s sudden change in his conception of ‘anti-politics’, which meant Havel’s becoming a political leader and using the methods of realpolitik in the struggle for power., [autor recenze] Milan Znoj., Obsahuje bibliografii, and Tři hlasy k jedné knize
Tato recenze původně vyšla anglicky v německém časopise Bohemia, roč. 53, č. 2 (2013), s. 493-495. Autor konstatuje, že se nejedná o ucelený životopis Václava Havla, Suk se soustředí na Havla jako disidenta, politického spisovatele a zakladatele nezávislých iniciativ. Originálním způsobem přitom využil a zpracoval primární prameny, v prvé řadě obsáhlou korespondenci a svazky z Havlova vyšetřování bezpečnostními složkami. Suk píše jako příslušník generace vyrůstající v době normalizace, která v roce 1989 právě dospěla. Jeho vztah k Havlovi je kladný a uctivý, nikoli však zbožný a nezavírá oči před kontroverzními momenty jeho biografie. V dalším Williams rozvíjí úvahu, v níž komentuje Sukovu volbu „komedie“ (v pojetí literárního vědce Northropa Fryeho) jako žánru pro jeho knihu. Tomuto žánru by podle recenzenta lépe odpovídalo, kdyby Suk plnohodnotněji uvedl na scénu Gustáva Husáka a Alexandera Dubčeka jako Havlovy protihráče., This review was originally published in English in the German periodical Bohemia, vol. 53 (2013), no. 2, pp. 493-95. (To access it free of charge, go to http://recensio.net/r/4e2937fb30d447aea90d2d5cf58cb326) As the author notes, Suk does not aim to provide a comprehensive biography, but instead concentrates on Havel the dissident, political writer, and co-founder of independent opposition groups and projects. Suk achieves this with an original approach to the primary sources, first and foremost Havel’s voluminous correspondence and the secret-police files kept on him. Suk writes as a member of the generation that grew up in the period of Normalization policy and came of age in 1989. His attitude to Havel is positive, respectful, but not idolizing; he does not shut his eyes to controversial aspects of Havel’s life. The reviewer then comments on Suk’s choice of the term ‘comedy’ (as understood by the literary critic and theorist Northrop Frye) as the genre of his book. This genre, the reviewer argues, would have been better served had Suk brought Gustáv Husák and Alexander Dubček more fully onto the stage as Havel’s adversaries., [autor recenze] Kieran Williams ; z angličtiny přeložila Marzia Patonová., přeloženo z angličtiny, Obsahuje bibliografii, and Tři hlasy k jedné knize
Autor se zastavuje u archetypálního půdorysu „komedie“, který si Jiří Suk vypůjčil od literárního teoretika Northropa Fryeho jako výkladový rámec své knihy, a zamýšlí se nad tím, nakolik se dá použít i pro porozumění Havlovým dramatizací absurdity a absurdní povahy politiky. Podle jeho soudu je lépe vystihuje žánr grotesky, spočívající na napětí mezi nesmiřitelnými protiklady a paradoxy. Právě jejich existenci a působení v životě a činnosti Václava Havla ve sledovaném období dokázal Jíří Suk velice plasticky ukázat. Z jeho knihy lze usuzovat, že Havel nevěřil na historický happy end, dějiny pro něj byly naopak otevřeným, neukončeným a nenaplánovatelným děním. Tento způsob intelektuálního vztahování ke světu zůstal podle autora Havlovi vlastní i v prezidentské roli po změně režimu v listopadu 1989. Sloužil mu k distanci od stávající reality i k ironické distanci od sebe sama a tematizován byl například v antinomiích morálky a politiky nebo občanské společnosti a stranické demokracie. Patří k přednostem Sukovy práce, jak účelně významově strukturuje bohatý pramenný materiál s použitím vlastních metahistorických pojmů i převzatých metafor typu „obnovení pořádku“ nebo „šedá zóna“. Suk ukazuje Havla přesvědčivě jako centrální osobnost Charty 77 a politického převratu, jeho výklady jsou vysoce poučené a představují dosud nejhlubší vhled do dané problematiky., The author focuses on the archetypal plan of ‘comedy’ which Jiří Suk has borrowed from the literary theorist Northrop Frye as the interpretational framework for his book about Václav Havel. Moreover, the author questions the extent to which it can properly be used to understand Havel’s dramatizations of absurdity and the absurd nature of politics. In the author’s judgement, these would have been better classified under the genre of the grotesque, which consists in the tension between irreconcilable opposites and paradoxes. It is their existence and operation in Havel’s life and work in the period covered by the book, which Suk has so vividly demonstrated. From this book, one can reasonably conclude that Havel did not believe in a historical happy ending; indeed, history for him comprised open-ended and unplanned events. This way of intellectually relating to the world remained, according to the author, true of Havel also in his role as President after the Changes beginning in November 1989. It helped him to maintain his distance from reality at that time, and also to maintain ironic distance from himself; it is thematized, for example, in the antinomies of morals and politics or civil society and the multi-party system. Among the strong points of Suk’s work is how he has structured the wide range of primary sources according to their meaning and for his own purposes, by using his own meta-historical terms and also adopting metaphors such as the ‘restoration of order’ or the ‘grey zone’. Suk persuasively shows Havel as the central figure of Charter 77 and the Changes. His interpretations are well informed, and constitute the deepest probe into the topic so far., [autor recenze] Miloš Havelka., Obsahuje bibliografii, and Tři hlasy k jedné knize
dle nejlepších pramenů sestavený od J.K. a E.S., Autoři z bibliografického katalogu 19. stol., Pod názvem: K oslavě odhalení pomníku v Chlumci nad Cidlinou dne 15. a 16. srpna 1874, and Obsahuje bibliografické odkazy