Publikace rekonstruuje nejznámější případ politicky motivovaného násilí proti představitelům komunistického režimu v Československu padesátých let minulého století a jeho následky. Druhého července 1951 při útoku ozbrojené skupiny v obci Babice na Českomoravské vysočině byli zastřelení tři funkcionáři místního národního výboru, v následujících měsících v sérii zmanipulovaných soudních procesů bylo odsouzena více než stovka osob, z toho jedenáct k trestu smrti, a řada místních obyvatel byla vysídlena. Recenzentka oceňuje, že autor uceleně a faktograficky důkladně zpracoval tyto tragické události, přičemž přesvědčivě vyvrátil tradované spekulace, že ozbrojený útok byl ve skutečnosti provokací komunistické Státní bezpečnosti, s cílem zlomit následnými represemi rezistenci obyvatel. Nedostatky spatřuje naopak v rezignaci na postižení širších souvislostí případu, v chybějící snaze o interpretaci událostí a v ignorování valné části existující literatury k tématu., The publication under review seeks to reconstruct the best-known case of politically motivated violence against representatives of the Czechoslovak Communist regime in the 1950s and its consequences. On 2 July 1951, in an attack by an armed group in the village of Babice in the Mohemian-Moravian Highlands, three officials of the local National Committee were shot dead. In the following months, in a series of show trials, more than a hundred people were tried and sentenced, eleven of whom were sentenced to death. In addition, a number of locals were forced to leave the village. The reviewer appreciates that the author has worked thoroughly with the facts of these events, while bearing in mind the contexts, and convincingly rebutting the traditional speculations about the armed attack having in fact been a provocation by the Communist secret police (StB), which sought to use a police crackdown to crush the local resistance to the Communist regime. Nevertheless, the book suffers, according to the reviewer, from the author´s having failed to take into account the broader context of the case, not interpreting events, and ignoring much of the literature on the topic., [autor recenze] Markéta Devátá., and Obsahuje bibliografii a bibliografické odkazy
a1_Článek se zabývá pamětí a komemorací ozbrojeného násilí spáchaného v rámci občanské rezistence vůči komunistickému režimu v jeho „zakladatelském období“ po únoru 1948. Soustřeďuje se na to, jaká paměť se kolem této menšinové formy protikomunistického odporu konstituuje, zejména prostřednictvím pamětních míst v procesu jejich utváření v době před listopadem 1989 i po něm. V první části se autorka věnuje ozbrojeným konfliktům na železné oponě, tedy na západních hranicích komunistického Československa. Ukazuje, že způsob nahlížení na překonávání státní hranice lidmi, kteří se pokoušeli odejít ze země na Západ, je dosud výrazně ovlivňován pamětí a komemoračními aktivitami veteránů z řad bývalých pohraničníků, mezi nimiž dominuje obraz těchto uprchlíků jako vnitřních nepřátel státu. Druhá část je věnována případům takzvaných politických vražd, tj. aktům násilí na komunistických představitelích, jež jsou spojeny zejména s vesnickým prostředím. Většinou jde o příběhy upadající do zapomenutí, které si společnost nechce znovu připomínat. Výjimku představuje paměť tragických událostí v obci Babice na Českomoravské vysočině z roku 1951, která je opakovaně politicky instrumentalizována a reprodukována. V třetí části studie se autorka zabývá společenskou diskusí o etickém rozměru ozbrojeného protikomunistického odporu, jež se téměř výhradně koncentruje na atypický případ skupiny bratří Mašínů, a procesem konstituování paměti tří odbojů (proti Rakousku-Uhersku za první světové války, proti německé okupaci za druhé světové války a proti komunistickému režimu v čase války studené)., a2_Popisuje komemorační aktivity Konfederace politických vězňů jako součást strategie společenského prosazení třetího, protikomunistického odboje a poukazuje na určité analogie nereflektované paměti politických vězňů a paměti bývalých pohraničníků v kontextu současného historiografického poznání., b1_This article is concerned with the memory and commemoration of acts of armed force which were committed as part of the civilian resistance to the Communist régime in its ‘founding period’ after February 1948. It focuses on how memory is constituted around this minority form of anti-Communist resistance, particularly by means of memorial sites in the process of their formation in the period before the Changes that began in mid-November 1989 and also afterwards. In the first part of the article, the author looks at armed conflicts at the edge of the Iron Curtain, that is, on the western borders of Communist Czechoslovakia. She seeks to demonstrate that the way of looking at border crossings by people fleeing to the West is still considerably influenced by the memory and commemorative activities of veterans of the former border guards, amongst whom dominates the image of these refugees as internal enemies of the State. The second part of the article is devoted to instances of so-called ‘political murder’, that is, acts of violence against Communist politicians, which are connected particularly with villages. Most of these stories are gradually being forgotten; society does not want to recall them. An exception, however, is the memory of the sad events in the village of Babice, in the Bohemian-Moravian uplands, in 1951, which has repeatedly been used by politicians. In the third part of the article, the author considers the social discourse about the ethical dimension of armed anti-Communist resistance, which is almost exclusively focused on the atypical case of the group led by the Mašín brothers, and the process of forming the memory of the three resistances (the first, against Austria-Hungary during the Great War; the second, against the German occupying forces during the Second World War; and the third, against the Communist régime during the Cold War)., b2_She describes the commemorative activities of the Confederation of Political Prisoners as part of the strategy to bolster the social standing of the third, anti-Communist resistance, and she points to certain analogies between the unchallenged memories of political prisoners and the memories of the former border guards in contemporary historiography., and Markéta Devátá.