Autoři v tomto polemickém eseji představují amerického právníka a historika Alfreda-Maurice de Zayase (narozen roku 1947 v Havaně na Kubě), který se stal jedním z nejúspěšnějších autorů německé literatury o vyhnání (Vertreibungsliteratur), a jeho knihu Postupimská Nemesis: Angloameričané a vyhnání Němců (Die Nemesis von Potsdam: Die Anglo-Amerikaner und die Vertreibung der Deutschen), která vyšla již v šesti anglických a nejméně deseti německých vydáních (poprvé roku 1977 v londýnském nakladatelství Routledge, naposled v přepracované a rozšířené podobě v mnichovském nakladatelství Herbig). Tématem knihy je ztráta domova zhruba jedenácti milionů Němců žijících na východ od poválečných německých hranic, která se odehrála v letech 1939 až 1949. Podle autorů kniha formálně splňuje odborná historická kritéria, jako je poznámkový aparát, bibliografie a podobně, ve skutečnosti však není koncipována jako empirická studie o událostech a vývojových procesech, ale jako důkazní řízení obžaloby válečných Spojenců, kterým prý po válce nešlo o spravedlnost, ale o odplatu na Němcích. Obsahově nepřináší nic nového, víceméně jen reprodukuje historické stereotypy o Němcích, Češích a Polácích a jejich vztazích, jak jsou tradovány především v německé „vyhnanecké“ historiografii a publicistice. Tak je například Mnichovská dohoda ze září 1938 nahlížena jako logický důsledek nespravedlivého středoevropského uspořádání po první světové válce, iredentistické snahy německých menšin v nově vzniklých státech jako reakce na diskriminaci a sudetští Němci jako nevinné oběti Hitlerovy politiky. Jednostranné obrazy minulosti, jež předkládá Alfred de Zayas, mají ale podle autorů posloužit hlavně ke zdůvodnění aktuálních politických cílů, jimiž je odškodnění „vyhnanců“ z bývalých německých východních území podle mezinárodního práva v podobě „práva na vlast“ (tedy na návrat), restituci majetku a náhradu škod. Alfred de Zayas přitom zcela pomíjí, že takovou argumentaci nepřijal žádný soud. Čtenářská úspěšnost de Zayasových výkladů podle autorů prozrazuje, že konvenují stále značné části německé společnosti, která před kritickým pohledem na nedávnou minulost dává přednost „mýtu vyhnání“., In this polemical essay the authors present the American lawyer and historian Alfred-Maurice de Zayas (born in Havana, in 1947), who has become one of the most successful authors of German literature on the expulsion of the Czechoslovak Germans (Vertreibungsliteratur). They also discuss his Nemesis at Potsdam: The Anglo-Americans and the Expulsion of the Germans, which has been published in six English editions and at least ten German (first by Routledge & Kegan Paul, in London and Boston, in 1977, most recently in a revised and expanded edition by Herbig, Munich – Die Nemesis von Potsdam: Die Anglo-Amerikaner und die Vertreibung der Deutschen). The book considers how eleven million Germans living east of the post-war German frontier lost their homeland between 1939 and 1949. According to the authors of the essay, the book, with its notes and bibliography, meets the criteria of professional historiography in terms of form, but it is not actually conceived as empirical research on events and developments. Rather it is more like discovery proceedings for an indictment of the Allied forces, who, de Zayas alleges, were seeking revenge against Germans, rather than justice. In terms of content, the book contains nothing new, more or less reproducing the historical stereotypes of the Germans, Czechs, and Poles, and their relations with each other, in the way these have been transmitted mainly in German ‘expulsion historiography’ and journalism. Thus, for example, the Munich Agreement of September 1938 is seen as the logical outcome of the unjust arrangement of central Europe after the Great War; the German minorities’ irredentist ambitions in the successor states are called a reaction to discrimination; and the Sudeten Germans are depicted as the innocent victims of Hitler’s policy. These one-sided pictures of the past, which de Zayas presents, are intended, according to the reviewers, mainly to justify current political aims – namely, reparation for the ‘expellees’ from the formerly German eastern territories in keeping with international law in the form of ‘Recht auf Heimat’ (that is, the right to return to the homeland), restitution of property, and compensation for damages. De Zayas, however, completely ignores the fact that such arguments have not been accepted by any court of law. His success amongst readers reveals, according to the reviewers, that his interpretations continue to suit considerable parts of German society, which prefer the ‘myth of expulsion’ to a critical view of the recent past., and Diskuse
In this work the German political scientist Samuel Salzborn systematically considers the historical development, tradition, and importance of the terms “minority”, “nationality”, and “ethnic group” (Volksgruppe). The work is important, the reviewers argue, mainly because it analyzes the hitherto insufficiently considered concept of ethnic/national groups as opposed to the model of the political nation and the continuation of the völkisch (populist) traditions in Germany after the Second World War. Attempts to assert these traditions, they argue, continue in the current process of European integration to the present day.
This article is a Czech translation of an article originally published in Zeitschrift für Geschichtswissenschaft, vol. 54 (2006), nos 7–8, pp. 687–700. Its two authors take issue with the historical concepts of the well-known American historian, Norman M. Naimark, as presented in his Fires of Hatred: Ethnic Cleansing in Twentieth-Century Europe (published in English, 2001, German, 2004, and Czech, 2006) and in the article “Die Killing Fields des Ostens und Europas geteilte Erinnerung”, published in the Austrian journal Transit (no. 30, winter 2005/06, pp. 57–69). Naimark, according to the two authors, achieved considerable popularity with some historians and readers of history by attempting a revision of the existing conceptions of tragic aspects of twentieth-century European history. In fact, however, he offers nothing new, merely dragging out some old clichés and returning to the tradition of the German populist (völkisch) historiography. That is as true of his interpretation of the post-war expulsion of the German inhabitants of Poland and Czechoslovakia as an act of revenge for wrongs suffered as it is of his implying that the East European nations manifested a particular propensity to ethnic violence in the twentieth century. When he depicts the history of “Eastern” Europe as a series of murders and ethnic cleansings, Naimark tends to display a preacher’s zeal rather than an ability to distinguish things historically. Nor do the authors accept Naimark’s challenge to bridge the different collective memories of Germans, Poles, Ukrainians, and other nations with the shared recollection of conflicts in order to create a common historical memory. One needs to deal with those differences rationally, argue the authors, not to wipe them away by making relative the categories of perpetrator and victim.