Reperfuzní léčba představuje nejúčinnější léčbu akutní mozkové ischemie. Zachraňuje ohroženou tkáň, ve svém důsledku zmenšuje rozsah mozkového infarktu, a vede proto k lepšímu klinickému výsledku. Z obavy před krvácivými komplikacemi léčby, zejména mozkovým krvácením, podléhá léčba řadě restriktivních omezení, které byly převzaty z randomizovaných klinických studií, a jsou jednou z příčin, proč je dosud tímto způsobem léčena jen malá část nemocných. Některé z omezujících kritérií postrádají vědecké odůvodnění. V současné době nastal čas ke změně. Kombinovaná intravenózní a intraarteriální rekanalizační (farmakologická i mechanická) léčba se ukázala jako metoda bezpečná a v současné době je zkoumána její efektivita., Reperfusion is the most beneficial of all therapeutical strategies for acute ischemic stroke. Reperfusion therapies salvage penumbral tissue, reduce final infarct size, and enable improved clinical outcomes. Because of the risk of hemorrhage, especially in the brain, thrombolytic therapy is restricted by guidelines with the large amount of the inclusion and exclusion criterias adopted from the randomised clinical trials, and only a small number of the patients are being treated. Some restrictions lack scientific basis. Now it is a right time for new insights. Combined intravenous and intraarterial recanalization (farmacological and mechanical) therapy appears safe and its benefit is currently under investigation., D. Krajíčková, and Lit.: 26
Autor uvádí základní indikace k psychiatrické intervenci, popisuje indikace antidepresiv jak po stránce symptomů, tak i diagnóz. Tato témata specificky vztahuje k populaci seniorů. Zabývá se popisem jednotlivých skupin antidepresiv, jejich přínosem a případnými riziky pro seniory. Věnuje se i úskalím diagnostiky deprese u seniorů., The author presents basic indications for psychiatric examination, he describes indications of antidepressants in the field of old age population. The author describes specific groups of antidepressants and evaluates benefit and risk factors for old age population. The author attends to questions of diagnostic process of old age deprression., Vladimír Pidrman, and Lit.: 22
Úvod: Fúzní transkript BCR-ABL, prokazatelný v periferní krvi nebo vzorku kostní dřeně, je specifickým molekulárním markerem chronické myeloidní leukémie a akutní lymfoblastické leukémie s nálezem Filadelfského chromozomu. Moderní kvantitativní molekulárně biologická vyšetření jsou založená na technologii real-time PCR a fluorescenčních sondách komplementárních vůči vyšetřovanému DNA/cDNA templátu. Současný trend v laboratorní medicíně a aplikované molekulární biologii podporuje snahu o externí hodnocení kvality a přenositelnost výsledků kvantitativních PCR analýz. Cílem studie je porovnat diagnostický význam dvou analytických systémů určených pro kvantifikaci BCR-ABL s ohledem na současná doporučení programu Europe Against Cancer Program (EAC). Materiál a metody: Celkem bylo analyzováno 148 vzorků (143 vzorky periferní krve a 5 aspirátů kostní dřeně) získaných od 80 dospělých jedinců. Vzorky byly vyšetřeny paralelně dvěma kvantitativními postupy s normalizací na příslušný house-keeping gen. První postup byl založen na reverzní transkripci RNA pomocí enzymu Superscript III (Invitrogen) a kvantifikaci BCR-ABL soupravou M-bcr FusionQuant Kit (Ipsogen). Druhý postup používal soupravu LightCycler t(9;22) Quantifi cation Kit (Roche). Výsledky: Kalibrační rovnice pro BCR-ABL gen (FusionQuant) byla: CT = -3,54 . log(conc BCR-ABL) + 42,33; automatický threshold = 0,06, korelační koeficient r = -1,00, reakční účinnost = 92 %. Souprava firmy Roche nepoužívá pro kvantifikaci BCR-ABL genu kalibrační proces. Kalibrační rovnice pro ABL gen (FusionQuant) byla CT = -3,53 . log(conc ABL) + 40,91, threshold pro ABL = 0,08, r = -1,00, reakční účinnost = 91 %. Kalibrační rovnice pro G6PDH gen (Roche) byla CT = -3,2 . log(conc G6PDH) + 30,9, r = -1,00, reakční účinnost = 100 %. Minimální koncentrace BCR-ABL stanovitelná soupravou FusionQuant byla 10 kopií v 5 µl použité cDNA. Nejnižší relativní koncentrace BCR-ABL stanovitelná soupravou Roche byla 0,001 %. Experimentální data ukázala lineární závislost mezi hodnotami relativní koncentrace BCR-ABL dosaženými oběma metodami s korelačním koeficientem r = 0,77, p < 0,001. Závěr: Mezi principiální rozdíly obou testovaných souprav patří výběr house-keeping genu použitého pro normalizaci koncentrace BCR-ABL. V souladu s doporučeními programu Europe Against Cancer jsme pro rutinní vyšetření v naší laboratoři zvolili soupravu FusionQuant s normalizací na ABL gen. Klíčová slova: BCR-ABL, kvantifikace, real-time PCR, house-keeping gen, ABL gen, EQA., Objective: A BCR-ABL fusion transcript found in peripheral blood or bone marrow is a specific molecular marker of chronic myeloid leukemia and Philadelphia chromosome – positive acute lymphoblastic leukemia. Modern quantitative analyses in molecular biology are based on real-time PCR technology and fluorescent probes targeted to a complementary part of DNA/cDNA templates. A current trend in laboratory medicine and applied molecular biology is to support proficiency testing and transferability of results of quantitative PCR analyses. The goal of the study is to compare the diagnostic impact of two used systems for BCR-ABL quantification with respect to recommendations of the Europe Against Cancer Program (EAC) unifying the used BCR-ABL methodology. Material and Methods: A total of 143 peripheral blood specimens and 5 bone marrow aspirates from 80 adult subjects were analysed. Two quantitative procedures were simultaneously examined. Procedure I was based on Superscript III reverse transcription (Invitrogen) and M-bcr FusionQuant Kit (Ipsogen) for relative quantification of BCR-ABL. In procedure II we used LightCycler t(9;22) Quantification Kit (Roche). Results: The calibration curve for BCR-ABL gene (FusionQuant) was: CT = -3.54 . log(conc BCR-ABL) + 42.33; automatic threshold = 0.06, correlation coefficient (r) = -1.00, reaction efficiency = 92%. The Roche kit does not use any calibration process for BCR-ABL. The calibration curve for ABL gene (FusionQuant) was CT = -3.53 . log(conc ABL) + 40.91, ABL threshold = 0.08, r = -1.00, reaction efficiency = 91%. The calibration curve for G6PDH control gene (Roche) was CT = -3.2 . log(conc G6PDH) + 30.9, r = -1.00, reaction efficiency = 100%. The limit of quantification for BCR-ABL (FusionQuant) was 10 copies in 5 µl of the used cDNA. The lowest relative concentration of BCR-ABL detectable by the Roche assay was 0.001 %. The experimental data showed a close linear association in relative quantity of BCR-ABL received by the examined assays with r = 0.77, P < 0.001. Conclusions: The principal difference between the tested procedures is the house-keeping gene used for normalization of BCR-ABL quantity. In agreement with the Europe Against Cancer strategy we have selected ABL gene as a normalization gene for our lab., Beránek M., Hegerová J., Voglová J., Bělohlávková P., and Lit.: 17
Východiska. Inkontinencí moči a/nebo inkontinencí stolice trpí v České republice více než polovina klientů v dlouhodobé ústavní péči a až 42 % klientů domácí péče. Inkontinence významně zvyšuje zátěž pro ošetřující a vyžaduje zvýšené náklady i na inkontinenční pomůcky. Přesto dosud chybějí údaje o individuálních potřebách inkontinentních klientů a o péči, která jim je v rámci diagnostických, léčebných a ošetřovatelských postupů poskytována. Cílem druhé části projektu IncoFora "Inkontinence v kontextu ošetřovatelské péče" bylo zmapovat současnou praxi v péči o inkontinentní pacienty a klienty. Metodika. Hloubkové hodnocení diagnostických, léčebných a ošetřovatelských postupů u 465 inkontinentních pacientů provedené v 9 léčebnách pro dlouhodobě nemocné (LDN), 5 ústavech sociální péče (ÚSP), 10 domovech pro seniory (DS) a 10 agenturách domácí péče (ADP). Výsledky. U 70 % pacientů s inkontinencí moči nebyl stanoven typ inkontinence. Převažovaly těžké formy inkontinence (v 57 %), často spojené s inkontinencí stolice. Z komplikací byly nejčastější dermatitidy (20 %), močová infekce (19 %) a dekubity (12 %). Pouze u 13 % bylo provedeno urodynamické vyšetření, necelá 2 % absolvovala chirurgickou léčbu a farmakoterapie byla uplatněna u 6 % inkontinentních, 12,4 % je katetrizováno. Nejčastější inkontinenční pomůckou jsou plenkové kalhotky s průměrnou frekvencí výměny tři až čtyřikrát denně u 60 % inkontinentních, u zbývajících méně často, následují podložky (65 %), vložky (16 %) a vložné pleny (14 %). Závěry. Přes značnou variabilitu v léčebných i ošetřovatelských postupech mezi jednotlivými poskytovateli i typy zařízení jsme prokázali nedostatečné využití diagnostických metod, farmakoterapie a fyzioterapie, které jsou poskytovány jen malé části pacientů s inkontinencí. Vysoký je i výskyt především kožních komplikací. Nácvikové programy jsou uplatňovány, ne vždy však cíleně a i frekvence nácviku je nedostatečná. Zjištěné nedostatky v kvalitě poskytované péče jsou zapříčiněny objektivními (nedostatek personálu, finanční limity) i subjektivními faktory (neexistence specifického standardu, nedostatečné znalosti, nízká motivace). Je třeba uplatnit systémová opatření zlepšující personální obsazení i navýšení finančních prostředků v těchto zařízeních, modifikovat stávající guidelines s ohledem na charakteristiky těchto pacientů a podpořit cílené edukační programy pro ošetřující personál., Background. Urinary and fecal incontinence are considered as symptoms worsening significantly patient?s quality of life and accounting for high costs particularly for nursing care for incontinent in long-term care facilities. We are facing repeated complaints of substandard quality of care and nursing practices provided to incontinent persons in these settings. In institutions, prevalence of incontinence raise up to 50?70% of residents and, about a half of home care clients suffer from incontinence, too. In the article we present results of the project "Incontinence in the context of nursing care". Methods. Survey in 34 nursing middle management specialists was performed in 9 nursing homes, 5 social care facilities, 10 homes for seniors and 10 home care agencies focusing on the current system and quality of nursing care. In-depth transversal evaluation of diagnostic, therapeutical and nursing interventions in 465 incontinent patients of the above mentioned providers. Results. In 70% of incontinent patients the type has not been diagnosed. In majority of cases severe incontinence was reported (57%) often associated with bowel incontinence. The most frequent complications were in decreasing order: dermatitis (20%), urinary tract infection (19%) and decubitus ulcer (12%). Urodynamic evaluation was performed only in 13% of patients, surgical treatment was provided in less than 2% and only 6% received pharmacotherapy. 12,4% of incontinent was catheterized. The most frequently used incontinent aid were briefs with average 3-4 daily changes in 60% of incontinent, less frequently in the remaining, followed by incontinence sheets (65%), pads (16%) and diapers (14%). Conclusions. Despite significant variability in care and nursing practices among individual providers and types of setting, diagnostic procedures, pharmacotherapy and physiotherapy are insufficiently offered and used in incontinent residents. Higher prevalence of complications particularly skin lesions was reported. Continence training programs are frequently offered, however often without targeting to appropriate residents and with inappropriately low frequency of training. These findings reflect poor quality of care provided and are caused by both objective (lack of personnel, financial limits for incontinence aids) and subjective factors (lack of specific standards, insufficient knowledge, and low motivation). It is necessary to introduce health system measures to increase manpower and financial limits for these facilities and, at the same time to modify current guidelines according to the specific needs of this population and support targeted educational programs for health care workers., E. Topinková, D. Jurásková, Z. Kučera, N. Müllerová, and Lit.: 25
Inkontinence moči a stolice patří mezi symptomy významně zhoršující kvalitu života pacientů a zvyšující náklady především na ošetřování inkontinentních nemocných v sociálních a zdravotních službách. Opakovaně bylo upozorňováno na neuspokojivou kvalitu péče a ošetřování těchto osob v dlouhodobé ústavní péči. Přitom v těchto zařízeních dosahuje výskyt inkontinence moči 50- 70 %, inkontinencí trpí až polovina klientů domácí ošetřovatelské péče. V práci předkládáme výsledky projektu "Inkontinence v kontextu ošetřovatelské péče" realizované IncoForem. Metodika. Řízené rozhovory u 34 pracovníků středního managementu v oblasti ošetřovatelství provedené v 9 léčebnách pro dlouhodobě nemocné (LDN), 5 ústavech sociální péče (ÚSP), 10 domovech pro seniory (DS) a 10 agenturách domácí péče (ADP) byly zaměřené na současný systém a kvalitu ošetřovatelské péče u inkontinentních osob. Výsledky. Ošetřovatelské standardy zaměřené specificky na ošetřování pacientů s inkontinencí moči nejsou přítomny v 80 % ÚSP a DS, 50 % ADP a 22 % LDN. 41 % respondentů se domnívá, že inkontinentním pacientům je věnována zvýšená ošetřovatelská péče, 52,9 % udává běžnou ošetřovatelskou péči. Za nejvhodnější ošetřovatelské postupy jsou považovány programy pro nácvik kontinence (44 %) a inkontinenční pomůcky (21 %). Není shoda mezi respondenty o častosti nácviku, celých 32 % se nesprávně domnívá, že postačuje nácvik jednou denně či méně. Expertní odhady optimálního počtu inkontinenčních pomůcek kolísají podle závažnosti inkontinence. Hlavní překážky pro kvalitnější péči vidí respondenti v příliš tvrdých finančních limitech na pomůcky (56 %), v nedostatku personálu (53 %) a velkém počtu pacientů s inkontinencí v zařízení (32 %). Závěry. Byla zjištěna významná variabilita v názorech poskytovatelů na optimální ošetřovatelskou praxi. Vnímání bariér pro kvalitnější péči je odlišné u jednotlivých typů zařízení. Příčiny nedostatků v kvalitě péče o inkontinentní jsou jak objektivní (nedostatek personálu, finanční limity), tak i subjektivní (neexistence specifického standardu, nedostatečné znalosti, nízká motivace). Je třeba podpořit vzdělávací aktivity zaměřené na problém inkontinence a navrhnout národní standard ošetřovatelské péče o tyto nemocné., Urinary and fecal incontinence are considered as symptoms worsening significantly patient's quality of life and accounting for high costs particularly for nursing care for incontinent in long-term care facilities. Repeated complaints of substandard quality of care and nursing practices provided to incontinent persons in these settings have been reported. In institutions, prevalence of incontinence reaches 50- 70% of residents and, about a half of home care clients suffer from incontinence, too. In the article we present results of the project "Incontinence in the context of nursing care". Methods. Survey in 34 nursing middle management specialists was performed in 9 nursing homes, 5 social care facilities, 10 homes for seniors and 10 home care agencies focusing on the current system and quality of nursing care. Results. Specific nursing standards for incontinent patients are non-existent in 80% of social care and senior's facilities, 50% of home care agencies and 22% of nursing homes. 41% of respondents belief that because of incontinence higher amount of nursing time is provided, in 52.2% usual nursing care is satisfactory. Continence training programs for incontinent persons (44%) and protective absorbing garments (21%) are considered as the most appropriate nursing interventions. However, no agreement exists for the frequency of the continence training. 32% of respondents falsely believe that a training once a day and less is sufficient. Expert estimates for the optimal numbers of incontinence aids vary depending on incontinence severity. As the main barriers financial limits for incontinence garments (56%), lack of personnel (53%) and high number of incontinent persons in facility (32%) are reported. Conclusions. Significant variability in nursing practices and quality of care was found among individu al providers and types of setting. Understanding of barriers differs according to different types of providers. The causes of this situation are multiple, both objective (lack of personnel, financial limits for incontinence aids) and subjective (lack of specific standards, insufficient knowledge, and low motivation). Educati onal activities on incontinence should be promoted together with a national guideline for nursing care in patients with urinary incontinence., Eva Topinková, Dana Jurásková, Zdeněk Kučera, Nina Müllerová, and Lit.: 41
Cílem tohoto přehledového článku je seznámit čtenáře se základními reformními představami současné politické reprezentace v USA v oblasti zdravotnictví. Představuje čtenáři studii Reformy zdravotnictví v USA, která byla uveřejněna v únoru 2009 Health Group OECD v Paříži. Práce se věnuje nejen celkové situaci v oblasti financování péče o zdraví, ale analyzuje také rozdíly, které existují mezi různými populačními skupinami v USA. Předkládaná práce navazuje na článek, který byl publikován v ZČR v roce 2005., The goal of the overview paper is to introduce basic reform measures in the health system in the United States of America.The paper tries to summarize the Group of Health OECD currently published study Health care reform in the United States – Economic Department working paper No. 665 from 6th February 2009.The paper deals not only with the health financing but would like also to introduce the overview of the U.S. health system stay of art and analyze also the differences between various groups of Americans. To some extend the paper joint authors previous paper dealing with U.S. health system which was published in 2005 in ZČR., Miroslav Barták, Pavlína Horáková, and Lit.: 9
V posledních dvaceti letech je řadou odborníků z oblasti veřejného zdravotnictví a sociální medicíny intenzivně sledována tzv. nerovnost ve zdraví v Evropě. Autorky popisují současný stav výzkumu v této oblasti ve světě a v České republice (ČR).V ČR zatím není řešen, nebo alespoň dostatečně zohledněn, požadavek redukce nerovností ve zdraví. Zdravotní pojišťovny zohledňují ve svých platbách pouze diference věkové. Problému nerovnosti ve zdraví není v ČR věnována hlubší a soustavná pozornost. V ČR (1999-2001) byla prvním pokusem o komplexní zmapování problému v této oblasti studie "Determinanty zdraví romské populace v České republice". Je to sociálně epidemiologická studie zdravotního stavu, subjektivně vykazované potřeby a spotřeby zdravotní péče (N 1526 osob).Tato studie mimo jiné ukázala i potřebu pokračování takovéhoto výzkumu, potřebu poznání příčin, které způsobují některé odlišnosti zdravotního stavu etnických či národnostních skupin, zejména menšiny romské. V letech 2007-2009 probíhá na Zdravotně sociální fakultě Jihočeské univerzity projekt s názvem "Kvalita života, střední a zdravá délka života z aspektu determinant zdraví u romského obyvatelstva v České republice". V současné době je tento projekt ve stadiu dokončení vyhodnocování dosavadních výsledků výzkumu., The experts in the field of public health and social medicine observed the health inequality in Europe in the last twenty years.The authors describe the current state of research in this area in the world and the in Czech Republic (CR). The requirement of reduction of health inequalities is not yet solved or sufficiently taken into account in the CR. Health inequalities is not paid enough attention in the CR. The first attempt it was comprehensive mapping of the problem in the study "Determinants of health of Romany population in the Czech Republic" in the years 1999-2001. It was a socio-epidemiological study of health, subjective reporting needs and consumption of health care (a set of N 1,526 people). This study has shown the need the continuation of such research. Understanding the reasons that cause differences health status of ethnic or national groups, particularly the Romany minority need additional research. Ongoing research project entitled "Quality of life, the middle and healthy life from the perspective of health determinants in the Romany population in the Czech Republic" at University of South Bohemia in České Budějovice the Faculty of Health and Social Studies tries to solve some answer on this problem. The project is at the stage of completion of the evaluation of existing research results at present., Libuše Nesvadbová, Eva Davidová, and Lit.: 1
Klinické doporučené postupy (KDP) jako „systematicky vytvářená stanoviska, pomáhající lékařům a pacientům ve specifických klinických případech rozhodovat o přiměřené zdravotní péči“, jsou důležitým nástrojem klinického a manažerského rozhodování v procesu zdravotní péče. Mezi hlavní cíle KDP patří nejen pomáhat lékařům a pacientům rozhodovat o diagnostickém a terapeutickém postupu, ale také šířit nejlepší klinickou praxi založenou na systematicky hodnocených důkazech, snižovat míru nepřiměřené a zbytečné zdravotní péče, neospravedlnitelných rozdílů mezi jejími poskytovateli a zlepšovat její kvalitu. KDP také mohou významně přispět k řízení alokace omezených zdrojů ve zdravotnictví, ke zvyšování efektivnosti nákladů a snižovat riziko vzniku právní odpovědnosti v důsledku nesprávného postupu. KDP by měly být založeny na vysoce kvalitních důkazech,tedy posledních poznatcích lékařské vědy, a proces jejich tvorby a adaptace musí být systematický a vycházet z principů zdravotní péče založené na důkazech.Toho lze dosáhnout pouze využitím vysoce kvalitní metod evidence-based medicine pro jejich tvorbu, adaptaci, implementaci a evaluaci. Za tímto účelem v posledních letech vznikají doporučené postupy pro tvorbu KDP, obsahující všechny klíčové kroky nutné pro tvorbu KDP založeného na důkazech. Cílem této práce je podat přehled nejdůležitějších zahraničních metodických doporučených postupů pro tvorbu klinických doporučených postupů., Clinical practice guidelines (CPGs) are defined as “systematically developed statements to assist practitioner and patient decision about appropriate health care for specific clinical circumstances” and they are very important tool of clinical and managerial decision making. CPGs are developed for a variety of purposes such as to assist physicians and patients in their decision-making to disseminate best practice based on systematically appraised scientific evidence to improve quality of care and outcomes of patients and to decrease of inappropriate health care to decrease practice variation to decrease costs and improve cost-effectiveness. CPGs should be based on a recent scientific knowledge and high quality evidence and the process of their development and adaptation has to be systematic. The evidence-based health care principles are crucial as well as quality methods for the development, adaptation, implementation and evaluation of clinical practice guidelines. Various handbooks and guidelines for guidelines development have been developed recently and there is strong concordance between them on the key elements of an evidence-based CPG development process. The main goal of this study is to introduce the most important international and national guidelines and handbooks for CPG development., Radim Líčeník, Kateřina Ivanová, and Lit.: 29
Kryoglobulinémie je charakterizována přítomností patologického imunoglobulinu v krvi nemocného. Tato bílkovina reverzibilně precipituje při teplotách nižších než 37 oC a způsobuje různě závažnou poruchu tkáňové mikrocirkulace. Kryoglobuliny se nacházejí u celého spektra onemocnění. Je popsána kazuistika pacienta, u kterého bylo vysloveno podezření na kryoglobulinémii. Odběr na přítomnost kryoproteinu byl zpracováván při 37 oC. Sérum vykazovalo výrazné kryoprecipitační vlastnosti. Provedená elektroforéza bílkovin vizuálně nevykazovala výraznější atypie. Teprve po provedené inkubaci s merkaptoetanolem se na elektroforéze ukazuje výrazný gradient monoklonálního imunoglobulinu., Cryoglobulinemia is characterized by presence of abnormal plasma protein. This protein reversibly precipitates upon cooling and causes variety of peripheral vascular manifestations. Cryoglobulins are found in association with broad spectrum of diseases. We reported case suspected of cryoglobulinemia. Blood specimens were drawn, transported and investigated at temperature 37 °C. Serum assigned strong cryoprecipitate properties. Unexpectedly there were no abnormalities on electrophoresis of serum proteins. Protein electrophoresis was made once more after incubation with mercaptoethanol and in this case we could see peak of monoclonal protein there., and Čermáková Z., Gottwaldová J.