Ernst Schäfer (1910-1992) byl německý zoolog, sběratel přírodnin a cestovatel známý zejména díky třem průkopnickým výpravám do Tibetu, území, kam se přírodovědci prakticky nedostali až do druhé poloviny 20. století. Třetí expedice z let 1938-39 je poněkud kontroverzní, neboť se stala součástí nacistické propagandy a její cíle nebyly čistě jen vědecké., Ernst Schäfer (1910–92) was a German zoologist, collector and explorer who is primarily known for his three pioneering expeditions to Tibet, which was virtually closed to science well into the second half of the 20th century. The third expedition, in 1938–39, was rather controversial as it became a part of Nazi propaganda and its goals were not purely scientific., and Jan Robovský, Jiří Hrubý.
Ethiopian rats (genus Stenocephalemys) represent a monophyletic group of Ethiopian endemic rodents that diverged in the Ethiopian Highlands during the Pleistocene. Because of the frequent occurrence of so-called reticulate evolution (i.e. repeated hybridization of partially diverged populations), their taxonomy has not been adequately resolved, despite the fact that they belong to the most abundant rodent genus in Ethiopia and are important as pests and carriers of pathogens (e.g. hantaviruses). Here we analysed material for 623 Stenocephalemys specimens using integrative taxonomy composed of genomic analyses (388 nuclear markers and complete mitogenomes), 2D-geometric morphometry of skulls and classical morphometry of external traits. The genus consists of six clearly defined gene pools (= species), characterized by specific morphology, ecology and distribution. Two of them, described here as new species, live in fragmented populations in Afroalpine habitats in the north-western part of the Ethiopian Highlands. We also showed that mitochondrial DNA is not applicable as a universal diagnostic tool for species discrimination in Stenocephalemys, because of multiple cases of mitochondrial introgression. This finding illustrates the utility of the genus as a suitable model for future studies of mito-nuclear coevolution along an elevational gradient.
Blood-sucking arthropods, collected in South Moravia, Czech Republic, were examined by darkfteld microscopy for borreliae from 1988 to 1996. Among host-seeking ixodid ticks (8481 Ixodes ricinus (L.), 372 Dermacentor reticulatus (Fabr.), 167 Haemaphysalis concinna Koch), borreliae were only observed in adult (23.2%), nymphal (17.2%) and larval (6.3%) I. ricinus. The prevalence of borreliae in I. ricinus did not vary considerably among habitats except for lower values in agroecosystems, xerothermic oak woods and grasslands. The frequency of intensity of spirochaetal infection (log,,, counts of borreliae per tick) in /. ricinus approximated the negative binomial distribution. The proportions of host-seeking female and nymphal ticks containing >100 borreliae were 5.0% and 1.7%, respectively. Among preimaginal ticks (749 I. ricinus, 222 D. reticulatus, 82 II. concinna) parasitizing free-living forest birds and small mammals, borreliae were detected in 6.1% of larval and 10.3% of nymphal I. ricinus, and in one larval H. concinna', 3.2% of the birds and 19.4% of the mammals carried infected ticks. Among 3464 female mosquitoes (Culicidae) of 6 species, 4.1% contained spirochaetes: 1.4% of Aedes vexans Meig., 1.3% of A. cantons (Meig.), 2.2% of A. sticticus (Meig.), 2.2% of Culex pipiens pipiens L. and 5.9% of C. p. molestus Forskal. Borreliae were also detected in 8.4% of 142 fleas (Siphonaptera, largely Ctenophthalmus agyrtes Heller and Hystrichopsylla talpae Curtis) collected from small mammals. Twelve isolates of B. burgdorferi sensu lato have been identified to genospecies: 6 strains from I. ricinus (4 Borrelia garinii Baranton et al., 1 В. afzelii Canica et al. and 1 В. lusitaniae Le Fleche et al.), 1 strain from A. vexans (В. afze-lii), 2 strains from C. agyrtes (В. afzelii), and 3 strains from host rodents (B. afzelii).
Zoo Brno chová kočky pouštní (Felis margarita) od roku 1998. Celkem bylo dovezeno 6 zvířat (3, 3). První úspěšný odchov dvou samců a dvou samic za trvalé přítomnosti kocoura se podařil v roce 2000. Další odchovy následovaly až v letech 2009 - 14, kdy se v 6 vrzích narodilo celkem 17 mláďat (10, 3, 4), z nichž bylo odchováno 10 (8, 2). Úspěšnost z těchto zaznamenaných vrhů tak dosahuje 59 %., Brno Zoo has been breeding the Sand Cat (Felis margarita) since 1998. A total of 6 individuals (3 males, 3 females) have been imported. The first successful breeding involved two males and two females with the constant presence of a male cat in 2000. Other breeding followed so that in 2009-14 there were 6 litters with a total of 17 young (10, 3, and four of unknown gender), of which 10 were raised (8, 2). Hence the success rate of these litters reaches 59 %., Michal Balcar., and Fotografie M. Balcar
Keňská národní rezervace Masai Mara (též Maasai Mara) o rozloze 1 510 km2 se nachází ve Velké příkopové propadlině a přímo navazuje na národní park Serengeti v severní Tanzanii. Většinu jejího území pokrývají mírně zvlněné travnaté savany živené četnými srážkami v několika obdobích dešťů od listopadu do dubna. Pouze území v blízkém okolí řeky Mary a jejích přítoků jsou zalesněná. Rezervace je celosvětově proslulá mimořádně početnými migrujícími stády velkých kopytníků a jejich predátorů. V posledních desetiletích však populace některých druhů výrazně ubývají, za hlavní rizikové faktory se považuje rozšiřující se pastva skotu a nekontrolovaný rozvoj cestovního ruchu., Kenya’s Masai Mara National Reserve, covering an area of 1,510 km2, is situated in the Rift Valley with Tanzania’s Serengeti Plains running along its southern end. Most of the reserve is made up of hilly grassland, fed by plentiful rain, especially during the wet months between November and April. Only the areas near the Mara river and its tributaries are forested. The reserve is famous for its exceptional migrating populations of larger ungulates and its predators. However, the last decades have seen a considerable decrease in abundance of some species - the main causes are expanding livestock grazing and uncontrolled development of tourism., and Miloš Anděra.
Rezervaci Masai Mara proslavila především každoroční masová migrace pakoňů žíhaných (Connochaetes taurinus) a dalších kopytníků ze Serengeti (Tanzanie). Primární příčinou stěhování je střídání srážkového cyklu v rovníkové východní Africe a s tím související nabídka zelené potravy. Je ovšem obtížné určit přesný začátek či konec velkého stěhování – jde o neustále běžící cyklus, jehož jednotlivé fáze přecházejí plynule jedna v druhou. Navíc načasování migrací se rok od roku liší podle počasí i v řádu měsíců. Celá migrační trasa o délce zhruba 800 km má podobu nepravidelného oválu. Pohyb mnohatisícových až milionových stád přitahuje množství turistů z celého světa (druhé stěhování)., The Masai Mara reservation is famous for its annual mass migration of the Wildebeest (Connochaetes taurinus) and other hoofed animals from the Serengeti (Tanzania). Its primary cause is the changing precipitation cycle in equatorial east Africa, and the related supply of green food. It is difficult to determine exactly the beginning and the end of the Great Migration – it is a constantly running cycle, and its timing varies from year to year depending on weather conditions over a span of months. The entire route has a length of about 800 km. The movement of herds with hundreds of thousands to millions of animals attracts an ever-increasing number of tourists from around the world annually (the second migration)., and Miloš Anděra.
Kančilové (Tragulidae) jsou málo známí obyvatelé tropických lesů západní Afriky, jižní a jihovýchodní Asie. Cílem tohoto článku je proto shrnutí všech nových informací, a to jak o jejich taxonomickém postavení mezi ostatními kopytníky, tak i o jejich vnitřním členění včetně základních charakteristik jednotlivých druhů. Následuje shrnutí jejich základní ekologie a etologie. Závěrečná část článku je pak věnována problematice jejich ochrany a přehledu jejich chovu v českých zoologických zahradách., Chevrotains or mouse deer (Tragulidae) are rarely studied inhabitants of the rainforests of Africa, south and south-east Asia. This article summarizes the latest knowledge about their taxonomy including the basic features of individual species, and describes their ecology and ethology. It also deals with conservation issues and provides a detailed survey of keeping and breeding chevrotains in Czech zoos., Jan Pluháček., and Obsahuje seznam literatury
Příspěvek přináší informace o nepůvodních savcích ostrova Sokotra a jejich vlivu na místní ekosystémy. Nejvýraznějším problémem je nadměrná pastva dobytka. Nadměrné spásání je výsledkem rostoucí početnosti populací domácích zvířat, zejména koz v důsledku zvýšené poptávky po mase, změny způsobu chovu a vymizením tradičního kočovného pastevectví. Důsledkem je pak nárůst půdní eroze, změna a destrukce původních rostlinných společenstev i úbytek populací endemických druhů živočichů. Snížení počtu koz na ostrově i změna způsobu jejich chovu jsou nutnými kroky zdejší ochrany přírody., This article presents information about the alien mammal species of Socotra Island and their impact on local ecosystems. The most important problem is overgrazing by livestock. It is a result of rising numbers of domestic animals, mainly goat populations, as a consequence of higher demand for meat, change of breeding style and the disappearance of traditional nomadic pasturage. This situation leads to increasing soil erosion, change and destruction of native plant populations and decreasing endemic animal species populations., and Josef Suchomel.