Podle recenzenta se volby v Československu do zastupitelských orgánů v době od potlačení pražského jara 1968 do demokratické revoluce 1989 na první pohled jeví jako formální rituál, avšak autor ve své důkladně empiricky založené práci ukázal, že plnily řadu důležitých funkcí, byť jiných než v demokratickém státě. Zachytil společné rysy i odlišnosti jednotlivých volebních aktů, odehrávajících se v pětiletých cyklech, a prozkoumal související aktivity bezpečnostních složek. V rámci výkladu o volbách přitom popsal důležité aspekty fungování komunistického režimu, všímal si různých forem odporu proti němu a vylíčil také příběhy obyčejných lidí, které se nějakým způsobem vázaly k volbám. Sedmdesátá a osmdesátá léta představil ve své knize z nového úhlu a nemálo přispěl k jejich lepšímu poznání., According to the reviewer, the elections to representative bodies in Czechoslovakia between the suppressionof the Prague Spring in 1968 and the democratic revolution in 1989 may at first sight seem to be a formal ritual. However, the author´s empirically well-founded work "All Communists to the polls!" Elections in Czechoslovakia in 1971-1989 as a phenomenon of society, politics and state security demonstrates that they had a number of important functions, albeit different from those in a democratic state. The author captured common features and differences of different election acts taking place in five-years cycles, and examined related activities of security forces and elements. In his account of the elections, he described impotant aspects of the operation of the Communist regime, noticed different forms of the opposition against it, and also mentioned stories of ordinary people which were somehow related to the elections. He presented the 1970s and 1980s from a different angle, making a substantial contribution to better knowledge of the period., [autor recenze] Petr Anev., and Obsahuje bibliografii a bibliografické odkazy
The aim of the following study is to analyze Voltaire’s biography about Charles XII as an early part of Voltaire’s historiographical work and also to analyze the ideas of the Enlightenment the author used. The study also tries to answer the question which lesson a reader should get and which interpretations should be on the other hand avoided., Martin Liška., and Obsahuje bibliografické odkazy
The contribution explores the Prague origines of the first Prague and Austrian female author of the Enlightenment, Maria Anna Sager, born Rosskoschny (1719-1805). The reconstruction of the carreer of her father Anton Ferdinand Rosskoschny (1679-1734) at the Böhmische Statthalterei - he ended as "Registrator" and "Expeditor" - proves his social ambitions. On the other hand egodocuments of him conserved in the National Archives at Prague reveal the sorrows and the "stress" of the wellestablished fonctioner, not only his fear in front of the people, but also for his reputation, his family and his soul., Helga Meise., and Obsahuje bibliografické odkazy
In the War of the Austrian Succession one of the major turning points was when Maria Theresa was crowned Queen of Bohemia, because this step strengthened the power of the Houseof Habsburg in Central Europe. For people who belonged to the Reformed Church in the Kingdom of Hungary, this meant that they had to live their lives under the rule of a Catholic monarch. Debrecen was the centre of the Reformed Church and the city prepared for this political situation: pastor Mihály Komáromi H. delivered a special sermon to celebrate the coronation. In this sermon he acknowledged the fact that the Habsburgs had right to the Hungarian throne and tried to use this political advantage to improve the situation of the Reformed Church. This sermon became so popular that a manuscript was made from it and it was a popular reading in the Reformed congregations of the countryside., Ádám Hegyi., and Obsahuje bibliografické odkazy
Tato studie ukazuje, že s ohledem na stále intenzivnější účast Spojených států v regionálních záležitostech Zakavkazska se vztahy mezi Ruskem a Gruzií permanentně zhoršovaly již od podzimu 2001, kdy tento proces nabíral na obrátkách. V tomto smyslu nebyla směrodatná ani změna vlády v Gruzii, kdy koncem roku 2003 v důsledku „revoluce růží“ byl nucen rezignovat umírněný prezident Eduarda Ševardnadzeho, bývalý sovětský ministr zahraničí, a moci se chopil proamerický politik Micheil Saakašvili, který si za cíl asertivní zahraniční politiky země stanovil vstup země do Severoatlantické aliance a Evropské unie – v souladu se společenskými náladami panujícími v gruzínské společnosti a se svým celkovým směřováním. Autor konkrétně sleduje, jak se toto zhoršování vztahů odvíjelo v souvislosti se spory o pronikání a likvidaci protiruských islamistických ozbrojenců na území Gruzie, o přítomnost a odstraňování ruských vojenských základen v Gruzii a v sepětí s masivní americkou vojenskou pomocí gruzínské vládě. Dokládá tak, že krátkou válku mezi Moskvou a Tbilisi v roce 2008 je nutno vnímat spíše jako logickou kulminaci delší dobu trvajícího a eskalujícího konfliktu mezi Tbilisi a Moskvou; konfliktu, který byl podmíněn spíše strukturálními než osobnostními důvody a ve kterém žádná z obou stran neprojevila ochotu ustoupit ze svých pozic. Za těchto okolností bylo spíše otázkou času, kdy „diplomatická válka“ vyústí v ozbrojené střetnutí. and Emil Souleimanov.