Cíl. Cílem předkládané studie prováděné v České republice a podpořené Státním úřadem pro jadernou bezpečnost bylo navržení a ověření standardních postupů pro intervenční výkony na tepnách pánve a tepnách dolních končetin (cíleně pro perkutánní angioplastiky PTA) které by vedly při aktivní spolupráci zdravotnického personálu k přijatelnému snížení radiační zátěže pacientů a vyšetřujícího personálu při zachování dostatečné diagnostické informace. V tomto sdělení předkládáme pouze část této studie, která se zabývala intervenčními výkony na tepnách dolních končetin. Metoda. V období leden až listopad 2011 byla na čtyřech pracovištích krajských a fakultních nemocnic zpracována data charakterizující dávky ionizujícího záření u nemocných s diagnostickými a intervenčními výkony na tepnách pánve a dolních končetin z tzv. exam protokolů. Jednotlivá pracoviště byla porovnána a ta, která měla nadprůměrné dávky, byla o tom informována. Po úpravě jejich způsobu použití angiografického přístroje byly v dalším období červenec až prosinec 2011 opět dávky porovnány. Výsledky. Po zavedení standardního postupu pro intervenční výkony na tepnách dolních končetin a jeho ověření ve II. sledovaném období byl průměrný skiaskopický čas 14,2 min na výkon, počet scén (skiagrafických obrazových záznamů) na jedno vyšetření byl zredukován na 16,2 a průměrná vstupní povrchová dávka (kerma) klesla na 144 mGy z původních 400 mGy v roce 2009-2010 a plošný dávkový (kermový) součin na 40,02 Gycm2 z původních 92 Gycm2 v roce 2009-2010. Závěr. Za rok 2011 byla shromážděna požadovaná data z 311 vyšetření, což byl dostatečný statistický soubor pro ověření navrženého standardního postupu pro intervenční výkony na tepnách dolních končetin. Zavedení tohoto standardního postupu vedlo na všech sledovaných pracovištích k významnému snížení vstupní povrchové dávky a plošného dávkového součinu o cca 50 % (vyjma pracoviště referenčního) při dostatečné diagnostické i léčebné výtěžnosti, což prokázalo jeho účelnost a efektivnost., Aim. The Purpose of this study, conducted in the Czech Republic and supported by the State Office for Nuclear Safety (SUJB), was to propose and verify a standard processes for interventional procedures on the pelvic and lower extremities arteries, specifically for percutaneous angioplasty, (PTA) which would lead, with the active cooperation of the medical staff, to an acceptable reduction of radiation exposure on patients and medical staff while maintaining sufficient diagnostic information. In this communication, we present only a part of this study, which dealt with the intervention procedures on arteries of lower. Method. In the period January-June 2011 were in four departments of regional and university hospitals processed data characterizing exposure to ionizing radiation in patients with diagnostic and intervention procedures on arteries of lower extremities from the exam protocols. Individual sites were compared, and those that had above - average dose was informed. After adjusting their way of using angiographic devices were in the next period July to December 2011 compared to dose again. Results. After the introduction of the standard procedure for interventional procedures on the lower extremities arteries, the average fluoroscopy time was reduced to 14.2 min. per procedure, the number of frames per examination was reduced to 16.2, the average entrance surface dose decreased to 144 mGy (400 mGy in years 2009-2010) and the dose area product decreased to 40.02 Gycm 2 (92 Gycm2 in years 2009-2010). Conclusion. During 2011 the required data were collected from a total of 311 examinations. After the introduction of the standard procedure for interventional procedures on the lower extremities arteries to all monitored medical departments the reduction of the entrance surface dose and the dose area product by about 50% occurred, except for at the reference medical department., Nováková M, Cihlář F, Krajina A, Derner M., and Literatura
Prezentovaný článek popisuje první komplexní návrh metodiky na posuzování rozumně dosažitelné míry (RDM) protihlukových opatření. Cílem metodiky je stanovit poměr mezi náklady na protihluková opatření a přínosem těchto opatření ke snížení hlukové zátěže exponovaných osob a jeho vyhodnocení. Požadavek na stanovení RDM vychází ze zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a je nedílnou součástí žádosti o udělení časově omezeného povolení nadlimitního zdroje hluku. Metodiku je nutné podrobit odborné oponentuře a odzkoušet na různých praktických případech., The article describes the initial comprehensive design of methodology for assessment of reasonably achievable rate (RAR) of noise control measures. The aim of the methodology is to determine a relation between expenses on noise control measures and the benefit of these measures regarding noise burden reduction in exposed persons, and to provide subsequent evaluation. A request to determine RAR is governed by Act No. 258/2000 Coll., On the Protection of Public Health and Amendments to Some Related Acts as subsequently amended, and is an inseparable part of the application for granting a temporary over-limit noise source permission. The methodology has to undergo specialised assessment and has to be tested on practical cases., Tomáš Hellmuth, Dana Potužníková, Peter Bednarčík, Zdeněk Fiala, and Literatura
Úvod: Výskyt dobře diferencovaného nízkorizikového karcinomu štítné žlázy zaznamenal v posledních 3 desetiletích celosvětový nárůst. Léčba karcinomu štítné žlázy se týká vhodného chirurgického výkonu a použití adjuvantní terapie radiojodem u vybraných pacientů. Pro stanovení vhodné léčby je rozhodující hodnocení prognostických faktorů a stratifikace rizika. Přežívání pacientů s nízkorizikovým karcinomem štítné žlázy je vynikající. Vhodnou volbou léčebného postupu je u většiny pacientů dosaženo úplného vyléčení, riziko relapsů stoupá s velikostí primárního nádoru, při nálezu rizikových faktorů a u mužů. Metodika a výsledky: Do sledovaného souboru bylo zařazeno celkem 1 980 pacientů, u kterých byly v letech 2003–2012 diagnostikovány nádory T1a a T1b. Jednalo se o 1 675 žen (84,6 %), průměrný věk 45,22 let, a 305 mužů (15,4 %), průměrný věk 50,0 let. Převážnou část souboru představovaly karcinomy papilární (1 868; 94,4 %), menší část pak karcinomy folikulární (112; 5,6 %). Pacienti byli rozděleni do 4 skupin podle velikosti nádoru. U pacientů byly hodnoceny rizikové faktory: unifokalita bez dalších rizikových faktorů, multifokalita – více ložisek nádoru ve štítné žláze, metastázy ve spádových lymfatických uzlinách, vzdálené metastázy, případně kombinace více rizikových faktorů. Skupina A: V souboru 678 sledovaných nemocných s papilárním a folikulárním mikrokarcinomem do 5 mm bylo při histologickém vstupním nálezu zachyceno jedno ložisko (unifokální typ karcinomu) u 566 nemocných, multifokalita byla nalezena u 112 pacientů, ve 24 případech byly prokázány lokální uzlinové metastázy a v 1 případě byl nález plicních vzdálených metastáz. Skupina B: V této skupině bylo 576 sledovaných pacientů s papilárními a folikulárními mikrokarcinomy velikosti 5–10 mm. Při histologickém vstupním nálezu bylo zachyceno jedno ložisko karcinomu u 434 nemocných, multifokalita u 142 pacientů, v 53 případech lokální uzlinové metastázy a v 1 případě kostní metastázy. Skupina C: V této skupině bylo 467 sledovaných pacientů s papilárními a folikulárními mikrokarcinomy velikosti 10–15 mm. Při histologickém vstupním nálezu byl zachycen unifokální typ karcinomu u 344 nemocných, multifokalita u 123 pacientů, v 45 případech lokální metastázy a ve 3 případech plicní metastázy. Skupina D: V této skupině bylo 259 sledovaných pacientů s karcinomem velikosti 16–20 mm. Při vstupním nálezu bylo zachyceno jedno ložisko karcinomu u 188 nemocných, multifokalita u 71 pacientů, v 24 případech byly prokázány lokální metastázy a u 2 pacientů byl nález vzdálených plicních metastáz. U pacientů, u kterých byly nalezeny rizikové faktory, byla indikována léčba radiojodem. Jednalo se o 744 pacientů. V této skupině pacientů došlo po roce a více k relapsu u 74 pacientů (9,94 %). U 1 236 pacientů, u kterých nebyl podán radiojod, došlo k relapsu u 49 pacientů (3,96 %). Závěr: Na základě naší analýzy je nezbytné stratifikovat riziko relapsu podle rizikových faktorů. V případě vynechání léčby radiojodem u nemocných s nízkorizikovým karcinomem bez potvrzení rizikových faktorů je nezbytné i tyto pacienty vést v dispenzárním programu a pravidelně je vyšetřovat klinicky, laboratorně a sonograficky. Je důležité rozlišovat pacienty s rizikovými faktory, které se mohou podílet na recidivě onemocnění. Jen tak zabráníme tomu, aby na jedné straně docházelo k nadměrné léčbě nemocných s nízkorizikovým karcinomem štítné žlázy a ke zvyšování vynaložených nákladů na zdravotní péči a aby na druhé straně nedošlo ke snížení úrovně péče provázené nárůstem relapsů., Introduction: The incidence of well-differentiated low-risk thyroid cancer have increased globally over the last three decades. Thyroid cancer treatment relates to a suitable surgical procedure and the use of adjuvant radioiodine therapy in selected patients. Evaluation of prognostic factors and risk stratification are critical for determining appropriate treatment. Survival of patients with low-risk thyroid cancer is excellent. Appropriate choice of medical treatment resulted in full recovery in most patients. Relapse risk increases with the size of the primary tumor, along with the findings of the risk factors in men. Methods and results: Our study included a total of 1 980 patients in whom were diagnosed T1a and T1b tumors between the years 2003 to 2012. The population included 1 675 women (84.6 %) of average age of 45.22 years and 305 men (15.4 %) of average age of 50.0 years. The bulk of the file represented papillary carcinomas (1 868; 94.4 %), and smaller group of follicular carcinomas (112; 5.6 %). Patients were divided into four groups according to tumor size. Patients were evaluated according to risk factors: unifocality no other risk factors, multifocality – more bearings in thyroid tumor, metastases in regional lymph nodes, distant metastases or combination of risk factors. Group A: In the monitored set of 678 patients with papillary and follicular microcarcinoma up to 5 mm, during histological input, the findings revealed one bearing (unifocal type of cancer) in 566 patients. Multifocality was found in 112 patients, local nodal metastasis were demonstrated in 24 cases and pulmonary metastasis was discovered in 1 case. Group B: In this group there were 576 study patients with papillary and follicular microcarcinoma size of 5–10 mm. Histological findings were captured input one bearing carcinoma in 434 patients, 142 patients with multifocality, in 53 cases of local nodal metastasis, and 1 case of bone metastases. Group C: In this group there were 467 study patients with papillary and follicular microcarcinoma size 10–15 mm. The histological initial finding captured unifocal type of cancer in 344 patients, multifocality in 123 patients, in 45 cases local metastases and in 3 cases of pulmonary metastases. Group D: 259 patients were monitored in this group with breast size 16–20 mm. At the initial finding was captured one bearing cancer in 188 patients, multifocality in 71 patients, in 24 cases evidence of local metastases and 2 patients had a case of distant lung metastases. In patients in whom risk factors were found, radioiodine treatment was indicated. This included 744 patients. In this group of patients after a year or more, relapse was observed in 74 patients (9.94 %). In 1 236 patients who did not undergo radioiodine treatment, there was a relapse in 49 patients (3.96 %). Conclusion: Based on our analysis, it is necessary to stratify the risk of relapse according to risk factors. In case of missed radioiodine therapy in patients with low-risk cancer without confirmed risk factors, it is also necessary to have regular clinical, laboratory and ultrasound examination. It is important to distinguish patients with risk factors that may contribute to disease recurrence. Only in this way, on one hand we prevent excessive treatment of patients with low-risk thyroid cancer which leads to increased cost of health care, and on the other hand prevent reduced level of care for patients with an increase in relapses. Key-words: low-risk thyroid cancer – radioiodine treatment – risk stratifications, and Petr Vlček, Dagmar Nováková, Jan Vejvalka, Jaroslav Zimák, Martin Křenek, Květuše Vošmiková, Svatopluk Smutný, Petr Bavor, Jaromír Astl, Jindřich Lukáš
The study is based on an analysis of content and themes of the correspondence of the wellknown Enlightenment Era "provincial intellectual", a bank clerk from Čáslav Jan Ferdinand Opiz (1741-1812), with a country priest from the highlands on the border of Bohemia and Moravia, Karel Killar (1745-1806). Their correspondence - in most part hitherto unstudied - is deposited in the National Museum in Prague. It consists of more than 300 letters, written over a long period of 16 years (1793-1806), and it is fascinating for several reasons: it is conducted in French, which represents one of the very rare testimonies of a good knowledge of French in some members of other classes than the nobility in the 18th and 19th centuries; in this case, the use of French can be read as an implicit adherence to (French) Enlightenment, and perhaps even to the principles of the French Revolution. And it is the Enlightenment, the French Revolution and Napoleonic Wars around which the entire correspondence revolves. Thanks to this we may not only form a deeper and more nuanced insight into Opitz, a wellknown sympathizer of the French Revolution, but also into the lesser known figure of Killar, a man of universal education and an Enlightenment era priest of Josephine stamp, who tried to integrate both the Enlightenment and the French Revolution within his firm Christian (Catholic) worldview., Daniela Tinková., and Obsahuje bibliografické odkazy
Úvod: V rozvinutých zemích je expozice dětí zakouřenému ovzduší v bytech jedním z nejzávažnějších zdravotních rizikových faktorů. Ve školním výchovném programu "Normální je nekouřit" je zahrnuta i aktivní spolupráce rodičů s cílem podpořit jejich dobrovolné vytváření nekuřáckých domovů. Účinnost programu byla testována v pilotní studii na 10 základních školách v Brně a Frýdku-Místku a následně v širší studii na 25 základních školách z Brna, Zlína, z okresních i menších měst Čech a Moravy, které měly o program zájem; k nim byly přiřazeny školy kontrolní ze stejných lokalit. Metody: Během pětileté prospektivní semilongitudinální studie byli rodiče opakovaně informováni o hlavních tématech programu a žádáni o spolupráci při některých domácích úkolech. Předmětem domácích úkolů byly diskuse o zdravotních následcích kouření a typech závislosti, zařazení tělesné aktivity do každodenního rozvrhu dětí, přijetí doporučení ke zdravé výživě. Každoročně byly u rodičů sledovány jejich znalosti, názory a úroveň expozice dětí pasivnímu kouření pomocí krátkých anonymních dotazníků. V poslední etapě byly porovnávány údaje získané od 266 rodičů dětí s programem, odlišených, zda tolerují, či netolerují kouření v bytech, použitím statistického programu EPI INFO. Výsledky: Významně méně rodičů tolerujících kouření v bytech bylo informováno o zdravotních rizicích kouření (46,9 % vs. 70,8 %, p<0,001), o vysokém riziku závislosti (57,8 % vs. 79,7 %, p<0,01) a o významu kouřících členů rodiny pro iniciaci kouření u dětí, pro které jsou špatným vzorem (12,5 % vs. 23,3 %, p<0,05). Tito rodiče byli také častěji skeptičtí k prevenci (29,7 % vs. 12,9 %, p<0,05) a méně z nich hovořilo s dětmi o kouření (76,6 % vs. 88,6 %, p<0,05). Rodiče podhodnocovali kouření v bytech, jejich děti až dvakrát častěji uváděly tento zdroj znečištění domácího ovzduší. Jen 3,4 % rodičů změnilo dřívější toleranci ke kuřákům na striktní pravidla "domovů bez kouře". Téměř 11 % rodičů uvádělo zanechání kouření v průběhu studie hodnotící působení programu. Závěr: Program měl jen malý vliv na znalosti a názory rodičů o kouření a na vytváření nekuřáckých domovů pro jejich děti., Introduction: In developed countries, child exposure to tobacco smoke at home poses a major health risk. In the school-based educational programme "Non-Smoking is normal", active parental cooperation is requested for the purpose of creating voluntary smoke-free homes. The effectiveness of the programme was tested both in the pilot study involving 10 primary schools in Brno and Frýdek Místek, and in the wider study that comprised 25 primary schools in Brno, Zlín, and smaller regional towns involved in the project. A further 25 schools from the same localities were taken as a control. Methods: During the five-year follow-up semi-longitudinal study, parents were repeatedly informed of the main themes of the programme and asked for participation in several tasks. The objectives of these home tasks were discussion about the health consequences of smoking and types of dependence, as well as inclusion of physical exercise as part of the children' daily schedule and adoption of dietary guidelines. Every year, a short anonymous questionnaire testing knowledge, opinions and the level of children' exposure to passive smoking was sent to participating parents. In the last stage of the programme, data obtained from 266 parents of children was processed using EPI INFO software. Results: Significantly less parents who tolerated smoking at home were well informed about the health hazards of smoking (46.9% vs. 70.8%, p<0.001), about the high risk of addiction (57.8% vs. 79.7%, p<0.01), and about the role of smoking family members as bad role models (12.5% vs. 23.3%, p<0.05). These parents were also more often sceptial on the issue of prevention (29.7% vs. 12.9%, p<0.05) and fewer of them discussed the subject of smoking with their childrenl (76.6% vs. 88.6%, p<0.05). Parents underestimated the effects of smoking at home, and only 3.4% of parents changed their prior tolerance to smokers in order to adopt strict smoke-free rules at home. Almost 11% of parents reported cessation of smoking during the period of the study. Conclusion: The programme had only a limited impact on the opinions, attitudes and behaviour of parents participating in the Non-Smoking is Normal programme., Drahoslava Hrubá, Iva Žaloudíková, and Literatura